Skip to main content

Full text of "Dějepis města Prahy"

See other formats


Google 



This is adigital copy of a bix>k lhal was preservcd for generál ions on library slíd ves before il was carcfully scanned by Google as pari of a projed 

to makc the workl's books discovcrable onlinc. 

Il has survived long enough Tor ihe copyrighl lo expire and the book to enter the public domain. A public domain book is onc lhal was never subjecl 

lo copyright or whosc legal copyright term has expired. Whcthcr a book is in the public domain may vary country locountry. Public domain books 

are our gateways to the pásl. represenling a wealth of hislory. culture and knowledge lhaťs oflen dillicult lo discover. 

Marks. noialions and other marginalia present in the originál volume will appear in this lile - a reminder of this book's long journey from the 

publisher lo a library and linally lo you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries lo digili/e public domain malerials and make ihem widely accessible. Public domain books belong to the 
public and wc are merely their cuslodians. Neverlheless. this work is expensive. so in order lo keep providing this resource. we háve laken steps lo 
prevent abuse by commercial parlics. iiicIiiJiiil: placms; lechnical reslriclions on aulomated querying. 
We alsoasklhat you: 

+ Make noří -commercial use ofthefilvs We designed Google Book Search for use by individuals. and we reuuesl lhal you use these files for 
personál, non -commercial purposes. 

+ Refrain from mttomutvil qtterying Do not send aulomated i.|ueries of any sorl to Google's systém: If you are conducling research on machine 
translation. oplical character recognition or other areas where access lo a large amount of lexl is helpful. please contacl us. We encourage the 
use of public domain malerials for these purposes and may bc able to help. 

+ Maintain attribittion The Google "watermark" you sec on each lile is essenlial for informing people aboul this projed and helping them lind 
additional malerials ihrough Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use. remember thal you are responsible for ensuring lhal whal you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in ihc United Siatcs. lhal ihc work is also in the public domain for users in other 

counlries. Whelhcr a book is slili in copyrighl varies from counlry lo counlry. and we can'l offer guidancc on whelher any specilic use of 
any specilic bix>k is allowed. Please do nol assume lhal a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the workl. Copyrighl infringcmenl liability can bc quite severe. 

About Google Book Search 

Google 's mission is lo organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover ihe worlďs books wlulc liclpuis; aulliors and publishcrs reach new audiences. You can searcli llirougli ihe J li 1 1 lexl of this book on ihe web 
al |.-.:. :■■■-: / / books . qooqle . com/| 




MĚSTA PRAHY 



SEPSAL 



VACSLAV VLADIVOJ TOMEK. 



DIL VI. 



DRUHÉ. OPRAVENÉ VYDÁNÍ. 



^-c*~ 



V PRAZE. 

NÁKLADEM KNIHKUPECTVÍ FR. ŘIVNÁČE. 

190G. 






• j 



Tiskem »Unie« v Fráze. 



PŘEDMLUVA. 



Dílem tímto šestým počíná se kniha čtvrtá děje- 
pisu města Prahy dle rozvrhu učiněného hned při za- 
početí díla tohoto. Kniha tato jest rozvržena na čtyry 
oddíly, z nichž první obsahuje vypravování událostí 
od roku 1436 do roku 1478. Druhý bude obsahovati 
popsání Prahy z hlediště místopisného a kulturního 
v 15. a na začátku 16. století, třetí události od roku 
1478 za panování králů Vladislava II a Ludvíka, 
čtvrtý události za panování Ferdinanda I až do 
roku 1547. 

Sepsav první z těchto čtyř oddílů, shledal jsem, 
žeby díl čili svazek jej obsahující měl objem poněkud 
větší, než vyžaduje pohodlí čtenáře, a protož rozdělil 
jsem jej na dvě polovice, z nichž toliko první obsa- 
žena iest v tomto svazku čili díle šestém; díl 



sedmý, již^ úplně k tisku připravený, bude pak obsaho- 
vati polovici druhou. 

Tolik k vyložení, proč konec dílu tohoto ne- 
srovnává se s nápisem oddílu prvního na počátku 
položeným. 



V Praze dne 23 Října 1884. 



W. W. Totnek. 



PŘEDMLUVA K II. VYDÁNÍ. 



Když se chystalo druhé vydání V. dílu Dějepisu Prahy, 
uzavřena mezi autorem, nyní již zvěčnělým p. vládním radou 
W. W. rytířem Tomkem a p. nakladatelem také smlouva 
o druhé vydání následujících dvou dílů. S tiskem tohoto 
VI. dílu započato však teprve v červnu 1905, tak že prvních 
korrektur, jež jsem po přání autorově prováděti měl, dostalo 
se mi teprve po smrti jeho. K žádosti p. nakladatele slíbil 
jsem opatřiti druhé vydání tohoto i následujícího svazku, jako 
jsem již při díle V. měl značnou účast. Poněvadž však nyní 
po smrti autorově, zodpovědnost za způsob tohoto druhého 
vydání připadá mně samému, zdá se mi potřebné, pověděti ně- 
kolik slov o zásadách, jimiž jsem se řídil. 

Při díle V. dostalo se mi od p. autora plné moci měniti, 
doplňovati a opravovati dle vlastního uznání, i užil jsem práva 
tohoto vydatnou měrou jak při doplňcích a opravách na zá- 
kladě pramenů nově objevených nebo vydaných, tak při 
změnách, vyplynuvších z bedlivější kontroly pramenů již dříve 
známých. A ovšem byly do nového vydání pojaty také do- 
datky, které autor sám již dříve byl shledal a v » Doplňcích 
a opravách k dílům předešlým* v IX. svazku díla svého na 
str. 363—373 uveřejnil. 



Jinak při tomto díle VI., k jehož druhému vydání do- 
chází teprve po smrti autorově. Stojím v té věci na stano- 
visku, že na práci něčí (a zvláště tak klassické, jako jest dílo 
Tomkovo) co měniti bez svolení autorova nikdo nemá práva. 
Vedle toho pak ta okolnost, že bylo nutno pomýšleti na nové 
vydání, sama dokazuje nejlépe, jak i bez jakýchkoli změn dílo 
Tomkovo jest hledáno a čteno. Na druhé straně však zdálo 
se mi přec, ne-li nutným, aspoň vhodným, upozorniti na ně- 
kterých místech, že bádání od doby, kdy první vydání VI. dílu 
vyšlo, pokročilo dále. Ovšem i tu musil jsem s opatrností při- 
hlížeti k tomu, abych, nezanedbávaje toho, co učiniti bylo při 
novém vydání povinnosti, nepřekročil dovolených mezí. Z těch 
všech úvah vyplynuly zásady, jichž jsem se při tomto druhém 
vydání přidržel. 

Na textu samém něco měniti neměl jsem práva, proto 
vypravování ponecháno jest beze změny, jak se čte ve vydání 
prvním, až na to. Že ovšem v tomto druhém vydání provedeny 
jsou opravy, které Tomek sám pro VI. díl ve zmíněných -Do- 
plňcích a opravách* uveřejněných v díle IX. str. 373.— 37ó. 
naznačil, a až na. některé nečetné zřejmé chyby tiskové, jež 
zde jsou opraveny. A nemusím snad ani zvláště podotýkati, 
že zejména po stránce jazykové nedovolil jsem si změn Žádných, 
a že jsem úzkostlivě Šetřil všech zvláštností Tomkových i tam, 
kde způsob vyjadřování Tomkova neodpovídá již docela mo- 
derním požadavkům. Nenl-Ji při posmrtném vydání dovoleno 
odvážiti se věcných změn. tím méně mohly by býti dovoleny 
změny jazyka a slohu, kteréž právě jsou vlastním výrazem 
Osobnosti autorovy. A jesl známo, Že Tomek také po této 
stránce platí právem v naši literatuře za klassika. 

Za to větší svobodu dovolil jsem si v poznámkách, ovšem 
zase tak, JEe jsem nic neměnil na poznámkách, jak z péra Tum- 
kuvii vy My, nýbrž k jejich nezměněnému znění připojoval do- 
plňky a opravy své, nebo prokládal poznámky staré poznám- 
kami novými. Účelem mým bylo tu především nahraditi citáty 
z pramenu, jichž Tomek užíval ve vydáních starých, odkazy 
na vydání nová. U pramenil, jichž Tomek užíval jenom v ru- 
kopfsach, hleděl jsem upozorniti na vydáni, pokud od té doby 
pořízena. Dále připojoval jsem v poznámkách odkazy na no- 
vější literaturu (a někde i nověji objevené prameny), pokud 



se s výsledky bádání Tomkova rozchází, a konečně místy i na 
novější literaturu vůbec. Na rozdíl od duševního majetku 
Tomkova vkládal jsem doplňky své do hranatých závorek [ ]. 

Nemám obav, že by způsob, který jsem zvolil, narazil 
někde na odpor, spíše snad ozve se někde námitka, že těch 
nových poznámek s odkazy na prameny a literaturu mohlo býti 
více. K tomu připomínám, že není vždy snadno poznati, o jaký 
(tenkrát netištěný a zatím tiskem vydaný) rukopisný materiál 
se Tomek opírá, a že jsem úmyslně připojoval odkazy na 
nové prameny a literaturu zpravidla jen tam, kde se v něčem 
podstatném od výsledků Tomkových uchylují. Snad smím dou- 
fati, že i při tomto omezení mé poznámky vyhoví, zvláště 
když již samo nezměněné vydání bylo požadavkem odborného 
i širšího čtenářstva. 



V PRAZE, dne 12. října 1905. 



Václav Novotný. 



OBSAH. 



Kniha IV oddíl první. Stránka 

Od přijetí Sigmunda za krále do zavření míru Olomouckého 
s Matiášem Korvinem (1436-1478). 

1. Císař Sigmund v Praze (1436—1437) 1 

2. Konec života Sigmundova. Kralování Albrechta rakouského (1437 — 
1439) 38 

3. Praha pod mocí Menharta z Hradce. 

a) Do smrti pana Hynce Ptáčka (1439—1444) 66 

b) Od smrti pana Hynce Ptáčka až do dobytí Prahy Jiřím z Podě- 
brad (1444—1448) 106 

4. Praha pod správou Jiřího Poděbradského. 

á) Od dobytí Prahy až do smlouvy Wildšteinské (1448—1450) . . 155 
b) Od smlouvy Wildšteinské až do korunování krále Ladislava 
(1450-1453) 190 

5. Král Ladislav (1454— 1457) . . . 228 

6. Povýšení Jiřího Poděbradského za krále. První léta jeho pano- 
vání až do poddání se Vratislavských (1456-1460) 268 

(Pokračování v díle následujícím.) 

Omyly tiskové 326 

Registřík 327 






A.' '*!•* 



•0. r- 



-.-ít -:^rr. 



— _13 



_.» 



. • 



:-. .* - — — - 



í^ 



>•> 



'^ 



KNIHA ČTVRTÁ. 

Od přijeti císaře Sigmunda na království až do po- 
vstání roku 1547. 

(1436-1547.) 



/ 



ODDÍL PRVNÍ. 

Od přijetí Sigmunda za krále do zavření míru 
Olomouckého s Matiášem Korvinem. 

(1486- 1477.) 



1. 

Císař Sigmund v Praze. 
(1436-1437.) 

Dvě byly věci, které očekávala většina národu českého 
od císaře Sigmunda, když po dlouholetých válkách přijat jest 
na království: předně obnovení pořádné vlády královské, po- 
něvadž bez ní nebylo lze dosíci pokoje a bezpečnosti práva 
v zemi, za druhé dopomožení toho, co bylo přání strany přijí- 
majících pod obojí ve věcech náboženství, na základě kom- 
paktát i dle zápisů, kterými se byl sám Čechům zavázal. 

Císař Sigmund přede vším jiným uvázal se ve staro- 
dávná práva královská nad městy Pražskými. Již třetího dne 
po příjezdu jeho, v neděli dne 26. srpna, shromáždily se obce 
Starého, Nového i Menšího měst Pražských na rynku Staro- 
městském, kdež při domích na východní straně (co jest nyní 
palác knížat Vchynských, č. 606) postaveny byly stolice po- 
výšené pro císaře a dvůr jeho; tu pak zasedl císař na stolici 
své v majestáte, to jest v rouchách císařských a maje korunu 

království českého na hlavě, í přijal od konšelů všech tří 

i 

Tomek, Dějepis Prahy, díl VI. 2. vyd. 



1436 



Kniha IV. Oddíl první (1436—1478). 

1436 měst ve jménu obcí přísahu věrnosti. Konšelé opět, jako prvé 
při uvítáni před branou, odevzdali mu klíče od měst i také 
pečeti své, které on jim hned zase navrátil. Staroměstským 
k tomu téhož dne vydal stvrzeni všech privilegií jejich. Potom 
ve čtvrtek dne 30 srpna sadil císař osobně, ač ne na radni- 
cích, nýbrž ve dvoře svém u sv. Benedikta konšely ve všech 
třech městech dle řádu v jednom každém obyčejného. Na Sta- 
rém městě jest mu totiž od konšelů odstupujících předloženo 
50 jmen, z nichž dle někdejšího ustanovení krále Václava vy- 
bral osmnáct. Sigmund nevzal do počtu toho ani jednoho 
z konšelů tehdejších, a zachoval totéž pravidlo také na Novém 
městě i na Malé straně; nad to však pominul také všechněch 
znamenitějších sousedů, kteří byli v ůřadé konšelském za let 
předešlých, o kterých věděl, že se opravdově zasazovali za 
splnění žádostí strany přijímajících pod obojí, mezi nimi za 
Starém městě zvláště Jana Velvara, který byl hlavním řeč- 
níkem měst královských ve předešlém vyjednávání o kom- 
paktáta a o přijetí jeho za krále. Prvním z konšelů staro- 
městských, kterému podal dle obyčeje císař sám pečef úřadu 
purknrístrského, byl Jan Rcček z Ledeč, sladovnik, muž již 
vyššího věku a vážený, který však nebyl konšelem již od roku 
1420, císaři pak prokázal se ve všem naskrze oddaným. Za to 
mu císař jen o málo dní později dal ves Micbel. kláštera 
Břevnovského. zápisem ve 400 kop. Krom něho bylo jen sedm 
jiných, o kterých víme, že bývali za času války konšely, ač 
nevelmi zhusta; ostatní byli veskrz lidé noví. Na Novém 
městě stal se prvním purkmistrem Jan Literát, pekař z Po- 
říčí (č. 1131), který byl také roku 1435 prvním purkmistrem 
ustanoveným od Staroměstských a konšelem předtím také 
roku 1424; krom něho bylo jiných konšelů šest, kteří bývali 
v i-addě již prvé, větším ddem však rovněž za vlády Sta- 
roměstských na Novém městě. Na Malé straně ne- 
bylo mnoho výběru, poněvadž hylo město ještě vět- 
ším dílem pusté; také pak tudy nezáleželo na něm mnoho. 
Zároveň nejspíš s dosazením nových konšelů ustanovil císař 
Sigmund nové rychtáře ve městech Pražských,, a obnovil si 
tudy právo královské, kterého se hned po smrti krále Vác- 
slava IV byly zmocnily obce, dosazujíce rychtáře dle vůle své. 
Na Starém městě jmenován jest od něho rychtářem Vaněk 
Rak, jinak Holý, který hyl úřad ten zastával za vlády Sig- 



1. Císař Sigmund v Praze (148(5-1487). 3 

munda Korybutoviče od r. 1423 do r. 1427, a později také 1*8 
roku 1433;') na Novém mostě Jan Stříbrný z Rataj. 

Bezpochyby, že hned ve krátce potom Sigmund osadil 
také úřady, kterými hlavně se vykonávala práva královská 
nad celým staveni městským, totiž královského podkomoří a 
hofrychtéře čili dvorského sudí nad městy královskými. Krá- 
lovským podkomořím stal se měšťan Staroměstský Jati od 
stříbrně hvězdu, jehož brati 1 Pesík byl jedním z nových kon- 
šelů téhož města. Nazývali se jinak z Kuiiivalila dle vsi 
v kraji Hradeckém bliž Žamberka. odkud nejspiš pocházel 
otec jejich Havlík, ač nazýván byl obyčejně Havlík z Tur- 
nova, něho Havlík z Boleslave, odkud se asi do Prahy byl 
přistěhoval. R. 1402 byl sobě koupil malý domek ve Dlouhé 
třídě (část č. 730), jejž po něm Pešek držel do r. 1417, koupiv 
si již o dvě léta dříve (1415) dům větší blíž k rynku řečený 
u stříbrné hvězdy při začátku Dlouhé třídy (Č. 612) od Vác- 
slava kanovníka Pražského, syna nešťastného Johánka Doni- 
šíka, sfatého dvě léta předtím. Později drželi oba bratří dům 
tento společně, a nabyli časem většího jmění v Praze i také 
na zemi. Roku 1429 koupili od Viléma Kostky z Postupte 
zboží jeho ve všech různo ležících Dolině, Bukolfi, Přívoře a 
Vlkovci, Jan pak o něco později obdržel dům řečený u vola 
(Č. 4G2) na náměstí v rohu nynější ulice Sirkové, jehož po- 
stoupila mu tchýně jeho, vdova po Johánkovi Kbelském. Oba 
byli v předešlém čase konšely, Pesík však jen jednou roku 
1431, Jan častěji, ponejprv roku 1423, posledně roku 143ti 
co jeden z konšelů právě odstupujících. Jeden jak druhý pro- 
kázali se odtud císaři Sigmundovi sluhami nejoddanějšími. 
Hof rychtářem měst královských učinil Sigmund Matěje 
z Chlumčan řečeného Landa. někdy heitmana Táborského 
v Písku, který se byl teprv nedávno od Táborů oddělil. Po- 
cházeje, jak se zdá, z rodu zemanů C.hlumčanských, studoval 
za mladých let na obecném učení Pražském ještě před vy- 
stěhováním mistrů a študentů německých, i znal se tudy v ja- 
zyce latinském. V Praze byli mu darovali konšelé zvoleni dle 

') Vaněk Rak nazývá se rychtářem aspofl již dne 9 Října 1436 (viz 
Archiv český III, 51-1); Janek Stříbrný ponejprv dne U Dubna 1437 
(v knize Novoměstské R 3), byl pak jiz předtím králky řas rychtářem 
roku 1135, po něm však ve první polovici roku 1436 jiný rychtář 
Bartoš z domu Serafinova. 






Kniha. IV. Oddíl první (I4ii6— L*78). 

přáni Táborů po bitvě na Žižkově (1420) dům u černého t 
ranka na roze nynější ulice řetězové (Č. 243), jejž potom prn- 
dal roku 1429; ale již roku 1433 koupil sobě clům jiný na 
Starém městě (č. 451), a opít roku 1434 ještě vždy co heit- 
rnan Pisecký druhý dům v rohu vedle domu kněžského při 
kapli Betlémské (č. 351), i počítal se odtud stále za měšťana 
Staroměstského. Také z něho stal se stoupenec Sigmundův bez- 
pečný. Sigmund zapsal mu dne 29 října toho roku 700 kop 
grošů na vsi Smolnici kláštera Roudnického u panenského 
Týnce, 

Dosazením konšelů obzvláštních na každém městě risa- 
řem samým byl učiněn konec pnsavadniniu panství Staro- 
městských nad Novým městem a obnovena samostatnost obce 
města tohoto. Jen odvolávání od soudu Novoměstského ku 
právu Starého města Pražského bylo císařem stvrzeno zá- 
roveň s jinými všemi privilegii Staroměstských. Také Novo- 
městští ovšem žádal) na císaři stvrzeni svých privilegii, jichž 
prvopisy hýly však, jak vypravováno, zničeny po vskočeni 
do Nového města před bitvou u Lipan. Novoměstští předložili 
toliko přepisy jich, proti čemuž hned Staroměstští činili ná- 
mitky, popírajíce, že by kdy listy toho obsahu byly stávaly. 
Císař dal však nahlédnouti do register kanceláře královské, 
ve kterýchžto nalezly se zaznamenány, i dal také místo svě- 
dectví starého mistra Vavřince z Březové, dějepisce, který 
listy znal, poněvadž byl je v předešlých létech rozepří mezi 
Starým a Novým městem (1428, 1429) k žádosti obce Novo- 
městské překládal z latinské řeči do české, i vydal na základě 
tom stvrzeni privilegii Novoměstskýcii dne 1 října toho roku. 
Nyní se Staroměstští navrátili ku předešlé při o věci ve psa- 
ných privilegiích neobsazené, žádajíce na císaři, aby nedo- 
pouštěl Novoměstským prodávání kořeni, bavlny, zvěřiny, 
husí, kur, ptáků, ovoce a „jiných věcí, což se váhy dotkne", 
v jejich městě, neb že to náleželo jen městu Starému. Cisař 
slyšel o tom raddy své, z nichž jmenovitě Menhart z Hradce, 
Hynce Ptáček, Aleš Holický ze Šternberka vyznávali co pa- 
mětníci, že od jich mladosti ty věci jsou bývaly v Novém mě- 
stč prodávány. Nicméně, nedošlo se o to konečného porovnání. 

Vyloučení všech znamenitějších občanů z konšelství, 
kteří se za předešlého času opravdově zasazovali o žádosti 
strany pod obojí, spůsobilo hned první dni potom reptání 



1. Císař Sif-mund v Praze (1436-1437). 

v lidu Pražském, který v tom spatřoval příčinu k nedůvěro 1486 
proti císaři, domýšleje se, Že nerrínil nachovati slibů svých, 
což také čím dál tím více ukazovalo se býti pravdou. Všecko, 
co se vyjednalo posledně na sjezde Jihlavském, nebylo ještě 
splněním nadějí Čechů ve věcech náboženství, než větším 
dílem jen obdrženi slíhů dosti neurčitých. V přičíně svátosti 
pod oboji spůsobou posavadní ustanovení kompaktát nečinilo 
zadost přání jejich; provedení pak ostatních tří artikulů 
Pražských záleželo na dalších uzavřeních koncilia ve směru 
k obecné opravě církve a ještě více na spůsobu osazeni arci- 
biskupství Pražského. to o všecko musilo se teprv jednati 
dále, a tu brzy se objevilo, že nebylo vůle k splnění žádostí 
Čechů ani při císaři, ani při legatech koncilia Basilejského, 
kteři při něm meškali v Praze. 

V rozpravách o to začatých hned ve prvních dnech mě- 
síce září předložil Rokycana ve jménu duchovenstva strany 
pod obojí císaři a k><:atům předně žádost, aby vymoženo bylo 
stvrzení od koncilia samého na věci v Jihlavě umluvené, aby 
koncilium bez dlouhých odkladů vyslovilo se v příčině otázky, 
řidali jest přijímání pod oboji spiisnbou z přikázání Kristova, 
i aby na základě tom vydalo nařízení o obecné svobodě při- 
jímání. O list stvrzovací od koncilia nebylo žádných námitek, 
císař slíbil o zjednání jeho se postarati, a legatové brzy potom 
psali o to koncilii; o druhých dvou věcech však císař dle ura- 
dení s legaty žádal, aby mu bylo shověno asi na čtyry neděle, 
by mohl v tom uhoditi v dobrý prostředek (4 záři). 

Třetího dne potom (7 září) vzkázal císař mistru Janovi 
7. Rokycan jakožto správci kostela panny Marie před Týnem, 
že míní u vigilii narození p. Marie přijíti na nešpory do toho 
kostela, a že je bude míti biskup Filibcrf. Rokycana odpo- 
věděl po dvou knězích poslaných k jistému podbiskupi uher- 
skému při dvoře, že k tomu svoluje; biskup tento však hned 
řekl jim, že se nejedná o svolení Rokycany, neb že jest biskup 
Pilibert legat koncilia, kterému to přísluší z moci jeho. Byl 
to první lehký útok na posavadní moc Rokycany jakožto 
správce duchovenstva strany pod obojí. Mínění stavů pod 
obojí za celého jednání o kompaktáta bylo, že měl Rokycana 
při této prozatímně moci své zůstati, až by ji nastoupil ko- 
nečně co arcibiskup již zvolený. Ale legati a koncilium nemí- 
nili nikdy dopustiti dosazení jeho na arcibiskupství, a protož 



1486 hleděli i prozatímnou jeho moc vymknouti ponenáhlu z jeho 
rukou. Dle úmyslu koncilia měl biskup Filibert spolu s audi- 
torem Janem Palomareui býti dočasným administrátorem ar- 
cibiskupství; poněvadž folio však stavové pod oboji hned za vy- 
jednáváni v Jihlavě odmítali a proto ani si nepřáli, aby lega- 
tové jeli s císařem do Prahy, mínil biskup Filibert užívati 
prozatím mimořádných práv co legat. 

Nazejtří dne 8 září sloužil Filibert v kostele Týnském 
také velkou mši, při které byl císař Siginund i s manželkou 
svou, královnou Barborou; dříve však byla obyčejná mše 
zpívaná, vykonaná duchovenstvem kostela samého, při které 
byia svátost podávána také dítkáni. Legatové zvěděvše o tom, 
vedli na to stížnost u císaře (9 září) jakož také na jiné 
úchylky v řádech kostelních, které posud nebyly zrušeny, a 
žádali na císaři, aby zjednal odstranění toho. Cisař, vzav radu 
s pány Menhartem z Hradce, Oldřichem Roseuberským, Ptá- 
čkem i Alšem Risenberským, žádal legatň za strpení, obávaje 
se, aby tím nepopudil lidu ve inéstě před časem; čímž legati 
musili se prozatím spokojiti. S nelibostí slyšel císař téhož 
dne, že byl Rokycana horlivě kázal proti kostkářstvi, smil- 
ství a jiným hříchům, že se množily ve městě, poněvadž se 
vina toho dávala lehkému dvoru Sigmundovu. 

svatém Váeslavě měl býti nněin obecný v Praze, a za- 
jisté záleželo císaři na tom, aby aspoň do něho zachoval do- 
brou vůli se stavy; protož odkládal jednání o žádosti jedné 
i druhé strany aspoň do té chvíle. A však již před časem 
sněmu přijíždělo mnoho zemanů i také poslů z měst do Prahy 
za příčinou rozličných záležitosti svých, a oaléhali přitom jak 
na císaře tak na legaty o dokonání kompaktát a o stvrzeni 
arcibiskupa zvoleného. Nevoli spůsobilo, když biskup Filibert 
jal se také udělovati svátost biřmováni v Praze. Od osob du- 
chovních i světských vedena jest na lo stížnost u císaře a le- 
gatů, a žádáno, aby toho nechal arcibiskupu a biskupům zvo- 
leným, až by byli stvrzeni. Biskup Filibert odvolával se i při 
tom na svou moc jakožto legata, pravě, že jí užival i v Augs- 
burce, v Režně i Passové, kdež jsou biskupové. Sigmund však 
pro uchlácholení lidi uznal za dobré dáti učiniti dopis ku 
koncilii, kterým žádal o stvrzení Rokycany. Dal jej ukázati 
legatům (15 září), ale řekl jím (lfi září), žef myslt, aby kon- 
cilium Rokycany nestvrzovalo. však aby nespěchalo s odmít- 






nutíin, nýbrž aby hledělo průtahů. U pamatoval se přitom na 
svůj slib daný Čechům, že do smrti nepřijme žádného arci- 
biskupa jiného; ale těšil legaty, pravě: však oni prý vlastni 
krajané Rokycanu zabijí, a pak bude musit býti volen jiný 
arcibiskup. 

Taje nepříznivé smýšleni své proti straně pod obojí v ce- 
losti, hleděl Sigmund jednotlivé přívržence její čelnější na- 
kloniti k sobě hmotnými zisky, a ještě před sněmem udělil 
zápisy na rozličná zboží duchovenstva Vilémovi Kostkovi 
z Postupic, Divišovi Bořkovi z Miletínka, Váeslavovi Cardovi 
z Petrovic, Zmrzlíkům i někdejším heitmanům Táborským 
Janu Kamaretovi z Žirovnice a Janovi Pardusovi z Vrátková 
vše jednoho dne 21 září, jakož snad asi téhož času to bylo, 
že obci Staroměstské zapsal 35 vsi v krajině na kolik mil okolo 
Prahy, jichž se byli zmocnili Pražané v létech války, v 1500 
kop grošů. 1 ) Na sněme d rzaném potom v koleji Karlové 
jednalo se větším dílem jen o zemských věcech. Uzavřeno jme- 
novitě, aby navráceny byly všecky statky, kterých jedni dru- 
hým pobrali v domácí válce, i aby přestalo rozličné jiné na- 
šili. V duchovních věcech naléhalo se hlavně jen na srovnáni 
Táborů s Pražany ve víře, i připuzen jest usilováním cisaře 
Sigmunda mistr Petr Engliš, aby konečně učinil výpověd 
co rozsudí přijatý od Táborů přede dvěma léty; výpověd tato 
pak dávala celkem za pravdu kněžiin Pražským. Také nepo- 
chybně na témž sněme stalo se dorozumění mezi králem a 
stavy o sestavení raddy zemské slibené Sigmundem, která 
měla uznati zvláště o zá piších někdejších králových a v roze- 
při mezi pány a zemany o sedání v lavicích. Vedle předních 
pánů ze stran pod jednou i pod obojí přijal do ni císař Sig- 
mund nejen zemany, nýbrž také i některé osoby stavu měst- 
ského z Prahy.") Již předtím byl osadil některé úřady dvor- 
ské, a povýšil jmenovité pana Hynce Placka z Pirkšteina za 
nejvyššího hofmistra království Českého; nyní jmenoval také 
pana Menharta z Hradce nejvyšším purkrabí Pražským 
(5. října). 



') tom svědčí stvrzuvad listina hnile Vladislavu od r. 1473 v archívĚ 
kapituly Pražské. 

') Zpráva Johannis de Segovio, uvedena od Palackého (III, 3,214), jest 
nejasná, protože původce její spletl dosazeni konšeli! Staroměstských 
a osazení raddy královsko dohromady z nijakého nedorozuméní. 



8 Kniha IV. Oddíl první (1436-1178) 

Při dvore císaře Sigmunda meškalo tehdái v Praze ně- 
kolik knižat slezských, zejména Konrád Bílý kníže Olešnicky, 
Mikuláš Ratibořský, Vácslav Těšínský, též Oldřicli kníže Cel- 
eký, synovec císařovny Barbory, vlaský páu Brunorio della 
Scala nazývající se vikářem říšským Veronským a Vicen- 
ckým, hrabě Jindřich Montfortský jakožto dvorský sudí říš- 
ský, několik velmožů uherských a více jiné šlechty cizí. Při 
dvoře tomto střídaly se bezpochyby všelijaké slavnosti a vese- 
losti. Hned asi po skončeni sněmu císař Siguiund přijal man- 
skou přísahu od knižat Opavských spůsobem slavným veřejné 
na rynku Staroměstském. Potom dne ó října byly držány 
kolbjj na mostě Pražském, kdež došel pochvaly velké zeman 
český Larva v klání s dvořenínem císařovým Michalem, kte- 
rého svrhnul daleko, ledva prý dýchal, a také prý „udatně 
metal Uhřaty jako rukavicí". 

Veselost pří dvoře císařském však záhy rušila se nemi- 
lými zprávami a příběhy. Jak jinde zmíněno, byla čtyry města 
stojící při bratrstvích Táborském a Sirotčím, Tábor, Koliit, 
Stříbro a Hradec Králové, opominula vypraviti posly k cí- 
saři do Jihlavy se slibem poslušenství, a také doposud nepři- 
znala se k němu co ku králi; ano v Hradci Králové, kdež 
chován byl Zižka ve slavné paměti, vzbudila se nedůvěra, 
kterou on povždy měl proti Sigmundovi, tou měrou, že spů- 
sobením kněze Ambrože, zvláštního jeho ctitele, obec dne 27 
záři uzavřela protiviti se králi se zbraní; přijat k tomu zeman 
jeden z okoli, Zdislav řečený Mnich z Roudnice, za heitmana, 
a měšťané strany tomu protivné vyhnáni jsou z města. Nelze 
pochybovati, že byli i v Praze lidé, kterým by podobný převrat 
nebyl býval proti mysli. Tu brzy po skončeni sněmu Svato- 
vácslavského rozšířila se pověst o domnělém spiknuti, které 
by se strojilo proti císaři a proti legatům koncilia. Legati by- 
dlili v kolleji Karlově, kdež byli vzácnými a milými hostmi 
mistrům učení Pražského tehdáž vládnoucím. Zde se na- 
cházelo právě mnoho prázdných sudů; ty prý měly býti v noci 
podpáleny, a pod záminkou ohně měl prý lid vedrati se do 
kolleje, legaty zabiti a odtamtud běžeti na císaře i na konšely 
jemu oddané; hned také pravilo se, že byly o to držány tajné 
schůze u Rokycany, který prý podněcoval lidi svým kázánim. 
Hisař, jemuž se to doneslo, povolal k sobě dne 1tí října před- 
nější sousedy Starého a Nového města, i domlouval jim 










1. Císař Sigtmmd v Praze (1436—1437) 

proto. Konšelé osvědčovali se mu, že nedopustí, aby mu je- 
dnoho vlasu sešlo s hlavy, a dali hned konati ponůcky; dva 
domnělí účastníci tajných schůzí jsou jati, aby byli tázání. 
Dne 17 října svolány jsou obce měst obou, a. kázáno pod tresty 
nejtěžšími, aby komu co známo jest o spiknutí tom, udal to 
bez prodlení. Císař téhož dne povolal k sobě mistry a kněží, a 
domlouval všeclměm, aby nechali všelikých pnpudlivých ká- 
zání, i žádal, aby mu přísahali věrnost. Učinili to bez odporu 
i s Rokycanou, který odmítal křivé pověsti o něm přitom ší- 
řené; patrně pak byla pověst o spiknutí vůbec přehnaná. 

Povstání Hradeckých bylo však samo dost povážlivé, 
protože musilo vzbuditi obávání, aby se k němu všecka 
ostatní strana Táborská nepřidružila. Tof bezpochyby bylo 
příčinou, pro kterou císař Sigmund nyní konečně dal oprav- 
dově jednati o zvláštní narovnání s Tábory, které dotud bylo 
odkládáno. Usnanovíl k toinu za pluorciocníky své Oldricha 
z Rosenberka a Přibíka z Klenového. Vyjednáváni mělo ne- 
malou překážku, protože kněží Táboršlí nechtěli se spokojiti 
výpovědí Englišovou ve věcech víry, nýbrž žádali býti zůsta- 
veni při posavadnich řádech svých. Plnoinocníci císařovi 
učinili smlouvu na tom základě dne 16 řijna s knězem Be- 
dřichem sedícím na Kolíně, jakožto hlavním vůdcem strany 
Táborské. Dne 21 řijna přijel Přibík z Klenového do Prahy, 
aby ji předložil císaři ke stvrzení, a nazejtři potom (22 řijna) 
předložil kněz Mikuláš z Pelhřimova řečený Biskupec ve 
jménu druhých kněží Táborských námitky jejich proti' výpo- 
vědi Englišově. kterým Rokycana ve jménu svého duchoven- 
stva odporoval. Císař Sigmund uznal za dobré, kněze Be- 
dřicha požádati osobně do Prahy, kterýž přijel pod bezpeč- 
ným průvodem teprv dne 9 listopadu. Císař mezitím radil 
se a legaty. kteří však nechtěli nic slyšeti o žádné smlouvě 
s Tábory leč na základě kompaktát. Císaři nicméně byla věc 
příliš pilná; i stvrdil konečně smlouvu zavřenou dne 18 li- 
stopadu, při níž byli prostředníky Oldřich hrabě Celský, 
Oldřich z Rosenberka, Aleš Holický ze Šternberka, Hynce 
Ptáček hofmistr, Kašpar ňlik kancléř císařův, Hašek z Wald- 
šteina, Arnošt ze Vlašimě, Přibik z Klenového a Jan z Kun- 
valda podkomoří. Císař slíbil netisknouti Táborů mocí od 
„zákona božího" a řádů jejich posavadnich při službách bo- 
žích do výpovědi čtyř rozsudí, kterým měli ve věcech víry 





10 Kniha IV. Oddíl první (1486— U78j. 

1436 poddati se knězi Táborští s jedné strany a mistr Jan z Rokycan 
co volený arcibiskup s duchovenstvem svým se strany druhé. 
Obojí zavázali se k tomu listy již dva dni předtím (l(i. iistop.) 
vyměněnými s ustanovením, aby rozsudí učinili vypovéd do 
prvních suchých dní v postě po svobodném a bezpečném sly- 
šení obou stran, spravujíce se přitom soudcem umluveným 
ve Chbě. Zvoleni k tomu bylí Petr Engliš, Martin Lupáč 
biskup volený, mistr Vácslav z Dráchova kazatel v Betlémě 
a mistr Buzek ze Kdyně. Smlouva vztahovala se výslovně na 
kněze Bedřicha, na všecky kněží Táborské a na všecku obec 
města Tábora s jich se přídržíeimi. Bedřichovi zapsal císař 
dle též smlouvy město a hrad Kolín s příslušenstvím ve třech 
tisících kop grošů; ohci pak Táborské slíbil jiná zboží s právy 
svobodného města královského. Proti Hradci mezitím zří- 
zena byla výprava válečná vedením Diviše Bořka z Miletinka 
postaveného nad vojenskou hotovostí kraje Hradeckého, kte- 
rému měly se dostati posily také z jiných stran. Již dne 23 
října měli jmenovitě také Pražané vytrhnouti k tomu do 
pole a s nimi nejvyšší hofmistr Hynce Plaček a PirkMehm. 

Mezi tím časem legatové koncilia v Praze pozvolnu, ale 
stále pracovali ve směni protivném straně pod obojí, a 
zvláště Janovi Rokycanovi jakožto správci duchovenstva. Na 
sv. Vácslava biskup Filibert u přítomnosti císaře sloužil vel- 
kou mši v kostele Pražském na hradě, a vykonal přitom svě- 
cení vody, které se při straně pod oboji doposud opomíjelo 
vedle jiných menších úchylek od řádů kostelních. Totéž uči- 
nil nazejtří (29 zářil jakožto o sv. Michale v kostele sv. Mi- 
chala na Starém městě v dorozumění se starým mistrem 
Křištanem z Prachatic, farářem tamějším, kterémuž za to 
Rokycana domlouval, protože se tím vytrhnul z uzavření sy- 
nody roku 1434; neb dle něho mělo se obnovení řádů těch 
státi ode všech najednou dle jednosvorného usnesení, které 
se posud nestalo. Třetího dne (30 záři) sv. Jeronýma biskup 
Filibert sloužil ve klášteře Slovanském, světil tam vodu, a 
také biřmoval; opět pak dne 6 řijna k žádosti mistra Křišlana 
posvětil v kostele sv. Michala jeden oltář, a udělil i tam biř- 
mování mnohý lidem obojího pohlaví. Dne 21 října vysvětil 
nově také hřbitov u sv. Michala. 

Rokycana toho času. dojat nařčením ze spiknuti domně- 
lého proti životu cisaře a legatů, kterému tito propůjčovali 



. Císař Sigmuod v Praze (1*36-1437). 

sluchu, neobcoval s nimi leč veřejně, pokud musilo býti, až 
teprv když si na stcanění se jeho a jiných stěžovali, navštívil 
je dne 24 října spolu s věrným stoupencem svým mistrem 
Vácslavem z Dráchova. Po některých jiných řečech chladných 
legati zmíniii se o oněch obyčejích kostelních, proč že jich 
nezachovává, jak by mel dle kompaktát. Rokycana nevrle od- 
pověděl, pravě: Vy se pořád staráte jen o tyto maličkosti; mělo 
by býti pečováno o věci větší. Na to ihned auditor Jan Palo- 
mar odvětil dotknutím se věci choulostivé, pravě, že ovšem 
vetší jest věc, že Rokycana podvádí lid, nemaje moci k roz- 
hřešování, neb že nemá poslání, rozuměje tím, že nebyl fará- 
řem zřízeným od biskupa, než toliko správcem kostela Týn- 
ského z vůle osadnikíi jako všichni tehdejší správci kostelů 
Pražských krom mistra Křištana, který se jediný ze všech 
farářů dosazených starým řádem byl zachoval při svém ko- 
stele. Rokycana nemohl utajiti překvapení svého z této výtky, 
a rozešel se s legaty ovšem v nevoli. Legati byli toho právě 
dne a den předtím mluvili s císařem o řádném dosazení fa- 
rářů ku kosteůlm Pražským .při čemž zamýšleli zvláště vzdá- 
leni Rokycany samého od kostela Týnského a jiných dvou 
knězi od správy kostelů sv, Mikuláše a sv. HavSa na Starém 
městě. 

Při kostele sv. Havla nacházel se tehdáž Martin Lapač 
volený biskup, farář ve Chrudimi. I on měl nelibost s legaty 
koncilia. Stalo se totiž, že když den Všech Svatých Cl listop.) 
podávána byla v kostele tomto svátost, při čemž dle obyčeje 
všechen lid pobožně klečel, ale několik Němců a jeden zeman 
uherský, nepochybně od dvora, zůstali státi, kněz Martin na- 
pomínal je, proč prý stojí jako sloupové; zdali je kněží jejich 
tak tomu učili? f.egati, uslyševše o tom, pokládali věc takovou 
za hodnou, žalovati na to císaři jako na urážku spadající prý 
na církev i také na něj (3 listop.). Z rozkazu císařova mluvili 
o tom konšelé Staroměstští s Rokycanou, kterýž se Lupáče 
v tom zastával a připomínal opět nepravosti, kterak že se 
nyní zase zmáhají v Praze veřejné nevěstky, hlučné krato- 
chvíle a t. d. Pro to stáli druhého dne (4 listop.) konšelé 
i s Rokycanou před císařem, udávajíce to na něj; při Čemž 
konšelé ůslužnost svou k císaři prokazovali vyhrožováním 
Rokycanovi i kněžím jeho, že budouli co kázati k pobuřo- 
vání lidu, chopí je, byf stáli u oltáře. 



M 



12 Kniha IV. Oddíl první (1436—1478). 

O několik dní později (8 listop.) legatové přednesli opět 
císaři stížnost svou, že ač již meškali déle dvou měsíců 
v Praze, posud kompaktáta od Cechů nejsou plněnu, a žádali, 
aby se o to přičinil. Sigmund stěžoval jim na své nesnáze, 
které pokládal sobě za horši, než prý když byl jednou v za- 
jetí od Uhrů, a odkazoval je na sněm, který mínil držeti hned, 
jak by dosáhl srovnání s Tábory, o které se tehdáž ještě jed- 
nalo. Po zavření vsak umluv s Tábory nečekal na sněm, 
nýbrž dal o žádosti legatů jednati mezi nimi a konšely Praž- 
skými i některými pány strany pod obojí, kterých povolal 
k sobě již dne 21 listopadu. 

Legati uváděli, že jsou v Cechách posud někteří, jeito 
drží učení Wiklefovo o zůstávání chleba ve svátosti po po- 
svěcení; že nejsou posud zavedeny řády kostelní dle obyčeje 
církve obecné; že krom mistra Křištana není řádné stvrze- 
nýcli farářů ve městech Pražských, ti že máji pohledávati 
stvrzeni od nich od legatů; také že biskup Filibert jest k tomu 
poslán od koncilia, aby biřmoval, světil na knéžsivi a konal 
jiné věci biskupu příslušné, pokud by nebyl dosazen arcibi- 
skup, tomu že se odpory dějí. Páni a konšelé jevili ochotnost, 
aby se v tom ve všem zadost stalo, připomínajíce naproti 
tomu, coby posud od koncilia a legatů nebylo učiněno v pří- 
čině stvrzení kompaktát a vydáni listů na zachováváni míru 
s knížaty okolními, na obecnou svobodu přijímání pod obojí 
spůsobou, na rozkazy k biskupům Olomouckému a Litomyšl- 
skému o podávání svátosti pod obojí a jiné věci dle kompak- 
tát. Po obšírnějším pojednání o těchto žádostech ohapolnýeh 
a sepsání jich, které se stalo za dvou dní potomních, vzne- 
sena jest věc také na Rokycanu a ostatní duchovenstvo Praž- 
ské. Od nich podán jest dne 2(í listopadu spis obsahující žá- 
dosti se strany české v příčině kompaktát v určitějším znění 
s dotčením, že mnozí kněží, navrátivše se ku kostelům svým 
někdejším v místech, kdťž přijímání pod obojí spůsobou bylo 
v obyčeji, zpěčují se podávati pod obojí, a protož žádáno, aby 
od legatů byli k tomu přidrženi. Týmž spůsobem zas také 
iegati dne 27 listopadu podali spisu obsahujícího žádosti 
jejich. Uvodily se v něm všecky ony úchylky v řádech kostel- 
ních, které měly býti napraveny, totiž jmenovitě, aby byly 
v kostelích obrazy pána Krista, matky boží a jiných svatých, 
aby u dveří kostelních bývala svěcená voda ku pokropení se; 



1, Císař Sijsmurid v Praze (1436—1437). 

al)y zavedeno bylo vykropování při Asperges, při pohřbích 
a jiných při pádnostech, libáni míru při tuší po Agnus, svě- 
cení svíček o hroumicíeh, popele při začátku postu, kočiček 
na Květnou neděli, svíce velkonoční a vody na bílou sobotu, 
aby se nezakazovaly pouti a ofěry, aby mše celá zpívána byla 
jazykem latinským a jiné podobné. Krom toho obnovovalo 
se žádáni dle kompaktát, aby při podáváni svátosti pokaždé 
bylo připomináno věřícím, že pod spůsobou chleba není to- 
liko tělo, a pod spůsobou vina není toliko krev Kristova, 
nýbrž pod každou spůsobou celý Kristus, k tomu pak při- 
dáno, aby věřeno bylo, že po posvěcení nezůstává podstata 
chleba neb vína ve svátosti; konečně aby se stalo řádné do- 
sazení farářů dle zákonů církevních. 

V poradě vzaté dne 28 listopadu mistři učení Pražského 
přisvědčovali hned ke všem těmto žádostem legafň, a jich ná- 
sledovali páni přítomni i konšelé Pražští; ale Rokycana s du- 
chovními, kteří se jeho přidrželi, činili některé námitky, ná- 
sledkem kterých uzavřelo se. aby dvě věci zůstaly na odklade, 
totiž Čtení evangelii a epištol při mši jazykem českým a po- 
dáváni svátosti (iitkáni Co kterém ve spise legatň nebyla sice 
výslovná zmínka, ale rozumělo se, že je zavrhuji); k ostatním 
věcem Rokycana svoloval kromě dvou o svěcené vodě a líbání 
míru, o nichž vyhrazoval si poradu s ostatním duchoven- 
stvem v Praze, ano potom i žádal, aby svoláno bylo veškeré 
duchovenstvo české, i aby v příčině obnovení řádů bylo tá- 
záno, tak aby se stalo svolení jednosvorné. KdyŽ se vsak s če- 
ské strany na něj naléhalo, aby upustil od těchto odkladů, 
řekl, že dá svou odpověď, až bude známo všecko, co by snad 
legatové ještě mimo to chtěli žádati (30 listop.). K vyzvání 
tomuto legatové druhého dne (1 pros.) přednesli další žádost 
císaři Sigmundovi, aby se duchovenstvo české osvědčilo v pří- 
čině učení Wiklefova o zůstáváni podstaty chleba a vína ve 
svátosti. Rokycana, když mu to císař oznámil, cítil se uražena, 
že měl bez příčiny zkoušen býti z víry; a jemu i jiným věhlas- 
nějším mužům z duchovenstva strany pod obojí byla také 
otázka tato nelibá, protože zavdávala příčinu lidu ke zbyteč- 
nému a nebezpečnému hloubáni o tajemstvích této svátosti. 
Legatí odvolávali se na to, že byly o tu věc hádky mezi Prí- 
bramem a Englišem a že Engliš posud se držel v tom učení 
Wiklefova. Po několikadenním mluvení a jednání o tom dal 









Kniha IV. Oddíl první (1436-1*78). 

Í486 Rokycana se slzami v očích i s duchovenstvem strany své 
osvědčeni písemné, které legatům postačovalo, vysloviv již 
předtím oustně, že by pro všechno zlato na světě nechtěl 
tvrditi zůstávání podstaty chleba a vina ve svátosti (4 pros.). 
Naproti touni představoval legatůin pověry, které se provo- 
zovaly s obrazy, a neřesti při ofěrácb a putování (5 pros.); 
legatové však ukázali mu nálezy konciha proti tomu vydané 
(6 pros.), které mu činily zadost; řekl, že je oznámí kněžím 
svým. 

Potom jednalo se ještě o stvrzeni neboli dosazení hirářii, 
ve kteréžto věci Rokycanovi utkvěla nepochybně hluboko 
v mysli slova Palomarova, jakoby on a jiné duchovenstvo 
Pražské bylo dotud nemělo moci rozhřešovati, i upozornil 
stavy světské na pohoršení veliké, které by mohlo tudy ze 
stvrzení takového následovati. K dotazu jeho učiněnému dne 
7 prosince, jak by legatové tu věc mínili, odpověděli, že jsouli 
na živě někteří faráři, kteří by se chtěli navrátiti k svým ko- 
stelům a zachovávati kompaktáta, máji k nim býti připu- 
štěni; kde by jich nebylo, mají jiní býti podáni od patronů 
a od íegatů stvrzeni. V uvážení výstrah Rokyca nových páni 
a konšelé Pražští žádali na legatech, aby této věci prozatím 
odložili; ale legati nechtěli toho dopustiti, ano pravili, že ra- 
ději odjedou odtud a vznesou to na koncilium. Následkem 
toho vyžádali si páni a konšelé jen času na rozmyšlenou, a 
přišlo k opětnému jednání o tom teprv dne 13 prosince ve 
schůzi před císařem, ku které dostavili se legati s jedné 
strany, s druhé páni, konšelé, mistři, Rokycana a několik 
jiných duchovních. Od Čechů mluvil pan Přibík z Klenového, 
žádaje, když mají býti faráři nyni dosazeni, aby spůsobem 
přiměřeným byly upokojeny mysli lidu, obávajícího se, že 
dotud kněží jejich neměli práva odpouštění hříchů. Když le- 
gati k tomu odpovidali neurčitě, promluvil mistr Vácslav 
z Dráehova, táže se jich, zdali budou s tím srozuměni, když ne 
poví lidu. že tímto dosazením nedostávají knězi práva stavu 
kněžského, nýbrž toliko správy duchovni. K tomu legatové 
svolovali; aie k dalšímu předložení mistra Vácslava z Drá- 
chova. že duchovni i potom mini zachovati poslušnost k Ro- 
kycanovi, kterou se mu v Jihlavě u přítomnosti Íegatů zavá- 
zali, odpovídali více než vyhýbavě, pravíce, že závazky takové 
jen potud platí, pokud nejsou proti zákonům církevním a 



Cisař Sigmumi v Praze (1*86—1437). 

kompaktátům. Nicméně oznámil Vácslav z Bráchova ve 

jménu druhých, že, poněvadž císař si toho přeje, podrobuji 
se jak v jiných věcech tak í novému stvrzení. Když se du- 
chovni vzdálili, dali konšelé Pražští nepřátelské smýšlení své 

proti nim na jevo děkujíce císaři, že prý je od nich osvobodil. 

K žádosti konšelů knězi potom hned první neděli (16 pros.) 
ohlásili tyto úmluvy lidem na kázáních, a v neděli potom před 
samými svátky vánočními (23 pros.) učinili v kostelich Praž- 
ských začátek se svěcenou vodou, s líbáním míru a posta- 
vením některých obrazů na oltářích. Ještě než se to stalo, 
odjel Jan Pálomar z Prahy do Baštíce (18 pros.), aby dal 
zprávu koncilii jak o předešlém jednání v Jihlavě tak také 
o vykonaných věcech těchto v Praze. Zůstali tu z legatu jen 
ostatní dva. biskup Fffibert Konstamgkj a Mariin Bermer 
děkan Tourský. 

Dne 30 listopadu byla mezitím opět velká slavnost na 
rynku Staroměstském, kdež císař Siguiuiid toho dne povýšil 
hraběte Oldřicha CeUkéhn. synovce manželky své, do stavu 
knížat říšských u přítomnosti královny Barbory, knížat a 
pánů českých. Dne 14 prosince pak, hned po dokonání umluv 
s duchovenstvem o obnoveni řádů kostelních vyšlo od císaře 
svolání sněmu českého v Praze k novému roku. Mezitím trvalo 
válčeni s Hradeckými v okolí města jejich s rozličnými pro- 
měnami štěstí, při čemž z vojska královského přišel o život 
Vilém Kostka z Postupte, když Hradečtí dne 6 listopadu 
v noci přepadli vojsko u vsi Vysoké. Již pak také buď tehdáž 
buď jen málo později povstal k odboji proti Sigmundovi jiný 
někdejši následovník Žižkův, pan Jan Roháč z Dube, který 
se nepochybně oddělil od Táborů, když začali smlouvati s cí- 
sařem, a počal provozovati škody z hradu svého nazvaného 
Sión, jejž byl vystavil nedaleko někdejšího bojiště Malešov- 
ského u vsi Chlistovic. 

První věc, o které se jednalo na sněme obecném v Praze 
o novém roce, byla pře mezi pány a zemany o sedáni v la- 
vicích, to jest o úřady a místa na soudě zemském, k nimž 
páni pokládali sobě právo samotným výhradně, zemane pak 
žádali v nich míti stejné s nimi účastenství. Po delším sporu 
o to podaly se obé strany na krále jakožto rozsudí. Sigmund 
učinil výpověď prozatímním, která vyhlášena jest ve shromáž- 



' 



i 






Kniha IV. Oddíl první (I436-H7»). 

1437 tleni pánů, zemanů a měst i také u přítomností legátů koiicilia 
a jiných knězi i mistrů na radnici Staroměstské dne 20 ledna, 
tak aby ke dvěma úřadům na soudě zemském dosazeni hyb 
páni, totiž nejvyššího komorníka a nejvyššího sudí, k jednomu 
pak zeman, totiž k nejvyššímu písařství zemskému, přísedí- 
cích pak čili soudců zemských aby bylo 12 stavu panského 
a osm zemanského; výpověď ta aby měla platnost na dvě léta, 
mezi kterýmžto časem měl král práva obou stran důkladněji 
prozkoumati. Již o dva dni později (28 ledna) stalo se jmeno- 
vání osob k tornu. Od některých ze stavů pod obojí obnovena 
jest při tom žádost někdejšího sněmu Svatovalentinského 
(1435), aby na soudě zemském zasedali vesměs přijímající 
pod obojí: Sigmund však rozdělil místa oběma stranám asi na 
polovici. Nejvyšším komorníkem stal se pan Aleš Holický ze 
Šternberka ze strany pod obojí, nejvyšším sudím pan Mikuláš 
Zajíc s Hasenburka a na Kosti strany pod jednou, nejvyšším 
písařem Aleš z Risenburka neboli z Vřeštova, někdejší správce 
zemský. Mezi soudci zemskými ze stavu panského našli místo 
skoro všichni čelnější páni strany pod obojí, protože byl počet 
jejich proti panským rodům strany pod jednou skrovný; mezi 
zemany však císař sobě vybral, tak že nebyl jmenován žádný 
i horlivějších. Mimo to jmenoval k úřadu dvorského sudí 
pána strany pod jednou Ablrechta z Koldic na Bílině. 

Po osazení soudu zemského žádal císař Sigmund na 
sněme mimořádnou berni, uváděje za hlavni příčinu, aby měl 
potřebné prostředky ke zjednání pokoje a pořádku v zemi, 
hledě jmenovitě k odboji Hradeckých a Roháče jakož i k moc- 
nému přivádění nálezů soudních ku platnosti, kdyby se jim 
kdo chtěl protiviti, jak se i za předešlých králů někdy stávalo 
Páni a zemane svolili k této žádosti (před 10 un.) uložením na 
sebe berně celého jednoho úroku z poddaných svých, totiž 
Svatojirského, jehož měla polovice odvedena býti o středo- 
postí (7 břez.), druhá polovice o sv. Vavřinci (10 srp.). Města 
učinila svolení zvláštní, které jistě nemělo ceny menší; pouze 
obec Staro městská usnesla se o 1000 kop grošů. Také uzavřeli 
stavové svolení -veřejné hotovosti proti odbojníkům, a provo- 
láno dne 15 února, aby všichni, kdož měli povinnost, byli po- 
hotově o sv. Jiří. Učiněny též rozličné jiné nálezy obecného 
míru a vedení práva se týkající. 







1. Cfsaf Sigmund v Praze (1*86— 143Í) 

Dne 11 února mezi trváním sněmu předsevzato jest také 1*8? 
korunováni královny Barbory jakožto manželky Si^mmidovy. 
Biskup Filibert za tou příčinou den předtím (10 un.) vysvětil 
kostel Pražský na hradě, kdež melo se korunování díti, a 
v něm osm oltářů. Přítomno bylo všecko přednější panstvo 
české, množství zemanů a poslové měst královských, též kní- 
žata toho času v Praze meškajíc!, mezi nimi zejména také 
vévoda pomořský čili Štětínský, z vyššího duchovenstva cizího 
arcibiskup Kaločský z Uher, z domácích opat Zbraslavský a 
také děkan a několik kanovníků Pražských, kteří se byli v mě- 
síci říjnu navrátili z dlouhého vyhtianstvi, též abatyše Svato- 
jirská. Volený arcibiskup mistr Jan z Rokycan nebýt zván a 
také nepřišel, tudy pak také jen něco málo duchovenstva 
strany pod oboji krom mistrů učení Pražského, protivniků 
Piokycanových. Na místě arcibiskupa Pražského, poněvadž 
ho nebylo, vykonal korunování biskup Filibert Konstanský, 
od něhož při mši královna přijala svátost pod jednou toliko 
spůsobou. Po korunováni jela královna s velkou slávou mě- 
stem v královské přípravě a s korunou na hlavě až do dvora 
svého na Starém městě. 

V málo dnech potom, dne 20 února ve středu o suchých 
dnech postních, otevřen jest ponejprv soud zemský u veliké 
světnici na hradě Pražském, na kterém první den zasedl císař 
Sigmund sám s pány a zemany, a konaly se soudy od rána 
až do neíporfl, potom pak každodenní touže dobou po celý 
měsíc. 4 ) Mnoho rozsudků týkalo se zámků a tvrzí odňatých 
spravedlivým držitelům, z nichžto z některých daly se také 
také loupeže. Byl takovým loupežnickým hradem tehdáž 



*j Tak asi snad míií.e se rozuměli zmatenému čteni u Bartoška *v Dob- 
nerových Mon. I. 197.): ab hora 3. usque ad vesperas et alits diebus7 
(rozumím horíiň) per uniím mensem judicio praosoderunt. Hora S. 
byla by dle hodin českých osmá večerní, což nedává smyslu; nej- 
spíš má státi hora 13, což jest naše šestá ranní. Tak ffasné ráno 
začínati byl tehdejší obyčej. [Záhadné loto misto nyní vysvětleno 
novým ('Gollovvni) vydáním Bartoška ve Fontes rerum Bohemicarum 
V. 6Í20, kdo omyly Dobnerova vydání opraveny, tak že místo zní: 
ab bóra terciarurn usque ad vesperas et aliis diebus bene per 
umím mensem iudicio presiderunt; hora terciarurn znamená asi 8— 
hodin ráno]. 



Kniha IV. Oddíl první (1436-1487). 

1437 také starožitný Dévitt nad Zlíchovern u Prahy, nevíme od kte- 
rého času. Císař dal jej oblehnouti kdysi na začátku měsíce 
března, snad též die nějakého nálezu soudu zemského. Držitel 
čili hejtman hradu vyšel z něho, chtěje odebrati se do Hradce, 
ale těkaje nejistě celý den ve blízkém okolí Prahy, jen asi na 
míli cesty, chopen jest a přiveden do Prahy, kdež smluvil se 
o dobrovolné vzdání hradu; císař pak dal hrad ihned rozbo- 
řiti, též i jiné dva zámky v okolí, jichž jména se nezachovala. 
Toho času bylo však také vzbouření Hradeckých u konce. 
Po rozličných ztrátách, které utrpěli ve válce s vojskem Diviše 
Bořka, by) již o masopustě (12 února?) hejtman jejich Zdislav 
Mnich z Roudnice přijel do Prahy ke smlouvání s císařem, 
které nejspíše nevedlo k cíli, protože se mu protivil kněz Am- 
brož s jinými. Z toho však přišlo k rozbroji mezi dvěma stra- 
nama ve městě, ve kterém udeřily na sebe v noci po 3 březnu. 
Strana Zdislavova zvítězila; kněz Ambrož, zlámav nohu při 
útěku přes zeď městskou, jest jat a s ním jiní někteří kneží, 
mezi nimiž byl také onen kněz Jakub Vlk kazatel u Matky 
boží Sněžné na Novém městě Pražském, který bouřiv po 
mnohá léta obec tohoto města, byl odsud vyhnán po vskočení 
pánů a Staroměstských před bitvou u Lipan. Jiný kněz Mar- 
tin Prostředek utekl, a odebral se s některými sousedy nyní 
z města vyhnanými k Roháčovi na Sión. Již 10 března potom 
byl posel Hradeckých v Praze k opětnému smlouváni s císa- 
řem, a smlouva, kterou se poddali pod jistými výminkami 
a se slibem zachováváni kompaktát, dokonána jest po jiném 
četnějším poselstvu v Praze dne 21 března. 5 ) 

Za sněmu a mezi zasedáním soudu zemského jednalo se 
opět také o věcech duchovních. Ač byli legati koncilia v přede- 
šlém rokování s Rokycanou vyzváni od něho, aby pověděli 
všecky své žádosti pojednou, nebyli toho ještě učinili. Teprv 
dne 1 února vznesli žádosti další v soukromí na císaře Sig- 
munda, kteréž hýly, aby obecným rozkazem zakázáno bylo 

s ) Udání ECollegiata 1'ru.iskčho tu Hóflera I. 96), že byl přitom Zdislav 
Mnich vyhnán z Hradně, nesrovnává se s vypravováním Jana de ] 
Turonis, přítomného tehdái v Praze {Viz Monum. conciJ. Baail, 1. 855 1. 
Ze stál Zdislav Mnich při této bouřce na stranč kloníc! se k Sipmun- 
dovi, stvrzuje se také" tím, že mu císař dne 1S Května toho roku 
zapsal 1000 kop 'gr. na berni krajů Hradeckého a Chrudimského 
patrné pro službu, kterou mu přitom prokázal. 






1. Císař Sigmund v Praze (1486—1437.) 19 

učeni Wiklefovo v celeni království, aby nikdo nebyl nucen 
ku přijímáni pod obuji spňsobou přímo ani nepřímo (rozumě- 
jíc nepřímým nucením, že se přijímající pod jednou nepři- 
pouštěli ve městech ku přebýváni a k někdejším statkům 
svým), aby služby boží nově zvelebeny byly, zvláště v kostele 
Pražském, konečně aby statky duchovenstva nebyly bez roz- 
dílu zanechávány v zástavě. Císař slíbil v příčině obnovení 
služeb božích, ano vybídl legaty, ahy žádali také o obnoveni 
klášterů; ale ostatních žádostí musili na ten čas odložiti. 

Nedlouho potom (11 února) došly jich bully od koncilia 
vydané dne 15 ledna následkem zprávy, kterou byl mezitím 
Jan Palomar učinil o stavu věcí v Cechách. Dvěma stvrzovalo 
konciliiim kompaktáta a co v příčině jich bylo od legatů sa- 
mých vyřízeno v Jihlavě. Jinými třemi byl napomínán císař 
Sigmund, aby netrpěl podávání svátosti dítkárn, byl žádán, 
aby dostavil ku koncilii mistra Petra Emjlixf jakožto doposud 
přidržicího se odsouzeného učení "Wikleťova, a kladl se Ce- 
chům den k rokování v koncilii o otázce, zdali jest podávání 
svátosti pod oboji spňsobou z přikázání Kristova, hned po 
Čtvrté neděli postní (po 10 březnu). Legati odevzdali bully 
tyto císaři dne 13 února, a toliko první dvě, kterými se stvrzo- 
vala kompaktáta, oznámili téhož dne také stavům v Praze pří- 
tomným a Rokycanuvi i duchovenstvu povolaným k tomu 
před císaře; nazejtří pak potom (14 un.) čteny jsou tyto dvě 
bully také jazykem českým na radnici Staroměstské. Roky- 
cana podal hned téhož dne císaři spis obsahující, čeho by více 
ještě bylo potřeba k splnění kompaktát od koncilia, totiž listů 
ku knížatům okolním o zachováni míru, o uznání Cechů za 
pravé a poslušné syny církve, i aby jim nesmělo býti utrháno 
na cti pro přijímání pod obojí spůsobou. jakož i nařízení 
k duchovním, kteří se posud zpěčovali podávati pod obojí, 
zvláště pak k biskupu Olomouckému. Proti tomu legati před 
císařem a shromážděním stavů i duchovenstva dne 15 února 
namítali, že od Čechů není vše splněno dle kompaktát, ze- 
jména že řády kostelní obnoveny jsou sice v Praze, ale ne 
jinde v zemi. Tu došlo teprv na to, co Rokycana již předtím 
byl navrhoval, aby se totiž stalo svolání z celé země k usnesení 
se o řády kostelní; i uzavřeno (16 un.), aby k tomu cíli ze 
všech měst a městeček v zemi obeslány byly některé osoby 
stavu duchovního i světského do Prahy k neděli dne 3 března. 



1437 



I 



20 Kniha IV. Oddil první (I43tí-14i8). 

Ve shromáždění tomto, kterému císař Sigmund osobně 
dne 6 března učinil napomenutí o zachování kompaktát, ne- 
naskytly se žádné znamenité obtíže. V poradě vzaté hned na- 
zejtří ve čtvrtek dne 7 března, svolili poslové všichni k ob- 
noveni opominutých řádu kostelních a jinému všemu týmž 
spůsobem jako předtím duchovenstvo Pražské, s ohrazením 
totiž, aby to nebylo na ujmu podáváni svátosti dítkám a čtení 
evangelií a epištol jazykem českým a s opětováním žádosti, 
aby také koncilium splnilo, co ještě scházelo s jeho strany. 
Když o tomto usnesení Rokycana učinil zprávu ve shromáž- 
dění opětném před císařem a pány i legaty koncilia dne 
10 března, legatové na ono obražení nedali jiné odpovědi, nežli 
že neměli o tom žádného nařízení od koncilia (ačkoli tomu tak 
nebylo); při tom však nyní teprv oznámili bullu, kterou konci- 
lium zvalo Cechy do Basilee k jednání o otázce týkající se při- 
kázání Kristova o svátosti pod obojí. Nebyli toho oznámili 
dříve, protože lhůta ustanovená od koncilia byla i dle jejich 
uznání pro Čechy příliš krátká, nýbrž psali sami od sebe ku 
koncilii, aby ji prodloužilo. Ku posledku uzavřeno, aby spis 
obsahující celé nařízení o řádech kostelních byl přepsán jak 
mnohokrát nejvíc, aby jej poslové mohli vzíti s sebou do všech 
měst; duchovní kteři by se jím nechtěli spravovati, aby nebyli 
trpíni ve městech. Již dne 20 března jsou potom zvoleni po- 
slové, kteří se měli odebrati do Basilee k jednáni s konciliem 
dle vyzvání onoho. Z mistrů byli k tomu ustanoveni Jan Pří- 
bram a Prokop z Plzně. Císař i páni čeští vybízeli k tomu téí 
Rokycanu, který však velice se z toho vymlouval. 

Ve shromážděních dne 6 března byl Sigmund také učinil 
zminku o Tábořích, žeby mela věc jejich býti přivedena ku 
konci Čtyřmi rozsudími, kteří byli tudíž přítomni; ale nepřišlo 
k tomu. Možná, že císař nevzpomněl přitom na bullu, koncilia 
proti Englišovi, který byl jedním ze čtyř rozsudí, a byl snad 
teprv na to později upozorněn od legatů. Jinému žádnému 
nebylo o té bulle nic povědomo. Když potom mezi jednáním 
o jiné věci dva z rozsudí, totiž Engliš a Martin Lupáč, z Prahy 
odjeli, a knězi Táborští teprv nyní sami se hlásili u císaře 
i Rokycany, že byli přítomni k slyšeni výpovědi, svoleno jest 
od obou, aby na ten čas odjeli, a záležitost jejich zůstala na 
dalším odklade. 






1. Císař Sigmund v Praze (Híf6— 1437). 

Již třetího dne po skončeni sjezdu tohoto (13 břez.) odjel 1437 
z Prahy také Mariin Berruer děkan Tourský, aby učinil kon- 
cilu další zprávu o věcech zběhlých; i zůstal tudy z legatů již 
jen biskup Filibert v Praze, ačkoli však císař Sigmund po 
Berruerovi dal snažně žádati koncilia, aby poselstvo jeho déle 
zůstaveno bylo v Cechách í aby náležitě rozmnoženo bylo, po- 
něvadž by mu i napotoin rady jeho bylo vysoce zapotřebí. 

Císař Sigmund i biskup Filibert po obecném svolení o za- 
chovávání kompaktát v zemi česko počínali si mnohem smě- 
leji než předtím ve skutcích směřujících k zemdlení strany 
pod obojí, k sesílení strany pod jednou, a biskup šířil také 
vždy více působeni své v tom směru, aby se správa ducho- 
venstva v Cechách dostala celkem do rukou jeho. Ačkoli byl se 
Sigmund zavázal privilegiemi vydanými v Jihlavě, nezaváděti 
nově mnichů leč s vůlí arcibiskupa i obcí městských, bylo již 
před odjezdem Berruera obnoveno několik klášterů v rozlič- 
ných místech. Brzy potom udělal některý začátek také 
v Praze. Dno 14 března totiž dal biskupem Filibertem vysvě- 
titi kostel a klášter sv. Jakuba na Starém městě Pražském, 
jejž by! dal otevříti a nově upraviti s určením pouze pro při- 
jímací pod jednou spůsobou. Při tom by! osobné s císařovnou 
a s Četným panstvem; biskup pak zároveň také biřmoval 
mnohoCechů a Uhrů. Dne 24 března naKvětnou nedělí sloužil 
biskup Filibert v témž kostele ráno, odpoledne pak držel ne- 
spory v kostele hlavním na hradě Pražském, při čemž po- 
nejprv zaujali kanovníci Pražští zase místa svá ve stolicích 
a počali konati službu každodenní dle slarého pořádku. Císař 
dle potazu s legateni obnovil kapitulu, ustanoviv, aby bylo na- 
potom 12 kanovníků, 12 vikářů, 1G choralistů, 18 žaltářníků, 
k tomu farář, jeden kazatel, kantor a škohnistr. Poněvadž 
byly statky kostela rozebrány, vzal Sigmund opatření duchov- 
ních prozatím na sebe, dávaje vypláceti každému kanovníkovi 
jeden zlatý, vikářům po půl zlatém týhodně. Bylf slíbil již 
prvé legatům, ovšem bez vědomí stavů českých, že míní užiti 
berně jemu svolené hlavně na opatření duchovenstva a jme- 
novitě na vyplacení statků zádušních ze zápisů. Na zelený 
čtvrtek a na velký pátek sloužil biskup Filibert opět u sv. Ja- 
kuba, a v témž kostele na bílou sohotu ponejprv uděloval svě- 
cení duchovním, tentokráte jen 27 akolytům a 5 podjahním. 
Všichni musilí krom obyčejné přísahy slíbiti také, ažby do- 






C 



Kniha IV. Oddil první (1436-1478 



' 



sáhli kněžství, nepodávati svátosti dítkám a zachovávati kom- 
paktáta. Na velkou neděli (31 břez.) při velké mši, opět 
u sv. Jakuba, kdež byl přítomen císař s dvorem svým, biskup 
Filibert podával svátost jen pod jednou spůsobou, a toho dne 
měl již kázání tudíž mnich ze rádu menších bratři, jménem 
Mikuláš z Plzně. 

Počínáni toto spůsobilo reptání lidu v Praze, z něhož du- 
chovenstvo strany pod obojí vzalo podnět k opětnému před- 
nesení stížností na nedokonáni a na rušeni kompaktát. Nepo- 
stavil se v čelo tentokrát Rokycana, nýbrž protivník jeho mistr 
Jan Příbram, jenž v této věci byl s ním jedné mysli. Dne 
3 dubna předstoupil s mistry učení Pražského a s konšely Sta- 
rého i Nového města před císaře, a podal mu spis stíiný, ve 
kterém uvodilo se, kterak ninozi faráři, navrátivše se ku ko- 
stelům, odpírají podáváni svátosti pod obují, ano jí tupí a za- 
tracuji, kterak biskup Olomoucký zřejmě protiví se kompak- 
tátům, žádaje od kněží přísah proti ním čelících, kterak proti 
úmluvám s císařem mají v Praze svobodu hříchové veřejní, 
nevěstky a jiná nepravost, kterak i ze hradu Pražského přijí- 
máni pod obojí spůsobou jest vytištěno, a jiného více. Biskup 
Filibert eo legat, tudíž přítomný, na všecko věděl nějakou vý- 
mluvu, i o nevěstkách, že prý všude se trpí, aby se zachránilo 
zlé horší. Když pak Jan Příbram vyžádal si polom slyšení bez 
přítomnosti jelio, oznámil císaři, že v lidu jest vření i 
pro uvedení kanovníků a mnichů; císař tím popudil 
pravil, že nechtili jich, on i s nimi odjede, že on na Starém 
městě nemíní uvésti žádného řeholnika bez svolení konšelů 
neb obce; ale na svém panství, jako na hradě Pražském, že 
chce míti knězi své. K této jeho řeči prohlásili se konšelé 
Novoměstští úslužnými, pravíce, že oni ve svém městě chti 
býti císaři pánu svému po vůli, aby jen poroučel, kde by 
u nich chtěl řeholníky míti. 

Již několik dní předtím (29 břez.) byl biskup Filibert 
obdržel bully nové v příčině slyšení Čechů v koncilii, kterými 
lhůta k tomu byla prodloužena, i ohlásil je hned po této roz- 
pravě. Poněvadž biskup žádal, co se týkalo rušení kompaktát 
od jednotlivých duchovních, aby mu byla oznámena jména 
takových, byli po několika dnech (7 dub.) obesláni mistři 
Pražští, konšelé Starého města, Rokycana s duchovenstvem, 
páni někteří i biskup Filibert opět k císaři, kdež Rokycana 



I. Cisaf Sřpnond v Praje [1436- Itífí). 23 

předložil některá jménu a opět upomínal o vydání listů na 

očištění povésti země české dle kompaktát. Poněvadž biskup 
Filibert odkazoval Cechy v této přičíně na koncilium samo a 
na nastávající jejich poslání do Basilee, císař úsilně při- 
mlouval Rokycanovi, aby se i eána poselství tohoto účastnil, 
bezpochyby ne pro jinou příčinu, než aby se na čas zbavil 
i Cechách jeho osoby. Když se Rokycana opět zpěčoval, při- 
mlouvat mu také Prokop z Plzně, že jakožto předešlých posel- 
gtl í účastný a věci těch nad jiné znalý, neměl by se toho vzda- 
lovati. Rokycana však odvětil mu: Víš Prokope, co se jiným 
našim stalo v koncilíi Konstanskéiu; mohlo by se i nám při- 
hoditi; neb vím, že jsem obžalován a že mě mají v nenávisti. 
7, tuhu se rozhněval císař, a řekl Hokycanovi, zdali myslí, žeby 
mi řchii naň dopustil proti své cti, ježto dává svého bezpeč- 
ného listu jakož i koncilium samo. Patrně cisař nepomněl, co 
byl někdy pláten list jeho Husovi. Poté vytýkal Hokycanovi, 
že prý toho dne byl na kázáni mluvil spůsobera pobuřujícím; 
/. kteréžto příčiny dal potom svolati obec a odebral se osobní 
nu radnici, nepraví se. s jakým účinkem. 

Dne 12 dubna jakožto v pátek po nedělí provodní připa- 
dala slavnost ukazování svátosti v kapli Božího těla nu rynku 
Novoměstském, která nebyla konána od počátku bouří v zemi, 
poněvadž byl Sinmund svátosti říšské a jiné. které se ukazo- 
valy, odvezl ze země. Nyní nacházely se zase v Praze, musíme 
mzuiněti, co se jich zachovalo neodci zených, i vezeny jsou ve 
čtvrtek, den před svátkem, s velkou slávou ■/. bradu Pražského 
Sfí města. I brány strahovské v nynější ulici Ostruhové čekali 
konšcié Malostranští, a provázeli je městem svým až k Sa- 
skéinu domu u mostu, odtud konšelé Slamměslští přes most n 
d;ile až ke bráně vedoucí na Nové město, totiž nejspíše Zdcraz- 
ské na nynějším Peršleině. potorn Novoměstští svým městem 
až ko kapli Božího těla. Císař Sijnmind přítomen byl sám slav- 
nému průvodu tomuto a lidu množství veliké. Jakožto v den 
radostný propuštěni jsou vězňové ze zajetí. Nazejtří. v den 
svátosti, sloužil biskup Filibert v kapli Božího těla opět u pří- 
foinnusti císaře a císařovny, a ostatkové svatí ukazovali se 
spůsobem při tom obyčejným s výkladem ve čtyřech jazycích, 
latinském, českém, německém a uherském. Přitom také týmiž 
jazyky čtyřmi císař u přítomnosti legatů dal provolati dle za- 
slíbení kompaktát, aby pro přijímáni pod obojí spňsobou a 



24 Kniha IV. Oddíl první (143G-H78). 

1437 jiná tri artikule nikdo nesměl více Čechů a Moravanů tupiti, 
nýbrž že mají pokládáni býti za věrné a pravé i dobré syny 
církve.*) 

Odpoledne po této slavnosti přikročilo se ke skutku větší 
důležitosti ve směru k obnovení pravidelné správy církevní. 
Držáno totiž shromážděni dvchovenstva svolaného z celé země 
na spůsob synody u přítomnosti císaře Sigmunda v kolleji 
Karlově, kdež předně zvoleni jsou děkanové pro venkovské 
okresy dle starodávného rozděleni celé země české a biskup 
Filibert /, moci koncilia co legat jeho vydal jim nařízeni, kte- 
rými se měli spravovati jak sami tak duchovenstvo jím podři 
zené. Ukládalo se jimi znovu zachovávání všech řádů kostel- 
ních dle předešlého usneseni a zachováváni kompaktát, tak 
aby všichni duchovní povinni byli podávati svátost pod 
obojí spůsobou obyčej ten majícím, také však zakazovalo se 
konání správy duchovni ritem kněžím, kteří neměli posud 
řádného stvrzení neb ustanovení; íuělif žádati za ně legatů, 
pokud by nebylo arcibiskupa; děkani měli na to býti bedliví, 
a kdyby kněze stvrzeného nebylo, poručiti kostel prozatím ji- 
nému faráři v sousedstvu. Děkani sami byli jmenováni vý- 
hradně z farářů již potvrzených; poněvadž pak se shledalo ve 
13 děkanstvích, že nebylo v nich ani jednoho kněze stvrze- 
ného, musilo třináct míst zůstati prozatím neosazeno. Také 
mistr Jan z Rokycan iičastnil se shromáždění tohoto, i před- 
ložil v něm opět seznam duchovních, kteří navrátivše se ku 
kostelům nechtěli podávati pod oboji spůsobou. Z rozkazu 
Piliberta i císaře Sigmunda musili se druhého dne (13 dub.) 
staviti v témž shromážděni k ospravedlněni, a biskup co legat 
opětoval napomenuti, aby všichni bez odporu zachovávali 
kompaktáta. 

První dni potom jednalo se o mistra Peira Eitgliše, který 
by byl měl dle bully koncilia postaven býti k soudu před nim 
v Basilei. To hýla věc, jíž se bezpochyby císař Sigmund nechtěl 
odvážiti; neb upomínala příliš silně na někdejší půhony kon- 
cilia Kostnického proti Čechům. Nicméně stalo se nepochybně 
z určitého rozkazu Sigmundova. že se musil Engliš i také 

*) Zpráva o [orn na nápise, fclerý nikdy byl na kapli Božího třla a nyní 
se nachází v českém museu: lét ve zprávě o poselství feském do 
ftíma roku 1462 [vydaném nyní od Paterý v Arch. česk. VIII srr. 338.] 



I. Clsaf Sifrmund v Praze (HS6— 1437). 

kněz Táborský Vácslar Korauda spolu s měšťany Zateckými, 1437 
u nichž toho Času oba přebývali, stavili před nim a biskupem 
Filibertem dne 15 dubna v kolleji Karlově, kdež tázáni jsou, 
zdali se chtějí srovnati v řádech kostelních s ostatním ducho- 
venstvem dle úmluvy s legaty koncilia. Když Etigliš přivoliti 
nechtěl, leč by dokázáno bylo, že se řádové ti zakládají v písmě 
svatém, strhla se z toho prudká hádka mezi ním a Příbramem 
před císařem i biskupem Filibertem, ve které Příbram Engliše 
podobně jako v hádání před osmi léty nazývai původcem 
všech bludů v Čechách a opět podával se mu dokázati dvě sté 
a více bludných kusů ze spisů jeho, chtělliby se poddati soudu 
legatovu. Engliš pravil k tomu, že neuznává jiného soudce 
o tom, než který umluven byl ve Chbě. Na to však cisař Sig- 
mund sám oznámil Englišovi, že jej vypovídá ze všech zemi 
svých jakožto cizozemce. MěĚfané Žate-čtí musili se ho tudíž 
odříci, aby on ani lvoranda nepřebývali více v jejich městě. 
Korandovi zapověděno jest, aby nikdy více nekázal v království 
českém, i aby nikde jinde neobývaL než na Táboře pod pokutou 
utopení. 

Již předtím bylo nejspíš jak Jinde v zemi tak také v Praze 
dosazeno mnoho jitivých farářů stvrzením od biskupa Fili- 
berta co legata, a snad jen několik důležitějších kostelů Praž- 
ských zůstávalo s tím ještě na odklade. Mezi nimi nacházel se, 
jak jinde zmíněno, také kostel Týnský spravovaný Hokycanou. 
Všecka zásluha, kterou měl Piokycana ze svého působení při 
kostele tomto od třinácti neb více let, neplatila tolik při le- 
gateeh koncilia, aby jej byli chtěli zůstaviti při něm, a jemu 
samému jakožto volenému arcibiskupu bylo bezpochyby proti 
mysli ucházeti se o faru. Měl li kdo starší právo na ni dle běž- 
ného práva duchovního, tehda ž svamku péct vím silně napu- 
štěného, není nám známo zcela jistě. Poslední farář za Času 
krále Vácslava. Mikuláš z Heřmane, by) nepochybně r. 1419 
neb 1420 utekl z Prahy, a může býti, že později za nepřítom- 
nosti někomu fary postoupil. Podací kostela náleželo společně 
děkanu Vyšehradskému a rodu Velflovu v Praze, z něhož 
oprávněným vykonavatelem jeho byl za let války Jan Dubec 
z Dubce a po něm syn jeho Matěj. 2e by tito měšťané neboli 
již zemane znající se k straně pod obojí byli koho jiného než 
Rokycanu neb jiného znamenitějšího kněze strany své navrho- 
vali k tomuto kostelu, nepodobá se. Nicméně nazýval se toho 



-1478). 

14a" času farářem Týnským jakýsi mistr Konrád, doktor lékařství 
a životní lékař královny Barbory, muž, který, ač se také již 
r. 1435 jmenuje mezi kanovníky Pražskými a proboštem Lito- 
měřickým nejspíše dotud nikdy správou duchovní se neza- 
nášel ani snad nebyl ještě knězem, nýbrž provozoval své umění 
lékařské. 7 ) Jeho dosaditi na místo Rokysany vidělo se nejspíš 
biskupu Filibertovi příliš býti křiklavé; a to snad byla pří- 
čina, pro kterou mistr Konrád fary se vzdal. Stalo se to u pří- 
tomnosti císaře Sigrnunda do rukou biskupa Filiberta před 
arcibiskupem Kaločským Janem ze Flurentie a podbiskupini 
uherským Pavlem co svědky dne 7 dubna, to jest téhož dne, 
když se císař Sigmund tak velmi rozezlil na mistra Jana 
Rokycanu pro odepření poselství do Basilee. Bylo nejspíš 
právě následkem té rozpravy uzavřeno na konec od císaře a 
legata, aby se faraTýnskáRokycanovi odňala, ač se to skutkem 
stalo teptv o něco později. Biskup Filibert hleděl znamenitější 
fary Pražské obsaditi mistry učení Pražského, a již nazejtří 
po vzdání mistra Konráda (8 dub.), kterému císař Sigmund 
v krátce potom udělil pro boss tví, podali purkmistr a konšelé 
Starého města legatovi před císařem fc faře Svatojilské mistra 
Jattu Příbranm. Legat udělil mu toho dne prozatím jen 
správy toho kostela, protože se hlásil prý jiný k podacímu 
právu, totiž nepochybně probošt kostela sv. Jiljí, tehdáž Ma- 
těj z Bíliny. O čtrnáct dni později však (22 dub.) uveden jest 
Příbram za skutečného faráře z rozkázání prý císařského, 
bezpochyby se svolením tegatovým, a druhý den potom 
(24 dub.) dosazen jest na faru Týnskou mistr Jam ze SobMavě 
řečený Papoušek, tehdáž rektor university Pražské. Ještě 
o něco později stalo se uvedení mistra Prokopa z Phně za 
faráře k 99. Jhtrlřichu na Kovem městě (5. kv.). Přitom byli 
o velké mši císař Sigmund sám í legat Filibert a množství lidu 
veliké; císař šel také k ofěře. Podací toho kostela náleželo řádu 
křížovníků s červenou hvězdím, jejichžto hlavni špitál v Praze 
nacházel se však pod správou obce Staroměstské dle privilegia 
na to obdrženého od Sigrnunda. 

První dni po svém zbavení fary Týnské mě] Rokijcutin 
nelibosti s císařem i biskupem Filibertem pro podávání svá- 

') Dne 20 Června 1437 koupil si dňm na Starám městě nedaleko dvoru 
králova {čáBt C. 588.) 



i voru 



tosti ditkám, o kterém nejprve se zmínil císař v rozpravě dne 1437 
28 dubna jako od si»be, že by se ho mělo nechati až do roz- 
hodnuti koncilia, k čemuž přisvědčil biskup Fiiibert, ano 
tvrdil že podávání ditkám již samými kompaktáty jest zavr- 
ženo, což však Rokyt 1 ana popíral a zmínil se o tom některým 
spůsohem na kázáni; z toho prý pošlo velké reptání lidu 
v Praze a zvláště pláč matek nad ditkami, že se jim svátost 
měla odjemouti. Biskup Fiiibert mezitím na sv. Jiří měl vel- 
kou v kostele Pražském, i vzpomnělo se při tom na jeptišky 
Svatojirské, aby byly zase uvedeny do svého kláštera, což se 
i potom za nedlouho stalo, a uvedeny jsou jeptišky také do 
jiných klášterů svých v Praze, přebývavše dotud nejspíš po- 
řád ještě všechny pospolu v klášteře sv. Anny na Starém 
městě, jak bylo zavedeno roku 1420. Císař sám byl při uváděni 
tom přítomen a vedle něho konšelé všech tří měst. Dne 4 květ. 
císař e legatem navštívil klášter sv. Karla na Novém městě, 
a uzavřeli, aby byl opraven, nazejtří pak potom již k večeru 
byli spolu ve Zbraslavi k spatřeni slavného někdy kláštera 
tamějšíbo, spusínšeného a pobořeného. 

Ty dni, ku konci měsíce dubna a na začátku května 
z rozkazu cisaře Sigamnda předsevzata jest vojenská vý- 
prava proti Janovi Roháčovi z Dubě a hradu jeho Siónu, od- 
kudž nepřestával škoditi všemožně císaři a všem v jeho poslu- 
šenství stojícím. Před nedávném byl zajal mnoho volů hna- 
ných pro cisaře z Uher a mnoho sudů dobrého vína uher- 
ského; což zdá se že bylo proti němu zvláštní pohnutkou. 
Cisař poručil výpravu tato panu Hyncovi 1'tařkori z Pirk- 
šteina, nejvyššímu hofmistru, ač byl příbuzný s Roháčem, 
s nimž vytáhli do pole předně vlastní lidé císařovi s dvořeniny 
uherskými i českými, též Pražané a některá jiná města i ně- 
kteří páni zemští, z Nového města zejména také prvni konšel, 
pí kf< i- Jan Literát, s jinými sousedy.") Cisař osobně provodil 
je na pochode jejich z Prahy před město. Mezi pány uher- 
skými, kteří se nacházeli při dvoře Sigmundově, byl toho času 

B ) V knize Novoměstské fot. O 3 nachází se poslední viUe jeho, kterou 
učinil dne 27 Dubna, -volena exire ad campům cum celeris vicinis«; 
podobné poslední vůle sousedu Duchka ze Sotalic dne 27 Kv. ífol. 
O 4), ivolentis exire ad campům versus Sión cum ceteris vicinis», 
;t Martinu Kuseo z ničsice Července (O 12). 



Kniha IV. Oddíl první (1437-1478). 



28 

1437 takt' Jan Matik z Talovec, který byl roku 1430 bojoval se Si- 
rotky u Trnavy. Císař Sigmund byl mu při jeho příjezdu do 
Prahy vyjel osobné naproti s dvorem svým k uvítání. Zdali 
však i on se súčastnil výpravy k Sionn, není povědomo. 

Asi o tři neděle později, v pátek o suchých dnech před 
sv. Trojici (24 květ.), počal se podruhé soud zemský na hrade 
Pražském i zahájen zároveň sněm obecný, na němž císař Sig- 
mund předně učinil trojí předložení. První bylo o kompaktá- 
tech, totiž aby vypraveno bylo poselstvo již zvolené ku kon- 
Icilii k jich dokonání. Zadruhé žádal císař, aby byla hotovost 
zemská nařízena proti Roháčovi, odvolávaje se na předešle 
svolení sněmu o hotovosti proti odbojníkům vůbec. Třetí tý- 
kalo se berně jednoho úroku; žádal totiž císař, aby byl od 
berníků sněmem předešlým ustanovených učiněn počet ze 
příjmu a vydání z této berně; neb že císaři odvedeno bylo 
v hotovosti jen 2300 kop. Ve všech třech věcech potkal se b ně- 
kterými těžkostmi. V přičíně berně zemane popírali, žeby svo- 
lena byla od celé země, miníce tím, jak se zdá, že než se o ni 
Í jednalo, bylo již nejvíce zemanů odjelo z Prahy pro velké 

útraty, kterých bylo potřeba k delšímu meškání; pravili sice, 
že prvni polovici nicméně rádi odvedli, ale vytýkali, že ne- 
byla obrácena k tomu, nač ji císař byl Žádal, a chtěli proto 
druhé polovice o sv. Vavřinci býti prosti. Též popírali právo 
královo, aby směl proti komukolivěk neposlušnému vyžado- 
vati na nich služby vojenské krom za plat. V příčině kom- 
paktát zdvihlo opět duchovstvo vedením Rokycany stížnosti 
často zmíněné, v čem by nebyly Čechům zachovávány, proti 
čemuž biskup Filihert opětoval své žaloby v příčině řádů ko- 
Btelních, že také nebyly ještě všude zavedeny. Též pak vedla 
se znovu pře o podávání svátosti dítkám, zdali byla již rozhod- 
nuta kompaktáty samými, čili měla, jak se s české strany 
ovšem tvrdilo, nastávajícím poselstvem vznešená býti na kon- 
cilium, vždy s odvoláním na soudce ve Chbě umluveného. 

Když spory o tyto věci po více dní byly vedeny, odebrali 
se dne 10 června poslové měst, zemane a duchovní i s Roky- 
canou do kolleje Karlovy, kdež biskupu Filihertnvi u přítom- 
nosti arcibiskupa Kaločského a biskupa Seňského oznámeno 
od mest, že jest mínění jejich zachovávati kompaktáta ve 
všem, ale s připojením žádostí, aby jim dán byl arcibiskup 
nebo aby se stalo jiné opatření s duchovenstvem. Byl totiž 






1. Cjsař Sigmund v Praze (1436—1437). 

jich, aby pokud Rokycana nebyl za arcibiskupa stvrzen, 
zřízen byl prozatím ný administrátor arcibiskupství z ducho- 
venstva strany pod obojí; sám pak Rokycana byl prý původ- 
cem toho, ač jak se dá souditi, nemínil toho na ujmu práva 
svého co arcibiskupa voleného, než aby byl administrátor od 
něho schválený. Po některých řečech o lom nejspíš ustanoveno 
jest další jednání na zejtřek přeci císařem. Toho dne tedy 
(11 června) bylo sezení sněmu na hradě Pražském, kdež 
u přítomnosti císaře učiněn jest dotaz k biskupu Filibertovi, 
zdali jest moc jeho taková, aby mohl dosaditi administrátora 
nad arcibiskupstvím Pražským. Biskup přisvědčil, pravě, že 
má moc legata kardinála od boku papežova. Na tu jeho řeč 
páni, zemane a města odstoupili, a předsevzali volení admini- 
strátora. Jedna strana volila mistra Vácslava z Dráchova, 
který byl ve všem za jedno s Rokycanou; většina však a mezi 
ni zvláště páni a konšelé Pražští volili mistra Křištana z Pra- 
chatic. Jeho jmenovali císaři i legatovi, žádajíce aby byl 



Biskup Pilibert byl tímto nenadálým obratem velice pře- 
kvapen; nebo měla tím všecka správa duchovenstva českého, 
ve kterou se ponenáhlu vždy více a více uvazoval, pojednou 
zase vytržena býti z jeho rukou. Žádal času na rozmyšlenou. 
Ale odhodlanost stavů byla tentokráte tak pevná, že i císař 
Sigmund uznal zapotřebí jí se poddati. Po poradě dne 
12 června odpoledne, jíž účastnili se toliko pan Menhart 
z Hradce, čtyři konšelé Staroměstští, mistři učení Pražského, 
kterých bylo sedm, arcibiskup Kaločský a biskup Seňský, 
žádal císař sám legata ve jménu svém a celé země, aby zvole- 
ného administrátora stvrdil, představuje jemu, že tím bude 
Rokyoana odstraněn a půjde pak snad do Basilee. Naléháni 
tomu podal se biskup Filibert, a dal hned tudíž před shro- 
mážděným sněmem svolení své pod jistými výminkami, ku 
kterým bezpochyby náleželo, aby se moc administrátorova 
vztahovala jen na duchovenstvo strany pod obojí, ne na stranu 
pod jednou. 

Nyní teprv ozval se proti volbě Vácslav z Dráchova, žá- 
daje odkladu, až by se duchovní strany jeho mohli uraditi; neb 
že zavázáni jsou poslušenstvím Rokycanovi jakožto volenému 
arcibiskupu. Z toho bylo velké rozhorleni císaře, pánů i mě- 
šťanů strany Křištanovy; legat pak vzal si z odporu toho pří- 



Kniha IV. Oddíl prvni (1486—1478). 

činu k opětnému odkladu do zejtřka. Toho due (13. čv.) po- 
volal císař Sigmund ráno biskupa Filiberta a mistry k sobě, 
i oznámil jim, že se Rokycana zpěčuje dáti svoleni své k do- 
sazení administrátora a žádá odkladu k poradno! se se svým 
duchovenstvem, že však on míní na odpoledne svolati všecky 
a žádati, aby Rokycana před celým shromážděním vydal pečet 
vikářskou, které dotud užíval, aby byla zrušena a udělána 
pečet nová úřadu administrátorova. Odpoledne sešli se páni, 
zemane, města, mistři a duchovenstvo, i tázáni jsou duchovní 
a Rokycana, zdali chtí svoliti k administrátorovi zvolenému. 
Duchovní odpověděli, že již učinili slib poslušnosti Rokyca- 
novi jakožto zvolenému arcibiskupu; a poněvadž jich z něho 
propustiti nechce, že nemíní poslouchati jiného. Opět bylo 
z toho velké rozhorleni mezi stavy. Většina však uzavřela 
setrvati při volbě již učiněné a netrpěti ve městech žádného 
kněze než řádně dosazeného. Následkem toho císař Sigmund 
v neděli potom, dne 16 června, svolal všecky mistry a kněží 
na hrad Pražský, a ustanovil jim mistra Křištana za admini- 
strátora až do budoucího arcibiskupa; všichni, kteří se do- 
stavili, musili mu tudíž slíbiti poslušenství. 

Okamžitě však daly se z toho věštiti škodlivé následky 
pro pokoj v zemi; neb nejen v lidu Pražském bylo z toho velké 
roztržení, nýbrž zvláště v zemanstvu byla strana silná, která 
zvoiení toto učiněné proti vůli arcibiskupa voleného zavrho- 
vala a nemínila se mu podrobiti. V čele této strany objevil 
se ještě téhož dne Diviš Bořek z Miletínka, týž. který byl ne- 
dávno předtím vůdcem výpravy proti Hradeckým ve službě 
Sigmundově, jemuž byl cisař teprv před několika nedělemi 
(10 kv.) za službu jeho vydal nové zápisy na zboží kláštera 
Opatovického a jiné statky zádušní. Rokycanovi, když setrvá- 
val ve svém odporu, nebylo více bezpečno v Praze; pročež 
touž asi chvíli, když dosazoval cisař Křištana za administrá- 
tora, totiž v ncšpory řečeného dne, vyšel z města s jiným kně- 
zem jedním od sv. Štěpána. Za vinnicemi. asi snad někde 
u Olšan, čekal naň pan Diviš o více než sto koních, a vzal 
jej ve průvodě tom s sebou na hrad svůj na hoře Kunětické. 
Věci jeho byly již předtím podtají odvezeny dílem do Roud- 
nice, dílem na jiná místa. Více jiných kněží, kteří se ho při- 
drželi, odstěhovali se rovněž z Prahy před hněvem císařovým, 

Jaké usnesení se stalo na sněme v příčině berně a hoto- 
vosti proti Janovi Roháčovi, o tom nemáme zpráv. Jisté 



oto- 
jest 



1. Císaf Sigmund v Praze (1436-1437). 31 

toliko, že účastníků výpravy k Siónu ze stavů, zemských bylo 
málo, tak že císař Sigmund ještě ku konci měsíce června musil 
i Oldřicha Bosenberského napomí nati, aby vypravil k tomu lid 
svůj, jak byl na sněme o suchých dnech postních slíbil; ale 
Oldřich vymlouval se z toho pro nesnáze ještě nezcela ukon- 
čeně s Tábory a jinými sousedy svými. Berné však jednoho 
úroku byla i ve druhé lhůtě o a v. Vavřinci skutečné vybírána 
a odváděna. Po odjezdu Rokycany z města užival císař 
Sigmund i legat Filibert nejspíš povolnosti administrátora 
mistra Kristami k valnějšímu než předtím uváděni mnichů 
do klášterů Pražských, tak že než minul rok 1437, bylo 
15 mužských klášterů ve městě obnoveno a řeholníkům na- 
vráceno.") Konšelé puk Starého i Nového města hověli rovněž 
přání legatovu, dopouštějíce navrácení do města mnohým 
měšfaniim zběhlým, když jen slíbili spravovati se kompaktáty. 
Toho času byl Sigmund položil knížatům německým 
sněm říšský v Chebe, jak z příčiny rozličných vlastních zále- 
žitosti a říšských, tak zvláště ku poradě pro opětné vzniknuti 
různic mezi konciliem Basilejským a papežem Eugcniein, ze 
kterých hrozilo připíti k velkému roztržení v celé církvi. Císař 
sám vyjel z Prahy do Chba některý den na začátku měsíce 
července, poničiv správu království českého na čas nepřítom- 
nosti své královně Barboře a Menhartovi z Hradce. Nevíme, 
zdali ještě před jeho odjezdem čjli po něm dne 5 července 
byl v Praze zajat jakýsi Vlbovec a mučen i potom sťat na 
rynku Staroměstském, aniž zdali to snad bylo pro nějakou 
vinu proti císaři. 10 ) O něco později, dne 14 července, vyjeli pak 
z Prahy poslově vypravení do Bnxilee. Byli k tomu zvoleni 
z mistrů, jak jinde zmíněno, Jan Příbram a Prokop z Plzně, 
z pánů a rytířů Pi/lr z Warlenibvika na Zvíreticích a Přibík 
z Klenového, ze stavu městského Matiáš Lancia a Vácslav 

') PoCel tento udává biskup Filibert v dopise svém ku koncilii dne 
19 Listopadu 1437 v Palackého Urkdb. 11. 481 Že se pak obnovení 
to stalo hlavně teprv po vzdálení Rokycany, dá se souditi z denníka 
Jana Tourakéhs, který jest veden zrovna do dne odjezdu Roky- 
canova, ale krom kláštera sv. Jakuba nevypravuje o žádném jiném, 
že by byl býval obnoven do té doby. 

"') Není zcela nemožné, ze by se tím mčl rozuměti Jan Vlha soukennik, 
jenž se v létech 1429 až 1433 nvodi co majitel domu na Starém 
mesté, blít sv. Haštala {i. 792). 



32 Kniha IV. Oddíl první (1436-14781. 

1437 Březka perkmistr hor vínníčných ") a konšel Staroměstský. 
Mistrům dvěma byla dána obzvláštní plná moc od rektora 
a obce učeni Pražského (6 Čvce.), dle které měli jednali v kon- 
cilu o otázkách dotud sporných ve přičíně přikázáni Kristová 
o přijímání pod obojí spůsobou a podávání svátosti dítkám, 
měli žádati od koncilia bully na svobodu přijímání pod obojí 
spůsobou v celém království českém a markrabství morav- 
ském, též vydáni listů na očištěni pověsti království a mark- 
rabství n větším portu k rozličným knížatům a zemím, také 
pak dle okolnosti žádati jiných věcí mimo kompaktáta a při- 
mlouvati se za obecnou opravu církve. Poslestvo bylo opatřeno 
četným a skvělým průvodem, a jdouc přes Cheb, obdrželo 
tam dne 21 července také průvodní listy od císaře Sigmunda. 
Brzy potom, dne 17 července, přijel do Prahy znamenitý 
posel z Uher s novinou o velkém rílězxtví itad Turku v bitvě 
svedené nedaleko Bělehradu v Srbsku, již vedle Uhrů a Po- 
lanů iičastnili se také bojovníci moravští a čeští, totiž Táboř), 
jichž Sigmund dle dávného úmyslu svého byl některý počet 
najal k válce v těchto vzdálených krajinách brzy po srovnáni 
se stranou jejich. Pravilo se, že v bitvě té bylo zabito na 
40.000 Turků. Ale nepotěšitelné zprávy docházely císaře 
v Chebe z Čech samých. Z ležení před Stonem psalo se mu, 
že vojenská moc tam shromážděná hýla nedostatečná a měla 
proto velké těžkosti. Zrovna pak v tamějších stranách, ve vý- 
chodních totiž krajích země české připravovaly se sjezdy roz- 
pisováním po městech a jinde, z nichž netušil císař sobě nic 
dobrého; pocházelof to z nespokojenosti zemanstva i mest pro 
jeho chováni ve věcech náboženství. Věrní jeho počali se 
toho strachovati tím více pro vysoký věk a sešlé zdraví císa- 
řovo, nevědouce, jak bude po jeho smrti. 12 ) V Chebe vedle 
jiných věcí Sigmund měl na péči navráceni hradů a měst ku 
koruně, ležících mimo hranice žerně české, které byly během 
předešlé války odcizeny od sousedních knížat německých, 

") Ve Starých lotop. íesk. nazývá se mylnř mincmistrem (101). 

") Podkomoří Jan z Kunwalda v posledním pořízeni svém dne 22 Čer- 
vence i4S7 | raví, že je činí, •ačkoliv zdráv jsa na tele a požívaje 
dobrého rozumu, však přes to obávaje se v techlo íasích nejistých, 
/.vlášte pak po smrti císaři; Sigmunda ac. rozličných puotvk a příhod, 
poněvadž neviem, skuoroli budem pána mieti a krále budúcieho 






1. Císař Sigmund v Vraže (1436-1437). 33 

zvUStě od markrabí míšeňských a Jana vévody bavorského, 
s nimiž o Lo jednal dosti úsilné a ne beze všeho účinku. Ale 
ze zpráv onécli nemilých obával se nových bouří v zemi, a po- 
spíšil proto dřív než byl prvé jeho úmysl zpátky z Oheba do 
Prahy. ISylby rád na cestě zpáteční buď přes Zatec buď přes 
Plzeň pořídil všelicos po krajích tamějsích; ale i toho zane- 
chal, a odebral se přímo do Prahy po pěti nedělích svého vzdá- 
leni odtud. 

Při svém příjezdu dne Id srpna byl uvítán neméně slav- 
né, než před rokem, když ponejprv přijel po úmluvách Jihlav- 
ských. Vyšli jemu vstříc kanovníci Pražští s proeessi, z města 
cechové s korouhvemi svými; zpívalo se a zvonilo, i tím 
spůsobem uveden jest na hrad. Hned první dni potom přive- 
deni jsou do Prahy před císaře čtyři znamenití Turci zajatí 
. bitvě řečem' 1 , provázeni jsouce vojenským lidem uherským, 
který potom vedením Michala Országa vytáhl z Prahy k se- 
sílení vojska obléhajícího Sión (3 záři). 

Císař mezitím dne :íó scpna, když scházelo jen pět dni 
d 1 plného rolu od prvního sazeni konšelů v Praze, obnovil 
raddu na Starém i na Novém městě, odebrav se k tomu osobně 
na radnice obouti vtiu měst ve slavném průvode knížat, pánů 
1 rytířů a u valném shromáždění obci. 7. konšelů Star tet- 
ky rb jest přitom jen několik vypuštěno a jiní dosazeni na 
ich místa; na Novém městě však dosadil císař skoro celou 
raddu novou, ač již předešlá byla mu ve všem poddajná. 
Prvním purkmistrem stal se přitom Pavel Dětřickovic, kte- 
ého císař vzal (aké do raddy své zemské. Byl to syn Dětřicha 
ěkdejšího vrátného krále Vácslava a později znamenitého 
cla Novoměstského za posledních let krále tohoto. Dětřich 
iyl nepochybně horlivý pod obojí; nebo když král Vácslav dne 

§ července roku 141!) dosadil nové konšely na Novém městě, 
teri měli býti přísnější na Husity než jejich předchůdci, byl 
i Dětřich jako všichni druzí .statí konšelé úřado zbaven, a na- 
jroti tomu nacházel se později mezi konšely volenými dne 
í července roku 1421 návodem kněze Jana Žolivského, i také 
■stě roku 1424. Syn jeho Pavel byl konšele"! teprv roku 1435 
a vlády Staroměstských na Novém městě, ještě za života otce 
vého. který se připomíná co nebožlík teprv roku 1436. Smý- 
šlením patrně se odchýlil od otce; nebo císaře Sigmunda při- 

lek, Díjepíí Piahy. dli VI. H <vd. il 






34 Kniha IV. Oddíl první (1*36-1478). 

držel m luk horlivě jako bratří z Kunvalda na Starém městě. 
a těšil se au tu velice z jeho přižne. Ze staré radily zůstali 
toliko tři konšelé, mezi nimiž jmenovitě také Jan Literát. 13 ) 

Již dva dni před tímto sazením konšelů, v Praze (23 srp.) 
byl císař položí! sněm ke dni Matky boží narození (.8. září), 
který měl držán býti v Čáslavi, a mělo se na něm jednati 
o pojištěni pokoje v zemi i také v příčině korunních lén od- 
cizených knížaty německými. Čáslav byla snad proto k tomu 
zvolena, že Sigmund již za přebýváni v Ghebě měl úmysl, ne- 
zdržeti se víc dlouho v Cechách, nýbrž odebrati se zas do 
Uher, a tu měl město toto na cestě; ale v krátce rozmyslil se 
potom jinač, a již dne 5 září položil sněm v Praze jakožto 
v místě příhodnějším, však do času o něco pozdějšího, totiž 
až k sv. Jeronýmu (30 září). 

Právě po tomto odložení sněmu obdržel císař Sigmund 
novinu proň velice vítanou o dobyli Slona. Dne ti září učinil 
pan Ptáček útok, ku kterému byl konal po delší čas umělé pří- 
pravy, a bojovníci jeho dobyli se na valy, při čemž Jan Roháč 
upadl v zajeti a potom vnitř hradu více lidí jeho, mezi nimi 
purkrabí jeho a šlechtic polský Vysek Račiňský, známý ze 
předešlých příběhů, 1,1 ) též lněz Martin Prostředek z Hradce 
a výtečný puškář jménem Zelený. Jiných bylo 46 krom sedmi 
dříve již mezi obležením zajatých, z nichž uvodí se čtyři dle 
jmen, Jindřišek, Baba, Hrdinka a Zídek. Když pan Ptáček 
o vítězství svém dal zprávu do Prahy, císař Sigmund, nad 
míru tím potěšen, dal zvoniti na hradě a po celé Praze ve 
všech kostelích. V neděli, tlen narození Matky boží 1.8 září), 
vrátil se Ptáček s vojskem svým do Prahy, zajaté s sebou veda. 
Císař dal je sobě předvésti ; při čemž Jan Roháč volal, „aby 
mu raději vypíchli oči, že radši tomu bude, než by měl na 
něj vzhlédnouti. 15 ) Tu dal Sigmund jeho i druhé některé vésti 
na radnici Staroměstskou, kdež jsou tázáni a ukrutně mučeni; 

") Staré letopisy ůeské (102) praví sice, že Sigmund na Savém městě 
všecky nové konšely zdělal; ale úplné seznamy konšelů v knihách 
Novoměstských a tím se nesrovnávají. 

") Viz v Díle IV (druliÉ vydání) str. 177, S62. 

IS ) tom sice výslovně vypravuje jen Windecke, spisovatel velice ne- 
spolehlivý; ale zpráva jeho stvrzuje se poněkud slovy Starých leto- 
pisů! Českých (sir. 99): Neb pan Roháč ciesafe za pána přijali nikdy 
nechtěl, ani naň hleděti. 




1. Cfsaf Sifmund v Praze (1436 - I43T). 

z Roháče prý až střeva ae vyvalila. Dopuštěno mu potom 1437 
v témž vězeni učiniti jisté pořízeni o véně manželky své Elišky, 
dcery pana Jana z Kolovrat na Kornhauze, tehdáž ještě žijí- 
cího, před purkmistrem Novoměstským Pavlem Dětřichovic 
a třemi jinými konšely téhož města. 10 ) Hned pak nazejtří 
vedeni jsou všichni na popravu (9 září), (lisař Sifjoiund zdělal 
si přitom divadlo dle srdce svého. Na rynku Staroměstském 
postaveny jsou šibenice o trojí výšce. Na nejvyšší oběšen jest 
Jan Roháč z Dubě v rouchu červeném se zlatým pásem 
a s pouty pozlatitými, na druhé nižší šibenici tři znamenitější, 
rytíř Vysek, kněz Prostředek a puškář Zelený, na nejnižší 
všech ostatních tři a padesát. 

Radost však, kterou mel císař Sigraund z vítězství nad 
Roháčem, nezůstala dlouho nezkalena. V Praze byl dojem 
ohyzdné popravy nad tolika lidmi v samém prostředku města 
vykonané císaři odporný. Byl prý velmi veliký pláč v lidu za 
dlouhý čas, a vždycky lidé plakávali, když byla zmínka o tom. 
Tak píše starý pamětník. Tím větši pohnutí nejspíš osud Ro- 
háčův spůsobil ve straně Táborské a mezi jinými někdejšími 
druhy jeho. Hned po sv. Vácslavě, zrovna asi v čas, když-se 
počal sněm v Praze, odpor kleli císaři z východních krajů 
starodávní náčelníci Orebšlí Jun Hcrfvik z líušinova a Beneš 
z Mokrucous, s nimi též Chval z ftičan, a stejným časem kněz 
Bedřich na Kolíne, toho času přední vůdce Táborů. Ke sněmu 
pak přijel do Prahy pan lliviš Bořek, opatřiv se k tomu listem 
bezpečným, a předložil na radnici Staroměstské 19 artikulů 
Méností proti císaři ve jménu tří krajů Hradeckého, Chru- 
dimského a Mýtského, které byly o to držely sjezdy v čase 
předešlém. Byly to stížnosti na nezdržeuí slibů jeho v příčině 
kompaktát, zvláště že nejen nedbal o stvrzeni arcibiskupa 
a podbiskupí volených, nýbrž i roztrhnul duchovenstvo do- 
sazením administrátora, ano že dopouštěl cizincům spravo- 
vati arcibiskupství k utištění pravdy boží; že uvedl mnichy 
do Prahy a jinam bez svolení arcibiskupa, že pod svou mocí 
pustil svobodu nevěstkám, tancům, kostkám a jiným hříchům 
v Praze i jinde; k tomu také stížnosti o zemské věci, rušení 
svobod, nespravedlivosti na soudech, zvláště pak a konečně, že 
lidi nejznamenilější strany pod obojí, kterých přičiněním 

") Nachází se v knize NovomĚstské fol 20. 



• Kniha IV. Oddíl první (1486-J47B). 



ia přijat, z raddy své 
i do raddy přijal a na 



nejvíce byl do země uveden a za p; 
a z úřadů zavrhnut a stranu protivu 
úřady k vládnutí ustanovil. 

Nemáme pohříchu zádně jiné zprávy o tomto sněme, a 
nevíme tudy, jaký účinek měly na něm tyto stížnosti, kromě 
že se císaři podařilo pomoci většiny jemu úslužné jakž takž 
se ubrániti: 1 ') ale od jednotlivých odpovědníků byl ve vý- 
chodních krajích i dílem také na Moravě pokoj veřejný po- 
rušen, jakož opanováním Náchodu Junem Koktou ze Žam- 
pacha (29 září), který .se stal odtud velkým násilníkem v té 
krajině, opětným ač nezdařeným pokusem stoupenců kněze 
Ambrože o dobyti Hradec (líi říj.), útokem rovněž nezdaře- 
ným Pardusa z Horky s lidmi Bedřichovými a Hertvikovými 
na město Liloví. K tomu ke všemu brzy od narození panny 
Marie a tucty po odpraveni Boháče císař Sigmund počal silněji 
než předtím churavěti. Tak zvaný oheň pekelný vrazil se mu 
do palce na jedné noze. Císař dal si palec uříznouti, ale bolest 
palčivá neopustila ho více. 

Jak jest výše pověděno, Sigmund již od delšího času za- 
mýšlel odebrati se do Uher k opatření taniějších pilných zále- 
žitostí, zvláště v příčině obrany proti Turkům; nemínil však 
království českého opustiti bez dostatečného pojištěni moci 
své v zemi po svém vzdálení. Nejlwzpo-čnějším spňsobem vi- 
dělo se mu býti, aby na čas nepřítomnosti své ustanovil za 
správce zemského manžela jediné dcery své Albrechta vévodu 
rakouského, kterému dle dědičných jednot s domem rakou- 
ským náleželo také nástupnictvi po jeho smrti. Pan Oldřich 
z Rosenberka a Menhart z Hradce měli pak asi býti předními 
rádci Albrechtovými. Proti tomu stavěl se jiný návrh, aby byla 
vJádařkou opět jako za přebývání císařova ve Hubě královna 
Barbora, která si toho velice přála a měla v tom za důvěrníky 
oana Alše Holického ze Šternberka, Hynce Ptáčka i také 
mladého pána Jiřího z Poděbrad, tehdáž teprv sedmnácti- 
letého. To byli páni. kteří se horlivěji než pan Menhart ze 

"j K tomu se vztahuji slova v listí FilibcrlovĚ zmíněném ve poznámce 
předešlé: Nuper quaedam turbalio in boc inclylo regno suscilari víde- 
balur, quae divina diípositinnc opera impítnalis Mrijtíslatis, sibi assi- 
stentibus baronihiiF. militaribua e! civitatibus Ín-rrP9?um no babuit; 
quid autem in posterům futurum sil, novit altissimus. Aliud autem 
non inlelligo, nisi tjnod volunt compaclata sorvare ac. 



I 



Praze (1436-1437). 

Hradce zastávali prospěchů strany pod obojí a byli by jich 1437 
bezpochyby rádi hleděli v raddě královny co vládařky. Jed- 
nalo se o to jedné i druhé straně již za přebývání Sigmunda 
ve Ghbě, kamž, jak aspoíi královna Barbora se domnívala, 
spolu vládni' jej í tehdejší Mcnhart ze Hradce povolán byl od 
císaře za tou příčinou.'") Rozhodnuti potomní císařovo bylo 
proti práni královny Barbory a důvěrníků jejích. Poslali' říš- 
ského kancléře svého Kašpara Šlika k Albrechtovi do Vidně 
s vyzváním, aby se i s manželkou svou Alžbětou přistěhoval 
do Prahy. Albrecht i Alžběta zdráhali se zprvu, hledíce k ne- 
příjemnému ovšem stavu věcí v Čechách toho času, ale ko- 
nečně svolili přijeti do sv. Mikuláše (6 pros.). Císař s tím se 
srozuměl, a mínil čekati příchodu jejich. 

Toho času přijel do Prahy legat od papeže Eugcnia IV 
z příčiny různice jeho s koncil iem basilejským (31 říj.), a brzy 
potom arcibiskup ralušský s jedním mladým knížetem taměj- 
ším, jichž několik tehdáž přelo se o panství; Pražané viděli 
snad tehdáž ponejprv, ano před arcibiskupem tím neseno bylo 
tak zvané Tau místo kříže obyčejného. Mimu tegftta papežova 
nacházel se již také legat koadlia BaisilejtíkÉho na cestě k cí- 
saři, Jiří biskup Vický (Vicensis). Obojí poselstvo bylo by tím 
více vyžadovalo delšího ještě zdrženi Sigmundova v Praze. 
Proti nadání však císař zrovna tu chvíli uzavřel odjeti z Cech 
necekaje příchodu Albrechtova. Pohádali jej k tomu dvořané 
uherští pro pilné potřeby země své; ale ještě více přičítalo 
se to návodu královny Barbory a důvěrníků jejích, kteří snad 
doufali, že když císař odjede dříve příchodu Albrechtova, 
aspoň na ten čas ustanoví Barboru za vládarku. 10 ) Naděje 
tato však byla zklamána. Královna Barbora měla odjetí 

") V listí svém k Alšovi Holickému dne 11 Srpna 1437 (v Palackého 
Archivu II. 4) píše královna: Jinýchf novin nynie neviemy, než že 
pan Menhart míeni k Cies. MLi. jeti; a jedni nás zpravuji, žeby jemu 
Cies. Ml. nékteraké zbožie dal, a druzi nás zpravují, žeby jemu mčlo 
poručeno býti, aby jeho nás syn (vévoda Albrecht) poslušen mři 
býti. — Co královna v témž listé píše: »A jakož jamy služebníka 
svého Petra k JMU. poslali, jehož tebe tajno nenle oč, lenř jeŠlĚ ne- 
přijet; a pak neviemy. dopustili nám to čili nic«, vytahovalo se snad 
ku práni jejímu v píífinř vladařství. Patrné jedna í druhá strana 
tajili si své úmysly. 

"; Udáni Starého letopisu českého (str. lOó . ío Sifrmund odjel, >chté 
ujíti smrti, aby v Cechách neumřel, a iaké z návodu králové a 



Kniha IV. Oddíl první (1436-1473). 

1437 s manželem svým a ostatním dvorem jeho; Sigmund pak 
ustanovil za prozatímně vladaře čili hejtmany zemské šest 
pánů dílem strany pod jednou dílem pod obojí, mezi nimiž 
nacházeli se na předním místě Oldřich z Bosenberka a Men- 
hart ze Hradce. Ostatní byli Aleš Holický ze Šternberka (tedy 
ovšem jeden z důvěrníků královny Barbory), Petr z Micha- 
lovu 1 , Hanuš Kolovrat a Jan Smiřický. 

Odjezd císaře i s císařovnou byl ustanoven již před 
íi listopadem, 20 ) ale vykonán jest teprv o šest dní později 
v pondělí den sv. Martina (11 listop.). Císař vyjel, nesen byv 
po Praze ve křesle pod věncem zeleným, časně ráno ještě 
před východem slunce, tuším branou Vyšehradskou se všemi 
dvořeníny uherskými a jinými z cizích zemí, mezi nimiž na- 
cházel se jmenovitě takě Vlach Brunorio della Scala 
jinde zminěný; při císařovně Barboře nacházel se 
také synovec jeji Oldřich hrabě Celský, který dotud 
stále byl meškal v Praze. Veškeren průvod čítal 
na tisic jezdců, více než sto vozů a několik set pěších. Zástup 
„krásných paní" to jest nevěstek a rozličných kejklířů, ne- 
důvěřujících sol>ě zůstati v Praze po odjezdu císaře, jel za 
ním z města pod zvláštní korouhví. Pocity obyvatelstva Praž- 
ského byly přitom rozdílně. Jedni, totiž kteří se těšili z jeho 
milosti a ochrany, provodili jej s žalostí, hledíce na nejistou 
budoucnost; druzi radovali se, pravice prý, aby se nikdy zase 
nenavracoval. 



.. 



Konae života Si^mundova. KraloTáni Albrechta rakouského. 
(1437-1489.) 

Císař Sigmund jel z Prahy do Moravy přes Benešov a 
Vlašim, chtěje ve Znojmě sjeti se se zetěm a dcerou svou 

Uhruov a nřkímch Ci.tIiuov. kteřížto jednomyslní napomínali císafe, 
aby vyjel z Cech do Uher, a povolil jim«, stvrzuje se narážkou Ka- 
špara Šlika v řeči jeho k stavům českým dne 26 Prosince toho roku 
■čím by pak tyl návodem neb zjednáním (tak spfiný odjezd cíaaffiv), 
lo Buoh vie«. Via Archiv český VI, 446. 
-") Z toho dne se nachází v knize Malostranské (D 3) pořízení o statcích 
Jánka syna Mikulášova Záře vského, kleré učinil, jak praví, inten- 
dens viam ingredi cum Serenissima regina domina sua et proficisei. 



• 



2. Konec života Sigmundova (14371. 39 

na další poradu. Oslu lulu konal buď s ním buď hned za ním 
legat papežsky, jenž byl přijel do Prahy; a než císař dojel do 
Telče na Moravě, přijel za ním také. legat koncilia, který jej 
byl v Praze zmeškal. Obadva byli u císaře v Telči dne 21 listo- 
padu; Sigmund však odložil vyjednáváni s jedním i druhým 
do Znojma, kamž brzy potom dojel. 

V Praze byl hned po odjezdu císařově držán sněm, na 
kterém se stavové usnesli o řád v zemi za nepřítomnosti jeho 
a slíbili šesti hejtmanům od něho ustanoveným, spravovati se 
jimi až do střed o postí, též pak znovu uzavřeli zachovávati 
kompaktáta. Z rozkazu heitmrmů zemských vyvoláno jest 
v Praze také dne ló listopadu, aby nikdo netupil císaře aniž 
co mluvil, ježto by vedlo k různici. Jiný sněm měl dle usne- 
sení stavů držán býti o suchých dnech před vánoci (18 pros.), 
ku kterétmi žádali aby císař vypravil své posly, což ochotně 
slíbil dopisem zaslaným buďto z Telče nebo ze Znojma. Sněmu 
onoho účastnili se však nepochybně jen ti ze stavů, kteří do té 
doby zachovávali věrnost .Sigmundovi; jini, kteří se byli již 
zase vzbouřili proti němu, jakož Táboří s knězem Bedřichem 
a novější spojenci jejich, též, kteří byli zdvihli stížnosti proti 
němu ze sjezdů krajských, jako Diviš liořek z Miletínka. bez- 
pochyby nepřišli k sněmu, a pomýšleli již tehdáž na povoláni 
krále nového po smrti Sigmundově z Poláka. 

Dá se mysliti, že dvoru císařského ve Znojmě, neli již 
dříve, došla nějaká návěští o tom, a že bylo řečí ještě více 
než dle pravdy, tak že vzati jsou v podezření také důvěrnici 
královny Barbory i ona sama, jakoby, když vlády nemohli 
jiným spůsobem dostati do svých rukou, mínili rovněž doroz- 
11 irti-H se a dvorem polským, aby zbavili Albrechta rakouského 
i manželku jeho Alžbětu nástupnictvi v Čechách. Jest k víře 
podobno, že se sokové pana Alše Holického a Hynce Plačka 
přičinili o nařčení jich. ano jest i zpráva, že Oldřich Rosen- 
berský potměšilým spůsobem naváděl je, aby o krále polského 
stáli, slibuje býti s nimi v tom zajedno, nejspíš aby je tím 
potříaml k nějakým skutkům neprozřetelným. 21 ) Jisté jest, 
že eisař Alše Holického, ač .jej by] jmenoval nedávno teprv 
jednim 7. hejtmanů zemských, vzal u velikou nenávist, tak že 

") Píše fak Jiří Poděbradský roku H50 v listu svini odpovčdnóm 
k Oldřichovi. Viz Archiv čet/kg V. 268, 



Knilin IV. Oddíl prvni (L436-H78) 



dle zprávy očitých svědků ukládal vévodovi Albrechtovi ve 
Znojmě již přítomnému, aby jej připravil o hnilo, nestane-h 
se to od noho samého ještě za života; ano když nemoc Sigmun- 
dova vždy hůře se zmáhala, tak že předvídal brzkou smrt. 
dal i manželku svou královnu Barboru vžiti pod stráž, a na- 
řidil Albrechtovi i přítomným pánům českým a. uherským, 
aby ji drželi tak dlouho v zajetí, až by vévoda i s manželkou 
svou Alžbětou uveden byl ve skutečné drženi království 
Českého. 

Mezitím ustanovil Sigmund posly k sněmu českému, Ka- 
špara Šlika kancléře říšského a Hartunga Kluksa jednoho 
z radd svých cizích (30 listop.), kteříž měli jeti do Prahy 
a žádati na stavích, aby Albrechta jakožto manžela Alžběty 
co dědičky trůnu i mocí zápisů na dědičnou jednotu s domem 
rakouským přijali po něm za krále. Ku poslům těmto pak dle 
vůle jeho také Albrecht přidal své posly, dva ze šlechty ra- 
kouské, dva z moravské. Dne 7 prosince vyšlo ze Znojma 
nařízení k stavům lužickýrn a nejspíš také k slezským, aby 
i oni vypravili posly své ke sněmu do Prahy, kteří by tam 
napomáhali ku přijetí Albrechta za krále, Již však druhý den 
potom, 9 prosince, zemřel címř Sigmund tudíž ve Znojmě, 
nařídiv poslům ustanoveným, aby i po jeho smrti v jeho jméně 
i ve jménu Albrechtově vypravili se k jednání se stavy českými 
do Prahy. Tělo jeho odvezeno jest do Uher, kdež byl zvolil 
sobě hrob ve Varadíně. Vévoda Albrecht doprovodil pohřeb 
až do města tohoto, zároveň pak odvezl císařovnu Barboru 
do Prešpurkíi, kdež jest chována v zajetí. V Praze na zprávu 
o úmrtí Sigmunda konány jsou služby za duši jeho, jeden 
den vigilie a druhý den mše v kostele Pražském. Mši sloužil 
biskup Filibert, a byla při ní velká ofěra. pánů, rytiřů, ze- 
manů, praelatň, kanovníků, konšelů a měšfanů Pražských, 
též ženského pohlaví. 

Když byl čas ke sněmu o suchých dnech před vánoci a 
nejspíš také stavové čeští již ve počtu hojném nacházeli se 
v Praze, vrátili se právě poslové čeští od koncília z Ba&itee, 
a učinili sněmu zprávu o poselství svém dne 24 prosince. 
Poslové byli dne 18 srpna přijeli do Basilee, a měli dne 
24 srpna první slyšení v obecném shromáždění koncilia, ve 
kterém učinil řeč slavnou od nich mistr Jan ze Příbramě. Bez 
mnohých odkladů začalo se potom dne 31 srpna delší roko- 



2. Konec života Sipmundova (1137). Albrecht 11. 

vání o hlavních dvou předmětech poselství jejich, o podáváni 
totiž svátosti ditkám a o otázce přikázání Kristova o svátosti 
pod obojí spůsobou. O prvním kuse hájil mínění Čechů Prokop 
z Plzně, o druhém .Jan z Příbramě; proti nim pak byl od kon- 
cilia postaven Jan Palomar. Obě strany vyčerpaly všecku 
učenost svou v hádáni, které se protáhlo skoro po celé dva 
měsíce záři a říjen, zvláště pak Jan Příbram vedl si přitom 
dle obyčeje svého mužně a důrazně. Dne 20 října předložili 
mezitím poslové čeští žádosti své ku koncilii v devíti kuších. 
Krom dvou předmětů právě zmíněných, aby se koncilium 
o nich vyslovilo dle zdání Čechů, žádali, aby koncilium pro- 
pustilo svobodu přijímání pod obojí spůsobou, která byla 
prvotními kompaktáty dána jen obyčej ten tehdáž majícím, 
všechněm obyvatelům království česikéhoamarkrabství morav- 
ského, aby vydalo dávno slíbené listy ku knížatům sousedním 
na očištění pověsti země české, aby dosadilo Cechům arci- 
biskupa a dva biskupy, kteříby se jim viděli býti hodnými, 
aby svolilo k zpívání aspoň epištoly, evangelia a vyznáni víry 
při mši jazykem českým, aby k lepšímu učeni Pražského 
povolilo přivtěliti k němu některé praebendy neb jiná du- 
chovni beneficia, konečně aby se vynasnažilo o obecnou a sku- 
tečnou opravu církve ve hlavně i v údech. 

Když se skončilo hádání veřejné (28 říj.), bylo opět jako 
za prvního poselství českého do Basilee vyjednáváno mezi 
zřízenci obapolnými v menším počtu o spůsob konečného vy- 
řízeni v příčině otázky o přikázáni, a navrhováno Čechům, 
aby zůstavili rozhodnutí koncilii v sezeni, v němž by dva 
duchovní jejich, Příbram a Prokop, měli hlas jako každý jiný 
Člen koncilia. To však odmítli, poněvadž by tím spňsobem by-K 
musili zůstati v menšině, i odvolávali se na soudce v Chebe 
umluveného a na postavení své co strany proti straně, že 
k úmluvě náleželo svoleni obapolné. Koncilium se nyni zpě- 
čovalo učiniti prvé konec o ostatní žádosti Čechů, pokud by 
otázka tato nebyla rozhodnuta, a když poslové čeští pospíchali 
domů, zvláště následkem zpráv o nejistém pokoji v zemi své, 
dalo jim koncilium poslední odpověd dne 24 listopadu, ve 
které zůstalo přitom, že nemůže dříve rozhodnouti o jiných 
žádostech jejich, pokud by otázka o přikázáni nebyla rozře- 
šena; slíbilo však rozřešeni to učiniti dle soudce ve Chhě umlu- 
veného a v brzkém čase; také pak osvědčovalo ochotnost ku 



42 Kniha IV. Oddíl první (Hati— 1418). 

provedeni obecné opravy církve, a odvolávalo se na mnohá 
uzavřeni a nařízení svá k tomu již vydaná, stěžujíc ovšem, 
že se provedení jich potkávalo s mnohými překážkami. Po 
námitkách učiněných proti tomu od Cechů a vysloveni lítosti, 
že se- měli navrátiti od koncilia s prázdnýma rukama, opětoval 
kardinál Julian, tehdáž ještě vždy předsedicí koncilia, důvody 
již prvé uvedené, pravé toliko, že nemají poslové odcházeti 
s prázdnýma rukama, nýhrž s dobrou nadějí; neb že konci- 
lium v rozhodnutí svém bude hleděti jak ku pravdě tak i ke cti 
království českého a učiní v příčině žádosti jejich, co bude 
moci učiniti se ctí církve svaté. Tím se vyjednávání skon- 
čilo, a poselstvo české rozloučilo se s konciliem ve shromáž- 
dění veřejném dne 2ti listopadu. Opět držel přitom řeč mistr 
Jan Příbram, ve které děkoval koncilii za práce jeho k upo- 
kojení země české, ale vytkl také oběti, které Cechové pod- 
nikli k dobrému míru obecného, ježto se vzdali tolika pro- 
spěchů dobytých ve válkách, tolika poplatků, které se jim 
odváděly z okolních zemí až téměř na třidcet mil vůkol, 
a kterak páni a zemane čeští přemohli odbojníky, jichž velká 
vojska a mnohá knížata promoci nemohla; opět pak stěžoval, 
že odcházejí nyni s prázdnýma rukama, a z toho že snad 
přijde k novým nepokojům v zemi jejich, k novým záminkám 
pro zlomyslné, ač jestli koncilium brzy neuhodí v dobré pro- 
středky. Kardinál Julian odpověděl opět, těše dobrou nadějí 
a lituje, že poslové neminili posečkati tu do rozhodnutí; neb 
že se stane brzy, a žeby potom brzy došlo na vyřízeni jejich 
žádostí. 

Jaký účinek měla na snémč v Praze zpráva poselstva 
českého o tomto pořízení jeho v Basilei, o tom nemáme žád- 
ného svědectví; ale jisté jest, že ti, kteří se opravdově zasazo- 
vali o prospěch strany pod obojí, nemohli z ní nikterak miti 
potěšení. Již druhý den potom, hned po hodu božího narození 
(26 pros.), slyšel sněm poselství Kašpara Slika a druhých vy- 
slaných zemřelým cisařem a nyni Albrechtem rakouským, 
kteří předkládali právo Albrechtovo a manželky jeho Alžběty 
a žádali na stavích, aby je za. dědice ku království přijali. Na 
sněme byla i tentokrát zastoupena hlavně jen strana pod 
jednou a oněch pod obojí, kterým více záleželo na zachování 
přízně, prvé s císařem, nyní s novým králem než na věcech 
náboženství; z horlivějších bylí tu jen Aleš Holický ze Stern- 







2. Albrecht II (1137-1*39). 

berka, Hyiice Ptáček z Pirkšteina a jiných něco pánů a ze- 1*37 
manu, kteří byli dotud zachovali poslušnost císaři Sigmun- 
dovi; ti, kteří se mu hýli již zprotivili, neúčastnili se sněmu 
tohoto. Po vyslyšení poselstva žádali páni a zemane strany 
Alšovy a Ptáčkovy, aby se s jednáním něco počkalo až do pří- 
chodu jiných, míníce nepochybně stranu kněze Bedřicha nebo 
aspoň Diviše Bořka z Miletinka a kteří s ním stáli z východ- 
ních krajů; když pak většina .sněmu k tomu nesvolila, žádali, 
aby se jim, v Praze přítomným, popřálo chvíle ku poradě 
obzvláštní o věci, které pokládali za potřebné k obecnému 
dobrému země. Nemíniliť protiviti se zvolení neboli přijetí 
Albrechta za krále, ale s náležitým opatřením, aby země a při- 
jímající pod oboji byli zachováni pří nabytých právích a svo- 
bodách. Většina nesvolila ani k tomu, nýbrž uzavřela bez 
nich, přijmouti Albrechta za krále. Tím byli puzeni spojiti 
se se stranou již předtím protivnou císaři Signiundovi, která 
mínila povolati na trůn krále polského. Pan Aleš Holický dal 
znáti úmysl ten Oldřichovi z Posenberka; a toho ulekla se 
konečně většina, tak že několik přednějších pánů odebralo 
set do příbytků Alše, Ptáčka a stoupenců jejich, i stala se 
úmluva, dle které osobami z obou stran volenými sepsány jsou 
artikule zadosti ku králi a slíbeno rukou dáním, jestliže k nim 
Albrecht svolí, že od obou stran přijat bude za krále, pakli 
nesvalí, že přijat nebude. 

Artikule tyto čteny jsou ve shromáždění sněmu na rad- 
nici Staroměstské dne 30 prosince. Nejpřednější dva vztaho- 
valy se ku kompaktátům a k zápisu císaře Sigmunda o doko- 
nání jich, aby se Albrecht týmž spůsobem zavázal jako jeho 
předchůdce, a zvláště aby vymohl stvrzení arcibiskupa, neli 
Rokycany, tedy jiného, který by rozdával svátost pod obojí 
apúsobou a světil ku kněžství žáky strany obojí. Ostatní se 
týkaly svobod zemských a jiných žádostí, zvláště aby zacho- 
vány byly v platnosti všecky zápisy Sigmundovy a předků 
jeho na statcích koruny a duchovenstva, aby Albrecht na- 
vrátil Moravu celkem zase ku koruně české i aby přivtělil k ní 
také zemi svou rakouskou, též pak, na čem Alšovi ze Štern- 
berka a Hyncovi Ptáčkovi záleželo osobně, aby královnu Bar- 
boru sprostil vězení bez všelikých nátisků neb vynucování 
Čeho na ní. Žádosti tyto mely bez meškáni oznámeny bytí 
Albrechtovi po poslích hned toho dne zvolených. Ze stavu 



Kniha IV. Oddíl první (1136-1-175). 



143a menítých usedlých mčšfami v cizí moc bylo velkým protrže- 
nim práv města, a spusobilo velké pobouřeni v lidu; ale kon- 
šelé dovedli zabrániti zjevný odpor nejspíš pod mocnou ochra- 
nou pana Menharta z Hradce, který co nejvyšší purkrabí 
měl hrad Pražský v moci své. 

Skutek tento musii spůsnbítí pobouření myslí také mimo 
Prahu, a bezpochyby tudy nejvíce přišlo, že na sjezde drža- 
ném první dni potom ve Chrudimi odepřeno jest přistoupení 
k úmluvám Pražským i aspoň někteří ze shromážděných po- 
ložili si sjezd druhý na 2 března, z něhož minili poslati ku 
králi polskému, ano i Aleš Holický. Hynce Ptáček a soudruzi 
jejich počali se kloniti k úmyslu, když by jim úmluvy nebyly 
zdržány, přidati se k této straně. Byli také již poslové polští 
v Cechách, kteří slibovali, že král přijede vojensky, jak pro 
něj vzkáží. Heituianové zemští strany Oldřichovy a Monhaf- 
tovy, též konšelé Pražští ned báli výstrah dávaných jim od Alše 
Holického, ano odepřeli knězi Bedřichovi příměří, ku kte- 
rému se podával, a v Praze samé pokračovali dále v proná- 
sledování protivných sol>ě. Již dne 4 února vypovědtÍHO jest 
18 znamenitých sousedů z Prahy, z těch nepochybně, kteří byli 
prvé uničeni, mezi nimi z konšelů někdejších Mikuláš sladov- 
nik z Dobříše nazvaný Betlémský dle domu svého nedaleko Be- 
tléma (ěást č. 351), Vavřinec Babka krejčí z Ovocného trhu 
(č. 141) a Mikuláš Pytel soukenník z Dlouhé třídy (Č. 721), 
z jiných pak sousedů Marik lazebník z .královy lázně neda- 
leko mostu (č. 195, 196), držitel krom toho jiného domu na 
nynějším Peršteíně (ě. 348. „proti domu Kantorovu" č. 309), 
Duchck Pštros bečvář z rynku (ě, 926), Poláček krejčí, Za- 
jíček řezník a Filipp Pšenička, jinak nám neznámý. Poněvadž 
pak manželky jejich zůstaly v Praze, buďto všecky buď ně- 
které, voláno jest potom biřicem, aby se ve třech dnech rovněž 
vystěhovaly 7. města, s pohrůžkou, neucini-li toho, že zvědi, 
co se jim stane. Vavřinec Babka jest krátce potom sťat, ne- 
praví se pro jakou příčinu, snad že se bez povolení navrátil 
do města.* 3 ) 

5S ) Stalo se to ješté bĚhem roku L43H, na fcaí.dý epílsoli před 26 livétncm, 
kteréhožto dne nachází se v knize Staroměstké fol. 414 zmínka o po- 
slední vůlí Babkovň, dle které dostat se byl dům jeho na Ovocném 
trhu {č. 141) věřitelům jeho a. od nich Tomáíovi Krímicovi prodeji 
toho dne zapsaným do Fučené knihy. 






2. Albrecht II (1437-1439). 

Nejistota věcí byla tím vetší, když Albrecht, odebrav se 
po smrti SigmundovědoUher, kdežto již dne 1 ledna roku 1438 
arimován byl na království ve Bělehradě, příliš dlouho tam 
icškal, zaneprázdněn jsa mnohými věcmi pilnými, následkem 
čehož dlouho nepřišlo ke sjezdu jeho s poselstvem ustanove- 
ným k němu od sněmu českého. K tomu mezitím byla královna 
Barbora, vždy v zajetí, přivezena do Budína a tam teprv 
tehdy propuštěna na svobodu, když postoupila Albrechtovi 
největší části hradů a panství zapsaných jí věnem, místo 
kterých mělo ji doživotně vypláceno býti 12.000 zlatých uher- 
ských ročně. Vynucení toto, které věrni královny Barbory 
v Čechách pokládali za porušeni jednoho kusu umluv Praž- 
ských, spůsobilo tím větši nelibost, ježto dle zpráv, které měli 
z Uher, byl k tomu Albrecht pobádán i od pánů protivné jim 
strany v Cechách samých. 

Teprv dne 5 dubna navrátil se král Albrecht z Uher do 
Vídně, a tam teprv někdy později během toho měsíce odebralo 
se k němu poselstvo české k úmluvě o žádosti na sněme slo- 
žené. V čele jeho stáli Oldřich z Rosenherka a Menhart 
z Hradce; ale také Aleš Holický ze Šternberka jel s druhými 
do Vidně. 24 ) Albrecht svolil k žádostem všechněm, vyjma při- 
vtělení Rakous ku koruně české jakožto věci, která se netý- 
kala jeho samotného, nýbrž celého Habsburského rodu, totiž 
také strýců jeho ve Štyrsku a v Tyrolu; ale svolení k některým 
jiným kusům bylo s výhradami; jakož zvláště co se týkalo 
zápisu císaře Sigmunda o dokonání kompaktát a zjednání 
arcibiskupa, při čemž král ohrazoval se, aby o to, čeho by 

k učiniti nemohl, „honěn a napomínán" nebyl; v přičíně pak 
královny Barbory odvolával se na to, že byla ovšem již zajetí 
prosta. Zdali odpověď daná od něho v tom spůsobu postačovala 
i a jmenovitě straně přijímajících pod obojí, o tom bylo 
jiné míněni Oldřicha Hoscnberského a Menharta, jiné pana 

I Alše Holického. Chováni zemřelého císaře Sigmunda v při- 
číně kompaktát a vlastního zápisu jeho bylo v čerstvé paměti, 
i nemohlo povzbuzovati k důvěře ve slova nástupce jeho, když 
byla již sama v sobě nedosti jistá. 

Když Aleš Holicky a soudruzi jeho až do této chvíle zů- 
stávali na rozcestí, chtíce se dle zdržení neb nezdrženi umluv 

") Srov. Archiv český I. 270 a Aen. Sylv. cap. 55. 




48 



Kniha IV. Oddíl první (14*;— 1478} 



1438 Pražských rozhodnouti mezi Albrechtem a králem polským, 
bylo satira již o něco dříve od účastníků sjezdu Chrudimského 
vypraveno poselstvo do Krakova, v němž nacházeli se co 
přední kněz Bedřich ze Strážnice, Jan Hertvik z Rašiaova, 
Beneš Mokrovouský a Jan z Pernšteina. Jak nejspíš zjednánu 
bylo již dříve mezi nimi a důvěrnými posly z Polska v Ce- 
chách, podávali koruny české třináctiletému bratru kvále pol- 
ského Kazimírovi. Králem polským byl Vladislav syn Vladi- 
slava Jagela zemřelého roku 1434, sám ještě ne úplně pat- 
náctiletý. pročež moc vládní nacházela se v rukou jisté raddy 
poručnické. K slyšení poselstva českého položen jest ve jménu 
královu sněm v Korčínč ke dni 4 května, na němž po několika- 
denním jednáni uzavřeno korunu pro mladého královice 
Kazimíra přijmouti a poskytnouti straně jeho pomoci vojenské 
do Čech. Rozhodnutí stalo se ?. uváženi, žehy moc Albrechta 
jakožto panovníka německého, když by kromě království uher- 
ského dosáhl také koruny české, mohla nebezpečná býti Pol- 
sku, zvláště se vzhledem k nepřátelům jeho, rytířům něme- 
ckým na půlnoci. 

Právě v čas tohoto sněmu Korčinského byl v Praze dne 
6 května držán siipiii r kolleji Karlové svolaný lieitniany wm- 
skými k slyšeni zprávy poslů, kteří se vrátili od krále Al- 
hrechta z Vídně. Zprávu tu učinil ve jménu druhých Oldřich 
z Rosenberka, vykládaje odpověď královu k žádostem českým 
ovsem za dostatečnou, v čemž stavové shromážděni bezpo- 
chyby jednosvoruě jemu přisvědčili; neb se shromáždění 
skládalo jen z pánů, zemanů a měst strany pod jednou a ze 
stoupenců Menharta z Hradce ze strany podobojí, k nimž ná- 
leželi zvláště konšelé Pražští, ač velká část obyvatelstva hlav- 
ního města s nimi se ve smýšlení nesrovnávala. Následkem 
toho uzavřeno jest Albrechta přijmouti za krále. Naproti tomu 
nyní konečně rozhodli se páni strany Alšovy a Ptáčkovy, 
protiviti se Albrechtovi, pokládajíce odpověd jeho k žádo- 
stem českým za nedostatečnou. Aleš Holický dal věděti míněni 
své o tom hned z Vídně Hyncovi Ptáčkovi, kterýž následkem 
toho, jak se zdá, svolal nějaký sjezd soudruhů ostatních ve 
Kiilnelioie, a tam asi stalo se usnesení, aby se oni spojili 
s těmi, kteří požádali krále z Polska. Dne 29 května jest 
pak potom držán sjezd společný v Mělníce, kterému byli 
přítomni jak Aleš Holický a Ptáček i ostatní páni pod 



2 Albrecht II (1437- 1439 . 




obojí jich se přídržící, tak také kněz Bedřich Strážnický, 1438 
Hertvík z Rusinova, Beneš Mokrovouský již po navráceni 
í Krakova a jiní jejich stoupenci, těž poslové měst některých 
a jmenovitě měst věnných královny Barbory, která křivdou 
sobě učiněnou popuzena měla tajné dorozuměni proti Alb- 
rechtovi s pány jemu protivnými jakožto vždy svými důvěr- 
níky. Mělník, kdež se sjezd odbýval, byl jedním z měst jejích. 
Zde stalo se usnesení věechněch o zvoleni Kazimíra za 
krále") 

V prvních dnech potom Albrecht, zvolený mezitím od 
kurfirstů také za krále německého (18 břez.), dle umluv se 
stavy českými na sněme Pražském, odebral se do Jihlavy, 
kamž přijeli k němu poslové ve jménu celého království, 
Oldřich Rosenberský, Menhart z Hradce a více jiných pánů, 
nejvíce strany pod jednou, též Pražané a z jiných_ měst, 
aby jej uvedli do království. Ze sjezdu Mělnického vypraveno 
jest tam též poselstvo, z něhož byl první Přibik z Klenového, 
které žádalo na Albrechtovi, aby se prvé vyrovnal také s jejich 
stranou, dřív než by vkročil do země; čehož však Albrecht 
odmítl, odvolávaje se na to, že jest volen většinou. Dnetf června 
Albrecht vydat stavům českým list na všecky jejich žádosti 
dle smyslu odpovědi dané jím ve Vídni s jich schválením; 
hned pak potom vydal se spolu s nimi na cestu do Čech. Dne 
10 Června přijel do Německého Brodu, dne 11 června do Čá- 
slavě. Odtud dal osaditi Kutnouhoru, ve které jak se zdá obě 
strany měly své přívržence, potom pak dne 12 června jel přes 
Kutnouhoru a mimo Kouřim až do Brodu českého, a dítě 
13 června přijel ku Praze odpoledne asi v hodinu nešporní 
s průvodem o více než 801)0 koní, též s vozy mnohými. Pražané 
vypravili mu vstříc velké komonstvo na mílí cesty; před mě- 
stem pak stály k uvítání všecky tři obce Starého, Nového 
i Menšího měst Pražských se všemi cechy s korouhvemi a svi- 
ceini, též se vším duchovenstvem a jmenovitě také s biskupem 
Filibertem, kanovníky Pražskými a mistry učení Pražského; 

**) O sjezde v Kulnéhofe mluví' se v poselství pozdějším krále Albrechta 
ke sjezdu o mír ve Vratislavi, vydaném v Antonově Tiiplomatiscke 
Beitrdffe dc. Leipzig 1777 pag. ň2 a 8B a tak, jakoby se tam bylo 
stalo zvoleni Kazimíra, o sjezde na Mělníce Staré leiop. České 108, 
o zprávě dam'; Ptáčkovi od Alše z Vídní Aen. Sylv. cap. 5&. [Kniha 
IV. fc r. 1437]. 

Tomek, Dojepía Prahy, díl VI, 2. vy,l. 4 



50 Kniha IV. Oddíl první (1436-1476). 

od nichž ode všech potom so zpíváním a plesáním uveden jest 
do města až na rynk Staroměstský a potom nepochybně do 
dvoru královského u sv. Benedikta. 

Druhý den po svém slavném vjezdu, v neděli den sv. Víla 
(15 čv.) král, provázen panstvem, jel na hrad Pražský rřes 
Malou stranu, kdež před hranou Strahovskou v nynější ulici 
Ostruhové čekali ho praelati a kanovniri Pražští s žákov- 
atvem a ostatky svatými. Biskup Filibert Konstanský v čele 
jejich dal mu požehnáni, i uvedli jej potom do kostela sv. Víta, 
kdež byl při mši slavné; potom pak zase provodili jej d:> 
města. Téhož dne přísahali králi Pražané všech tří měst po- 
dobně jako před dvěma léty Sitpnundovi po jeho příjezdu na 
rynku Staroměstském, kdež seděl na stolici k tomu připra- 
vené, a vedle nich také poslové některých jiných měst králov- 
ských, kteři k tomu byli přijeli do Prahy. 

Den sv. Petra a Pavla (29 čv.) byl ustanoven ku koruno- 
vání Albrechta. Dřív než ion čas přišel, byl Přihík z Kleno- 
vého od pánů strany druhé poslán ještě jednou do Prahy, aby 
žádal odkladu s korunováním, tak aby prvé byl sjezd obou 
stran, na kterém by se usnesli, zdali zápisem Albrechtovým 
v Jihlavě skutečně jest zadost učiněno; pakli nic, aby napra- 
veno bylo. Ale podání toto jest i nyní zamítnut:), a přistou- 
pilo se ku korunováni krále. Den před sv. Petrem a Pavlem 
Albrecht vyjel slavně z dvoru králova u sv. Benedikta, i ode- 
bral se na hrad Pražský, kdež byl přes noc, a postavena byla 
stráž ve hradě, větším dílem uherská. Báno hned na úsvitě 
shromáždilo se velké množství lidu, a páni i vyšší duchoven- 
Btvo v Praxe přítomné, biskupové i praelati v infulich, též 
všichni kanovnici Pražští vyšli v processí hledat krále, jak 
prý jest obyčej; když pak jej našli na loži v komnatě, zdvihli 
jej a se slávou vedli do kostela sv. Vita. Před ním nesli pod 
nebesy korunu čtyři z přednějších pánů, Oldřich Bosenberský, 
Menhart z Hradce nejvyšší purkrabí, Mikuláš Zajic z Hasen- 
burka nejvyšší sudí zemský a Hanuš z Kolovrat Krašovský, 
za nimi žezlo Vácslav z Michalovic veliký mistr Strakonický, 
meč pan Hynek Krušina z Lichtenburka a jablko zlaté s kři- 
žem pan Jan z Bisenberka a z Rabí, dle jiné zprávy Hašek 
z Waldšteina. Přitomno byLo mnoho jiných pánů dílem strany 
pod jednou dílem pod oboji, jako jmenují se Sigmund Dě- 
čínský z Wartenberka, Jan Krušina ze Švamberka, Jindřich 



2. Albrecht II (1437-1439). 51 

z Wartenberka, Jan a Oldřich 2 Hradce, Petr z Abershacha, 
Vilém a Aleš z Pernšteina, Jindřich ze Stráže, Mikuláš z Boro- 
lina, též purkmistři a konšelé Starého, Nového i Menšího měst 
Pražských a z jiných měst více, mnoho rytířů a panoši, rovněž 
také mnoho cizí Šlechty, zvláště rakouské a uherské, jmeno- 
vitě raddové Albrechtovi Reinprecht z Walse a hrabě z Šamn- 
berka v Rakousích, též pak hrabě Oldřich Celský, který, ač 
synovec královny Barbory, toho času byl u Albrechta ve velké 
přízni. Korunování dalo se s mnohými obyčejnými přitom 
obřady před hlavním oltářem sv. Víta biskupem Pavlem Olo- 
mouckým, krom něhož přítomni byli biskup Filibert legat, 
biskupové Litomyšlský (svého sídla ovšem tehdáž zbavený), 
Frisinský a jeden ze Vlach, dle jedné zprávy také arcibiskup 
Ostřihomský. Když měla koruna býti postavena králi na 
hlavu, páni, kteří ji nesli, vyzdvihli ji do výšky, aby ode všech 
byla viděna, a pan Oldřich Rosenberský zvolal hlasitě: ťáui 
Češti! hle koruna česká! jestli vaše vůle, abychom ji postavili 
králi na hlavu a korunovali jej na království české? Všichni 
volali: Ano, ano, a slibovali býti mu poddáni, věrni a poslušní. 
Když pak páni a biskup společně postavili korunu na hlavu 
Albrechtovu, zpíval lid radostně Svatý Vácslave, a knězi po- 
čali Te deum laudamus, i vzezvučely bubny a píšfaly. Opět 
pak když se utišilo, hlásal pan Oldřich Rosenberský: Páni 
čeští, zde vidíte, že král tento jest pánem koruny české; i při- 
svědčovali hlučně: jest, jest. Potom veden jest král a posazen 
na vysoký trůn u oltáře, páni pak stálí okolo něho, až do- 
konána jest slavná mše svatá. 

Po mši dán jest králi do ruky meč, jímž pasoval \ice než 
sto osob na rytířství, a ve jménu krále učinil purkrabí hradu 
Pražského pozvání ke všem pánům, rytířům a městům nále- 
žejícím ku koruně České k obědu královskému. Takž odebral 
se průvod zase v témž pořádku jako prvé z kostela do zániku 
na veb'ký palác čili síni, kdež bylo přes 40 stolů krytých; za 
jedním nad druhé vyvýšeným zasedl král Albrecht sám. nad 
jehož hlavou po ěíis oběda dva mladí páni z Rosenberka 
a z Hradce, synové Oldřicha a Menharta, 20 ) drželi korunu ve 
výšce, a jíní stáli vedle s žezlem, mečem a jablkem ; u ostat- 

") Etkp. Vratislavský, Iríerý o tomto korunováni Široce vypravuje, [vy- 
dán ve Ss. rerum Siles. XII.] praví: zwene jungen hirren, als her 



52 Kniha IV. Oddíl první (1438-147S). 

1438 nich stolů zasedli hostě. Pan Krušina z Kumburka konal svůj 
úřad co truksas a tudy ředitel hostiny. Před každým jídlem, 
když se neslo, šlo s hudbou asi 30 pištcň a bubenníků, a při- 
tom rozliční zpěváci, kejklíři a šaškové provozovali před krá- 
lem svá umění; zvláště byli obdivováni dva obratní mla- 
díci poslaní od velikého mistra rytířů německých ze Prus. Po 
obědě jel král na koni pod korunou slavně z bradu zase do 
města, při čemž nesl vedle něho s pravé strany Menhart ze 
Hradce meč, s levé strany Oldřich z Rosenberka jablko s kří- 
žem. Na cestě metány jsou lidem groše a peníze dle starodáv- 
ného obyčeje. Když přišel průvod k radnici Staroměstské, tu 
stáli konšelé před radnici, a odevzdali králi některé vězně, jež 
propustil na svobodu; na rynku pak Staroměstském provo- 
zováno bylo zvláštní divadlo na posměch straně králi Albrech- 
tovi protivné. Proti králi postavil se tu tábor vozový řízený 
jakýmsi Michalem Kotem; na vozích stáli cepníci a jiní bo- 
jovníci postav divokých pod dvěma korouhvemi, a mezi nimi 
jel muž vzezření hrozného, kterýž postaviv se proti králi volal, 
že jest on králem polským a že by chtěl též býti korunován na 
království česko, avšak uznal, že prý přišel pozdě, a poddal 
se se svými se všemi Albrechtovi na milost, kterýž potom 
jel dále k dvoru svému; radovánky však rozličné ve městě 
trvaly až do noci. 

Nazejtří po korunování (30 čv.) povolal Albrecht k sobě 
všecky pány české, moravské, uherské i z Rakous, kteří byli 
v Praze, a žádal jich, aby s ním a mezi sebou vstoupili v jed- 
notu, aby vespolek bránili a pomáhali hrdly i statky proti 
komužkolivek, jenž by se pokusil o zprotivení. Všichni uči- 
nili to ihned bez rozmýšleni, a u přítomnosti krále potvrdili 
toho svými pečetmi. V Praze samé počalo se hned ty dni 
zbrojení sousedů do pole proti nepřátelům královým. 21 ) 

Vyjednávání po poslích vypravených od strany Alšovy 
a Ptáčkovy do Jihlavy a potom do Prahy dalo se dílem nej- 

Ulrich von Rosinberg uud hern Meynhardis fetter; ale ani jeden 
ani druhý neměl synovce, a pan Oldřich Rosenberský ani vůbec 
žádných jiných příbuzných neí své vlastni dĚli. 
") Svědčí o tom poslední vůle Zachariáše koZišnika v knize Novo- 
městské (Q lfi), kterou učinil dne 4 Července, exire debens ad campům 
contra hostes domini regis. 






2. Albrecht II (1437-1439). 53 

spíš jen 11a oko k získáni času, pokud nepřicházela jim slí- 
bená pomoc vojenská z Polska. V čas korunování Albrechtova 
nacházela se však pomoc tato již na cestě. Král Polský Vladi- 
slav, nedbaje na poselství, které byl k němu Albrecht vyslal 
z Jihlavy, aby jej od úmyslu jehi> odvrátil, vypravil k tomu 
dva vojvody polské Sudivoje z Ostroroha Poznaňského a Jana 
z Tenčiiia Sandom irského se 4IMH1 lidu jízdného, kteřížto při- 
táhše do Cech, dne (i července vjeli do Hradce Králové, spo- 
jili se s pány a rytíři kraje Hradeckého, vykonali znamenité 
pleny okolo Jičína a jinde na statcích strany protivné, potom 
pak táhli ku Kolínu a Kouřimi, kdež spojila se s nimi moc 
vojenská Bedřicha ze Strážnice, páně Ptáčkova a jiných 
jednotníků. Tito nyní teprv zjevně odpověděli králi Albrech- 
tovi a jeho straně, činili jim škody a zájmy, a strojili se ně- 
který čas, nejspíš jen na oko, k útoku na Prahu, potom však 
obrátili se vesměs k Táboru, kdež ze všech jiných stran v zemi 
sbírali k sobě své spojence v jednu silu. 

Král Albrecht hned po korunování svém vypravil posly 
ke všem kurfirstům, knížatům a jiným stavům řiňe německé, 
též do království uherského, žádaje odevšad pomoci, kteráž 
se mu také v hojné míře dostala. Hledělof se v Německu na 
tyto věci v Cechách opět očima nenávisti národní jako za 
předešlých válek, jakoby Němectvu vůbec hrozilo nebezpečen- 
ství ze spolku dvou národů slovanských, českého a polského, 
jakž zase i v Čechách hlásalo se, kterak že poddati se v moc 
krále německého „mohlo by jíti k velikému zlému, nynějšímu 
i budoucímu netoliko tomuto jazyku českému, ale i všemu slo- 
vanskému". Počalo se tudy brzy velké sbírání vojsk u Prahy 
jak domácích lak přespolních. První, kteří přitáhli, byli páni, 
rytíři a města landfridu kraje Plzeňského. Leželi polem 
u Prahy již aspoň 19 července, kteréhožto dne jim král Al- 
brecht udělil zvláštního stvrzení všech /úpisů jejich, které měli 
od předků jeho a zvláště od císaře Sigumnda na zboží buď 
královské neb duchovenstva. Dne 23 Července přijeli Uhři 
s nádršpánem to jest palatinem v Čele (Vavřincem Heder- 
várem), více pánů mocných s lidem znamenitým v oděni na 
koních obrněných, ozdobeni peřim stříbrným na hlavách. 
O týden později, dne 1 srpna přitáhl Fridrich vévoda saský 
a markrahi míšeňský s 2000 jízdnými a 3000 pěších, jemuž 
byl král Albrecht vytáhl vstříc se znamenitou moci, snad pro 



I 






ói Kniha IV. Oddíl první (1436—1479). 

1438 bezpečnost na cestě od Žateekýeh a Lounských, kteří stáli při 
straně polské, neb od Alše Holického z hradu jeho 
Křivokláta. Jízdni jeli mimo Prahu pres brod u Buben na 
pole Špitálské, pěší však s vozy skrze město; oboji pak na špi- 
tálském poli se položili pod stany. 

Král Albrecht stroje se též osobně k vytaženi do pole, 
sadil dříve konšely v obou městech Pražských dne 28 čer- 
vence, při čemž na Starém městě zůstavil všecky staré, jakožto 
zkušené v oddanosti k císaři Sigmundovi i nyní k němu; na 
Novém městě sadjl nové, neehav čtyry ze starýcb, mezi nimiž 
prvního opět Pavla Dětřicbovic, jemuž odevzdal sám peČet na 
radnici Novoměstské u velké světnici u přítomnosti knížat a 
pánů i jiných lidí znamenitých. Konšelé učinili mu přitom 
přísahu dle obyčeje, a král slíbil zachovati jich při právich a 
privilegiích jejich i prý býti s nimi s hrdlem i statkem až do 
smrti. Zároveň nejspíš ustanovil Albrecht nového rychtáře na 
Starém městě, Prokopa Machkova, na místě Vaňka Raka. sa ) 

Dne 3. srpna, druhý den po přitaženi vévody saského, 
král Albrecht spolu s nim osobně vytáhl do pole z Prahy se 
vším vojskem, které se dotud sešlo, českým uherským, rakou- 
ským a míšeňským. Páni a zemane skoro všichni, kteří byli 
předtím na korunování, nacházeli se i nyni s lidem svým 
u vojsté jeho, též Pražané a jiná města. První den přitáhlo 
vojsko k Říčanům, odkudž -ve vzdálí asi půldruhé míle stálo 
posud vojsko strany polské neb snad jen některý oddíl jeho, 
ale dalo se bez boje na další pochod k Táboru. Král táhl za 
nepřítelem jen zvolna přes Poříčí na Sázavě (6. srp.), přes 
Benešov (7 srp.), Leštno (8 srp.), tak že teprv dne 10 srpna 
přitáhl k Táboru. Za nim však ještě přibývalo více vojska 
nového. Dne 7 srpna"") přitáhl do Prahy Krištof vévoda ba- 
vorský asi s tisícem mužů, jízdných a pěších, a jen málo odpo- 
činuv, pospíchal, táhna skrz město, za králem; o týden pak 
později (14 srp.) přijel markrabí Albrecht brandenburský od 
Normberka, k němuž se byli na cestě přidali Chebští, Kašpar 

,a ) Vaněk Rak jmenuje se rychtářem posledně roku 1437 dne 6 Listo- 
padu; ťrokitri MuciikíW ponejprv roku 1436 dne 13 Listopadu. 

"') Staré letopisy praví: ve čtvrtek nu den matky bozi snĚžné, roz- 
umějíce snad >po matce bozi snfizné', protože svátek tento (fi Srp.) 
připadal toho roku na úterý. 









'2. Albrecht JI (H87— 1189). 55 

Slik a Loketští, všecko lid dobře oděný, jizdní a pěší s vozy 1438 
dobře špížovanými. Táhli rovněž za králem přes Prahu. Vice 
jiných, jakož Normberští a z říšských měst až od Rýna, stro- 
jili se teprv na cestu. U Tábora přibyl k vojsku Oldřich Rosen- 
berský s lidem svým a nepochybně více jiných z poledních 
částí země, tak že všecko vojska králova čítalo se 30.000 mužů, 
při němž bylo na 1800 vozů. 

Vojsko polské a české strany protivné bylo v síle jen 
14.000 mužů, ale mělo pevné postavení v Táboře a v ležení 
při samém městě před jedinou hranou jeho, obehnaném vozy 
a valem i příkopem. Král nemohl se odvážiti útoku na posta- 
vení takové, i postavil se s vojskem svým též v ležení opev- 
něném na východní straně od města na výšine u vsí Měšic. 
Mezi oběma vojsky daly se každodenně harce rozličné, ale 
jedna ani druhá strana neodvážila se bitvy v otevřeném poli; 
po některém čase také vyjednávali (27 srp.), ale bez prospě- 
chu. Tím spůsobem strávil král Albrecht před Táborem pět 
neděl, mezi kterýmžto časem záhy jej nepokojily zprávy, že 
mínil král polský Vladislav sám přitáhnouti do Čech svým ku 
pomoci. Skutečně král polský nařídil vojenskou hotovost 
u Krakova z Malého Polska a ze země Lublinské a Cheitnské 
ke dni 8 září, s níž potom osobně i s mladším bratrem svým 
Kazimírem vpadl do horního Slezska a přitáhl až k Opavě, 
chtěje odtud táhnouti dále do Cech, co zatím jiné vojsko velko- 
polské vtrhlo do dolního Slezska a na obou stranách učiněny 
jsou velké záhuby. 

Shledav nemožnost dobytí Tábora, král Albrecht konečně 
odtáhl odtamtud dne 15 záři, a vrátil se do Prahy. Pražané 
vyšli proti němu k siavnému uvítání dne 20. září se všemi 
řemesly a jiným lidem. S ním vrátili se také knížata, Fridrich 
saský, Albrecht brandenburský, Krištof bavorský a někteří ze 
Slezska se vším vojskem svým, ne beze ztráty na cestě. Bylt 
se jmenovitě vojenský lid Pražanů s některým oddílem vojska 
cizozemského oddělil kdesi od ostatního vojska; i přepadeni 
jsou a poraženi od Bohuše Kostky syna někdy Vilémova, 
kterýž pobral jim mnoho koní, vozů, peněz a také zajal 
mnohé. Naproti tomu, když Fridrich saský hned po příjezdu 
s králem do Prahy dále se ubíral s lidem svým míšeňským 
zpátky do země své, a na cestě učinil na ně útok Petr syn pana 
Alše Holického z Křivokláta s některými jinými válečníky a 






I 



56 Kniha IV. Oddíl první (14SG— 1478). 

6 Zateckými a Lounskými, poraženi jsou tito vedením Ja- 
koubka z Bíliny, kterého král přidal k ochraně Míšňanům, 
v boji svedeném u vsi Zeleníce mezi Bílinou a Moslem, a utr- 
pěli ztrátu znamenitou (23 září). Král Albrecht dal vítězství 
toto .slaviti v Praze zpivánim Te deum laudamus a zvoněním 
po všech kostelích. 

Úmysl králův byl již dřivé, než odtáhl od Tábora, z Prahy 
bez meškání táhnouti proti králi polskému do Slezska, od- 
kudž byl snažně žádán o pomoc; ale zdržel se potom v Praze 
trchu déle, zvlášf také z té příčiny, že po vítězství Jakoubka 
z Bíliny u Zeleníce doufal připraviti Zatecké a Lounské pod 
moc svou; což se mu však nepodařilo. Za jeho meškáni 
v Praze přijelo dne 3 řijna slavné poselství z říše německé od 
kurfirstů a jiných knížat, též mést říšských a mezi nimi 
zvláště od Normberských, a ještě později, dne 12 října, při- 
táhla nová vojenská pomoc proti odpůrciini jeho od měst říš- 
ských na Rýně, zejména od Kolínských. Krom toho bylo mu 
také rovnafi věci církevní. 

Po odjezdu poslů českých z Basilee roku minulého bylo 
knncilhim uzavřelo již dne 3 prosince (1437), jak nejdříve 
možná učiniti rozhodnuti své o otázce, zdali přijímáni pod 
obojí jest přikázání Kristovo, a po pilném novém zkoumáni 
věci učinilo nález dne 23 prosince v ten rozum, že lidé světští 
nejsou povinni přijímati pod obojí spůsobou, že ustanovení, 
jakým spůsobem mají přijímati, náleží církvi, af však dle na- 
řízení církve neb dle obyčeje přijímá kdo pod oboji neb pod 
jednou způsobou, vždy že přijímajícím hodně slouží to k spa- 
sení, obyčej pak chvalitebný a starodávný přijímati pod jed- 
nou spůsobou ze má pokládán býti za zákon, jehož bez povo- 
lení církve měniti nikomu nesluší. Ve smyslu těchto zásad 
uzavřelo koncilium dáti Čechům místo poaavadního povolení 
daného jen těm, kteří dosud měli obyčej přijímati pod oboji 
spůsobou, povolení obecné a na vždy, však jen když by se 
k zásadám těmto přiznali, a pod výminkou, aby podávána 
byla svátost jen dospělým i aby nikdo nebyl buď přímo buď 
nepřímo nucen ku přijímáni pod obojí spůsobou. Když by se 
výminkám těmto podrobili, měly teprv vydány býti listy často 
vyžadované ku knížatům okolním o zachování pokoje a na 
očištěni dobré pověsti Čechů, aby jich nikdo netupil pro pří- 
jímání svátosti pod obojí. Ke zjednání toho měli býti vypra- 




2 Albrecht II (1487—1139). 

veni noví poslové do Cech, a ustanoveni jsou k tomu rnistr 
Jan Pulchripatris, professor theologie učení Pařížského a 
mistr Jan z Dubrovníka řádu sv. Dominika, prudký onen ně- 
kdejší protivník mistrů českých za prvního poselstva do Ba- 
silee. Pro rozličná jiná zaneprázdněni koncilia opozdilo se 
však vypraveni těchto poslů do Cecil, tak že vzata jest od nich 
přísaha na zachování se dle rozkazu koncilia teprv dne 1 břez. 
roku 1438. Teprv někdy potom vydali se tedy na cestu; ale 
do Cech nedojeli, nýbrž navrátili se z cesty, nejspíše když do- 
šly jich zprávy o tehdejším roztržení v Čechách mezi strana 
ma, rakouskou a polskou. 50 ) 

V Čechách mezitím ve věcech náboženství zůstávalo vše 
v tom stavu jako posledně za života eisaře Sigmunda. Král 
Albrecht bezpochyby byl od strany Menharta z Hradce ušelřo- 
ván, že se naň nenaléhalo příliš záhy o splnění toho, k čemu 
se zavázal na základě zápisu Signmmlova, až teprv po na- 
vrácení jeho od Tábora snad duchovenstvo Pražské vedením 
Přibramovým tlačilo na něco v tom směru; nemáme však 
o jednáni, ku kterému tím neb jiným způsobem byla zavdána 
příčina, žádné jiné zprávy, nežli že ve středu před sv. Havlem 
(15. říj.) král Albrecht opět ustanovil mistra Kriitana z Pra- 
chatic za „iřcjr ■gší.iho nati kuHími, aby ho všickni poslou- 
chali a spravovali se podle kompaktát." Stalo se to však vý- 
slovně s vyjmutím kapituly Pražské, čemuž rozumělo se tak, 
že se duchovenstvo podávající svátost pod jednou spůsobou 
všecko mělo spravovati ne mistrem Křištanerri, nýbrž kapi- 
tulou, kteráž i po navrácení svém do Prahy tak jako předtím 
za přebýváni v Žitavě na čas uprázdnění stolice arcibiskup- 
ské volila administrátoři! arcibiskupství ze svého prostředka. 
Vedle toho biskup Filihcrt Konstanský, zůstávaje vždy v Praze 
co legat koncilia, konal vše co náleželo světícímu biskupu, a 
uděloval jmenovitě svěceni na kněžství žákům strany pod jed- 
nou i pod obojí. Za života císaře Sigmunda byl světil třikrát 
(1437 30 března, 25 května a 21 září), po smrti pak jeho jed- 

*") Jedinou zprávu o tom dávají Staré lefop. české pag. lOfi; kdež pravi 
se, že Adyž legalové vyslaní z BasLlee od koncilium s odpovědí, 
na cestS jaúce, slyšeli o smrti ciesařovP, zase se navrátili do- 
muowí. Smrt cíaafc Sigmunda byk> však v Baailei o mnoho dříve 
známa. 






6* Kniha IV. Oddíl první (Hilů -1478). 

14d8 nou ještě roku 1437 (20 pros.) a dvakrát, dřiv než král 
Albrecht přijel do Prahy, roku 1438 (8 března a 12 dubna).") 
Ponejprv a podruhé (1437 BO břez. a 2i3 kv.) bylo svěcení vy- 
konáno v kostele sv. Jakuba na Starém městě, potom pokaždé 
v kostele Pražském na hrade. 

Po ustanovení mistra Kristami za správce duchovenstva 
strany pod obojí král Albrecht, když se již mínil vydati na 
výpravu svou do Slezska, svolal ještě shromáždění všech 
mistrů a knězi Pražských, mezi nimiž byl přítomen jmenovitě 
taJté Jan Příbram, a tázal se jich před pány, jichž bylo tu 
petatřidcet a zemany, Pražany a jinými městy, jeli ještě něco, 
co by měl na ten čas učiniti v příčině kompaktát; k čemuž prý 
všichni odpověděli, že na ten čas nevěděli ničeho. 3 ") ByloE 
ovšem tu chvíli nemožno, učiniti zdárný nějaký krok ku 
předu, když vyjednávání s konciliem prozatím bylo zase pře- 
trženo. Na čas svého vzdáleni ze země ustanovil Albrecht dle 
přání stavů přítomných hrabě Oldřicha Velského za nej- 
vyššího IteitjitniHt zemského, jemuž ustanovil k radě Menharta 
z Hradce, Hanuše z Kolovrat, Hynka Krušinu a tuším pana 
Viléma Zajíce z Hasenburka; k tomu pak zřídil heitmany 
v krajích z pánů a zemanů, jichž vedením měli v jednom 
každém kraji odolávati jeho protivníkům. Dne 21 října vyjel 
konečně z Prahy s vojenskou mocí svou, ku které jmenovitě 
připojil se vojenský lid přibylý z měst říšských od Rýna, jakož 
i Albrecht markrabí brandenburský. Nespíše poněvadž města 
ve východní části země, zvláště v kraji Hradeckém nacházela 
se v moci strany polské, zvolil král cestu přes horní Lužici, 
kdež se zdržel předně v Zitavě (27 říj.), potom ve Zhořelci 
(2 li stop.). 

Hned po odtažení krále. Albrechta od Tábora byli se od- 
tamtudž odebrali přední páni strany polské, jmenovitě Hynce 
Ptáček, Aleš Holický, Petr Zviřetický, Přibik z Klenového, 
Beneš Mokrovouský, též poslové z měst Tábora, Loun, Klatov, 
a s nimi také jeden z vojvod polských. Jan z Tenčína, do 

Sl ) V archivu kapituly Pražské cbotti so knihn, do které se svěcení 
tuho času zapisovali (liber ord i na lionům). Dosti však jest podivno, 
že od 12 Dubna 1498 neuvodí se žádné svíceni než leprv zase 
4 Dubna 1439, Nelze říci, zdali se v lom řase snad zapisovalo do 
jiné knihy, čili ve svícení byla přestávka a z jakých to příčí 

,J ) Anton. Diplomatíschf Beilrage ac. 71. 






2 Albrecht II (1437—1439). 

Slezska ku králi Vladislavovi k dalšímu a nim ujednání; zá- l 
roven pak odtáhlo pomocné vojsko polské z Čech ve stavu 
neutěšeném, ježto v bojích u Tábora a jinde ztratili 
zvláště mnoho koní, tak že polovice jízdných musila se na- 
vrátiti domů pěšky. Druhý vojvoda polský, Sudivoj z Ostro- 
roha zůstal déle v Čechách, takořka co náměstek 33 ) králův, 
přebývaje některý čas blíž hranic slezských na Náchodě. Po- 
něvadž nyní pomoci k zachováni Tábora nebylo více zapotřebí, 
král Vladislav nechal dalšího tažení do Čech, a obrátil se od 
Opavy zpět do Slezska přes Ratiboř; popleniv pak velkou část 
země, ustoupil zpátky do Polska za času přebývání Albrech- 
tova ve Zhořelci. V krátce potom také královna Barbora, obá- 
vajíc se nejspíš nějakého nového pronásledování pro své do- 
rozuměni tehdejší se stranou Ptáčkovou, odjela tajně, z Uher. 
a hledala útočiště v Polsku, kdež král Vladislav ochotně po- 
skytl ji slušného opatření se sídlem na Sandoniěři. Král Al- 
brecht mezitím bez boje protáhl krajinami dolního Slezska, 
a dne Í8 listopadu íjel do Vratislavě. 

V Čechách za jeho vzdáleni ze země nastal stav pravého 
bezvládí podobně jako někdy když král Sigmund po prvních 
porážkách, které utrpěl roku 1420, byl opustil Čechy. Mezi 
dvěma stranama, na které byli rozděleni stavové, válčilo se 
v rozličných krajinách, ne v šikách spořádaných, ale nejvíce 
loupením a hubením země s hradů a měst jedněch proti dru- 
hým, při čemž nelišily se strany dosti zřejmě od sebe, nýbrž 
častým přestupováním mnohých od jedné strany k druhé stá- 
valo se, že nebylo vždy jisté, kdo jest komu přítelem nebo ne- 
přítelem. Soudy zemské byly od smrti císaře Sigmunda sta- 
veny, tak že první začátky uvedení země v řád, které se jím 
staly, byly zase zvráceny; krom vnitra hrazených měst nebylo 
nikde bezpečnosti v zemi. a přetržením obchodu, kterému na 
krátko byly jakž takž otevřeny zase svobodné cesty, hynuly 
živnosti městské. Pražané pociťovali neblahé následky obec- 
ného zmatku krom toho také nespíš na venkovských statcích 
obce i měšťanů jednotlivých. Zachovala se zpráva, dle které 
na přiklad s tvrze Jiřic nedaleko Labského Kostelce, náležející 
Mikulášovi Kněževcskému, jednomu ze zajatých sousedů cho- 
vaných posud na Žebráce, daly se škody, jichž panující strana 

**) Srov, Anton. Diplomalische Beitrttge bc. 7*. 



Kniha IV. Oddíl první (H 86— 1478). 

1488 v Praze tím se hleděla uchrániti, že konšelé zajatému spolu- 
sousedu navrátili zboží jemu zabavené, požadujíce na něm. 
aby je poručil někomu ke správě s opatřením, aby se potom 
škody s tvrze oné nedaly (1489 2B ledna). 31 ) Zemský heitman, 
hrabě Oldřich Cehktj vytáhl některý čas po odjezdu 
královu s branným lidem tajně z Prahy, a zaměřil k Táboru, 
chtěje zmocniti se hlavního tohoto sídla strany protivné ja- 
kousi zradou. Přiblížil se k městu nepochybně času nočního, 
a lidé jeho již přistavili řebříky k zlezeni zdí. Předsevzetí však 
se nicméně nezdařilo, i musil prý s hanbou od něho upustiti. 
Mezitím obracely zřetel ke škodlivě různici mezi moc- 
nými dvěma říšemi, polskou a německou, obě tehdejší nej- 
vyšší mocnosti církevní, papež a koncilium, ač mezi sebou 
samy rovněž nesvorné. Od papeže Eugenia i od koncilia Basi- 
lejského bylo podáváno králi Albrechtovi i králi polskému 
prostřednictví k smířeni mezi nimi; i přišlo o to k jednáni 
předně na sněme polském v Petrkově .(8 pros.), na kterém 
král Vladislav jakožto patnáctiletý sproštěn byl posavadního 
poručntctví. V dorozumění e posly českými, kteří posavad zů- 
stávali v Polsku, král svolil k vypraveni poselstva do Vrati- 
slavě ke sjezdu s Albrechtem samým, ku kterému papež Euge- 
nius IV vypravil od sebe Jana biskupa Seňského, koncilium 
Alfonsa biskupa z Burgosa ve Španělích. S poselstvem pol- 
ským, v jehož čele byl postaven Vincentius arcibiskup Hněz- 
denský, odebrali se také páni čeští, zejména Aleš Holický, Při- 
bík z Klenového a Beneš Mokrovouský do Vratislavě, kdež 

1439 vyjednávání vzalo začátek dne á ledna 1439. Návrh poslů pol- 
ských, s kterým se páni čeští srovnávali, byl, aby se oba voleni 
králové, Albrecht a Kazimír, vzdali svých nároků i aby přišlo 
k nové volbě na společném sjezde obou stran mezi stavy če- 
skými. Toho Albrecht odepřel, odvolávaje se na své a man- 
želky své právo dědičné; v důvěrné pak rozpravě s arcibisku- 
pem Hnězdenským vyslovil svou ochotnost, zasnoubiti dvě 
dcery své jednu s králem Vladislavem a druhou s Kazimírem 
i postoupiti jedné z nich království českého věnem; však aby se 
to nestalo hned jako z nějakého přinuceni; ale potom z návodu 



") Pamřt o lom v knize SlaromCstské od roku 1417 fol. 233, kdež tvrz 
la se nazývá Zifice. 






2. Albrecht II (1487— 1433). 

některých radd svých německých zase hrál slovu dané zpět; 31 ") 1439 
čímž poslově polští rozmrzeni odjeli z Vratislavě (24 led.), 
dali se však potom úsilím legatů papeže a koncilia zdržeti 
v Namysktvi, šest mil cesty odtud ke hranici polské, a tam 
zavřeno prozatím přiměří, mezi kterým měl býti osobní sjezd 
obou králů na pomezí království polského a uherského o sv. 
Jiří k jednání o mír konečný. 

Král Albrecht zůstal ve Vratislavi přes celou zimu na rok 
1439. Pro různice nějaké mezi duchovními v Praze, nevíme 
zdali mezi duchovními strany pod obojí a pod jednou čili 
mezi poslušnými Křištana jakožto správce duchovenstva 
strany pod obojí a stoupenci mistra Jana z Rokycan, který 
tehdáž od času snad asi, co zemřel Diviš Bořek na hoře Kuně- 
tické, přebýval ve Hradci Králové, přišel odtamtud list od 
krále do Prahy, kterým napomínal kněží a zvláště kazatele, 
aby nechajíce všech haněni kázali k jednotě a k lásce podlé 
zákona božího. Potom jel nejvyšší heitman zemský hrabě 
Oldřich Gelský ku králi do Vratislavě s posly Pražanů Starého 
i Nového města k pojednání o rozličných věcech potřebných. 
Albrecht potvrdil tam Oldřicha Celského za správce země na 
svém místě s rozšířením jeho moci, aby vše řídil jako sám 
král, co by bylo k dobrému pokoje v zemi. Pražanům pak 
Staroměstským dal list, kterým dovolil jim saditi sobě rych- 
táře dle vůle své, bezpochyby ne žehy se byl chtěl na vždy 
vzdáti práva královského k tomu, než jen tentokrát. Nejspíš 
nebyli spokojeni s novým rychtářem Prokopem Machkovýin, 
od něho dosazeným; i stalť se na jeho místě brzy potom rych- 
tářem Vaněk Holý. 3 ") Když se hrabě Oldřich s konšely a ji- 
nými posly Pražskými navrátil do Prahy dne 23 února., byl 
slavně uvítán před městem, kdež vyjeti proti němu pan Men- 
hart z Hradce, pan Hanuš z Kolovrat, též i legat biskup Fili- 
bert a měšťané. Potom byla svolána obec a oznámen jí list 
královský o povýšení moci správce zemského. 

Po zavření příměří mezi králi jednalo se také o zastavení 
bojů mezi stranami v zemi samé; tu pak jen několik dní po 
navrácení Oldřicha Celského z Vratislavě, dne 28. února, při- 

["*) Srov. Goll, Čechy a Prusy 254 pozn. 15. 
ai ) Prokop Mach kil v jmenuje se rychtáfem poslední? roku 1439 27 Ledna 
VanĚkRak čili Holý ponejprv zase 8 Září. 



(i2 Kniha IV. Oddíl první (1436—1478.1. 

1439 jel do Prahy osobně kwz Bedřich Strážnický, od Hynce 
Ptáčka pak Jan Cahelický ze Soutie a od Alše Holického Petr 
Kapoun ze Smiřic, od nichž zavřeno tudíž přiměří do sv. Jiří 
ve jménu jich -iamých a řečených pánů, též Jiřího z Kunštatu 
a z Poděbrad, Petra ze Zvií-etic a měst Mělníka, Hradce nad 
Labem, Chrudimě, Nimburka. M ýta Jaroměře, Dvoru, Poličky 
a Trutnova. Vedle hraběte Celského jakožto správce zemského 
znali se k němu Menhart s Hradce, Vilém Zajíc s Hasen- 
burka, Hanuš z Kolovrat, Pražané a všecka strana jejich. Ob- 
zvláštní pak přiměří do téhož času zavřeno o pět dni později 
(5 břez.) od Táborů a kněze Bedřicha s panem Oldřichem 
Rosenberským a některými jeho sousedy, do něhož Pražané 
rovněž také jsou pojati. Panu Ptáčkovi i Alšovi Holickému 
bylo potřeba náměstků v tomto jednání o přiměří, protože po- 
sud i s jinými posly zůstávali v Polsku, očekávajíce další běh 
jednání mezi králi; bylo pak prý velké roztrženi mezi Cechy 
v tomto poselství, to jest bezpochyby mezi pány těmito a posly 
strany Bedřichovy čili Táborské, ježto jak se zdá páni byli 
spíše na kloněni k nějakému srovnání, strana pak Bedřichova 
přidržela se tužeji záměru, aby byl dosazen král z Polska. 

Dne 4 března Albrecht konečně odjel ze Vratislavě, a ode- 
bral se přes Olomouc (18 břez.) do Vídně. Tam pobyl s man- 
želkou svou Alžbětou, která s nim v Cechách nebyla, až do 
25 dubna; toho pak dne odjel odtamtud do Uher, a předně do 
Prešpurka. Za příčinou nastávajícího sjezdu s králem pol- 
ským psal z Vídně (11 dub.) do Prahy a do jiných mést, aby 
ke sjezdu tomu z každého města posláni byli dva konšelé a dva 
z obecních, jakž nepochybně přál sí také od pánů, aby tam 
byli v hojném počtu přítomni. Z Prešpurka potom přišlo jiné 
nařízení od něho vydané dne 10 května, kterým na místě po- 
savadního správce zemského Oldřicha Olského ustanovil za 
heiin/any Oldřicha Rtwnibcixkčho a Mcnharia z Hradce. List 
královský udával za přičinil této nenadálé změny, že se vidělo 
králi užitečněji a poctivěji, dáti stavům za správce a za heit- 
many pány té země nežli cizozemce. Patrně však pocházelo to 
z nějaké nedůvěry k synovci královny Barbory, ku které knize 
Oldřich zavdal snad nějakou příčinu spůsobem užíváni velké 
moci dané do jeho rukou, a také snad ze sočení pánů těch, 
kteří si přáli jeho místa. Hrabě Celský následkem toho odjel 
z Prahy i ze země české. 



toho odjel 



echt II 4431-1439). 

Právě toho času byli konšelé Pražští překvapeni nemilou 3 
jim novinou o vybavení protivníků jejich zajatých na Žebráce. 
Sousedé Pražští totiž, kteří tam byli u vezení, Vácslav Dur- 
šmid, Mikuláš Kněževeský, Hedvika krejčí a Opselka, obdr- 
ževše pomoc nějakým spůsobem, dobyli se z vězení dne 
16 května, zabivše strážného, 38 ) i utekli se na Mělník, kdež bylo 
tehdáž nejbližší proti Praze sídlo strany Ptáčkovy. 37 ) Tam 
zdržoval se toho Času také někdejší heitman polní Staroměst 
ských Sigmund z KotenČic a snad více jiných, kterým nebylo 
v Praze bezpečno. 

V Praze samé následoval zrovna ty dni příběh, který 
svědčil jak o zištnosti tak o krutosti mužů, kteří tehdáž vládli 
zdejšími obcemi. Sotva že si byla obec Staroměstská po poslích 
svých do Vratislavě vymohla povolení od krále Albrechta, aby 
mohla aspoň na ten čas naložiti dle vůle své s rychtou svého 
města, pokusil se jeden z tehdejších konšelů samých, Jan 
Mouček, majitel domu za sv. Mikulášem v roze ulice Kaprovy 
(č. 32), zmařiti přání obce, aby důležité právo toto také pro 
další budoucnost přivedla na sebe. Nacházeje se totiž později 
v nějakém poselství od města ku .králi Albrechtovi, nejspíše 
do Vidně, vyprosil si rychtářství Staroměstské od něho pro 
sebe. nejspíš aby jemu náleželo dědičně, jak bylo v některých 
jiných městech královských nebo poddaných. Soudruzi jeho 
v konselstvf vsak, zvěděvše o tom, dali za to Jan Moučka stiti 
v radnici dne 29 května toho roku. 88 ) 

Co říkal král Albrecht skutku tomuto, který se nesrov- 
nával s vážností jemu povinnou od vlastních jeho stoupenců, 
není nám povědomo. Noví heitmanové zemští, ač jestb" byli 

") Pamět o tom v knize Staroměstské výše zmínĚné fol. 199 praví 
o Mikulášovi Knčleveském, ze »lu v lom vezení í.ádných nedostatků 
od pití a jedení netrpí*, noř. poctiví chován, učinil jest nad třmi 
mordéřslví. kteří jsú jemu v tom vězení posluhovali a s ním laskavé" 
nakládali i utekl jest 3C.< Z toho by se zdálo, že hylo více osob za- 
bito. Staré letopisy české však (p. 1 lň) mluví jen o zabití jednoho 
strážného. 

,; ) Připomínají se tam aspoň Mikuláš Knfí.o vosky a Vanřk Duršmid 
v Archivu českém III. 523. 

") Ve Starých let opiších črskýrh (p;ig. 107) klade se stétí MúČka na 
rok H3S, ale omylem ; nebo byl Jan Muček ještě v měsíci Únoru 
14B9 Živ, jsa 12 Un. purkmistrem na Stářím městě". Správnější jest 
tudy udání Hájkovo fot. 413, který klade popravu tuto na rok 1439, 



84 Kniha IV. Oddíl první (UB6-H78). 

již nastoupili v úřad svůj, patrně nezabránili jeho. Králi zá- 
leželo tehdáž hlavně na konečném míru s Polskem, ku kte- 
rému však ani potom nepřišlo. Místo osobního sjezdu obou 
králů vypraveni byli od nich jen poslové obapolní, kteří se 
sešli ve Luhoví- na Spiši (24 kv.), a opět činil prostředníka 
mezi nimi legat papeže Eugenia IV. Místo konečného míru 
zavřeno jest tam opět jen příměří, kteréž také mezi stranama 
v Čechách již mezitím o sv. Jiří (23 dub.) prodlouženo bylo 
do sv. Jana Křtitele (24 čv.). Osobní sjezd králů měl opět býti 
teprv o narození panny Marie (8 záři) ve městě Bardijově 
v Uhrích. 

Toho času počal se veliký mor v Čechách a v jiných ze- 
mích asi od polovice měsíce června, který spůsobil mnoho hoře 
zhoubnosti dávno neslýchanou, trvaje až do konce měsíce 
listopadu. Mnoho pánů a jiných osob znamenitých jím bylo 
zachváceno; v Praze některý čas pochovávali až po stu 
mrtvých denně, a v celé zemi české pokládal se počet zemře- 
lých až na 51.000. Tu jeden z prvních zemřel v Praze legat 
koncilia biskup ťilibert Konstanský dne 19 června ve dvoře 
někdy krále Václava IV na Zderaze, v němž bydlil asi od za- 
čátku měsíce května toho roku. 8 ") Pochován jest v kostele 
sv. Víta na hradě Pražském v kůru před oltářem p. Marie, 
kdež si byl sám zvolil místo ku pohřbu, doprovázen byv ke 
hrobu průvodem slavným řt s velkou žalostí. Nebo prese vše- 
cko, co byl učinil proti přání strany pod obojí, vděčně se mu 
vzpomínalo, že světil kněží jedné i druhé strany a též svýma 
rukama rozdával svátost pod obojí spůsobou lidu obecnému; 
i bylo to také napsáno zlatými písmeny na hrobě jeho na 
štítě. Dřív pak než minulo čtvrt léta, následoval po něm ve 
smrti také tehdejší administrátor strany pod oboji, mistr 
Křišíati z Prachatic (5 září). Předtím zemřel také pověstný 
kněz Jakub Vlk z Nového města Pražského (25 čvce.) a po- 
zději kněz Ambrož, někdejší farář Hradecký (16 říj.) obadva 
v Kolíně, kdež přebývali po přemožení od svých protivníků 
v Hradci. 

**) V předešlém bytu v svém koleji Karlovi! připomíná se ještě dne 
8 Dubna 1439 v listině archivu kapiluly Pražské; dne 31 Května 
však nacházíme ho ponejprv na dvofe Zilerazském v knize ordina- 
lionum výše zmíněné (viz pozn. 31 na str. 58) fol. 134. 



ni ze ordina- 




2. Albrecht JI. (1437-J439). 

V této době zarmoucené navrátil se pan Hynce Plaček 1*39 
z Polska tuším asi v měsici červenci, když mezitím příměří 
mezi stranama v zemi opět bylo prodlouženo od sv. Jana 
křtitele až do sv. Havla. Pražané vyjeli k němu na Měltiik 
s panem Hanušem z Kolovrat, který tebdáž, jak se zdá, byl 
náměstkem Menharla z Hradce v purkrabství Pražském, 
k vyjednávání s nim a jeho stranou o pokoj a srovnání; i stalo 
se usneseni, aby byl sněm, ku kterému strana Ptáčkova slíbila 
přijeti do Prahy. Stalo se to nejspíš v očekávání sjezdu Bar- 
dijovského, v jehož příčině psal král Albrecht již dne 15 čer- 
vence heitmanům zemským Oldřichovi a Menhartovi z Bu- 
dína, aby dle možnosti oni sami k němu též přijeli nebo jiné 
poselstvo, přinejmenším trijíáni, tři zemane a tři z měst. Nežli 
však čas sjezdu toho přišel, musíl král Albrecht z příčiny 
útoku sultána tureckého Murata II na zemi srbskou vytáh- 
nouti do pole do jižních končin království uherského, a tudy 
se sjezdu sešlo. Král polský Vladislav byl se již vydal na cestu 
k němu, a přijel před 8 zářim až do města Biče na několik mil 
od hranic uherských za liardijovem; tam však nepochybně 
došla ho zpráva, že Albrechtovi nebylo možno slovu danému 
dostáti. Z Čech vyjeli v poselství dle vyzvání Albrechtova pan 
Zbyněk Zajíc z Hasenburka, Jan Smiřický, Mikuláš Sokol 
z Lamberka a několik měšťanu Pražských, mezi nimiž z No- 
vého města první konšel Pavel Dětřichovic,*") i dojeli za krá- 
lem až do Petrovaradlita, kdež stál s vojskem poslední čas 
v měsíci září, také pak jednali s manželkou jeho královnou 
Alžbětou v Budíne, žádajíce, aby ona se odebrala do Čech a 
dala se korunovati na království jakožto pravá dědička. 

Poněvadž nebylo posud konečného míru mezi králi, sešlo 
nejspíš také se zamýšleného společného sněmu obou stran 
v Čechách, a jednalo se, když přicházel čas sv. Havla, opět jen 
o prodlouženi příměří. Mezi Pražany a Menhartein z Hradce 
s jedné strany a Hyncem Ptáčkem i některými jeho stoupenci 
se strany druhé byly jisté námluvy učiněny již před koncem 
měsíce září; o příměří obecné pak mělo se dojednali ze sjezdu, 
jejž sobě strana Plačkova položila ke dni 10 října. K. tomu 
očekával se také pan Aleš Holický ze Šternberka s druhými 

"■) Pamčt o tom v knizs Novoměstské fol T 1, kdeí na poselství to 
vypůjčeno ÍÍG kop od Lazara Žida 14 Srpna. 

Tomek, Díjopia Traky, díl VI. 2. vyd. 5 



Kniha IV. Oddíl první (1436-14 

1439 posly -/. Polska, klon se konečně po zmařeni sjezdu iiardijov- 
ského navrátili k domovu, byvše celý rok v Polsku. Zdá se, že 
příjezd Alše Holického o něco se opozdil, a že tudy takě sjezd 
stavů jeho strany byl držán něco později, byv položen v Nim- 
l»irce. Pan Aleš a druzí poslové nepochybně učinili tam zprá- 
vu o svém jednáni. V tom stihla je zpráva nenadálá o nutrii 
krále Albredita, kterýž roznemob se v polním ležení na ne- 
moc červenou, zemře! navraceje se do Vidně ve vsi NexmiU 
nedaleko Ostřihoma dne 27. rijna. Sjezd Nimlnirský měl 
zprávu tuto dne 3 listopadu: do Prahy přišla o dva dni po- 
zději (5 list.) po poslu s listem od pana Oldřicha Rosenber- 
• ského. 




Praha pod mocí pana Menharta z Hradce. 

o) Do smrti pniia Hynce Ptáčka. 

(1430—14*4.). 



"Úmrtím krále Albrechta změnil se najednou stav věci 
Českých velice. Albrecht nezůstavil mužského potomka, než 
toliko dvě dcery a manželku těhotnou. Porodila-li královna 
ovdovělá syna, měl ten ovšem dle starého práva býti dědicem 
království; porodila-li pak opět dceru, tehdy dle dědičných 
jednot s domem rakouským bylo by právo připadlo novému 
vladaři domu rakouského [Fridrichovi vévodovi štýrskému, 
který se brzy potom stal králem německým. Ale strana mezi 
stavy českými, která se protivila Albrechtovi jíž za života 
jeho, nebyla ochotna uznati práv ani dědice jeho ani domu 
rakouského vůbec, a strana druhá byla okamžitě v rozpacích; 
nebo když nemohla dotud ani cizí pomoci poraziti svých pro- 
tivníků, měla k tomu nyní tím menši čáku, když při nejistotě 
o budoucnosti aspoň tu chvíli byla odkázána na síly avé 
samotné. 

Na zprávu o smrti Albrechtově páni shromážděni na 
sjezde v Nimburce, jmenovité pan Aleš Holický ze Šternberka, 
Hynce z Pirkšteina a z Rataj, Jiřík z Kunštatu a z Poděbrad 
i Petr z Wartenberka sedčním na Zvířeticicb ihned psali 
Oldřichovi z Rosenberka jakožto hlavě strany protivné (3 li- 
stop.), žádajíce opět, aby jak nejdříve možná zjednán byl spo- 



rS5 



léčný sněm obou stran k srovnáni se o pokoj a dobré země. 
O to sesli se spolu osobně Hynce Ptáček a Oldřich z Rosen- 
berka i někteří jiní páni asi o čtrnáct dní později v Jindři- 
chově Hradci, kdež usnesli se, aby předně držány byly sjezdy 
každé strany obzvlášť, ale stejným časem, jedné v Praze, 
druhé na Mělníce, kteréž se měly začíti dne 13 prosince. 

Zdá se, že v Praze hned po smrti krále Albrechta proje- 
vilo se smýšlení horlivější části obyvatelstva v příčině ná- 
boženství strany pod obojí mocněji, než bylo milo 
konšelům dosazeným za předešlých dvou panovníků, a že mu- 
sili jemu okamžitě povoliti. Ačkoliv byly již uplynuly dva 
měsíce od smrti administrátora strany pod oboji, mistra Kři- 
štana z Prachatic, přišlo teprv nyní najednou k dosaženi 
nástupce po něm. Svoláni jsou k tomu všichni mistři a kněží 
Pražští na radnici Staroměstskou, již dne 7 listopadu, a tu 
usnesli se, aby byli správci rlitdtnretislva mistři Jan z Pří- 
bramě a Prokop z Plzní', ti kteři byli konali poslední poselství 
ku koncilii o dokonání kompaktát. Zároveň uzavřela všecka 
obec se svolením konšelů, ačkoli jistě proti přání jejich, dle 
smyslu zápisu daného Pražanům od císaře Sigmunda, aby 
více nesmělo v Praze býti podávání svátosti oltářní pod jed- 
nou spňsobou, zejména aby ani žádný kanovník ani mnich 
nesmě! tak rozdávati pod vypověděním z měst Pažských. 
Teprv o dvě neděle později (22 listop.) konány jsou v Praze 
služby zádušní za zemřelého krále v kostele Týnském, kdež 
byly postaveny máry a vloženy na ně koruna, žezlo a jablko, 
meč pak držán vedle, potom pak purkmistři a konšelé Šli 
k ofěře a za nimi jiné obyvatelstvo pohlaví mužského i žen- 
ského. 

Konšelé, jak se zdá, opatřili se mezitím brzy zase lépe 
proti odporům protivné sobě strany v obyvatelstvu Pražském, 
užívajíce pomoci branné od pana Hanuše z Kolovrat, který 
toho času stále přebýval v jejich městě, maje již od roku 1438 
dům na rynku Staroměstském, který byl někdy markrabí 
JoŠta moravského a později královny Žofie (č. 930). V od- 
měnu za jeho služby darovali mu konšelé Staroměstští dne 
14 prosince dle jeho žádosti část jmění pozůstalého po Miku- 
láši Kneěeveském, který byl toho Času zemřel na Mělníce, 
pokládajíce je opět následkem útěku jeho z vazby na Žebráce 






1 za spadlé na obec, totiž tvrz a ves Jiřice, 15 kop platu ručního 
ua Kněževsi na cestě k Slanému a k tomu dům v Geletnc ulici 
(část é. 597).") 

Darováni toto stalo se ještě před začetím sněmu v Praze, 
které se melo státi již den před tím, ale opozdilo se až někdy 
do konce měsíce prosince, nejvíc panem Okiiichem Rosenber- 
sk-ým, který ještě dne 15 prosince meškal na Krumlově, hledě 
mezitím dorozuměni s královnou Alžbětou, jak zachrániti 
ujmu na pravící) jejich. 413 ) Když konečně přijel se svými dvo- 
řany, zároveň s některými jinými pány i posly z měst, vyjeli 
Pražíme proti nim, a přijali je se slávou velikou a uvedli do 
hospod jejich; bylif to vesměs přátelé strany tehdáž v Praze 
panující, která brala ze sjezdu jejich velkou posilu. Dne 
1 ledna roku 14*0 počal se nyní sjezd na radnici Starého 
města Pražského, kdež hned jak se zdá v prvním shromáždění 
uzavřeno jest dáti bezpečné listy straně druhé ku příjezdu do 
Prahy, aby zde držán byl žádoucí sněm obecný. Páni, zemane 
a města druhé strany byli se sešli již dne 17 prosince na Měl- 
níce, a e nimi účastnil se shromážděni toho také mistr Jan 
z Roktjant, poněvadž mělo se na společném sněme jednati jak 
o věci světské tak i duchovní. Ku pozváni od sjezdu Praž- 
ského odebrali se všichni bez meškání do Prahy, kterouž tudy 
Rokycana ponejprv zase spatřil po vzdálení za více než půl 
třetího roku. Na tři krále (6 ledna) držel sněm obecný první 
sezeni své v síni kolleje Karlovy. Účastnili se ho všichni často 
jmenovaní náčelnici stran se znamenitým počteni jiných páuú 
a zemanů, též purkmistři měst Pražských a poslové všech 
nebo snad téměř všech měst království českého. 

4I ) Konšelé praví v nápise o lom v knize městské (fol. 199), že zboří 
to dávají panu Hanušovi spro jeho dobrodinie, příchylnost a bedlivá 
práci, kteráž jest nám a městu našemu dnem i noci s lidem nemalým 
i s svými prálely po smrti slavných paničtí Ciosafovy Mli a krále 
Albrechta, pánóv našich milostivých, pro zachováme a obranu města 
našeho proti našim nepřátelům, jsúcc jako na sirobé i nos taveni, sta- 
tečně s námi trvaje, opováživ sě všeho jmfiiie i života svého, uka- 
zoval jest a ukazuje aí do sě chvfle«, Mikuláš Kněževský byl zemřel 
některý den od 27 Listop. do 4 Prosince. 

[*'a) Byl od ní o to žádán listem ze dne 6 prosince 1439 (Arch. C. XXI 
sir. 294—51; ale také král polsky Vladislav vstoupil s nfm v jednání; 
t. str. 295; k tomu však srvn. Goll. Čechy a Prusy 



jednaní; 



69 



Po více než třinedělnim sněmováni společným stalo se 
usneseni o obecný mír v zemi, jejž sobě stavové přítomní 
stvrdili zápisem dne 29 ledna, tak zvaným lislem mírným. 
Zápisem tímto všichni shromáždění stavové, tedy strany pod 
jednou i pod obojí, zavázali se předně zachovávati kompak- 
táta a státi společně o to, aby čím koncilium dle nich bylo Če- 
chům povinno, bylo od něho učiněno a zaebováno, rovněž státi 
o stvrzení Jana Rokycany jakožto zvoleného od nich arci- 
biskupa, vyžadovati od budoucíbo krále pomoci jeho k tomu 
dle zápisu císaře Sigmunda a vynasnažiti se o to jak vedle 
budoucího krále, tak i hned napřed poselstvím a jinými všemi 
spůsoby dle příhodnosti času. Volený arcibiskup zavazoval se 
naproti tomu k zachování poslušenství církevního dle kom- 
paktát. Dále ustanovoval se spúsob. kterým se mělo státi srov- 
nání o rozličné křivdy a násilí učiněné jedněm od drubých ve 
válce domácí, jmenovitě pak, aby vězňové jedné i druhé 
strany byli na vzájem propuštěni ze zajetí. Mělo se to týkati 
také zajatých wtéšfitrtň Praézkýdi, tak že je Pražané ku prosbě 
prý pánů všeho sněmu propustili a vinu jim odpustili, ale 
tak, aby jak sousedé propuštěni teprv nyní tak ti, kteři byli 
z vězení utekli nebo z města odešli, více do Prahy se nevra- 
celi a zabavené statky své prodali, též aby, chtěli-li pod těmito 
výminkami obdržeti navrácení statků, zapsali se nebýti nikdy 
proti městům Pražským, se zvláštním ustanovením o pozůsta- 
lém statku Mikuláie Kiiřiercskvlio, darovaném od konšelů 
panu Hanušovi z Kolovrat, aby se stalo narovnání přátel- 
skými umluvci mezí ním a Benešem z Mokrovous jakožto 
předním z poručníků. které byl Mikuláš ríněževeský ustanovil 
poslední vůlí svou; vrchním umluvcem měl přitom býti pan 
Zbyněk Zajíc z Hasenburka. 

Páni strany Ptáčkovy ujímali se vždy také ovdovělé císa- 
řovny Barbory přebývající posavad v Polsku, a tudy stavové 
listem mírným zavázali se také, poselstvím do Uher působiti 
k tomu, aby byla tam navrácena ku právu svému, též pak 
přáti jí toho, nač měla právo v Čechách, totiž co ji náleželo 
věnem vykázaným. 

Hlavním nedostatkem srovnání tohoto bylo, že se ne- 
usnesli stavové asi jako roku 1433 o prozatímného správce 
zemského, poněvadž bylo těžko dohodnouti se o to, ano uza- 



14Í0 vřeli i také stavení soudu zemského a úřadování při dskách 
zemských až do budoucího krále a tedy do nového osazeni 
úřadů jemu náležejícího. Sněm trval po sepsáni mírného listu 
ještě aspoň čtrnáct dní, za kterých jednalo se hlavně o otázku, 
kdo mel býti králem českým: ale přání obou stran zůstávala 
sobě v tom protivná; pročež odloženo to k sněmu jinému, 
který mel býti o sv. Jiří nejprve příštím. Také jednalo n 
mezitím o věcech duchovních; ale nedošlo se v nich konce 
pro různice prý mezi mistrem Janem z Rokycan a jinými du- 
chovními, o nichž nevíme určitě, čeho se týkaly. Nejspíše však 
jednalo se o uznáni práva Rokycanova, aby jakožto volený 
arcibiskup on a nejiný byl správcem duchovenstva, čemu 
zvolení Jana Přihrama a Prokopa z Plzně za administrátory 
bylo na odpor. Také však spor mezi duchovními skončil se prý 
v dobrotě. O dokonání kompaktát s konciliem Basilejským 
a o stvrzení Rokycany za arcibiskupa nebylo lze tu chvíli 
učiniti krok ku předu ve smyslu listu mírného, protože mezi- 
tím rozepře koneilia s papežťm Eityeitiem IV byla dospěla tak 
daleko, že již dne 25 května roku 1439 koncilium bylo pro- 
hlásilo papeže za ssaaena a v krátce po smrti krále Albrechta 
zvolilo i nového papeže Felixa V (17 listop.). V nové této 
dvojici v církvi bylo těžko se rozhodnouti, které strany při- 
držeti se, aby se žádostí přijímajících pod oboji jistěji dosáhlo. 

Nedostatek ústředni vlády zemské až do uvedení nového 
krále měl býti aspoň částečně nahrazen zřízením tak zvaných 
mírů zemských Čili Jmidfridů po jednotlivých krajích země 
České. Hned totiž po skončení sněmu v Praze drželi páni, ze- 
mane a města obou stran bez rozdílu sjezdy krajské, na kte- 
rých zvolili heitmauy ze svého prostředka. Tito měli s raddami 
sobě přidanými pečovati o pokoj a bezpečnost v zemi, stihajíce 
loupežníky, zloděje a jiné škůdce a rovnajíce pře mezi jednot- 
livými pány a zemany. Nikdo neměl dobývati sobe práva svou 
moci, nýbrž soudy těmito prozatímnými; kdoby v kraji nechtěl 
přistoupiti k landfridu, měl k tomu býti donucen, a měl mu 
zabaven býti jeho statek. Heitmanové krajští měli moc nařizo- 
vali vojenskou hotovost, když by toho bylo potřeba k hájení 
řádu tohoto, čtyři krajové ve východní polovici země, ve 
kterých dotud strana Ptáčkova byla nejsilnější, totiž Hra- 
decky, Chrudimský. Čáslavský a Kouřimský, zavřeli na sjezde 



3, Praha pod mocí Menharla z Hradce (1439— 1441). 71 

8 Cásiavl dne 17 března taký spolek mezi sebou ke vzájemné 1440 
pomoci. Hynce Ptáček, zvolený za heitmana kraje Kouřim- 
ského, ustanoven jest pří tom zároveň za nejvyššího heitmana 
všech čtyř krajů, a přidán jemu za náměstka v Kouřimsku 
Jan CabeJický ze Soutic; ve Hradecku zvolen za heitmana 
Dětrich z Miletínka seděníui na hoře Kunětické, bratr někdy 
Diviše Eořka, ve Chrudimsku Bohuše Kostka seděnim na Lito- 
myšli, v Cáslavsku Jan Hertvik z Rušinova. Týmž spňsobein 
stali se též jini přednější páni strany pod jednou i pod obojí 
krajskými heitmany, a rozdělili se tudy jistým spůsobem 
o prozalímnou vládní moc v zemi. Z přátel pana Ptáčka byU 
zvoleni Jiří Poděbradský, tehdáž dvacetiletý, za heitmana 
kraje Boleslavského, však spolu s Janem Smiřickým, pan 
Aleš Holický ze Šternberka v kraji Zateckém a Rakovnickém 
spolu s panem Burianem z Gutšteina. Jan Smiřický byl zá- 
roveň heilmanem kraje Litoměřického společně s Jakoubkem 
Bílinským; v kraji Plzeňském vládl co hettman Hynek 
Krušina ze Švaml>erka, v Prachcuiskéin pan Vácslav z Mí- 
chalo vic veliký mistr Strakonický, v Bechynském pan Oldřich 
zRosenberka, tak že se moc předešlé strany polské jevila větší 
ve východních a půlnočních částech země, moc pak strany 
rakouské v západních a jižních. 

Praha, která se nepočítala k žádnému kraji, dostala též 
svých heitmanů, totiž pana Menharta z Hradce, který měl 
v moci své hrad Pražský a Karlštejn, a pana Hanuše z Kolo- 
vrat. Jejich ochranu totiž vyžádala si strana panující v Praze, 
aby mohla i na dále obce nespokojené udržeti pod mocí svou. 
Poněvadž na Starém a Novém městě dle delší zvyklosti ni- 
komu jinému než korunovanému králi nenáleželi) sázeti kon- 
šely, podrželi konšelé dosazení před půldruhým rokem od 
krále Albrechta a větším dílem již před třemi roky od císaře 
Sigmunda úřady své stále i napotom; nad to pak zvrácen jest 
v obou městech pořádek starodávny, dle něhož konšelé střídali 
se v úřadě purkmisfrském ode čtyř do čtyř neděl, i potáhli jej 
na sebe stále dva nejoddanější sluhové předešlých dvou králů, 
nyní pak nejbezpečnější přívrženci Menharta z Hradce 
a Oldřicha z Rosenberka, na Starém městě Pešfli z Kunvajda, 
na Novém městě Pare! Jlětiichoric. Obec, která v Čase bouří 
před panováním císaře Sigmunda někdy až výtržně hájila 




Kniha IV. Oddíl první (M8S— i«8). 

1440 práv svých, byla nyní malomocná, a purkmistři samozvaní 
vládli dle vide své. 42 ) 

Málo dni po skončení sněmu českého královna Alžběta 
porodila za přebývání svého v Komárně v Uhřich syna, jemuž 
dáno jméno Ladislav (22 un.j, i snažila se odtud dle vší 
možnosti své zachovati jemu dědictví po otci v Uhřich i v Ce- 
chách. Potkala se v tom v Uhřich s velikým protivenstvím, 
ježto většina stavů té země již předtím podávala panství 
Vladislavovi králi polskému, kterýž je i přijal a nedlouho 
potom vypravil se tEiké s vojskem do Uher, aby se proti ní 
v království uvázal. Oldřich Rosenberský ve jménu strany 
své pohádal královnu i také krále Fridricha co poručníka 
Ladislavova po poslích i listech, aby neobmeškali hlasití se 
u stavů českých o práva sirntkova. Ale král Fridrich mnoho 
nedbal, kde se nejednalo o vlastní jeho zisk; královna Alžběta 
pak mínila poslati do Čech hrabě Oldřicha Celského, který jí 
byl rádcem a pomocníkem ochotným; 423 ) ale pro pilný stav vě- 
cí uherských nemohla se na ten Čas bez něho obejíti, a protož 
Oldřich Rosenberský snažil se, aby dle žádosti její vymohl 
předně odklad sněmu ustanoveného k sv. Jiří, Pan Menhart 
z Hradce s Pražany, to jest s purkmistry Starého a Nového 
města Pražského, byli v tom královně ochotni, a svolili k od- 
ložení sněmu, ne sice až do sv. Jana křtitele, jak si královna 
přála, ale aspoň do božího těla, to jest do 2(5 května toho 
roku. Ale strana Ptáčkova protivila se tomu, a dala se hned 
o sv. Jiři v hojném počtu nalézti v Praze, kdež úsilně stála 
na tom, aby sněm měl svůj průchod. Oldřich Rosenberský 
musil naléhání tomu povoliti, a dostavil se konečně v Praze, 

") V obraně jisté roku 1464, která se nachází v Lib. vetust. přivit, 
pag. 155, praví konšelé bývalí, tehda již zbavení ťifadQ: Již pefet 
jiie každý mčsiec po pánicch purkmistřiecb vedli řádu a práva, ježloC 
za Peiíka tak nesla, než on ji v své moci mři několik let, a mohl 
jest zapisovati i dávati, komuž co chtěl, an i jiné íinil, ježto jsme 
my o lom nevěděli nic, aniž jame co učiniti tomu mohli. V pořádku 
střídavém byl purkmistrem, pokud miárno, poslední Jan Rečok r. 1439 
do 15 Září, Pesík pak stále aspoň od 2 Března 1440. 

|* ! ») Psala v tom smyslu Oldřichovi Rosenberskému dni 1 6 dubna 1440, 
Žádajíc za odklad sněmu, jak se o něj potom Oldřich přiciňoval; list 
tento i jiné k potomnímu jednání se vztahující otištěny v Arci). Č. XXI. 
str. 290—2971. 






3. Pralia pod moci Mcnharta -l Hradce (U39-1444). 

tak že sněm aspoň o Letnicích, okolo 15 května, vzal svůj 1440 
začátek. 

Ačkoli Oldřich Rosenberský a stoupenci jeho neopominuli 
přivésti sněmu ku paměti práva domu rakouského a zvláště 
právo Ladislavovo k dědictví, však stav země byl takový, 
že bylo těžko odolati důvodům Hynce Ptáčka z Pirkštcina, 
který ukazoval ka potřebě dosazeni krále věku dospělého, po- 
něvadž jinak nebylo snadno lze uvésti zemi v řád a pokoj 
trvalý a tím méně zjednati straně přijímacích pod oboji 
splnění žádostí jejích ve věcech náboženství. Tudy usnesl se 
sněm dosti brzy jednosvorně přistoupiti k volení krále. Tu se 
předně strhla rozepře mezí stavy podobně jako po přijetí Sig- 
nmnda za krále o sedání v lavicích, nyní o právo k volení. 
Páni tvrdili, že náleží jim výhradně voliti nového krále; ze- 
mane toho popírali, a když páni po dlouhém odporu musili 
jim povoliti, hlásila se také města, a nemohlo jim býti ode- 
přeno. Takž teprv po čtyřech nedělích, dne 15 června, stalo 
se narovnáni, jímž poručeno volení krále čtyřklceti šesti oso- 
bám ze stavů, jichž bylo 18 pánů, 14 zemanů a 14 ze měst. 
K těmto počítal se pfodnĚ královský podkomoří Jan z Kun- 
walda, tři purkmistři Pražští, totiž Pesík z Kunwalda ze Sta- 
rého, Pavel Dětřichovic z Nového a Martin Kačer z Podolšan 
z Menšího města, po jednom pak poslu z desíti jiných zname- 
nitějších měst královských, Žatce, Litoměřic, Nimburka, 
Hradce nad Labem, Hory Kutné, Čáslavě, Tábora, Píská, 
Klatov a Plzně. Vyhrazeno přitom, aby byl každý stav zů- 
staven při právě svém, jak by je později dovedl ukázati, tak 
aby o tom konečné rozhodnutí učiněno bylo budoucím krá- 
lem. K naléháni zemanů a měst strany pod obojí přijat jest 
do sboru voličů potom také Jan z Rokycan jakožto volený 
arcibiskup. 

V čase, který uplynul od narovnání listem mírným do 
sněmu tohoto, byla se stala změna s královicem polským Kazi- 
mírem, pro kterou nedalo se více mysliti na povolání jeho ku 
panství v Cechách. Byl totiž po násilné smrti knížete litev- 
ského Sigmunda Starou ubskélio (f 20 brez. 1440) pro zacho- 
vání vrchního panství polského nad Litvou od bratra svého, 
krále Vladislava, ustanoven za náměstka jeho nad touto zemí, 
a odebral se tam z Krakova dne 13 května, nedlouho po 



Kniha IV. Oddíl první (1436-1478). 

1440 vtrhnutí krále Vladislava samého do Uher; šlechta litevská 
pak povýšila jej potom proti vůli hratra jeho za veliké kníže. 
Někteří z přívrženců strany polské, zvláště Táboří a spřízněni 
s nimi, pomýšleli nyní zase na zvoleni krále Vladislava sa- 
mého na království české; ale přednějším vůdcům vidělo se 
i to nyní býti nesnadné a neprospěěné, bezpochyby proto, že 
Vladislav, zaneprázdněn válkou o království v Uhřich, nebyl 
by mohl uvázati se v panství v Cechách takovým spůsobem, 
jak toho bylo zemí zapotřebí. Tudy přišlo, že musil nový král 
český hledán býti v jiných stranách, totiž mezi knížaty němec- 
kými. Voliči sněmem ustanovení, učinivše přísahu v kapli 
sv. Vácslava na hradě Pražském, kterou se zavázali nehleděti 
pří volbě žádných zisků stranných, než toliko obecného do- 
brého, po čtyřdenních poradách usnesli se jednosvorně o zvo- 
lení Albrechta vévody bavorského ve Mnichově, který byl bratr 
někdy královny Žofie manželky Vácslava IV a přebývav za 
krále tohoto častěji při dvoře jeho v Praze znal dobře jazyk 
český a záležitosti české. 

Teprv po vykonání volby této, která však na ten čas 
neměla od voličů nikomu býti projevena, přijeli poslové od 
královny Alžběty do .Prahy, když se stavové ze sněmu byli 
již větším dílem rozjeli. Oznámili tedy poselství své jen ně- 
kterým pánům, zemanům a poslům z měst. které ještě zastihli, 
od nichž slíbeno jim toliko vznésti žádost královny na snem 
budoucí, který měl držán býti o sv. Jakube. Mezitím oznámena 
jest volba Albrechtovi vévodovi bavorskému důvěrně po dvou 
poslích z prostředka voličů, Jaroslavovi z Zirotína a Janovi 
Malovcovi z Pacova, kteří zajeli k němu do Mnichova. Vé- 
voda vyslovil radost svou z poselství tohoto (11) Čvce.), žádal 
však osobního sjezdu s veřejným poselstvím stavů, na kterém 
slíbil dáti konečnou svou odpověd. Sjezd ten měl býti v Koubé 
o sv. Bartoloměji (24 srp.). 

Poněvadž se poslové stěží mohli navrátiti do sv. Jakuba, 
musil sněm k tomu času ustavený nepochybně býti odložen; 
tu pak zrovna toho Času stal se nenadále pokus v Praze 
o svrženi panství tehdejších purkmistrů a konšelů na Starém 
a na Novém městě i mocných jejich ochránců stavu panského. 
Byly o to rozličné tajné schůze některých měŠfanů strany jim 
protivné, s nimiž se dorozuměl i jeden z tehdejších konšelu 





a pod mocí Menharta z Hradce (1430—1444). 



Staroměstských, Sigiuund Slámu z Nezřeva, a zjednána 1440 
k tomu pomoc z věnčí od některých stoupenců strany Ptáč- 
kovy, aČ jistě bez vědomi a vůle předních mužů této strany. 
V čele jejich nepochybně stál Beneš Mokronxtskij seděním na 
Malešově jakožto poručnik nad poslední vůlí Mikuláše Kněže- 
veského, jehož pře o ni s heitmanem Pražským panem Ha- 
nušem z Kolovrat doposud nebyla srovnána. S ním spolčili se 
Jan Kokta z Žampaeha, bezprávný držitel Náchoda, který 
byl krátce předtím porušil mír zemský kraje Hradeckého 
zdvižením války s měšťany Kladskými, kněz Bedřich pán na 
Kolíně, Goče Šof a Sweikar, násilní držitelé Trosk, jichž se 
byli roku předešlého zmocnili proti pánu z Bergova, též ně- 
kteří z měst bezpochyby rovněž z východních krajů země. 
Dne 29 července za tmy ještě přede dnem přiblížili se 
ku Praze Kolda, Beneš Mokrovouský, Ěof a Sweikar s lidem 
pěším a jízdným svým i některým kněze Bedřicha* 3 ) a s ji- 
nými pomocníky, a nespozorováni dostali se do Nového města 
vylámáním mříže, kterou zavřena byla díra skrz zeď městskou 
mezi branami Horskou a Poříčskou, kudy voda dešťová vy- 
pouštěla se z města do přikopá a jim dále do řeky Vltavy. 
Prolezše tudy jich asi tři sta, po tichu přešli ulicemi na No- 
vém městě až ke bránč Starého města, které se tehdáž říkalo 
Odraná, vedle dvoru králova na miste nynější Prašné věže. 
Zde volali na branného, aby jim otevře! brzy, že vezou ryby 
panu Slámoví, jenž měl dům na rynku Staroměstském blíž 
Dlouhé třídy (č. 608), aby jim nelekly. Branný, jsa právě 
churav, nařídil ženě, aby otevřela; ta však když odemkla 
zámky, ale ještě nespustila řetězu, vyhlédla dřív ven otvorem, 
a spatřivši tolik lidu branného s kopími, samostříly a jinou 
zbrojí rozličnou, ihned zase zavřela, volala na muže, a muž 
vstav, učinil pokřik po městě. Tím bylo předsevzetí zmařeno. 
Útočníci, když slyšeli křiky se množící, dali se spěšně na útěk. 
Někteří touž derou, kudy vešli, vrátili se z města ven, kdež 
ostatní pěší a jízdní dotud byli čekali, jiní rozkryli se po No- 
vém městě u dobrých známých, a všichni tím spůsobem se 
zachránili. Nového města samého snad by se byli lehce mohli 

**) Staré letopisy pag. 120 uvodí Bedřicha samého co přítomného; ale 
Bartošek z Drahonie pag. 204 [nové vydání (ve Fontes rer. Boh. V.) 
sir. 623] zdil se, že byl o příběhu tom lépe zpraven. 



76 Kniha IV. Oddíl první (1486—1*78). 

1440 zmocniti na okamžení, ale bez dobytí Starého města nebylo by 
jim to nadlouho prospělo. Bylof bezpochyby pověstné vsko- 
Čení páníi a Staroměstských do Nového města před bitvou 
u Lipan ještě v dobré paměti. 

Nyní přišlo zle domácím účastníkům spiknutí. SÍi/iiuiikI 
Sláma, který nemohl pochybovati, že by! skutkem samým pro- 
jeven, zachránil se útěkem rychlým z města, též jiní mnozí, 
mezi nimiž byl Kříž platnéř z ulice platnéřské (č. 127), bývalý 
konšel po mnohá léta od času prvního vládařství knížete Sig- 
munda Koryhutova (1422) až do přijetí Sigmunda císaře 
(1436), Přech z Budkovic z podsíně v rynku proti radnicí 
Staroměstské (č. 479), Vaněk Koranda od Železných dveří 
(č. 621) u sv. Jakuba, u něhož byly na víně schůze účastníků, 
Jan Prespole soukenník od. sv. Haštala (č. 790), krejčí jeden 
z domu u Labuti (č. 935) na rynku, a z Nového města jeden 
z hlavních původců František Šilink, též konšel někdejší 
(14-22), z ulice Sláměnné [á. 1039). Ale Slámův svat, bratr 
manželky jeho Anešky, jménem Augustin Forster, dav se 
rovněž na útěk, byl jat na cestě, a též zatčen jest jiný soused 
jménem Jan Ješm, kteřížto dva po mnohém mučeni ") při- 
znali se, a odsouzeni jsou ze zrady města, i stati již čtvrtý den 
potom (2 srp.), každý před prahem domu svého, obráceni 
očima k domu k jich prý „vetší žalosti a hanbě". Augustinovi 
náležel dům u bílého zvonu (č. 605) na rynku v levém roze 
do ulice Týnské. Ješnovi dům u bílého medvěda (č. 579 b) na 
nynějším trhu Ovocném proti kolleji Karlově. Následkem snad 
vyznáni jich zjímáno jest potom ještě několik sousedů jiných, 
mezi nimiž jmenovité Mrtfrj Smolař, jeden z předních konšelů 
někdejších z doby od Sigmunda Korybutoviče až do císaře 
Sigmunda, jiný znamenitý konšel někdejší Ondráček uzdář 
(č. 24), Ambrož od věže soukenník za sv. Mikulášem 
(č. 27 h), Vácslav Pivce platnéř (č. 117) a Jan Slatina od 
stříbrné podkovy (Č. 427) na trhu Uhelném, též kněz Mikuláš 
farář od sv. Linharta, na nějž bylo udáno, že se u něho 
o zradu jednalo v sakristii toho kostela. Konšelé vypověděli 
kněze tohoto z města, a nemohouce popraviti nad hlavnímvin- 

*') Post multa martyrii tormenla, praví Bartošek (pag. 20ó) [nové vydání 
622]. Síříce /fřf i; "'*'.'/ ň' -<f<i> nnopak praví, ř.e s<? » vyznali bez mučení 
o té zradĚV Ale Bartošek co starSí jest hodnovČrnĚjší. 






3. Praha pod mocí Menhartn. z Hradců (IÍ89— H44). 

níkem Sigmundem Slámou, dali erb jeho přikovati na pranéři, 1440 
kačici se zlatým nosem a nohami zlatými, vzhůru nohama 
obrácený, kterýž tak po více let zůstal vystaven; také pak děti 
jeho zjímali a chovali dlouho u vězeni na radnici, ježto man- 
želka byla utekla s mužem. Jmění jeho i dvou sťalých jest za- 
baveno k obci, od níž zejména dům Slámův dostal se tuším 
v odměnu Mater no vi písaři pana Menharta z Hradce jakožto 
hlavního ochránce Prahy. 

Teprv po těchto příbězích dtžán byl sněm v Praze, ně- 
který den asi okolo polovice měsíce srpna. Místo ke shromáž- 
dění jeho bylo tentokrát zvoleno na Novém městě, bezpo- 
chyby na radnici No-vomésfské, a příčinou toho snad byly 
právě příběhy ony, pro které nejspíš Staré město mnohým 
sněmovníkům bylo nemilé. 4B ) Na sněme tomto ohlášeno jest 
veřejně zvolení Albrechta bavorského za krále, učiněna zpráva 
od předešlých dvou poslů k němu, ei zvoleni noví četnější po- 
slové ke sjezdu v Koubě. Byli k tomu ustanoveni Oldřich 
z Rosenberka, Menhart z Hradce, Hynce Ptáček z Pirkšteina, 
Jiří Poděbradský, Jaroslav Plichta z Žerotina, Jan Smiřický, 
Hertvik z Rušinova, Jakoubek z Vřesovío jinak Bílinsky, 
Vácslav Zmrzlík na Orlice, Jan Malovec z Pacova a purk- 
mistři Starého a Nového města Pražského, totiž Pesík z Kun- 
walda od stříbrné hvězdy a Pavel "Dětřichovic. Poslové vyjeli 
z Prahy asi 20 srpna, 4 ") a sjeli se tudy v určitý čas s vévo- 
dou bavorským v Koubě (24 srp.). Ale vévoda Albrecht, jemuž 
zatím král Fridrich IV co poručník Ladislavův důrazně psal, 
dávaje mu výstrahu pro rušení práv domu rakouského k Če- 
chám, byl zatím změnil svůj úmysl, a dle rady dané jemu 
soukromí Oldřichem Rosenberským samým, který byl v čele 
poselstva, vzal výmluvy rozličné, pod kterými po několika 
rozmluvách s posly přijetí koruny české odepřel. Poslové vrá- 
tili se tudy s nepořízením v prvním témdni měsíce září.*') 

") SvSd5i o místě sněmu tohoto kniha Novoměstská (fol. A 13), kde* 
praví se o Pavlovi DĚtřichovic : »qui dpereto goni/ralis i.-onirregationis 
regni Bohemiae ín hac nova rivitate Prageosi celebratae in legatione 
ad dominům regcm c-lednm equitare debeU. 

") Toho dne Pavel Delfichovic slořil purkmistrstvl na ías svého 
vzdáleni se za příčinou poselství. 

") Pavel Detfichovic nastoupil dne 7 zarí zase sám purkmistrstvf 
místo ustanoveného náměstka. 



78 Kniha IV. Oddíl první (1430-1478). 

V Praze pokračovalo se mezitím v soudním .stiháni ob- 
žalovaných ze Brady města. Po vypovědění Mikuláše faráře 
av. Linharta zbaven jest ku konci měsíce srpna také mistr 
Vácshiv z Dráchora kazatelatví kaple Betlémské a vypověděn 
z íněsfa i se střídníketn svým knězem Vácslavem Babkou, že 
byli věděli o předsevzetí tom, ač ospravedlňovali se, že jim 
svěřeno bylo pod zpovědí; konečně pak stati jsou Matěj 
Smolař a Oitciiáčrlc itzttúr dne 4 října na rynku před pra- 
néřein pro spiknutí a zradu, jak bylo přitom voláno biřicem. 
Bylo prý však jen vymyšleno na ně, že o té zradě věděli, a jme- 
novitě Smolař prý nebyl sťat pro jiné, než aby se panu Ha- 
nušovi z Kolovrat také Příbramě dostalo jako předtím statku 
Kněževeského; nebo byla ty časy Smolařova/ 5 ) nejspíš ně- 
jakým zápisem od arcibiskupa Konráda. Z jiných zajatých 
sousedů byli, jak se zdá, vypověděni Vácslav Pivee a Jan Sla- 
tina; na Ambrožovi od věže však nejspíš nemohla nalezena 
býti žádná vina; neb zůstal i potom v držení domu svého. 

Dle usnesení posli zemských přj navrácení jejich z Kou- 
by byl provolán v Praze sněm ke dni sv. Šimona a Judy 
(28 řij.), který se skutečně začal teprv o několik dní později 
o Všech Svatých (1 listop.). Poněvadž se však stavové sešli 
v počtu příliš skrovném, učinili na něm poslové toliko zprávu 
o svém jednání s vévodou bavorským, jednání pak další o bu- 
doucího krále odloženo jest ke sněmu jinému, který měl býti 
o hromnicích roku příštího. Krom toho však také vypraveno 
jest poselstvo ku králi Fridrichovi a ku královně Alžbětě 
k žádáni ua nich, aby Čechům v opatření se novým panov- 
níkem nečinili dalších překážek. V čele tohoto poselstva stál 
opět pan Oldřich z Rosenberka, který však meškaje více neděl 
u krále v Novém mostě za Vídní, pod rukou zakazoval se mu 
službami k hájení práv domu rakouského; dle jeho rady pak 
král Fridrich hledal odkladu, pravě, že maje před sebou cestu 
do říše německé, mínil tam poraditi se s knížaty a potom teprv 
dáti místnou odpověď. S tím navrátili se poslové v první 
polovici měsíce ledna roku 1441, 



* 9 J Tak píše jeden ze skbdatoín Sťnijch Jelopt^ň českých pajr. 121. Sku- 
teSnĚ pak mel potom Hanuš z Kolovrat .jakýsi list svědčící na Pří- 
bram, snad že pní tě po Smolařovi. Viz Archiv česky II. 



II. 451. 



3. Praha pod moci MonharLa /. Hradce (1489—144*), 79 

Ke sněmu o hronmicích byli pozváni do Prahy také sta- 
vové moravští, slezští a lužičtí, od kterých bezpochyby strana 
Oldřichova a Menhartova nadívala se důležité podpory, poně- 
vadž země tyto většinou se klonily k uznání práva domu ra- 
kouského. Dřív než čas sněmu přišel, přijeli do Prahy lega- 
tové od papeže Felixa a od koncilia Basilejského asi v polo- 
vici měsíce Jedna (před 17 led.). Byli to tentokráte dva ro- 
dilí Cechové, Mikuláš Jindřichův, jinak Mikuláš od řebříků 
z Prahy, a mistr Křištan z Hradce Králové. Mikuláš byl syn 
Jindřicha pláfennika, který měl, pokud známo, již roku 1400 
dům řečený u řebříků (Č. 431) na Starém městě v ulici Mi- 
chaleké. V létech 1405 až 1415 byl oltářnikem sv. Maří Mag- 
daleny v kostele sv. Jiljí, potom od roku 1415 kanovníkem 
u sv. Jiří na hradě Pražském; od vypuknuti pak bouři pro 
náboženství snad jako mnoho jiných knězi zbaven svého bene- 
ficia, přebýval v cizině. Otcovský dům u řebříků držel, pokud 
známo, od roku 1427 bratr jeho Prokop, však jen do roku 
1431, ve kterém jej prodal. Věřicí list daný oběma legatům od 
papeže i od koncilia dne (i listopadu roku 1440 nazývá] Miku- 
láše Jindřichova voleným arcibiskupem Pražským, ježto jej 
k tomu koncilium bylo ustanovilo ve spůsobu tak zvané pro- 
visí; on pak také již z cesty své do Čech pokoušel se o vyko- 
návání práv svého arcibiskupství listem daným dne 1 1 ledna, 
kterým uděloval arcijahenství Bechynského v kostele Praž- 
ském jistému Mikulášovi ze Smiřic. Křištan z Hradce byl 
mistrem theologie a proboštem Brněnským, i účastnil se byl 
volení Felixa za papeže v koncilii. 

Příchod legatů spůsobil snad radostné hnutí v některé 
části obyvatelstva Pražského, a jisté aspoň mezi mistry Praž- 
skými; nebo hned rektor university, toho času tuším mistr 
Augustin Klatovský, s mistry a študenty uctivě navštívil je 
v příbytku jejich v domě u slona na rynku Staroměstském 
(č. GOÍ), 610), držel pěknou řeč k uvitání jich, a poctil je kon- 
fekty z apatéky. Očekávalo se nejspíš, že přinášejí legatové 
konečně něco žádoucího v příčině dokonání kompaktát; ale 
nebylo nic toho. Legatové přišli oznámit, kterak a pro jaké 
příčiny byl Eugenius zbaven papežství a zvolen Felix V za 
pravého a řádného papeže od celého koncilia; i učinili před- 
ložení o tom před pány, zemany a městy, když se sjeli ke 



lozeni o tom 




Kniha IV. Oddil první (143G-H78). 






1441 sněmu, davše čisti listy na to vydané od koncilia, a žádajíce 
tudy, aby se stavové Eugenia odřekli a slíbili poslušenství 
Felixovi. Nepraví nám nikdo, jaké asi bylo překvapení stavů 
českých z věřícího listu legatů, když se dověděli z něho, že 
měli již arcibiskupa, oč se dosud darmo byli vynasnažovali. 
Byl to však člověk, kterého již málo kdo znal, a o kterého 
dle všeho nestál nikdo. Stavové ku předložení tomu dali od- 
pověd docela přiměřenou okolnostem, že stojí a státi ctíti po- 
dlé Římského kostela (nedíce tedy nic o Eugeniovi ani o Feli- 
xovi) a že chtí poslušenství držeti podle kompaktát, připomí- 
najíce Iogatům přitom žádost, aby byla kompaktáta stvrzena 
a dokonána dle umluv. Legňtové neměli však k tomu žádného 
plnomocenství, a odjeli tudy s nepořízenou. O přijetí Mikuláše 
od řebříků za arcibiskupa nemohlo býti opravdové řeči. 

Když legatové tito ještě byli v Praze, přijeli poslové 
jiní od Eugenia, a předložili sněmu bully a listy, kterými se 
ukazovalo, že on jest pravý a neomylný papež. Odpověď daná 
těmto poslům od sněmu neni nám známa; jisté však jest, že se 
stavové češti obou stran, pod jednou a pod obojí, řídili nej- 
více příkladem říše německé, ve které dle usneseni knížat již 
za života krále Albrechta byla na ten čas zachovávána «e- 
utralnosi mezi papeži. 

V příčině budoucího krále setrvávali zvláště Táboři a ně- 
kteří páni a zemane jich se přidržici, též někteří ze strany 
Ptáčkovy ve východních čtyřech krajích znovu při svém zá- 
měru, aby byl povolán km panství král polský Vladislav, 
a s nimi bylo prý za jedno asi 17 mést královských, neli více; 
ale Hynce Ptáček sám a druzí hlavní vůdci jeho strany nej- 
spíš prohlíželi k těžkosti provedení toho tím větší, když toho 
Času král polský potkával se v Uhříeh se silnějším odporem; 
neb se zatím podařilo královně Alžbětě postaviti proti němu 
znamenité vojsko do pole, hlavně najatých bojovníků českých 
vedením Jana Jiskry z Brandýsa, statečného válečníka ze 
školy Žižkovy. Brzy po broinnicích neb snad během měsíce 
února přijeli poslové slavii hornolužických ke sněmu do 
Prahy, který zasedal na radnici Staroměstské. Přidržíce se 
královny Alžběty a syna jejiho jakožto dědice koruny, přilnuli 
k straně Oldřicha Rosenberwkého a Menharta z Hradce, a byli 
proto ctěni a častováni od podkomořího Jana z Kunwalda 



3. 1'raha pod mocí Menharla z Hradce (14i9— 1-J44). 81 

i purkmistrů obou Starého i Nového města, ale chovali se při- 1441 
tom opatrné, a nepohoršili také druhé strany ničím. Vlastní 
jednáni sněmu o krále počalo se však teprv dne 8 března, 
a teprv nazejtři potom (11 břez.) přijeli do Prahy páni mo- 
ravMi a poslové mést moravských, ještě pak nejspíš o něco 
později stavoví' sleziAi. Moravanům vyjeli páni a zemane 
v Praze shromáždění vstříc, a přivítali je ochotně: také pak 
jednám s nimi na sněme bylo přátelské, tak že obě země slíbily 
si v přijetí krále neděliti se od sebe. Příkřeji počínali si Sle- 
zácí, pravice že není jim potřeba voliti krále, poněvadž by měli 
svého krále dědičného; kdyby pak mělo k volbě přijíti, že 
mají právo k tomu i oni jako stavové čeští; což se strany 
české popíráno, a přišlo z toho k nelibostem. Stavové čeští při- 
pustili však tentokrát čtení a uvažování listů chovaných na 
Karlšteiné jak o dědičnosti trůnu v mužském i ženském po- 
kolení tak také o jednotě dědičné s domem rakouským; i ač 
nestalo se výslovné uznání práva Ladislavova, synáčka krá- 
lovny Alžběty, předce skončil se sněni uzavřením, aby bylo 
vypraveno opět poxehitvi k jednáni s králem Fridrichem 
i s Alžbětou. Za posly k tomu stanoveni jsou Menhart z Hrad- 
ce, Mikuláš Sokol z Lamberka a Jakoubek z Vřesovic s ně- 
koliku konšely Staroměstskými a Novoměstskými. Měli se však 
odebrati nejprv na nějaké rokování blíž pomezí českého, snad 
ke smluvení se s posly krále a královny, kde a jak mělo s nimi 
býti jednáno. Rokování to bylo položeno ;■ Jindřichově Hradci, 
kamž vyjeli poslové z Prahy dne 28 dubna. 

Delší trvání nezřízeného stavu země, když nebylo posud 1*40 
krále ani jiné ústřední vlády, mělo již tehdáž mnohé škodlivé 
následky, ježto zmáhala se násilí a bezpráví v rozličných kra- 
jinách zároveň. JiŽ roku 144(1 daly se velké záhuhy v kraji 
Boleslavském a Hradeckém z bradu Waldšteina, na kterém se 
byli zavřeli zloději a loupežnici. Po sv. Jakube, zrovna asi 
v čas nezdařilého pokusu Koldy a "Beneše Mokrovouského 
Prahu, vytáhl z té příčiny beitman kraje Hradeckého pan 
Dětřieh z Miletínka proti hradu tomuto do pole, a obehnal jej, 
kdež pak připojila se k němu také hotovost kraje Boleslav- 
ského vedením Jana Smirického a Mikuláše Sokola. Také 
Pražané poskytli k tomu později své pomoci, a vytáhli do pole 
dne 26 srpna s lidem i puškami. Hrad jest dobyt brzy po 

Tomok, Díjepis Frahj, dil IV. 2. vyd. •» 






Kniha IV. Oddíl první (1 136 - U78). 



(82 
lilo sv. Vácslavu, tedy asi po devitinedělním obleženi. Podobných 
škůdců bylo více, s nimiž bylo činiti landfridňin jiných krajů. 
Krom toho byly sem tam různice obývajících při pomezi se 
sousedy nejbližšími za hranicemi, se Slezáky. Lužičany, Miš- 
ňany, Bavory, Rakušany. V jižních částech země byl pokoj 
domácí nejistý zvláště pro rozličné rozepře mezi Tábory a 
panem Oldřichem lione uherským. Největší však porušeni míru 
v zemi stalo se brzy po skončení sněmu, o němž právě vy- 
pravováno, zlověstným Janem Koírloti na Náchodě, který pro 
vozuje svévoli loupežemi a škodami proti sousedům svým 
v Cechách i ve Slezsku, hledě] si přitom spolků se vzdále- 
nějšími stranní ky politickými i náboženskými, jednak s Tá- 
bory a jednotníky jejich, jednak s vytrvalejšími přívrženci 
krále polského, maje se za jeho služebníka. 
Nátisky od něho činěné bližším sousedům ve kraji Hra- 
deckém vedly k tomu již ve druhé polovici roku 1440, že 
i proti němu sebral pole heitman krajský Dětřich z Miletinka 
a poskytl jmenovitě pomoci zámku Novéniuhradu za Solnicí 
(6 pros.), jejž Kolda byl oblehl. Zdá se, že bylo tehdáž za- 
vřeno nějaké přiměří, které však dlouho neobstálo pro nové 
svévole Koldovy. Tu umluven jest proti němu spolek mezi 
1441 Slezáky a íandiridem čtyř krajů páně Ptáčkových, a předně 
někteří knížata slezští s Vratislavskými, Svidnickými a jinými 
městy asi v polovici měsíce května roku 1441 vtrhli přes 
hranice, a ohlehli Náchod, jehož však dobyti nemohli; položili 
se potom u Skalice mezi Náchodem a Jaroměří, a spálivše 
městečko toto i několik vsí okolních, odtáhli zase, když nej- 
spíš hotovcst čtyř krajů pros nadání jejich se opozdila. Kolda 
vyzýval hned Tábory a jiné přátely sobě ku pomoci. Táboři 
pak ochotně inu slíbili, jen coby dosáhli přiměří s Oldřichem 
Rosenberským, jsouce s ním právě zase v nepřátelství; předně 
však psali Hradeckým měšťanům, které jakož i Jaroměřské 
posud pokládali za své spoluvěrce, pobádajíce jich, aby se 
Koldy ujali, též Ptáčkovi a jiným předním pánům těch krajů, 
napomínajíce, aby nechali Koldy v pokoji. Doslaly se jim však 
odpovědi odporné, jmenovitě i od hcitmana kraje Čáslavského 
.lana Hertvíka z Rušinova. ač on i nyní tak jako oni přizná- 
val se zjevně ku králi polskému Vladislavovi. 

Dne 27 května vytáhli páni. zemane a města Čtyř krajů 






3. Praha pod moří Mrnharta i. 

spojených i také kraje Boleslavského clo pole vedením pana 1441 
Ptáčka i druhých hejtmanu. Dětřieha z Miietinka, Kostky, 
Hertvika a Jiřího Poděbradského, vyzývajíce také jiné, Men- 
liaila z Bradce, Oldřicha Hosenbcrského, Pražany, krajany 
Plzeňské a Prachenské ku pomoci proti škůdci obecnému, a 
napomínajíce zvláště Oldřicha Rosenberského, aby aspoň tu 
chvíli nezavíral příměří s Tábory. Pražané učinili dle přáui 
toho, a vytáhli do pole prali Koldoii dne 30 května s děly, 
s vozy válečnými, s lidem jízdným i péčím. Také pan Oldřich 
Hosenberský ubezpečil pány v poli ležící poselstvím, kterým 
sliboval zachovati se, jak žádali, atio psal i králi Fridrichovi, 
že míní oblehnouti Tábor, žádaje, aby mu zapůjčil k tomu dči, 
kďi ýi h hyl přede třemi léty král Albrecht užíval při dobý- 
váni města tohoto, i aby um tim drive vyplatil dluh. fctarj' 
měl za králem Albrechtem. Zdá se však, že jen právě vymo- 
žení této záplaty bylo účelem jeho dopisu. Vojsko spojených 
krajů, strhši se nejspíš u Hradce Králové, kdež asi také Pra- 
žané k němu dorazili, obehnalo nejprve tvrz Koldovu Ihibcmx 
mezi Jaroměří a Mílctinkem, kteráž dobyta jest dne 10 června 
a vypálena. Potom vedeno jest dále do krajiny u Rychnova 
k obležení Čentíkovic, jiné tvrze Koldovy, kteráž déle se 
hájila. 

V Praze mezitím přišlo již zase podezřeni na některé 
pOUSedy. ze zrady města, nepochybné jako by měli nějaké tajné 
spolky buď s Koldou buď s Tábory; následkem čehož, cypnvě- 
ilhii jsou z města na Novém městě Vácslav Huncledr pasíř 
(č. 738) rodilý ze Žatce, v Praze vsak usedlý již od roku 1417, 
na Starém město Vácslav od kaprů (č. 49) a dva jinak ne- 
známí, Mikulanda a Vítek bečvář, též pak již dne 10 června 
kněz Matěj kazatel Betlémský, nástupce Vácslava Dráchovce 
v tomto úřadě. 

U Černikovic připojili se k vojsku českému také Slezáci, 
kteříž opět přitáhli, v počtu tisíce jezdců a dvou tisíc pěších 
s třemi puškami velkými, jednou Vratislavskou, jednou Svíd- 
nickou a jednou Síříhomskou. Tvrz se vzdala asi po třech 
nedělích okolo 1 července, a spojené vojsko domácí i cizí 
obrátilo se odtamtud ke hradu HtcUenberku v malém vzdálí 
odtud za Rychnovem. Tam se čekalo nových posil, jmenovité 
od měšťanů Hradeckých, kteří byli dotud zdržováni nějakými 






84 Kniha IV. Oddíl první (14Sli-147d). 

1441 překážkami nahodilými, a od Bohuše Kostky, heitmana kraje 
Chrudimského. Obojí měli ustanoveno přitáhnouti k vojsku 
dne 10 července. Před Kichenberkem měli především zdělány 
býti bašty k obklíčeni hradu, a po osazení jich mělo hlavní 
vojsko táhnouti mocně proti Náchodu samému. Mezi přípra- 
vami těmito došla však zpráva o příměří, které Oldřich Rosen- 
berský proti slibu svému byL zavřel s Tábory dne JI července. 
Táboří ihned začali sbirati lid k taženi na pomoc Koldovi, a 
již dne 15 července brali okolo Pelhřimova, a spálili čtyry 
vsi na blízku; také pak zaslali obzvlášC městům Pražským 
odpovědně listy své. Tu dřívá než dobyt byl Richenburk, přišlo 
k vyjednávání mezi stranama v poli, a zavřeno přiměří pro- 
střednictvím Bohuše Kostky a mistra Jana z Rokycan, který 
nejspíš zároveň s lidem Hradeckých přijel do leženi, ježto 
Hradec byl tehdáž jeho stálým bydlem. Obé strany podaly ae 
na tyto dva prostředníky co umluvce. Následkem toho Pra- 
žané dne 20 července navrátili se k domovu. 

Mezi těmito událostmi ve východních krajích země české 
nacházeli se poslové vypravení od sněmu ve Vídní, kdež byl 
shromážděn sněm pánů rakouských a král Fridrich i krá- 
lovna Alžběta byli tam přítomni. Jednalo se tam však nejvíce 
o rozepřích mezi králem a královnou samými, pro které 
nebylo lze v záležitosti české pokročiti ku předu. Druzí poslové 
snad se vrátili za nedlouho ; přední vňak, pan Menhart 
z Hradce, meškal tam mnohem déle, propůjčuje se královně 
Alžbětě rozličnými službami v záležitosti její. Mezitím vrátila 
se brzy po skončeni války s Koldou císařovna Barbora z Pol- 
ska do Cech, krátce před sv. Jakubem. Přijevši přes Slezsko, 
byla některými pány slezskými a panem Hynkem Krušinou 
z Lichtenburka doprovodína od hranic českých až do Chru- 
dimě; odtud provodili ji Hynce Ptáček, Aleš Holický, Jiří 
Poděbradský a jiní páni jí oddaní s mnohými panošemi zkraje 
Čáslavského a Boleslavského na Mělník, kdež si zvolila sídlo 
na véně svém. Zápisem císaře Sigmunda daným v měsíci 
únoru 1437 bylo ji vykázáno věno znamenité, ku kterému měla 
náležeti města Hradec nad Labem, Chrudim, Mýto. Polička, 
Jaroměř, Dvůr, Trutnov, Mělník, hrady Licbtenburk a Svoja- 
nov s příslušenstvím hojným, šedesát hřiven stříbra každý tý- 
den z urbury v Hoře. v Praze ungelt z vína, rychta Hradčanská 






3. Praha poii moci Menharta z Hradce (1439— 1444). 85 

a podací kostelů sv. Mikuláše v Menším a sv. Haštala na Sta- 
rém městě Pražském; ale mnoho statků a důchodů těchto 
nacházelo se v cizích rukou mocí jiných zápisů císaře Sig- 
munda neb jiným spůsobem, a mělo teprv býti vyvaděno, což 
se posud nestalo. Hned po příjezdu císařovny žádal proto pan 
Ptáček Pražanů dopisem (27 čvce.), aby přijeli k ní na Měl- 
ník, by se a ní dorozuměli, co se jich týkalo, ježto vydání 
spravedlivého věna jejího bylo vymíněno liatein mírným. 
K vyzvání tomu odebrali se oba purkmistři Starého a Nového 
města s konšely na Mělník, kdež císařovna Barbora žádala 
na nich, aby jí postoupili zmíněného ungeltu a perkrechtu, to 
jest dávky každoroční z vinnic nového založení okolo Prahy, 
též dvoru králova u sv. Benedikta a pokojů královských na 
hradě Pražském, kdyby chtěla v nich bydleti. Purkmistři a 
konšelé vznesli to prvé na obce; z uzavřeni pak obcí vykázali 
císařovně toliko polovici ungeltu a polovici perkrechtu až do 
budoucího krále, žádajíce zápisu od ní, že nebude ničeho více 
na nich žádati. Panujici straně v Praze patrně nebylo po 
chuti, aby císařovna Barbora sídlila v Praze nebo vládla vel- 
kými důchody, protože byla druhé straně příznivá. 111 ) 

O sv. Jakube měl býti sněm v Praze, jak nejspíš ustano- 
veno bylo na sněme předešlém; sešlo však s něho bezpochyby 
z té příčiny, Že posud Menhart z Hradce nebyl zpátky z Vídně 
ze svého poselství, o němž by byl měl učiniti zprávu. V mí- 
nění, že sněm bude, byl papež FpVkx spolu s konci li era Basilej- 
ským zaslal listy k stavům českým a k mistrům učení Praž- 
ského, jakož nejspíš obzvláště také ku kapitule Pražské, dané 
dne 24 a 25 června, kterými opět žádali, aby Cechové stáli 
pří nich. jakož také aby mezi sebou zachovávali svornost a 
jednotu. Dopisy tyto bezpochyby zavdaly v Praze příčinu 
k vyjednávání mezi administrátory strany pod oboji a kapi- 
tulou Pražskou, ve kterém dne 5 srpna mistr Jan Příbram 
předložil kapitule jisté artikule co základ žádoucí jednoty 
mezi nimi; předně aby kompaktáta od obou stran byla za- 
chovávána a jedna strana aby druhé netopila zjevně ani 
skrytě, nýbrž aby jedni druhé měli za poctivé a poslušné syny 

1fl ) NechuE ta jeví se ve slnvicli Stur- ! ltu hl«jiisď. í\nwi. 1 36), kdež pravi, 
že se měla císařovna zapsati Pražanům, »al>y viece netrápila mFsL 
strže kohožkolivřk, clilejíci vieco mieti*. 



I 






86 Kniha IV. UdJjl první (14S6-Í47S). 

církve; aby se obé strany záhy usnesly o jednoho papeže a 
jedno konciliuni, jehož by se přidrželi, též aby měli jednoho 
společného arcibiskupa, který by řádně zvolen byl, proti 
biskupům pak nezákonně voleným aby sobě vzájemně pomá- 
hali, by volení takové nemělo platnosti. Rozumělo se tím snad 
zvoleni mistra Jana z Rokycan a dvou jeho podbiskupí, ne- 
pochybně však také ustanoveni Mikuláše od řebříků za arci- 
biskupa; v přičíně svátosti pod obojí spůsobou, aby přijímáni 
jí od obou stran bylo jniino za pravdu 'Kristovu užitečnou a 
spasitelnou, tak aby od strany druhé nebylo kaceřováno, ha- 
něno nebo potlačováno, nýbrž aby ve všech místech mělo 
volný průchod, kdež bylo v obyčeji, tak aby v místech tako- 
vých nebyli dosazováni knězi, kteří by se nezavázali pod obojí 
spůsobou podávati; žákům obojí strany aby se nedaly pře- 
kážky v svěcení na kněžství; k beneficiím všechněni a prae- 
bendám aby byli knéží obou stran připouštěni bez rozdílu; 
rozumělo se tedy ovšem také k místům v kapitule Pražské, 
K tomu vyslovovalo se také přáni, aby všecky bludy ve víře 
a zvláště bludy Wiklefovy byly od obou stran potlačovány; 
aby byly řády a obyčeje kostelní jednostejně zachovávány 
krom věcí vymíněných předešlými úmluvami, aby dbáno bylo 
o kázeň mravnou při lidech světských i duchovních, aby 
statky církevní z rukou uchvatitelů byly vymáhány i aby 
opraven byl celý řád církve i řízení světského, nyní pokleslý*""' 
Návrhy tyto obsahovaly příliš mnoho, k čemu se straně 
pod jednou přistoupiti nechtělo; nemyslilaf nikdy opravdově 
na rovnost se stranou druhou, nýbrž ještě vždy na obnovení 
panství starého řádu. Tudy stálo to nejspíše mnoho rozličného 
vyjednáváni, než se stalo dohodnutí toliko o některé základní 
věci, ku kterým kapitula 1'mžská konečně přisvědčila dne 
30 září toho roku, držíc se přísně v mezích kompaktát dle 
tehdejšího stavu jejich pořád ještě nedokonalého. Artikuli totiž 
toho dne vyhlášenými přikazovalo se zachovávání kompaktát; 
dosvědčovalo se, že přijímání pod oboji spůsobou od lidu jest 
požívajícím slušné a zachovávajícím jednotu církve svaté ve 
vire a řádech užitečné a spasitelné, že tedy nemá býti od 
nikoho kaceřováno neb tupeno; ti, kteří jsouce v jednotě víry 

I 4 '") Niivrh Přihraní A v oliskl TJfljeiilý, Pramenv k synodám stran v 
Praískč a Tálwrskč str. '20—311. 



S. Praha pod i 



n.harta % Hradce (1489— 1444). 



a řádů cirkve obecné přijímají pod obojí, že jsou praví synové 
církve poctiví a poslušní, jimž nemá býti utrhováno na cti 
ani zjevně ani tajně; konečně pak nařizovalo se, aby faráři 
nebo z rozkazu jich střídnici těm osobám, kteréž zvyklost mají 
přijímati svátost pod obojí spůsobou, kdyžby požádáni byli, 
tím spůsobem svátostí přisluhovali. 

Již mezitím byly přišly listy do kapituly Pražské i do 
učeni Pražského od Mikuláše od řebřikn, který se po vyko- 
nání poselství svého v Praze některý čas zdržoval na pan- 
stvích pana Oldřicha z Rosenherka, kterými napomínal je, ne 
ponejprv, aby mu učinili poslušenství jakožto arcibiskupu. 
Kapitula i mistři učení Pražského srovnali se o odpověd spo- 
lečnou, Že nechtí žádnému slíbiti poslušenství až do budoucího 
papeže, to jest až by jednota ve hlavě cirkve byla zase ob- 
novena. 

Dorozumívání se administrátorů Pražských strany pod 
obojí s kapitulou Pražskou proti biskupům voleným nesrovná- 
valo se s ustanovením listu mírného, dle něhož měly obě 
strany společně zasazovali se o stvrzení mistra Jana z Roky- 
can co zvoleného arcibiskupa. Stranu Ptáčkovu musilo to 
tedy pohádati k většímu než dotud úsilí o obhájení platnosti 
oné smlouvy. Dne 17 srpna jest proto držán sjezd čtyř krajů 
východních ve městě Čáslavi, na kterém se jednalo hlavně 
o konečný mír s Janem Koldou, i smluven jest tak, aby Kolda 
zůstal v drženi Náehoda až do budoucího krále. Mír ten 
vztahoval se také na Pražany jakožto spojence proti Koldovi 
v předešlé válce; jinak pak stavové shromáždění usnesli se 
i nadále společně státi proti všem rušitelům veřejné bezpeč- 
nosti. Vedle toho vzal však sjezd na potaz také stav věcí 
duchovních strany pod oboji, a uzavřel, aby byl mistr Jan 
z Rokycan ..nejvyšším úředníkem v duchovním právě" a tudy 
správcem duchovenstva v těchto čtyřech krajích s mocí 
k trestáni vinných a napravování bludných, k čemuž páni, 
zemane a města zavázali se býti jemu pomocní. Rokycana, 
jehož stálé sídlo bylo i potom v Hradci Králové, přijal úřad 
fen na sebe, a hned dle usneseni se stavy položil duchovenstvu 
synodu, která měla býti držana na sv. Františka (4 říj.) 
v Hoře Kutné. K synodě této zváni jsou také knězi Táborští 
dopisem páně Ptáčkovým k obcím čtyř měst. která se dotud 






88 Kniha IV. Oddíl -první (1486-1470). 

1441 kněží této strany přidržela, totiž Tábora, Žatce, Píská a 









Klatov, v úmyslu, aby se znovu naléhalo na Tábory v příčině 
sjednocení ve víře, což od času císaře Sigmunda zůstávalo na 
odklade. 

Synoda sešla se u valném počtu duchovenstva ze čtyř 
krajů i dílem také z některých jiných mést, tak že bylo osob 
duchovních přítomno dobře na tři sta, kteřížto všichni krom 
některých málo přede vším Žádali Hokycany, aby se jakožto 
volený arcibiskup uvázal v jich správu a slíbili mu slovem 
i rukou dáním poslušnost ve všem slušném a poctivém. Potom 
usnesli se o artikule, které obsahovaly pravidla viry o sváto- 
stech a jiných věcech od Rokycany a duchovenstva strany jeho 
povždy hájená, nařizovaly zvláštní péči o úctu k svátosti 
oltářní a opatrnost při podávání ji pod obojí spůsobou. uklá- 
daly pilné zachovávání postů a svěcení neděle a svátků, na- 
pomínaly k pravému pokání a mravné kázni jak duchoven- 
stva tak světských lidí a schvalovaly k zachování nálezy sy- 
nodální arcibiskupa Arnošta i synody Pražské roku 1421, 
z nichž přiváděly ku paměti jmenovitě artikul o svatokupec- 
ství, aby žádný kněz nepřijímal ani nevyžadoval platu žád- 
ného za udělováni svátostí, za modleni neb jiné věci duchovni. 
Artikul závěrečný obsahoval slib zachovávati kompaktáta, 
však když by také Cechům splněno bylo, nač jimi měli právo. 
Knězi TábořAtt nedostavili se k synodě této, nýbrž sešedše se 
v Táboře, dali odtamtud dopisem k mistru Rokycanovi 
(27 září) od [xi věd uštěpačnou na pozvání k ni, že až budou 
voláni od toho, kdo má právo k svoláváni synody a kdoby jich 
nenutil k věcem nezakládajícím se v zákoně božím, nebudou 
posledními k uposlechnutí, jakož ti, kteří se nikdy neprotivili 
a neprotiví pravdě/""*) 

Místo sněmu o sv. Jakube měl býti v Praze sněm o sv. 
Martině toho roku; ale byl opět odložen; neb se Menhart 
z Hradce nebyl vrátil posud z Rakous, než teprv krátce před 
koncem měsíce listopadu. Bylo, jak se zdá, jen nějaké krátké 
zasedáni, na kterém páni zmocnili toho času úředníky při 
dskách zemských i dvorských k vyřizování některých potřeb- 
ných věcí právních, pokud nebyly konány soudy. K novému 

["b) Akta synody znovu otiskl Nejedlí na "*- m. 82-38; tam také další 
doklady k jednání obou stran]. 



sněmu přišlo teprv v měsíci lednu roku 14-42, ku kterému již l< 
o vánocích předtím pan Menhart nacházel se na cestě 
/. Hradce do Prahy pres Benešov a brzy po něm přijel takě 
Oldřich z Rosenberka. Ke sněmu tomuto vypravila opět krá- 
lovna Alžběta posly své, Albrechta z Koldic heitmana Svídni- 
ckého, rakouského pána Oldřicha Eicingera a pana Arnošta 
Leskovce. po nichž dala vyložiti práva syna svého a žádala 
přijetí jeho za krále. Poslové učinili předneseni své dne 
29 ledna. Stavové usnesli se vypraviti poselství opětně k ní a 
ku králi Fridrichovi i k stavům rakouským, dávajíce tím dosti 
zřejmě na jevo, že nemínili naprosto žádosti té se protiviti, 
když by se nalezl spůsob opatřeni náležité správy země ve 
jménu Ladislava co dítěte. Zároveň voleny jsou osoby, jimž 
dáno v moc opětné svolání sněmu v čas příhodný; měli to býti 
pan Aleš Holický ze Šternberka, Zbyněk z Hasenburka, Jiří 
z Poděbrad, Hanuš z Kolovrat, Zdeněk ze Šternberka na 
Konopišti, Jan ze Smiřic* a purkmistři i konšelé měst Praž- 
ských. Když se již sněm začal rozjížděti, přišli ještě jednou 
poslové od papeže Felixa a od konciUa Basilejského, Michal 
Balchvin probošt Tricastiinský a Jeroným Vogelsang probošt 
Olomoucký. Dána jim však odpověď (7 un.), že pro nevalný 
počet stavů přítomných nemohlo se .státi žádné rozhodnuti 
o jich záležitostí. Poslové ustanoveni od sněmu ku královně 
a ku králi Fridrichovi vyjeli z Prahy v neděli květnou dne 
25 března. 

Mezitím byli během zimy toho roku Táboří konali roz- 
ličné přípravy válečné ve městě svém, které vedle jiného 
chování jich k rozličným sousedům vzbudily obávání, aby ne- 
zamýšleli nějakého většího porušení míru v zemi jako předtim 
Jan Kolda na Náchodě. Z té příčiny Hynce Ptáček ve jménu 
člyr krajů poslal na Tábor několik osob, v jichžto čele byl 
zvláštní důvěrník jeho Jan Čabelický ze Soutic, po kterých 
dal mluviti k obři Táborské, vytýkaje, co bylo na ni stěžo- 
váno, přitom pak dotkl také kněží Táborských, že se různi od 
jiných v učení o svátostech a jiných věcech viry, a napomí- 
nal, aby se konečně srovnali v náboženství s ostatní stranou 
pod obojí dle kompaktát. Táboří následkem toho vypravili 
posly své ke sjezdu čtyř krajů, který byl držán dne 8 dubna 
toho roku i* Kouřimi, a dali jimi čistí odpověd svou psanou, 




Kniha IV. Oddíl pivní (L436-U78). 






ve které vymlouvali a ospravedlňovali se ze všech jednotlivých 
kusů stížností na né vedených a osvědčovali úmysl svůj za- 
chovati pokoj v zemi, ač no- bez pohrůžky, že kdyby je kdo 
chtěl mocí svévolně tisknouti od zápisů, které měli od císaře 
Sigmunda, musí li by se brániti s pomocí boží a dobrých lidí; 
co se týkalo věci víry, odporovali knězi Táborští svým spůso- 
bem obyčejným, tvrdíce že oni drží sedmero svátostí, pokud by 
se zakládaly v zákoně božím, ale že zamítají toliko, co k pod- 
statě jich nenáleží, že hotovi jsou vždy státi soudci umluve- 
nému ve Ghhě; co se však týče kompaktát, ukazovali k tomu, 
za strana protivná ruší je a nemá tudy práva žádati jich 
zachovávání; uvodilif, že ve dvou stech míst anebo více, 
kde jindy „pravdy božské vedeny byly", již jsou opovrženy. 
Po tomto předložení poslů Táborských Ptáček promluvil 
k nim klidně, napomínaje, aby setrvali v pokojném úmyslu 
a nečinili žádných nesnází v království, zvláště také proti 
městům Pražským, s nimiž aby raději společně usilovali 
o dobré země, krotíce zloděje a nezvolné. 

Naděje strany Ptáčkovy byly tehdáž obráceny k sněmu, 
který měl býti áržán po navráceni poslů z Rakous, na němž 
patrně neměla úmyslu jiného než smluviti se se stranou dru- 
hou v příčině zřízeni vlády zemské na jméno mladého Ladi- 
slava. Protož byla jakáž takáž dobrá vůle s Pražany, ku které 
Ptáček hleděl také Tábory příměti. Král Fridrich sice, ku 
kterému byli poslové od země ustanoveni, byl brzy po skončeni 
sněmu českého odjel do říše německé, kdež toho konečně roku 
vykonáno jest korunování jeho v Cáchách (17 čv.); ale sta- 
vové čeští doufali nejspíš i bez jeho přítomnosti dojíti konce 
s královnou Alžbětou a se stavy rakouskými, i smluvili spo- 
lečný sjezd, který měl býti ve Znojmě, ku kterému však čas, 
jak se zdá, nebyl hned určen, protože zatím královna Alžběta 
byla hutněji zaneprázdněna věcmi uherskými. Byl totiž přijel 
toho času kardinál Julian, někdejší ředitel koncilia Basilej- 
ského, do Uher co legat papeže Eugenia IV, aby se pokusil 
o smíření mezi královnou a Vladislavem králem polským, če- 
hož potřeba velice naléhala pro nebezpečenství od Turků dotí- 
rajících na jižní hranice království uherského. 

Kardinál Julian měl zároveň také posláni do Cech, aby 
zjednal přistoupeni této země ku poslušenství Eugenia; což 



;í. Praha pod raod Menharta z Hradce (1*39-1444). fi [ 

nesnadno jinak dalo se mysliti než dokonáním smluv se stra- 14*2 
nou pod obojí, ku kterému koncilíum Basilejské s papežem 
svým Felixem posud neukazovalo žádné náklonnosti. Příchod 
slavného kardinála do blízkého sousedstva Cech vzbudil tudy 
ve straně Ptáčkově novou naději v příčině kompaktát a stvr- 
zení mistra Jana z Rokycan za arcibiskupa; i mělo o to býti 
jednáno posláním k legatovi do Uher. Ptáček vyhledával 
k tomu srozuměni s Pražany, kteříž od něho nepochybně po- 
žádáni, vypravili posly své ke sjezdu čtyř krajů v Hoře na 
den sv. Petra a Pavla (29 čv.). Sjezd tento byl, neznámo 
z jaké příčiny, odložen na Mělník ke dni 9 července, kdež 
krom čtyř krajů účastnili se ho také Žateč.tí, Lounští, Slánští 
a nrjspiš také mnoho pánů a zemanů z jiných krajin. Pražané 
obou měst přijeli rovněž; i ač prý byly rozličné třenice mezi 
nimi a jinými účastníky sjezdu staía se předce plná prý a do- 
konalá smlouva, tak že uzavřeno poslati k legatovi posly k vy- 
jednání arcibiskupství Pražského Rokycanovi. Dá se souditi, 
že i administrátoři Pražští, Jan Příbram a Prokop z Plzně, 
odložili poněkud posavadní nechuť svou k Rokycanovi. když se 
jim posud neokazovala jiná cesta k obnovení pravidelné 
správy církevní dle potřeb strany pod obojí. 

Ke sjezdu ve Znojmě byl později ustanoven čas na den 
sv. Michala (29 září), a měli se k němu sjeti páni z Cech, 
z Rakous a z jiných zemí, aby se umluvili o spůsob zřízení 
vlády ve jménu Ladislava. Mínilo se, žádati vydáni jeho od 
krále Fridricha, kterýž jej držel ve své moci takovým spňso- 
bem, že ani matka vlastní, královna Alžběta, nevládla svým 
dítětem. Krajové strany Ptáčkovy, jimž oznámen byl čas 
sjezdu panem Menhartem z Hradce, zvolili k tomu posly své 
krátce před polovicí měsíce září, mezi nimiž pan Ptáček sám 
měl býti a Jiří Poděbradský; také z pánů rakouských byli 
k tomu již někteří ustanoveni. Královna Alžběta nemohla však 
sjezdu tomuto osobně býti přítomna pro sjezd, který měla 
právě s Vladislavem králem polským v Ostřihomě. Hlavní 
překážkou sjezdu byl krom toho Oldřich Roxeuberský, který 
odepřel k němu přijití pod výmluvou jalovou, že se pozdě 
o něm dověděl. Nehodilo se mu účastniti se jednání za nepří- 
tomnosti krále Fridricha, meškajícího do té chvíle v Němcích, 
k jehož nelibnsti bylo by se mohlo jednání toto obrátiti. Panu 







n 



Kniha IV. Oddíl první (1436-1478). 






Oldřichovi Rosenl>e rskému nezáleželo vůbec mnoho na tom, 
' zemč česká obdržela řádnou vládu k opatřeni dobrého 
zemského; on byl sám dost mocný, že mohl v jižních Cechách 
právě za stavu bezvládí hráti takořka na svrchované kníže a 
hledati svých prospěchů v přízni s vysokými hlavami mimo 
vlast svou. Nepříchodem jeho odrazili se i jiní od sjezdu, nej- 
spíše v Čechách i v Rakousích, a tudy se sjezdu sešlo. Násled- 
kem toho páni, kteří byli předešle zmocněni k svolání sněmu 
zemského, sjeli se v Praze spolu s mnohými jinými, a již dne 
10 října usnesli se položili sněm tudíž v Praze ke dni sv. Alž- 
běty (10 listop.), k němuž zváni jsou také stavové slezští, mo- 
ravští a lužiětí, opět k účelu přijetí krále a zřízení vlády. Pan 
Oldřich Rosenberský nepřijel však ani k tomu sněmu, nýbrž 
dopisem k němu žádal, aby byl odložen k oktávu Nového roku, 
což bylo o sedm neděl později. Rozhorlení z toho hylo veliké; 
páni, kteři sněm byli svolali, pokládali si odepření jeho za 
urážku, zvláště poněvadž dle příkladu Oldřicha Rosenber- 
ského mnozí jiní též nepřišli. Nezbylo však nic jiného, než od- 
ložiti sněm příliš neúplný k času od pána Rosenberského na- 
značenému. 

Oldřichovi Rose u ber skému jest tentokráte čas sněmu 
ohlášen od některých pánů strany pod jednou s důtklivým na- 
pomenutím a výstrahou, poněvadž se báli nových zmatků 
v zemi ze svévolného takového rušení sněmů. Z též příčiny 
později také purkmistři a konšelé Pražští, jemu a Menhartovi 
z Hradce naskrze oddaní, velmi snažně psali k němu 
(28 pros.), aby tentokrát sněmu neobmešká val. Nicméně Ol- 
dřich i tentokrát pokoušel se sněm zmařiti svým nepříjezdem. 
1443 Ale svčnt sešel se v ustanovený čas okolo 8 ledna 1443 valně 
i bez něho; zvláště pak strana Ptáčkova se o to vynasnažila. 
Krátce před tím však byla zemřela kralován Alžběta v Rábu 
(19 pros. 1442), kdež něco málo dříve byly se staly jisté úmlu- 
vy mezi ni :i králem polským o uznání práv syna jejího. Tudy 
byl nyní král německý Fridrich již co sám jediný opatrovník 
Ladislavův povolán k dalšímu hájeni práv jeho; a sněm český 
k pilným přímluvám pana Ptáčka proto uzavřel k němu vy- 
praviti poselství v přičíně opatření země králem a vládou 
královskou: poselství pak to také poručeno jest Ptáčkovi sa- 
mému a Jiřímu z Wismburka ?. pánů. Jakoubkovi z Vřeso- 



3. Praha pod moci Menharta z Hradce (1439-1444). 

vic a Bohuslavovi Kostkovi ze stavu zemauského a Pražanům i 
Starého a Nového města. Měli předně zajeti ku králi, kdežkoli 
by se právě nacházel (neb se byl posud nevrátil z říše do Ra- 
kous), a smluviti se s nim o misto ke sjezdu většímu někde 
na pomezi země české. 

Zdá se, že po sněme, který trval snad bez mála do konce 
ledna, vypraveni poslů na cestu zdrželo se nějakými rozmiš- 
k/uni mezi Pražany a stranou Ptáčkovou, o jichžto přičině 
vlastní nejsme zpraveni. Schylovalo se z nich až k válce, tak 
že nejprve dne 17 března odpověděl Pražanům obojího města 
pan Petr Holický ze Šternberka, syn páně Alšův, o týden po- 
zději (24 břez.) také Jan Děcky, syn někdy Sigmunda z War- 
tenberka na Děčíně a Fridrich Pancíř seděním na Sloupě a 
Jestřebi v končinách kraje Litoměřického, konečně však sám 
pan Plaček s Tlertvikem Rušinovským a jinými pány snad ve 
jménu celé jednoty čtyř krajů. Již kázali konšelé dle vojen- 
ského řádu městského vyvěsiti korouhve čtvrti na rynku na 
Bloupícb, aby jak se stane vyzvání každý soused ve své čtvrti 
byl hotov se zbrani pod korouhví čtvrti své. Přišlo také k ně- 
jakým skutkům nepřátelským, jakož připomíná, se toho času 
dobyti tvrze v Pracích, kterou držela obec Staroměstská, pa- 
nem Ptáčkem a Čabeliekým." ) Docílilo se však nějakého smí- 
ření prost řednictvim některých pánů; tu pak potom posel- 
stvo ku králi Fridrichovi vyjelo některý z posledních dní mě- 
síce dubna." 1 ) Z Nového města Pražského nacházel se při něm 
purkmistr Pavel Dětřichovic a tedy nejspíše také ze Starého 
města purkmistr Pesík z Kunvalda. 

Toho času přihodilo se v Praze velké neštěstí na řece 
Vltavě pod Zderazem, kdež den sv. Vojtěcha (23 dub.) převá- 
želo se více lidí znamenitých obojího pohlaví, chtice z po- 
božnosti putovati na hrad Pražský; při velkém však příliš 
větru a vlnách neopatrností převozníka přišli k úrazu, tak že 
asi 15 osob se utopilo. 

! ") Staré leiophy tlexké pas. 1H"> vyprnvuji n vyžilém Lvrzo této dne 
lit Bfe*na 1444, nepravíce od koho, dokládajíce, »ktorúž prvé 
f.u) 1'taček a Ciihclirkým dobyv držal.« 

") Dne 2'i dubna sloíil Pavel DStfichovic purkmistretví na řas >equi- 
laturus ad regem Romanorum*, dle knihy Novoměstské fol, G. 16- 



94 



Kniha IV. Oddíl první (1486-H78\ 






Král Fridrich byl se konečně první dní měsíce února na- 
vrátil z Němce do oblíbeného sídla svého Nového města za 
Vídni, odkudž na začátku měsíce května odebral se do Vidně. 
Tam přijeli poslové čeští k němu, a král prý lahodil jim 
pěknými řečmi, z nichž brali naději, že by ochoten byl sám 
království spravovati do právních let Ladislavových a v Praze 
na hradě sídliti s dvorem svým i se sirotkem královským. Na 
ten čas však nebylo nic jiného umluveno, než aby se jednalo 
o ty věci na sjezde obecném o sv. Michale ve Vídni. V roz- 
pravě soukromé s králem Fridrichem podával prý mu pan 
Ptáček, aby se jakožto vladař domu rakouského sám pro sebe 
uvázal v království dle dědičné jednoty; k čemuž však král 
nechtěl přivoliti. 

Ještě než byli poslové ku králi Fridrichovi odjeli z Cech, 
byl panem Ptáčkem položen sjezd čtyř krajů jeho v Ktdíiě- 
lioře, který měl býti po jeho navráceni, dne 14 května. K to- 
muto sjezdu byli opět voláni také Táboří v příčině srovnáni 
o víru, však spůsobem jiným než předešle. Proti tvrzeni kněží 
jejich roku předešlého, žehy právě věřili o sedmeru svátostí 
a jiných věcech, viněno jest pět jich jmenovitě z bludů, totiž 
Mikuláš z Pelhřimova řečený Biskupec, správce duchovní 
v Písku, Vácslav Koranda v Žatci, kdež přes někdejší zákaz 
císaře Sigmunda znovu byl správcem duchovním, Vácslav 
Rajovec rovněž správce duchovní v Klatovích, Vácslav Rohlík 
na Táboře a Vavřinec z Reichenbacha na hrade Landsberku, 
jejž drželi toho času bratří Šárovcové ze Šárova, Čeněk, Jan 
a Vácslav. Listy dvojími, pana Ptáčka spolu se čtyřmi heit- 
many krajů a mistra Jana z Rokycan, vydána jest jakási 
obsilka na tyto kněží, a žádáno na obcích Táborské. Pisecké. 
Žatecké a Klatovské, aby spolu s nimi vypravili každá obec 
několik sousedil ke sjezdu v Kutnéhoře, aby se z obvinění toho 
ospravedlnili; pakli by se nedostavili, že by tím samým daii se 
v podezřeni viny. 

Na ohsílku tuto kněží obviněni psali toliko Rokyeanovi, 
žádajíce na něm, aby jim oznámil jména obžalovatelů; on 
však Uštem zdvořilým odpověděl, že nemá k tomu moci. Sjezd 
ve Kutnéhoře mezitím musil bytí odročen, poněvadž se opo- 
zdilo navráceni pana Ptáčka z poselství od krále Římského. 
Nacházeli se teprv 18 května na cestě své zpáteční ve Znojmě. 



Tudy počal se sjezd Kutnohorský teprv někdy v první pólo- U4S 
vici měsíce června. Tehdáž z rozepří oněch rozličných, které 
měli Táboří v sousedstvu svém, strhla se právě válka mezi 
nimi a panem Vaeslavein z Michalovic, velikým mistrem 
Strakonickým, který obdržev brzy také pomoc od Oldřicha 
Rosen berského, oblehl město Vodňauy, s Tábory v jednotě 
stojící. V nesnází z této války nesměli se Táboří naprosto pro- 
tiviti vyzvání ke sjezdu v Hoře, obávajíce se, aby i jednota 
Ptáčkova neudeřila na ně brannou mocí. Obce čtyř dotčených 
měst odpověděly tedy listem ke sjezdu Kutnohorskému, kte- 
rým odporovali sice postaviti se v Hoře, jakožto v místě sto- 
jícím pod mocí pana Ptáčka co zjevného jich protivníka, ale 
podávali se k svobodnému slyšení v místě nestranném před 
osobami od obou stran k tomu zvolenými na základě soudce 
v Chebe umluveného. V podobném smyslu odepsali knězi obvi- 
nění mistru Rokyeanovi a všem jiným duchovním shromáždě- 
ným v Hoře listem daným dne 14 června v Kolíně, kdež se 
byli k tomu sjeli, a zároveň dali jak oni tak obce jejich knězi 
Bedřichovi tudíž sídlícímu plnomocenství, aby list tento i list 
obcí sjezdu Kutnohorskému odevzdal a v jich jméně jednal 
o spňsob slyšení, k němuž se podávali. 

Kněz Bedřich ze Strážnice odebral se hned do Kuínéhnry 
ke sjezdu stavů, světských i duchovenstva u valném počtu tam 
shromážděných, a odevzdal listy, i přednesl žádost Táborů. 
Stavové však podání toto zamítli, a odebrali se hned potom 
na sněm do Prahy, který byl položen ke dní nejsvětějši Tro- 
jice, to jest na 10 června, k slyšení zprávy poselstva od krále 
Fridricha. Ke sněmu tomuto přijel konečně také Oldřich 
Rosenberský jakož i Menhart z Hradce s celou stranou svou, 
a ujednalo se na něm bezpochyby všecko, Čeho bylo potřeba 
z příčiny sjezdu s králem ve Vídni. Mezitím ve válce s Tábory 
u Vodňan se pokračovalo, a jednotník jejich Jaroslav z Dra- 
honic, jehož se pře s panem Vácslavem z Michalovic nejvíce 
týkala, dopisy ku předním pánům na sněme přítomným a ku 
Prašanům a jiným městům (22 čv.) vedl stížnost na to, zvláště 
proti panu Oldřichovi, ač bezpochyby darmo; zároveň pak 
mistr Jan z Rokycan, který se stavy čtyř krajů přijel též do 
Prahy, dorozuměv se s Janem Príbramem, spolu s ním vznesl 
na sněm žaloby předešlé proti Táborům v příčině viry. Z uza- 



1 



96 Kniha IV. Oddíl první (1136-1478). 

vřeni sněmu zván jest Bedřich Strážnický do Prahy, kterýž 
ochotně přijel, pojav s sebou z Kolína kněze Mikuláše z Pel- 
hřimova, a obdržev slyšeni před sněmem shromážděným na 
radnici Staroměstské, učinil od kněií i obci Táborských totéž 
podání jako předtím v Kutnéhoře dle plné moci sobě dané; 
když nuk podání to i od snému bylo zamítnuto a ukládán Tá- 
borům opět rok ve Kutnéhoře, podával se k němu i s Mikulá- 
šem Pelhřimovským na ten spůsob, aby se rozhodnuti pře 
o viru zůstavilo duchovním obou stran, aby jednáni o to idotí 
nimi řízeno bylo dvěma osobami, z každé stran; jednou, od 
nich volenými, a v čem by se neshodli, to aby tyto dvě osoby 
duchovní platně rozsoudily. Ani k tomu však sněm dle návodu 
Rokycany a Příbrama nechtěl svoliti, poněvadž se tím spůso- 
bem nebylo nadíti konce, než tak, kdyžby se duchovenstvo 
jedné a druhé strany mezi sebou nesrovnali, aby učinili se- 
psání o tom jedni i druzí a předložili sněmu nejprve potom 
příštímu, ten pak aby učinil platný výrok. Hledě k nesnázím 
Táborů v tehdejší válce, kněz Bedřich svolil k roku v Kutné- 
hoře v tom spůsobu, jak sněm žádal, a vydal na to list daný 
v Praze dne 25 Června od něho, od bratra jeho Simona ze 
Strážnice, od Jana Sudlice z Běstviny heitmana Kolínského 
a od purkmistra, konšelů i obce města Kolína, kterým tito 
spolu a ním zavázali se státi ve všem, co by výrokem onoho 
sněmu budoucího bylo konečně ustanoveno; jestližeby se pak 
kněží Táborští nebo obce jejich tomuto narovnáni aneb vý- 
roku konečnému protivili, slibovali proti nim straně druhé 
býti radní a pomocní a netrpěti kněží jiných u sebe, než kteří 
by se výrokem sněmu spravovali. Obce čtyř měst Tábora, 
Píská, Žatce a Klatov jakož i bratří Šárovcové měli se týmž 
spůsobem zavázati a vydati listy na to. Ze strany druhé při- 
znali se k narovnání tomuto listem téhož dne daným mistři 
Jan 7. Rokycan a Jan z Příbramě ve jménu všech jiných 
mistrů a kněží v poslušenství jich stojících neb jich se přidrží- 
cích: k listu pak jejich na svědomí přitiskli pečeti své Oldřich 
Rosenberský. Rynce Ptáček, Jan Hcrtvík z Kušinova, Jan ze 
Smiřic. Bohuslav Kostka z Postupic a Jan Čabelický ze Sou- 
tic. u,a ) Již dva dni po vydání listů těchto s obou stran stala se 

["») List Bedřicha ze Strážnice otiskl Nejedlí zároveň s prípnyedí obcí 
Táborských o obeslání sjwcdu Kutnohorského str. 30—42; zápis strany 
Praíské u Hůflera II., 7*5— '!]. 



(. Praha pod moci Menharta z Hradce (I4i 

mfjDMU tm Viíi.šhiti (21 čv.), kterou ve válce mezi Tábory H43 
s jedné strany a Yácslavem z Michalovic a Oldřichem Rosen- 
berským se strany druhé zavřeno jest příměří a přijati za 
umluvce ku konečnému raíru kněz Bedřich Strážnicky a Mi- 
kuláš Trčka z Lipy a z Lipnice. 

K rokováni v Kufnvlwře byl položen den (i července. Obé 
strany dostavily se dle urnluvy. Od Táborů přijelo všech pét 
kněží zejména obviněných a s každým několik osob světských 
od obce města jeho, nejspíš pak také více jiných, a zvláště 
jako náčelník Bedřich ze Strážnice. Z Prahy vyjeli k lomu 
obadva administrátorové zdejší Jan Příbram i Prokop z Plzně 
s některými jinými mistry a kněžimi, provázeni jsouce kon- 
šely obojího města. Starého i Nového. Strana Ptáčkova, ja- 
kožto domáci, byla bezpochyby nejčetněji zastoupena. Jednání 
počalo se hned nazejtří dne 7 července ve dvoře mincmistrově, 
kdež předně pan Ptáček žádal na poslich čtyř obci, aby polo- 
žili listy přizná vaci k úmluvě, jak bylo narovnáním s knězem 
Bedřichem ustanoveno. Zpěčovali se toho pod záminkou, že 
také obce druhé strany takových listů nedaly, a strhla se 
z toho hádka, která skoro celé dva dni trvala. Táborští. Písečtí 
a Klatovští přinesli sice listy takové s sebou, ale tajili je; což 
projevil nejdřív o Klatovských MatiአLauela z Chlumčan, je- 
muž to nejspíš byli svěřili. Zatečtí poslové však nepřinesli 
vůbec listu žádného, a pravili, že nemají také plnomocenství 
k tomu. To zavdalo příčinu k povřidéní zvláště prudkému mezi 
knězem jejich Vácslavem Korandou a mistrem Janem z Pří- 
bramě. Konečně přestalo se na tom, že Táborští, Písečtí a 
Klatovští odevzdali listy své do rukou kněze Bedřicha, však 
aby jich nevydával straně druhé, pokud by také páni a města 
této strany nevydali listu téhož, obsahu se vztahem ku kněžím 
u nich přebývajícím; což tito slíbili pro případ, žeby knězi 
jejich bylí z čeho viněni od Táborských. Vácslav Koranda 
musil dáti list prozatím sám od sebe do rukou páně Ptáčko- 
vých, 

Ještě než se spor tento ukončil, byli již jmenování dva 
mistři, z každé strany jeden, kteří mčlí slyšení říditi. Od strany 
I^okycanovy a Přibramovy byl zvolen Vácslav z Dváchova, 
od strany Táborské mistr Petr Engliš, který přes to, že císa- 
řem Sigmundem vypověděn byl z království, nebyl opustil 

Tomok, D&jepk erahy, díl VI. 2. ryd. 7 



Kniha IV. Oddíl prvni (1436-1478). 

1443 země české, než toliko ze Žatce byl se přestěhoval do Klatov. 
Náhodou byl upadl roku 1438 s některými Klatovskými do za- 
jeti u pana Buriana z Guišteina, ale vyruěen byl z něho, ač 
teprv bez mála po dvou létech (1440) od měst Táborských 
dvěma sty kop grošů. V hádání, které se týkalo hlavně pod- 
staty svátosti oltářní, účastnili se B jedné strany nejvíce Jan 
Rokycana a Jan Příbram, s druhé strany Vácslav Koranda 
a Mikuláš Riskupec Pelhřimovský. Poněvadž jedna ani druhá 
strana neupustila od svého mínění od dávna zastávaného a 
srovnání se tudy ovšem nedocílilo, měli jedni i druzí do jistého 
času položiti spisy o rozdíle tom do rukou purkmistra a kon- 
šelů Kutnohorských, aby na základě jich dva mistři řídící 
svrchu jmenovaní učinili zprávu sněmu budoucímu. Poně- 
vadž prý nebylo času přiležitého, aby Táboří po odpovědění 
na viny jim přičítané přednesli zase viny, které dávali mistrům 
a kněžim strany druhé, vyhradili si učiniti to též na sněme 
budoucím. Ačkoli pak přeci rozejitím od sjezdu bylo prý usta- 
noveno, aby se až do sněmu nic nepronášelo o tom, co se bylo 
tu jednalo, nic méně byla brzy země plna řečí o tomto sjezde; 
jedna strana o druhé slovem i písmem rozšiřovala, co jí poklá- 
dala nejvíc za zlé z odbytého hádání. Zvláště již dne 21 čer- 
vence Jan Příbram psal o bludech hájených od Táboru Ja- 
koubkovi Bdinskému co blízkému sousedu Žateckých i nejspíš 
na jiné strany; ano sám prý pan Ptáček rozesílal o tom dopisy 
pánům, zemanům a městům. 5111 ) 

Nedlouho po skončení sjezdu tohoto přišlo do Prahy ja- 
kési oznámeni z Vídně, žeby mnozí mistři a študenti taměj- 
Šího učení obecného rádi chtěli přestěhovati se do Prahy, 
jestliže by v učení zdejším byla jim propuštěna svoboda dle 
zvyklosti a obyčeje jejich. Mínilo se krom jiného nepochybné 
také, aby byli zůstaveni při jedné spňsobě v přijímání svátosti. 
Jaké pohnutky měli k tomu, že chtěli z učení Vídenského vy- 
stoupiti, není nám povedomo. Konšelé svolali z té příčiny 
všecky mistry učení Pražského na radnici Staroměstskou, a se 
svolením jich stalo se usnesení konšelů i obce schválené též 
od heitmanů Pražských, totiž pana Menharta z Hradce a Ha- 
nuše z Kolovrat, aby všichni, kteří si toho přáli, svobodně při- 

i 5 ' 1 ') Srov. Nejedlý sir. 4r?-441, 



(. Praha pod moci Mmiharta r Hradce (1439-1444). 

jíti mohli, ale aby se počestně chovati a nekaceřovali Čechů 1 
pro svátost pod obojí. Nepřišlo sice potom k žádnému valnému 
stehování študentů z Vídně do Prahy, protože snad příčina 
k tomu byla zase odstraněna; ale některý počet studentů ci- 
zích, a zvláště někdejších Vídenských, skutečně toho roku a 
v létech potomních nacházel so v učení Pražském, tak že oživlo 
ve školách a při zkouškách na bakalářství i mistrství zname- 
nité proti létům předešlým a pokaždé podniklo zkoušky něco 
cizinců, nejvíce Něiriců ze zemí ji ho německých. Také něco 
zkoušených bakalářů a mistrů učení Vídenského, též Lipského, 
Erfurtského, Heidelberského a Krakovského přestoupilo na 
učeni Pražské, a dali se přijmouti do počtu zdejších bakalářů 
a mistrů po náležitém ukázaní svého umění. Následkem toho 
také několik mistrů cizích v Praze přednášelo, jakožto mistr 
Martin Ivančický, hvězdář (od r. 1448—1464), Jan z Wůrz- 
burka (1443 — 1445), Jindřich Dornde (jinak de Spineto) 
z Můhlhausen v Durynsku (1445 — 1447), mistr Stanislav 
ze Hnězdna (1445 — 1457). Martin Lančieký, Jindřich Dornde 
a Stanislav Hnězdenský byli také děkany fakulty artistské 
v létech 1445, 1446, 1448).") Chováni cizích študentů protivilo 
se sice poněkud tehdejším obyčejům lidu Pražského; mnozí 
dovolovali si rozličných rozpustilostí, chodíce se zbrani do 
krčem, což již roku 1444 spůsobilo třenice. Pro nějaké poha- 
nění študentů od lidí světských odebral se dne 17 srpna rektor 
university s mistry, bakaláři a študenty na radnici Staro- 
městskou se stížnosti ku konšelům, kteřížto slíbili vinné po- 
trestati, ale žádali, aby také študenti byli kroceni. 03 ) Pod 
panstvím pana Menharta z Hradce a tehdejších samovládných 
dvou purkmistrů bylo však cizím mistrům a Študentům bez- 
pochyby mnoho hověno, protož počet jejich se množil rok od 
roka. 

Dle usnesení sněmu držaného v Praze o sv. Trojici vy- 
jelo dne 29 září roku 1443 slavné poselstvo ke sjezdu s cSsa- 

'') Slarý letopisec f 1 33") praví sice, že mistři a Studenti Vídenští » pro to 
samo přijímáni pod objjí, aby ho neschválili a. nestvrdili, mostali 
mezi svými NĚmci, a Čechové v Čechách"; ale skuLecném přebý- 
váni jich v učení Pražském v prvním čase potom svědčí souvĚké 
pamčti universitní. Mottům, nnio. Prag. II. 17 jc, 

") Staré Map. České 136. 



100 Kniha IV. Oddíl první (1436—1478). 

1443 mn Fikíridifin. který byl položen ve Vidní ke dni sv. Mi- 
chala. Nacházel se v něm velký počet pánů strany pod jednou 
i pod obojí, v čele jejich páni Oldřich z Hosenberka i Men- 
hart z Hradce, též Aleš Holický ze Šternberka, z Prahy pak 
obadva purkmistři, Pešik z Kunvalda i Pavel Détřichovic; ale 
neúčastnil se ho Hynce Ptáček z Pirkšteina ani Jiří Podě- 
bradský, buď pro zvláštni pilné potřeby krajů jejich, buď pro 
jiné potřeby nám neznámé. Bylof tehdáž mnoho soukromých 
záští mezi osobami z těchto krajů a z Moravy i odjinud s jedné 
strany a pány rakouskými i králem Fridrichem samým se 
strany druhé, o jichžto srovnáni mělo právě také poselstvo toto 
jednati. Úkol hlavní poselstva, by!, žádati, niělliby mladý Ladi- 
slav přijat býti za krále českého, aby se král Fridrich uvázal 
osobně ve správu království českého co poručník jeho a protož 
aby sidlil s ním na hradě Pražském; vedle toho měli mu před- 
ložiti asi tytéž žádosti v příčině věci duchovních i světských, 
které byly předloženy někdy králi Albrechtovi. Proti nadání 
aspoň snad mnohých činil král velké těžknsti. Přede vším ne- 
nechtěi nic slyšeti o přestěhováni svém ani Ladislava do 
Prahy, a sliboval toliko chovati Ladislava, odvezeného předtím 
daleko až bliž hraníc vlaských, v zemi rakouské, aby k němu 
mohli z Čech i z jiných jeho zemi snáze přijížděti; dokud by 
pak nedošel právních let, žádal, aby Cechové sami nějakou 
správu zřídili, podávaje fc tomu toliko rady své; o ostatních 
věcech odkládal odpověď, -až by se s ním poslové o toto hlavní 
předloženi jeho dohodli. Poněvadž poslové k tomuto odkladu 
nejspíš svoliti nechtěli, dal král odpověď druhou, v níž setr- 
vával přitom, že mu aspoň nyní pro mnohé záležitosti říšské 
a jiné nelze jest do Prahy se odebrati, a odkazoval stavy opět 
na prozatimnou správu zemskou, kterou by jím dle rady je- 
jich mínil ustanoviti, spodotčením nemnoho platným, žespráv- 
cové zřízení budou moci také k němu ve všech potřebách 
útočiště miti, až by on velkých záležitostí oněch prost, sám 
mohl k nim „do Čech nazřiti"; k ostatním žádostem větším 
dílem svoloval dle přání, ale nejnedostatečněji v přičíně 
kompaktát a zápisu Sigmundova. zachování zápisu tohoto 
v celosti nebyla v odpovědi té žádná zmínka, než jen o dosa- 
zení arcibiskupa, a to těmi asi slovy, že „kohožkoli církev 
svatá k tomu arcibiskupství Pražskému potvrdí, buď toho, 






3. Praha pod mocí Menharta z Hradce (1439—1444). 101 

který jmenován jest, neb jiného jenž by hodný byl", ten že také 
králi libiti se bude, a že chce „ k tomu íaké piinou snažnost a 
práci přičiniti". Teprv když poslové, ač většinou k straně pánů 
Oldřicha a Menharta náležející, nejspíš ani touto odpovědi 
spokojiti se nechtěli, vydal jim král dne 24 října odpověd třetí, 
kterou slovy povšechnými prohlásil, že přijímá na sebe poru- 
čenstvi a správu království českého a slibuje, pokud v tom po- 
ručenství bude, zachovati Čechy ve všech těch kuších, na které 
hyl jim někdy dal list svůj král Albrecht. 

Odpověd tato mohla se hoditi Oldřichovi Rosenberskému 
a Menhartovi z Hradce i jiným jejich nás led o vnikům, kterým 
ani na dokonání kompaktát a stvrzeni Rokycany za arci- 
biskupa ani na zřízení jiné správy zemské, než při které by 
moc zůstala v jejich rukou, nezáleželo. Straně Ptáčkově však, 
jestliže ji někdejší odpověď krále Albrechta na žádosti v pod- 
statě tytéž nepostačovala, tato ještě méně mohla činiti zadost. 
Když se poslové z Vídně rozjeli, stavil se na cestě Menhart 
z Hradce a někteří jini na hradě Lipnici v kraji Čáslavském, 
jenž byt Mikuláše Trčky z Lipy, na promluvení s ním a s Hyn- 
cem Ptáčkem, a domluvili se s nimi o svolání sněmu, v Praze 
na týden po Novém roce, a po navrácení do Prahy Menhart 
ze Hradce spolu se Zbyňkem Zajícem z Hasenburka a s purk- 
mistry a konšely -Starého i Nového měst Pražských učinili 
oznámení o tom (12 listop.) Oldřichovi Rosenberskému; když 
pak i on dal svolení své (18 listop.), vyhlášen jest sněm k tomu 
času, aby na něm poslové učinili zprávu o svém pořízeni. 

Toho času nacházel se král polský a uherský Vladislav 
na výpravě válečné proti Turkům, na které doby) slavných 
vítězství v Bulharsku, zvláště v bitvě svedené u Sofie dne 
18 října toho roku. Ačkoli konšelé Pražští a ochránci jejich 
z panstva českého neměli lásky ku králi tomuto, předce 
zprávy o vítězstvích těch nacházely nejen jinde v Čechách, 
nýbrž i v Praze radostný ohlas, a jmenovitě sám první ze 
správců duchovenstva Pražského, mistr Jan Příbram, držel 
kázáni k lidu, jimž napomínal, aby děkovali pánu Bohu, že 
dal vítězství nad pohany králi polskému, „že třikrát porazil je 
a hluboko do jich zemí vtrhnul nade všecky krále prvnejší."") 

") Bylo to nejspíš někdy okolo vánoc, jeř.lo také v Polsku malka Vladi- 
slavova, královna 2ofic, teprv listem daným dne 23 Prosince vy- 



102 Kniha IV. Oddíl první (1436-1478). 

Sněm ustanovený na oktáv po Novém roce sešel se u val- 
ném počtu stavů, a zasedal, jak tehdáž obyčejné, na radnici 
Staroměstské. Ze zprávy poslů o sjezde ve Vídni bylo zřejmo, 
že nedosáhli pro zem ani pro stranu pod oboji ničeho. Zemi 
bylo potřeba vladaře; odpověd krále Fridricha v příčině té 
však znamenala, aby se Cechové na čas až do právních let 
Ladislavových sami o sebe starali; když pak, co se týkalo ná- 
boženství, nechtěl se zavázati v nic více než někdy král Al- 
brecht, bylo to méně, než se strana pod jednou byla musila 
již podovoliti listem mírným. Protož vyslovil se Hynce Ptáček 
o pořízení poslů nechvalně, pravě, že se dali lehce odbyti, a 
dotýkal se i krále Fridricha slovy nelibými. Tomu ovšem bylo 
odmlouváno od stoupenců Oldřicha a Menharta, mezi nimi 
zvláště také od Pražanů, kteříž by se rádi byli jako s někdejší 
odpovědi krále Albrechta spokojili. K tonui však tentokrát vět- 
šina sněmu nesvolila. Stavové sice zůstali přitom, že nemínili 
více hledati krále odjinud, nýbrž ochotni byli přijmouti ča- 
sem svým Ladislava za krále; i strana Ptáčkova se s tím srov- 
návala; 15 ) ale uzavřeno, o výminky toho, a jmenovitě o pro- 
zatiinnou správu země jednati dále s králem německým i vy- 
praviti nové poselstvo k němu. Zvoleni jsou k tomu páni 
Menhait z Hradce, Hašek z Valdšteina, Jakoubek z Vřesovic 
a Jan Smiřieký. též Pružinu*, jimž zůstaveno bylo, koho by ze 
Starého i z Nového města k tomu jmenovali. 

Vedle jednání tohoto o věci zemské dojednalo se zatím 
na témž sněme o spor ve věcech náboženství mezi duchoven- 
stvem Pražským a Táborským dle toho, jak bylo na sjezde 
Kutnohorském ustanoveno. Táboří nebyli se zachovali dle 
ustanoveni tohoto v příčině spisu, který měli odevzdati do ru- 
kou konšelů Kutnohorských, ale vypravili několik osob ke 
sněmu do Prahy, po kterých dali se z toho vymluviti, jednak 
tím, že nebylo zachováno tajemství o tamějším hádáni, jednak 
že prý konšelé Horští nechtěli jim slíbiti ani toho spisu zacho- 
vati v tajnosti až do sněmu; přitom pak dali jimi také přeil- 

zývala duchovenstvo k modlen] z té příčiny. Viz Bachmann, Urkuuden 
ttnd Acienstucke ac. 10. 
ís ) Vychází to na jevo ze psaní krále Fridricha k Alšovi Holickému, 
přednímu soudruhu Ptáčkovu, jímž mu za to dekuje. Viz Archiv 
český I. (84 



a, Praha pod mocí ilenharla z Hradcn {1Í39— H4i), ]03 

nésti rozličné stížnosti na křivily, které prý se jim daly v jed- íílí 
nání na sjezde Horském. Titíž poslové jejich odevzdali vsak 
nyní spis onen vykládající mínění jejich ve věcech, o kterých 
bylo v Hoře jednáno ústné, do rukou pana Menharta z Hradce 
jakožto jednoho z řediteiů sněmu, zároveň s jiným spisem, 
který obsahoval celé vyznáni víry jejich o svátosti oltářní, a 
třetí spis obsahující viny ve věcech víry a řádů dávané od 
nich předně mistrům Pražským všem společně, potom ob- 
zvláštně mistru Kokycanoví, Yácslavovi z Hrachová, Proko- 
povi Plzeňskému a Janovi Přibramovi. Přitom opětovali žá- 
dost přednesenou již předešle v Kutnéhoře, aby jim v příčině 
těchto obviněných byly vydány od obcí jejich listy a týmž zá- 
vazkem, jako byly vydaly obce strany Táborské v příčině knčží 
svých, totiž od Pražanů za Jana z Příbramě a Prokopa 
z Plzně, od Hradeckých za mistra Jana z Rokycan a od Loun- 
ských za Vácslava z Bráchova, který po vypovědění svém 
z Prahy roku 1440 přebýval v tomto městě. 

Jako Táboři tak předložili také mistři a knězi Pražští 
svůj spis sněmu dle ustanovení sjezdu Horského, a oba spisy 
jsou netoliko čteny před sněmem shromážděným, nýbrž do- 
puštěno také opět hádáni ústní mezi kněžími obou stran na 
velikém mázhauze Čili obecni síni v radnici Staroměstské, na 
kterémžto hádání zastával míněni Táborské zvláště jistý kněz 
Kvirin ženatý, mínění strany druhé jak obyčejně mistr Jan 
z Rokycan. Znamenitější kněží Táborští nebyli přítomni; obce 
Táborské nebyly jich vypravily do Prahy pod záminkou oněch 
křivd proti ním, jež vytýkali předešlému sjezdu" v Hoře. Po 
vyslyšení stran obou stavové shromáždění zvolili ihned osoby 
ze svého prostředka, kteří měli vše uvážiti a oznámiti o tom 
mínění své. Dle zdání jich učinil pak sněni výpověd, jejíž 
hlavní kus byl, že bezpečnější, lepší a pravější jest vyznání 
viry mistra Jana z Rokycan, Jan Příbrama a jiných mistrů 
a knězi jejich strany o velebné svátosti oltářní než vyznání 
Mikuláše Biskupce a jiných jeho se přídržícíeh. Dále jest vý- 
povědí tou schváleno také všecko učení Rokycany a mistrů 
Pražských o sedmeru svátosti, o očistci, o ctění svatých, o po- 
stech a řádu mše svaté, ač na sjezde Horském nebylo o vě- 
cech těchto výslovně jednáno. Všichni účastníci sněmu slíbili 
sobě těchto učení se držeti a v nich státi, i slavili usnesení 



I 



10-i Kniha IV. Oddíl prvni (1486—1478). 

. toto svorné zpíváním Té boha chválíme. Poslové obcí Tábor- 
ských učinili odpor proti výpovědi sněmu, popírajíce opráv- 
nění její z příčin rozličných; ale účinek byl nicméně straně 
jejich velice na ujmu.'" a ) 

Zdali mezi Mhy těmito rozličnými bylo vypraveno jaké 
poselstvo ku kardinálovi Julianovi do Uher dle někdejšího 
usneseni mezi stranou Ptáčkovou a Pražany, s jistotou nám 
není povědomo. Možná, že byl někdo poslán k němu jen před- 
běžně, a že kardinál odkládal věc až do svého vlastního pří- 
jezdu do Cech, ku kterému však posavad nepřišlo. Papež Eu- 
yenitis IV psal z té asi příčiny dne 10 ledna roku 1444 ku kon- 
šelům a obci Pražské i nepochybně k jiným osobám do 
Cech, vymlouvaje to těžkými záležitostmi království uher- 
ského, že kardinál odtud do Čech odebrati se nemohl, na- 
pomínaje zatím sám od sebe, aby v oddanosti k stolici apo- 
štolské setrvali, následujíce přikladu všech prý panovníků 
křesťanských, kteří se s ošklivostí odvrátili od oné modly 
v Basilci k hanbě křesťanstva od pošetilců vyzdvižené, a sli- 
buje od sebe učiniti jim vše, coby dle Boha učiniti mohl ku 
prospěchu pokoje, svornosti a dobrého řádu jejich, jakožto 
synu svých a církve Římské obzvláště milých. 

Nedlouho po skončeni sněmu byla v Praxe uložena jistá 
berně na všecky měšťany, nevyjímajíc konšelů ani úředníků 
městských, na útraty poslů, kteří byli z obojího města, Starého 
i Nového ustanoveni k jiz.de do Vidně ku králi Fridrichovi 
(v měsíci únoru). Poselstvo loto vyjelo ku konci měsíce března, 
ale ne v plném počtu osob k tomu ustanovených. Krom Pra- 
žanů, mezi níniiŽ nacházel se opět Pavel Dětřichovic a nepo- 
chybně rovněž purkmistr Staroměstský Pesík z Kumvalda, 1 '") 
víme toliko o panu Haškovi z Waldšteina jistě, že se posel- 
ství toho účastnil. Menhartovi z Hradce zdá se že vadila 
soukromá pře s panem Hyncem Ptáčkem, který proti němu 
krátce potom dobyl tvrze a městečka Bílkova na Moravě ne- 
daleko Dačic pro dluh jakýsi (po 12 dub.), a podobné překážky 
měli nejspíš také Jan Smiřický a Jakoubek ze Vresovic. Po- 
selstvo také tentokrát ničeho nepořídilo. Pavel Dětřichovic 

[ B "'») Akta B dokumenty k sněmu se táhnoucí v. v citované knize Nejedlého]. 

ss ) Pavel DilHchovic vadal se dne 27. Března purkmistrstvf svého na 

čas • eqitnns ad regem Roinanorum». 






a. Praha pod moci Menharla a Hradce (1*39-1*44;. 105 

nacházel se již dne 25 dubna zase v Praze zpátky z něho a 1444 
nepochybně" také druzi poslové Pražští, Král Fridrich, ne- 
chtěje zádním spůsobem splniti žádosti stavů českých, aby 
se odebral do Prahy, vymlouval kh? na Hšskij mém v Norm- 
berce, ku kterému se strojil jeti toho roku, jak pravil, pro 
velké věci církve i říše německé, žádal, aby se stavové zatím 
sami mezi sebou o nějaký řád usnesli, a sliboval, až by se 
vrátil, sjeti se s nimi v příhodném místě a promluviti o do- 
brém země jejich a koruny. Pan Hašek z Waldšteina, který 
se déle zdržel ve Vídni než poslové Pražští, snažil se darmo 
pohnouti jej, aby před jízdou svou do Normberka položil sta- 
vům českým sjezd ve Znojmě k pojednání s nimi, k čemuž bylo 
Času dosti; ale král pro nic toho učiniti nechtěl, a dal mu toliko 
omluvné listy ku pánům mnohým obou stran v ten smysl, jak 
pověděno (2 kv.); při tom také ústně vyslovil se, žeby nic 
proti tornu neměl, když by stavové čeští ze sebe zřídili správce 
prozaliniiiěhu, buď jednoho, buď dva, buď i do dvanácti, 
k čemuž žeby co poručník Ladislavův chtěl býti i raden a 
pomočen. 

V Cechách mezitím, co sp poslové nacházeli ve Vídni, 
bylo krom rozepře zmíněné mezi panem Ptáčkem a Menhar- 
tem z Hradce jiných podobných viee v rozličných krajinách 
země, které se týkaly také Pražanů. Smířeni předešlé mezi 
nimi a stranou Ptáčkovou nebylo konečné, jakž viděti jest 
z toho, že Ptáček zůstával posavad v držení tvrze Pračské za 
Zábčhlici proti nim dobyté. Tvrz tato byla mu dne 13 března 
v noci vypálena, nepraví se od koho. Na jiné straně od Prahy 
nedlouho potom přítel Ptáčkův pan Aleš Holický na Křivo- 
klátě oblehl tvrz v Jeněi Prokopovi z Rakovníka, řečenému 
•Jidášek, měšťanu Staroměstskému a bakaláři učení Praž- 
ského, a. dobyl jí, při čemž Jidášek také zajat jest. Příčin záští 
musilo však býti více. V okolnostech takových Hašek z Wald- 
šteina, když se konečně asi v polovici měsíce května odebral 
zpátky S Vídně, mínil na cestě zajeti nejprve ku Ptáčkovi 
(nejspíš na Polně) a k Mikolášovi Trěkovi na Lipnici, a jed- 
nati s nimi o sjezd nový se stranou Oldřicha Rosenberského 
a Menharta z Hradce. Nepochybně to také učinil, ale věděl již 
napřed, že pro nevoli s Pražný nebudou chtíti svoliti k žád- 
nému sněmu v Praze. Ptáček navrhoval sjezd ve městě Pel- 



10tí Kniha IV. Oddil první (1436—1478). 

1444 hřímově, i vyzval k němu Oldřicha Rosenberskéno a jiné, tak 
aby byl dvě neděle po sv. Janu křtiteli. Sjezd tento byl také 
držán; poslovo Piažanů, mezi nimž opět ?, Nového města Pavel 
Dětřichovic, strojili se na cestu již ku konci měsíce června; ") 
ale jiných stavů nejspíš se aeŠlo příliš málo, nepochybně že 
nechtěli tomu Oldřich Rosonberský a Mcnhart z Hradce. Te- 
prve v měsíci srpnu opět měli se sejíti někteří páni obou stran 
v LobřiSi, aby se o jiné místo sjezdu dohodli. Hynce Ptáček 
vydal se na cestu k tomu ze zámku svého Rataj; ale asi půl 
druhé mile cesty odtud náble se roznemohl, a musiv se vrátiti 
na Rafaje, tudíž zemřel dne 27 srpna roku 1444. 



b) 0(1 smrti pana ////"re Plačka ai dn dahytí Prahy Jifint z Poděbrad. 
(1444-1448.) 

Hynce Ptáček z Pirkěteina odvolán byl ze života v dobé, 
když se právě ukazovala potřeba nastoupeni na jiné cesty než 
doposud, aby se dosáhlo toho dvojího, oč se strana přijímají- 
cích pod oboji stále zasazovala od skončení válek s císařem 
Sigmundem, splnění totiž žádostí svých ve příčině náboženství 
a zřízení spořádané vlády zemské. Povoláni jiného krále 
nežli z rodu Habsburského nezdařilo se, a nebylo ani budoucně 
naděje k tomu; Ladislav syn Albrechtův byl Čtyřleté dítě; 
poručník pak jeho král Fridrich nechtěl míti s vládou v Če- 
chách žádných starostí; iudy musila strana pod ohojí ko- 
nečně mysliti na spůsoh, jak by prozatím dostala moc vládni 
do svých rukou, aby se jak o prospěch země tak svého nábo- 
ženství sama postarala. K tomu nutkaly ji tím viee křivdy, 
které se jí daly v náboženství jak jinde v zemi, tak dílem 
i v Praze. 

Na sjezde v Ihbřiši, ku kterému byl Ptáček nedojel pře- 
kvapen smrtí, snažil se zvláště Přibík z Klenového, pohnouti 
pánů strany jeho, aby svolili ke sněmu v Praze. Nechtěli tomu 
nikterak, krom leč by sněm držán byl na Pražském hradě, ve 

**) Svědči o tom opěl zaznamenání v knize Novomfstské, dle nfihol 
Pavel Dětřichovic složil na Čas purkmistrovi dne '21 Čv. »equita- 
turus in Pelhrzimov ad placitandum«. Dnu 30 Cvee. byl zase v Praze, 
a uvázal se znovu v týz úřad. 



kterémžto případě žádali kopečných listů pro hrad a Hrad- 1444 
čany, podávajíce naproti tomu jistoty Menhartovi z Hradce 
jakožto purkrabí Pražskému, že se mu nemela v držení hradu 
státi žádná ujma ani škoda. Přibík z Klenového, doufaje, 
kdyby aspoň ke sněmu na hradě přišlo, žeby se potom stavové 
dali snad i pohnouti přeložili jej do města, vyjednával o to po 
poslích s Mcnhartem z Hradce, ale nepochybné darmo; Men- 
hart nejspíš nedůvěřoval, aby nějakým spůsobem nepřišel 
o hrad i tudy o Prahu. Tu mezi vyjednáváním tímto nebo 
hned, jak se ukázalo býti marné, stavové strany Ptáčkovy 
drželi sami o sobě sjezd ve Kw t nehoře k novému upraveni ave 
jednoty. Z východních krajů, kteří nepochybné byli zastoupeni 
nejčetněji, uvodí se tam co přítomni Jiří Poděbradský, Hertvík 
z Rušinova, Jan Zajimač z Kunštatu, Jan Čabelický, též 
Bedřich ze Strážnice; z krajin západních od Prahy přijeli 
Petr syn pana Alše Holického ze Šternberka a Fridrich Kolo- 
vrat s bratrem svým. Tito jeli sice se služebným průvodem 
svým skrz Prahu a jmenovitě skrz Staré město, ale odepřeli 
zastaviti se ve městě, nejsouce s ním za dobré, což Pražané 
pokládali sobě za pohanění. Na sjezde přikročilo se hlavně 
k volení nového náčelníka na místě Ptáčka zemřelého, i zvo- 
len k tomu ode všech -Hři z Kiiusiain a z Poděbrad, pán teprv 
čtyřiadvacetiletý, syn někdy pana Viktorina z Poděbrad, 
jednoho z nejpr vnějších a nejupřímnějších zastáncův strany 
pod obojí, na slovo vzatý již tehdy pro zvláštní důmysl stát- 
nický, jakož i pro zásluhy válečnické, jichž získal si jmenovitě 
v ležení před Táborem proti králi Albrechtovi roku 1438, 
účastniv se předtím již co čtrnáctiletý v bitvě u Lipan. Zvo- 
lením tímto stal se nejspíš předně nástupcem Hynce Ptáčka 
ve vrchním heitmanství nade čtyřmi kraji spojenými, ale tím 
samým také náčelníkem celé té strany. Krom toho sjezd 
Horský, maje Kutnouhoru v moci své, dosadil tam také Jana 
Cabelického za mincmistra i některé jiné úředníky proti vůli 
Pražanů, kteří v lom nejspíš spatřovali osobeni sobě práv krá- 
lovských, což i jich se dotýkalo. 

Pražané byli zrovna toho Času zaneprázdněni předse- 
vzetím válečným proti jednomu z odpovědníků svých přede- 
šlého roku, mladému Děckému, synu někdy Sigmunda z War- 
tenberka na Děčíně, který provozoval loupeže a jímání lidí 
na cestách ze hradů svých. Dne 14 září vytáhl lid jejich do 



108 Kniha IV. Oddíl první 

1444 pole s děly, s vozy a jinými stroji válečnými, aby se spojil 
s vojskem landfridu kraje Litoměřického, jehož heitmanem 
byl Jakoubek Bílinský. Vojsko toto pokoušelo se zvláště o hrad 
Jivuík, polohy nyní neznámé, nevíme však s jakým účinkem. 
Když se mezitím dorozumění obou stran v zemi o místo 
sněmu nedocílilo, držela strana, páně Oldřichova a Menhar- 
tova sama o sobě sněm neboli sjezd w Praze asi někdy v prvni 
polovici října; s ") strana řízená nyní Jiřím Poděbradským 
sebrala se pak naproti tomu též ke sjezdu zvláštnímu v Nim- 
burce. Mezi těmito dvěma sjezdy počalo se vyjednávání po 
poslích a listech, ve kterém se popuzení stran proti sobě jevilo 
dosti silně. Zdá se, že sněm Pražský ještě jednou se pokusil 
o převedeni strany druhé z Nimhurka do Prahy; ale jednot- 
níci Jiřího Poděbradského nepřipustili k tomu, než toliko vy- 
pravili z Nimburka do Prahy posly, z nichž byl první pan 
Petr Zvířetický, s oznámením příčin, pro které přijeti ne- 
chtěli. Tu však se počalo rozprávěti o stížnostech jedné strany 
proti druhé a o spůsobu dorozuměni, čehož účastnil se také 
mistr Jan z Rokycan, nevíme zdali přijel hned zprvu do 
Prahy s posly těmito čili teprv později. Jednalo se předně 
o náboženství se zřením ku kowjxiktatňm a k listit mírnému, 
aby co se stalo proti nim bylo napraveno, i aby bylo splněno, 
co se posud nestalo. Od sjezdu Nimburského bylo vytýkáno, 
že ve mnohých místech bylo zavedeno přijímání pod jednou 
spůsobou, kde mělo dle umluv o kompaktáta podáváno byli 
pod oboji, a žádáno napraveni toho; zadrubé připomínán zá- 
vazek listu mírného, aby všichni stáli společně o stvrzení 
mistra Jana z Rokycan za arcibiskupa. K tomu obému sjezd 
Pražský povšechně svoloval; ale když poslové sjezdu Nim- 
burského žádali hned dále, aby byly zvoleny některé osoby, 
kterým by vykonáni těch věcí bylo poručeno; k tomu ne- 
chtělo se straně Oldřichově a Menhartově. Hledala nových 
průtahů, navrhujíc nyní teprv, aby se nejdřív jednalo o krále, 
ten žeř bude moci všecko napraviti a ke skutku přivésti, 
kompaktáta, list mírný, arcibiskupa svěcení i obnovení pokoje 
v zemi. 

'") Dne D Října lián jpsl dopis krále Fridricha z Normberka k pánům, 
rylírSm, panoším i mřslílm království Českého ina snřmu Praíském 
sebraným*. 



Praha pod mocí Menharta z Hradce (1444- 1448). 10'J 

V tom spatřoval sjezd limburský krásné řeči, ale směru- li]i 
jící k nekoncůrn, a vytýkal to stavům shromážděným v Praze 
odpovědí písemnou, vině je mařením smluv, které byly po 
válkách velikých navrátily pokoj zemi. Bez zachování smluv 
těch pravili že král nic neprospěje; císař Sigmund žeť byl na 
základě smluv těch o kompaktáta do země uveden; ale když 
jich nekonal a páni ho o to nestarali, byly z toho nové 
bouře proti němu; oni, kteří se nechti přičiniti o vykonání 
smluv, že zavírají cestu k svolení o krále; neb lidé vidouce 
to, žeť bojí se, až by měli krále, že by o to ještě méně stáli. 
Král, o jehož přijetí se jedná, že jest dítě, které v drahně létech 
nebude moci nic přivésti ke skutku; čekáním naň žeby se 
mnoho zmeškalo ve věcech duchovních i světských, leč by 
zemi řád byl zjednán, kterým by se věci ty opatřily, a ten 
řád že může od nich samých od stavů zespolka zjednán býti. 
Opětovali přitom stížnosti na rušení kompaktát jmenovitě 
v Praze samé a na statcích Oldřicha z Rosenberka, Hynka 
Krušiny ze Řvambcrka, Haška z Wakisteina a jiných mno- 
hých, a vyslovili žádost určitou, aby dle ustanovení listu mír- 
ného učiněno bylo poselství od stavů zespolka v příčině 
stvrzení arcibiskupa pro uvedení kněžstva v jednotný řád 
a k zamezení nedostatku duchovenstva vždy se množícího. 

Stavové shromážděni v Praze dali k tomu zase odpověd 
písemnou, ve které setrvávali na tom, aby se předně jednalo 
o krále týmiž cestami, na které již doposud bylo nastoupeno; 
vychvalovali k odůvodnění toho zásluhy císaře Siginunda 
v příčině zjednání kompaktát i obnoveni řádu v zemi; tvrdili 
(což bylo snadno), že kdyby byl živ zůstal, všecko by o kom- 
paktáta bylo již ku konci přivedeno; dávali velmi neupřímně 
vinu Rokycanovi, že nejel s poselstvím do Basilee dle žádosti 
císařovy; kdyby to byl učinil, žeby lehko potvrzení jeho za 
arcibiskupa a jiné věci byly již tehdáž vyřízeny. Proti výtkám 
o rušení kompaktát pravili Pražané, že prý ve farách jejich 
ve všech tělo a krev boží pod obojí spůsobou se rozdává dle 
kompaktát; páni vymlouvali ae nedostatkem duchovenstva 
svěceného a řádně ustanoveného, jestliže v tom co scházi na 
jejich panstvích; vedle toho pokoušeli se stavové týmž spisem 
vrhati také na druhou stranu vinu nezachováváni kompaktát, 
dotýkajíce rozdílu v řádech kostelních částečně posud trvají- 



Kniha IV. Oddíl první 



ciho, ano zmiňovali se o nočním pokuse o opanování Prahy 
roku 1440 od některých prý z druhé strany, pokládajíce to za 
porušení listu mírného. V příčině poselství o stvrzení arci- 
biskupa zastírali se také otázkou ke stavům strany druhé, 
kamby o to mělo posláno býti; spor dotud nerozřešený mezi 
Eugeniem a Felixem i konciliem Basilejským byl jim v tom 
překážkou vítanou. 

Vyjednávání prostředkem poslů a spisů mezi oběma 
sjezdy trvalo některý čas, aniž nám více o něm jest povědomo, 
až přivedeno k tomu, nevíme jakým spůsobem, že se stavové 
usnesli o společné místo k sněmu v Českém Brodě, kamž ode- 
brali se z Prahy i z Nimburka okolo Všech Svatých (1 iistop.). 
Tam po projití asi čtyř nebo pěti neděl nepochybně po důraz- 
ném naléhání Jiřího Poděbradského a jeho strany docílilo se 
zdánlivého srovnání o hlavní věci. Za základ vzato jest, aby 
kompaktáta a úmluvy s císařem Sigmundem i lisí mírný byly 
zachovány, a co se proti nim stalo, aby bylo napraveno; 
o krále Ladislava dohodly se obě strany opět, aby byl přijat 
dle řádu jindy obyčejného, aby z té příčiny bylo opět poselstvo 
znamenité vypraveno o vydání jeho do žerné do určitého Času 
i aby král opatřen byl dostatečnými prostředky ku provozo- 
vání panství; v příčině pak stvrzení mistra Jana z Rokycan 
za arcibiskupa zůstáno netoliko na tom, aby to dle závazku 
listu mírného pohledáváno bylo ve jménu celé země, nýbrž 
svoleno konečně k žádosti strany Jiřího Poděbradského, aby 
ta věc byla poručena jistým osobám, tak totiž že ustanoven 
k tomu z jedné strany Jiří Poděbradský sám. z druhé strany 
pan Zbyněk Zajíc z Hasenburka, aby se po náležitém pře- 
svědčení dohodli, ku komu by v příčině té mělo býti posláno. 
Obojí poselstvo, o krále i o arcibiskupa, mělo vypraveno býti 
na útraty země, a uložena na to zvláštní daň, l 1 /* groše 
z každého lánu, ve městech pak po groši z každého domu. 
Zvláštní také svolení stalo se, aby mistru Rokycanovi svo- 
bodno bylo kázati v Praze, kdykoliv by přijel, bez překážky 
od kohokolivék. Konečně pak nyní srovnali se stavové, aby 
byl další sněm obecný držán v Praze na druhý čtvrtek v postě 
(18 un.) roku přištího 1445, na němž mělo se jednati o spňsob 
opatření krále, až by do země vydán byl, a o ustanoveni po- 
třebného řádu v zemi. 






Krátce před tímto sněmem Českobrodským stalo se na 
měrně Hiakém v Nomiberce nanesení knížat německých i s cí- 
sařem Fridrichem, čile kterého měla tehdejší neutralnost jejich 
mezi papeži Eugeniem a Felixem zachovávána býti jen ještě 
rok. a mělo potom od císaře sezváno býti nově obecné konci* 
lium, aby učinilo rozhodnutí. Poněvadž tím koncilu Basilej- 
skému odjímána byla celkem někdejší vážnost, dalo se již 
předvídati, že konečné vítězství připadne protivníka jeho, 
papeži Eugeniovi, a tady m ušila se i v Čechách strana pod 
obojí ještě více utvrzovati v úmyslu, aby splněni svých přání 
vyhledávala u něho a tudy nejpodobněji prostředkem legata 
jeho, kardinála Juliana. Tu dohu však kardinál Julian na- 
ih;í/rl ge již od měsíce září při králi polském a uherském 
Vladislavovi na druhé jeho výpravě proti Turkům, která 
právě v čase shromážděni sněmu Brodského vzala noštastný 
konec bitvou u Varny (10. listop.). Král Vladislav i kardinál 
.liili;m. obadva přišli tam o život; není pak nám známo, kdy 
beapOÉQfl Epráva o tom přišla do Čech, ač snad předce dříve, 
než přišel čas sněmu položeného v Praze. 

Do toho času dostalo se Jiřímu Poděbradskému důleži- 
tého rozmnožení rnoci a vážností jeho, když ovdovělá cxm- 
inriHi Barbora, stálá přítelkyně strany Ptáčkovy, kdysi při 
začátku r. 1445 vzala jej k sobě za svého obránce a správce, 1,8 ") 
tak že poručila jemu vykonávání všelikých práv svých. Jiří 
Poděbradský, co vykonavatel této moci, především přijel na 
Mělník, kdež císařovna sídlila, a sadd ve jménu jejím konšely 
v tomto městě. 

Ačkoliv sitťiii společný v Praze byl umluven svolením 
obou stran na sněme Brodském, předce potkalo se sejití jeho 
v ustanovený čas s některými těžkostmi, které pocházely, jak 
se zdá. od tehdejších konšelů Pražských.' 6 ) Páni a zemane 
jednoty Poděbradské měli příčinu nedůvěřovati bezpečnosti 
své v Praze, a žádali proto bezpečného listu, kterýž dán jim 

[jjň Ji?- dne 21. dubna 1115 zapsala mu dídiíoě město Jaromír; srovn. 

Archiv český XV, 197; Brvu. i 1Í03-204.] 
*J Vztahují si k tomu asi slova vymazaná, ve formř bezpečního listu 

kaného jednotĚ PodPbradski- (v Archivu českém III. BSD, dle kterých 

list tento byl .povýŠenĚjši nad obecný z příčin některých lintuóv od 

Pntían pnslanýeh<. 



M 



Kniha IV. Oddíl první 

H45 teprv dne 23 února od Oldřicha z Rosenberka, Menharta 
z Hradce a dvanácti jiných pánů a zemanů Jejich strany, 
která se dostavila k sněmu dříve, vedle purkmistra Starého 
i Nového města, tak aby mohli přijeti do Prahy ve stu až do 
tisíce koní a zůstati tu až do neděle smrtelné Í2í) břez.), však 
a vyjmutím těch mezi nimi, kterých Pražané nechtěli připustiti 
pro účastenství ve vpadení Koidy a Beneše Mokrovouského 
do Prahy aneb pro jiné příčiny. Přes tento bezpečný list 
stala se potom nějaká nemilá příhoda v Praze panu Alšoci 
Holickému a synu jeho Petrovi, kterou pokládali sobě za po- 
rušeni jeho a žádali zadostiučinění, však darmo. Sněm pak 
sám neměl prospěchu, který strana Poděbradská od něho 
očekávala. Strana Oldřichova a Menhartova vymykala se již 
zase ze splnění toho, co ve Brodě bylo vyjednáno, nechtic 
svoliti k žádnému určitému času, do kterého by mělo žádáno 
býti o vydání Ladislava dri Cech, nýbrž na tom stojíc, že se 
musí přestati na posledních námluvách s králem Fridrichem 
ve Vídni, dle kterých Ladislav měl zůstati v Rakousích. Strana 
Poděbradská darmo představovala zlé následky, které by to 
mělo pro zem, a naléhala rovněž darmo na zřízeni prozatímně 
spořádané vlády zemské. Tudy přišlo ke mnohým popudlivým 
řečem jedné strany proti druhé, a sněm se skončil s větším 
rozezlením jich na sebe, než bylo dotud, ač nicméně aspou 
obě strany se dohodly opět o společný sněm, který měl býti 
o sv. Bartoloměji. 

Brzy po skončení sněmu rozšířila se pověst o Okliicliuri 
Rosenbp,rskěm, že by mínil ve jménu strany své obzvlášf jed- 
nali s králem Fridrichem a uvésti jej co poručnického vladaře 
do země tím spůsobem jako někdy Albrechta za krále, aby tudy 
potáhl všecku moc na sebe a svou stranu bez opatřeni práv 
země a přijímajících pod obojí dle smluv s císařem Sigmun- 
dem. Ačkoli Oldřich Bosenberský úmysl ten zapíral, nevěřilo 
se mu. Naproti tomu rozšiřovala strana Oldřichova řeči han- 
livé o straně druhé, jako by směřovala k bezvládí v zemi, 
nechtic míti krále. V tom rozdráždění bezpochyby se nepo- 
dařilo žádné dohodnutí mezí Jiřím Poděbradským a Zbyňkem 
z Hasenburka, jakožto ustanovenými k tomu sněmem Brod- 
ským, o spůsob, kterým by mělo vyhledáváno býti stvrzení 
Rokycany za arcibiskupa, a Jiří Poděbradský zdá se že vzal 



Of /X V Ml 



9. Praha pod 

věc tu prozatím sám do rukou svých. Poněvadž nebylo více 1*46 
legata Juliana poslaného do Uher i do Cech, bylo asi hned 
po skončeni sněmu v Praze vypraveno poselství přímo ku pa- 
peži KiiijPHiovi ve jménu prý některých pánů a heitmanů. má 
se nepochybně rozuměti hejtmanů krajských jednoty Podě- 
bradské, se žádostí o stvrzeni Rokycany. 

Jednota Poděbradská držela potoiti v letě sněm zvláštní 
na Horách Kutnách o sv. Janě křtiteli (24. čv.), k němuž sešli 
se páni, rytíři a města ze všech rozličných krajů, kde se na- 
cházeli .stoupenci strany této. Na sjezde tom zavázali se státi 
zespolka o zachováni kompaktát, smlouvy s císařem Siginun- 
dem a listn mírného jakožto základů pokoje v zemi a pomá- 
hati sobě proti těm, kdožby jim smlouvy tyto chtěli rušiti; 
osvědčili se proti zlé povésti, žeby nechtěli krále, který by se 
hodil koruně české a. zůstavil je při právích a svobodách je- 
jich, ale prohlásili se proti každému, kdožby stranně a své- 
volně chtěl krále uvésti do země; neb že proti takovému chtěli 
by sobě radní a pomocní býti do těch hrdel i statků; uzavřeli 
též veřejně hájiti svou nevinu proti oněm zlým pověstem, po- 
kud by rozhlašovány byly i v cizích zemích, a vypraviti z té 
přičiny zvláště poselství ku králi ftimskému. Dále ohlásili, že 
zůstávají při svolení svém ke sněmu společnému o sv. Barto- 
loměji (24 srp.), ale aby byl položen do jiného siušného místa, 
ne do Prahy, neb žeby pro příčiny starší i na posledním 
sněme Pražském shledané přijití tam nechtěli. Krom toho 
uzavřeli vypraviti poselství ku Pražanům se stížnosti na kapi- 
tulu Pražskou, že ruší kompaktáta dosazováním kněží pod 
jednou do kostelů náležejících straně pod obojí ano i vydá- 
váním půhonň a klateb na kněží stojici pod poslušenstvím 
mistra Jana z Rokycan, í žádati na Pražanech s jistým po- 
h rozením, aby zjednali opravu toho, poněvadž jest kapitula 
v jejich moci. Konečně řízení všech těchto věcí, aby byly ke 
skutku přivedeny, poručeno jest panu Jiřímu z Poděbrad, 
kterýž tudy podruhé přijat jest za náčelníka celé strany čili za 
nejvyššího heitmntm nade všemi kraji jejími. 

Teprv bezpochyby po tomto sjezde Kutnohorském přišla 
odpověd papeže Eugenia na poselství učiněné k němu z Cech, 
obsažená v listě daném dne 15 května a znějící k stavům 
království českého vůbec i také k učení Pražskému. Přinesena 

Tomek, DtJapÍB Prahy, díl VI., 2. vyd. 8 



114 Kniha IV. Oddíl první (1436-H78i. 

líiíi byla s širším vzkázáním ústním Lukášem arcijahnem Horšov- 
ským, a odevzdána ne Jiřímu Poděbradskému, aspoň ne jemu 
a jeho straně samotným, nýbrž pánům strany Oldřichovy a 
Menhartovy, kteříž se k slyšení jí shromáždili na zvláštní 
sjezd ve Plzni dne 13 července. Papež pravil, že mu podány 
byly žádosti o stvrzeni mistra Jana z Rokycan za arcibiskupa 
od některých pánů a hejtmanů království českého, on však že 
si přeje a žádá, aby stavové všecku péči o to zůstavili jemu, 
jakož mu právem náleží; neb že míní opatřiti kostel Pražsky 
takovým pastýřem, který by nikomu nebyl proti mysli, a uči- 
niti tak, aby celé království mohlo býti spokojeno. Byla to tedy 
od po věd Rokycanovi nepříznivá, z níž protivnici jeho inélí 
velké potěšení. Oldřich z Rosenberka, Menhart z Hradce a 
druzí páni shromážděni v Plzni poslali hned arcijahna Lu- 
káše zase do Říma s psaním, kterým děkovali papeži, že ne- 
vyslyšel žádosti, ano uvedli důvody, pro které Rokycana dle 
mínění jejich neměl býti stvrzen. Předně popírali platnost 
volby jeho před desíti léty předsevzaté, ač se jí sami byli 
iičastniii, protože prý předsevzata byla od světských lidí po- 
minutím práva kapituly Pražské; pokládali Rokycanovi za 
vinu, že nejsa stvrzen za arcibiskupa, uvázal se ve správu 
biskupskou, svolávaje synody, dosazuje děkany a faráře, 
soudě pře manželské; vytýkali mu nezachováváni kompaktát, 
že prý nekonal všech obyčejů kostelních dle řádu církve; vinili 
jej z bludů, podezřívajíce, že prý se přidržel zůstávání pod- 
staty chleba v svátosti (ač byl Rokycana dávno to od sebe 
rozhodné odmítal); ano udávali křivě, že prý pro zradu vypo- 
věděn byl z Prahy, a jiných pomluv více qedúvodných, ano 
i nesmyslných. 80 ) 

Jednání toto čelící přímo proti srnluvám s císařem Sig- 
mundem, proti listu mírnému, proti slibům daným nedávno 
teprv na sněme Rrodském bylo snad dle možnosti tajeno před 
stranou Poděbradskou. Tato však měla jiných důkazů dosti 
o nepřátelském smýšlení svých protivníků, a mnozí prudéejsi 
z účastníků posledního sjezdu Horského pomýšleli snad již na 
chopeni zbraně ku provedení záměrů sjezdu tohoto. V Praze 
vznikl strach nějakého opětného pokusu o dobytí města zra- 

m ) Na přiklad: llem contra Zizkani ad Malessow oxpulit do Prnga multos 
viros, ubi inloríeclí sutit plus quam milic cum iTiiadringenlis v 



. 



!IS YiriB. 



3. Praha pod moci Menharla i Hradce (1444—1448). 

don. Konšeli' 1 Staroměstští, majíce výstrahu, svolali dne 27 čer- 
vence všecku obec na radnici, aby se stala potřebná opatřeni. 
Také toho času ssazen jest tehdejší rychtář Sijíiuund Bradatý, 
dosazený k tomu úřadu roku 1442 na místě Vaňka Raka, syn 
někdejšího purkmistra Jana Bradatého, jenž padl ve bitvě 
u Onstí (142ti), nejspíše že se mu dosti nevěřilo; a ustanoven 
za rychtáře opět Vaněk Rak čili Holý. Napnuti stran proti 
sobě vůbec v zemi bylo takově, že byl strach nové domoci 
války. I' pokojení země. jak psal ty dni pan Mikuláš Trčka 
z Lípy Oldřichovi z Rosenberka {30 Cvce.), viselo jako na niti, 
a bylo prý toliko o počátek. Právě toho času odpověděli Tá- 
boří znovu Pražanům, majíce s nimi při o cýton pod Vyše- 
hradem ve Podskalí, na kterém byl jun cisař Sigmund ná- 
sledkem srovnání s nimi na začátku roku 1437 zapsal 100 kop 
platu ročního. 

velkém rozčilení mysli stavu všeehněch svědčilo tehdáž 
takě zvláštní objevení muže podivného, který se nedlouho po 
yelkonocích toho roku usadil pod keřem Přemyslovým u Sta- 
dic, odkud pocházeli starodávní knížata čeští. Odvolávaje se 
na zjeveni sv. Vácslava a sv. Jana, pravil, že měl býti králem 
českým. Brzy obraceli se k němu lidé sedlatí z okolí, a klaněli 
se mu, i zřídili mu raddu ze svého prosíředka, lidi starých 
bradatých, též písaře čiLi kancléře, který rozpisoval do všech 
krajů, napomínaje lidí, aby se hlásili ku králi svému od Boha 
danému pro dobré této země. Když se věc rozhlásila šíře, při- 
jížděli také rytíři a panoši, divíce se úkazu zvláštnímu. Jedni 
jej bralí za pravdu, jiným byl k smíchu; konečně však i pá- 
nům českým některým viděla se věc hýti poněkud povážlivou; 
mělif ještě v paměti pozdviženi lidu obecného při sklonku ži- 
vota krále Vácslava, které na delší čas bylo udělalo konec 
výhradnému jejich panství. Sjeli se proto na radu v Roudnici 
n .Jana Smiřického, kterýž dle usnesení jich poslal něco bran- 
ného lidu do krajiny Stadické a dal domnělého „krále Artuše" 
zajmouti a spolu s raddami jeho přivézti do Roudnice. Tam 
poznav, že to byl člověk na mysli pomatený, dal starcům 
i-addám jeho oholiti hrady, a kázal jim odebrati se k svým do- 
movům, jeho samého pak poslal do Prahy purkmistrovi Pesí- 
koví z Kunvalda k opatrování. Tak viděla Praha nové Sta- 
dické kníže již po slávě jeho. Pesík purkmistr, neshledav prý 
při něm nic jiného než co Jan Smiřický, daroval mu jeden 




na 



Kniho IV. Oddíl první (148G-MK 



ř 



1445 zlatý, a propustil ho, pravě, když jest poslán od Boha. ahy 
prý sel, kdož ho Bůh obrátí. 01 ) Odtud nebylo o něm více 
slyšeti. 

Toho roku strhla se o sv. Janě křtiteli jedna z náhlých 
a zhoubných porodní, které druhdy bývají toho času. Z. tříden- 
ního neustalého deště zmohly se vody, strhaly rybníky, zvláště 
okolo Dobříše, a vzedmuly tudy řeku Vltavu se škodou velkou 
na všech, na polích, na lukách. Celé chalupy připluly v té 
náhlosti až k mostu Pražskému. 

Domácí válka, ačkoli zdála se v zemi hroziti, nebyla na 
ten čas v úmyslích vůdců ani jedné ani druhé strany, a jmeno- 
vité Jiří Poděbradský hleděl posud stranu protivnou ke 
splněni slibů jejich připraviti prostředky pokojnými. Jednalo 
se především o místo společného sněmu, ku kterému jednota 
Poděbradská srolovala, ale nechtěla ho míti v Praze. Jiří 
Poděbradský měl ku konci měsíce července sjezd s Janem 
Smiřickým v Nimburce, kdež umluvili se, aby se předně ně- 
kolik osob z jedné a z druhé strany sjelo a o místo a spůsob 
společného sněmu se dohodli. Jan Smiřický měl o to jednati 
s Oldřichem Rosenberakým; 81 ') ale již 29 čvce. byl Jiří Podě- 
bradský také u Mikuláše Trčky, jednoho z předních své strany, 
na zámku jeho Lipnici, který z požádání jeho psal o tom hned 
nazejtří (30 čvce.) přímo Oldřichovi. Oldřich Rosenberský 
odepsal (2 srp.), ukazuje povolnost k tomu, a tázal se, které 
by to osoby měly býti a kdeby se měly sjeti; podotkl pak. že 
již (aké s nim mluveno bylo, aby se s Jiřím Poděbradským 
a Alšem Holickým sjel na Zvíkově. To byl hrad někdy krá- 
lovský, jejž Oldřich držel. Mikuláš Trčka odkazoval jej však 
na .Jana Smiřického, že ten mu měl vše povědíti (5 srp.). 

Jiří Poděbradský i Mikuláš Trčka nacházeli se mezitím 
již dne 1. srpna v Podčbnulerh spolu se všemi předními pány 
své jednoty, Alšem Holickým, Jiřim z Dube a z Wismburka, 
Janem Hertvíkem z Rušinova a druhými heitmany čtyř krajů 

") Toto poslední píše toliko Hájek. [Jakoubek z Vfesovic zmiňuje se 
O tomto >králi ArtuSovi- v liste 1: Oldřichovi z Rosenberka (Arch. 
C. XIV, 13—14), pravě, íe to byl jeho poddaný; podle listu toho jií 
dne 14. května 1445 byl v Rpudnici ve vezení]. 

[«'a)Srvn, k tomu také list Jana z Risenburka Oldřichovi Rosenberskěmu 



r Arch. Č. XIV, 14}. 






3. Praha pod mocí Mcnharla z Hrudce (1444— 1448). 117 

i jinými pány, zemany a posly měst; odkudž dle usneseni 1446 
sjezdu svého v Hoře poslali list ku králi Římskému Fridri- 
chovi, aby nevěřil pomluvám, žeby nechtěli míti krále. Osvěd- 
čovali se, že jest žádost jejich, miti jej jak nejspíše možná, 
který by se zemi jejich hodil a byl spravedlivý; přivodili inu ku 
paměti, že podávali o strýce jeho kníže Ladislava, a že byl 
úmysl jejich opatřiti řádně dvůr budoucího krále svého; i vy- 
stříhali ho, aby nedávili víry a nespoléhal, chtěl li by kdo s ním 
o korunu jejich jednali svévolné a výtržné. 

Ze slov těchto jest viděti, že zlé domnění o Oldřichovi 
Rosenberském v příčině zvláštního jednáni jeho s králem 
Fridrichem posud trvalo. Také pak jednotníci Poděbradští 
dobré vůli jeho vůbec mnoho nevěřili, a hleděli spíše jiné a 
jmenovitě Pražany obrátiti k straně své. V měsíci srpnu byl 
v Praze Petr Holický syn páně Alšův s jedním z mladých 
Kolovratů, kteří byli roku předešlého pohoršili Pražany ne- 
chtice se zdržeti v jejich městě. Tentokrát zdrželi se, a mnoho 
mluvili o Oldřichovi Rosenberském a chování jeho na posled- 
ním roce s králem Fridrichem ve Vídni, že choval se ne- 
upřímně, hledě jen jakkoli krále Fridricha uvésti do země. 
Jedli také u purkmistra Staroměstského Pešíka z Kunvalda, 
a mluvili přitom též s Novoměstským Pavlem Detřichovic. 
něco snad málo později přijel i pan Jiřík Poděbradský do 
Prahy do svého domu na Starém městě, který měl po svých 
předcích v nynější ulici Řetězové a Liliové tč. 222, 946); a tu 
přišli řečení dva purkmistři obou měst k němu s konšely a 
staršími z obce, aby ho pozdravili a čestně uvítali; potom vsel 
mezi ně do raddy, a tu prý učinili smlouvu a jednotu spolu, 
že chti státi pro dobré království. Pohříchu neznáme nic urči- 
tějšího o smlouvě této, toliko zdá se. že se v ní jednalo o stíž- 
nosti do Pražanů v příčině náboženství, a že slíbili napra- 
viti. ŮI ) Pesík z Kunvalda a Pavel Detřichovic zajisté nestali 
se smluvou tou upřímnými prátely Jiřího a jednoty Podě- 
bradské, ani nepřestali býti oddanými nástroji Oldřicha Ro- 

") V dopise jednoty Poděbradské z Kutnéhory dne !i0 Dubna 1HC 
(v Archivu Českém I. 293) praví se o rušení kompaktát a smluv >od 
Pražan a těch kanovníkův, jožto se kíipitolú nazývají*: »A již jsme 
je o to obeslali, aby bylo opraveno; a oni netoliko by to opravili! 
ale viece to rušie.« Zdá se, že tímto obesláním Pražanů míní se ona 
návštěva Jiřího l'.>'li'b nilského. 



I 



Kniha IV. Oddíl první (1436-1478). 

1*45 senberského a Menharta Hradeckého v Praze; ale v obyvatel- 
stvu Pražském mnsiio se již silně zmáhati smýšlení oněm 
příznivé, když purkmistři a konšelé aspoň na oko tomu 
hověli. 

Toho času přišly opět bully papeže Knijenm do Prahy, 
jedny k rektorovi a mistrům učeni Pražského a druhé k mě- 
stům Pražským, prý velmi ochotné a vzácné i příjemné, obsa- 
hující bezpochyby žádost k nim o přiznáni se k jeho poslušen- 
ství, při čemž sliboval papež opět učiniti ke cti a ku prospěchu 
království českého všecko, což by mohl dle Boha. Přinesl je 
tentokrát učený rytíř český Prokop z Rabšteina, stojící ve 
službě krále Římského, kterýžto se tehdy již silně klonil 
k uznání Eugenia opominutím novébo koncilia, o které se 
bylo jednalo na posledním sněme říšském v Normberce. Pro- 
kop z Rabšteina byl v Praze zrovna ty dni, když tu meškali 
Petr Holický a mladý Kolovrat, a dával pilně návěští Oldři- 
chovi Rosenberskému o jednání jejich s Pražany. II Oldřicha 
Rosenberského zase jen krátce předtím byl na Krumlově Jan 
Karrayal. duchovní španělský, nový legat papežův při dvoře 
krále Fridricha, a jednal s nim bezpochyby též i o jelin pomoc 
k získání Cechů pro papeže. Zdá se, že v okolnostech těch Ol- 
dřichovi Rosenberskému nevidělo se spěchati se společným 
sněmem českým, pokud jednáni mezi papežem a králem Řím- 
ským více nedospělo. Následkem dopisu Mikuláše Trčky žádal 
nejspíš návěští od Jana Smiřiekého. a navrhoval za místo ke 
sjezdu několika osob z obou stran Zíňkov, věda nejspíš na- 
před, že strana druhá místu tomuto nebude chtíti. Vyjedná- 
vání o to se prodlilo odjezdem Jiřího Poděbradského do Mo- 
ravy kdysi na začátku měsíce října. Když se odtamtud vrátil, 
sjeli se s ním a panem Alšem Holickým pan Zbyněk Zajíc 
z Hasenburka a Jan Smiřický ve Slaném na promluvenou 
o sjezde. Jiří i Aleš stáli i nyní o sjezd, ač s podotčením, že by 
nestáli o něj. leč máli sloužiti k opravení těch věcí, o které na 
předešlém sněme byla nesnáz mezi stranama; přitom na- 
vrhovali, aby bylo na sjezde tom po šesti osobách z každé 
strany; na Zvikově však, hradě pana Oldřicha, nechtěli ho 
miti, podávajíce, aby byl ve Vlašimi. Oldřich Hosenborský, 
jemuž Zbyněk Zajíc a Jan Smiřický oznámili o tom dopisem 
dne 8 října z Roudnice, omlouval se proti místu tomuto ne- 
mocí a jinými příčinami, pro které žádal, aby byl sjezd ve 
městě jeho Soběslavi. K tomu však druhá strana bezpochyby 



8. Prahu pod moct Menharta z Hradce (1444- 1448). 1 19 

nechtěla přivoliti, a vyjednáváni se tím nejspíš přetrhlo. Teprv 
roku 1446 v polovici měsíce března byl jakýsi sjezd na Zin- 
kově z příčin některých soukromých. Oldřich Rosenberský 
uěini] tam výpověd mezi pány Henrichem z Plavná i bratřimi 
z Sumburka s jedné strany a Mikulášem z Lobkovic se strany 
druhé co přátelský rozsudí. Byl tam však také pan Aleš Ho- 
lický ze Šternberka, a měl při té příležitosti rozmluvu s Oldři- 
chem o záležitosti zemské. Dle přáni jeho i nejspíš jiných, 
také ze stoupenců svých, Oldřich Rosenberský. když hned po- 
tom jel do Vidně za svými nějakými potřebami, jednal s krá- 
lem Fridrichem v Novém rněstě za Vídní o stavu věci českých, 
a přimlouval se za nějaký nový sjezd jeho se stavy Českými. 
Později, snad asi ve druhé polovici dubna, když se Oldřich 
Rosenberský byl zase vrátil, jeli do Rakous Menhart z Hradce, 
Zbyněk z Rasenburka a několik jiných pánvi i také zemanů 
strany jejich ku králi Fridrichovi i také k mladému Ladisla- 
vovi, nevíme k jakému účelu ani s jakým pořízením. 

Toho asi času přihodila se věc, která spiisobila nové větší 
rozhorlení ve straně přijímajících pod obojí z neutěšeného 
stavu, ve kterém se nacházela pro posavadni nesplněni nejpil- 
nějších žádostí svých. Poněvadž nebylo biskupa v zemi, musili 
se čekanci stavu duchovního z Cech obraceti k jiným okolním 
biskupům, aby se doprosili vysvěceni na kněžství. Toho roku 
jeli čekanci strany pod oboji, dílem mistři a bakaláři, dílem 
študenti, k biskupu Milevskému do Sloupím (Stolpen) pro 
svěcení; biskup nechtěl jich však připustiti, leč aby prvé od- 
přisáhli přijímání pod obojí spůsobou; čehožto když učiniti 
nechtěli, musili se vrátiti s nepořízením. Přičítalo se to ná- 
vodu hanovntků Pražských a mistra Jana Papouška faráře 
panny Marie před Týnem, kteří prý psali listy k biskupovi, 
aby svěcení odepřel. To nepochybně byla hlavní příčina, pro 
kterou páni, zemane a města jednoty Poděbradské již dne 
30 dubna toho roku opět měli sjezd ve Kutnéhoře, odkudž toho 
dne rozeslali dopisy k Oldřichovi Rosenberskému a jiným roz- 
ličným pánům strany protivné, připomínajíce jim, co v pří- 
čině kompaktát, smluv s císařem Sígmundem a listu mírného 
bylo za minulého Času jednáno a nedokonáno, stěžujíce na 
rušení toho „zvláště od Pražan a těch kanovníků, ježto se ka- 
pitulou nazývají", a oznamujíce vunysl svůj opravdový, zasa- 
diti se o to. aby smlouvy a sliby ony byly zachovány. 



120 Kniha IV. Oddíl první (1486—1*78). 

Reč ta dotkla se Oldřicha Rosenboiského a stoupenců 
jeho; .neb se báli, aby nepřišlo k bouři dotud zadržované. 
Oldřich z Rosenberka, znamenav hned po svém navrácení 
z Vídně, že se strojilo v zemi k horěimu přimlouval opět pí- 
semně králi Fridrichovi, aby svolil k nějakému sjezdu se stavy 
českými, ač snad jen k dosažení nějakého dalšího protahu; ale 
nedočkal se odpovědi. Tu jak se zdá byl na rychlo umluven 
sjezd Jiřího Poděbradského s Menhartem z Hradce na jeho 
zpátečně cestě z Vídně v Pelhřimově. Tam byli obadva pospolu 
dne 10 května, a tu konečně stala se úmluva o sjezd některých 
osob obou stran ku předběžné poradě o stavu věcí zemských, 
aby hyl tudíž ve Pelhřimově. Dne 1-4 května přijel Menhart 
s druhými pány a zemany z poselstva od krále Fridricha, 
Zbyňkem Zajícem, Burianem z Gutšteina, Caltou z Kamenné- 
hory, Janem starším ze Švihová, Janem Sádlou. Vácslavem 
Zmrzlíkem do Prahy; proti nimž vyšli Pražané obojího města 
ku přivítáni a pozdravení. Toho pak téhož dne vyšly zvací listy 
od Menhaita z Hradce a Jiřího Poděbradského zespolka k pa- 
rním, kteří se měli sjeti v Pelhřimově ke dni 8 června. 

Lze to přičísti obecněji uznané potřebě dorozuměni mezi 
stranami, že na místě sjezdu několika osob shromáždil se 
v Pelhřimově v ustanovený čas znamenitý počet pánů, ze- 
manů a měst obou stran. Také Pražané vyjeli tam dne 7 červ. 
s panem Menhartem z Hradce, s Haškem Waldšteinským, 
Janem Smiřickým a jinými pány, kteří se k tomu prvé dali 
nalézti v Praze. Byli mezi zřízenými k tomu Pavel Dětřicho- 
vic purkmistr a Valentin Kába konšel z Nového města, dva 
z konšelů Staroměstských. Ma torna z Dlouhé třídy a Matěj od 
zlaté štiky, a čtyři starší obecní, po dvou z každého města, ze 
Staroměstských totiž Antonia od oslů a Jan od tři studní, 
z Novoměstských Janek Stříbrný, bývalý rychtář, a Beneš 
Gukmanský. Z pánů strany pod jednou dostavil se krom ji- 
ných Oldřich Rosenberský, ze strany Poděbradské byli tu s pa- 
nem Jiřím všichni přednější jeho stoupenci. Také pak jednáni 
na sjezde tomto zdálo se jako by mělo vésti k účinkům roz- 
hodným. Oldřich Rosenberský snažil se sice vésti shromáždění 
toto jak nejvíce možná dle přání krále Fridricha; ale smý- 
šlení většiny přítomných bylo již králi Římskému velmi ne- 
příznivé; vytýkalo se proti němu veřejně, že nedbal o dobré 
sirotka sobě svěřeného, že nedržel slov daných, a tudy že bylo 



I 



8. Praha pod moci Menharta z Hradce (1444— 1443). lgi 



těžko s ním jednati. Tudy stalo se usnesení sjezdu již due 1446 
12 června zcela dle přání jednoty Poděbradské. Zvolen byl 
předně jistý výbor, a dle návrbu jeho svolili všichni jed.no- 
svorně, aby bylo poselstvím od celé země žádáno na králi 
Fridrichovi, aby Ladislava vydal do Čech do jednoho roku; 
když by se to stalo, aby byli sněmem ustanoveni správci země, 
kteří by vládli ve jménu mladého krále až do let jeho právních 
í aby k vykoupení statků korunních ze zástav a k vydržování 
dvoru královského byla od pánů a zemanů vybrána berně 
jednoho celého úroku vedle pomoci přiměřené od měst, o kte- 
rou melo s nimi obzvlášť býti jednáno; pakli by král Fridrich 
vydání Ladislava odepřel, mělo se mu oznámiti, že stavové 
majíce lítost nad královstvím tak zanedbaným i nad sebou, 
„chtí se konečně sami tak opatřiti, aby bez pána nebyli a bez 
krále", to jest tedy ovšem jiného krále voliti. Zadruhé svo- 
leno znovu, aby od celé země bylo žádáno za stvrzení mistra 
Jana z Rokycan k arcibiskupství, aby k tomu bylo vypraveno 
poselství buď ku papeži buď jinam, kdež by toho nejspíše bylo 
lze dosíci, i aby zvoleny byly jisté osoby, kterým by náleželo 
poselství takové ku konci přivésti, totiž opatřili je náležitým 
plnomocenstvim a nařízením. Obojí toto svolení nebylo ještě 
uzavřením celé země; to se mělo státi teprv na plném sněme, 
jimž shromáždění toto Pelhřimovské nebylo; ale všichni pří- 
tomní zavázali se. státi o to, aby i jini na sněme nejprve pří- 
štím k tomu přistoupili, neodmítajíce, jestližeby na sněme tom 
předložil kdo něco lepšího a užitečnějšího. Dne 15 Června na- 
vrátili se Pražané a páni, s kterými byli vyjeli, do Prahy se 
zprávou o tomto pořízení. 

Usnesení sjezdu Pelhřimovského spůsobilo velké nelibé 
překvapeni u dvora krále Fridricha, kteréž se však brzo zmír- 
nilo, když Oldřich líosenberský těšil přední rádce královy 
jakož i legata Carvayala písmem i po poslu důvěrném, pravě 
že jsou ještě takové cesty zůstaveny, aby se věc k dobrému 
obrátila. Ohtiirh Itosenberský totiž byi musil na sjezde povoliti, 
obávaje se sice zlých následků; ale nemínil držeti slibů nyní 
jako předtím něknlikkrát již daných. Smýšleni jeho slibům 
těm protivné počalo se velmi brzy jeviti aspoň s jedné strany. 
Krátce po skončení sjezdu Pelhřimovského přijel opět Prokop 
z Rabsieina co posel krále Fridricha do Čech, maje jednati 
o přiznání se ku poslušenství papeže Eugenia. Bylf se král 



12 



Kniha IV. Odd/l první (1-136-1478) 



Římský již smluvil s papežem o hlavni výminky a jmenovitě 
o velké summy peněz, které měl za to od papeže vžiti, a mínil 
spůsobiti přihlášeni se celé říše německé k němu na sněme ve 
Frankfurtě, který svolal ke dni sv. Jilji (1 září) toho roku, a 
k tomu dle přáni .jeho mělo přistoupiti také království českě 
ještě před tou dobou. Správně nemohlo se to státi než usne- 
sením sněmu, který však byl sjezdem Pelhřimovským položen 
teprv ke dni sv. Martina (11 listop.). Tam by byla bývala 
příležitost pro stavy přijímající pod obojí hleděti svých pro- 
spěchů vázáním svolení svého na výminku stvrzení a doko- 
nání kompaktát od papeže; což se k záměrům Oldřicha Rosen- 
berského nehodilo. Když tedy Prokop z Rabšteina předně 
k němu se obrátil na Krumlov, Oldřich hned ochotně vzal věc 
tuto do rukou svých takovým spůsobem, že předně sám s ně- 
kterými pány strany pod jednou přidal pečet svou k listině 
přihlašovací k tomu cíli složené a potom zval písemně jiné 
pány své strany a některé také, kteří s ním drželi, ze strany 
pod obojí, aby též učinili. Teprv když se tak od mnohých stalo, 
přijel Prokop z Rabšteina také do Prahy, aby i zde vykonal 

itví (30 ávce.). 



Někteří z pánů, ku kterým byl Oldřich v té příčině po- 
slal, rozpakovali se, a dávali mu výstrahu, aby nepošlo z toho 
opětné roztrženi v zemi, tak jmenovitě Jan Smiřieký jemu 
zcela oddaný (16 Čvce.), tím více pan Aleš Holický jakožto 
jeden z předních panů jednoty Poděbradské (21 čvce.): ale 
Oldřich nedal se tím od svého předsevzetí odvrátiti. Tu se 
páni jednoty Poděbradské sjeli r Praze, Jiří Poděbradský, 
Aleš Holický. Přibík z Klenového, Bohuše a Zdeněk Kostkové 
z Postupte a více jiných, kdež pak Prokop z Rabšteina musil 
poselství své konati před nimi a před konšely i mistry učení 
Pražského a duchovenstvem k tomu svolaným na radnici Sta- 
roměstské. Ve shromážděni tomto uznáno jest, neli ode všech 
aspoň velkou většinou, že věc, o kterou se jednalo, týkala se 
celé země a náležela tedy k sněmu obecnému, jakož (aké. že 
nebylo zrovna pilné potřeby přihlašování se ku poslušenství 
papeže Eugenia; neb že při vyhlášení kompaktát za císaře 
Sigmunda bylo slíbeno dle nich poslušenství papeži a církvi 
Římské, z něhož Cechové od té doby nikdy nevykročili. V tom 
směru tudy uzavřeno i napotom státi v kompaktátech. Páni 



3. Praha pod mocí Menharta z Hradce (1444— 141b). 1 23 

jednoty Poděbradské psali ze sjezdu tohoto Oldřichovi Rosen- U14 
berskému dne 5 srpna, napomínajíce ho, aby nekvapil s vy- 
dáním listu přihlašovacího, kti kterému byl přivěsil svou pe- 
čet, nýbrž aby nechal toho do sněmu příštího, a domlouvajíce 
mu, aby se nečinil píivodem nového roztržení země; potom pak 
psali dne 8 srpna také králi Fridrichovi, vykládajíce jemu 
své příčiny, pro které nemohli na ten čas splniti jeho přání, 
nýbrž musili věc ke sněmu odložiti, osvědčujíce v tom jinak 
všelikou dobrou vůli svou." 3 ) Oldřich Rosenberský nedal se 
však odvrátiti od úmyslu svého, nýbrž vydal list přihlašovací 
Prokopovi ■/. Rabšteina dne 10 srpna a spolu s ním jiní páni 
strany pod jňdnou, z podobo jich pak oba heitmani Pražští 
Menhart z Hradce a Hanuš r. Kolovrat, též Jan Smiřický a 
jiní; tak pak učinila též kapitula Pražská ano i mistři učení 
Pražského (2 srp.), nevíme zdali také konšelé Pražští; zdá se 
spise, že se toho pro odpor velké části obyvatelstva neodvážili. 
Rozhořčeni z toho musilo býti veliké v zemi; nebo prý jednatel 
krále Fridricha, Prokop z Rabšteina, přestál i veliké nebez- 
pečenství na svém poselství." 1 ) Mistři učení Pražského užili 
nejspíš hned této příležitosti, když se ku poslušenství Eugenia 
přiznali, k vynioženi sobě od něho, aby jim stvrdil privilegia, 
jež mělo učení Pražské od papežů; za kteroužto příčinou vy- 
pravili dva zespolka do fiíma s žádostí o to k papeži i ku 
kardinálům. 8 ") 

Sněm, na kterém se melo státi uzavření o věcech umlu- 
vených na sjezde Pelhřimovském, byl poiožen v Praze k sv. 
Martinu, byl však potom odložen něco málo, asi do druhé 
polovice měsíce listopadu, pro nepřítomnost pana Menharta 
z Hradce, který toho času za nějakými potřebami, snad svými 



**) O sjezde" tomto •paní! korouhevnýdi*, konšeli! ald. na. radnici v Praze 
vypravují Staré letopisy české pag. 143; kteří to páni byli a jak se 
jednalo, poznává se hlavně z dopisu dotčených ku p. Oldřichovi a 
ku králi Fridrichovi v Archivu českém III. 38 V 2G9, z nichž druhý 
určitě má datum v Praze. 

( ') Prokop z RabSteina píše tak o tom v dopise k Oldřichovi Rosen- 
berskému v Archive českém II. 434. 

'*) Vířící list daný dvěma Iřmto mistrňm naehází ae v Jtkp, kapUnlif 
Praěské K. XXXIV fol. 209 bez roku a dne. 



Kniha IV. Oddíl první (U36-H78). 




soukromými, meškal ve Vídni.'" 1 ) Shromáždění bylo opět valné, 
tak že sjeli se téměř všichni znamenitější páni, zemane i po- 
slové měst obou stran a také někteří páni moravští, knížata 
slezská a poslové stavů a měst všech zemí ku koruně příslu- 
šejících. Jak ve sněme samém, tak zdá se že také v obyva- 
telstvu Pražském bylo smýšlení většiny příznivo snahám 
strany Poděbradské, ') tak že Oldřich Rosenberský a. stou- 
penci jeho niusili si počínati na oko velmi povolně, spoléhajíce 
vždy na cesty tajné, kterými by úmysly sobě odporné později 
zase zmařili. 

Dle umluv sjezdu Pelhřimovského jednalo se předně 
o krále a o arcibiskupa; v obojím pak směru stvrzeny jsou 
úmluvy ty bez mnohých nesnází. Král Fridrich měl žádán 
hýti o vydáni Ladislava do země na nejdéle do jednoho roku; 
a poněvadž se stavové obávali, žehy král dle obyčejného spů- 
sobu svého poslům o to k němu vypraveným mohl dáti odpo- 
věd čelící jen k nějakým protahů m, uzavřeno jest, aby s nim 
jednáno bylo sněmem českým samým, ku kterému by se ode- 
brali všichni, kdož by o obecné dobré mohli a chtěli se zasaditi. 
Pastové měli býti jen předběžně vypraveni ku králi, kteří by 
mu oznámili, oč s nim stavové mínili jednati, a měli žádati, 
aby ustanovil místo, kdež by se sněm mohl s ním sjeti, ze- 
jména aby to bylo ve Vídni, aby to bylo v čase nejkratším 
i ahy k tomu byly dány bezpečné listy do tisíce koni. Pakli 
by král vydáni Ladislava hned napřed odepřel, měli mu po- 
slové oznámiti úmysl stavů o volení jiného krále, tak jak bylo 
v Pelhřimově ustanoveno. K poselství tomu zvoleni jsou jeden 
z pánů. Jindřich ze Slráže, a jeden zeman Přibili z Klenového. 
Jiné poselstvo zvoleno ku papeži Eugeniovi IV, kteréž mělo 

Gl ) odkladu tomto z příčiny p. Menharta píše Hynek Krušina ze Švam- 
berka v dopise k Oldřichovi Rosenberskému dne 12 Listopadu v Ar~ 
cJiivě českém III. 873; dne 26 Listopadu toho roku však Menhart jíi 
nebyl zase ve Vídni, dle dopisu p. Kašpara Šlika v témí Archive 
II. 415. 

") Pars adversa (totii Jiřího Poděbradského) multis pulcris et ornatis 
sermonibus populum asstantem allocula est, ut sub colore íllo vide- 
retur ab omnibus protec tum communis bani et pariltcationem regni 
subordinare, praví Oldřich Rosenberský v dopise k Janovi Karvay- 
alovi (v Monatschrift (les raterlandischen Mtisi-wiis in Bóhmen 
1828 Vrkdb. 46). 



ít. Praha pod mocí Mr-ntiarta t Hradce (Uti-itíS). 12Ď 

vykonati přiznání se ku poslušenství jeho ve jménu celého 1*46 
ktálovatví a žádati n utvrzeni mistra Jana z Rokycan jakožto 
od celé země jednosvorně zvoleného na a rťibiwkn |jslví. též 
o dokonáni kompaktát zavřených s konciliem Basilejským. 
K poselství tomu jsou ustanoveni jeden z duchovních, mistr 
Petr z Mlat/cHviic, farář sv. Michala na Starém městě Praž- 
ském, jeden zeman Jan Matovec z Pacova a dva stavu měst- 
ského, sliiviitný totiž Mariáš i Chlumčan dvorsky sudí mést 
královských a Martin Kučka z Kutnéhory. mincmistr. 

Po usnesení o tyto dvě hlavní věci jednalo se dále o zří- 
zení prozatímně •správu zemské; v Čemž naskytly se však větší 
těžkosti. Mezi stavem panským a zemanským stalo se dohod- 
nutí o spúsob takový, aby zvolen byl jeden správce zemský 
B plnou mocí královskou, tak aby osadil nejvyšši úřady a soud 
zemský a vládl vším jako král, však v dorozumění s raddou 
sobě přidanou. Do raddy této měli býti zvoleni Čtyři páni, čtyři 
zemane a čtyři stavu městského; na soudě zemském měl pak 
býti týž počet pánů a zemanu jako za císaře Sigmunda, s vy- 
hrazením opět práv každého stavu, kterých by dovésti mohl, 
pro časy budoucí. Správce zemský měl býti zvolen na dvě 
léta, po nichž měl moc svou složiti, leč by od stavů zvolen byl 
znovu. K zaplavení potřeb správy zemské měl vládnouti vše- 
likými důchody komory královské; měl tedy bráti od měst tak 
zvané siiiiiiny a jiné platy králi náležející, rovněž od klášterů, 
a měl také k rukoum svým vzíti všecky statky korunní neb 
duchovenstva, které kdo držel nemaje na ně zápisů, těž platy 
ze statků zapsaných, pokud přesahovaly summu, ve které 
komu byly zapsány, počítajíc jednu kopu platu na deset kop 
jistiny zapsané. Vedle toho páni i zemane svolili dle umluv 
Pelhřimovských k berní jednoho celého úroku pro budoucího 
krále, až by byl uveden, jehož vybrání rovněž svěřenu správci 
zemskému. 

Návrhy tyto potkaly se však s velkým odporem slávu 
mŠ&akého. Města královská strany pod obojí obávala se ne- 
bezpečenství pro své náboženství, kdyby se stal správcem zem- 
ským pán pod jednou, města přijímajících pod jednou bála se 
rovněž, kdyby byl správcem pán strany pod obojí; všechen 
pak městský stav spatřoval v tom ohrožení práv a privilegií 
svých, aby měl kdo jiný než král vykonávati moc nad nimi 



I 



]26 Kniha IV, Oddíl první (1486 — 1478). 

a bráti platy, které odváděli jindy králi a. kterými na ten čas 
vládli sami. halové devíti měst strany pod obojí, Žatce, Lomí, 
Slaného, Nimburka, Klatov, Čáslavě, Kouřimě, Brodu českého 
(někdy arcibiskupova, císařem Sigmundem však za město 
královské povýšeného) a Sušice, omlouvali se nedostatečností 
plnomocenství svých, neb ie obce jejich o takovém návrhu 
napřed nevěděly. Hradečtí odepřeli výslovně správci zem- 
skému se podrobiti, odvolávajíce se na závazek svůj k míru 
zemskému čtyř krajů východních, jehož zápis zněl, že měl 
trvati do budoucího krále i ještě čtvrt léta potom. Města strany 
pod jednou nejspíš podobným spňsnbem zpěčovala se všecka. 

Pražané Starého a NovrJho města neodporovali svoliti ke 
správci zemskému, který by zespolka zvolen byl, ale nechtěli 
připustiti, aby měl plnou mcn- královskou; tvrdiliC, že \i- mě- 
stech jejich nikdo jiný než král korunovaný neměl práva 
saditi konšely, připomínajíce, že proto raddy jejich, po králi 
posledním Albrechtovi „osákse", doposud trvají; a žádali také, 
aby ve městech svých zůstaveni byli při všech důchodech, 
v jichž držení byli za císaře Sigmunda i za krále Albrechta, 
poddávajíce- se jinak ke všemu, oč se sněm obecně usnesl, 
v příčině statků svých vně na zemi. , 

Tento odpor stavu městského dobře se hodil straně Ol- 
dřicha Kosenberského a Me-nharta z Hradce, kteří sice na 
oko ke zvolení správce zemského svolovali, ale neřádi jemu 
byli, zvláště když jednota Poděbradská patrněji k tomu smě- 
řovala, aby byl zvolen za správce pán její strany, toliko pak 
v raddě jemu přidané aby byla polovice členů jednoho kaž- 
dého stavu volena od strany jedné a polovice od strany druhé. 
Po mnohých různicích, které spůsobil spor mezi městy a dru- 
hými stavy, postavili se páni strany Roscnberské jako za pro- 
středníky mírumilovné, navrhujíce, poněvadž by nehylo lze se 
sjednotiti, aby věc týkající se prozatímně správy zemské byla 
odložena do návratu poslů, kteří měli jíti ku králi Římskému 
a k papeži. Straně druhé nezbývalo konečně nic jiného, než 
k odkladu tomuto svoliti. 

Po tomto usnesení jednalo se na sněme toliko o spůsobu 
vypraveni poslů ku králi a k papeži, o nařízení a věřících 
listech, které jim měly býti dány. Ačkoli nevíme, v jaké míre 
poslové /. Moravy, ze Slezska nebo z Lužic jednání snémov- 



S. Praha pod mocí Menhurla t Hradce (1414— 1148 - 



127 



qíhn byli účastni, nařízení daný poslům ku králi Fridrichovi 

podotýkalo, že i oni k tomu, co se týkalo vydání Ladislava do 
země. dali své přivoleni, a ukazovalo, kterak vydáni toto a 
korunováni budoucího krále mělo sloužiti k obnoveni jednoty 
mezi zeměmi těmito a královstvím, ku kterému dle práva při- 
náležely. O znění listu věřícího k papeži byly některé nesnáze. 
V prvním návrhu k němu staly některé věci, které se strana 
pod jednou nezdály, i ínusily býti odstraněny, tak že přijato 
potom zněni navržené hlavně Oldřichem Rosen bera kým. 
K listu tomuto, danému dne 14 prosince 1446 přivěsili pečetí 
s>> ; přední páni obou stran bez rozdílu, zejména Oldřich z Rn- 
sonborka, Menhart z Hradce, Aleš ze Šternberka, Jiří z Kun- 
statu jinak z Poděbrad, Hynek Krušina ze Řvamberka, Vác- 
slav z Michalovu-, Zbyněk z Hasenburka, Hašek z Waldšteina, 
Hynek Krušina z Lichtenburka, z měst Kutnáhora, Zatec, 
Hradec nad Labem, nepochybně též Pražané."") a více jiných 
mest. pánů i zemanů. Žádáno bylo také na kapitule Pražské, 
aby přidala k listu pečef svou; kanovnici však protivili se 
tomu pod lichými výmluvami, že prý nebyli všichni pohro- 
madě, že neměli společné pečeti, ostatně že prý cokoli dobrého 
království zjedná sobě i kostelu Pražskému, nebudou tomu 
na odpor. Bylo z toho veliké rozezleni na ně; podařilo se však 
pánům strany Oldřichovy upokojiti stavy konečně, tak že od 
přivezení pečeti této, ovšem velice důležité, upustili. Nejspíš 
bylo toto odpíráni kapituly příčinou, pro kterou mistr Jan 
z Rokycan, na sněme přítomný, žádal, aby byli svoláni všichni 
mistři a kanovnici, aby pověděli, jeli jim co známo o jeho 
turavich neb obcování, coby mu mělo býti překážkou potí rzení 
~i arcibiskupství. Stalo se tak, a všichni prý odpověděli, že 
nic takového nevědí; což Rokycana dal sobě dosvědčiti listem 
jenych pisařů. 
Sotva se skončil sněm tímto spňsobem. počala strana při- 
jímajících pod jednou tajně pracovati proti tomu, co na něm 
:avřeno bylo ve jménu celé země s jejím svolením. Již první 

ini roku 1447 obdrželi konšelé Pražšti Starého i Nového 
í noviny od pana Přibíka Klenovského o mnichu jednom 

laveném na cestě do Bavor, který byl poslán do flíina s lisiy 

') Tířieť lisí tento zachoval se jen v opiších pondkud ikiioen^oh; 
O Praze nedíje se v nich zmínka, patrně jen z chybného opominutí. 



3 Kniha IV. Oddii první (1436—1478). 

od kanovníků ]'ražských a od děkanů i farářů venkovských 
jejich strany jakož i mnichů, proti mistru Rokycanovi, tupí- 
cími jej a hanobícími. Jiného takového posla, kněze, vypravil, 
o něco snad málo později, Hynek Krušina ze Švamberka od 
mnohých pánů z Plzeňska s listy k papeži proti Rokycanovi, 
aby za arcibiskupa stvrzen nebyl, k nimž byly přiloženy 
artikule hanlivé již před rokem také proti něinu zaslané do 
Říma. Mnohem účinlivěji pracoval v témž směru pan Oldřich 
Rosenberský. Bylť žádán o radu jak od krále Fridricha tak 
od posla papežského ve Vídni Jana Karvayala výše zmíněného, 
oo by se mělo činiti v jednání s Čechy o věci od nich žádané, 
a dal ji ochotné. Králi dával na ruku, jak by jednaje s posly 
od sněmu vlídně a slušně, mohl dosáhnouti opětného prota- 
žení. V příčině poselství k papeži byl se svými stoupenci na 
sněme svolil k žádosti strany protivné, jíž odporovati bylo 
nesnadno, s tírn tajným úmyslem, aby se právě tim poselstvím 
dosáhla možnost příjezdu papežského ležatá do Čech, který 
by zde působil k podrytí strany pod obojí podobným spůsobem 
jako někdy legatové koncilia Basilejského, kteří přijeli do 
Prahy s císařem Sigmundeni. Prolož dával radu. aby se také 
v Římě s posly českými jednalo pěkně a laskavě, i aby jim 
oznámeno bylo vypravení poslů papežských do Čech; z těch 
poslů aby byl jeden biskup, tak aby se zdálo, že již jest poslán 
ke stvrzeni a posvěcení arcibiskupa; přál si, aby v poselství 
tom byl také Karvayal sám; poselstvo pak aby potom na delší 
čas zůstalo v zemi, aby zhlédlo, jak zde věci stojí, a čeho by 
tudy bylo potřeba ku prospěchu církve. Oldřich Rosenberský 
neopominul přitom ukázali k důležitosti toho, že se na sněme 
Svatomartinském konečné dosáhlo přiznáni celého království 
ku poslušenství Eugenlovu; k ořernění strany druhé psal 
také, kterak prý někteří pravili, že se nebude šetřiti útrat za 
obdržení listů od papeže; neb že za peníze a dary lze v kance- 
láři papežské obdržeti všecko. , 

Poslové ustanoveni od sněmu ku králi Fridrichovi, totiž 
Jindřich ze Stráže a Přihik z Klenového, vypravili se na cestu 
kdysi ve druhé polovici ledna roku 1447 (před 25 lednem), 
a nalezše krále v Konieuburce, kdež byl toho času sněm stavů 
rakouských) odebrali se s ním odtamtud do Vidně, a vykonali 
tu poselství sobě uložené v první polovici měsíce února. Král 
svolil k osobnímu sjezdu se stavy českými, a ustanovil dle 






3. Praha pod r 

přání jejich místo k tomu ve Vídni, ale čas velmi pozdní, totiž 
k sv. Michalu čili ku konci měsíce záři. Dne 12 února vydal 
jim hned bezpečný list ke sjezdu tomu dle žádosti jejich až do 
lisice koni, a vedle něho učinili též biskup Pasovský, město 
Vídeň a někteří páni rakouští. Nevíme, čím prodlilo se shro- 
máždění sněmu českého v Praze, kterému poslové tito učinili 
zprávu o svém pořízení. Stalof se lo teprv po sv. Stanislavu, 
tedy po 7 květnu. Dlouhé protažení až do sv. Michala spůsobilo 
velkou nevoli stavů: ale poněvadž nebylo jinak, spokojili se, 
a svolili ke sjezdu tak pozdnímu, i oznámili to králi Fridri- 
chovi písemně. 

Již asi o měsíc dříve, než byl lento sněm o sv. Stanislavě, 
byli se vydali na cestu konečně také poslové ustanovení do 
flíuia."") V době od zvoleni jich sněmem až dotud bylo se 
stalo mnoho krom sočeni protivníků, čím dosažení účelu po- 
selství toho bylo sfíženo. M;i říšském sněme w {''rauklnilé, 
který se skončil dne 5 října roku předešlého, byl král Fridrich 
obdržel svoleni veškeré téměř řiše německé k obnoveni po- 
slušenství k Eugoniovi pod některými výminkami, o něž dal 
jednati s papežem po poslich vypravených do Říma dne 
26 listopadu onoho roku. Poslové ti byli Vlach Aenas Sylvius, 
jeden z tajemníků králových, a týž rytíř český Prokop z Rab- 
šteina králi sloužící, který byl krátce předtim konal zmíněné 
poselství do Cech. V málo dnech po jejich příjezdu do Říma 
(7 ledna 1447) papež Eugenius ÍV se roznemohl (12 led.); 
což nebylo však překližkou dokonání umluv mezi nim a 
králem Římským. Následkem toho poslové královi dne 7 února 
učinili přiznání ku poslušenství Eugenia ve jménu krále 
a kurfirstů i jiných mnohých knížat říše německé, při čemž 
jmenovali s ním za jedno také království české, ukazujíce a 
dílem veřejně čísti dávajíce listy přiznávací pánů českých 
strany Rosenberské, kapituly Pražské, university a jiných, 
jakož byly zjednány ještě před usnesením sněmu Svatomartin- 
ského. Z toho byla velká radost v Římě; Oldřich Rosenberský 
byl veleben před papežem a kardinály za své přičiněni o to 
v Čechách; Prokop z Rabsteina těšil se rovněž ze přizně velké; 
podáváno mu již i arcibiskupství Pražské; mohl jen svoliti, 

**) Krrttce před 9. Dubnem byli na ceatě své v Linci. Viz dopis Kašpara 
Šlika k Oldřichovi Bosenberskému v Archive českém II. 118. 

Tomek, DÍJepia Prahy, U" VI. 2. vyd. 9 






- Kniha IV. Oddíl první (i43S 1478). 



íi bylo by mu bývalo priřčeno. Jakožto dvořák opatrný zdržo- 
val se, věda, že vět; nebyla tak snadná, ale ueodřikal se naděje 
k tomu naprosto; prozatím vyprosil bratru svému probošství 
Litoměřické s praebendou kanovnickou v Praze k němu nále- 
žející. Na stvrzeni Rokycany nebylo žádného pomyšleni; vy- 
soké osoby při dvoře papežském měli to i za zlé pánům pod 
jednou, že za to žádali s druhými a nechtíce býti vyslyšáni. 
Ovšem, když se tak dobře dařilo s vítězstvím nad konciliem 
a vzdoropapežem, ujímaly se při dvoře papežském již zase 
naděje, že se podaří předce konečně také podrobeni Cechů 
bez kompaktát a bez výminek všelijakých. 

Dne 2'A února zemřel papež Eugeniua, a nástupcem jeho 
stal se volbou jednosvorně předsevzatou již dne 6 března Mi- 
kuláš V, předtím kardinál Bonunský, který co legat u dvora 
krále Fridricha spolu s Janem Karvayalem uieškav, byl též 
jako Jan Karvayal navštívil Oldřicha Rosenberského na 
Krumlově, a měl jej u velmi laskavé paměti. On i Karvayal 
byli se teprv skoro téhož času jako poslové Fridrichovi ode- 
brali zpátky do Říma ze svého posláni. Smýšlení nového 
papeže o stvrzení Rokycany za arcibiskupa bylo ještě méně 
příznivé než jeho předchůdce. Již den po jeho zvolení (7 břez.) 
psal 1'rukup z Rabšfeina Kašparovi Šlikovi. kancléři krále 
Římského a později (25 hře?..) takéOliIřicliovi z liosonberka, že 
ze stvrzení toho nic nebude. Při dvoře papežově nazývali 
Rokyeanu i kacířem. Jinak nový papež učinil obyčejné ozná- 
mení o zvolení svém království českému týmž spůsobem jako 
jiným zemim a panovníkům, čehož sobě dělal velkou zásluhu 
Prokop z Raběteina. Bulla o tom složená byla jím odeslána 
Oldřichovi Rosen berskému. aby ji poslal dále do Prahy neb 
komu uzná za dobré, zejména Menhartovi z Hradce nebo 
Jiřímu 7, Poděbrad. Jiné bully o témž byly zaslány kapitule 
Pražské, mistrům Pražským a pánům kraje Plzeňského po 
témž knězi děkanu, který byl z toho kraje přinesl hanlivé spisy 
o Rokycanovi do Říma. Oldřichovi Rosenberskému osobně 
psal papež zvláštní list důvěrný s poděkováním za jeho při- 
činěni o přiznáni se ku poslušenství Eugenia. Jeho pak rady 
v příčině posláni legata do Čech bylo uposlechnuto potud, 
že dne 26 března, ještě za přebývání poslů krále Fridricha, 
v Římě. Jan Karvayal, povýšený mezitim za kardinála, usta- 
noven jest za legata do' Němec a poručeny jsou mu zároveň. 



I. Praha pod moci Menharin /. Hradce (1414— 1448). 



131 



/;i]rr>itosti tehdejší uherské i české: také pak bylo již ustano* 144í 
véno, že poslům českým, kteří měli přijeti do ftíma, nebude 
dána jiná odpověď, nežli že papež pošle legata do země a 
poručí jemu všecko učiniti, což by bylo k dobrému království. 
Velmi ochotným prokázal se potom papež Mikuláš k žádosti 
mistrů Pražských o stvrzeni privilegií jejich, která předchůd- 
cem jeho nebyla vyřízena, tak že stvrzení takové od něho jest 
vydáno dne 12 dubna, sotva pět neděl po jeho zvolení. 

Věc, pro kterou sněni český Svatomartinský uzavřel vy- 
praviti poselstvo do Říma, byla tam tedy odbyta, dřív než 
poslové přijeli. Již ve prvních dnech měsíce dubna, když po- 
slové tito na cestě své byli v Linci, věděl kancléř krále Frid- 
richa Kašpar Š-lik, ve městě tom právě meškající, z dopisů 
Prokopa z Rabšíeina, že. na ten čas ničeho nepořídí. Na další 
cistě své potkali se ve městě vlaském Rovigu s Prokopem 
Iítibšteivskýw samým a s Eneášem Sylviem, kteří se vraceli 
z ftima. Byli s nimi v jedné hospodě, a pod večer procházeli 
ses nimi okolo příkopů tubo místit; tu v rozpravě brzy po- 
někud rozhorlené ledacos proskočilo, z čeho tušili nezdar. 
Slyšeli, že nepodobalo se k stvrzení Rokycany, že prý mluveno 
jest v Rimě k někomu, aby se v to arcibiskupství uvázal (víme 
již. že to byl Prokop z Rabšteina sám), a zase, že prý král 
Rimský (ač se přijeti vládařství v Čechách na místě Ladisla- 
vově byl zpěčoval) s kapitulou Pražskou podal již arcibiskup- 
ství toho někomu jinému, a toho že papež Mikuláš potvrdí; 
budoucí arcibiskup že bude žádati navrácení statků zádušních, 
a na ty, kdož je drží, že vydá klatbu, i což jiného více. 

Když poslové konečně dne 1 května přijeli clo ílimu, 
jsou přijati vlídně a slušně, a měli již třetí den slyšení před 
papežem a kardinály, z nichž potom tři byli ustanoveni k vy- 
jednáváni s nimi, mezi niini také Jan Karvaya!. Zřízenci tito 
předně žádali od nieh návěští rozličných o osobě Rokycanově, 
o spúsobu jeho zvoleni, o stavu nadání arcibiskupství a o stavu 
země ve věcech víry. Ačkoli poslové o Rokycanovi dávali 
nejlepší svědectví, jakožto muži nejlépe k tomu spůsobilém, 
aby uvedl duchovenstvo české v řád a v jednotu víry i v po- 
slušenství k stolici apoštolské, a tvrdili že jemu k vůli, ale 
Žádnému jinému, někteří držitelé statků arcibiskupských za- 
psaných chtěli by se jich zbaviti: neshledali žádné náklonnosti 



/ 



I 



132 Kniha IV. OddíL prvni (1486-14Í8). 

k stvrzení jeho. Jan Karvayal i druzi dva kardinálové všecku 
řeč k lomu vedli, aby Čechové zanechali kalicha a srovnali 
se ve všem s církví Římskou; mluvili přitom všelijak po- 
chybně o Hukycanovi v příčině viry jeho, ale uznávali, že 
kdyby prý nebloudil, hodil by se nade všecky k arcibiskupství, 
ano slibovali, že nechali kalicha, bude arcibiskupem a dosáhne 
jiného důstojenství, kterého bude chtíti. Marné zůstalo od- 
volávání se poslů na kompaktáta, že jimi přijímání pod 
obojí spůsobou bylo Cechům propůjčeno; stavělo se proti tomu 
velké vynášení moci papežské, jíž jedině přikládáno právo 
o věcech takových rozhodovati. Jak od kardinálů těch tak od 
jiných osob duchovních, s kterými poslové zacházeli, dostalo 
se jim slyšeti divných řečí, pro něž při straně pod obojí nebylo 
sluchu poddajného, jako že papež může změnili svaté čtení 
a také může svatému čtení jiný rozum dáti časem a místem, 
ano, kdyby papež neb církev Římská učili, že Kristus není 
Bohem a člověkem, kdohy tak věřil, nezhřešil by, nýbrž byl 
by proto spasen. Jeden z nejsmělejších takových rozprávěčů 
byl německý doktor Jindřich. KaUeinen , někdejší inquisítor 
Mohučský, s kterým se bylo prvním někdejším poslům českým 
v koncilii Basilejském hádati o jeden ze čtyř artikulů Praž- 
ských. V rozpravách těch a takových netajilo se také před 
Čechy, že mnozí z těch, kteří dali své pečeti k jích poslání, 
vznášejí na papeže aby k žádostem jejích nesvoloval. 

Konečná odpověď, kterou papež dal poslům ve slavném 
slyšení dne 25 května, zněla, že poněvadž království české 
není ještě docela upokojeno, arcibiskup a kostel PraŽskýnejsou 
opatřeni v potřebách k živobytí a také neví se, jaký by byl 
stav víry a poslušenství církevního v zemi, uzavřel papež po- 
slati do Čech kardinála sv. Anděla, to jest Jana Karrauala, 
s plnou moci, aby spatřil víru tohoto království a víru arci- 
biskupa voleného i čím by mě] Živ býti; dle toho pak jak se 
mu bude zdáti, že má kardinál ten míti moc, aby zjednal té 
zemi pastýře z moci papežovy. Poněvadž v tom Čechové ne- 
spatřovali čáky na dosažení žádosti své, učinili tudiž před 
papežem a sborem kardinálů prohlášeni skrze kněze Jakuba 
nám jinak neznámého, který se nacházel při tomto poselství, 
řkouce, že bylo přání Čechů sjednotiti se se stolici papežskou 
na spůsob jiných království a zemí, když by však mohli ob- 
držeti, co jiná království a země obdržují od stolice apoštolské 



8. Praha pod moci Menharta l Hradce (1444-1448). 



133 



právem obecným. Poněvadž se však nezdá papeži toho jim 1447 
propůjčiti; protož že bude království jejich přinuceno, odjinud 
sobě pastýře zjednati, aby v něm nehynula víra křesťanská. 
Jestliže tedy se pokusí „o některé věci, ačkoli pravé i dobré 
i v pismě založené, ale neobyčejné a těchto časň nevedené", 
Bňh budiž svědkem, že to učiní z nouze a z přinuceni. Byla 
ťim projevena myšlénka, odděliti se od církve Římské, když 
by jinak býti nemohlo, a zjednati sobě kněží pouhým zvole- 
ním a vzkládáním rukou od jiných knězi s poukázáním na 
některé domnělé příklady toho z časů první církve.' ) 

Projeveni toto zdá se že spůsobilo nějaký dojem; a to 
snad byla příčina, pro kterou papež sám před odjezdem poslů 
měl s nimi rozpravu dne 28 května, jak pravil, upřímnou. 
I on. jako předtím již Prokop z Habšteina, dotkl se toho, že 
prý král ftímský podával mu jiné osoby k arcibiskupství Praž- 
skému; papež že nechtěl odepřením stvrzení jeho krále ura- 
ziti, zvláště pokud poslušenství v říši německé ku papežské 
stolici není dosti utvrzeno, a protož že nemohl poslům českým 
na ten čas dáti jiné odpovědi než odkládavé. Pále že sice on 
i kardinál sv. Anděla znaji Rokycanu z koncilia Basilejského 
jakožto muže učeného, rozumného a výmluvného, ale že jej 
Němci vzali u velkou nenávist a že se o něm praví, jako by 
bloudil v učeni o svátosti oltářní, protož že potřebí jest nabytí 
o něm přesvědči* ní prosí ředkem legata, který prý zajisté uhodí 
v to, co by nejlépe posloužilo k dobrému a cti země jejich. 
Poslové češti měli tedy býti udrženi v naději, že jim legat 
poslaný do Cech přinese snad předce splnění jejich žádostí. 

Když poslové čeští byli teprv málo dni v Římě, přine- 
seny byly do Prahy listy jxipcže Mikuláše a kardinálů, ozna- 
mující zvolení nového papeže rektorovi a mistrům učení Praž- 
ského s vyzváním, aby spňsobili mši zpívanou o Duchu svatém 
a processí s modlením za dobré spravování jím církve. Stalo 
se ochotně a radostně dle žá*dosti této, i zpívána jest mše 
slavná na úmysl ten v kostele sv. Havla v den sv. Stani- 
slava (8 kv.), tedy krátce před sněmem, na kterém poselstvo 

*■) Tak to vykládá skladatel rprávy o poselství kardinála Jana Kar- 
vay»la do Prahy roku potomního 1-148 v rukvp. ArarsM biblmtheky 
VMenské N. 4764 fol. 169 ar. praví: ct puto, quod hoc volunt intel- 
ligere, quod aihi per i mp os i lion cm mnnuura sacerdotes ovdinahunt- 






_ 



134 Kniha IV. Oddíl prrei (UM-147S). 

1W7 z Vídně učinilo zprávu o svém pořízení u krále Římského. 
Po čteni evangelia učinil napomenutí s kazatelnice mistr 
Jindřich licentiat ve písmě svatém, to jest nejspíš onen mistr 
Jindřich Dornde rodilý z Durynk, který roku předešlého byl 
děkanem fakulty svobodných umění, s chválo řečením o životě 
a inravich nového papeže; potom pak mistr Příbram vstoupil 
na stolici, a učinil řeč přiměřenou, po které přečetl bullu pape- 
žovu a dopis kardinálů. Po dokonáni mše následovalo Te 
deuin laudamus. Jak slabá bylo čáka dobrého pořízení posel- 
stva v ftímě, tehdáž se v Praze ovšem nevědělo. 

Na sněme po sv. Stanislave bylo srovnáno několik sou- 
kromých při, kterými tehdáž rušen byl mír v zemi v rozlič- 
ných krajinách; v jiných umluveno aspoň příměří, jakož 
jmenovitě v rozepři, která byla od delšího času v Loketsku 

fmezi Šliky (Kašparem kancléřem i bratrem jeho Matoušem) 
a panem Vilémem z Ilburka, též mezi některými pány českými 
a rakouskými. Možná, že se také jednalo o rozepři mezi Pra- 
žany a Tábory o práva na výtoně pod Vyšehradem, ve které 
Táborští předtím také již podávali se na rozsouzení Oldřichem 
Rosenberským; jisti- však ještě se o to konce nedošlo. Ve vý- 
chodních Čechách, kdež podobně jako od Jaua Koldy z Ná 
choda daly se loupeže z několika jiných zámků blíž hranic 
slezských od loupežnických rot, ježto se jich, jak se zdá, 
zmocnily proti vůli spravedlivých držitelů, staly se téhož času 
úmluvy mezi těmito a knížaty i městy slezskými a lužickými, 
dle kterých Slezáci a Lužičaué, učinivše peněžitou náhradu 
pánům, vtrhli přes pomezí a rozbořili tyto hrady, zejména 
Wistniuríf, Abersbachj Skály a Zacléř, Bylo to bezpochyby 
mílo také Pražanům pro bezpečnost jich obchodů. 
Více snad než to zajímala obecnou pozornost toho času 
jiná věc, jejíž potomní následky ovšem se ještě nemohly tu- 
šiti. Již v zimě toho roku knize saský čili jak se v Čechách 
ještě vždy obyčejně říkalo nriševský. Vilém, jenž mel sestru 
mladého krále Ladislava za manželku, jednal v Čechách bojov- 
níky za mzdu do služby své k válce, kterou vedl se starším 
bratrem svým Fridrichem kurfirstem saským a markrabím 
míšeňským. Zrovna asi za sněmu o sv. Stanislavě nebo 
v krátce po něm, dne 21 května, táhl skrz Prahu do války této 
udatný rytíř Petr Kdidinec, veda dvé stě jízdných a jedno sto 
péMch s kušemi a pavézami, potom jeden z bratři Čéřků z Pa- 



3- Praha pod mocí Ménharlrt i Hradec (144Í-1448). 136 

koměric s dvěma sty jizdnými a dvěma aty pěšími. Všech, l 
kteří za tím účelem přešli pres hranice zemské, čitalo Be asi 
na 9000, a nacházeli se mezi nimi páni jedné i druhé z teh- 
dejších stran v zemi s lidem svým, z nichž potom markrabí 
Vilém učinil nejvyšším heitmanem nad ostatními Petra ze 
Šternberka, syna pana Alše Holického. Dřív ještě než se 
všecko vojsko sešlo, smluveno bylo mezi Vilémem a Fridri- 
chem bratrem jeho příměří (28 kvj; následkem čehož některá 
část vojínů českých se vrátila s nevolí, mezi nimi, jak se zdá, 
pan Zdeněk ze Šternberka Konopištský; druzí dali se po- 
hnouti k taženi s knížetem Vilémem za jiným válečným úče- 
lem, totiž na pomoc nejprve strýci jeho Vilémovi vévodovi 
Brunšvickému a potom též arcibiskupu Kolínskému proti 
rozličným nepřátelům těchto dvou knížat. Čechové dobyli na 
tomto taženi spolu s vlastním lidem Vilémovým a spojenců 
jeho Četných mést a zámku ve Westfálich, marně však oblé- 
hali v měsíci červnu Lippstat po čtrnáct dní, potom rovněž 
město Soest v červenci. Tu se strhly riiznice mezi nimi a kní- 
žetem Vilémem, Cechové stěžovali na nedostatečné opatření 
potravou a pící, kníže zas vytýkal jim rozličnou nekázeň; 
pro nedostatky ony musilo se obležení Soesia zanechati, a 
vojsko se dalo na zpátečně taženi, dřív než markrabí Vilém 
dosáhl plně svého účelu; z kteréžto příčiny nechtěl potom do- 
státi smluvám v příčině mzdy a záškodného. Na zpátečně 
cestě také se stalo rozdvojení, když knížete došly výstrahy, že 
mu cesta, klerou předešle byl táhl, nebyla bezpečná, pročež 
chtěl táhnouti jinudy. Cechové vsak s velkou část se tomu 
protivili, a tu konečné oddělili se od knížete vedením Jindři- 
cha Libšteiuského z Kolonát v okolí Eisenacha; jiní vsak 
s Petrem ze Šternberka, heitmanem svým, zůstali při knížeti. 
Ti, kteří se oddělili, polkali se u Erfurta nenadále s vojenskou 
mocí staršího knížete Fridricha, od něhož musili se obávati 
útoku. Nepřišlo sice k tomu, nýbrž odvráceno to úmluvami, 
při kterých někteří z radd Fridrichových hleděli Cechů pro 
budoucí případ získati pro svého pána proti Vilémovi; ale 
při nepřátelském smyšlení obyvatelstva krajin, kterými táhli, 
měli bojovnici čeští na další cestě přes Schlciz ke Chebu 
velké nesnáze; aby si zjednali potravu, musili mnozí utratiti 
všecko co měli, i oděni a zbraň a koně; jiným koňové pomřeli 
hladem. 






13tí Kniha IV. Oddíl první (1Í36-I478). 



Již od počátku měsíce srpna rozšířila se pověst o tom 
v Praze a v eelé zemi, kterak že markrabí Vilém bojovníky 
české opustil a odjel od nich a zůstavil je u velké chudobě 
a úzkosti; nebezpečenství potřeni od vojska Fridrichova při- 
čítalo se i zradě se strany Vilémovy. Okolo 10 srpna přijel 
Jan Sádlo z Kostelce do Prahy ae svým lidem jízdným i pě- 
ším, vraceje se, i bylo od přišlých slyšeti o bídách, které pře- 
stáli; žalovali také na pana Petru Holického pro nevěru, kte- 
rou prý jim učinil, odjed od nich. několik dni později při- 
táhli ostatni, cechové i také Moravané, s panem Jindřichem 
LibMeinským z Kolovrat, který měl dceru purkmistra Staro- 
městského Pešika z Kunwalda za manželku. Měli vozy ně- 
které špihované a naplněné kořistí, některé však prázdné, a 
mnozí neměli ani dostatečného oděvu, ani kusí a mečů; na 
dvanácti vozích vezli se nemocní a ranění; několik set bylo 
také přišlo o život. Hozčileni lidu Pražského z toho bylo ve- 
liké; zle mluvilo se o nevěře německé; ve čtvrtek pak dne 
17 srpna byla svolána obec Staroměstská na radnici; kdež 
Jindřich Libšteinský a Sádlo, vyžádavše sobě dovolení, s žold- 
néři jinými a pacholky svými vstoupili před konšely a před 
obec, i učinili katobu ha markrabí Míšeňského, viníce jej z<> 
lsti a zrady. Zatím však vyjednávalo se písemně také mezi 
knížetem Vilémem a pány z vojska, zvláště prostřednictvím 
pana Alše Holického i syna jeho Petra, jimž záleželo na za- 
chování si dobré pověsti. Kníže, kterému bylo se báti, aby sobě 
ze mnohých v Cechách neučinil nepřátel, jichž by mohl užiti 
starší bratr jeho. konečně listem daným ve Weimaru dne 
27 září toho roku podal se na pány Alše Holického ze Štern- 
berka a Jiřího Poděbradského co rozsudí. 

Mezitím blížil se čas ustanovený stavům českým od krále 
Fridricha ke sjezdu ve Vídni, i daly se k tomu pilné přípravy. 
Již v měsíci červnu před sv. Janem křtitelem (24 čv.) byly 
držány sjezdy pánů, rytířstva i měst ve všech krajích, na 
nichž voleny jsou osoby, které by v určitý čas jistě ke sjezdu 
tomu se odebraly. Měl sice přijetí každý, kdo by mohl; ale 
poněvadž to všem nebylo možné, zvláště četnému zemanstvu, 
opatřeni jsou nejspíše zvlášť z tohoto stavu někteří z každého 
kraje plnomocenstvim ve jménu všech druhých. Potom asi 
v prvních dnech měsíce srpna stavové jednoty Poděbradské 
drželi xjezd v Hoře Kutné, kdež se snad radili o spůsob chn- 



3. Praha pod moci Menharta t Hradce (llii— t±l8). 137 

vání svého na sjezde a králem, krom toho pak o srovnání li47 
rozličných pří soukromých, které by byly mohly překážeti 
obecnému míru v čas sjezdu nastávajícího. Zdali předmětem 
jednání taméjšiho byla také pře mezi Pražany a Táborskými 
o vytou, není nám povédomo. Jistě nebyla ani tain vyřízena, 
ano brzy po skončeni sjezdu tohoto vybuchla z nenadání 
v prudké násilí. Táboří, vypověděvše již přede dvěma léty 
Pražanům, vytáhli nyní skutečně do pole. Dne 25 srpna 
přitáhli náhle s lidem pěším i jezdeckým až před Vyšehrad. 
Jedni jali se stříleti na strážného na brané Vyšehnulské; 
druzí zajímali dobytek a lidi vůkol, Na zprávu o tom konšelé 
dali zvoniti na poplach na radnicích a sbírati lid ke stihání 
nepřátel v oděni, s vozy i děly. Staroměstští jmenovité shro- 
máždili se četně, a vytábše z města, honili Tábory na dva dni 
cesty, ale nedoslibli jich, lak že jim ušli i se stádem pobraným. 
Neodváživše se táhnouti ještě blíž k Táboru, vrátili se, a 
vpadli do městečku UnmaÁhia Táborům poddaného, i vybrali 
je. Když však odtud táhlí dále k domovu, přišlo teprv k půtce, 
ve které několik lidi zabito. 

K jízdě do Vidně bylo umluveno, aby se stavové sešli 
v Jindřichově Hradci ke dni sv. Matouše (21 září); i dali se 
tam nalézti k tomu času všickni přednější páni obou stran, 
zejména Oldřich z Bosenberka, Menhart ze Hradce, Jiří 
z Poděbrad, AJeš ze Šternberka, Zbyněk Zajíc z Hasenburka, 
Hanuš z Kolovrat. Jan ze Smiřic, Mikuláš Trčka z Lipy, Jan 
Hertvík z Rušinova, Jakoubek z Vřesovic, vedle znamenitého 
počtu zemanů a poslů z měst, aby odtamtud společně jeli do 
Vidně. Z Prahy je! Pavel Dětřichovic a nejspíš také Pesík 
z Kunwalda vedle jiných poslů od radd a obcí. Z naděje, 
které se oddávali zvláště stavové strauy pod obojí, na blízký 
ionec péčí svých o opatření správy zemské, jsou však velmi 
brzy vytrženi nemilým překvapením, které se na ně bez- 
pochyby od dávna tajně připravovalo u dvora krále Fridricha. 
Přišlo psaní od Prokopa z Rabštehia a Šlechtice rakouského 
Jiřího Kainachera, dané v Raksu čili Rabsu v Rakousích dne 
20 záři, kterým co poslové vypraveni od krále Římského 
k stavům žádali bezpečného průvodu na cestu do Jindřichova 
Hradce, aby předběžně něco vyřídili. Vyřízení toto, jež vyko- 
nali čtvrtý den potom (24 září), bylo, že král, slyšev o sjezde 
stavů ve Hradci, že z něho chtějí dále jeti do Vídně s limy- 



fiň 



Kniha IV. Oddíl prvni (U36-147d). 



šlem, aby žádali na něm vydání sobě strýce jeho Ladislava za 
krále, uznal zapotřebí oznámiti jim napřed, Žeby cesta jejich 
za tím účelem byla marná; neb že tak jemu uložila na smrtel- 
ném loži královna Alžběta, matka Ladislavova, aby ho nikomu 
nevydával do let jeho rozumných, tudy ani do Cech ani do 
Uher, kdež také jest pánem; až by pak let došel, žet jemu 
samému volno bude obrátiti se, kam by chtěl. Však jestližeby 
stavové mínili do toho Ěasu jistou správu v zemi zříditi 
a k tomu žádati jeho rady, o tom že hotov jest s nimi 
rokovati. O předešlém poselství pánů Jindřicha ze Stráže 
a Přibíka Klenovského, kterými byla mu žádost o vydáni Ladi- 
slava oznámena, vymlouval se král, že jim v tom smyslu ne- 
rozuměl. 

Vzkázání toto iak neočekávané naplnilo stavy shromáž- 
děné v Jindřichově Hradci hořkostí největší. Shledávalif se 
jím v tužbě své nejpilnější, aby mladého krále svého měli 
v zemi, oklamány; v přičíně zřízeni prozatímně správy zemské 
bez krále v zemi nebylo jim rady královy zapotřebí; nemohli! 
se jmenovitě stavové horlivější strany pod oirojí nadíti, žeby 
jim byla k nějakému prospěchu; protož uzavřeli stavové 
do Vidně dále nejezditi, než toliko vypraviti tam posly, po 
kterých dali představiti králi Fridrichovi neslušnost tohoto 
jednání s nimi a oznámiti jemu, že míní žalovati papeži, 
kardinálům, králům okolnirn, kurfirstům a jiným knížatům 
na pohanění, které se jim tudy stalo, jakož také že nyní, 
poněvadž bylo by jim dlouho čekati na právní léta Ladisla- 
voa, nuceni budou jiným spůsohem se opatřiti, aby bez krále 
nebylí. 

Na sjezde tomto v Jindřichově Hradci učinil také Jan 
Matorec zprávu od poselstva, s kterým se byl navrátil z Říma, 
jak se zdá jen krátkou, přestávající na oznámení odpovědi, 
kterou byli poslové obdrželi od papeže. Poněvadž byl mezitím 
přijel kardinál Jan Karvayai co legat do Vidue, uloženo 
; est týmž poslům, kteří byli posláni ku králi Fridrichovi, aby 
iemu učinili pozdravení a uvítání ode všeho království, aby 
mu oznámili celý běh jednáni stavů s králem, aby vyslovili 
radost a vděčnost z jeho poslání i žádali, by nemeškal svým 
příjezdem do Čech. Ku poselství tomuto byli zvoleni Zdeněk 
ze Šternberka. Jindřich ze Stráže, Zdeněk Kostka z Postupic 
a Mikuláš Ceisperk. Po zvolení jich rozjeli se stavové již za 



raha pod moci Menharta z Hradce (1-J44— U4B). 139 

posledních dní měsíce září nebo za prvních října. Purkmistr 1447 
Novoměstský aspoň, Pavel Dětřiehovie, již 3 října nastoupil 
zase v úřadováni své v Praze. Po vánocích měl držán býti 
sněm k slyšení zprávy oci poslů, kteří rovněž hned první dni 
října se odebrali do Vídně. Odpoved, kterou jim dal král 
Fridrich dne 7 října, neobsahovala v podstatě nic vice než 
co byl vzkázal stavům do Jindřichova Hradce. Opakoval v ní 
ještě jednou hotovost svou jednati se stavy o všecko jiné krom 
vydání Ladislava, a ohrazoval se proti žalobám, které chtěli 
na něj vésti, jakož i proti úmyslům jejich o volení nového 
krále. 

V rozezlení velkém, které přirozeně následovalo po tomto 
zmaření sjezdu Vídenského, stavové jednoty Poděbradské méli 
o sv. Martině Sjezd v Hoře Kutné, na kterém stalo se usne- 
sení jakés o zbrojení; nevědělo se k jakému účelu. Mel z něho 
obávání některé král Fridrich, a žádal proto rady od Oldřicha 
Rosenberského, jakožto vždy svého důvěrníka (12 pros.). 
Pokoj v zemi nebyl proto porušen; toliko času toho pan Jan 
Zajimac z Kunštatu, jehož dávná pře soukromá s králem 
Fridrichem nebyla posud srovnána, vypověděl tehdáž opět 
válku proti němu do Rakous (24 listop.), a měl prý k tomu 
svolení všech krajů, jak rozumíme jednoty Poděbradské; ale 
zdali přišlo ke skutečnému splnění jeho hrozby, ani o tom není 
nám nic jistého po vědomo. Stavové jednoty Poděbradské po 
zmaření naděje své na uvedení mladého krále Ladislava do 
země pomýšleli pilněji než předtím na dosazení plnomocného 
správce zemského čili gubernatora z prostředka svého, a brali 
nejspíše hned tehdáž v úvahu, že nebude lze jinak toho dosíci 
než válkou proti straně odporné. Mužové povahy prudčejŠí 
byli by ji snad nejraději začali již tehdy; ale náčelnici byli 
opatrnější, a nemínili zbaviti se před časem prospěchů, které 
by snad předce ještě mohlo přinésti jednání s legatem papež- 
ským poslaným do Clech. Tudy prošla i zima roku 1448 v zemí 
pokojně, ač bylo příčin soukromých k válkám domácím, po- 
savad neodstraněných, dosti mnoho. 

Naděje na splnění žádostí strany pod obojí od papeže 
mohla poněkud oživnouti u lidí, kterým dotud pravý stav 
věcí méně byl znám. když ve druhé polovici měsíce listopadu 
přišla do Prahy bulla papež' 1 Mikuláše na stvrzeni privilegii 
učení Pražského, daná. jak výše řečeno, již 12 dubna. Přinesl 






140 Kniha IV. Oddíl první (U36-U78). 



140 

1447 jí svrchuzmíněný mistr Jindřich licentiat pisma svatého, po- 
slaný nejspíš nověji za tou příčinou do Říma. Učiněna jest 
proto slavnost v kostele panny Marie před Týnem, tuším 
v den sv. Klimenta (23 listop.), kdež zpívána opět mše o Duchu 
svatém a potom mistr Jan Příbram měl kázání iutině i pře- 
četl bullu k velkému prý potěšení mistrům i Študentům učeni 
Pražského. 

1448 Sněm k slyšení poslů vypravených z Jindřichova Hradce 
ku králi Římskému do Vidně držán jest v Praze teprv o sv. 
Matěji (25 un.) roku 1448. Král Fridrich vypravil k němu 
posly, po kterých dal před stavy hájiti práva mladého krále 
Ladislava na základě jak příbuzenství, tak zápisů s domem 
rakouským. Ale stavové dali poslům odpověď příkrou, ve které 
vytýkali králi, že ač byli hotovi Ladislava za krále přijmouti 
a Fridrich ve poručnictvi nad ním slíbil uvázati se, ničímž 
k dobrému země jejich nechtěl se přičiniti, vždy na odkladech 
jich nechávaje, tak že vždy jen samotni dle moRiosti své mu- 
siti o upokojení země pečovati; pročež opětovali hrozbu svou, 
že nemohouce déle bez krále býti, odjinud budou jeho hledati, 
prosíce, aby když je posledně téměř prý od vrat svých od- 
strčil a vší naděje zbavil, jim v tomto předsevzetí jejich ne- 
překážel. Stavové z téhož sněmu také dne 3 března vydali 
osvědčení prali králi Římskému k okolním knížatům a krá- 
lům, jímž dle předešlého usnesení svého žalovali na nčj 
a ospravedlňovali toto své jednání. 

Již ke sněmu tomuto mínil byl přijeti legat kardinál sv. 
Anděla, jemuž k vůli dílem se prodlilo se svoláním jeho: ale 
zdržen byl záležitostmi uherskými, o jichžto srovnání byla 
prvnější jeho péče. Když konečně se odhodlal na cestu, položen 
jest ku přijeti jeho sněm nový k sv. Jiří. Král Fridrich mínil 
s ním zárovefí vypraviti některé raddy své do Prahy ku po- 
kusu o nějaké opětné vyjednávání; i dán jest jim bezpečný 
list ode všech tří měst Pražských, aby mohli svobodně přijeti 
ve stu až ve třech stech koní (8 dub.). Takž vydal se legat 
konečně na cestu, maje průvod četný a slavný. K pánům ra- 
kouským, kteří vyjeli s niin z Vídně, posláni jsouce od krále 
Fridricha, připojili se na cestě Oldřich Roscnberský s třemi 
syny svými, Jindřichem, Janem a Joštem, Menhart z Hradce 
a více jiných pánů s lidem .svým, tak že bylo na 500 koni. 
Dne 1 května odpoledne přiblížil se kardinál ku Praze po. 






3. Praha pod moci Mentiarta z Hradcp (1444 — 1448). 

silnici od Benešova, a přivítán jest se slávou dávno předtím 1448 
nevídanou, jakoby král přijížděl do města. Pražané vyšli mu 
naproti až ku Krči, napřed žáci malí i velcí ze všech škol, 
k;tnnvrii( i, mistři, bakaláři i študenti, kněží, mniši, též každé 
řemeslo pod korouhví svou, laké konšelé všech tří měst ve 
slavné úpravě se stříbrnými hůlkami v rukou d!e obyčeje. 
Když legat přijel sedě na niezkyni, přivítán jest předně řečí 
oslavnou, potom přijali jej konšelé Staroměstští pod nebesa, a 
tíik vedli jej v průvodě do Prahy se chvalozpěvy. Po cestě 
Novým a potom Starým městem zvoněno jest proti němu ve 
všech kostelích a klášteřích, až přiveden jest do kostela panny 
Marie před Týnem a odtud potom doprovoclín k hospodě proň 
připravené u Slonů na rynku Staroměstském Ič. 609, 818). 

Dle rad dávaných předtím panem Oldřichem Rosenber- 
ským leyat Jan Karrayid nepochybně mínil delší čas zdržeti 
se v Praze a pokusiti se dle vší možnosti o zavedeni starých 
řádů a zvyklostí ve správě církevní v Cechách.") Ale okol- 
nosti té doby nebyly inu v tom tak příhodné jako někdy bi- 
skupu Filibertovi a jiným poslům sboru Basilejského. Pří vši 
ochotnosti mistrů Pražských a jiných duchovních strany pod 
obojí v Praze k obživení jednoty s cirkvi a poslušenství ku 
papeži záleželo velké většině jich opravdově na zachováni 
a ve skutek uvedení kompaktát; a poněvadž strana pod jednou 
tajně vždy usilovala o zvráceni jich a bylo poznáváno společné 
nebezpečenství z toho, nebylo více onoho příkrého rozdvojení 
mezi stranou Příbramovou a Rokycanovou, kterého legati 
Basilejští za času císaře Sigmunda užívali ke škodě jich obou. 
Kardinálovi Karvayalovi nepopřálo se proto také mnoho 
času k prováděni jeho záměrů. Po dvoudenním odpočinutí, 
kterého užil po svém příjezdu, navštívili jej předně mistři 
učení Pražského dne 4 května k uvítání jeho a k vyslovení 
radosti své z listů papeže Mikuláše k nim zaslaných jakož 
i dobré naděje, ku které brali z nich podnět. Kardinál odpo- 
věděl k tomu nejistě, a když nazejtří potom v neděli (5 kv.í 
navštívil kostel sv. Víta, kdež slyšel mši. i také kostel jeptišek 

") Staré Mopity &ské pag. 250 vyslovuji se zcela proste o tomto jeho 
záměru; přijel prý .legat od papeie do Prahy, kardinál od sv. Angela 
zdaliř. by mohl zemi v první rády zase uvésli«. 






_ 



142 Kniha IV. Oddíl první (1486-147 I, 

1148 Svatojirských, a uslyšel, že v kostele tomto bylo rozdáváno 
pod obojí, dal na jevo nechuť z toho, že tam byl vkročil. 

Hned potom, v pondělí dne 6 května, sešel se sněm na 
radnici Staroměstské, od něhož předloženy jsou lcgatovi žá- 
dosti ve jménu celé zemé. předně o stvrzeni kompaktát, za 
druhé o posvěceni Jana z Rokycan jakožto zvoleného arci- 
biskupa; krom toho pak vedena stížnost na krále Fridricha 
pro nevydání Ludislava do země. Rokycana byl za příčinou 
sněmu tohoto přijel z Hradce opět do Prahy, a učinil k lega- 
tovi sám přednesení o kompaktátech. Poněvadž kardinál řekl, 
že ani on ani stolice apoštolská nemá posavad dostatečné 
vědomosti o obsahu kompaktát, odevzdány jsou listiny na ně 
vydané v prvopise do rukou jeho dne 9 května panem Jiřím 
Poděbradským; nazejtří pak potom ClO kv.) odebrali se k le- 
gatovi všichni faráři Pražští a mistři učeni Pražského, pro- 
vázeni velkým počtem panstva, aby vydali svědectví o mistru 
Janovi z Rokycan a vlastnostech jeho. pro které hodil se nade 
všecky jiné ke správě arcibiskupství Pražského. Stalo se to 
z návodu předních mistrů Jana Příbrama, Prokopa z Plzně 
a Petra z Mladenovic. kteří tudy dali na jevo, že byli pustili 
z mysli všelikou někdejší svou nepřízeň k němu. 

Toho dne legat dal odpověd sněmu v příčině osazeni arci- 
biskupství, žádaje za prodlení v přičíně kompaktát, že neměl 
o nich ještě dost času na rozmyšlenou. Chválil stavy předně 
za to, že pečují o osazení stolice arcibiskupské; ale vykládal 
jim potom řečí obšírnou, kterak duchovním a zvláště arci- 
biskupu, jakožto vysoce postavenému, potřeba jest hojného 
nadáni, aby sice nepokleslo jeho důstojenství, a protož žádal 
jich, aby se přičinili o navrácení statku od arcibiskupství od- 
cizených ano i o přimnožení jich, jestližeby nestačily: i jakž 
prý to se stane, že bude jim arcibiskup posvěcen podle přání 
jejich k útěše tohoto království; až by se o to uradili, aby mu 
dali věděti, i žef. pak s jich radou učiní dle vůle Roži. Hned 
potom převedl řeč na záležitost mladého krále Litrlixlara. při- 
mlouvaje stavům, aby práva jeho ku království šetřili. Jestliže 
prý poručnik jeho král Římský zanedbal něčeho neb neučinil, 
co učiniti měl. žef nemá to býti na škodu sirotku, který nyní 
sebou nevládne. Podával stavům spolupůsobení svého při 
králi Fridrichovi, aby učinil. Čim by jim byl povinen, a kdyžhy 
jeho přičinění neprospělo, radil, aby se obrátili k stolici apo- 



a. Ptaha pod moci Menhiirta /. Hradcn (14*1 — 1 -18). U| 

štolské, aby krále připravila buď k dobrovolnému narovnáni 141S 
■buď přikročila k němu soudem, ukazuje na přikiad stavů 
uherských, kterým byl on co legat papežský postaven za pro- 
středníka v též záležitosti. Vyzýval stavy rovněž, aby i o tom 
jednali napřed sami mezi sebou, a podával jim dále rady své. 

Stavové, vzavše potaz o tomto předloženi kardinálovu, 
dali v příčině arcibiskupství odpověd již nazejtří potom, dne 
11 května; s kteroužto posláni jsou k němu čtyři páni, čtyři 
zemane, čtyři poslové stavu městského a čtyři mistři. Předsta- 
vili rnu, že navráceni všech odcizený cli statku k arcibiskupství 
Pražskému jest věc na tu chvíli ovšem nemožná; žet. státky 
ty zapsány a zavaděny jsou, ne z vůle stavů, dílem císařem 
Sigmundem během válek, dílem arcibiskupem Konrádem i se 
svolením kapituly, a nelze jich lehko ze zápisů vyplatiti; ozná- 
mili však, že budeli zvolený arcibiskup posvěcen, páni, ze- 
mane i města opatří jej nadáním dostatečným, aby mohl dů- 
stojenství své slušně zastávati, a že chtí napotom také o roz- 
sáhlejším navrácení plátků pomysliti. Protož tázali se, zdali 
zvolený bude posvěcen, když takové nadání stavové učiní; 
též tázali se, zdali se legat již rozmyslil o kompaktátech. 
K tomu legat odpověděl toliko, že nemínil pro odcizené statky 
nikoho viniti; o kompaktátech, jakožto o věci velké a těžké, že 
se ještě nerozmyslil, ale míní s nimi samými se poraditi. Proto 
však nicméně pověděl rriínéní své o čtyřech artikulích, na 
něž se kompaktáta vztahovala, při čemž, co se týkalo přijí- 
mání pod obojí spůsobou, hlavně se držel toho, že přijímati pod 
spůsobou jednou toliko jest obyčej od časů nepamětných, a 
obyčej takový že má býti pokládán za zákon. K jakémusi do- 
tvrzení této své řeči hned nazejtří, v neděli Svatodušní (12 
Iv.) odebral se do kostela sv. Jakuba na Starém městě, a při- 
jímal jako laik pod jednou toliko spůsobou u přítomnosti kon- 
šelů obou měst. K tomu dal sobě svátost podati sedě, což bylo 
v Čechách ty doby věcí neslýchanou. Když zrovna tu neděli a 
v pondělí i v úterý potom uhodily mrazy neobyčejné, kte- 
rými vzaly zkázu všecky vinnice okolo Prahy, přičítalo se to 
dopuštění Božímu pro tento nevážný skutek kardinálův. 

Prvni dni potom zdá se že se jednalo o krále Ladislava. 
Stavové neodmítli prostřednictví, kterého jim legat papežský 
podával k opětnému vyjednávání s králem Fridrichem, nýbrž 
usnesli se, vypraviti k němu ještě jednou poselství, v jehož 



144 Kniha IV. Oddíl první (1436-1478). 

čele mel státi Oldřich z Hosenberka; s ním mělo se ho účastniti 
několik jiných pánů, zemanů a poalů z mést, též několik osob 
duchovních. Vyminěno vsak bylo přitom, že nemá jinak býti 
s králem vyjednáváno než dle umluv Pelhřimovských, tedy se 
žádostí o vydání Ladislava do země, toliko že lhůta do jednoho 
roku, ustanovená na sjezde Pelhřimovském, prodloužena jest 
opět na rok od této chvíle. Kardinál legat měl vyjednati čas 
ke sjezdu s králem; a když by o tom dal poslům věděti, pak 
teprv měli se dáti na cestu.'") Co by pořídili, o to měl býti 
držán sněm v Praze o sv. Simoně, a .ludě téhož roku 
(28. říj.). 

Vyjednáváni však o věci duchovni vedlo se potom i dále 
s nezdarem. Když stavové dne 17 května opět dotazovali se 
legata v příčině kompaktát, dal za odpnvěd, že neměl moci ke 
stvrzeni jich, nýbrž poslán byl toliko ke zjednáni pokoje v krá- 
lovství českém. Tu pozdvihl hlasu svého muž tiché povahy, 
mistr Petr z Mlad-etiovie, pravě podobně jak bylo předtím kně- 
zem Jakubem pověděno v Rimě: Nepotvrdíteli nám, pane le- 
gate, Rokycany a kompaktát, uslyšíte divné věci o nás, dřív 
než dojedete zase do Říma; a když legat udiven se tázal, oo 
by tím mínil, dotvrdil toho. řka: Já tak pravím, a vězte, že 
tak se stane: ne žebych já to učiniti chtěl, ale stane se. dva 
dni později (19 kv.) došlo opět několik pánů k legatovi, a 
žádali od něho prohlášení určitého, jestli či není přijímáni 
pod oboji Bpasohoti kacířské. Po některém váhání legat odpo- 
věděl, že ve věcech takových pochybných nejlépe jest věřiti 
s církví svatou a jí poslouchati. A však ještě lépe jest poslou- 
chati Krista, řekli k tomu páni odcházejíce. 

V osvědčení kardinála ]egata, že neměl moci ke stvrzeni 
kompaktát, spatřoval se nejspíš nějaký odpor se zněním od- 
povědi, která byla předešlého roku dána poslům českým 
v Římě, ježto v ní pravilo se, že bude legat poslán s plnou 
mocí; a to nejspíš zavdalo sněmu příčinu, že žádal nyní teprv 
zevrubnější zprávy od poselstva onoho o pořízení jeho při 
dvoře papežském. Svoláno k tomu shromážděni na radnici 
Staroměstské dne 20 května. Poslové pověděli následkem toho 
vše, co již na cestě své přezvěděli rozpravou s Prokopem 

") O tomto usnesení dávají zprfvu dopisy pana Alše Holického a Ol- 
dřicha Rosenberského v Archive českém II. '25, IV. 24. 



3. Praha pod r 

z Rabšteina, a co od koho bylo s nimi mluveno v Římě, omlou- 1448 
vajice své předešlé pomlčeni o tom tim, že ač byli poznali Jana 
Karvayala jakožto úhlavního nepřítele přijímáni pod oboji, 
však nechtěli jemu překážeti, jestližeby posláni jeho mělo 
předce sloužiti k dobrému. Chování legatovo bylo již předtím 
s působilo nechuf k němu v obecném Udit Pražském, kteráž 
se tim více zmáhala, čím víc vyjednáváni s ním jevilo se bytí 
jalové. Po objeveních těchto o poselství Římském vzbudila se 
nenávist proti němu tim více. Ve shromážděni samém na rad- 
nici ozvaly se hlasy, jak prý s Husem učiněno v Kostnici pod 
bezpečným průvodem, tak žeby se mělo učiniti tomuto lega- 
tovi. Musil krotiti Oldřich Rosenberský, upomíiiaje na čest a 
viru a volaje, že on se syny svými hotov jest hájiti legata i ži- 
votem svým. Vyjednávání nebylo proto celkem přetrženo, 
nýbrž skončilo se jistým odkladem, tak totiž aby, až přijde ke 
sjezdu s králem Fridrichem, vypraven byl jak největší počet 
rmížů znamenitých stavu světského i duchovniho zároveň k le- 
gatovi do Vídně, kdež by s nimi pojednal o všech věcech po- 
třebných k dohodnutí se o žádosti stavů; při čemž legat kladl 
zvláštní váhu na promluvení přitom s některými mistry a ji- 
nými osobami duchovními. ;a ) Ve městě množily se však mezi- 
tím povyky, jichž legat úlek se, uzavřel opustiti Prahu, a dal 
se nenadále na cestu dne 23 května pod ochranou Oldřicha a 
branného lidu jeho. Lid nevázaný sběhl se za ním na ulicích, 
a pokřikoval potupně i s opětnými pohrůžkami. Tu přišlo 
k svádě mezi lidmi a jedním panošem Oldřicha Rosenber- 
ského, který zůstal něco pozadu se zástupem svým. Házeno 
naň kamením, a když se na jednoho nejbližšího obořil s ko- 
něm, vyhrmdi se řezníci se sekerami z masných krámů Novo- 
městských, před nimiž musil spěšně utíkati za svými. V davu 
lidu nezabráněno ani, že mezkyni, na které legat jel, uříznut 
ocas od jednoho prý kněze Jana. V tom pokřik se stal, že legat 
vzal s sebou kompaktáta jemu odevzdaná. Mistr Příbram a 
mistr Jan Rokycana spěšně přišli ku konšelům, žalujíce na 
lo a usilujíce o opatření. Následkem toho konšelé ihned pospí- 
šili za legatem s mnohým lidem jízdným pánů v Praze pří- 
tomných, a doléhali naň, aby jim kompaktáta vrátil; ne- 
učinili toho, že vzbouřená obec nedá jemu ani Rosenberskému 

") Viz Archiv éesliý II. 241, 243. 

Tomek, Mjepís Piahy, díl VI. 3 Vjd. 1° 






146 tfaHa IV. Oddíl první [143R -U T 8). 

1448 odtud ujíti. Legat přiznal se, že má kompaktáta na svém voze, 
a prosil, aby toliko nyní nemusil věcmi svými hýbati; než 
v Benešově že je vrátí. Tedy posláni jsou za ním pan Petr 
Holický ze Šternberka a Přihík z Klenového s více než čtyřmi 
sty jezdci, s rozkazem, nechtěl-li by po dobrém vrátiti, aby na 
něj a na Rosenberského udeřili. V Beuešorě stalo se vydání 
kompaktát od legata beze všelikého odporu. 

Hned po tomto kvapném odjezdu legata Karvayala 
z Prahy stavové ve shromáždění svém na radnici Staroměst- 
ské slíbili sobě znovu zachovávati ve všem kompaktáta a tedy 
nehleděti na to, že se neukazovala náklonnost dvoru papež- 
ského ke stvrzení jich. Přikladu toho následovalo hned také 
veškeré duchovenstvo Pražské znající se k straně pod obojí, 
i usneslo se ve shromáždění valném v kolleji Karlově o jisté 
kusy k sncharáráui kompaktát se vztahující: 7 *) ode všech aby 
bylo držáno, že přijímáni pod obojí spůsobou z vůle a moci 
pána Krista (ex auctoritate domini Jesu Christi) i církve jeho 
jest pravdou užitečnou a spasitelnou; nikdo aby v Praze ne- 
podával pod jednou spůsobou ani veřejně ani tajně, nikdo aby 
nekázal, že nic. více milosti neudili se pod dvojí než pod jednou 
spůsobou, nikdo aby na kázání nebo ve zpovědi neutrhal svá- 
tosti pod oboji ani od ni odváděl, nikdo aby ji nekaceřoval: 
všichni pak faráři aby jí posluhovali lidu sami a ne pouze 
skrze střidníky. Kdož by proti tomu činil, aby byl pokládán 
za nepřítele a rušitele pokoje i aby byl z města vyobcován. 
K nálezům těmto přistoupily něco později obce Starého i No- 
rpho města, tak že čteny jsou na radnicích a z rozkazu purk- 
mistrů i konšelů vloženy do knih městských dne 11 Června. 

Uzavření tato sněmu a duchovenstva i obci Pražských 
svědčila o velkém dojmu, jejž na horlivější stoupence strany 
pod obojí spůsobilo sklamáni nadějí vzbuzených příjezdem le- 
gata do Cech; svědčila však také o vzrůstu moci této strany, 
zakládající se na souhlase většiny lidu. proti kterému tu chvíli 
větší hmotná moc četného panstva strany pod jednou proká- 
zala se býtt nerovnou; neodvážilaf se strana druhá zjevného 
odporu proti uzavřením oněm, ač se jí v duchu protivily, od- 
kládajíc záměry své k době jí příznivější. Té doufala se do- 

") V zápise tom v knihách městských Starého i Nového místa praví 
se výslovně, že se to uzavřeni stalo ■irnmediate post exitům Ir-gati*. 



3. Praha 

čkati, až by asi mladý král Ladislav datel právních let a počal 14 íf 
panovati dle jejfbo ducha. Záměry tyto nebyly však tajný 
vůdců strany druhé, a zvláště předního náčelníka jejího Ji 
řiho Poiiřhtarlskřlio, kterýž jasně prohlížeje k budoucnosti, 
nemínil leniti, aby je předešel. Nyní uznal okamžení vhodné 
k činům rozhodným, aby straně své zjednal tu moc v zemi, 
která ji dle počtu jejího, ne ve stavu mocného panstva, ale 
v národě celém náležela. 

Již ke dni sv. Jana křtitele (24 čv.) Jiří Poděbradský 
svolal opět sněm strany své v Hoře Kaliti' 1 , ku kterému sešli 
se páni, zemane a města nejen ze čtyř krajů východních, které 
již od osmi let stály v jednotě spolu, nýbrž i z jiných části 
země všichni, kdož přidrželi se w.\\] jím zastávaných; tu pak 
prý „potvrdili jsou se v pravdách božích, aby sobě radni a po- 
mocní byli. a zvolili jsou jej /.a heitmaim, a slíbili jsou jemu, 
že podlé něho chti státi s hrdly i statky", rozuměj, že jemu 
dali plnou moc, aby činil, coby uima] za dobré dle úmyslů je- 
jich. Více se bezpochyby nepovědělo ve shromáždění obec- 
ném; aie mezi předními náčelníky bylo ujednáno, že se ko- 
nečně měli chopiti zbraně. Tušilo se to obecně, ale nevědělo 
se, proti komu předně, a bylo to dle možnosti zakrýváno. 
■Jednota Poděbradská měla příčiny na rozličné strany. Byla 
tu rozepře od více let, výše již zmíněná, o Loket mezi Sliky 
a Vilémem llhurkem, ve které jednota Poděbradská a zvláště 
pan Alek Holický ze Šternberka ochotni byli pomoci Ilbur- 
kovi. Šlikům přál Fridrich kurfirst saxký čili starší z mař- 
krabi míšeňských, a proti němu mel Jiří Poděbradský s přa- 
tely svými jiné stížnosti, jednak pro soukromé zášti mezi nim 
a Petrem synem Alše Holického, jenž nepřestal přidržeti se 
proti němu mladšího bratra jeho Viléma, jednak z přičiny, 
že se byl Fridrich markrabí zmocnil města důležitého říoyers- 
werda v horní Lužici proti panu Vilémovi z Šumberka, který 
stál v přátelství s jednotou. Příčiny tyto hodily se však více 
jen k zakrytí hlavního úmyslu, který byl obrácen proti Praze. 
T;mi míní) Jiří Poděbradský učiniti konec násilné vládě purk- 
mistrů a konšelů hájených panem Menhartem z Hradce a 
Hanušem z Kolovrat a vzíti město pod svou moc, aby sloužilo 
straně pod obojí a ne protivníkům jejím za podporu a stře- 
dietě. 

Purkmistři a konšelé Pražní cítili to, žeby se na sjezde 



148 Kniha IV. Oddíl první (1436-1476). 

1448 v Hoře mohlo něco strojiti proti nim, a pokusili se lícením 
dobrého smýšleni odvrátiti to od sobe. Byly od některého času 
zase již různice a kyselosti mezi Starým a Novým městem, 
hlavně o některé statky zemské, na něž jedna i druhá obec 
zdvihaly práva. Uznávajíce potřebu svornosti mezi sebou v ne- 
bezpečenstvích tehdejších, purkmistři a konšelé obou měst ve 
jménu obci podali se na přátelské rozsudí, Děpolta z Risen- 
berka, tehdejšího misto purkrabí na hradě Pražském, jejž byl 
dosadil Menhart z Hradce co nejvyšší purkrabí (1445), a oba- 
dva správce duchovenstva Pražského, mistra Jana Příbrama 
a Prokopa Plzeňského; kteříž učinili výpověď mezi nimi dne 
■22 června. Hned potom purkmistři a konšelé obou měst po- 
slali ke sjezdu Horskému několik sousedů a mistrů, po kterýcli 
oznámili stavům tam shromážděným uz;ivřeni obci výše uve- 
dená ku prospěchu přijímání pod obojí spůsobou. Sjezd odpo- 
věděl k tomu dopisem dne 2. července, jímž chváleno jest uza- 
vření obcí, a vyslovena naděje, že z něho může přijíti mnoho 
dobrého, ač budeli uzav ření to skutečně zachováváno ; 
k tomu však hned připojeny jsou díhioaU na některé knězi, 
zejména mistra Jana Papouška faráře Týnského, kněze Vác- 
Blava od sv. Havla, kněze Skálu od sv. Mikuláše, kněze Duchka 
od Matky boží na Louži, též knězi Zderazské, kteří prý 
v kostelícb těch podávali již pod jednou spůsobou a o kterých 
byla i pověst, že od legata před jeho odjezdem z Prahy vzali 
rozhřešeni pro předešlé podávání pod obuji: též stížnosti proti 
kněžím na hradě Pražském, kteří prý se nazývají kapitulou, 
jakožto úhlavním nepřátelům svátosti pod obojí; a žádáno 
proto, aby na důkaz opravdového mínění kněží tito déle trpěni 
v Praze nebyli. V příčině mistra Papouška bylo od sjezdu na- 
léháno také na Matěje z Dubce, jakožto opravce kostela Týn- 
ského, aby jej odtud vzdálil a jiného kněze na jeho místo do- 
sadil, i oznámeno jest to purkmistrům a konšelům se žádosti, 
aby tomu nebyli odporní. Purkmistři a konšelé Pražští odpo- 
věděli k tomu dopisem dne 15 Července, kterým osvědčovali 
se, že u nich pravdy Boží od prvního počátku vždy svobodu 
měly a také dále míti budou dle kompaktát, viny však dávané 
oněm kněžim a kapitule popírali. Žádostem sjezdu Horského 
takovým spůsobem ovšem zadost se nestalo. 

Ke sjezdu u Hory poslal také Oldřich Roseitberský dva 
lidi své s rozličným vzkázáním, hlavně však o svém jednáni 



3. Praha pod moci Mcnharla z Hradce (1444-1448). 149 

s kardinálem legatem, který se byl z Prahy navrátil do Vídní 14)8 
a odtamtud dne 11 června odjel do Budína ke smlouváni dal- 
šímu a Uhry. Dle dopisu jeho měl se král Fridrich tehdáž 
brzy ze Štýrska navrátiti do Vídně, a tam mínil stavům če- 
ským položiti rok někdy o sv. Bartoloměji nebo před sv. Vác- 
slavem. Oldřich Rosenberský, jemuž poselství k roku tomu 
bylo na předním místě poručeno, žádal, aby se pan Jiří, mož- 
náli mu bude, s ním tam odebral, nemohl-li by pak, aby vy- 
jednal poslání jiných ze sjezdu Horského. Ubezpečovali jej 
(čemuž sám ovšem nevěřil), že tam nyní musí se konce dojiti. 
Skutečně jest ten rok položen brzy potom na 1 záři. Ale ani 
Jiří Poděbradský ani žádný jiný z předních jeho strany ne- 
měl v úmyslu, účastnili se tentokrát jízdy do Vídně, nýbrž 
hned po skončení sjezdu u Hory počali sbírati vojsko k válce; 
pravilo se, že na pomoc Uburkovi proti Šlikům a pánu 
z Plavná, který jim byl hotov ku pomoci, též proti staršímu 
markrabí míšenskému Fridrichovi, který krom dobytí Hoyers- 
werda již byl začal také přes hriinice míšeňské v Čechách 
samých nepřátelství proti Petrovi synu pana Alše Holického. 
Na dotazy o tom Oldřicha Bosenberského, který konal sám 
přípravy na cestu do Vidně, oznámil mu pan Aleš Holický pí- 
semně (0 srpna), že tak jest, že výprava proti Míšenskému a 
Šlikům před se půjde, udávaje příčiny toho zvláště i z potřeby 
hájeni práv země. Oldřich Bosenberský, tím asi poněkud upo- 
kojen, odjel za poselstvím svým do Vídně, v němž účastnil se 
s ním jeden toliko jiný pán český Jan ze Švihová a z Rabí. 

Na tento jeho odjezd se země čekal právě Jiří Poděbrad- 
ský. Po vzdálení nejmocnějšího tohoto protivníka počala se 
branná moc jednoty jeho sbírati v poli v okolí Kutnéhory na 
Kfičii/ě. pověstné někdejším sbíráním \ujska před bitvou u Li- 
pan, a na Kohnarku, předměstí Kutnohorském za branou Čá- 
slavskou. Vedle Jiřího Poděbradského dostavili se s lidem 
svým všichni páni jeho strany, která se mezitím znamenitě 
sesílila přistoupením také mnohých pánů a zemanu přijímají- 
cích pod jednou. Byl to patrné následek poznané potřeby ko- 
nečného uvedení země v pevný řád, jemuž neupřímné cho- 
vání Oldřicha Rosenberského bylo hlavni překážkou, tak že 
i posavadní stoupenci jeho mnozí jíž se od něho odvraceli a 
brali důvěru k náčelníku strany v náboženství od nich roz- 
dílné. Tudv nacházeli se v ležení u Kutnéhory z pánů před- 



I 






150 Kniha IV. Oddíl první (14BG— 1476). 

144-3 nějšieh obou náboženských stran vedle sebe a bez rozdílu mezi 
sebou Jindřich ze Stráže, Jan z Pernštejna, Zdeněk honopišl- 
ský ze Šternberka, Jindřich z Dubě a z Lipého. Jindřich z Mi- 
chnlovic, Jan mladší z Wartenberka a z Děčína, Jan Zajimač 
z Kunštatu, Heřman a Hašek bratři ze Zvířetic. Jan z Bel- 
gova, Jiřík z Dube a z Wisniburka, Jan z Potšteina seděnim 
na Zampachu, Mikuláš Trčka z Lipy a na Lipnici, s nimi pak 
více než čtyři sta zemanů, hlavně ze čtyř krajů sjednocených 
pod společným nejvyšším hejtmanem, totiž Hradeckého, 
Chrudimského. Čáslavského a Kouřimského, však také z Bo- 
leslavská a z některých jiných krajin. Mezi nimi nacházeli se 
osobně krajští heit manové, zejména Bohuš Kostka z Postu- 
pic kraje Chrudimského. Jan Hertvik z Hušinova kraje Čá- 
slavského a Jan Čabelický ze Soutic Kouřimského, též někdejší 
heit manové pověstní z vojslt Táborských, jakož Jun Pardus 
ze Vrátková a Jeník z Mečkova, někdejší heitman vojenského 
lidu Pražského Svojše ze Zahrádky a nověji proslulý válečník 
Petr Kduiinec z Ostromiře. puška ř Matěj z Vrcova a jiní zku- 
šení bojovníci; k tomu měšťané Hradečtí, Mýtští, Chrudimští, 
jakož i z Čáslavě, z Českého Brodu, z Poličky, též i někteří 
měšťané Pražští, kteří byli co protivníci násilné vlády Pešíka 
z Kunvalda a Pavla Dětříchovic ínusili opustiti Prahu. Z nich 
byl nejčelnější Přech z Budkovic. Všeho vojska tohoto čí- 
talo se na l)O(X) mužů; jiné pak vojsko sbíralo se zároveň 
u Loun vedením pana Alše Holického, při němž nacházeli se 
Vilém z Iiburka, Burian z Gutšteina, Jan Calta z Kamenné- 
hory a jini. zvláště zemane četní z kraje Slánského a měšťané 
Slánští. 

Mezi zbrojením bylo vyjednáváno se sfaršiui Míšeiiskijm, 
totiž kurfirsterri Fridrichem, za kteroužto příčinou byli se ode- 
brali k němu pan Zdeněk Konopištský a Jan Smiřický. Kur- 
first podával se jim na přátelské umluvce, kterými měli býti 
Jan Smiřický sám, Zbyněk Zajíc a Hasenburka a některý 
z racfd kurfirstových, jejž by jmenoval. Ale když se poslové 
a tímto vyřízením vrátili, rek! jim Jiří Poděbradský, že dá 
odpovčd, až se potáže s jinými, kteři se již sbírali v poli; brzy 
pak potom, při sklonku měsíce srpna, hnul s vojskem od 
Kutnéhory, a položil se u Plamw. Odtamtud poslal do Prahy 
Zdeňka Kostku, Jana Malovce a dva měšťany z Českého 
Brodu a z Čáslavě, Anděla i Duršmida, kteřížto vstoupivše na 




lil 



radnici před konáriy, i 

sto volný prútfaod skrz Praha, aaafeaaW afry *m i z Praky 

učmili pomoc k tom 

šlou, aby knězi prottvaych 

v Praxe; k tomu pak •Aržtnan ■ 

Praž.skÝ<-li, setři poanioavaJi pna* Jthhu. ja)w by ck*H d» 

Prahy vpadnouti ano prý zkaziti Praha- Kaatftht. bhdaiái 

i ili předně knězi a paé oaafcf tí*wm. zifcu*r : kapi- 
tuly Pražska i z farářů, zavolati na radaáa. aby prý — — *" aa 
sobt' odpovídati . klrnžto tucatu xaxíaaJi r* ryauop. ar x pří- 
čino nedrženi kompaktát křivda * jim děje. Tni 
Kostka včele po*4ú n 
H B nimi, a EBdaje oři ■ • dpOTédi. K u aár h i pTaiih. Bf ji áaji 
i-^li'!i zvláatnirh, což patra- raaawnala adpawtd 
zápornou. Tomu poslové tak rozuměj*.*, odjeti z aw U; ale 

itŘdasn stoupenců svých Prazakyra. který** ayh> 
mnoho, dali metati po mVk-h l»ty pod pečtti pan* Jiřího. 
znějící ka racm t.-whům. v ni.hz opétutány j**m žaloby na 
křivdy, kterými knoMl vinili. 

P.->ik t Kunvalda a jeho druhové znam-Tuli ována ne- 
bezpeče ort v i. klen- hrozilo nenáviděnému panatvi jVjk-h 
t Praze. Ilyf Jiri I\*lřbradaký byl oezamv-W nir jiného iW 
i'í Prahou, aby tr u loun spojil i* vojskem druhým 

i i kěho k výpravě do Mamě, musili ar nepochybné báti 

li obři proti sobě. jak by tnedle vojsko vkročilo do 
města, pročež dopustili bibu žádným spUMibrm nei-hleli. a sl«- 
rali se o svou obranu. Pan Hrobaři z Hrndra jakožto hlarni 
'čtorr. jm t držení hradu Pražského přijel sám do 
města, a poskytl jim k tomu svě pomoci vedle Hanuše z Kolo- 
vr;tt. h-itmana jejich, -tak- to přebývá jiciho. Doufali, jak se 
zdá, že se jednolniri Pode hrad Mi násilí neodváži, nýbrž ne- 
obdriire povoleni, aby táhli Prahou, jinudy neobrali, nejpo- 
dobněji pres Roudnici, kdež byl tebdᎠmost kamenný pře* 

■iyla řeč. že tuženi do Míšně k lomu směruje, aby 
jednolnjci Padéfaradáti spojíce »e lam proti kurfirstu Fridri- 
chovi a miadáim markrabím Vilémem, bratrem jeho. tohoto 

■' £ ip ■-■ ikxtv)* IU: Jana i BsMtsiaa k Oldřichovi Rotenbersk&nii 
r Jeři.™ fa At m [11. 47, kd*t pravj: »Skr«- Via\ ,. .< li (.uitili oe- 
d->: ■**»». ko4t *■'■ - KáÉjprfcy oioil.. 



1 152 



' potom za Arale do Cech uvedli. Domnění takové musílo tím 
více napomáhati klamu, jako by tažení do Míšně bylo hlavním 
účelem zbrojeni jejich. Brzy však se nyní k jinému podobalo 
Jiří Poděbradský, když se poslové jeho vrátili s nepořízená 
zdvihl se s vojskem svým od Plaňan, kdež byl dva dni ležel, s 
přitáhl blíž ku Praze k Bdchuvkům a PoČernicům. Tu jedn; 
heitman Pražský Hanuš z Kolovrat o osobni sjezd s nim v ně- 
kterém místě mezi Prahou a ležením jeho. Jiří Poděbradský 
vzkázal mu, aby přijel k němu do vojska; čehož se však ne- 
chtělo ani Hanušovi ani konšelům Pražským. Ve jménu Men- 
harta z Hradce a Hanuše z Kolovrat přijeli v poselstvi od nich 
v neděli dne 1 září toliko dva panošové Hanušovi, Jan Prače 
a Jan Štětina z Choltic, nemajíce jiného podání, než oč by byly 
viněny jakékoli osoby duchovni nebo světské, aby na to přijati 
byli umluvci, nebo aby to zůstaveno bylo na rozeznání sněmu 
budoucího. Vedle toho byly zaslány do vojska uštěpačné pí- 
semné odpovědi na listy metané v Praze. Hledíce vyjednává- 
ním planým získati času, dovolávali se zatím konšelé Pražští 
i ochránci jejich pomoci od přátel svých rozličných v zemi, 1 ") 
ale bylo na to již pozdě. Jiří Poděbradský zaslal jim ještě té- 
hož dne 1 záři odpovědné listy své, a hned druhý den ráno, 
v pondělí dne 2 září. přitáhl ještě hlíze až k Vršorkfuii, 
i konal odtud přípravy k dobytí Prahy. 

Vojsko, jehož hlavní ležení nacházelo se v údolí Botiče, 
snad asi mezi Vršovici a Nůsly, hned v noci potom pi-ihoto- 
vilo se odtud k útoku na dvou stranách, totiž proti zdi No- 
vého města v místech za Karlovem s jedné strany a proti 
Vyšehradu se strany druhé. Útok na Karlov měi býti nepo- 
chybně jen na oko, aby pozornost hajitelíi od pokusu opravdo- 
vého proti Vyšehradu byla odvrácena. Pražané, jak se zdá, 
nenadálí se útoku té noci. Byly sice postaveny stráže na 
místech, na kterých záleželo, ale ne v takové síle, aby měly 
stačiti k obraně. Teprve, když k ránu dne 3 září krátce před 
úsvitem vojsko udeřilo na zeď městskou za Karlovviti, zvo- 
něno jest na poplach u sv. Štěpána na Kovem městě k svo- 
lání sousedů do zbraně, nevíme s jak velkým účinkem. Dole 
pod Karlovem při samém potoce Botiči u dvorn Rackova J 

ze $v;miborka v Archive, 



3. Praha pod mocí Menharla z Hradce (1 1*4-1448). 153 

tehdáž íak zvaného (č. 452), jinak m slupi, byla postavena, H*8 
stráž při zdi městské, pod kterou v těch místech Botíč z údolí 
od Nflsel vchází do města. Byla poručena konšelu Novoměst- 
skému Váeslavovi z Hrobky, vedle něhož nacházel se při ní 
také Jan z Rabšteitm. bratr Prokopův, tehdáž purkrabí Vyše- 
hradský. Když bylo slyšeno zvonění na poplach, pomyslil Jan 
z RabŠteina na potřebu bdění o Vyšehrad, a dal se proto tá- 
zati branného Vyšehradského, to jest strážného hlavní brány 
Vyšehradské, kterou se vyjíždělo na stranu poledni, mělliby 
dost lidu u brány. Nebylo tam než několik sousedů, asi šest, 
krom nich pak Michal rychtář Vyšehradský a. Matěj střelec, 
který přebýval na spůsob střelců Novoměstských v domku při 
zdi na právo od brány. Když tak bylo oznámeno Janovi z Rab- 
Šteina, přišel nejprve sám se přesvědčit o tom, a teprv tehdy 
přivedl pomoc, všeho všudy asi 14 mužů, tak že bylo všech 
potom asi dvadceti. kteříž postavili se za branou na tu chvíli 
otevřenou v prostranství mezi branou a mostem přes nříkop 
zdviženým. Michal rychtář a Malěj střelec sami jediní konali 
hlídku na zdi v právo od brány stranou k řece. Jan Rab- 
šteinský slíbil jim poslati pomoc větší asi na 200 střelců, f" 
s tím vrátil se k svému předešlému stanovišti na Botiči. 

Tu chvíli byl se již přiblížil oddíl vojska Poděbradského 
potichu k Vyšehradu, nespozorován po tmě. Se zdi nebylo 
dotud nic slyšeti než štěkání psů v Podoli, které nevzbudilo 
žádného podezření. Sotva však odešel Jan z Rabšteina a Mi- 
chal rychtář po promluveni s ním opět jal se obcházeti po zdi 
od brány až ke zříceninám královského dvoru na kraji nad 
Vltavou, v tom pozoroval lámáni zdi u fortny bliž králova 
dvoru nad Podolím. Zvolav, kdo by tu by!, dostal za odpověd: 
Já jsem. C,i jsi? Odpověd: Svoji jsme. Tu zavolal Michal ry- 
chtář na Matěje střelce, a oba běželi k bráně, onen po zdi, 
tento dolem, aby oznámili, že se dobývají nepřátelé. Ale v tom 
již dobyvatelé, — byli to na předním místě sousedé Hradečtí 
— zlezli zeď, a trubač jejich dal toho znamení zatroubením 
nad fortnou: hned pak křičíce: Zabi hr! Kunštat a Hradec hr! 
jedni po zdi běželi za Michalem rychtářem, druzí dolem podél 
zdi hnali se ke bráně. Rychtář ukryl se jim po tmě v domku 
střelcově: ale branného (jménem Vaňka Běenovského) pře- 
kvapili nedaleko brány bliž domku téhož střelcova, a pova- 
livše jej na zem. vsknčili z vnitřka do hrány, zbili dílem, dílem 



1448 






Kniha IV. Oddíl první (1436— 1478). 



1448 zjímali sousedy tudíž .stojící na stráži, a most sekyrami vyra- 
zili, skobu srazivše, tak že otevřena jest přes něj a skrz 
hranu cesta vojsku očekávajícímu venku, kteréž tudy bez dalši 
překážky s vůdcem svým Jiřím /'udébrad^kým samým vtrhlo 
do hradu krátce před úsvitťin. Při tomto skutku šťastně vy- 
vedeném ztratili vítězi jediného muže, měštěnína Hradeckého 
jménem Bílka, kterýž zabit jest nepochybně ve krátkém boji 
mezi branou a mostem. Když se u stráže na Botiči stal po- 
křik, že jsou nepřátelé na Vyšehradě, běžel odtud Jan z Rab- 
Statná sice hned opět nahoru na Vyšehrad, ale musil ovšem 
spatřiti, že již pomoci nebylo, a zachránil se nejspíš útěkem. 
Troubení na Vyšehradě bylo zatím ostatnímu vojsku před 
městem znamením vítězství, po kterém ti, kteří dotud ležeb 
v údolí Nuselském, také se své strany počali se dobývati do 
města. í vešli derou, kterou Holič teče skrz zeď pod Vyšehra- 
dem. Stráž, při které se posud nacházel konšel Vácslay 
z Hrobky, nejspíš ze strachu brzy utekla. 

Nevypravuje se nic o útoku proti Karlovu, jaký měl 
účinek; snad i tam obránci, když slyšeli o vtrhnuti nepřítele 
jinou stranou do města, dali se na útěk, co mezitím Jiří Podě- 
bradský se svými od Vyšehradu teze vši překážky táhl ulicemi 
Nového města. Kuiisial lir! KutiM-ai lir! bylo heslo, kterým bo- 
jovníci jeho ustavičně velikými hlasy oznamovali příchod svůj 
na postrach protivníkům a k velkému potěšení většího počtu 
obyvatelstva Pražského, které vítalo je co vysvoboditele z dlou- 
hého potlačeni. Takž protáhl Jiří Poděbradský u vítězo- 
slávě a bez všelikého krveproliti nejprve Novým, potom též 
Starým městem, kdež spolu s druhými pány z vojska zasedl na 
radnici a zavazoval si ku poslušenství sousedy, kteří se k tomu 
ochotně dali nalézti. Mnozí měšťané Starého i Nového města, 
kteří se přidrželi protivné strany, a nejspíš také konšelé ně- 
kteří, bojíce se pomsty za své činy, utekli zatím z Prahy, tak 
také i heitman městský Hanuš z Kolovrat, o němž nic ne- 
praví se, čím by se byl pokusil o obranu města. Zachránilť se 
útěkem zadními vraty z domu svého na rynku Staroměstském 
(č. 930), ve kterém nejspíš probuzen byl ze spaní teprv po- 
křikem o dobyti města, a dostal se skrze Židy ven z Prahy na 
voze, i odebral se na Žebrák, hrad svůj zápisný. Naproti 
tomu Meiihttrf z? Hradce, skrývaje se někde na Starém městě, 
zrazen jest od souseda Jana Klamperny, a přiveden Jiřímu 



■ 



-]. Praha pod správou .liHlio Po.ir ]jj-:fi r-kO lio Milá- 14W). lóó 

Poděbradskému v zajetí na radnici Staroměstskou, kterýž dal 14-18 
jej odvézti na hrad svůj na Poděbrady. Také však knězi, kteří 
byli viněni z rušeni kompaktát, mezi nimiž jmenovitě mistr 
Jan Papouk'k, farář Týnský, též kaijiivnici kostela Pražského 
ze strachu utekli z Prahy. Ačkoli bylo vojsku jednoty Podě- 
bradské přísně zakázáno všeliké drancování, dle. čehož také se 
zachovalo, nicméně nedal si obecný lid Pražský v prvním 
okamžení zabránili obyčejné v takových příhodách udeření na 
Židy a loupeni jich, tak že vzali škodu znamenitou.") 



Praha pod moeí Jiřího Poděbradského. , 

a) Od dobyti Prahy aě dn vmliiury Wildšteinské. 
(1448-1450.) 

Jiří Poděbradský, zmocniv se Prahy proti straně od- 
porné, uvázal se nad ní v moc větší než byla přelitím moc 
Menharta z Hradce a Hanuše z Kolovrat, Nepřestálí na tom, 
aby toliko mocí svou hmotnou ochraňoval stranu sobě pří- 
chylnou ve městech Pražských nebo aby byl velitelem čili heit- 
manein nad vojenskou mocí jejich, nýbrž jal se hned vykoná- 
vati dílem také vlastní práva královská nad obcemi. 

Již nazejtři po svém vskoéení do Prahy, dne 4. září, 
mdil kornely na Starém, na Novém i v Menším městě Praž- 
ském, neohlížeje se na domnělé právo Staroměstských, že by 
nikomu než korunovanému králi českému nepříslušelo to či- 
niti. Nikdo tu chvíli nezdvihl této námitky; nýbrž konšelé 
i obce všech tři měst ochotně slítli li býti mu věrni a poslušní 
až do budoucího krále, který by řádně zvolen by! a korunován 

"J Některé podrobnosti zde uvedené, j;ikož jména Anděla a Duršmida 
mezi posly Jiřího PodPbradského do Prahy, udáni určilč, že dnp 2 Září 
přitáhl Jif-í až k Vršovicíim, polom o zrazení Menharta /. Hradců 
Janem Klam pernou, vážil jsem pouze z vypravovaní Palackého 
v Časopis? ýesltého musea roku 182', kteří řělSím dílem doslovné 
opakováno jest v Dějimivh národu če.skrtio IV. 1. 170—173. Palacký 
patrné" Čerpal >• pramene jistého, jeho?, ani na jednom ani na drohém 
místP neudává, a který mi posud také odjinud není povĚdom. 



I 






156 



Kniha IV. OddiJ první (1436-147H) 



na království.") Jiří Poděbradský nazýval se odtud spróř'Ce»i 
a ředitelem měst Pražských ?*) a zůstávaje vždy hlavou celé 
posavadní strany své, která byla již skutečnou většinou ná- 
rodu, byl také nazýván „správcem všech obci k pravdě Boží 
pHchyhnjch a zvláště měst Pražských"." ) Postavení jeho 
v tom spůsobu rovnalo se nejvíce někdejšímu Sigmtmda Ko- 
rybutoviče za druhého přebývání jeho v Cechách; cílem pak 
snaženi jeho i jeho strany, ku kterému se dobytím Prahy 
značně přiblížil, bylo, aby cestou zákonnou moc svou tehdejší 
rozšířil na celou zemi, tak aby se tím spůsobem dosáhlo ko- 
nečně zřízené správy zemské na čas, pokud nebylo krále, i aby 
tato správa zemská byia v rukou strany pod oboji, ne protiv- 
níků jejich. 

x Konšelé, které Jiří Poděbradský sadil v Praze, byli ve 
všech třech městech veskrz noví, tak že ani jednoho nepo- 
držel ze starých radd. Na Starém městě učinil purkmistrem 
prvním AntoniŠe od oslů v ulici Kunšovic (č. 461), a mezi 
ostatními konšely nacházel se Vácslav Duršmid z Vesce, jeden 
se sousedů zajatých roku 1438, který se později vybavil 
z vazby na Žebráce a přebýval potom na Mělníce (.14-39); též 
stal se konšelem výše zmíněný Jan Klamperna, který byl ná- 
pomocen k zajetí Menharta z Hradce. Na Novém městě byl 
prvním purkmistrem Vácslav Cvok, na Malé straně Matěj 
Herka. Jiří Poděbradský však nedopustil Žádného pronásledo- 
vání ssazených konšelů nebo stoupenců jejich, ku kterému 
mnozí z obce snad byli dosti nakloněni pro předešlé křivdy a 
útisky. Nejvíce nenáviděný z nich. Pesík z Kunvalda, jinak od 
stříbrné hvězdy, kterému snad okamžitě se nepodařilo utéci 
z Prahy, přebýval tu bez nátisku ještě několik neděl; a toliko 
když žádal nových konšelů za dovolení, aby se směl odstěho- 
vati na Dražíce u Benátek, hrad jenž od nedávné smrti 
bratra jeho Jana podkomořího náležel synům téhož, jeho sy- 

") Cíli iiiiem consules eL tota coinrnunitas promiscrunt obedientiam et 
fidelilatem usque ad futurum regetn, qui legiiitM* eligelur et corona- 
bitur ad hoc regnura, zni zápisek o tom téhož dne v knue Novo- 
městské 6 89. 

*') Gubemator et recíor cmlalum Pragensium nazýv;! jej při též příle- 
žitosti kniha Malostranská E 11. 

B ") Tak se čte v listině o narovnání knřžf a mi atrii Pražských dne 16 Listo- 
padu toho roku v rukopise kapituly Pražské O XXXIX. 



■ 



4. Praha pod správou Jiřího Po do hradského {14-18—1150). 157 

novcům; dopuštěno jest mu to na ten spůsob, že se musil on 1-148 
sám a s ním i zaň nejstarší ze synovců oněch, Jan ze Dražíc, 
zavázati slibem pode ctí a pod věrou i pod ztracením všeho 
statku, k obesláni purkmistra a konšelů přijeti zase do Prahy 
a neodjíždět!, pokud by nevydal počtu řádného ze svého úřado- 
vání a neučinil každému zadost, od koho by čím viněn byl 
podlé práva městského. Pesík dal slib ten ve plné raddě na 
radnici Staroměstské u přítomnosti ětyr z přednějších pánů 
jednoty Poděbradské, Zdeňka ze Šternberka, Jana Čabeli- 
ckého ze Soutic, Zdeňka Kostky a Jana Sádla z Kostelce. 81 ) 

Obdržev zároveň s Prahou také hrad Pražský pod moc 
svou, ustanovil Jiří Poděbradský hned také na místě Men- 
harta z Hradce nového nejvyššího purkrabí, Zdeňka Kono- 
piilxkřini 7.i? Šternberka, synovce páně Alšova, nejpřednějšího 
z pánů pod jednou, kteří se přidrželi jeho .strany. Nebyl tim 
obnoven úřad nejvyššího purkrabí v celé podstatě své, poně- 
vadž nebylo soudu zemského, ku kterému vztahovala se nej- 
hlavnější pmimio.st jeho; ale ovšem uveden byl Zdeněk Kóno- 
pišstský v drženi práv a požitků tohoto úřadu, pokud byly při 
něm zachovány, a vládl tudy jmenovité také městem Hrad- 
čany a jinými statky purkrabskými v okolí Pražském. 

Zároveň ze změnou provedenou v řádě obcí Pražských a 
v postavení stran mezi stavy zemskými stala se následkem 
dobytí Prahy také změna důležitá ve stavu správy církevní. 
Již dne 5 září, jen dva dni po vskoéení Jiřího Poděbradského, 
přijel mistr Jan z Rokycan do Prahy, kdež uvítán jest se slá- 
vou velikou. Čtyři sta jezdců čekalo od rána před radnicí 
Staroměstskou na příchod jeho, a když přicházel o nešporách, 
vyjeli mu vstříc před město, a doprovodili jej ulicemi až 

") Ve Starých Mnpisfh řmikýrh n.i str. 164 íte se sic jadnoduŠe, Že 
PeŠik z Kunvalda >utekl jpst na Dražíce nad Benátky k svým strý- 
cuoiri", a klade se to tak podohnř, jakoby byl utekl hned po dobyti 
Prahy; ale pfedce neudává se čas ten výslovné. Skutečné vsak na- 
cházel se jeítĚ dne 1 Října 1448 v Praze dle jistého zápisu v knize 
StaromĚstské toho dne (fol. 158), a v též knize nachází se zápis jiný 
rlne 31 Října 1450 ffol. 226), ve kterém se vypravuje, že .když 
Pesík z Kunvatdu po změněni nrřho jnirrimisfrstrie prosil se jest od 
pánův purgmistra a konšelóv Starého města Pražského na Dražíce, 
svolili k tornu na ten spiisob. jak tuto povedeno. 



] 






158 Kniha IV. Oddíl první (1436—1478). 

1448 k radnici.'*'.) Tam jej s poctou přijali konšelé Starého i No- 
vého města,*" 1 ) a od nich uveden jest na místo odběhlého Jana 
Papouška do koslelrt TijiisIípIiu, kdež hned nazejtří počal zaso 
kázati a konati správu duchovní. Co volený arcibiskup byv 
již před sedmi léty přijat za správce duchoven sivá strany pud 
oboji, jak daleko sáhala moc jednoty Poděbradské, uvázal ne 
nyní v týž úřad také nad duchovenstvem Pražským. Stalo se 
to nejspíš bez odporu posavadních dvou administrátorů, vo- 
lených po smrti krále Albrechta, Janu z 1'říbratné a Prokopa 
z Písni; kteříž zůstali i potom v pokojném drženi far svých, 
u sv. Jilji a u sv. Jindřicha. Některé nesnáze byly toliko 
o malé rozdíly v řádech kostelních mezi duchovními dvojího 
Idotud poslušenství, které však dosti brzy byly odstraněny. 
(Prostřednictvím Jiřího Poděbradského a jiných pánů i kon- 
šelů Pražských a se svolením Rokycany jakožto hlavy ducho- 
venstva zavřeno jest totiž narovnáni mezi mistry Pražskými 
a kněžimi obují strany dne Hi listopadu ve shromáždění slav- 
ném u veliké síni v kollejl Karlové. Všichni zavázali se za- 
chovávati kompaktáta a smlouvy s císařem Sigmundem; 
o řády kostelní pak smluvili se, aby všecky byly konány tak 
jak bylo zavedeno za biskupa Filiberta a v Praze od té doby 
vždy zachováváno; toliko co se týkalo rozdávání svátosti pod 
oboji spůsobou dítkám a českého zpívání epištol a evangelií, 
které jedni konali a druzi opomíjeli, aby zůstali jedni í druzi 
při svém a na tom se snášeli až do rozhodnuti koncilia vedle 
soudce ve Chbe umluveného. Při tom ustanoveno také o kné- 
■žích,- kteří spravovali kostely nejsouce k nim stvrzeni od bi- 
skupů, aby proto nebyli tupeni, ale až bude země míti biskupa, 
aby se v tom obyčejnému řádu podrobili. Kdoby z umluv 
těchto .se vytrhnul a rozbroje činil, aby trestán byl světskou 
mocí jakožto rušitel svornosti. Krom Jiřího Poděbradského 

,! ) Tak se snad rozuměti srn! vypravováni letopisu Jana Kubinského 
(Johanu von Rubeni velmi nejasnému: intravit Pragam (Rokycana) 
cum quadringenlis ec|uis, qui ipsum de civilate el extra conduxerunt, 
cxpactanles eum ante praelorium tota die. 

") Jan Kubinský praví: scabini »novi el untiquw, honorifice eum, sieut 
ad eos decuit, suscoperunt; coby však staří konšelé míli přitom či- 
niti, a íeby se byli chtCli toho účastniti, nelze dobře pomysliti si, a 
myslím tedy, Že snad se mají rozuměti scabini novae et antiquae 
civitatis. 



4. Praha pod správou Jiřího Podřbradskřho [lIAS— 14B0), 159 

byli ve shromážděni tomto přítomni pan Aleš ze Šternberka, 144S 
pan Zdeněk Konopištský, Jan z Rušinova, Jan Čabelický ze 
Soutic a více jiných rytířů a zemanů, kteří toho času déle zů- 
stávali v Praze, též purkmistři všech tří měst Pražských. 84 ) 

Tak jako Rokycana byli .se i někteří jiní knězi navrátili 
do Prahy, kteří za vlády strany protivné byli m ušili město 
opustiti; z nichž jmenovitě mistr Váculav z Dráčkova stal se 
zase správcem kaple Betlémské; jiní nastoupili na místa fa- 
rářů odběhlých. Uveden zejména ku kostelu sv. Havla na místě 
kněze Vacslava, vrstevníka Jana Papouška, kněz Viktorin, 
k sv. Petru na Poříčí kněz Matěj a k sv. Štěpánu (ve zdi?) 
onen kněz Jan, jenž byl prý uřezal ocas mezky ni legata Kar- 
vayaia, od čehož nazýván Ocásek. 

Změnami těmito utvrdilo se znova výhradné téměř 
panství strany pod oboji a řádů jejich v Praze. Straně pod 
jednou zůstal krom klášterů velice zašlých vždy ještě kostel 
hlavni na hradě Pražském, ale spravován byl jen nejspíš fa- 
rářem a několika kněžísni nižšího postaveni. Kanovníci, 
utekŠe z Prahy, přebývali na ten čas ve Plzni, kdež tudy také 
administrátoři arcibiskupství od nich zvolení měii své 
sídlo. 85 ) Také němečtí mistři a študenti i kteří byli z přijíma- 
jících pod jednou v učeni Pražském, odstěhovali se téhož času 
z Prahy, a tudy také učení Pražské bylo celkem zase spravo- 
váno stranou pod oboji. 

Dobytí Prahy Jii ; ím Poděbradským bylo však skutek, 
který proti němu a jeho stoupencům velice popudil stranu 
protivnou mezi stavy českými; kteráž nemínila snésti jej 

") Narovnání toto nachází ae v rukopise kapituly Pražska O XXXIX, 
též v pamětní knize Novoměstské při roce 1448 Q 4. V onom na- 
zývá, se Rokycana v závěrce • hlavou všech kněží Pražských i jiných 
mčst a obcí-. 

,s ) SvČdČÍ o lom lisí průvodní daný odtamtud kanovníkovi Martinovi 
na cestu v poselství ku kardinálovi Ivarvayalovi dne 2 Ledna 1449, 
kdfá uvodí <t> »ťr<u-opius tle Chidrub . . decmus et capitulum Pra- 
gensia ecelesiae, nunc Novae Pilznae Pra^eníia dincesis dc laríbus pro- 
pr'is exiliari commorantea. (Na cedulce vstrčené do Akt consistorii 

; Pragnisis NIN při lislĚ 43.) V Praze avodí se roku 1451 v knize 
HraďaMskr'' fn Ví Jacobua del.imi et Potrus de Nimburga »presby- 
'er i caatri Pra^ensist, kupujíce vinnici a dum jeden na Pohořelci. 






160 Kniha V. Odtlíl první (1436— 1478). 

1448 mlčky, nýbrž zasadila se brzy uiocí o zvráceni jeho. První, 
který v tom směru povstal proti Jiřímu, byl Oldřich z Hradce, 
syn Menhartův. Žádalť nejprve dopisem jedním a druliým na 
Jiřím Poděbradském, aby otce jeho propustil na svobodu, 
pokládaje zajetí jeho za křivdu bez viny jemu učiněnou; když 
pak Jiři netoliko ve jménu svém, nýbrž celé jednoty toho ode- 
přel (23 září) vině Menharta z oukladů nepřátelských, které 
prý spolu s Pražany strojil proti němu a jeho straně, a ozna- 
moval, že míní o tyto viny podati se na rozhodnutí sněmu 
ustanoveného k času sv. Šimona a Judy (28 října); Oldřich 
ze Hradce nejen stížnost naň vedl u jiných pánu českých 
i u krále Římského Fridricha, žádaje pomoci od nich, než 
i hned také strojil válku proti němu. 

U krále Fridricha bylo poselstvo české ve Vídni, Oldřich 
z Rosenberka a Jan z Rabí, právě v čas dobytí Prahy Jiřím. 
Zrovna v den, když měli hlavní slyšení u krále, v němž před- 
nesli tehdejší žádosti sněmu českého, v pátek dne (3 září, došla 
jich novina, že byla Praha jim ztracena a Menhuit jat; cul 
jak jich samých tak krále i kardinála Jana Karrayala ne- 
málo pobouřilo. Obadva, král i legat, dali jim odpovědi v pod- 
statě takové, jak jim Oldřich Rosenberský i tentokrát poradil. 
Dalif jim znáti svou nelibost nad tím, co se v Praze stalo, 
a vzali z toho přičiuu k novým odkladům; král Fridrich pak 
také žá.da!, než by se v jednání o žádosti země dále mělo po- 
kročiti, aby byl Menhart z Hradce propuštěn ze zajetí a vše 
aby se navrátilo ku předešlému stavu. K žádosti Oldřicha 
z Hradce a strýčence jeho Jana Hradeckého z Telče na Mo- 
ravě psal král Jiřímu Poděbradskému list káravý, žádaje také 
na něm přímo, aby Menharla vězení sprostil, podobné pak 
též listy dal zaslali Pražanům a pánům jednoty Poděbradské 
v Praze na ten čas meškajícím (c. 213 září). 

Když naléháni toto bylo oslyšáno, počalo se nepřátelství 
mezi stranama předně škodami, které činili lidé Oldřicha 
Hradeckého z hradu Karlštejna; neb se ten nacházel v jeho 
moci jak před tím otce jeho Menharta; a zase škodami na 
statcích Karlštejnských činěnými z hradu Pražského, jejž 
držel Zdeněk Konopiětský ze Šternberka jakožto nejvyšší 
purkrabí. Posádka Karlšteinská byla darmo napomínána ku 



pokoji od pana Alše Holického ze Šternberka; on i Jiří Pode- I 
hradský sám psali proto Oldřichovi z Rosenberka (22 října), 
když se zatím z poselství Vídenského vrátil na Krumlov, žá- 
dajíce za jeho prostřednictví a napomínajíce, aby přijel a jiné 
měl k tomu, by přijeti na sněm o sv. Šimone a Judě, kdež by 
učinil zprávu o svém pořízeni u krále i legata a kdež by pře 
týkající se Menharta z Hradce byla uklizena. Ale Oldřich 
z Rosenberka přijel sám z Vídně s úmysly nepřátelskými, 
které toliko na čas tajil. Dorozuměv se s Oldřichem z Hradce 
a Janem z Telče, poslal do Prahy k jednání s Jiřím Poděbrad- 
ským o bezpečný průvod, pod kterým by mínil na sněni přijetí; 
ale zároveň svolával pány spřátelené na zvláštní sjezd do Bu- 
dějovic (20 října) ke dní ó listopad u.*'"' u ) Tam se nejspíš staly 
nějaké úmluvy ku prospěchu Oldřicha z Hradce, ač ještě ani 
Oldřich Rosenberský ani jiní jeho strany neposkytli inu po- 
moci zřejmě. Zatím vsak Oldřich Hradecký zjednal sobě po- 
mocníka ze strany v zásadách jemu odporné, kněze Bedřicha 
ze Strážnice, kterého ke spolku s nim povzbuzovaly předešlé 
různice strany Táborské s jednotou Ptáčkovou, nyní Podě- 
bradskou, i také soukromá záští s některými sousedy jeho 
k jednotě této se znajícími. Oldřich z Hradce zavřel a ním 
smlouvu (28 řij.), dle níž Bedřich na jeho útraty sebral něco 
branného lidu v sídle svém Kolíne i počal odtud škoditi na 
statcích bližších Jiřího Poděbradského i přátel jeho; oba pak 
zavázali se sobě spolkem až do budoucího krále, u něhož 
Oldřich sliboval věrně státi o dohře a poctivé Bedřichovo. 
Oldřich ze Hradce sám vložil posádku do hradu Miirovic blíž 
Prčice, odkud konány jsou nájezdy nejspíš hlavně na statky 
Zdeňka Konopištského u Benešova. 

Následkem toho přišlo okolo polovice měsíce listopadu 
k zaslání odpovědí čili k vyhlášeni války od jedné strany 
k druhé. Oldřichovi z Hradce odpověděli vedle Jiřího Podě- 
bradského Pražané všech tří měst jakožto pod jeho správou 
stojící, též Zdeněk Kostka z Postupic; Zdeněk Konopištský 
byl to učinil již prvé. Mezi Oldřichem Rosenberským a Jiřím 
Poděbradským zatím ještě se vyjednávalo, ale na jalovo. Bez- 

[•*») Srvn. Arch. C. XIV, 40-41]. 

Tomek, Ilíjepia Prahy, díl VI. 2. vyá. 1 1 



1132 
1148 peč 



162 Kluba IV. Oddíl první (14S6-U7S). 

1418 pecny průvod, jehož žádal Oldřich Rosenberský po poslu svém 
Praze, byl nejspíš takového apňsobu, že ho Jiří Poděbradský 
a jednotníei jeho nemohli dáti, i požádali dvou pánů nenále- 
žejících k jednotě. Zbyfika Zajke z Hasenburka a Jana Smiři- 
clcého, aby na jiný spůsob s Old řichem Eosenberskym o pří- 
chod jeho do Prahy jednali; což však také nevedlo k cíli, 
protože Oldřich do Prahy v tehdejším stavu věcí vůbec jeti ne- 
mínil a jen hleděl získati času. Tu hnul Jiří Poděbradský vo- 
jenskou moci svou předně proti Kutími, později pak odtamtud 
do okolí JieiiPšova, zdá se, že vlastním svým vedením. Oldřich 
z Hradce, obávaje se útoku na Mitrovice nebo i dalšiho 
vtržení nepřátel do kraje, kdež se nacházely vlastní jeho 
statky, žádal snažně Oldřicha Rosenberského (10 pros.), aby 
lid svůj vypravil do pole ke spojení se s nim u Soběslave. Bylí 
mu Oldřich Rosenberský nejspíš slíbil pomoci pro jistý případ. 
Ale dřív jak se zdá než k tomu přišlo, měl Bedřich Strážnický 
svou příčinu, pro kterou dne li) prosince zavřel pnini>ii 
s Jiřím Poděbradským do Nového roku. Pod příměřím tím 
měl býti sjezd o srovnání se, a Oldřich ze Hradce ochotně při- 
stoupil k témuž z příčiny sobě oznámené. Příčina ta nejspíš 
byla, že se kněz Bedřich na tu chvíli neznal býti dosti silným, 
ale doufal za nedlouho získati nového spojence. Přiměří jest 
potom ještě i na něco déle prodlouženo, a za něho sjeli se Jiří 

1449 Poděbradský a Oldřich z Rosenberka dne 10 ledna 1449 
v Soběslavi, a umluvili další sjezd o málo dní později v Pel- 
hřimově. Tam dostavili se Jiří Poděbradský a Oldřich ze 
Hradce co strany, Oldřich Rosenberský pak, Zbyněk Zajíc 
z Hasenburka a Jan Smiřický co prostřednici mezi nimi, 
krom jiných něco více osob k svědectví. 

Jiří Poděbradský žádal i zde, aby byl jak nejdříve možná 
držán sněm položený předešle do Prahy k sv. Šimonu a Judě, 
kdež by Oldřich Rosenberský učinil zprávu o svém poselství, 
a na sněme tom aby se stala výpověd o rozepři mezi ním 
a Menhartem i Oldřichem ze Hradce. O tom nechtěl však 
Oldřich z Hradce nic slyšeti, nýbrž žádal, aby otec jeho ihned 
propuštěn byl ze zajetí na Poděbradech, aby Praha byla jemu 
navrácena a každý aby přišel zase k svému úřadu a statku, 
což rozumělo se na předním místě o purkrabství Pražském, 



4. Praha pod správou Jifílio Poděbradského (1448-1450), 163 

které držel Zdeněk Konopistský. K tomu když ovšem Jiří 
Poděbradský nemínil přivoliti, hledány j-sou jiné cesty k srov- 
nání ode dvou z prostředníků. Zbyňka Zajíce a Jana Smiři- 
ekého. co zatím Oldřich Rosenberský napomáhal Oldřichovi 
z Hradce ve vynasnažení jeho, aby se konce nedošlo. Ku po- 
hádání snad od prostředníků oněch dvou podával se Oldřich 
z Hradce na přátelské rozsudí, kteří by učinili konečnou 
platnou výpověd ve čtyřech nedělích; ale když proti nadání 
jeho Jiři Poděbradský podání bito přijal. Oldřich z Hradce 
táhl zpálkem, pravě, že ve čtyřech nedělích teprv dá odpověd 
,ia to, poradě se prv se svými přátely. Na tom rozešel se sjezd, 
a Oldřich Hradecký ani ve čtyřech nedělích odpovědi své 
nedal. 1- ") Jednaloť se již o jiné než posud prostředky ke zvrá- 
cení pokroku, který učinila jednota Poděbradská dobytim 
Prahy. Již před tímto vyjednáváním jalovým byl Oldřich 
Rosenberský jednal o pomoc peněžitou od krále Římského 
k zdviženi zbraně proti Jiřimu Poděbradskému, a byla mu 
2 počátku Činěna naděje na ni. V zemi samé minii Oldřich 
spojiti celou stranu Jiřímu protivnou v mocný spolek, a hnětl 
po rozejiti sjezdu Pelhřimovského rozeslal pozvání na všecky 
strany ke sjezdu ve Strakonicích, kdež spolek lakový měl 
býti umluven. 

Nepřátelé Jiřího Poděbradského pokoušeli se toho času 
spůsobiti jemu nesnáze v Praze pobuřováním obecného litin 
křivými pověstmi a pomluvami rozličnými, které rozšiřovali 
tajní pomocníci jejich ve městě dílem řečmi pokoutními dílem 
metáním listů hanlivých. K popuzení lidu náchylného k ne- 
důvěře roztrušováno jest i o sjezde Pelhřimovském, jakoby 
tam Jiři Poděbradský byl jednal neupřímně, „ku podtržení 
prý pravdy Boži", a že prý strana odporná tomu se radovala. 
Jiří Poděbradský učinil z té příčiny jisté napomenutí ku 
konšelům a obcím, ve kterém pohádal také k některým opa- 
třením v obchodech a řemeslích ku prospěchu lidu obecného 
a v jiném směru zase ku povznesení učeni Pražského. Z té 

"j Oldřich Rosenberský sám vyznává v dopise k Burianovi z Gulen- 
Sleína {v Archive českém lil. 50), že OUfich r. Hradce na sjezde tom 
konce nechtěl; praví: Beze víeho konce jsme se rozjeli; >neb pan 
Oldřich na to 6el.« 

U* 






16£ Kniha IV. Oddíl první (HS6-U78). 

i£<) příčiny shromáždily se obce visech fři měst Pražských, a daly 
ndpověd zespolka, ve které děkovali jemu za piluoú práci joha 
n pravdu Boží, o obecné dobré mést těchto, jakož i že při do- 
bytí města „milostivě učinil" s nimi a vždy činí, vyslovovali 
jemu pinou důvěru ve všem, a slibovali nelitovati statků, 
i hrdel vedle něho proti straně odporné, státi v poslušenství 
a v lásce i jednoto s ním vedle slibu prvé jemu učiněného, 
i učiniti také vše dle žádosti jeho o věcech výše vzpomenutých. 
Dle uložení od obcí hnod potom purkmistři a konšelé 
všech tří měst vydali zvláštní nařízeni, jimiž mělo napomenutí 
jeho a žádostem těm býti zadost učiněno. Na předním místě 
zakazovalo se všeliké lehčení kompaktát a věcí v nich obsa- 
žených a všeliké utrháni nebo pomluvy o panu správci neb 
i jiných úřednících a osobách světských i duchovních pod 
skutečným trestáním. Zakazovaly se dále všeliké schůze po- 
stranní po domích, na ulici nebo kdežkoli jinde, poněvadž se 
jimi vzbuzuje zlé domnění jedněch o druhýck; komu by se co 
zdálo užitečného městům těmto, žcť nepotřebí jiného než 
vznésti to na purkmistry a raddy, kteříž to opatří. Následo- 
vala nařízení, aby stavovány byly hříchy smrtedlné, jakožto 
hry kostečné, vrlicábné, karetné a všeliké jiné o peníze a zisky. 
Každý hospodář měl to stavovati v domě svém, a měl opatro- 
vati Čeleď svou a podruhy i hosti, aby nechoval u sebe lidi 
prázdných, povalujících se po krčmách a hospodách, nebo 
žen lehkých. Každý hospodář měl také, jak již bylo dávnější 
svolení obce, opovídati své hosti purkmistrovi. Srovnáte s tím 
nařízeno nyní také o knězích hostinných, aby byli oznamováni 
správci kněžskému, mistru Janovi z Rokycan, poněvadž 
prý stávalo se, že přicházeli knězi strany odporné, často pře- 
strojeni v rouše světském, a plodili roztržení mezi lidmi. Všem 
sousediim zakazovalo se míti jakékoli ,.p;í ny přikázané", to jest 
zavázati se jakémukoli pánu zemskému ke zvláštním službám 
nebo poslušenství, jakž bylo také již bráněno v předešlé výpo- 
vědi mezi Starým a Novým městem tohoto roku, tak aby 
žádný neměl závazku než k obci a jejím představeným. Ku 
prospěchu obecnému, zvláště však chudého lidu, nařizovalo 
se přísně zachováváni spravedlivé míry a váhy, spravedlivých 
cen chleba režného a bílého, též při nápojích a při řemeslích 



4. Praha pod správou Jiřího Poděbradského (1448-1450). 165 

všelikerých. Zvláštní péči obracel Jiří Poděbradský nepo- 
chybně na oživení obchodu s cizozemskem; pročež učiněno 
svoleni, aby kupci kteréhokoli jazyka z cizích zemi přijížděli 
do měst Pražských se svým kupectvím a vedli tudíž obchody 
své svobodně, zachovávajíce při tom řád a kázeň a nechajíce 
všeho tupení neb utrhání, totiž pro náboženství. Rovněž dle 
zvláštního přání správcova ohlášeno, aby žáci a študentově 
kteréhožkoli jazyka volně přijížděli a uěení svého hleděli 
i svobod učení Pražského užívali dle ustanovení císaře Karla, 
když by toliko poctivě se chovali bez výtržků škodných. 
Článkem závěrečným těchto nařízení prošeni jsou mistři 
a kněží Pražští, aby i oni svornost a lásku mezi sebou zacho- 
vávali a k tomu lid měli, stojíce v poslušenství k mistru Janovi 
z Piokycan jakožto arcibiskupu volenému dle slibů svých. 5 ') 
Ačkoli Meultuii z Hradce mezitím v zajetí svém na Podě- 
bradech chován byl se vší šetrnosti, nicméně jsa již muž dosti 
vyáokého věku, povážlivě se roznemohl. Jiří Poděbradský 
nechtěje stížiti stav jeho více než bylo potřeba, a chtěje uká- 
zati i na dále smýšleni své smířlivé, hned po sjezde Pelhři- 
movském dal znáti náklonnost svou ku propuštění jeho na 
závazek pánům, kteří na sjezde byli opravdově se zasazovali 
o prostředek, totiž Zbyňkovi Zajícovi a Janu Smiřickému, kte- 
říž následkem toho spolu s dvěma zpmany, Arnoštem Leskov- 
cein a .Taném z Hrádku, odebrali se k němu na Poděbrady. 
Tam k žádosti jejich Jiři Poděbradský propustil Menharta 
na ten spůsob, že musil slíbiti staviti se k roku, když by byl 
k tomu vyzván. Menhart ze Hradce provázen od Arnošta Le- 
skovce a Jana z Hrádku dal se vézti na Karlštein: ale na této 
cestě, přemožen nemocí svou, zemřel dne 3 února. 

Jen několik dní potom sešel se sjezd ve Strakonicích, a l ti 
byl pomlouván a hyzděn Jiří Poděbradský od Oldřicha 
z Hradce a jiných, že prý Menharta dal otráviti. Přítomni 
byli tu Oldřich z Roeenberka a Jindřich syn jeho, Oldřich ze 
Hr.idce a všeho všudy šest pánů jinýcb veskrze z jižních a zá- 
padních krajin země české a krom nich kněz Bedřich ze Stráž- 
il Odpovňd daná od obci Jiřímu Poděbradskému nachá/i se v pamětní 

knize Novoměstské při tom roce fol. 5; nařízení p.ik tato konSelíi 

v Liber reíMuíiss. přivil, png. 152. 



Kniha IV. Oddíl první (1438— 1478). 



166 

1419 nice i něco zemana a měšťanů. Ti mezi sebou zavřeli jednotu, 
ku které jiným otevřen měl býti přístup, kdož by se k ni po- 
zději přiznali. V zápise učiněném dne íí února stěžovalo se na 
dobyti Prahy a zajetí i prý vězením tím o hrdlo připraveni 
Menharta z Hradce b vytýkáním, že tudy hnuto jest kompak- 
táty, listem mírným, smluvou Pelhřimovskou a jinými všeli- 
kými smhivami. kterými prý pokoj v zemi zjednán byl, a po- 
loženo za účel jednoty, ne ahy smlouvy tyto přivedeny byly 
k platnosti, neb toho strana tato nikdy opravdově nechtěla, 
než aby prý věci ty šeredně začaté v dobVé byly uvedeny, tc 
jest, aby moc, které strana pod oboji dosáhla dobytím Prahy, 
jí za.se z rukou byla vytržena, Jednotnící vyslovovali zápisem 
tím povšechné ochotnost svou k mírnému srovnání se se 
stranou odpornou, ale ta.ké zavazovali se státi spolu za jedno 
proti každému, kdož by srovnání takového odmítl. Oldřich 
RoseBbersfcý '•> syn jeho Jindřich byli naznačeni za náčelníky 
spolku tohoto. Na základě onoho zápisu učiněno však tudíž 
na sjezde Strakonickém uzavřeni určitější, dle něhož mel Jiří 
Poděbradský vyzván býti, aby se dostavil ke sněmu, jejž kladli 
jednotnici do Plzně, a tam aby se v rozepři své š Oldřichem 
Z Hradce podrobil rozhodnuti, které by sněm tento uě ; nil; 
pakli by se tomu nepodvolil. měla jednota sebrali pole proti 
němu v určitý den, druhou středu v postě (5 březj. 

Dřív než tento den přišel, byl pokoj v zemi porušen na 
vice stranách zároveň. Zjednáním, jak se zdá. kněze Bedřicha 
Strážnického stal se nyní také známý škůdce zemský Jan 
Kolda na Náchodě pomocníkem Oldřicha z Hradce, a slíhiv 
přistoupiti k jednotě Strakonické, počal válčiti se služebníky 
Jiřino Poděbradského v kraji Hradeckém í hubiti taméjší 
jeho statky. Kněz Bedřich sám pálil opět v sousedství Kolína; 
posádka Kailšteioská loupila a jímala lidi ve svém okolí, jme- 
novitě také panu Alšovi Holickému, jenž sídlil na Křivoklátě; 
podobně choval se pan Jindřich z Kolovrat ze zámku svého 
v Buštěvai. Zdeňkovi pak Konopištskému počai škodili pan 
Kumi Rozkoš z Dubě z hradu Kostelce nad Sázavou. 

Jiří Poděbradský a přátelé jeho chovali se k tomu některý 
čas jen obranně, a zejména co se Koldy týkalo, psal heitman 
kraje Hradeckého Jetřich z Miletinka spolu se synovcem svým 



4. Praha, pod správou Jiřího Poděbradského (1448—1450). 167 

Soběslavem řečeným Mrzákem panu Oldřichovi Hosenber- * 
akénm, dovolávajíce se jeho, aby jej přimel ku pokoji. Také 
však držen sjezd kraje Hradeckého v fíydžorě, k němuž přijel 
i Jiří Poděbradský ; kdež uzavřeno jednati s Koldou o přiměří, 
kdyžby pak rovnému nechtěl, zdvihnouti zbraň proti němu. 
Na miste Jet Lichá z Miletínka jakožto již staršího, zvolen se 
vzhledem k tomu Soběslav Mrzák, syn někdy Diviše Bořka, 
za heítmana krajského. Co posel odehrál se ku Koldovi p;in 
Hašek z Waldšteina. Vyjednávání s nim ukázalo se však brzy 
býli marné; chtělf svoliti ku příměří s ostatním krajem Hra- 
deckým, ale ne s Jiřím Poděbradským a služebníky jeho, tak 
aby je volně mohl hubiti dále; k tomu zjednal sobě pomocníka 
Stálé rovného, Krištom Sofa na hradě Waldšteině, loupež- 
nickém hnizdě jinde již zmíněném, kteréhož Sof postoupil mu 
k jebo potřebě. Následkem toho Soběslav z Miletínka co 
heitman s raddou sobě přidanou nařídil (23 ún.) sebráni hoto- 
vosti krajské u Lochi/ític na Labi mezi Hradcem a Jaroměří 
ke druhému čtvrtku v posté ((i března).*") Nazejtři potom, 
dne 24 února, držel Jiří Poděbradský se svými t,\pzd re Kuiné 
hoii\ kdež usnesli se, k sněmu navrženému v Plzni nesvo- 
lovati, nýbrž stáli vždy o sněm ze svoleni obecného položený 
v Praze, na kterém mělo se jednati ne pouze o soukromou při 
mezi panem Jiřím a Oldřichem z Hradce, nýbrž zároveň 
a předně o obecné záležitosti země; ustanovili však osoby ze 
svého prostředka, kteří .se měli do Plzně odebrati a tam vylo- 
žiti příčiny jejich, i žádali pro ně bezpečného průvodu od 
Oldřicha lioseoiicrského. Na sjezde tomto nejspíš se také 
jednalo o výpravu proti Koldovi, jíž se nyní vedle kraje Hra- 
deckého účastnil také kraj Chrudimský vedením heítmana 
svého Zdeňka Kostky a někdejšího beitmana Táborského Jana 
Pardusa z Vrátková seděním na Richenburce. Sehravše se 
nejspíš v den ustanovený u Ldchipiic, táhli odtud dále k Čer- 

Bt ) V listině o tom dne 23 Února (v tíasop. českého musea 1OT IV. 50) 
praví se »v lento Čtvrtek první v postě*, v dopise víak o térař. 
dno 27 Února (tamže sir. 51): >od dneška v témdni*, coi byl druhý 
čtvrtek v postě. Udání toto lépe se srovnává s potomními příběhy. 
Možná vsiik také, ie nařúcní o prvním čtvrtku hylo později změněno 
na druh v čtvrtek. 



(14BG— 1178) 




irilovu, kdež leželi okolo dne HJ března ve vzdálí asi tři mil od 
hlavních zániků Koldových. 

Tehdy byl den již minul, který sobě položila jednota Stra- 
konická k sebrání pole íó března), když by se nedocílilo Bttiv- 
nání s Jiřím Poděbradským dle jejího smyslu. Oldřich 
z Hradce již před tim dnem strojil se k válce, a pohádal Old- 
řicha Rusenberského jakožto náčelníka, chtěje věděti místo, 
kde by se měli strhnouti v poli. Ale Oldřich Kosenberský byl 
měně horkokrevný. Počet účastníků jednoty Strakonické nebyl 
tak velký, jak on snad očekával. Sám strýc Oldřicha z Hradce, 
Jan z Telče, kterého položili do zápisu hlavního, ač sjezdu 
v Strakonicích přítomen nebyl, odepřel na ten čas přistoupení 
k jednotě pro nějaké příčiny zvláštní (24 ún.). Též Pesík 
z Kunvalda, meškající toho času již na Urazících a synovec 
jeho Jan IJražický vymlouvali se. když je Oldřich Rnsen- 
berský zval ke sjezdu do Strakonic, ač jinak dávali svoleni 
své k tomu. co by tam bylo umluveno. Oldřich Rosenlierský 
byl spoléhal na pomoc od krále Římského Fridricha: i ta 
naděje jej sklamala; Fridrich byl na peníze příliš skoupý, 
a ra dílové jeho pozastavovali se i nad velkou summou. kterou 
Oldřich žádal, nejdřív 1500 zlatých, potom pak 4000. tom 
měl Oldřich zprávu od Prokopa z Rabšteina již před sjezdem 
Strakonickým dopisem dne 24 ledna z Nového města za 
Vídni/") Všecko co potom král Fridrich učinil bylo, že ně- 
které znamenitější pány a zemany české obou stran zval na 
sněm do Znojma na druhou neděli v postě (£) břez.), chtěje 
prý tam některé raddy své poslati „i sám se tu někde při- 
blížiti", aby se pokusil o srovnání stran. Od toho bezpochyby 
ani jedna ani druhá strana nic si neslibovala, pročež ani 
hned nedána na to žádná odpověď. V tom stavu věcí Oldřich 
Kosenberský nedůvěřoval silám strany své, a místo války 
raději zase hleděl nějakého získání času vyjednáváním. Sněin 
Plzeňský, na kterém by se byl Jiří Poděbradský měl asi pod- 
robiti soudu svých protivníků, ani se nesešel; ale prostřed- 
nictvím pana Mikuláše Trčky z Lipy počalo se brzy potom 



*') Bo; 



i se. piSe Prokop z Rubšleinu, te oá toho SlovPka sítkem biido 
noci který perm rymožen býti. Samému to nevonie, a jiní jcšti* 
Irtlc víily odrazuji. 




. Priha pod správou Jícího Poděbradského (1448 - 1-JóO). 169 



jednati o sjezd obou stran, ku kterému se strana Poděbradská 
shromáždila v Pelhřimově, strana druhá v Jindřichově 
Hradci. Prostřed kování o to se však déle protáhlo, a mezitím 
Jan Kolda, ohrožen hotovostí dvou krajů, snažně doléhal 
na Oldřicha z Hradce a jiné o pomoc. Tu teprv Oldřich 
Iiosenherský nucen byl mysliti též na sebráni pole dle uza- 
vření Strakonického, i zval tedy (15 břez.) Oldřicha a Jana 
z Hradce, kněze Bedřicha a jíně některé na sjezd do Třeboně 
ke dni 20 března, aby se o spůsob toho uradili. 

Tu chvíli hotovost krajů Hradeckého a Chrudimského 
byla po třídenním meškání u Černilova trhla dále a přikro- 
čila k obležení Černikovic, hradu Jana Koldy. Poněvadž mu 
při velkém vzdálení hlavních účastníků jednoty Strakonické 
a posavadní nehotovosti jejich bylo dlouho a nejisto čekati 
pomoci od nich, Jan Kolda zavřel příměří, a zbavil se tak 
okamžitého nebezpečenství. Vojsko obléhavši nejspiš se 
větším dílem rozešlo, a jen část vedením Pardům z Vrátková 
táhla odtud na pomoc Zdeňkovi Konopištskému ze Štern- 
berka, který byl zatím oblehl Kunšovi Rozkošovi hrad jeho 
Kostelec na Sázavě; tam se byl také vypravil sám Jiří Podě- 
bradský. Nyní však podařilo se teprv panu Mikulášovi 
Trčkovi dosáhnouti svolení stran ke sjezdu na středokraty 
v Pelhřimově a ve Hradci. Dne 25 hřezna vydal k tomu bez- 
pečný list Jiřimu a jeho straně Oldřich Rosenberský z oby- 
čejného sídla svého Krumlova; dne 29 března Jiří zase 
Oldřichovi z Hradce a všem jed notní kům jeho z tehdejšího 
ležení svého u Kostelce. S jedné i s druhé strany sešel se hned 
potom dostatečný počet pánů, zemanů i měst, jak bylo umlu- 
veno, ze strany Poděbradské v Pelhřimově, ze strany druhé 
v Hradci. 

Spůsob vyjednáváni mezi oběma sjezdy, o který se do- 
hodly, byl, že stavové shromáždění v Pelhřimově po několika 
dnech vypravili poselstvo opatřené plnou mocí ke sjezdu 
Hradeckému. V poselstvu tom byli tri páni, Aleš Holický ze 
Šternberka, Hašek z Waldšteina a Fridrich t. Donína, tři 
zemane a dva z měst, jeden z Tábora, druhý z Loun, z Čehož 
viděti jest, že obě tato města stála v jednotě Poděbradské. 
Dne 6 dubna dali jím páni shromáždění v Hradci bezpečný 




Kniha IV. Oddíl první (1436—1478) 

průvod, aby mohli k nim přijeti; již pak o čtyry dni později, 
dne 10 dubna, ujednána jest tudíž ve Hradci smlouva mezi 
stranama. Zvoleni jsou totiž mocní rozsudí k srovnání pře 
mezi Jiřím Poděbradským a Oldřichem z Hradce i všemi 
jejich pomocníky, a každé sírany jeden pán a jeden /eman, 
totiž Oldřich z Hosenberka, Aleš Holický, Arnošt z Leskovce 
a Oldřich z Královic; zároveň pak ujednáno svoláni sněmu 
valného v Jihlavě na týden po sv. Jakube, ku kterému měli 
býti zváni stavové království českého, markrabství morav- 
ského i knížata a stavové slezští a všichni jiní příslušnici 
koruny, též pak král Římský dle svého posledního nabídnutí, 
a na sněme tom aby bylo přivedeno ku konci jednání o králi- 
a o zřízení správy zemské. Jiří Poděbradský s jedné strany 
a Oldřich Hradecký se strany druhé ve jménu svém i svých 
přátel a pomocníků měli ae přiznati k této smlouvě listy, 
které měli odevzdati jednomu ze čtyř rozsudí, Arnoštovi 
Loskovci, na Humpolec na nejdéle v šesti nedělích po neděli 
velikonoční (13 dub.). Rovněž měli své žalobní spisy jedna 
strana proti druhé odevzdati Oldřichovi z Královic na Vla- 
šimi na nejdéle ve čtyřech nedělích po velikonoci a opět ve 
čtyřech nedělích potom své odpory čili odpovědi na žaloby 
tyto. Na základě spisů těch a jiného ohledání měli rozsudí 
učiniti výpověd svou na sněme Jihlavském aneb když by jim 
to nebylo možné potom na nejdéle do sv. Jiří roku 1450. Do 
toho času měly obě strany zachovávali příměří. 

Mezi vyjednáváním o smlouvu tuto nebyl ještě hned 
konec válčeni v zemi. Jiří Poděbradský sic nepochybně hned, 
jak bylo ustanoveno držeti sjezdy v Pelhřimově a v Jindři- 
chově Hradci, zanechal dalšího obléhání Kostelce mid Sá- 
zuťuti. Ale když se odtamtud Pardus s lidem svým vracel 
k domovu, vypadli na něj z Kolína lidé kněze Bedřicha, 
meSkajícího tu chvíli na sjezde v Hradci, vedením bratra 
jeho Šimona ze Strážnice a heitmana Jana Sudlice z Běřtt- 
viny, i svedli s ním boj, ve kterém zabito jemu 200 mužů. 
150 zajato a pobráno také 15 vozů s nákladem. Téhož času 
Jmi Kulilo, jehož příměří zavřené u Oernikovie vztahovalo 
se nejspíš jen na kraje Hradecký a Chrudimský, vytáhl do 
pole do Moravy, kdež se rovněž válčilo mezi přátely jedné 



4. Praha pod správou Jiřího Poděbradského (Má3— llř-tt). 171 

a druhé strany stavů Českých, a porazil u Třebové lidi Jiřího 
Poděbradského vypravené stranu jeho na pomoc. Z příčiny lé 
Jiři Poděbradský snad jen sotva v prvním začátku přítomen 
byl sjezdu Pelhřimovskému, potom pak sám se odebral do 
Moravy. Smlouva Hradecka měla zřetel k této válce na Mo- 
ravě, ustanovujíc, aby i lam bylo příměří; toliko h mělo se 
začíti o den později než jinde, totiž l(i dubna místo 15.°") 
Poněvadž při této válce v zemi, která se na několika 
stranách dotýkala dosti blízkého okoií Prahy, vždy bylo po- 
někud obávati se úkladů protivníků v Praze samé, byl toho 
času konán přísný dohled na osoby podezřelé, aby nebyli 
vpoUStěni do města." 1 ) Naproti tomu sesílila se mezitím 
strana rozhodně oddaná Jiřímu Poděbradskému v Praze na- 
vrácením do města sousedů, kteří od roku 1438 zůstávali ve 
vyhnanství. Několik jich, jako Vácslav Duršmid a Přeck 
z Biirlkoric, byli se navrátili u vojště Jiřího Poděbradského 
hned při dobyti Prahy; ale všichni neodvážili se přijití, pokud 
vypověděni jich někdejší z města nebylo výslovné odvoláno; 
ohlašovali však při rozličných příležitostech svou nevinu, 
zvláště na rozličných sjezdech toho času mimo Prahu drža- 
ných, i podávali se státi k soudu ano i trpěti smrt, jestližeby 
se dokázala na ně jaká vina. Tu konečně konšelé, jimž správce 
patrné nechával toho na vůli, na .Starém městě svolali obec 
velikou a také předešlé konšely krom Pešíka z Kunvalda, 
jehož tu nebylo, dne 3 března, a davše čísti listy některé, jimiž 
po zjímáni a vypovědění sousedů roku 1438 bylo rozpisováno 
o nich jinam a zvláště do jiných měst, čeho se prý byli do- 
pustili, tázali se starých konšelů, vědíii co tx listech těch 

"') »A na takovú smlúvu ji?, mají strany napřed dotčené e$tijpiU v pravé 
křesťanské ptíměrie, pan Jiřík, což se Moravy dolkne, a pan Koida 
či ŠofTv stftdii po ncdřlí vetkgrtocnle, ajlnl všichni ten úterý předlíem 
najprv přišli,- Archiv Český II. 2"il. — K válce této na Mor.ivř 
vzlahuje se krom toho zmínka v dopise Simona Strážnického a Jana 
Sudlice v Časop. česk. Mus. IS27 IV. 51, zpráva o boji n Třebové 
v Starých letopisech českých na sir. 156, a dopis p. Jindřicha z Ko- 
lovrat v Archivu českém IV. i&'J. 

") Píše pan Jindřich z Kolovrat na Buštévsi Oldřichovi z Hosenberka 
dne 7 Dubna 1449: .A takéf tížce do Prahy púítějí, a mých pak 
púStSli nechtie žádného, leč se kto vkrade.. -4rcftí'u český IV. 381). 



nebo vedíli co zlého na ty obviněné; když pak konšelé řekli, 
že nevědí, uzavřela obec veliká, aby se všichni ti sousedil 
navrátili svobodně do města k domům i právům svým, i ká- 
zala zrušiti zápisy proti nim učiněné v knihách městských 
a vydati jim listy na očištění pověsti jich, pokud by jim bylo 
potřeba.* 2 ) Nejspíš stalo se též také na Novém městě, odkudž 
byl někdejší purkmistr Pavel Dělřirhoric podobně se vzdálil 
jako Pesík z Kunvalda a vstoupil odtud do služby pana 
Oldřicha Rosenberského. 

Smlouva Jindřichohradecká zdála se vykazovati dobrou 
cestu ku konečnému srovnáni stran a opatření potřeb země; 
naděje tím spňsobené byly však předce opět sklamány. Hned 
nestal se konec všem násilím a bezprávím jednotlivců proti 
sobě z jedné i z druhé strany. V den, kterým se mělo začiti 
přiměří, dne ló dubna, učinil Vácslav Zmrzlík, stojící v jed- 
notě Poděbradské, velký zájem lidem pana Oldřicha z Hradce 
ve všech okoio Karlšteina. Možná, že se to stalo dřív než měl 
zprávu o smlouvě Hradecké. S druhé strany Kolda a Sof 
prodlévali a přiznáním se ku příměří obecnému, a krátce 
před sv. Jiřím Kolda zrušil í příměří s krajem Chrudimským 
velikou škodou učiněnou v okolí Mýta, nejspíš hlavně na 
statcích tamějších pana Alše Holického. To však méně vadilo, 
nežli že Oldřich Rosenberský upřimně nemínil se skutečným 
srovnáním na základě smlouvy Hradecké, nýbrž i nyní smě- 
řoval jen ku průtahům. Hned z počátku, jsa jedním ze zvo- 
lených rozsudí, jimž náleželo ustanoviti doslovné znění listin, 
kterými se strana straně měla přiznati ke smlouvě, protáhl 
to jak nejdéle rnohl. Pilněji hleděl získání nových členů k jed- 
notě Strakonické ') a dopisování ke dvoru krále Fridricha, 
aby předce odtamtud dosáhl nějaké pomoci. Oldřich ze Hradce 
setrvával ve zvláštním dorozuměni svém s Janem Koldou 
a s Bedřichem Strážnickým. Kolda jej ku konci měsíce května 
navštívil ve Hradci spolu se Šofem a s jiným pomocníkem 
svým, Vánkem z Pecky, a dle přání jejich pozval je pan 



"l Pamřt o lom v knize Staroměstské při roce 14i2 íol. 2!i2. 
") Teprv po zavřeni smlouvv Hradecké přistoupili I; zápisu Strakoni- 
ckému mBsta Plzeň (22 Dub.) « Budějovice (30. Duh); viz Archiv 






-1. Praha pod správou Jiřího Poděbradského (1443- 1460). 173 

Oldřich Rosenberský dále k sobě na Krumlov jako „milé přá- 14 4* 
těly své", aby s nimi i s Oldřichem Hradeckým rozmluvil o po- 
třebné věci, lo jest o další zachování se k straně protivné 
C2S kvj. 

Mezitím bylo smlouvě Hradecké učiněno zadost jen 
v jednom kuse vedlejším, co se týkalo výplaty zajatých jedno 
i druhé strany. O to se sjeli obadva rozsudí stavu zeman- 
ského, Oldřich Močihub z Královic a Arnošt Leskovec, dne 
11 května ve Vlašimi, a ustanovili spůsob výplaty. Ale ve 
hlavní věci, co se tykalo pře mezi Jiřím Poděbradským a Old- 
řichem z Hradce, nestal se dotud žádný krok ku předu. Když 
se blížil čas ustanovený k sněmu Jihlavskému, jednota Podě- 
bradská držela sjezd v Praze, jehož se vedle starších členu 
jednoty, pánů, zemanů a měst, účastnili také Pražane Starého, 
Nového i Menšího města; i učiněn z něho dopis ku králi 
Fridrichovi (10 čv.), kterým po omluvě, že stavové k sněmu 
od něho předešle položenému ve Znojmě přijeti nemohli,- 
oznamovalo se mu, že bude držán sněm obecný a valný za 
lýden po sv. Jakube v Jihlavě a vznášeno naň přání, aby 
i on k němu vypravil raddu svou. Nedlouho potom obadva 
rozsudí strany Poděbradské, totiž Aleš Holický a Oldřich 
Močihub, zvali druhé dva, Oldřicha Rosenberského a Arnošta 
Leskovce, aby se ke dni 6 července sjeli s niini ve Vlašimi 
a rozsoudili tam všeliké pře o porušení příměří, které se zatím 
nahodily, tak jak jim smlouvou Hradeckou bylo uloženo; ale 
Oldřich Rosenberský odepřel toho, stavě se uražena, že prý 
se jemu čas a místo ukládati chtělo. Když Aleš Holický a Old- 
řich Močihub do Vlašimě nicméně přijeli sami, ukázalo se, 
jak veliká byla potřeba srovnání takových pří do času před 
sněmem; neb se sjelo žalobníků z jedné i druhé strany mnoho. 
Protož Aleš Holický žádal Rosenberského znovu, aby za tou 
příčinou aspoň krátce před sněmem, v neděli po sv. Jakubu 
(27 čvce.) přijel s druhým rozsudím strany své do Brodu ně- 
meckého. Oldřich Rosenberský i toho odepřel, a teprv když 
Aleš Holický a Oldřich Močihub s jinými strany své, jedouce 
na sněm do Jihlavy, v den ten ustanovený v Německém Brodě 
se stavili a dále nechtěli jeti, pokud by se tudíž srovnání pří 
onoho spůsobu nestalo, musil Oldřich Rosenberský svoliti 



174 



ii přijeti do Brodu. Úkol by! však příliš rozsáhlý, a musiti tudy 
rozsudí největší část jeho odložiti předně do Jihlavy, kamž se 
konečně z Brodu odebrali dne 31 Července. 

Sríčm Jihlavský nesešel se v takové spůsobě, jak bylo 
smluvím Hradeckou zamýšleno. Stavové moravští nepřišli 
k němu pro soukromé různice a války mezi některými z nich: 
o knížatech a stavích slezských nečiní se na něm rovněž 
žádná zmínka. V horní a dolní Lužici byly veliké zmatky 
spůsobené králem Římským Fridrichem, který ač se mu ne- 
chtělo vzíti na sebe vládní starosti ve jménu mladého krále 
Ladislava, v jeho jméně co poruční k chtěl naložiti a těmito 
zeměmi, tak aby vydány hýly jistým spůsohem v moc Frid- 
richa staršího míšeňského, který měl sestru královu Markétu 
za manželku; ale stavové tarnější větším dílem se tomu proti- 
vili, a v dolní Lužici dožádali se ochrany Fridricha kurfirsta 
branden burského, proti němuž jen některá část hýla naklo- 
něna k Fridrichovi saskémn čili míšeňskému. Obě strany 
obrátily se k sněmu Jihlavskému se stížnostmi proti sobě, 
a tím přibyl nový předmět sporů mezi stranama v (cechách 
samých. Strana Bosenberská hleděla se zachovati králi Frid- 
richovi, a nadržovala tudy Fridrichovi saskěmu; strana 
Poděbradská naproti tomu, jsouc již prvé v nepřátelství „se 
starším Míšeňským" popírala králi Římskému právo jakékoli 
nad zeměmi příslušnými ku koruně české, a smluvila se 
s Fridrichem brandenburskym, kterýž se zavázal držeti dolní 
Lužici zástavou v té summě peněz, ve které ji měli předtím 
tarnější foitové, páni z Polenska, zápisem od císaře Sigmunda, 
za výplatu pak té summy navrátiti ji časem svým králi če- 
skému korunovanému a nikomu jinému. 

Dle ustanoveni smlouvy Hradecké mělo na sněme Jihlav- 
ském především býti jednáno o záští mezi Jiřím Poděbrad- 
ským a Oldřichem z Hradec, potom pak ihned o krále 
a o zřízení správy zemské. Jakkoli vsak zprávy, které máme 
o sněme tomto, jsou velmi nedostatečné, tolik předce jisté jest, 
že na něm záští ono srovnáno nebylo, ano snad ani nepřišlo 
k jednání o něm pro ony pře vedlejší, které musily býti dříve 
srovnány; tudy se také nemohl státi žádný krok ku předu ve 
hlavní oné záležitosti zemské. Když byl sněm již asi čtrnáct 






4 l J raha pod správou Jifiho Poděbradského (líiti— 1450). 175 

dni pohromadě, vypravil k němu fccái Fridrich poselstvo dle l*i9 
přání stavů. Prokopa z Rabšteina a jiného radu svého, 
Jindřicha Truksasa, kteříž měli slyšení ve sněme dne 2G srpna. 
Nepověděli ničeho jiného, nežli že posláni jsou následkem 
dopisu pana Jiřího Poděbradského a druhých pánů, zemanů 
a měst, že však v dopise tom nebylo udáno, o čem se na sněme 
tomto má jednati, a tak že král žádá toliko, aby jednali vše 
dle spravedlivosti a k dobrému země, k čemuž rád chce býti 
pomočen. Sněm poděkoval se za to, a oznámil poslům teprv 
kdysi po 29 srpnu, že chce dáti odpověd časem svým po 
svých poslích. Stavové zůstali ještě i potom některý čas pohro- 
madě, pokud známo ještě i 11 září; ale i tehdy jednali pořád 
ještě rozsudi o přečiněních proti smlouvě Hradecké. V ně- 
kterých věcech dohodli se o výpověd, ve mnohých jiných 
nemohli se srovnati, a konečně přešla trpělivost jednu 
i druhou stranu, tak že i tato věc zůstala nedokonána, a pro 
zachování rovnosti uzavřelo se spisy všecky o přech vyří- 
zených i nevyřízených zapečetiti a jednati o nich na jiném 
sjezde čtyř rozsudi. Uloženi dne a místa k tomu zůstaveno jest 
panu Oldřichovi Hosenberskému, a jemu také dáno v moc, 
aby smluvil s králem Fridrichem rok k opětnému s ním jed- 
náni. K výpovědi konečné mezi Jiřím Poděbradským a Old- 
řichem z Hradce měli zvolení rozsudí přikročiti na jiném 
sjezde, který položen v Pelhřimově na neděli v provodě čili 
12 dubna roku příštího. Krom toho byly některé smlouvy 
zvláštní zavřeny mezi jednotlivými pány obou stran o smíření 
osobni mezi sebou, jakož zejména i mezi Jiřím Poděbradským 
a Oldřichem Rosenberským. 

Jiří Poděbradský, poněvadž se byl musii na sjezde Ji- 
hlavském zdržeti déle, než se byl nadál, obnovil za své nepří- 
tomnosti raddu ve všech třech městech Pražských dne 3 záři, 
poruSiv vykonání toho na svém místě panu Zdeňkovi Kost- 
kovi z Postupic. Opět sazeni jsou přitom konšelé vesměs noví, 
nepochybně že nabyl Jiří lepší známosti osob během roku 
posavadní správy své. Rrvnim konšelem na Starém městě 
stal se dle vší podobnosti Jan Velvar, kterýž se nepochybně 
teprv toho roku byl navrátil do města po svém někdejším 
zajetí a vypověděni; mezi jinými pak konšely Staroměstskými 









176 Kniha IV. Oddíl první (1430-1478). 

144U kyl ponejprv jmenován Vaněk Valecovský z Krtčžmosia, 
zeman Čili panoše z kraje Boleslavského, který byl u vojšte 
Jiřiho Poděbradského při dobytí Prahy a od té doby se usadil 
na Starém městě. 

Vaněk ValeČovský byl jedním z poruční ků posledního 
pořízení MUmlÚM' Kiičirreského, jehož jmění bylo zabaveno 
od konšelů za vlády Pešíka z Kunvakla. Krom toho, co bylo 
z něho darováno od obce Hanušovi z Kolovrat, náležel k tomu 
také dvůr poplužni v Košířích u Prahy a tvrz Psáře, též 
1G kop platu na Kněževsi, kterých byl Mikuláš odká::al doži- 
\otnč služebnici své Anežce a jakémus Avusovi, tak aby po 
jejich smrti byly obráceny na chudé žáky připravující se 
k stavu kněžskému. Když dle nálezu obce v březnu tohoto 
roku zápisy učiněné proti sousedům vypověděným byly zru- 
šeny, hlásil se Vaněk ValeČovský k svým právům co poruČník, 
a vymohl předně odevzdání sobě dvoru Košířského proti 
Matějovi Krtkovi, jednomu ze spoluradnich Pesíkových, 
jemuž se byl dostal (8 říj.). Potom však vzdali se všichni 
tři poručníci, totiž Beneš z Mokrovous a z Hustiřan, Vilém 
z Talmberka a z Jankova i Vaněk z Kněžmosta práv svých, 
a přenesli poručenství toto na Jiřiho z Poděbrad (1450 
24 ledna), tak že jemu odtud také příslušelo provedení pře 
s Hanušem z Kolovrat dle ustanovení listu mírného roku 
1440.**) 

Také sousedé, kteří se z vypověděni svého navrátili do 
Prahy, hlásili se k svým domům a statkům, s kterými bylo 
jinak naloženo, i musily se jim zase dostati. Strana protivná 
ve městě byla tím velice sklíčena, ano obávala se některý čas 
i výtržností cd obecného lidu proti ní popuzeného, ku kterým 
však nepřišlo, poněvadž bezpochyby bránil jim správce Jiří 
Poděbradský pevnou rukou." 5 ) V tom stavu věcí bylo krůsno 
zvláště ťehíkovi z Kunwlda dáti se osobně nalézti v Praze, 

D ') Srov. sir. G9. 

*"') U kohosi i Prahy bylo o lom psáno Oldřichovi Rosen berskému králce 
pfed sněmem Jihlavským: -Tvé Milosti psal bych rád nějaká noviny, 
ale lakových nevím, neií íe čekáme pana správci, a toho jest veliké 
potfebie; nebo se velmi búff iolruvlna i ti knSii i ti, ježto hýli vy- 
hnáni pro neřádné věcí. -A strach, nebude-li nekalého mneného mřsta 



i. Praha pod správě 

aby učinil zadost svým závazkům jak k obci tak k osobám 
soukromým. Upomíuán o to a nechtěje přijíti, dosáhl shovění 
potud, že obec Staroměstská o rozepři s nim přijala za přátel- 
ského rozsudí Matěje z Dubce, dle jehož výpovědi Pesík, jak 
se zdá, učinil zadost povinnosti své v příčině počtů ze svého, 
úřadování, v příčině však rozepří soukromých puštěno jemu 
na vůli společně a za jedno se synovcem svým Janem Dra-, 
žickým buď státi k právu před konšely buď podati se na přá- 
telské rozsudí. Po navrácení sousedů vypověděných bylo od 
nich mnoho žalob zdviženo proti Pesíkoví; ale opět bylo ob- 
silání jeho od konšelů delší Čas marné. Mezi jinými žaloval jej 
Jan Velvar pro rrflýny Helmový na Novém městě a pro domy 
někdy Kláry Helmové u Matky boží na Louži (Č. 102), které 
byl měl Velvar z odkazu této městky, a byly mu po zajetí 
jeho odňaty i přivlastnil si je Pesík nepochybně na základe 
darování od obce, jehož mu tehdáž U>hko bylo dosíci, po dobytí 
Prahy panem Jiřím byl jich pak postoupil ještě za svého 
přebývání v Praze (13 záři) pánům Alšovi a Petrovi ze Štern- 
berka, hledaje si tudy nejspíš mocné přízně v tehdejších 
svých nesnázích. I v této při došlo konečně na Jiřího Podě- 
bradského, tak že ohě strany, Jan Velvar a Jan z Kunvalda 
ve jménu svém i Pešikovu, podali se na jeho výpověd (1450 1 
2 únJ.Také toho času bylo mu rovnati novou při mezi Starým 
a Novým městem o dvůr a ves Zlichov. Učinil v ní výpověd 
dne 2 února 1450. 

Mezi tím časem mistr Jan z Rokycan po navrácení svém 
do Prahy, které mělo za následek sjednoceni všeho ducho- 
venstva strany pod obojí pod jeho správou, snažil se očistiti 
pověst svou při dvoře papežském, u něhož byl stále tupen 
a uvodín ve podezření kacířství. Psalf několikkrát po sobě 
v fcin směru velmi uctivě papeži Mikulášovi V, a jak se zdá, 
nebyl zůstavován bez naděje v dobrý účinek toho. ToĚ nejspíš 
bylo mu pohnutkou, že se ku konci roku 1449 odvážil i osobně 
vydati se na cestu do Říma. Nepoznán od protivníků, jichž 

osazování dobrými lidmi, hyťnenaÉeli vlnu črveného; ř.urosf nás pán 
Buoh tnho řádu s nimi píti . . . Jiných novin Tvé Milosti psáti ne- 
vím, než že dobří lidí duchovní i světští chodí jako bei smysly, 
u veliké tesknosli." 

Tnmek, Dšjepiu Prahy, díl VI. 3. vyrf. 12 



Kniha IV. Odtfil pivní (M36-1478). 



bylo se inu báti na cestě, přijel v témdni mezi vánoci roku 
1449 a Novým rokem s průvodem o šestnácti koních do Pas- 
aova, a odjel odtamtud dále pres Schárding do Salzburka. 
Biskup Passovský, kterýž se teprv po odjezdu jeho dověděl, 
že v Passově byl, vzkázal litováni své panu Oldřichovi z Ro- 
senberka, že ho nebyl mohl staviti, jak bylo přání pána tohoto, 
jenž rovněž obdržel o tom zprávu teprv později. Nebezpečen- 
ství toho spůsobu nedala však Rokycanovi další cestu doko- 
nati; doba pak tehdejších domácích ríiznic v Cechách sama 
sebou nebyla splněni žádosti jeho a celé strany pod oboji 
v příčině stvrzení jeho na arcibiskupství příznivá. 

Ze spůsobu, kterým se rozjel sněm Jihlavský, nebylo vi- 
děti mnoho naděje, žeby se pře mezi dvěma velkýma stranama 
v zemi české měla ještě srovnati cestami pokojnými. Vůdcové 
stran zajisté chovali se od té chvíle tak. jakoby té naděje více 
nebylo, i připravovali se k rozhodnuti zbraní. Oldřich Ro- 
senberský, jenž nedůvěřoval si začíti opravdový boj bez cizí 
pomoci a neměl na ni posavad jisté naděje od krále Řím- 
ského, počal ji hned po sněme Jihlavském vyhledávati odjinud, 
kamž ukazovalo mu jednání o Lužici na tomto sněme. Obrátil 
se totiž o ni k Fridrichovi kurfirstovi .taskéntu. Jiři Podě- 
bradský byl po dobytí Prahy musil nechati tažení proti Mí- 
šeňskému, předtím zamýšleného, maje brzy činiti s domácími 
protivníky, i by] tedy zavře! s Fridrichem příměří, které nyní 
mělo brzy dojíti. Oldřich Rosenberský mínil tudy kurfirsta 
získati za spojence proti jednotě Poděhradské. Již v měsíci 
říjnu roku 1449 odebral se v tajném poselství od něho do 
Míšně Mikuláš z Lobkovic sezením na Hasisteine a přitom 
držitel Kadaně, kterýž shledal kurfirsta Fridricha ke spolku 
s jednotou Rosenberskou velmi ochotného, tak že svolil ke 
sjezdu obapolných plnomocníků, na kterém se mělo dále 
o něj jednati. Jiří Poděbradský se své strany konal zatím 
rovněž hned po sněme Jihlavském rozličné přípravy válečné, 
které nezůstaly tajný strany protivné; též pat snažil se zjed- 
nati sobě a straně své přátelské poměry s kurfirsty a jinými 
knížaty říše německé, zvláště pak s králem Fridrichem, jed- 
naje s nim po tajných poslích. aby jej od Oldřicha Rosenber- 
ského odvrátil. 



4. Praha pod spránou Jiřino PodéWadákého (t U8-1450,. 179 



Poněvadž na sněme Jihlavském ani pře nahodilé pro po- 
rušeni příměří nebyly srovnány, nebylo ani nyní pokoje 
v zemi, ano pří toho spůsobu ještě i více přibývalo. Jan Kolda, 
Vaněk z Pecky, 9611 ) kněz Bedřich Strážnický pořád ještě 
nezachovávali úplného pokoje s kraji jednoty Poděbradské. 
V nejbližším okolí Pražském přeli se posud Zdeněk Kono- 
pištský a Oldřich z Hradce o vsi náležející k purkrabství 
Pražskému, jakož Stodůlky a Hoholice; jinde stěžovalo se na 
jiná porušení míru v rozličných krajinách od jedné i od 
druhé strany. Ani nařízení umluvců o výplatě vězňů učiněné 
na sjezde ve Vlašimi nebylo všude bez rušení zachováváno. 
Když Aleš Holický, jakožto jeden ze čtyř rozsudí napomínal 
Oldřicha Roseiiberského dopisem dne 27 listopadu, aby nepro- 
dléval tak příliš se sjezdem umluvců k srovnání všech těch pří, 
oznámil mu Oldřich Rosenberský (6 pros.), že se napřed 
chystal na cestu ku králi Fridrichovi, aby s ním pojednal dle 
uzavření sněmu Jihlavského; až se odtamtud vrátí, že se 
sjezdem pospiší. Hned potom odjel do Rakous ke dvoru krá- 
lovu, kdež nepochybně jednal více o své záležitosti než zemské, 
a vrátil se teprv okolo polovice měsíce ledna roku 1450, 
s dobrými novinami, jak oznamoval důvěrně přátelům svým. 
Dostal tam nejspíš nějaké naděje pomoci od krále Fridricha, 
která se vsak potom předce zase nesplnila. Jednota Podě- 
bradská držela tu chvíli sjezd- v Praze, z něhož učinila napo- 
menutí písemné k Oldřichovi Rose uherskému a druhým 
rozsudím. Odpověděl k tomu (28 ledna), že již jednal o sjezd 
s panem Alšem Holickým. 

Poněvadž utíkal čas, na jak dlouho bylo smluveno při- 
měř! na sjezde Hradeckém, totiž do sv. Jiří nového roku, 
jednalo se na sjezde tomto v Praze také o vojenské přípravy, 
zvláště se zřetelem k nepřátelům jednoty ve vlastních jejích 
krajích, 1 "') a Jiří Poděbradský pro případ, že by válka domácí 

,5 »1 [Oba stáli prt tom, jak dotčeno, v blízkých stycích s Oldřichem Rosen- 
berakým, které jesté r. UM) m udržovaly; srvn. Arch. C. XIV, 60-51], 

") Jindřich z Kolovrat, jeden z hlavních nepřátel jednoty Poděbradské, 
píše o tom Oldřichovi Rosenberskému dne 25 Ledna: Neb pan Jiřík 
s avú stranu nedávno v Praze byli jsú pohromadě ... a také na 
tom zaostali, aby na polí byli ten den před sv. Jiřiem<; což tak zni 



\ 



180 



í Kniha IV. (Milíl pevni {11W— U78>. 






vypukla, hleděl prodloužiti přiniěří s Kridrichem saským. 
Byl k tomu ujednán rok v Tcplici, kamž i Jiři Poděbradský 
i kurfirstFridrich vypravili své plnomocníky. O tom však 
zvěděvše Jlikuláš z Lobkovic a Jindřich z Kolovrat, pospíšili 
do Mosta (25 ledna), v jehož drženi byl posud Fridrich saský 
od času císaře Sigmunda, aby se tam sešli s plnomocníkem 
saským na cestě jeho do Teplice a přimluvili mu. by se 
smluvou nechvátal i aby nezavíral aspoň delšího příměří 
než do sv. Jiři, to jest do Času, když i jejich straně přiměří 
docházelo. TakéE v Teplici, ačli se sešli obapolní plnomocníci, 
skutečně ke smlouvě nepřišlo, a naproti tomu stalo se brzy 
potom dohodnutí o sjezd k zavření spolku mezi Fridrichem 
saským a jednotou Strakonickou. Oldřich Ross-nlteiský 
smluvil se konečně při sklonku měsíce ledna s Alšem Holi- 
ckým o sjezd čtyř umiuveíi k srovnáni pří o porušeních pří- 
měří, tak aby byl a něho na Zvíkovč , však teprv dne 2 března; 
zároveň však položil straně své sjezd ve Plzni, který měl 
býti dosti krátce potom dne 15 března, a ke sjezdu tomuto 
měli přijetí vyslanci kurfirsta saského k dokonáni smluv 
.s celou jednotou. Ačkoli byl účel sjezdu tohoto docela stranný, 
zval k němu Oldřich Rosenberský také někdejší prostředníky 
na sjezde Pelhřimovském, Zbyňka Zajíce z Hasenburka 
a Jana Smiřického, i hleděl přilákati také některé účastníky 
jednoty Poděbradské, předstíraje jim přání, aby se pro- 
středkem sjezdu tohoto stalo srovnání mezi stranama. Před- 
stíráním takovým dal se pohnouti zvláště pan Burian z Gut- 
šteina ze strany přijímajících pod jednou, ale držící s jed- 
notou Poděbradskou, že i sám slíbil do PJzně přijeti (12 ún.) 
i s jinými o to jednal, ano přimlouval i Jiřímu Poděbrad- 
skému a Alšovi Holickému, aby na sjezd tento přijeli, v na- 
ději obecného prospěchu z něho. 

Jiři Poděbradský však prohlížel lépe pravé úmysly Ol- 
dřichovy, a zvěděv o vyjednávání jeho s kurfirstem saským, 

jako by bylí hned lehdái uzavfpli. hned po vyjiti prímĚfí začíti 
Válku s celou protivnou šíranou. (Archiv (Testy IV. 391.) Oldřich 
Roaenbérský však sám praví, >ie pan Jiřík s jinými jich strany pány, 
V Praze jsiu.ee, k tomu mluvte a ku poli sě strojíc, chtiece ty, kteříž 
r v jich krjiji jM a k nám sĚ v této míefe přivinuli, utisknuti a k své 
vuoli priprarilí* (Tntnže JI. 2GG.) 



i. Praha pod J s pravou Jiřího Poděbradského (1418— 1450). 



181 



hleděl také sobě a své straně zjednati přátely zahraničně. 1450 
Již na začátku měsíce března umluven byl osobni sjezd mezi 
ním a mladším knížetem saským a markrabí míšeňským 
Xilěment, který byl posud v rozepřích se starším bratřeni 
svým, též s dvěma markrabími brandenburskými, kterýžto 
sjezd měl držán býti ve Chbč dne 23 března. Poněvadž mezi- 
tím příměří s Fridrichem saským prošlo, zdá se, že Jiří asi 
téhož oasu poskytl Žateckým a Lounským některé posily vo- 
jenské vedením Vácslava Cardy z Petrovic, aby byli bezpečni 
proti Mostu. Sjezd čtyř rozsudí na Zinkově počal se mezitím 
dne 3 března, o den později než bylo ustanoveno, protože se 
panu Alšovi Holickému nedostaly v čas bezpečné listy k tomu 
potřebné od Jindřicha z Kolovrat a od Oldřicha z Hradce. 
Co se tam vyjednalo, není nám bezpečně známo; zdá se že 
nic více než odklad všeho zase ke sjezdu položenému sněmem 
Jihlavským do Pelhřimova. Při setkáni tomto na Zvikové 
Oldřich Rosenberský vznesl cosi na Alše Holického o přiměří 
s kurfirstem Fridrichem, jehož obnovení, jak se zdá, přál si 
nyní on i kurfirst, však jen na krátkou dobu do sv. Jiří. Aleš 
Holický promluvil o tom s Jiřím Poděbradským v Praze 
asi 11 neb 12 března, a Jiří Poděbradský, vzav radu s Pra- 
žany. Žateekými, Lounskými a Slánskými, jichž poslové 
nejspíš se nacházeli v Praze, dal to v moc Vacslavovi Cardovi 
a Žateckým i Lounským. Právě však ty dni Carda s Loun- 
skými učinil pokus o noční zlezeni Hosta (krátce před 
12 březnem), který se sic nezdařil, ale nejspíš stížil vyjed- 
návání, tak že se v něm snad ani dále nepokročilo. 

V prvních dnech potom, nejspíš jak ustanoveno bylo, 
dne 15 března, počal se sjezrl ve 1'lzui, k němuž vedle Old- 
řicha Bosenberského a jiných několika předních členů jed- 
noty Strakonické, v nevelkém právě počtu, zejména také 
Bedřicha ze .Strážnice, dali se nalézti jak řečeno také ně- 
kteří přátelé strany Poděbradské." jmenovitě pan Burian 
z Gutšteina. Jiří Poděbradský vypravil tam (13 břez.) dva 
posly, pana Jana Caltu z Kamennéhory, strany přijíma- 
jících pod jednou, a služebníka svého panoše Heřmana ze 
Zhorce, kteříž ve plném shromáždění učinili vážné napome- 
nutí předně k těm, kteří by byli „s panem jejich a s jeho přá- 



I 






182 



Kniha IV. Oddil príni (U35-U73,. 



1460 t«ly v dobré ydlí". Připominalif jim, že za krátko má býti 
sjezd ve Pelhřimově, qa kterém se ukáže, na čí straně, zdali 
Jiřího čili pana Oldřicha z Hradce jest vina; žádali, aby 
tam přišli všichni, komu záleží na dobrém země; do té doby 
pak aby se „nedávali klátiti pověstmi nejistými". Potom vy- 
střihali Oldřicha Rosenberského a jednotniky jeho v přičíně 
svazků, ve které by, jak slyšeti jest, chtěli vejiti s markrabí 
Míšeňským: neb že jest to starodávný nepřítel této země 
i škůdce nad jiné cizozemce horší a také zjevný nepřítel 
Jiřího samého i všech přátel jeho. Oslovili Oldřicha Rosen- 
herského zvláště před celým shromážděním, pamatujíce jej 
zvláštní mír jeho zavřený s Jiřím Poděbradským na 
sněme Jihlavském, že by jej zrušil spolčením se proti Jiřímu 
s timto jeho nepřítelem. 

Vyřízeni poselství tohoto neminulo se s účinkem při 
části shromáždění, která se neznala k jednotě Strakonické; 
neb ani pan Burian z Gutšteina ani jiný kdo, pokud známo, 
nedal se na sjezde Plzeňském strhnouti k straně protivné. 
Ale Oldřich Rosenberský s předními stoupenci svými kráčel 
již přímo dále na cestě, která vedla k válce domácí. Již dne 
17 března, snad ještě před promluvením poslů Jiřiho Podě- 
bradského, byli v Plzni raddové kurfirsta saského. Za několik 
dní potom zavřena jest tudíž smlouva o spolek mezi kur- 
firstem, a jednotou Strakonickou, znějící přímo proti Jiřímu 
Poděbradskému a všem jeho pomocníkům. Strana straně za- 
vázali se ku pomoci, kdyby se od Jiřího stal útok buď na kur- 
firsta nebo na pány. Spolek tento měl trvati tři léta, a po ten 
čas neměla jedna strana bez druhé zavírati pokoje. Od jed- 
noty Strakonické vydána byla listina na smlouvu tuto v Plzni 
dne 22 března, od kurfirsta v Kadani dne 13 dubna. Nyní 
však smluvil se také Jiří Poděbradský se svými přátely za- 
hraiiičnýtni. Sjezd, který měl býti dne 23 března ve Chbě, 
byl přeložen do Wuasidla, protože se Chebšli ostýchali dopu- 
stiti ho ve městě svém s ohledem na stranu protivnou, která 
byla mocna v jejich sousedstvu. Přijeli k němu osobně 
iridiích kurfirst bmtidev burák li, Otlo vévoda bavorský, 
Vilém mladší Míšeňský, Jan a Albrecht purkrabí Normbeiéli 
7. rodu brandenburského, s české strany pak Jiří Poděbrad- 




i správou Jifílio Poděbradského (1448—1450'. 183 

ský, Aleš, Petr a Zdeněk ze Šternberka, Burian z GutŠteina, 1Í60 
Jana Calta z Kamennéhory, Hertvik z Ruáinova, heiunan 
kraje Čáslavského, Zdeněk Kostka z Foetupic Chrudimského 
a několik jiných pánů a zemanů jednoty Poděbradské, Dne 
27 března zavřena jest mezi nimi smlouva, směrující předně 
a hlavně proti Fridrichovi saskému. Mělať proti němu před- 
sevzata býti společná výprava od Cechů, od Viléma saského 
a od Fridricha kuríirsta brandenbuTského, s tří stran zá- 
roveň v stejném čase, o který by se usnesli. Zadruhé slíbili 
Cechové pomoc vojenskou v počtu 1500 až 2000 lidu jízdného 
i pěšího Albrechtovi brandenburskému ve válce jeho tehdejší 
s Normberčany a několika jinými městy říšskými, proti 
nimž mini! vytáhnouti do pole společně s bratrem svým 
Janem, s vévodou bavorským Ottou a s biskupy Bamberským 
i Aichstetským. Za to měli knížata tito, až by byl Albrecht 
války této sproštěn, spolu s nim poskytnouti Cechům pomoci 
1500 až 2000 mužů na požádání jich proti komukolivěk, 
tudy ovšem také proti jednotě Strakonické. Kdyby však 
Fridrich saský sám začal válku s kýmkoli ze spolku tohoto, 
měli sobě všichni býti pomocni dle vší své možnosti. Spolek 
tento měl trvati až do nového krále českého řádně koru- 
novaného. 

V takovémto postavení věcí měl se dne 12 dubna začíti 
sjezd 1'ťlhniiiorskij. -liii Poděbradský se šíranou svou a jme- 
novitě s oběma umluvei z jeho strany vydanými dali se 
k němu nalézti v den ustanovený, v neděli provodní. Oldřich 
Rosenberský přijet teprv v outerý (14 dub.) a ještě později 
Oldřich ze Hradce, pro nějž Oldřich Hosenheiský muail teprv 
posílati. Zbývalo málo dní do dne sv. Jiří, kterým se končilo 
příměří smluvené sněmem Hradeckým a do kterého byli 
umluvei povinni učiniti konečnou výpověd. Umluvei strany 
Poděbradské byli hotovi k úkolu svétmi přikročiti; Oldřich 
Rosenberský však prohlásd se, že pro krátkost čaBu nelze 
konce dojíti. Strana Poděbradská i umluvei její vyslovili 
tedy ochotnost svou, zůstati v Pelhřimově o dvě neb tři neděle 
déle, aby se konce došlo; k tomu však Oldřich Rosenberský 
nechtěl svoliti, vymlouvaje se věci pouze soukromou, že jest 
mu hned odjeti k sestře své do Lince. Tu se vložili opět za pro- 



I 



1 - ; Kniha IV. Oddíl prrni (1436-1*7-) 

Ytítí ítřed*-* [láni Zbyněk Zají-' z Hasenburka a Jar. íjmirickj. 
a mimo všecko očekáváni podařilo w jim zjednati nové delší 
příměří na více než rok, totiž až do sv. Ducha roku 1451, aby 
do toho času byl nory sjezd ku konečné výpovědi étyr 
umluven. Již stalo se veřejné oznámeni o tom. a zvoněno 
i troubeno jest v Pelhřimově ku projeveni obecné radosti 
z toho. Když »e však jednalo o místo budoucího sjezdu, po- 
Rownberakf, >'■ na sjezde v Plzni bylo uza- 
vřeno stranou jeho. nesvolovafi k žádnému sjeadu jinam než 
do Plzně, do Budějovic neb do Jihlavy, to Jest do míst kde 
ona byla pánem. K tomu pak nazejtří po úmluvě o přiměří 
čádaU jednolníci Strakoničtí, aby do téhož příměří pojat 
byl s nimi nerozdílně markrabí Fridrich Míšeňský. Tím bylo 
projeveno jednak, že hned na sjezde v Plzni nemínili dostáti 
smlouvě Hradecké v příčině sjezdu uloženého v Pelhřimově, 
jednat že se již byli spolčili se zahraničným nepřítelem 
Strana Poděbradská chtěla i k tomu přistoupiti, ale jen tak. 
aby přiměn s markrabím Míšeňským bylo zavřeno do jiné 
lhůt? než mezi stranama v Čechách samých, buď pak kratší 
neb delši. pni! záminkou, že by srovnání pře domácí bylo 
i-' no sloučením ji se záležitosti zahraniční, skutečně však 
i' vzhledem k svým závazkům, ve které byla vešla smluven 
\Vii!i.-iil.'lskun. Z toho se chtěla strana Rosenberská vy- 
mknouti, žádajíc, aby se strana druhá zavázala, kdyby B mar- 
krabím došla míru, potom do dalšího určitého Času pod 
žádnou výminkou B nim neválčiti. Tím měi její spolek s nim 
livii zachfán&n pro všechen případ. Ale strana Poděbradská, 
rozumějíc již douti úmyslům Oldřicha Rusenberského a jeho 
|i!.'.:- ■!. k útkovému závazku v samé podstatě velmi divnému 
uvoleni konečně odepřela, a tim se vyjednávání roztrhlo. 
Obě strany lineu" polom strojily se do pole. Jiří Pode- 
lu-ailhký a vedle něho Pražané i jiní odpověděli předně toliko 
Jindřichovi z Kolovrat, Kunšovi Rozkošovi z Dubě a snad 
několiku jiným bližším sousedům svým; již pak dne 29 dubna 
□ucházela se vojenská moc jich na pochode v jednu stranu 
proti Huxlěrxi, hradu Jindřicha z Kolovrat, v druhou opět 
k obleženi KosIrJvr vad Xúznrmt, hradu Rozkošova. Z Prahy 
vytáhli k tomu nejspíš dvě čtvrti z každého města do pole: 



4. Praha pod Vřavou JiKho PotlPbraiMe-hó- (14*8-1460). 183 

: ze Starého města jmenuje se Svatohavelská a Týnská. Dne ' 
■30 dubna vydal potom Jiří Poděbradský z Prahy veřejné 
osvědčení ve jménu svém i vší jednoty, ve kterém vypravoi- 
■váním celého jednáni posavadniho ukazoval, že 'nebyla na 
'něnij, nýhrž na straně protivné vina zrušení pokoje v zemi. 
Stejným časem Oldřich z Rnsenberka dle moci naň vznesené 
: posledním sjezdem Plzeňským učinil vyzváni ke všem účast- 
níkům jednoty Strakonické, aby byli pohotově s lidem svým, 
; aby hned mohli vytáhnouti do pole. jak jim den a místo 
oznámí, kde by se měli strhnouti; zároveň psal knížeti Mí- 
šeňskému, kurfírstovi Fridrichovi, žádaje dle smlouvy s ním, 
'ftby jim přitáhl ku pomoci, Dle úmyslu jeho nemělo se jed- 
nati přitom n spojení pomocného vojska Míšeňského v poli 
s vojenskou mocí jednoty; Oldřich Rosenberský bál se zlého 
účinku z toho. žehy prý se někteří lidé mohli nad tím rozpá- 
liti řkouce, že my Němce sem vedeme, ale měl kurfirst sám 
jako od sebe vtrhnouti mezi města a jiné stoupence strany 
druhé ve svém bližším sousedství a je hubiti, aby nemohli 
proti jednotě Strakonické pomáhati. Takéf psal mu kurfirst 
Fridrich již dne 11 května z Grimmy, že v krátké chvíli vy- 
praví řádný lid jízdný k Mostu. 

Mezitím dne 4- května v noci na pátého vyhořelo v kraji 
Hradeckém město Dvůr Královi', prý zradou. Byl to nejspíše 
skutek Jana Koldy, který asi tímto spůsobem skrytým 
účastnil se ve válce, nesměje hned škoditi zjevně. 

Dne 9 května Oldřich Rosenberský na všechny strany 
psal stoupencům svým. oznamuje místo, ku kterému měli 
jak z jižních tak západních krajin země vytáhnouti a se spo- 
jiti, totiž u Tochovic ve kraji Prachenském na statcích Vác- 
slava Zmrzlíka, jednoho z nejbojovnějších účastníků jednoty 
Poděbradské v těch stranách, tak aby tam byli pokud možná 
všichni dne 15 května. Tomuto prozatím samotnému měli 
zaslali odpovědné listy své, co zatím obecně mel se státi ještě 
nějaký pokus o mír ku pohádání od pana Alše Holického. 
Byl k tomu ujednán sjezd v Benešově kamž měli přijeti 
s jedné strany pan Aleš a Mikuláš Trčka z Lípy. 8 druhé Jan 
Telecký z Hradce. V tom však dne 12 května posel Oldřicha 
Rosenberského jedoucí k Hynkovi Krušinoví ze Řvamberka 



1 



186 Kniha IV. Oddil první (1436-1478). 

na hrad jeho Krasikov, byl bloudě na cestě upadl do rukou 
lidí pana Buriana z Gutšteina a přejato od něho psaní, 
kterým Oldřich pana Krušinu rovněž vyzýval do pole k To- 
chovitůii) a oznamoval mu úmysl svůj v příčině pomoci mí- 
šeňské. Psaní toto rozhlášené brzy po celé zemi spůsobtio 
velmi zlý dojem, jakého se Oldřich Rosenberský byl obával. 
Pokládalof se mu za důkaz úkladného jednání, protože nebyl 
ještě jednotě Poděbradské vesměs odpověděl; a následkem 
toho jmenovitě také pan Aleš Holický do Benešova přijetí 
odepřel. 

Zatím Oldřich Rosenberský vypravil již lid svůj do pole 
vedením nejstaršího syna svého Jindřicha, kterýž dne 
13 května vytáhl z Krumlova, a spojiv se s Oldřichem 
a Janem z Hradce, Janem Popelen t Lobkovic na Hluboké 
a jinými, nazejtří dne 14 května dobyl tvrze Božejovic ne- 
daleko Protivína. Odtud nepochybně bez meškání táhl dále 
k Tochovicům, a brzy spojila se s nim větši moc z jiných stran 
na statcích Zmrzlíkových. něco dříve byli se Bpojili Mi- 
kuláš z Lobkovic na Hasišteině a Jindřich Kolovrat Líb- 
áteinský k útoku na statky Alše Holického, a dobyvše jakéhos 
hrazeného kostela jim osazeného, kdež 50 lidi jeho dílem 
zabili dilem zajali, táhli ku Kiwževsi za Rakovníkem (před 
13 kv.). Také na synu jeho Petrovi dobyl Mikuláš z Lobkovic 
tvrze jeho Permesgruna v Loketsku nedaleko Ostrova. 1 ") 
Jinde zase Jan Krušina držitel Rokycan, bratr Hynka Kru- 
šiny ze Švamberka, počal válčiti s nepřítelem svým dávnějším 
Rackem Ohlevcem, jemuž oblehl tvrz jeho Bezdekov u Radnic 
a dobyl jí po několika dnech útokem nočním (20 kv.), při 
čemž Ghlevec sám šestnáctý upadl v zajetí. Tvrz jest vy- 
pálena a pobořena; Jan Krušina pak odtud hned nazejtří 
táhl k vojsku Jindřicha Rosen berského, ležicímu posud na 
statcích Zmrzlíkových, kteréž nepochybně hubeny jsou dle vší 
možnosti. 

Mezitím však dne 18 května vytáhl Jiří Poděbradský 
sám z Prahy ke hradu Kostelci na Sázavě, jehož obležení 
dotud řídil Zdeněk Konopištský. Již pátého dne potom 

*'■) Možná také, 2e se oním dobytým kostelem hrazeným míní Permesgrfln. 






4. Prahn potí správou Jiřího Poděbradského (1448-1450). 187 

(23 kv.) jest hrad dobyt a pobořen. Pražské pušky a praky ii&0 
při střelbě na zdi hradské řídil zámečník Petr Kulhánek. "") 
Odtud obrátilo se vojsko i s nim Jiří Poděbradský k silněj- 
šímu dobýváni BuMevai. V nejbližším okolí Pražském byly 
mezitím vzaty Kunratice panu Vilémovi mladšímu z Rabí 
a z Risenberka, jinde pak tvrz Lobkovice na Labi stranou 
k Mělníku Janovi Popeloví z Lobkovic seděním na Hluboké. 
Buštěves byla již prve dosti ohrožena, tak že Jindřich 
z Kolovrat dne 21 května z hradu svého Libšteina, na kterém 
zůstával, psaním velmi stižným naléhal na Jindřicha Rosen- 
berského a druhé pány při vojště u Tochovic, aby nepro- 
dlévali a přispěli mu ku pomocí, dávaje věděti, žeby sice 
musil hleděti smlouvy s nepřítelem, aby zachránil aspoň 
život svým lidem, kteří byli na Buštěvsi posádkou. Následkem 
toho hnuli konečně odtamtud, a přitáhli až k Rokycanům. 
Přičítal se jim záměr, dočkati se zde pomoci Míšeňské a tá- 
hnouti potom nejen k vybavení Buštěvsi, nýbrž i ku pokusu 
o dobytí Prahy. Ale naděje takové sotva při nich mohlo býti; 
neb již dne 17 května byl psal kurfirst Fridrich opět 
z Grimmy Oldřichovi Rosenberskému, že sice zjednal slíbený 
lid jízdný k Mostu, ale že jest mu nelze nyní hned vytáhnouti 
do pole, neb že musí dne 29 května býti na sjezde s bratrem 
svým Vilémem a s Fridrichem kurfirstem brandcnburským; 
po tom sjezde že vytáhne tím mocněji. Příčinou toho byly 
nesnáze, kterých se obával od svých sousedů spřátelených se 
stranou Poděbradskou. Mínil se na sjezde tom smluviti 
aspoň s dvěma z nich, aby mu nepřekáželi. Ale proti nadání 
jeho došel ho teprv něco později dopis všech pěti knížat 
s Čechy spolčených, daný v Bani bérce dne 18 května, kterým 
jej vystříhali, aby proti jednotě Poděbradské války nezdvihal, 
poněvadž by sice musili jí poskytnouti své pomoci. 66 ) Darmo 
také byla čekána pomoc od krále Fridricha z Rakous, Oldři- 
chovi Rosenberskému za posledního poselství jeho bezpo- 

") Dle zápisu v knize Staroměstské k roku 1452 fol. 41. 

") Staré letopisy české (pag. 167} vypravují, že »mladý Míšeňský z Du- 
rynk s Bramburským z Markuov* vtrhli starému knížeti Fridrichovi 
do země, i pálili mu a hubili. Z dopisů však Fridricha saského a 
a knížat spolčených proti němu vysvítá docela jasně, Že toho nebylo. 






I 



188 Kníhá 1 IV. Oddíl první (I436-147S). 



'T450 chyby slíbená. Oldřich žádai, aby mu král poslal asi 500 
nebo 600 jezdců. Na to odpověděl Fridrich feprv psaruin 
k němu dne 31 května z Vídenského Nového města, že jich 
nyní poslati nemůže pro nesnáze některé v tlhřích, že však 
pomyslí na prostředky, jak by tyto různice v Cechách po 
dobrém mohly býti uklizeny. Jakou cenu měl takový slib od 
něho, rozuměl zajisté Oldřich Rosenberský lépe než kdo jiný. 
Od Rokycan psali vůdci vojska tamějšího (27 kv.) Chebským 
o pomoc, však bez účinku, podobně snad i na jiné strany. 
V tom stavu věcí Jiří Poděbradský uzavřel zanechati 
dobývání Ruštěvsi a táhnouti vstříc proti hlavni moci ne- 
přátel. Zavřev s posádkou obleženého hradu příměří dne 
27 května, vydal téhož dne odtudž z leženi svého před Bu- 
štěvsi odpovědný list proti Oldřichovi Hosenherskéniu a všem 
jeho přátelům a pomocníkům, ve kterém vyčítal mu všecky 
jeho staré i nové viny na škodu jeho i celé země české. Vedle 
něho odpověděli také Pražané všech tří měst listem téhož 
dne daným, vytýkajíce Oldřichovi z Rosenberka, „že v kře- 
sťanském míru spojoval se s Němci, nepřátely netoliko páně 
správcovými, ale i vSeho království Českého úhlavními". Dne 
30 května stál Jiří Poděbradský s vojskem svým u Mýta 
mezi Žebrákem a Rokycany, dvě míle cesty od nepřítele, če- 
kaje však nejspíš ještě některých posil. Tu chvíli nacházel 
se Fridrich míšeňský na sjezde v Srbisli (29 kv.) s Frid- 
richem kurfirstem brandenhurským toliko, ježto Vilém mí- 
šeňský, bratr jeho, nepřijel. Maje naději srovnati se aspoň 
s jedním tímto spojencem jednoty Poděbradské, ku kterémuž 
cíli se tudíž v Srbišti odřekl konečně sporných s nim nároků 
na foitstvi v. Dolní Lužici (3 6v.), sliboval brzkou pomoc jed- 
notě Strakonické, tak že mělo vojsko jeho dne 7 června býti 
v Kadani. To oznámil velitel jeho v Mostě Jindřich z Biinau 
dne 30 května Mikulášovi z Lobkovic do Kadaně, kterýž 
zprávu o tom zaslal dále k vojsku u Rokycan a sám táhl tam 
s lidem svým napřed přes Královice. Tu však Jiří Poděbrad- 
ský, dřív než slíbená pomoc míšeňská mohla doraziti, při- 
trhnul s vojskem svým k Rokycanům, a svedl bitvu. Vojsko 
jednoty Strakonické zavřelo se ve vozích. ale ostrou střelbou 
z houfnic přinuceno jest toto ohrazeni své opustiti (4 čv.), 



I 



■i. Praha uoil správou, Jiřího Poděbradského 11446-1450). lyj). 

a ustoupilo v noci k Pleni, kdež položilo se na občiznách 146Q, 
v bezpečném místě, nepochybně při samých zdech pevného 
tohoto města. Vojsko Jiřího Poděbradského strojilo se dru- 
hého dne (5 čv.) obehnati Rokycany, na nichž zavřel se Jan 
Krušina ze Svamberka. Vojsko u Plzně, žádáno od něho 
snažně o pomoc asi 500 mužů branného lidu, nemohlo jí po- 
skytnouti, cítíc se slabě a obávajíc se samo na sebe útoku. 
Tu však přišlo ke smlouvání mezi oběma vojsky, již buď téhož 
dne 5 nebo jistě 6 června, následkem jehož sešli ee někteří 
z předních pánu obou stran dne 7 června, a usnesli se na 
don 9 června o sjezd na hradě Wildšteině. Jiří Poděbradský 
vydal k tomu pánům strany protivné list průvodní dne 
8 června na poli u Nepomuka, kamž mezitím byl pokročil 
s vojskem svým. 

Vyjednávání šlo tentokrát rychle před se, tak že již 
nazejtří po začetí sjezdu (10 čv.) byla smlouva ve hlavních 
kuších zavřena a dne 11 Června byla sepsána a vydány při- 
znávati listy k ní jedné i druhé strany ode všech tudiž pří- 
tomných. Ve hlavní věci měla týž základ jako před rokem 
smlouva Hradecká, ale všecko bylo- položeno na krátké lhůty 
a plnější jistotu. Opět zvoleni jsou čtyři rozsudí, z jedné 
strany Jindřich z Rosenberka a Vilém mladší z Risonberka 
a z Rabi, z druhé Zdeněk ze Šternberka a Zdeněk Kostka 
z Postupic, nad nimi pak nejvyšší rozsudí Zbyněk Zajíc 
z Hasenburka. K jednání ohnu stran před nimi položen jest 
opěty sjezd ve Pelhřimově na den sv. Markéty (13 čvce.) (nej- 
prve příští, a na něm na nejdéle za íři neděle od toho dne 
byli umluvci zavázáni vydati rozsudek. Potom měl držán 
býti sněm obecný v Praze o sv. Kateřině (25 listop.) k vyří- 
zeni věcí zemských na základě kompaktát, listu mirného, 
smlouvy Pelhřimovské a jiných všech smluv učiněných mezi 
stranama za let předešlých, kterých platnost znovu jest 
uznána. Všichni ve smlouvě této jmenovaní zavázali se osobně 
k sněmu tomuto přijíti; kdož by bezelstné nemohl, měl dáti 
jinému moc na svém místě; zejména pak na miste Oldřicha 
Rosen berského, kdyžby osobně do Prahy přijeti nemohl, měl 
tu býti syn jeho Jindřich s plnou rnocí. Ode dne podepsání 
této smlouvy melo býti příměří až do sv. Jiří roku příštího, 



Kniha I V. Oddíl první (1436-1478). 






vztahující sr na nepřítomné všecky, kteří by se k této smlouvě 
přiznali do lhůty určité. O markrabí míšeňském Fridrichovi 
pttoMtb všiik výslovně, že se do příměří toho nepřijímá. 
Jindřich 7. RosMibcrka oznámil mu to ve jménu svých do- 
pÍNini /, Mlžně dne 13 června, odvolávaje se na nezdržení 
smlouvy od něho, ježto pomoci slíbené nebyl poskytl v čase 
určeném. Města 1'mžská, Staré, Nové i Menši, vydala své při- 
znáviieí listy ke smlouvě této dno 22 Června. 



f.i til s,nliwrn WihWriiiaké ni do korunováni krále Ladislava 
(1450—1463). 

Zrovna v den po bitvě u Rokycan (5 čv.) byl v kraji 
Hradeckém, kdež se o ní věděti ještě nemohlo, Jan Kolda 
počal /jevné nepřátelství, učiniv velký zájem ve vesnicích 
okolo Jaroměře, Smiřic a Holohlav. Z té příčiny kraj Hra- 
decký i po smlouvě Wildáteinské zdvihl proti němu válku, 
B vedením heitmana krajského, toho času opět Jetřicha 
i. Miletiuka, dobyty jsou dvě tvrze Koldovy, Skalice za Jaro- 
měři a Itolehošf mezi Opočnem a Týništěm (před 10 čvcem.). 
V krajině té byl zvláštním protivníkem Koktovým Svojše 
Opočenský, v jehož okolí vojsko krajské potom se položilo 
proti Koktovi u Dobrušky. 

Téhož času strhly se v jiné straně brzy po zavřeni 
smlouvy Wihlšteinské rozepře nějaké mezi Tábory a panem 
Zdeňkem Konopištským i několika sousedy jeho. Táboří 
v domácí válce minulé nebyli drželi ani s jednou ani s druboo 
stranou, ač obě se o ně uchásety. Tudy však nevztahovalo se 
na ně přiměří smluveně na Wildšteině. a již prvni dni mě- 
síce července došly do Tábora odpovědné listy pana Zdeňka, 
pana Jana Sádla na Černém Kostelci a Jana Tiehonickébo. 
Táborští htedatt lastáni u kněze Bedřicha na Kolíně i u Old- 
řicha i Hradce a prostředkem jich u Oldřicha Rosenber- 
skéflu. kterýžto k jednáni s nimi poslal syna svého Jindřicha 
na sje«l do Soběslave v 12 čvceA .Ale brzy potom Zdeněk 
Konopiětsk* jii adeřil na Tábory, a svedl s nimi hoj. w 



4. Praha pod správou Jiřího Poděbradského (1460-1453). 191 

kterém jsou poraženi a vzato jim 45 vozů a pět houfnic 1450 
(před 25 čvcsm). 

Mezitím počal se sjezd Pelhřimovský v ustanovený čas, 
a poněvadž ve smlouvě Wildšteinské byl Kolda uveden mezi 
jinými jednotníky Strakonickými, vzali zvolení umluvci věc 
jeho brzy předse, aby učinili konec pálení a hubeni od něho 
a od Svojše posud trvajícímu. Dle vyzváni jejich učiněného 
dne 25 července měl Jan Kolda učiniti příměří s krajem 
Hradeckým i se Slezáky do sv. Jiří a propustiti vězně na 
závazek; ve tvrze pak na něm dobyté, Skalici a Bolehošf, měl 
se uvázati jeden ze čtyř umluvců, Zdeněk Kostka z Postupic, 
a držeti je až do rozsouzení na tomto témž sjezde Pelhřimov- 
ském. Zdali se však rozsouzení v tom čase stalo, není nám 
povědomo. Při bylo tak mnoho, Že uznal sjezd za nemožné, 
aby umluvci se všemi učinili konec, i dáno jim v moc, učiniti 
to buď na příštím sněme o sv. Kateřině buď na jiném sjezde, 
kdež by sobě k tomu sami položili místo. Ve hlavní při mezi 
Jiřím Poděbradským a Oldřichem z Hradce stala se však 
konečná výpovéd dne 3 srpna v ten spůsob, že jeden í druhý 
jakož také nehožtík Menhart z Hradce prohlášeni jsou za 
prosté vin sobě přičítaných a uloženo jim zachovávati mezi 
sebou pravý a křesťanský mír i dobré přátelství. Následkem 
toho jest zápisem obecným téhož dne učiněným uložen také 
mír obecný přátelům a pomocníkům jejich jedné i druhé 
strany a celé zemi vůbec, s ustanovením, aby o zámky a statky 
dobyté v této minulé válce od jedné neb druhé strany bylo 
rozsouzeno na sněme o sv. Kateřině týmiž umluvci čtyřmi, 
kteří byli jmenováni smluvou Wildšteinskou; kdyby se pak 
mezi sebou nemohli dohodnouti, aby učinili výpověd dle rady 
dvou pánů k tomu přidaných, Zbyňka Zajíce z Hasenburka 
a Jana Smiříckého. 

Když bylo tímto spůsobem zjednáno obecné upokojeni 
v zemi, konal Jiří Poděbradský přede vším jiným přípravy 
k válečnému tažení proti Fridrichovi saskému. Dne 21 srpna 
nacházíme ho v Hradci Králové na sjezde s posly slezskými 
kdež zavřel s nimi smlouvu o zachování míru až do budou- 
cího krále. Zdá ?e. že příčinu k tomu zavdaly pokusy Frid- 
richa saského. aby Slezáky pntáhl na svou stranu proti Ji- 






Kniha IV. Oddíl první (UiW-UlÓ,. 

rímu; nebo byl již na sjezde v Srbiští, když zamýšlel táhnouti 
do Cedí na pomoc jednotě Strakonické, mnohými dopisy 

I. .Vratislavským. Svidnickýiii, Javorskym, Lehnickým a jiným 
pohádal mést těchto, jakož i lužických, aby mu poskytli 
pomoci proti Jiřímu, kterého vinil, že prý se bezprávně 
zmocnil správy země české na újmu krále Ladislava (31 kv\). 
2 Hradce navrátiv se do Prahy, sadil Jiří dne 2 září konšely 
na Starém a na Novém městě, dne 4 záři též na Malé straně,, 
potom pak 6 záři učinil výpověd mezi Pesíkem z Kuiimlda 
a Janem Velvarem o mlýny a domy Helmový, následkem 
které dostal se konečně Jan Velvar v drženi jich, se svolením 
také pana Alše a Petra Holických ze Šternberka, kteříž se 
odřekli svých nároků na ně. Některý den potom, asi snad 
8 září, vytáhl do pole proti Míšni. 

Někteří páni jeho sírany byli se již napřed vypravili; 
k půlnočnímu pomezí zemskému, jakož Burian z Gutšteina,, 
Jan Calta z Kamennéhory, Petr ze Šternberka, Vilém: 
z llljurka. Již ilne 4 září položili se mezi Duchcovem a Mo- 
slem na. půl mílo cesty od Mnuta, s kterýmžto městem svedii. 
malé půtky po několik dní potomních. Ducltcava se zmocnili 
;i také kláštera Oseckého. K nim připojili se asi 10 září 2a- 
tečtí, Lounští, Slánští a. lidé Jakoubka Bilinského vedením ..in-r- 
koubka syna jeho, a nazejtří dne 11 záři bylo celé vojsko po- 
hromadě i při něm Jiří Poděbradský. Všichni čelnější páni 
jeho strany nacházeli se u vujště, též města. Z Prahy byla: 
tentokrát povinnost vojenská, pokud se týkalo Starého města, 
QBJHpÍB opěl mi dvou Čtvrtech, Linhartské a Míehalské; Lin- 
li;n>.ii vsak složili berní na najetí žoldnéřů, aby nemusili 
táhnouti sousedi'. Vojska jízdného a pěšího čítalo se asi 
tOGOG; vo/.ů bylo, eo vytáhly s Jiřím Poděbradským samým, ; 
dvacet kop, nepočítajíc totiž, co měli při sobě páni. kteří na-r; 
před byli u pomezí. 

Poněvadž nebylo dosti vířiti některým pánům v Žatecku, 
! i k"i.-'.ii ;i Plzeňsku, zvláště Hynkovi Krušinoví ze Švnni- 
Imt1,,-i ,i Mikolášovi z Lobkovic, že zachovají pokoj za vzdá- 
leni vojska jednotí Poděbradské ze země, posláni jsou Žatečtí 
n Lounští i něco Slánských zpátky do svých měst, a zůsta- 
ivím i něco jiného lidu k sesilení obrany, také pak Jakouhek 



Vřesovský z Bíliny zastal z též příčiny pozadu co heitman 1450 
kraje Litoměřického. Ostatní vojsko přešlo již dne 11 září 
přes hory Krušné, a táhio bez překážky ku předu, jak se zdá, 
ve dvou proudech k Dippoldiswaldu a k Pernu s velikými 
záhubami na cestě. Množství vesnic, též město Dippoldin- 
ivaklc a předměstí u Pana jsou vypáleny; od Perná pak po- 
dél Labe vojsko, jak se zdá. přiblížilo se až ke TJráédanitm. 
Odtud obrátilo se s rovnými záhubami v stranu západní dle 
úmluvy s Vilémem mladším markrabí Míšeňským, který se 
stejným časem co spojenec Čechů strojil ke vtrhnuti do země 
staršího bratra svého z Durynska. Vilém nacházel se dne 
19 září v poli u Blankenhaina, hradu a města hrabat Glei- 
chen nedaleko sídla svého Weimara, a po dobytí jeho táhl 
nejprve ve směru severním až i řece linstruté, kdež dne 
27 září dobyl města Ncbry, odňatého jemu od Fridricha. Od- 
tamtud dal zprávu o sobě Jiřímu Poděbradskému, žádaje, 
aby se s ním spojil. Jiří byl toho času již na cestě k němu 
s vojskem svým, kteréž nezdržujíc se dobýváním pevných 
míst, zmocnilo se jen dvou menších tvrzi a městečka Mil- 
trairly. Tam dostalo se mu potřebných zásob potravních, a 
Jiří zdržel se v Mitwaidé den sv. Václava (28 září), potom 
pak táhl rychlými pochody až k městu }'e<jovn na řece FJsteře 
na nejzápadnějším kraji markrabství Míšeňského. 

Dle přání markrahí Viléma mělo se spojení Čechů s ním 
státi u města Naumburka, mnohem dále na. západě ležícího, 
jehož doufal pomocí jich dobyti. Vojsko české zdrželo se však 
osm dní u Pegova, asi od 1 neb 2 října, dobývajíc města 
toho úsilně, ale darmo. Tu přitáhl Vilém k nim až k Fegovu, 
a spojená vojska obrátila se odtud po Elsteře nahoru přes 
Žič (Zeitz) k městu a hradu pevnému Geroim (Gera), v němž 
se nacházela .posádka z nejlepších bojovníků a vůdců kurfir- 
sta Fridricha se skládající. Spojené vojsko oblehlo Gerov, a 
dne 15 října přikročilo k útoku. S troubením a střelbou silnou 
vrhli se bojovníci do příkopů, a zlezli zdi v boji velmi tuhém, 
ač se ztrátou toliko patnácti zabitých a malého počtu lehce 
raněných z vojska českého. Z posádky upadlo krom jiné těžké 
ztráty 900 lidí v zajetí, mezi nimiž byl mladý hrabě Jindřich 
Gerovský, Hanuš z Bonina i Auerbacha, hrabě Vilém z Orla- 

Tomck, nfjppia Prahy, díl VI. 3. vyd. 1!) 



■ 

1450 ni 



194 Kniha IV. Oddíí první (143u-1478). 

múiide, hrabě Hanuš z Kirchberka, Kunc Kauíunk i někteří 
znamenitější. Krom jiné kořisti dostalo se vítězům víc 
než půl čtvrtá sta koni jízdných; město pak dobyté jest po- 
bořeno. 

Kurfirst Fridrich byl při vtrhnutí Cechů do země jeho 
sbíral vojsko své k obraně u města Mísíte na Labi několik 
mil pod Drážďany, kdež déle meškal v nejistotě, kam se obrá- 
titi, protože krom bratra svého Viléma bál se také kiirfirsta 
Fridricha brandenburského, aby dle smlouvy s Čechy ne- 
vpadl mu do země se strany opačné. Teprv dne 8 října, asi 
v Čas spojení vojsk Jiřího a markrabí Viléma ti Pegova, vy- 
táhl s vojskem svým ku předu, chtěje svésti s nimi bitvu. 
Táhna přes Kaniťttici. odkud dne 12 října mini! býti ve Cvi- 
kově, obrátí! se potom ke Gerovu, když zvěděl o obleženi města 
tohoto. Spojené vojsko však po dobytí Gerova táhlo hned proti 
němu, hotovíc se rovněž k bitvě rozhodné. Mezitím byl však 
král Fridrich vypravil některé raddy své ke smlouváni mezi 
stranama, naléhaje zvláště na Viléma Míšeňského, aby vešel 
v mír s bratrem. Postům těmto co prostředníkům podařilo se 
smluviti přiměří dne 22 října v poli u Krymnčorn, kdež se 
byla vojska přiblížila proti sobě. Smlouva se vztahovala 
s jedné strany na kurfirsta Fridricha saského, s druhé strany 
na Čechy a na pět spojenců jejich německých, markrabí Vi- 
léma, kurfirsta Fridricha lirandenburského a bratří Jana, 
Albrechta i Fridricha markrabí brandenburské a purkrabí 
Norimberské. Přiměří mělo trvati až do sv. Urbana čili 
2ó května roku 1451, a mělo se mezi tím časem jednati o mir 
na sjezde v Bamberce dne 22 března téhož roku. 

Po zavření příoiěři tohoto Čechové nastoupili na zpá- 
tečně tažení podél západních hranic Míšně přes Elsterberk, 
Plavno a dílem přes Heichonbach i Auerbach, dále pak přes 
Olešnici a Adorf se směrem ke Chebu, konajíce vždy ještě 
škody rozličné. V Chebe po celý čas tažení tohoto byly šířeny 
povésti, že míní Jiří Poděbradský vžiti pomstu na tomto 
městě pro nevpuštění jeho do města ke sjezdu, jejž tam pře- 
dešle měl míti s knížaty německými. Obáváni toto splnilo se 
potud, že Jiří Poděbradský uložil městu pokutu 1000 kop 
grošů českých za pohanění Vteré sobě z onoho skutku jejich 



i. Praha pod správou Jiřího Poděbradského (1450—1453). 195 

pokládal. Dnu -27i října nacházel se Jiří Poděbradský již 1450 
u Zátce, a o dva dni později vrátil se s vojskem do Prahy po 
více než šesti nedělním vzdálení u velké obecné radosti. Vojsko 
přivezlo s sebou kořist hojnou, mnoho dobytka, koní a rouch 
drahých, zvláště pak mnoho zvonů, které všude brali z měste- 
ček a vesnic v Míšni, toliko srdci od nich zanechávajíce. Počí- 
talo se jich dobře na ětyry sta. Mezi zajatými, které Čechové 
vzali s sebou, byl hrabě Jindřich Gerovský, jejž Jiří dal 
2 Prahy odvézti na Poděbrady; on pak v zajetí tom po někte- 
rém ěase zemřel. 

Po navrácení Jiřího Poděbradského z tohoto taženi zbý- 
valy jen čtyry neděle do sněmu ustanoveného k času sv. Kate- 
řiny (25 listop.). Sněm tento sešel se v počtu neobyčejně vel- 
kém stavů obou stran, a učinil další velký krok k upokojení 
země. Na něm byla předně výpověd sjezdu Pelhřimovského 
mezi Jiřím Poděbradským a Oldřichem z Hradce potvrzena 
a obecné smíření mezi stranama prohlášeno; potom pak 
umluvci přikročili k souzení pří zvláštních, a srovnali mnoho 
jich důležitějších. Rozsouzení týkalo se zvláště zámků a 
statků dobytých a opanovaných od jedné strany proti druhé 
v minulé válce, které většim dilem měly býti navráceny pře- 
dešlým držitelům. Toliko Kuneš Hozkoš z Dubě, jemuž rozbo- 
řen byl Kostelec nad Sázavou, musil se za statky k němu ná- 
ležející s pokojiti summou peněz od pana Zdenka Konopišt- 
ského a několika jiných sousedů, kteří se o ně rozdělili. 
Srovnale s tím měly někdejšímu purkmistru Novoměstskému 
v Praze Pavlovi Detriehovic navráceny býti jeho domy a což 
jiného bylo mu odňato po dobyti Prahy, ač tak, nebylli by do 
města zase přijat, aby měl toliko svobodu prodati je. Též měli 
Pražané navrátiti panu Vilémovi mladšímu z Rabí některý 
jeho majetek, jehož zbaven byl po dobyti města. Některé pře, 
v nichž právo nebylo dosti jasné, musily však býti ještě zase 
odloženy dle zmocnění daného umluvcům na sjezde Pelhři- 
movském : tak dílem pře mezi Janem Koldou a krajem Hra- 
deckým, též pak i pře mezi Pražany a panem Hynkem Kruši- 
nou ze Švamberka. kterému dávali vinu z oloupení kramářů 
a jiných obchodníků a řemeslníků jedoucích na výroční trh 
do Klatov, nevíme, kterého právě času. 



I 



196 Kniha IV. OJdiL první (1436-1478). 

Sněm se protáhl až do šesti neděl od sv. Kateřiny, totiž, 
až do tří králů roku 1451. Krom vyřízení věcí soukromých 
jednalo ae na něm po přetrženi více než dvouletém, které spů- 
sobeno bylo dobytím Prahy, konečně také o hlavní záležitosti 
zemské, totiž o osazení trůnu českého; i uzavřeno znovu vy- 
praviti poselstvo ku králi Fridrichovi o vydáni Ladislava do 
země. Poselstvu tomuto bylo dáno v podstatě totéž nařízení 
jako někdy poslům vypraveným ze sněmu o sv. Martině roku 
14-íG, však s vytčením zároveň Žádosti, aby Ladislav, když 
by měl za krále přijat býti, zavázal se vedle jiných věcí hájiti 
Čechy při kompaktátech zavřených s konciliem Basilejským 
i při zápise císaře Sigmimda k nim se vztahujícím, tudy pak 
zejména vymoci stvrzeni mistra Jana z Rokycan za arci- 
biskupa. V též přičíně měl také král Fridrich sám žádán býti, 
aby posly své vedle poslů království českého vypravil k mí- 
stům, kdež by nejplatněji a nejužitečněji zdálo se, aby byl 
arcibiskup svěcen, až by stavové češti uzřeli čas k tomu pří- 
hodný. Za posly zvoleni jsou z pánů Oldřich z Rosenberka se 
synem svým Jindřichem, kterýž jeho místo zastával na tomto 
sněme, Aleš ze Šternberka, Zbyněk Zajíc z Hasenburka, Zde- 
něk ze Šternherka, Oldřich anebo Jan z Hradce, Vácslav 
z Mk-balovic, Hašek z Waldšteina a Hanuš z Kolovrat, ze ze- 
manů Jan ze Smiřic, Jakub ze Vřesovic, Jan Cabelický ze 
Soutic, Soběsiav Mraik z Miletínka, Zdeněk Kostka z Postu- 
pic, Arnošt z Leskovce a Beneš z Mokrovous. 

Po vyřízení všech jiných věcí učinil sněm nálezy ku pro- 
spěchu obecné bezpečnosti v zemi, aby totiž, když soukromé- 
války přestaly, s větším důrazem, než bylo za trvání jich 
možné, stiháni byli loupežníci, zloději a jiní zločinci, a zvláště 
aby silnice všudež byly svobodné k provozování obchodů. 
O stihání a trestání zločinců měli pečovati popravčí v krajích 
dle obyčeje starodávného. Kdož by se jim v tom protivil a zlo- 
činců se ujímal, jakž se zhusta dotud stávalo v rozezlení stran 
proti sobě, měl pokládán býti za nepřítele oíiecného, měli sobě 
všichni pomáhati proti němu, a čeho by na něm bylo dobyto, 
měl toho prázden býti na vždy. Nálezy tyto jsou provolány 
všude po městech i panstvích, aby se obecné spatřovala jich 
opravdovost. 



i. Praha pod správou Jifího Podí hradského (1450-1453). 197 

Před rozejitím svým usnesli se stavové, aby i k budou- 1451 
čímu sněmu jako k tomuto každý ze stavu panského přišel 
buď sám buď dal jinému moc svou. Sněm mel opět býti 
v Praze, a ustanoveni času k torna poručeno pánu z Rosen- 
berka (rozumělo se bud Oldřichovi buď Jindřichovi) a Jiřimu 
z Poděbrad. 

Poslové ustanovení ku králi Fridrichovi vypravili hned 
po skončeni sněmu některé osoby ze svého prostředka ke 
dvoru jeho, aby si vyžádali sjezdu s nim, i ustanovil jim 
k tomu kdysi na začátku měsíce února místo v Novém městě 
za Vídní ke dni 12 března. Nicméně mělo poselstvo, jehož so 
Oldřich Rosenberský účastnil osobně i se synem svým Jindři- 
chem, slyšení první u něho teprv dne 23, a druhé dne 26 břez- 
na; odpovědi pak dostalo teprv dne 2 dubna. Nebyla ani tento- 
krát jinačí než směřující k odkladům. Poněvadž prý věci, 
o něž se jedná, jsou znamenité a veliké, že jest králi potřeba 
rozmyšleni; pročež aby sobě Čechové položili valný sněm a 
jemu o dva měsíce napřed čas a místo oznámili; žef pošle 
k němu své poselství s odpovědí. Byla to beze vší pochybnosti 
i tentokrát odpověď dle přání pana Oldřicha. Rosen burského. 
Nebo s vydáním Ladislava do země jako s odepřením jeho 
souviselo rozhodnutí o budoucím zřízení správy zemské v Če- 
chách, které dle tehdejšího stavu věcí nemohlo se státi než ku 
prospěchu Jiřího Poděbradského. Odročeni rozhodnutí toho 
bylo nejlepší, čeho mohl Oldřich Rosenberský tehdáž do- 
sáhnouti. 

Jiří Poděbradský byl mezitím zaneprázdněn jednáním 
o konečný mír s Fridrichem kurfirstein n<tslqini. Dřív než 
přisel Čas ustanovený k sjezdu společnému v Bambercé, byl 
spojenec Cechů Vilém mladší Míšeňský s bratrem svým srov- 
nán na sjezde zvláštním v Naumburce" 1 " 1 ) (27 led.); násled- 
kem čehož se sjezdu onoho sešlo, a k zavření miru mezi Cechy 
a Fridrichem byl položen jiný sjezd, na kterém měli Vilém a 
markrabí brandrnburský Albrecht konati prostřednictví. Mí- 
sto k tomu bylo položeno ve Chbě, ale tak že jen knížata sjela 
se v tomto městě, Jiří Poděbradský pak s jinými pány če- 

■»») [Srovn. Arch. C. XXI, 305-300]. 



198 Kniha IV. Oddíl první (M80-M78Y. 

skými zajel do Karlových Varů a snad na čas také iln Žlutíc, 
rnezi oběma pak stranama konal poselství sem a tam Jctřich 
z Miletinka. Vyjednávání toto nevedlo však ku konci, n:?ž to- 
liko ku prodloužení příměří (31 břes.) do sv. Petra a Pavla 
(29 čv.), před kterýmžto časem měl býlí sjezd knížat v Mostě, 
tak aby Jiří Poděbradský se svými přijel k opětnému jednáni 
s nimi buď do Uiliny nebo lIo Teplice nebo do Loun. Tentokrát 
podařilo se již prostředníkům zhotoviti návrh smlouvy, ku 
kterému s české strany bylo svoleno, a svolení kurfirsía Fri- 
dricha směli se nadíii dle předešlé řeči s nim, tak že smluvena 
byla jistá peněžitá náhrada, kterou měl kurfirst dáti na Hoy- 
erswerd a za propuštění zajatých; oč by pak byla rozepře 
s nim koruny české se týkající, mělo odloženo býti až do bu- 
doucího krále. Ale když vše bylo sepsáno, dostaly se kurfir- 
stovi Fridrichovi nějaké zprávy o rozmíšce domnělé mezi 
Jiřím a Zateckými i Lounskými, též že prý Jiřímu toho roku 
nastávala jistá válka s Moravou; následkem čehož Fridrich, 
neobávaje se, žeby naň brzy mohl znovu udeřiti, kladl jiné 
výminky, a tudy se jednáni opět přetrhlo, ač tak že příměří 
opět jest prodlouženo (27 čv.) do 25 července. 

Dle vyzváni od krále Fridricha byl po navraceni poslů 
českých položen sněm v Praze ke dni sv. Kiliána (8 čvce.) 
a oznámen králi, aby vypravil k němu posly své. Poněvadž 
se Jiří Poděbradský za příčinou vyjednáváni s Fridrichem 
Míšeňským ještě dne í července nacházel v Lounech, 100 ) začal 
se sněm tento nejspíš o některý den později, 1 ) a poněvadž toho 
času již od velkonoc silně zuřil mor v Praze, tak že prý ze- 
mřelo za den až i 200 lidí, byl přeložen odtud do lipuckirti. 
Páni obou stran sešli se opět u valném počtu, rovněž i města, 
mezi nimiž ovšem též poslové Pražanů. Oldřich Kosenberský 
dal se opět zastupovati synem svým Jindřichem. Král Řím- 
ský vypravil ke sněmu ioniuto poselstvo, jehož řečníkem byl 
jeden z předních rádců jeho, Vlach Eneáš Sylvius, biskup 
Sienský, vedle něho Prokop z Rabšteina a dva šlechtici ra- 

,at ) Viz Halinu lam od nřho danou v Archive Čexkém 111. 549. 

') Tolií teprv po II červenci, kteréhoilo dne zemlela císařovna Bar- 
bora, poněvadř, Eneáši Sylvius, který sani na snímí* lomto byl, klade 
smrt císařovny určilf do času králce před nim. 




4 Praha pod správou Jiřího Poděbradského (1*60—1468). 199 

kouští, Albrecht z Ebersdorfa a .Jindřich Truehses, jinde již 1461 
zmíněný. Eneáš Sylvius držel před shromážděním, kterému 
předsedal Jiří Poděbradský, řeč obšírnou, jejíž obsah však 
byl, že král Ladislava pro mladý věk jeho na ten čas do Cech 
vydati nemůže, ubezpečuje stavy jinak dohrou vůli svou 
k zemi jejich, děkuje, že mínili o dobré svého krále budoucího 
pečovati svolením berně na vyplacení statků korunních, a žá- 
daje, ježto prý „již let bez mála dvanácte bez přítomnosti jeho 
byli", aby ještě „něco málo" pozdrželi. Když se stavové tázali, 
jak by to „něco málo" míněno bylo, odpověděl Eneáš Sylvius, 
že se lim ovšem míní, až by Ladislav došel právních let dle 
obyčeje domu rakouského. Stavové, potázavše se mezi sebou, 
zdvořile se poděkovali za dobrou vůli, ale připomenuli králi, 
že se byl mezitím bez práva vměšoval do záležitostí Slezska a 
Lužice na škodu koruny české, a žádali, ahy toho nečinil, by 
mohli .,k té dobré vůli tím lepší naději míti". Prohlášeni však 
již nékolikkrát předtím učiněné, žeby stavové, nebude-li jim 
Ladislav vydán, jinak se musili opatřiti, aby vždy krále 
měli, tentokrát není opětováno, nýbrž podána králi další 
Ibňla na rozmyšlenou, aby predce k žádosti stavů svolil, neli 
dříve, aspoň do sv. Václava toho roku. Strana Jiřího Podě- 
bradského i prve již od delšího času nemyslila opravdově na 
povolání jiného krále než Ladislava (ač zdá se, že někteří byli 
jiného mínění), protože byla to věc dle tehdejších okolnosti 
nesnadná: nyní pak bylo jí také snáze čekati, když se převaha 
moci v zemi již rozhodné nacházela pří ni. 

Na sněme Benešovském stalo se mezitím jakési dotknutí 
záležitosti náboženské. Eylť papež Mikuláš V ku konci roku 
předešlého (1450 2Í) prosince) ustanovil nového legata do Ně- 
mec, kardinála Mikuláše z Ctitty, kterému také nové vyjedná- 
vání s Čechy bylo poručeno. Sněmu Benešovskému bylo to 
oznámeno dopisem markrabí brandenburských, kteří podávali 
k tomu svého prostřednictví. Stavové shromáždění, jimž také 
poslové císařovi přimlouvali, svolili k vyjednávání s legatem, 
a položili k tomu sjezd v Litoměřicích ke dni sv. Martina 
(ti listop.). Z toho vzal sobě Eneáš Sylvius příčinu k delší 
rozmluvě soukromé s Jiřím Poděbradským, jejímž účelem 
bylo, oblomiti jej jakožto tu chvíli nejmocnějšího v zemi, aby 










Knihu IV. Oddíl první (U3Í-1478). 

síranu pod oboji připravil k podrobeni se vůli stolice papež- 
ské. Eneáš Sylvius představoval inu, jakou zásluhu by tím 
získal pro obnovení dobrého stavu a bývalé slávy království 
českého, a jaký vděk od papeže, od císaře i krále budoucího 
Ladislava. Když Jiří Poděbradský k oslovení takovému od- 
pověděl, že jediná a snadná cesta k sjednoceni Cechů s církvi 
jest zachování smluv zavřených s konciliem Basilejským, a 
vytýkal, že se smlouvy ty Čechům ruší, biskup neodmítal na- 
prosto uznání kompaktát od papeže, pravě, že neví, jaká moc 
dána jest novému legatu papežskému, ale vyčítal všecko, čím 
od prvopočátku bývali tehdáž Čechově viněni, že jednají proti 
kompaktátům, a dovodil z toho nesnadnost obnovení jich od 
stolice papežské. Když Jiří Poděbradský lim sebou hnouti ne- 
dal, nýbrž vystříhal, aby se dvůr papežský nedal klamati na- 
dějemi, které se mu snad činí, z opětného zdvižení války 
s Čechy, žef by mohlo potom přijití k smluvám obtížnějším, 
než byla kompaktáta, Eneáš Sylvius přivedl řeč: na dvě jiné 
překážky dorozumění, jednu totiž, že byly statky duchoven- . 
sta zabaveny, druhou, že chti Čechové Rokycanu míti arci- 
biskupem. První z těchto překážek dle mínění Jiřího Podě- 
bradského nebyla nepřemožitelná. Pravili, že kdo drží statky 
duchovenští a bez práva, bude je musiti navrátiti; kdož pak 
má zápisy na nich, od toho že se vyplatí, což bude tím snad- 
něji, protože by mnozí měli zapsány mnohem menší sumy, 
než za které statky stojí. Čo se týkalo Rokycany, divil se, proč 
že stvrzeni jeho jest papeži a dvoru jeho tak proti mysli, žet 
by zajisté muž ten mnoho prospěl papeži i království tomuto 
i králi Ladislavovi. Na to dal se Eneáš Sylvius ve vášnivé vi- 
nění Rokycany a líčení nebezpečností jeho, jak bylo u všech 
protivníků jeho od dávna ve zvyku. Tomu bylo těžko pomoci. 
Vím to. řekl k tomu Jiří Poděbradský; jest tolik !idi, kteří 
Rokycanu, ač křivě, obviňují, že neřkuli mně, ale snad ani 
svatému Petru by v Římě nedali sluchu, kdyby se ho zastával. 
V urážení toho také přisvědčil, že když není naděje na 
stvrzení jeho, bude potřeba mysliti na jiného; však poněvadž 
Rokycana zvolen jest, že bude musit býti ponuknut, aby se 
vdal volby, a tehdy že sněm navrhne jiného. K tomu Eneáš 
Sylvius ochotně přisvědčoval, pravě, že dověděli toho Jiří. 






■i. Praha pod správou Jiřího PodĚbradského (1450—1153). 201 

získá velkého poctěni, a Rokyeana, podrobili se, že rovněž na- 
jde milost a přízeň od stolice apoštolské; doložil však, žeby 
potom dobře bylo, aby Čerhové navrhli ne jednoho, nýbrž 
několik, z nichž by jeden mohl býti vybrán a stvrzen. Ku 
konci radil také Jiřímu, aby v příčině rozdílného mínění 
o svátosti pod obojí spůsobou otevřel srdce své Janovi Kapi- 
.úranoci, pověstnému kazateli, který tehdáž zároveň s kardi- 
nálem Cusou přijel byl ze Vlach do Němec a měl přijeti také 
do Oecri, Jiří Poděbradský vyslovil svou ochotnost k tomu. 

Eneáš Sylvius po navrácení svém do Vidně psal o této 
rozpravě široce kardinálovi Janovi Karvayalovi (21 srp.), 1 ) 
přikládaje jí důležitost, poněvadž prý jestliže kdo, Jiří Podě- 
bradský, jakožto muž největší vážnosti v zemi, jehož mnozí 
i ze strany pod jednou se přidrží, byl by s to, aby navráceni 
Čechů k jednotě církve zjednal. Pokládal jej dle tohoto shle- 
dání s ním za muže svedeného prý sice k bludům Husitským, 
ale spravedlivého a dobrého. 5 ) 

Některý clen před začetim sněmu Benešovského (11 ěvce.) 
byla zemřela císařovna Barbora na Mělníce na nemoc moro- 
vou tehdáž právě zuřící. Tělo její přivezeno jest do Prahy, a 
pochováno slavně od duchovenstva strany pod obojí v kostele 
sv. Víta ve hrobě královském. Jiří Poděbradský, který vládl 
městy jejími již za jejího života, podržel jich ovšem i potom 
pod správou svou. 

Vzal-li Jiří Poděbradský z rozpravy s Eneášem Sylviem 
v Benešově naději jakou, žeby bylo lze docíliti narovnáni 
s papežem prostředkem tehdejšího legata Cusy dle přáni 
strany pod oboji, když by se toliko prokázala povolnou upu- 
stiti od osoby Rokycanovy v příčině osazení arcibiskupství; 
musil brzy zase míti pochybnost o tom dle chováni onoho roz- 
hlášeného kazatele vlaského, na nějž jej Eneáš Sylvius odka- 
zoval jakožto dobrého rádce ve věcech víry. Bratr Jan Kapi- 
straii, muž tehdáž 851etý, procestovav nejprv Korutany a 

*) VU ve vydání dopisů jeho Číslo 13(1. 

*) Hussilarum errorr- infecius, alioquin a-equi boniquo cullor; quem cum 
nos longo sermone de co mm unione calicis k>jii|>Livissi?mus (sfcuteínř 
však o tom jen králce s ním mluvil), mngia deceptUOl quam pertina- 
cem invenimus. Tak píie o něm v liistoriu Frirlerici III imperatoris. 



Kniha IV. Oddíl první (U37— 1478). 



1451 Štýrsko, nacházel se již před začetím sněmu Benešnvského 
v Rakousich. nejprve v Novém městě Vídenském (od 30 čv.), 
potom ve Vídni. Všudež přede házela jej pověst o mocné vý- 
mluvnosti jeho a o domnělých zázracích, které konal. Všudež 
hrnuli se proto tisícové lidu, aby slyšeli nebo vlastně viděli 
kázání jeho, protože mluvil latinsky s živými posuňky dle 
spůsobu vlaského a obsah řeči býval domácím jazykem vy- 
kládán toliko od jeho pomocníků. Hlavním však úkolem jemu 
vykázaným bylo obrácení Čechů, aby se odřekli přijímáni pod 
obojí spůsobou; domýšleli se u vysokém cenění sebe, že toho 
dovede svým působením. Nc-dlouhn tedy po navrácení Eneáše 
Sylvia z Cech do Vídně vydal se odtud na cestu do Moravy. 
krlež nejprve v Brně (od 1 srpna), potom v Olomouci (od 
J8 srpna) a opět v Brně (od (5 září) každého dne kázal svým 
způsobem, maje k ruce dva překladače, jednoho českého a 
jednoho německého. Stálým obsahem kázání jeho bylo tu však 
popíráni platnosti kompaktát a kaceřováni i zatracování při- 
jímajících pod obojí spůsobou. Slovem i písmem snažil se 
zvláště šlechtu odtrhnouti od přijímání pod obojí spůsobou, 
i podařilo se mu to při královském podkomoří na Moravě, 
panu Benešovi Černohorském z Boskovic, tak že i s rodinou 
svou odřekl se kalicha (i srp.) a zahranil přijímáni pod oboji 
spůsobou také poddaným lidem svým. U jiných spůsobilo to 
velké rozhořčení. 

Nenadálý útok tento na celý posavadni právní stav 
strany pod oboji nemohl dlouho snášen býti mlčky; pročež 
ozval se proti tomu, jakožto v první řadě dotčen, mistr Jhh 
& Rokycan, i zaslal Janovi Kapistranovi dopis dne 11 září, 
kterým jej vyzýval k osobnímu sjezdu a k hádáni o předmětu 
sporu buďto v Moravské Třebové, buď v Německém Brodě 
neb v Pelhřimově. Na to Kapistran odpověděl (20 září), že 
jest ochoten k hádání, ale na jiném místě, které by se jemu 
hodilo; pročež žádal, ahy k němu Rokyeana vypravil některé 
osoby, s kterými by se mohl o to dorozuměti jakož i o spůsob 
hádání a o muže, kteří by měli býti přítomni. Zvláštním do- 
pisem oznámil to také Jiřímu Poděbradskému. Poněvadž měl 
býti právě toho času (25 záři) sjezd jakýsi pánů moravských 
v Uniňirě, Rokyeana hned po obdržení odpovědi této (25 záři) 



4. Praha pod správou Jiřího Podřhradského (1460—1468). 203 

zajel ke sjezdu tomu, vzav s sebou list koncilia Basilejského 1461 
vydaný na kompaktáta, kterýž potom ve shromáždění pan- 
stva čten jest veřejně k odmítnutí řečí Kapistranových proti 
platnosti jich. THe přání Bokycanova sjezd tento sám postavil 
se za prostředníka v příčině veřejného hádáni, zvoliv ze sebe 
dva pány, Jana z Pernšteina a Vácslava z Boskovic, za posly 
k Janovi Kapistranovi. kteříž měli mu navrhnouti sjezd ve 
Krumlově moravském ke dni sv. Šimona a Judy (28 října). 
Tam mínili býti přítomni mnozí páni z Moravy i z Cech, a měl 
míti přístup každý, kdožby mohl věci rozuměti. Hádání mělo 
se díti obyčejným spůsobem mistrů a dle soudce v Chebe 
umluveného. 

Dříve však než ještě od po věd Kapistranova byla Roky- 
cany došla, Kapistran odjel z Brna (23 záři) do Znojma, ze 
strachu, jak aspoň později tvrdil, o svou bezpečnost, protože 
prý od některých pánů moravských došly pohrňžčivé listy do 
Brna i do Olomouce pro jeho tu přebývání, tak že prý Brněn- 
ští obávali se obležení svého města od týchž prý pánů, kteří 
byli v Unlcové shromážděni. Brzy pak po usnesení sjezdu 
Uničovského odjel také ze Znojma (asi 8 října), a uchýlil se 
do Bakous, odtamtud pak po navštívení míst rozličných, při- 
jav pozvání od pana Oldřicha Bosenberského, k němu přijel 
na Krumlov v Cechách (15 říj.). Buď ze Znojma nebo od- 
jinud na této cestě byl psal podruhé Jiřímu Poděbradskému, 
vykládaje jemu dle svého rozumu o kompaktátech, že prý ani 
od papeže Eugenia ani od samého koncilia Basilejského ne- 
jsou přijata. Účinek toho byl však nejspíš, že se Jiří Podě- 
bradský tudy přesvědčoval o nebezpečnosti působení Kápi- 
stranová pro pokoj v zemi sotva teprv docílený, a psal proto 
Oldřichovi Bosen berskému, aby ho u sebe nepřijímal; což 
však u pána tohoto zůstalo bez účinku. Poněvadž páni jmeno- 
vaní sjezdem Uničovským delší čas nevěděli, kdeby Kapi- 
strana poselstvím svým zastihli, oznámili mu usneseni sjezdu 
toliko dopisem, kterýž ho došel teprv na Krumlově i s dopi- 
sem Jana Rokycany téhož se týkajicim dne 17 října. Kapi- 
stran odpověděl hned druhého dne (18 říj.) dopisem toliko 
Rokycanovi svědčícím, kterým vytýkal mu dlouhé neodepsání, 
hádáni pak na Krumlově moravském pyšně odmítal. Místo 




Kniha IV. Oddíl první (143(5— 1478). 



bylo mu příliš .sprosté, prý sedlské; posluchači neučení prý 
by leda přitom spali; soudce pak v Chebe umluvený, to jest 
písma svatá a podání s nimi se srovnávající, byl mu dokonce 
proti mysli; nebo prý písma němá jsou, jestliže nevyloží jich 
nejučenější mužové dle zdravého a katolického smyslu. Jme- 
noval Rokyeanovi Neapoli, Bononii, Padui, Paříž a čtrnáct 
jiných měst, kdež by se nacházela slavná učeni, jakožto místa 
k hádání spůsohiiá; z nich aby si vyvolil kterékoli; však zá- 
roveň avoloval také k hádání v Chebe u přítomnosti kardinála 
legata Mikuláše z Cusy na sjezde stavů českých a moravských 
8 nim, který tam měl býti v den sv. Barbory (4 pros.). Kardi- 
nál totiž nebyl svolil ke sjezdu v Litoměřicích aniž také k ně- 
kterým kusům týkajícím se snůsobu sjezdu toho: a byl proto 
Cheb navržen za jiné místo k tomu Albrechtem markrabím 
hrandenhurským a purkrabím Normberským jakožto jedním 
z prostředníků. Za soude* rozhodujícího přijímal Kapistran 
toliko papeže. Dopis jeho byl jinak pln osobních urážek proti 
Rokycanovi. Zároveň psal Kapistran ke všem stavům českým 
a také k Pražanům, žádaje, aby Rokycanu ke sjezdu v Chebe 
dohnati. V naději, že Jan Kapistran do Krumlova morav- 
ského přijede, byl mezitím Rokycana podruhé vyjel z Prahy 
na Moravu, když se čas ustanovený ke sjezdu tamějŠímu blí- 
žil; ale na cestě došel ho dopis Kapistranňv na hradě Licbten- 
buťce: pročež vrátil se do Prahy, u odepsal mu odtamtud dne 
12 listopadu k vyvrácení toliko všelikých obviňování a ná- 
jezdů jeho. Hádání v Chebe odmítl takořka mlčky.") 

Mezitím byla prošla lhůta, kterou dával sněm Benešov 
ský králi Fridrichovi do sv. Václava toho roku, aby se jinak 
ještě rozmyslil v příčině vydání Ladislava do země; poněvadž 
pak vědělo se. že se km! Římský strojil na přišlí rok k jízdě 
do Říma pro přijetí koruny císařské, vypraveno jest k němu 
v měsíci říjnu po&elstco do Vídně, v němž mimo jiné nachá- 
zeli se zejména pan Aleš Holický ze Šternberka a Zdeněk 

* a ) [Tento list Rokycaniiv i jiné dokumenty o činnosti Kapistranovč uve- 
řejnil Valouch, Životopis sv. Jana Kapistrana (Brno 1858); pobyt 
líapistranův V zemích českých novřji vylíčil Nejedlý, Česká missie 
Jana Kapistrana (v Praze 19O0; otisk z Cas. Čes. Mus.l, kde také 
ostatní literatura uvedena. Nejnověji Jacob, Johannes von Opistrano 
(Breslau 1303) I. svazek]. 






Kostka z Postupie. O vydáni Ladislava do Čech bezpochyby 1451 
tentokráte se nejednalo více, ale o opatření správy zemské, 
i docílilo se jakýchsi umluv, kterými král Fridrich jistým spň- 
sobem svolil, aby byl Jiří Poděbradský zvolen za správce 
země české, a učinil také některý slib v příčině osazení arci- 
biskupství Pražského, aby se o to přimluvil u papeže, při 
čemž se se strany poselslva českého neselrvávalo docela vý- 
hradně při osobě mistra Jana z Rokycan. V témž spůsobu 
bylo zatím vyjednáváno také s kardinálem Mikulášem z Gtí9$ 
o sjezd navržený Albrechtem markrabím brandenburským 
ve Chbě. Oznámeny jsou totiž markrabí Albrechtovi žádosti 
Čechů, o které se mělo na sjezde tomto jednati. Mezi nimi pak 
byla žádost týkající se arcibiskupství Pražského, znějící též 
jen obecně bez jmenování Rokycany totiž, aby byl od papeže 
dosazen arcibiskup, který by z moci papežovy dával podávati 
svátosti pod obojí spůsobou všem toho žádajícím. Legat pa- 
pežský však odmítl i sjezd v Chebe, nechtěje jinak k němu 
svoliti, než aby se Čechové napřed podrobili jeho vlastnímu 
rozhodnutí. 

Bratr Jan Kapistran, opustiv Krumlov snad ve druhé 
polovici měsíce listopadu a zajev pod průvodem Oldřicha Ro- 
senberského nejprv do Plzwé, odtamtud pak potom do Bavor, 
zvěděl v osobni schůzi s Albrechtem markrabí brandenbur- 
ským snad v Normberce o žádostech Čechů k legatovi, které 
jemu ovšem byly proti mysli. Naproti tomu v Bairaitě, kdež 
měli právě sjezd všichni čtyři vévodové bavorští, měl velké 
potěšení z rozprav s mnohými pány a rytíři německými, kteří 
se mu osvědčovali ochotni býti k hájení víry katolické, když 
by potřeba byla, s nasazením hrdel svých. Vyhlášení opětné 
křížové války proti Husitům bylo by ovšem bývalo nejvíce 
dle přání jeho; a všeliké jeho usilováni směřovalo asi k tomu 
cíli. Od papeže byla mu již 28 února roku 1451 dána bulla, 
kterou byl oprávněn rozhřeŠovati při odpřisáhnutí kacířství. 
Dne 21 prosince toho roku došla ho bulla druhá daná dne 
28 října, kterou bylo řečeno, že se oprávnění toto vztahuje na 
osoby, ježto příjímáním potí obují spiWmou neb jinak bludy a 
kacířstvím odpadli od církve, tak že tím zretedlně přijímání 
pod obojí spůsobou odsuzovalo se co blud neb kacířství, také 



206 Kniha IV. Oddilprvni (M3SÍ-14Í8). 



pak dávalo se mu právo udělovati odpustky na tri lota tě] 
kdožby slyšeli jeho kázáni nebo mši svatou. Jan Kapistran 
byl buď již tehdáž buď aspoň ku konci roku 1451 (dne 23 
prosince) v Chebe. Odtud psal dne 6 ledna 1452 papeži Miku- 
lášovi, žádaje ho o propůjčení ještě větších práv a splněni ji- 
ných ještě žádosti, které byl naň vznesl již dříve po poslu vy- 
praveném do Říma. Nejhlavnější z nich byla, aby papež zrušil 
celkem kompaktáta, a jiná, aby rozšířil jeho moc co inquiai- 
tora nepravosti kacířské, jakyuiž byl jmenován od předešlých 
dvou papežů. Martina V a Eugenia, tak aby mohl í proti Ja 
novi Rokycanovi pomoci ramene světského nastoupiti na 
soudní slíbání. Bulla papežova, v niž se přijímání pod obojí 
spůsobou pokládalo za blud, jest od něho s velkou radostí roz- 
hlašována daleko široko, a s odvoláním na ni tupil obyčej 
Cechů tím směleji a prudčeji. 

O středoposti roku 1452 měl býti sněm v Praze, na němž 
by poslové, kteří byli posledně u krále Římského, učinili 
zprávu o svém pořízení; ale sešlo s toho pro některé překážky, 
a na sjezde pánů, zemanů a měst jednoty Poděbradské v Praze 
hned první týden v postě uzavřelo se. aby sněm byl odložen 
až do sv. Jiří. Na tomto sjezde vzalo se v uvážení také počí- 
nání Kapist ránovo i bulla papežova, na kterou on se odvolá- 
val; i uzavřeli stavové přítomní zaslali xIížhp pmni proti tomu 
k Ludvíkovi kurfirstovi falckému, Albrechtovi vévodovi ba- 
vorskému, Albrechtovi markrabí brandenburskému a jiným 
stavům a městům říšským shromážděným toho času na sjezde 
v Laufu (23 un.). Připomínali v dopise tom zhoubné války, 
které Čechové musili vésti k obraně víry své, a kterak byl vál- 
kám těm učiněn konec kompaktáty zavřenými s konciliem 
Basilejským majícím moc od papeže Eugenia k vyjednáváni 
s nimi, kterak kompaktáty těmito bylo přijímání pod obojí 
spůsobou Čechům propuštěno a ustanoveno, že neměli pro ně 
býti tupeni neb kaceřováni; nyní že mnich tento, odvolávaje se 
na bullu papežskou, smí je veřejně haniti a zatracovati: 
z toho žef zjevné jest, že je cirkev Římská násilně odpuzuje 
od sebe, čímž nuceni že jsou mysliti na prostředky vhodné 
k opatřeni sebe. Proti útokům žef budou se musit brániti.*) 

4 ) Quid aliud dicere aut riraari possumus, quam ijuort ab ipsa Romana 



ěm. 



iha pod správou Jiřího Poděbradského (1450— 145B). 207 

Poukázáni toto na nutnost hledání prostředků k opatření 
sebe v potřebách náboženství, když nechtěla jich poskytnouti 
církev ftímská, mínilo se tentokrát bezpochyby jinak, než ve 
osvědčení poselstva českého v Římě roku 1447 a později před 
kardinálem Karvayalem v Praze. Svěcení na kněžství pou- 
hým vzkládáním rukou do prostých kněží bez vyšší duchovní 
moci co prostřednice apoštolské posloupnosti vidéio se nej- 
spíš předce myšlenkou příliš smělou, a na miste toho pomý- 
šlelo se nyní k dosažení kněžstva řádně svěceného na spojeni 
s církvi výchndni. Není pohříchu nic známo, kdy a jakým 
spůsobem na tuto novou cestu mysliti se počalo; jisté však 
jest, že kdysi během roku 1451 přijel do Cech jakýsi jednatel 
řecký Koiislalh) Angelik, aby přezvěděl o stavu věcí zdejších 
a zejména o víře Cechů přijímajících pod obojí, i navrátil se 
zase se zprávou o tom do Kmistanlinopole. Jak tam zpráva 
jeho byla přijata, o tom nemohlo se ovšem ještě nic věděti za 
sjezdu v Praze právě zmíněného. 

]Me usneseni na sjezde tomto jest o sv. Jiří držán aněm 
valný v Praze na radnici Staroměstské, Páni, zemane a města 
s jej i se k němu v poctu opět velikém. Vedle všech znameni- 
tějších mužů jednoty Poděbradské dali se nalézti páni jednoty 
Strakonické v poctu nemenším; jen pana Oldřicha Rosenber- 
ského ani syna jeho Jindřicha nebylo tu i několika málo nej- 
oddanějších přátel jejich. Z důležitějších měst královských 
scházely Budějovice, Plzeň a Tábor. Jednání na sněme bylo 
tentokrát krátké a beze všech nesnází, protože vše bylo nále- 
žité připraveno hned napřed. Již dne 27 dubna učiněn byl 
zápis sněmu, dle kterého Jiří z KunMatu a z Poděbrad zvo- 
len za „správce mocného a pravého v království českém" 
s raddou k němu přidanou jedenácti mužů z obou stran. De- 
vět jich bylo stavu panského a zemanského, totiž Aleš ze 
Šternberka, Zdeněk Konopištský ze Šternberka, Zbyněk Zajíc 
z Hasenburka, Jindřich z Miehalovic, Jan ze Smiřic, Mikuláš 
Trčka z Lípy. Jan Cabelický ze Soutic. Zdeněk Kostka z Po- 
stupic a Jakub z Vřesovic, dva pak stavu měsfského, z Prahy 

ecclesia violenlin quadam rcpriniimur eogimurque de opportunis cogi- 
tare remi>diis uc totalitťr provídere? Et cum non děsit offenaor, simi- 
liter defensor non deerit. Capistramia iriinnphatis 882. 







Kniha IV. Oddíl první (1486-1J78). 

totiž Vaněk řečený Valevovsk)} z Krožmosta a druhý ze Sla- 
ného Bartoš Ptáček. -Moc daná správci a ruddě této rovnala 
se bez mála plné moci královské. Mělií úřady a soudy obsazo- 
vali, spravovati důchody korunní jak z mest královských tak 
odjinud vycházející, nařizovati vše čeho potřeba k zachováni 
bezpečnosti a řádu v zemi a užívati dle potřeby také branné 
moci stavů. Se vzhledem k zánovnímu ohrožováni náboženství 
strany pod oboji uloženo jest jim zvláště pečovati o zachová- 
vání kompaktát, aby od nikoho nebyly rušeny, též zápisu cí- 
saře Sigmunda, listu mírného, úmluvy Pelhřimovské a jiných 
umluv, na kterých spočíval právní stav mezi tehdejšími stra- 
nami, přitom však také o stavováni všelikého kacířství zjev- 
ného. Moc tato správce zemského a jeho raddy měla I rváti do 
dvou let od Letnic tehdáž nejprve příštích, a měla se vztaho- 
vati na všecky stavy a obyvatele země České. Kdož nebyli 
sněmu přítomni, měli položiti přiznání se k zápisu na nejdéle 
do Matky boží nanebevzetí ioho roku (15 srp.) k ruce páně 
správcově na radnici Starého města Pražského. Kdožby toho 
neučinil a chtěl se řádu tomu protiviti, aby považován byl za 
rušitele obecného dobrého. 

Stížné psaní proti chování Jana Kapistrana zaslané ke 
spřáteleným knížatům německým mělo za následek, že mar- 
krabí Albrecht branden burský, sjev se s legatem papežským 
kardinálem Cuso-u v Heilbroné, jednal s nim znovu o sjezd 
se stavy českými, a obdržel od něho, že svolil přijeti o sv. Tro- 
jici (4 čv.) do Řezná; tam aby přijel z Čech Jiří Poděbradský 
a Aleš ze Šternberka neb jeden z nich a někdo podobně téí 
ze strany druhé, i aby se s ním předběžné dorozuměli toliko 
soukromi o spňsob a místo i čas sjezdu Širšího; při čemž Al- 
brecht biandeburský a vévoda bavorský Ludvík slíbili býti 
osobně co prostředníci. Markrabí Albrecht vypravil zvláštního 
posla ke sněmu o sv. Jiří do Prahy, aby stavů českých pohnul 
ku přijetí tohoto návrhu; i svolili k němu, a ustanoveni jsou 
k jízdě do fiezna pan Aleš Holický a Jan ze Smiřic, patrně ze 
svolení jednosvorného celého sněmu, nečiníc rozdílu mezi 
strana ma. n ) 

*) Oldřich Rosenherský v dopise ku Kapislranovi dne 24 kv. (v Pa- 
lackého Vikdl. BeitrCtge -14) praví: Sic informatus sum, quod dn. 



Ke sněmu o sv. Jiří zaslal také dopis mnich Jun Kápi- 1Í52 
"alidu, kterýž se tyl mezitím z Cheba odebral do Mišně, a od- 
tamtud dne 25 března s dovolenini kurfirsta Fridricha sa- 
ského do Mosta jakožto města, v jehož držení se kurfirst na- 
cházel, směřuje k tomu. aby sobě zjednal přistup do středu 
země české k působení proti straně pod oboji. Dopis ten velmi 
obšírný, daný z Mosta dne 5 května, měl za účel zoškliviti sta- 
vům mistra Jana z Rokycan jako původce všeho zlého v zemí 
české, od něhož měli by se odvrátiti. Byl pln nejhrubších na- 
dávek a nejjizlivějšího obviňování Rokycany a pln naproti 
tomu chrastavé sebechvály skladatele svého, kterýž přitom 
odkazoval stavy na zvláštní spisek svůj, z něhož měli se pře- 
svědčiti o neplatnosti kompaktát, protože prý od Čechů sa- 
mých nebyly zachovávány. Dopis tento Kapistran odevzdal 
jednomu pánu strany pod jednou, který byl oddán kurfirstovi 
Fridrichovi, to jest nejspíš Mikulášovi z Lobkovic, z blízkého 
okolí Mosta. kterýž slibil předložiti jej sněmu, ale potom ode- 
přel toho. poznav nejspíš pohoršllvost jeho obsahu. Kapistran 
poslal jej ještě jednou přímo Jiřímu Poděbradskému, žádaje, 
aby jej dal přečísti, když se to ve sněmu samém nestalo, aspoň 
ve shromáždění nově zřízené raddy zemské. Odvolával se při- 
tom na svůj úřad co inrniisitor a komissař papežův, k jehož 
vykonávání že jest mu potřeba pomoci ramene světského; za 
propůjčení jeho sliboval správci zemskému hojnou odplatu 
milosti papežskou. Jiří Poděbradský odmítl však žádost tuto 
dotíravou psaním ve jménu svém i raddy zemské daným dne 
29 května, kterým vytýkal Kapistranovi neslušnost, nárnži- 
vost i lživost, nedávaje viry tomu, žeby jednal dle smyslu 
stolice papežské. Podobně psali mu purkmistři a konšelé 
všech tří měst Pražských. 

Chování Jana Kapistrana nebylo veskrze schvalováno 
ani od legata papežského Mikuláše z Cusy. Kardinál nebyl 
srozuměn s tim, že Kapistran Jana Rokycanu přímo nazýval 
kacířem, ano psal mu í. že se posud sám vyhýbal osobnímu 
sejiti s Čechy pro velkou zběhlost jich ve písmech, z nichž 
některá viděla, se mu býti příznivá přijímání pod obojí spů- 

Aischo de Slernhcrgk nt iln. Johnnnos de Smirzicí mitlcntur a parte 

atlverett; jiný však krom nich nebyl poslán. 

Tomek, Dějepis Prahy, <1" TI. 2- 'Y'i- ]i 



210 



Kniha IV. Oddil první (143-J-1478). 



sobou. Z toho se Jan Kapištran velice rozčilil, a odepsal, 
íegatovi z Mosta dne 17 května, vystříhaje jej dosti ostře od 
smýšlení kompaktátům příznivého s odvoláním na bully pa- 
pežské, které nasvědčovaly jeho míněni opačnému. Není li Ro- 
kycana kacíř, pravil, musil bych papeže s celým křesfan- 
stvem míti za kacíře; jiného neznal prostředka. Odbyt do- 
pisem správce zemského a raddy jeho, obrátil se potom ještě 
na dva členy zemské raddy, Jakoubka z Vřesovic, hejtmana 
kraje Žateckého, a Zbyňka Zajíce z Hasenburka, žádaje na 
nich, aby buď Bokycanu přiměli k hádání s ním v Mostě, 
V Chebe nebo před legatem na sjezde v Režně, nebo aby jemu 
zjednali volny příjezd do Prahy pod bezpečným průvodem 
vévod saských a bavorských i markrabí brandenburského. 
Rokycana však bezpochyby neuznával již prospěchu z hádání 
s vášnivcem tak zarputilým; od pánů pak dvou zmíněných 
byl sice podáván mu bezpečný průvod do Prahy, však pod 
výminkou, aby nemluvil proti kompaktátům a nekaceřoval 
přijímajících pod obojí; což jemu se nehodilo. 

V krátce potom dostal Jan Kapistran pozváni od kardi- 
nála Mikuláše z Cusy, aby přijel do Řezná ke .sjezdu umluve- 
nému se stavy českými. Zdá se, že to byl účinek zmíněného 
dopisu jeho ku kardinálovi, kterýž se asi bál jednati proti 
úmyslu dvoru papežského, když by nejednal srovnale s Kapi- 
stranem. Sjezd ten se začal nepochybně o něco později než 
bylo ustanoveno, vždy však během měsíce června. Krom pánů 
Alše ze Šternberka a Jana Smiřického jakožto poslů od celého 
království přijel tam z Cech toliko Vácslav z Krumlova, dok- 
tor theologie, administrátor strany pod jednou v Plzni, však 
více jen co pozorovatel, aby mohl dáti zprávu panu Oldřichovi 
z Rosenbcrka, co by se vyjednalo. Legat papežský choval se 
zcela dle přání Jana Kapistrana, který neobmeškal přijeti. 
Poslové Čeští, zvláště pak Aleš Holický jakožto rozhodnější, 
byli všelijak týráni neslušně od Kapistrana, což legat toliko 
mírnil větší zdvořilostí se své strany. Ve věci samé snažili se 
páni čeští pohnouti legata, aby se k nim odebral do Čech, kdež 
doufali spíše se s ním dorozuměti; legat však nechtěl jinak, 
než aby sjezd byl v Chebe, pravě, že mu není dovoleno do Čech 
jíti, leč by se Čechové napřed zavázali prostě přiznati se ku 



i. Praha pod úpravou Jiřího Poděbradského (1.450-1463). 211 

poslušenství církve ffimské. Po dlouhém vyjednávání o to, W52 
ve kterém Ludvík vévoda bavorský a markrabí Albrecht 
brandenburský ochotně podporovali Čechy co prostřednici, 
přestalo se na tom, aby legat jednal při dvoře papežském 
o zmocnění, by směl jeti do Cech, poslové čeští pak zase aby 
jednali se stavy, zdali by nesvolili ke sjezdu v Chebe, kterýž 
by byl o sv. Havle toho roku, a jedna strana druhé aby dali 
věděti do dne povýšení sv. Kříže, to jest do 14 září. Úmluva 
^ato stala se dne 26 června, a poslové češti odjeli téhož dne 
z Rezna. Kardinál legat však nemínil tt papeže ve smyslu 
onom jednati, leč. by prvé obdržel od stavů českých skutečný 
slib poslušnosti k církvi beze všech výminek, tedy s odřeknu- 
tím se kompaktát; i vypravil v tom úmyslu hned za posly če- 
skými kaplana svého Jana Domenitě do Prahy, který měl 
slibu takového určitého žádati. Dopis legatův daný dne 27 
června, který měl Dorsenif odevzdati, vyslovoval se o kompak- 
tátech docela dle smyslu Jana Kapistrana. Tvrdilo se v něm 
sice, že ani Jan Kapistran nepokládal nikdy obsah kompaktát 
za kacířství, ale vyhlašovaly se za neplatné, poněvadž prý du- 
chovenstvo české nikdy nezachovávalo výminek a ohrad, S kte- 
rými byly zavřeny. Zdá se, že ani po všem tom, co se v Řezně 
mluvilo, stavové češti neočekávali takového vzkázání. Nevíme, 
zdali a jak bylo z Prahy odpověděno legatovi: ale jisté jest, že 
se po tomto jeho dopise vyjednáváni s dvorem papežským na 
delší čas zase přetrhlo.") 

V Čechách přišlo brzy potom ještě zase k událostem vá- 
lečným. Brzy po sněme o sv. Jiří, v druhé polovici měsíce 
května, byl sjezd několika pánů jednoty Poděbradské s panem 
Jindřichem Rosenberskfým v Bencňově, na kterém se jednalo 
o přistoupeni jeho a otce jeho k zápisu sněmu onoho a tudy 
o uznání od nich Jiřího Poděbradského za správce zemského. 
Jindřich Rosenberský vedl si přitom opatrně, aby nepopudil 
strany druhé před časem, vyhrazuje sobě a otci užití lhůty do 

') Nemírné jiné zprávy o tom, co ze sjezdu neženského následovalo, nez 
dopis nejmenovaného k Matouši ŠILkovi za začátku srpna toho roku, 
vydaný od Bachmana VrkmuUn und Actenstilcke oe. pag. 101; kdež 
provl se; I tem ich hab verstanden, das ;mss sulcben tagen und taydingen, 
ho zu Ragensputgk begriffan si rit, nichtis wirdet, und die saclien lau- 
ten zu Proge vil anders, dann sic zu Regenspurgt: gelaut haben. 

14* 






212 Kniha IV. Oddíl první (H36-H78). 

1462 Matky boží na nebevzetí, která byla zápisem sněmovním pro- 
půjčena. Skutečně nemínil Oldřich Roseiiberský podrobiti se 
uzavřením sněmu toho, a držel nedlouho potom, hned po 
skončení sjezdu Rezenského, s přátely svými, kterých počet 
byl již velmi skrovný, sjezd ve Plzni, na kterém hleděl je 
utvrditi k setrvání v odporu. Bylo se již v zimě předtím stihlo 
vzbouření stavů mkonsliýelt proti králi Fridrichovi IV, z je- 
hož moci chtěli vybaviti mladého krále Ladislava, aby se spro- 
stili poruěnické vlády Fridrichovy nad svou zemí. Když byl 
Fridrich v měsíci listopadu ruku Mál i s mladým Ladislavem 
vyjel na cestu do Jtalie k svému korunování na císařství, sta- 
voví rakouští zmocnili se vlády zemské proti vladařům usta- 
noveným od Fridricha na čas vzdáleni jeho; i aby se mu 
mohli snáze opříti, vyhledávali spolky proti němu s hrabětem 
Oldřichem Olským, s gubernatorem uherským Janem Huny- 
ádem a jinými sousedy. Tu vesel ve spolek s nimi také pan Old- 
řich Rosenberský (b března), odebrav se za příčinou tou i se 
syny svými na sjezd do Vídně. Byv dotud za tak dlouhý čas 
hlavní podporou králi Fridrichovi v Čechách, aby Ladislava 
do tamti! nevydával, nyní nespokojen jsa s císařem, kterýž jej 
byl proti Jiřímu Poděbradskému zůstavil bez pomoci, účastnil 
se spiknuti proti němu, doufaje napomožením svým k vyba- 
vení Ladislava z jeho moci získati sobě přízeň mladého budou- 
cího krále a tím pod vrátiti zase moc Jiřího Poděbradského a 
strany jeho. 

Fridrich, byv korunován v "Římě dne li) hřezna, vrátil 
se jakožto již cisař toho jména III do svého zalíbeného sídla, 
Nového města za Vídní, teprv dne 20 Června, tedy zrovna 
v čas vyjednávání poslů českých s kaidinálem Cusou v Režně. 
Stavové rakouští žádali na něm opět, jak již prvé po poslích 
za ním do Itálie, o vydání krále Ladislava: když pak toho 
odepře!, strojili se ke zdvižení války proti němu. Ihned sbíral 
také Oldřich Rosenberský branný lid jim ku pomoct, s nimž 
měl vytáhnouti syn jeho Jindřich. Aby jej mohl bezpečněji 
vypraviti, učinil Oldřich na sjezde v Plzni, ku kterému od 
Jiřího Poděbradského přijeli Aleš Holický a Jan Smirický na 
zpátečně cestě své ze sjezdu Rc/en.-kého. jakési podání, chtěje 
nově jednati o srovnáni se s jednotou Poděbradskou* však ne- 



•5. Praha pod správou Jiřího Poděbradského (1*50—1*68). Ž13 

pochybně směřoval tím jen k získání oasu; pročež Jiří odmítl 1452 
toho. Drželf se uzavřeni sněmu Svatojirského, dle něhož, kdo- 
by se nepřiznali ke správci zemskému a raddě jeho do usta- 
novené lhůty, měli pokládáni býti za rušitele obecného do- 
brého. Krom Oldřicha Rose uherského zpěčovalo se toho ně- 
kolik pánů z jeho sousedstva v jižních krajinách země, též 
Hynek Krušina ze Řvamberka v Plzeňsku, Matouš Slik, brati 
zemřelého kancléře Kašpara Slika. co držitel Loketská a krom 
toho několik měst královských. Z těch bylí první Tábořiti. 
kteří se proti Jiřímu Poděbradskému vzpírali pro dávnou 
rozepři o náboženství. Na ně bezpochyby myslilo se v zápise 
sněmu Svatojirského, když se správci zemskému a raddě jeho 
ukládalo mezi jinými věcmi zvláště také stavováni kacířství. 
V dorozuměni s nimi odepřeli poslušenství správci zemskému 
také Pisečtí, Sušičtí, Ktatot-šlí, Žateulí a Lounští, ačkoliv se 
byli k zápisu na sněme samém přiznali. Vidělof se jim znova 
býti proti právům jejich, aby komukoli jinému než králi měli 
odváděti platy. Z též příčiny také Domažličtí odepřeli při- 
znání se k zápisu, rovněž pak města v jednotě Strakonické 
stojící, jakož Budějovice a 1'heú. 

Jiří Poděbradský byl již před navrácením císaře Fri- 
dricha z Itálie dopisem papeže Mikuláše V dne ~2ž dubna vy- 
střihán, aby nevstupoval do spolku protivníků císařových, a 
nemohl to v tehdejším stavu věcí také míti v úmyslu; spíš byl 
nakloněn poskytnouti pomoci císaři, s nímž byl následkem 
umluv předešlého roku v dobré vůli; ale přede vším hleděl 
přemoci odpor domácicb svých protivníků. Poněvadž dne 15 
srpna docházela lhůta jim daná "uzavřením sněmovním, na- 
řídil asi na začátku toho měsice z Mělníka, kdež se tu chvíli 
zdržoval, stavům, kteří se k němu znali, aby se hotovili k vy- 
tažení do pole, jak by jim den a místo k tomu oznámil. Nevě- 
dělo se hned, na kterou stranu by mini! udeřiti nejdříve; tu 
pak již mezitím Oldřich z Rosen berka vypravil syna svého 
Jindřicha do Rakous s vojskem čítajícím 20IM) mužů pěších a 
4-01) jízdných, k němuž připojil se na dalším tažení samém 
lid sirotků Oldřicha z Hradce mezitím zemřelého vedením po- 
ruěníka jich, Arnošta Leskovce. Po odtažení jeho bylo ještě 
jednou vyjednáváno mezi Oldřichem Rosen berskym a Jiřím 



214 



Kniha IV. Oddíl první (H3<5— U73). 



1452 prostředkem pánů Alše Hulickéhn. Mikuláši' Trěky a Jana 
(jabelického ze tíoutic, jakožto členů radily zemské, nu osob* 
ním sjezde, nepraví se ve kterém místě. Oldřich Rosenbcrský, 
jejž prostředníci tito chtěli nejspíše pohnouti, aby ještě v čas 
přistoupil k zápisu sněmovnímu, hledal i nyní průtahů, až by 
prý syn jeho se vrátil, že pak chce spolu a nim vše učiniti, 
coby nebylo „proti Bohu, duši i cti jejich, proti králi Ladisla- 
vovi i jednotníkům jejich a svobodám i právům koruny této". 
Tolikeré výhrady v ústech pana Oldřicha Rosen berského ne- 
dávaly ovšem naděje na dobrý konec, zvláště když by ae 
předsevzetí jeho v Rakousich podařilo. Nezbývalo tedy nic ji- 
ného než bez dalšího meškáni chopiti se zbraně. 

Dne 23 srpna Jiří Podímradský vytáhl do pole s vojskem, 
které se Iv vyzváni jeho bylo sebralo, v němž nacházeli se páni. 
zemane i města pod jeho správou stojící, jmenovitě také Pra- 
žané s branným lidem svým. Předně zaměřil proti Táboru, 
zdlouhavě táhna, protože nejspíš ještě na cestě přibývalo mu 
vojska. Táboří, znamenajíce límysl jeho, připravovali se na 
obleženi pálením a bořením stodol a jiných stavení škodli- 
vých v nejbližším okolí města i jiným všelikým spůsobem, 
vsak patrně s důvěrou malou ve vlastní síty své. Obrátiliť se 
po poslu s žádfistí o pomoc k ouhlavnimu prolivníku nábožen- 
ství svého, panu Oldřichovi Rnsenherskému. že právě byl také 
protivníkem bližšího jim nepřítele. Ochotni byli přijmouti 
posádku od něho do města a dáti se tudy v moc jeho, i slibo- 
vali nikdy napotom nebýti proti němu. Oldřich Rosenberský 
litoval, že jim pomoci nemohl, když se lid jeho branný nachá- 
zel vzdálen v Rakousich. Tu přitáhlo vojsko Jiřího Poděbrad- 
ského v sile Í6000 mužů od Choiorhi asi dne í)0 srpna k Tá- 
boru. Opět vypravili Táborští k Oldřichovi Rosen ber skému 
o pomoc, slibujíce státi s ním ve všem až do budoucího krále 
i více jiného, což v jiných okolnostech bylo by mu bývalo ve- 
lice k mysli. Psal synu svému do Rakous, aby se poradil s hra- 
bětem Oldřichem Oelským a. jinými náčelniky stavů vzbouře- 
ných proti císaři; neb že bez pomoci jich nemůže nic učiniti. 
Rylo však všecko marné. Ve většině obyvatelstva Táborského 
byl již velice utuchl bojovný duch někdejší, tak že když Jiří 
Poděbradský předně vyzýval měšfany ke vzdání se pod umlu- 



4. Praha pod správou Jiřího Poděbradského (H60— 14&3). 215 

vou, neodmítli vyjednávání, nýbrž již třetí clen od jeho pří- 
chodu (1 září) zavřeli smlouvu, kterou se předně zavázali 
učiniti přiznání své k zápisu sněmu Svatojirského na nejdéle 
do 17 záři, kteroužto lhůtu Jiří Poděbradský propůjčil také 
přátelům jejich Píseckým, Žateckýni a Lounským, kdyžby 
k též smlouvě přistoupili. Na tom však nebylo dosti; nýbrž 
nastoupeno na Tábory zároveň o splnění smluv zavřených 
s nimi v létech 1443 a 1444 ve věcech náboženství. Musilit 
slíbiti poddati se na výpověd šesti osob k tomu jmenovaných, 
mistra Jana z Rokycan jakožto voleněho arcibiskupa, mistra 
Petra Engliše, kněze Martina Lupáěe (toho času v Klatovích), 
knězi Vácslava Korandy a Mikuláše Pelhřimovského a kon- 
šela Pražského Přeehu z Budkovie. Kdyby se ti všichni mezi 
sebou nemohli dohodnouti, mola rozhodnouti většina jich, a 
kdyby su knězi Táborští rozhodnuti tomu nepodrobili, měli se 
Táborští zachovati dle smlouvy roku 1443, totiž netrpěti jich 
více ve svém městě. Vácslav Koranda a Mikuláš Pelhřimov- 
ský, náčelníci knězi Táborských, jmenováni mezi šesti těmito 
rozsudími, měli se k tomu dostaviti v Praze v den sv. Vácslava 
(28 záři) nejprve příští. 

Od Tábora táhl Jiří Poděbradský bez meškání ke Hlu- 
boké, hradu korunnímu, v jehož držení byl od mnoha let Jan 
Popel z Lobkovic, bratr Mikulášův. 1 on byl spojencem stavů 
rakouských proti císaři Fridrichovi, a byl nejspíš lid svůj vy- 
pravil k vojsku pana Jindřicha Rosenberského. Neodváživ se 
obrany, zapsal se Jiřímu Poděl) rad skéi nu rovněž jako Táboří 
v příčině uznání jeho za správce zemského; nyní pak Jiří 
Poděbradský zaměřil proti Budějovicím/ a Oldřichovi Rosen- 
berskému. 

Hned asi po vzdání Tábora byl mezitim vypravil posly 
k cihciH Fridrichovi, mezi nimiž byl Zdeněk Konopištský ze 
Šternberka, bezpochyby k dohodnutí se s císařem o spůsob po- 
moci proti nepřátelům jeho. Když však poslové tito přijeli 
k Jindřichovu Hradci, obdrželi zprávu z Rakous o zastavení 
války tamější. T ) Vojsko stavů rakouských a spojenců jejich, 
při kterém se nacházel Jindřich Rosenberský, bylo po dobytí 
hradu Orta na levé straně Dunaje pod Vídní a po krátkém 

T ) Viz u Bachmanna Vrhtmden oc 101. 



■_' 1 li 



Kniha IV, OciiJii první (1436—1178). 



H52 odpočinutí u Vidně vytáhlo proti samému sídlu císaře Frid- 
richa. Novému mentu, n oblehli v něm císaře (27 srp.). Hned. 
po prvním silném útoku (28 srp.) dal se Fridrich III u vy- 
jednávání, a zavřel smlouvu již dne 2 září, dle které vydal 
svěřence svého ÍAidislava v moc hraběte Oldřicha Celslcého, 
Na zprávu o tom Zdeněk Koouništský a druzi poslové na- 
vrátili se od Jindřichova Hradce k vojsku Jiřího Poděbrad- 
ského, které tu chvíli škodilo již v okolí Budějovic a na bliž- 
ších statcích Rosen bersk veh. Nelze pochybovati, že měl i Old- 
řich ftosenbetěký tu chvíli také již zprávu o vítězství spo- 
jenců svých v Rakousích; ale okamžité pomoci odtamtud proti 
nepříteli, který již naň tiskl docela z blízka, nemohl se nadíti, 
a přinucen byl vyjednávati. Dne 7 záři dal mu Jiří Poděbrad- 
ský z ležení svého v poli mezi Hlubokou a Rudějovici bez- 
pečný průvod na osm dní, aby mohl přijeti ve 150 koních do 
Budějovic a odtud k němu do vojska. Tu se stala úmluva, kte- 
rou se Oldřich Rosenberský zavázal přijeti do Prahy na 
sněm o sv. Havle nejprve příštím (10 říj.) a přiznati se tam 
k zápisu sněmu Svatojirského do dne 18 řijna, s vyhrazením 
napotom méně závadným, aby nebyl on ani jednotnici jeho 
k ničemu tišlění. což by bylo proti poslušenství církve Římské 
nebo proti králi Ladislavovi. To měl též učiniti syn jeho 
Jindřich a Budějovičtí, a k témuž měl Oldřich Rosenberský 
působiti, aby přistoupili také druzí jednotnici jeho. 

Po léto úmluvě obrátil se Jiří Poděbradský předně proti 
Pisku. Dne lo září okolo poledne položilo se vojsko jeho u Ke- 
slřan na řece Otavě asi mílí cesty od města tohoto, a hned po- 
čalo se i tu vyjednávati. Také Pisečtí a vedle nich Klatovští, 
Domažličtí a Sušičtí podrobili se zápisu o uznání správce 
zemského; a toliko Žatečíí a Lounští, majíce posly své v Pisku, 
nepřistoupili k úmluvám, nýbrž odjeli zase. Drzý však potom 
následovaly úmluvy také s Hynkem Krušinou ze Švamberka 
a s Plzeňskými i s ostatními jednotníky Strakonickými, kteříž 
šlí po přikladu Oldřicha Rosenberského. Tu Jiří Poděbradský 
bez meškání, vrátiv se jen asi na některý den do Prahy, od- 
tamtud s některou částí vojska svého, při níž nacházeli se 
jmenovitě také žoldnéři Pražanů, vytáhl do pole proti ostat- 
ním dvěma městům odporným v severozápadní částí země 



i- Praha pod správou Jiřího Poděbradského (1 150-H5T). 217 

české. Již asi dne 24 září ležel s vojskem svým nedaleko 1452 
Loun; s ) tu pak obé města, Louny i Zatec, nedočkavše útoku, 
vzdala se mu omluvami týmiž jato všiekni jiní. Dne 30 září 
vrátil se Jiří do Prahy z výpravy této asi pétinedélní, na 
které nebylo přišlo ani k ne-jmensimu krveprolití. 

Die umluv s Tábory dostavili se asi téhož času kněží 
jejich, Mikt-liiš l-iihhipec, Korundu a jiní v Praze, kdež beze 
vší pochybnosti výpověd šesti rozsudí většinou vypadla proti 
nim, tak že náboženství jejich odsouzeno jest podobným spů- 
sobem jako na sněme v Praze osm let předtím. Když se nej- 
spíš nechtěli podrobiti výpovědi této, jsou zadržáni u vězení 
na radnici Staroměstské; v Táboře pak ještě téhož roku zave- 
deny jsou služby Boží dle řádu obecného knězi Pražských. Tu 
konečně po některém Čase i knězi poddali se, a slíbili poslu- 
šenství Rokycanovi (1453); nicméně dal Jiří Poděbradský 
některé z nich, a jmenovité Biskupce i Korandu odvézti do 
vězení na brady své, jedny na Poděbrady, druhé na Litice, 
kdež chováni jsou až do smrti. 

Mezitím byl se stal jistý krok ve pokuse o opatření strany 
pod oboji v potřebách jejích náboženských spojením s církví 
východní, když čím dál tím více mizela naděje dosáhnouti ho 
od stolice papežské. Během roku 1452, nevíme právě kterého 
času, přijel opět Konstantin Angelik do Čech s dopisem da- 
ným dne 18 Jedna toho roku, jímž tři metropolitové cirkve 
řecké a tři učenci prosluli stavu duchovního osvědčovati, že 
pochybovavše předtím o Češích poznali nyní smyšleni jejich 
pravověrné, a zvali jích, aby vstoupili v jednotu s nimi, sli- 
bujíce opatřiti je duchovními pastýři a biskupy a šetřiti 
zvláštností jejich v obyčejích a obřadech kostelních. List ten 
byl psán ke všem stavům zemským, světským i duchovním, 
a zejména také k obci Pražské. Dá se proto souditi, že se o něm 
také jednalo v dorozuměni mezi duchovenstvem strany pod 
obojí a stavy světskými, ač se nám o jednání tom, bezpochyby 
důvěrném, nezachovaly žádné zprávy. Konec však jeho na 
ten čas byl, že odpověděno jest listem daným dne 29 září, 
s nimž Konstantin Angelik navrátil se zase do Konstantino- 
pole co posel Čechů. List ten byl psán ve jménu ,.administra- 

") Srovn. u Baclimana tamže dopisy na sir. .05 a 107. 



211 
1452 to i 



218 Kniha IV. Oddíl první [UM— 1478) 



1452 torů arcibiskupství Pražského za uprázdněné stolice", to jest 
šem Rokycany a konsistoře jeho, ač se zamlčením jmen 
osob,".) a zněl přímo k cimři řeckému Konstantinovi Palaeo- 
logovi a k patriarchovi Gfiinadiuvi. nedávno teprve dosaze- 
nému, jednomu z oněch tří učenců duchovních, od kterých 
pocházel dopis řecký. Žalováno v něm bylo na nátisky, které 
Cechové zkusili pro přijímání pod obojí spůsobou a pro 
opření se svatokupectví, lakomství, nádheře duchovenstva a 
jiným skutkům Antikristovým, bědováno nad panstvím člo- 
věka hříšného, kterýž se vynáší nejen nade všecko co jest od 
Roba. nýbrž i vzýván chce býti jako Bůh, sedaje ve svatyni 
chrámové; vzdávány díky Boha, jenž odpudil zástupy ne- 
přátel od Cechů a vlastí jejich, a jevena radost z nové této 
útěchy, kterou jim přinesl list Reků tak laskavý. Žádosti své 
zjevili skladatelé ústně Konstantinovi Angelikovi, aby je před- 
nesl co důvěrný posel, jemuž dopis tento byl listem věřícím. 

Brzy potom sešel se v Praze snem položený ke dni sv. 
Havla (16 ř.). Pražané dali dne 12 října průvodní listy pá- 
nům Oldřichovi a Jindřichovi z Roscnbcrka. Hynkovi Kru- 
šinoví ze Švamberka a Vilémovi mladšímu z Risenberka a 
z Rabí, též Plzeňským a Budějovickým, aby mohli ke sněmu 
tomuto bezpečně přijeti. Nevíme s jistotou přijelli Oldřich Ro- 
senberský osobně do Prahy čili spíše opět jen syn jeho Jind- 
řich s plnou moci. Jisté vsak jest, že všichni, kdož předtím 
odpírali, na sněme tomfo přiznali se ke správě zemské zřízené 
sněmem o sv. Jiří, tak že konečně celé království uvedeno 
bylo v jednotu. Jindřich. Roxenbcrtiltý nepochybně přijat jest 
do počtu dvanácti Členů radd y zrnixké. kterých prvotné již, 
jak se zdá, zvoleno bylo jen jedenáct, aby zbylo pro něj 

") Praví se> v úvodu: »adtniiiíslratores iti gpirilunlihus consistorii nrcbi- 
cp'<i :opalus Prapensis sede vacanle cum universo clero illis subjecto*. 
Že se pf.luio n:.*nil Rokycana s duchovenstvem svým, musí se roz- 
uměti ji?, (jcoio, ie žádných jiných administrátorů duchovenstva strany 
pod ob -jí tu chvíli nebylo. Dosvědčuje to však také výslovní' Irak- 
tat Vaňka Valeřovského proti. Rokycanoň psaný, ve kterém se mu. 
i. i- ■■ .' '! i i . ýíilky, ovšem teprv když se vře nepodařila. Viz 
trakiat týř. vydaný dokt. Jaromírem Celakovskýra (ve VĚstníku Spo- 
lečnost; nauk r. 18841. 






4. Praha pod správou Jiřího Podřbradského illUl— 1453). 219 

místo.'") Úmluvami s císařem Fridrichem při dobytí Nového 
města Vídenského bylo ustanoveno, aby byl o sv. Martině 
sjezd stavů rakouských, uherských i českých, též císaře Fri- 
dricha a některých knížat německých, zvláště příbuzných 
s domem rakouským, na kterém mělo se státi usnesení spo- 
lečné o spůsob zřízení vlády ve jménu krále Ladislava, kterýž 
ve dvanáctém teprv roce věku, nemohl skutečně sám vlád- 
nouti. Když ještě Jiří Poděbradský stál v poli proti Žateekým 
a Lounským, přijelo poselstvo slávu rakouských do vojska 
jeho žádat stavů českých, aby se sjezdu toho účastnili. Potom 
přišly Ušty ve jménu krále Ladislava samého k stavům če- 
ským, obzvláště také k purkmistrům, konšelům a obcím tří 
měst Pražských (dané dne 4 října), kterým vyzýval je, aby 
poslali k témuž sjezdu. Sněm Svatohavelský usnesl se tak 
učiniti; i jmenování jsou k tomu poslové pan Aleš Holický ze 
Šternberka, Zdeněk Konopištský, Jindřich z Rosenberka, 
Zbyněk Zajíc z Hasenburka, Hynek Krušina ze Švurnberka, 
Jindřich ze Stráže, Jindřich a Hanuš z Kolovrat s jinými ne- 
pochybně stavu zemanského a. městského, kterým uloženo 
bylo žádati všeho toho, co vyžadováno bylo někdy od krále Al- 
brechta, jakožto výminek přijetí Ladislava za krále. 

Záležitostí, o kterých se jednalo na tomto sjezde Víden- 
ském, bylo příliš mnoho; čímž protáhl se do mnoha neděl, tak 
že došel konce teprva v měsíci březnu roku 1453. Rád byi by 
se ho účastnil také mnich Jan Kapisfran, kterému přemožení 
Oldřicha Rosenberského jednotou Poděbradskou bylo velice 
proti mysli, pročež dopisy z Magdeburka (15 říj.) a z Lipska 
(21 říj.), kdež se toho času zdržoval, silně napomínal jej, aby 

lo ) V zápise sněmu Svatojirského jesí uvedenu jen 11 jmen řlenu, mezi 
nimiž se Jindřich Rosen horský nenachází, poněvadž se tehdáž jeslí 
k zápisu neznal; ale již v dopise pana Alfa Holického k Matouši 
Šlikovi daném dne 23 září, tedy po umluvfi s Oldřichem Rosen- 
berským u Budějovic, kterým napomíná Šlika, aby přistoupil k iá- 
písu sněmovnímu, mluví pan Aleš o lt nebo prý 12 členech raddy 
zemské: >gedunfct, das euch herre Girzik alleyne nícht urteylen wird 
sujider eylťe ailer zwolfa neben yn«. Viz Bachman Likunden dc. 112. 
O dvanácti pak raddáe.h zemských mluví se potom v měsíci březnu 
roku 1153: Jursigken und den zwelfen, so mit im b regirung stens 
Viz tamže 116. 



220 



Kniha IV. Oddíl první I143G-1478). 






1453 se ze smluv svých vytrhnul zase. udávaje inu. jakých by mohl 
užiti výmluv, i aby se vynasnažil při králi Ladislavovi, by 
nesvoloval ke kompaktátům. Jiří Poděbradský dal však znáti, 
že se neúčastní sjezdu se své strany, budeli tu Kapístran: 
pročež nedostal k tomu žádného pozvání. Nicméně i mezi ji- 
nými rádci cizozemskými, kteří na sjezde Vídenském vedli 
slovo ve jménu mladého krále Ladislava, byli mnozí, kterým 
se svoleni k žádostem českým nepodobalo, jmenovitě ve vě- 
cech církevních, a kteří by byli rádi ve jménu Ladislava pro- 
vozovali vládu nejen v Rakousích, nýbrž také v Čechách. Bylo 
jim také o Oldřicha R oseň ber ského, který za pomoc poskyt- 
nutou k vybaveni Ladislava z moci císařovy očekával, že mu 
budou nápomocni ku podvráceni moci Jiřího Poděbradského. 
Po delších průtazích zůstáno konečně na tom asi na začátku 

145J měsíce ledna roku 1453, aby Ladislav svolil ke všemu tomu. 
k Čemu se byl někdy zavázal otec jeho. král Albrecht; což však, 
jak ukázáno jinde, přáním strany pod oboji nečinilo úplně 
zadost. Tudy. ač jestliže poslové čeští na sjezde Vídenském 
dali k tomu svolení své, však správce zemský nepochybně 
s většinou raddy zemské nemínil na tom přestati, a musilo 
dále býti vyjednáváno. Jiří Poděbradský nemínil při tom po- 
drobiti se jakékoli změně v pusa vad nim spůsubu správy zem- 
ské, pokud neuplynula doba dvou let, na kterou Ijyla sněmem 
Svatojirským vložena moc do jeho rukou. Že nebylo lze mu ji 
odejmouti nebo pokusiti se o to, leč s velkým nebezpečen- 
stvím pro krále Ladislava samého, musili konečně při dvoře 
Vídenském uznati také někdejší spojenci Oldřicha Rosen- 
berského; a tudy vyjednáváni s Cechy vzalo jiný zdárnější 
obrat. Přijelo za tou příčinou několik radd krále Ladislava 
v poselství od něho do Prahy; tu pak umluven osobni sjezd 
Jiřího Poděbradského s Oldřichem hrabětem Celským a s Old- 
řichem Eicingerem, náčelníkem stavů rakouských ve Zuo:- 
uií: Jiří Poděbradský vyjel k tomu z Prahy s týmiž posly 
krále Ladislava a s pány Zbyňkem Zajícem i Zdeňkem ze 
Šternberka dne 16 dubna." ) Ve Znojmě stalo se dohodnutí 
dosti rychle, a následkem toho odebral se Jiří Poděbradský 



"] Viz Bachman Prtamdaw ,i 



n: 







4. Praha pod správou Jiřího FodČbradského (1450—1453). 221 

diie 29 dubna osobné do Vidné k dorozuměni se s králem La- 
dislavem samým. 

Již dne 1 května vydán jest zápis Ladislavův na svo- 
body království českého, kterým činilo se úplně zadost všem 
žádostem stavů českých. V příčině náboženství zavázal se 
král zachovati a hájiti Čechy při kompaktátech a smluvách 
zavřených s císařem Sigraundem, co se pak týkalo zvláště osa- 
zení arcibiskupství Pražského, poslati znamenité poselstvo 
své apoiu a poselstvím Čechů samých ku papeži, „anebo jinam 
kamž by užitečné bylo'*, kolikkrát by toho bylo potřeba a Če- 
chové za to žádali, i prositi papeže jak nejpilněji možná, aby 
mistr Jan z Rokycan za arcibiskupa potvrzen a svěcen byl. 
Pakli by toho nikterak dosáhnouti nemohl, tak žeby Čechové 
sami nemožnost tu uznali, tehdy pod volova] se, žádného ji- 
ného k tomu nevoliti a za arcibiskupa nemíti, než dále o to či- 
niti dle rady Jiřího. Slova „ku papeži anebo jinam kanfž by 
užitečné bylo" ukazuji, že se mělo na zřeteli vyjednávání 
s Reky a nejspíš taká možnost, žeby se sešlo opět nějaké obec- 
né koncilium. Ze závěrky pak viděti jest, že Jiří Poděbradský 
dle někdejší rozpravy své s linea šem Sylviem v Benešově pa- 
matoval vždy také na možnost, žeby potřeba bylo odříci se 
osoby Rokycanóvy. Ze článků zápisu, které byly obsahu 
světského, týkalo se měst a tudy dílem také Pražanů ustano- 
vení, že suminy a úroky královské zadržané od smrti císaře 
Siginunda až do korunování nového krále měly minouti, tak 
aby o ně města nebyla napomínána, leč pokud by byly za- 
psány jiným osobám. 

Vedle zápisu tohoto hlavního král Ladislav vydal téhož 
dne zápis jiný Jiřímu Poděbradskému, kterým stvrdil zvo- 
leni jeho za správce zemského"") sněmem Svatojirským a 
zůstavil jej při moci tím jemu propůjčené do času sněmem 
oním ustanoveného, totiž do sv. Jiří příštího roku. Nazejtří 
pak potom, dne 2 května, obdržel Jiří Poděbradský zápis ještě 
jiný, který nejspíš na ten čas nebyl ustanoven pro veřejnost, 
jimž král správu zemskou odevzdal jemu co svému mistodrži- 
cimu ještě na dalších šest let po uplynutí dvou let sněmem 

"») [!,ist tištěn v Arch. C. XV, Blij. 



I 







Kniha IV. Oddíl první (14Í6-1178). 

1453 ustanovených. '~) Oustné byfo umluveno, aby Ladislav splniv 
výminky svého přijetí za krále českého, za krátkou chvíJi, 
totiž o sv. Janě křtiteli (24 čv.), přijel do země ku korunováni. 
Po třídenním pohytu ve Vídni, za kteréhož rasu Jiří Podě- 
bradský vynasnažil se stálým obcováním s králem mladým 
získati jeho důvěru, odjeli Čechové odtud s dobrými nadějemi 
v budoucnost dne 2 května. 

Vysoké postaveni, jehož Jiří Poděbradský byl dosáhl, 
vzbudilo přirozeně závist mnohých osob ze Šlechty české, ne- 
jen dávných jeho protivníků, ale i některých, ježto více okol- 
nostmi než přízni k němu byli se stali stoupenci strany jeho. 
Přičítali mu panstvích t i vost a že prý chce zemi českou ta.k 
sobě podmaniti jako Jan Hunyády toho času království uher- 
ské. 1 '") Zdá se, že nepříznivci tito, majíce spojení s jednotli- 
vými sousedy Pražskými, byli vlastními původci nových ja- 
kýchsi Hcrtic r Praze toho času, Jiřímu Poděbradskému ne- 
milých, o nichž nás došly zprávy velmi kusé a nejasné. Pro 
nějaké výstrahy, které došly konšelů, byla dne 8 dubna, týden 
před odjezdem Jiřího do Vídně, osazena radnice Staroměst- 
ská sluhami úředními a některými sousedy, a ti našli ve vra- 
tech radnice s přední strany dveři list zastrčený za plech, 
podepsaný Skjiiiioidrvi Slámou z Nezřeva, který zněl k purk- 
mistrům, konšelům i obcím všech tři měst Pražských a obsa- 
hoval hanění a obviňováni rozličná k hanbě prý nejen obcím 
Pražským, ale i panu správci zemskému i všemu království. 
Sigmund Sláma byl se po svém útěku z Prahy roku 1440 
obrátil do Uher, kdež ho nacházíme roku 1442 ve službách 

11 J Aenoas Sylviuii |n'ie clím 27 íurwuce kardinálovi Firmanovi : >Re.\ 
Ladislaus . . . Georjíkonerti resni gube mat ořem usque in diem corona- 
tionis et ultra ad annum recepiť. List znňjíei na 6 let [vydaný v Arch. 
Č. XV, 212J tedy mu jeSté tehdáí mám nebyl. Bude pak vysvítati 
ještě z dalšího vypravovaní, že hyl tajen, 

la ) Jiř. v srpnu roku 1452 psal .kdosi nejmenovaný, íe se Jiří nechtěl 
spravovati tehdejšími radami osol) snĚmeni Svatojirským ustanove- 
ných za raddu zemskou, a dokládá k tomu: und ich versloe, das sich 
vil herrn, die gar wol trefflich sint. mit im in iler verschreibuugk 
ires pundes gar ser bekumeru darunib, wann sie merrken, das herre 
Girzik aus dem wege wil und steet darnoch, das er ditz land under 
sieh prechte, als herre Hunyad Janusch das land zu Unger under 
sich prach t hat. 






under 



4. Praha pod správou Jiřího Poděbradského (1460- U88). 223 

Juna Talafiisa. z Ostrova ve voj sto Jiskrově,") potom ve službě 1*58 
Jana Hunyáda. Od tohoto byl ruku 1447 konal důvěrné posel- 
ství do Čech a do Moravy, 15 ) a po dobyti Prahy Jiřím Podě- 
bradským nejspíš se brzy navrátil do Čech, nevíme však jisté, 
zdali také do Prahy. Hanlivým dopisem oním minii nejspíš 
spůsobiti nějaké vzbouření proti konšelům, Jiřímu Podě- 
bradskému zcela oddaným; bylo pak podobných listů více na- 
lezeno po městě, a některé dostaly se i do rukou správce zem- 
ského. Konšelé z té příčiny svolali obec Staroměstskou dne 
11 dubna, a dali list Slámův čísli přede všemi, i nesklamali 
se přitom ve svém očekáváni. Obec totiž uzavřela, a Matiáš 
Lavrla z Ohlutnčan nález její vynesl, aby bylo po původech 
a rozšiřovatelích listů takových pilně pátráno a mstěno nad 
nimi bez milosti, ježto rozuměti jest, „že ten Sláma, jakož 
jest dříve zradu zřejmou jednal a koval, cbtěv mnoho zlého 
v tuto obec uvésti, též i ještě nepřestává toho činiti jako 
zrádce nevěrný a bezectný". Obec vyslovila také, že do kon- 
šelů ani jiných osob obviňovaných nemá žádného zlého do- 
mnění, obnovila usnesení učiněné po uvázání se pana Jiřího 
v Prahu a potom pokaždé při sázení jím konšelů opětované, 
aby všecky dřevní nepřízně a nelibosti v těchto obcech mi- 
nuly, a prohlásila ještě jednou, že ve slihich a závazcích uči- 
něných Jiřímu co správci svému bez pohnutí stojí a státi 
míní, žádnému sebou od toho jinak hýbati nikoli nedadouc. 1 ") 
Nedlouho potom, dne 30 dubna, když Jiří Poděbradský 
meškal ve Vidni, sfat jest soused Staroměstský VáaŘM Dur- 
ňmid, jak se zdá, pro účastenství v piklích těchto. Byl to jeden 
ze sousedů, kteří se roku 1448 s vojskem Jiřího Poděbrad- 
ského navrátili do Prahy, a jak jinde zmíněno, stal se tehdáž 
jedním z konšelů od Jiřího dosazených. V úřadě konšelském 
byl se však zachoval nevěrně při správě důchodů obecních, a 
protož vyhýbaje se počtům, ušel z města; když pak konečně 
musil předce počty činiti, „shledán jest očitě v zlodčjství", 
(1453 18 ledna). 17 ) Po té snad clal se ve spolky se Slámou, a 

") Viz u DlugoŠe (vydání r. 1877) IV. 674 
") Viz Palackého Dějiny IV. 1. 151. 

") Zápis o tom v knize Staroměstské od r. 1418 fol. 236. 
,! ) Zápis tamže fol. 234. O atěti jeho Bartošek 217 |ve vydáni Gol- 
lovĚ [35]. 




Kniha. IV. Oddíl první (1436—1478). 



jakým BpŮBnbem postižen jest; tolik jen známo, že 
před odsouzením na smrt byl mučen, bezpochyby aby se vy- 
pátrali spoluviniiíci; o tom pak proslýchalo se, že prý na 
mučení pravil některé věci na pana Jana Sntiiickělio. Zdá 
se tedy, že od pána tohoto byly osnovány pletichy ony Praž- 
ské úkladem proti Jiřímu Poděbradskému. 18 ) 

Hned po návrate správce zemského a Vidně drain jest 
v Praze ment již napřed ustanovený ke dni sv. Stanislava 
(8 kv.), na němž učiněna zpráva o pořízeni Vídenském. Od 
krále Ladislava přijeli k němu poslové, kteří žádají odkladu 
s příjezdem a korunováním jeho až do vánoc toho roku, 
uvádějíce za příčinu ve shromáždění sněmu, že nebyla posud 
ukončena různice mezi ním a císařem Fridrichem, ve kruhu 
však důvěrnějším, že se nacházely důchody královy ve stavu 
nedostatečném na útraty cesty v plné nádheře královské. Sta- 
vové čeští nechtěli dáti místa jedné ani druhé této příčině, 
a odepřeli na ten čas svolení k jakémukoli odkladu, jen pak 
soukromí usnesli se, povoliti 20 neb 30 dní, bylili by opět 
žádáni. Mimo to jednalo se na sněme cosi v příčině navrácení 
statků duchovenstva, též aby zamezeno bylo osazování bene- 
ficií církevních v Čechách přímým udělováním jich od pa- 
peže, jakž se na to vztahoval již zápis císaře Sigmunda. 13 ) 
Nemáme však o tom zpráv než velmi kusých; proti navrácení 
statků duchovenstva nikdo prý se nevzpíral více jak pan 
z Hosenberka, kterýž se stavěl předce za první podporu církve 
katolické v Čechách." 3 ) 

Po utišeni válek domácích těšihi se země česká toho času 
pod správou Jiřího Poděbradského již u velké míře ze vše- 
likých dobrodiní pokoje a pořádku veřejného. Znamenalo se 

IB ) Viz dopis Pavlii Detfichovicc k Oldřichovi RosenberskÉmu v Jr- 
chivě českém III. (i4. 

") Tak asi musí se rozuměti dopisu Eneáše Sylvia ku kardinálu Karvaya. 
lovi v Palackého Vrhl. Beitriít/e oc. 58, kdež praví: Inter alia, quae 
Bohémi ex roge peínní, hic articus est de lieneILciis ecclesiaslicis 
regni Boheniíae : ne uuam Romanus pontifex partem habeat. 

") Viz tamíe 56. (Zdá se však, fce Oldřich z Rosenberka se svými syny 
3nřmu osobní se neúčastnil, nebo aspoň ne hned na počátku. JpĚtĚ 
dne 11 května 1J5.'Í Žádají o glejt pro své posly k tomuto snřmu Jana 
Rusa í Černín a Mikuláše Příika z Oslic; srovn. Arch. C vrj, 207] 



Praha pod správou Jiřího Poděbradského (U50— 1458). 225 

to jmenovití' v obživnutí obcliudu se všemi zeménii okolními, 
ježto následkem obnovené bezpečnosti silnic přicházeli opět 
kupci odevšad se všelikerýni zbožím svým, a také byla velká 
táce všelikých potřeb životních, která oiltud trvala po mnohá 
iéfa. Obecnému pokoji hrozilo časem opětné porušení jen 
s jedné strany, totiž t rozepři posud nesrovnaných s Fri- 
rlricheiH knrj'iinlcni naxkijm; ale i v rozepřích těch zůstávalo 
se krom malých potržek na pomezí zemském pořád ještě na 
rozličném vyjednávání, a přiměli prodloužené roku 1451 na 
sjezde Mostském do 2o července oroho roku bylo od oné doby 
vždy dále a dále prodlužováno, až se i ještě roku 1453 stalo 
prodlouženi dalěi dne 16 srpna na sjezde v Tepliti, kdež byli 
umluvei se strany české Zbyněk Zajíc z Hasenburka a Jakou- 
bek z Vřesovic. od kurfirsta Fridricha raddové jeho Jindřich 
hrabě Gerovský a Jindřich z Biinau. 

V příčině času korunováni krále Ladislava bylo mezitím 
ustanoveno již na začátku měsíce července," 1 ) že přijede král 
do Prahy o sv. Michale, tedy ku konci měsíce záři, což vidělo 
se mnohým v Cechách býti příliš dlouho, zvláště prý ze strany 
pod jednou, kteří doufali, že příchodem královým nastane 
změna jim příznivá, ač aspoň Oldřich Kosen berský naděje 
této již pozbýval. Když se čas ten blížil, objevdy se Jiřímu 
Poděbradskému opět jiné pikle, jichž původem byl Jun 
SiHiřkkij. Mocný íento zeman, kterýž byl jedním ze dvanácti 
členů raddy zemské, dával podtají písemné jakés výstrahy 
mladému králi, zrazuje jemu příjezd do země, jako by tu hro- 
zilo nějaké nebezpečenství jeho životu. Jiří Poděbradský ob- 
držel důvěrnou zprávu o lom od předního rádce Ladislavova 
hrabete Oldřicha CeLského, který jemu i zaslal vlastnoruční 
psaní Smiřického. Podezřeni spoluviny v tom padalo také na 
Jana z Rabšleina. Správce zemský vznesl věc na raddu shro- 
mážděnou, vině Jana Smiřického tudiž přítomného, že chtěl 
jeho o čest připraviti a jiné pány české i na celé království 
zlou povést uvésti na ujmu obecného dobrého; když pak 
Smiřický popíral a žádal důvodu, překázal jej psaním jeho 
samým. Následkem toho jest Jan .Smiřický jednohlasně od- 

") Eneáí Syhius píše o tom již 10 cvce. z Hradce štýrského. Viz Pala- 
ckého Urkdl. Beitrdge 68. 



226 Kniha IV. Oddíl první (1436-1478). 

1453 souzen k smrti co zrádce zemský. Jan z Rabšteina, jehož vina 
nebyla zřejmá, vzat jest od Jiřího Poděbradského toliko na 
závazek, aby se před ním stavil, když mu bude o týden napřed 
oznámeno. Také komorník Smiřického, jménem Hanušek 
Mléčko, zajat jest a zmučen i uvězněn. 22 ) Odsouzenému na 
smrt doprán jest čas k sepsání poslední vůle pod pečetí rych- 
táře Staroměstského a dvou konšeli! co svědků, Vaňka Ko- 
randy a Samuele Velvara, kteráž vložena do knihy Starého 
města; nepochybně byl na radnici chován u vězeni (6 září). 
Nazejtří, dne 7 září, vyveden jest a sfat pod pranéřem na 
rynku Staroměstském; tělo dle přání jeho pohřbeno ve Špitále 
křižovníků s červenou hvězdou. 

Hned potom daly se pilné přípravy ku přijeti a koruno- 
váni krále," 3 ) a k ustanovenému Času o sv. Michale páni, ze- 
mane i města se správcem zemským v čele jeli mu vstříc až 
do Jihlav!) ve slavném a hlučném zástupu o třech tisících 
koní. Nenadálá proměna.která se zrovna toho času stala při 
dvoře mladého krále ve Vídni, vypovědění totiž hraběte Ol- 
dřicha Selského od něho, vymožené pány rakouskými, byla 
příčinou, kterou se opozdil odjezd Ladislavův, tak že přijel 
do Jihlavy teprv asi o týden později než stavové Češti. Páni 
rakouští, v jejichž Čele stál nyní Oldřich Eicinger, doprovodili 
jej se šesti sty koni. V Jihlavě zdržel se král déle pro různice 
mezi stavy českými a moravskými, které vznikly, že byli Mo- 
ravané již dříve učinili poslušenství Ladislavovi, když byl 
mezi tím v měsíci červenci zajel do Brna, dříve tedy než byl 
od Cechů přijat a korunován na království. Teprv po jakémž 
takémž upokojení léto pře učiněno jest tudíž v Jihlavě slavné 
přiznáni se stavů českých k němu jakožto ku králi, podobným 
snad asi spůsobem jako sedmnáct let předtím v témž městě 

'■) O viní a odsouzení Jana Smiřického máme dvĚ zprávy, které se 
částečné" doplňují, částečné však také si odporuji, vypravování totiž 
Eneáso Sylvia v dějepise Čech ve kapitole 60, a list Pavla Détři- 
chovíc k Oldřichovi Rosenberskému v Palackého Archiv* českem. 
III. 64. V Čem se nesrovnávají, dáváme více viry zřídlu posiedneji 
uvedenému, ježto vypravování Eneáše Sylvia jeat patrní ponékud 
umrle přizpůsobeno. 

"J Dle dopisu Jiřího Poděbradského k Albrechtovi vévodovi rakou- 
skému daného dne 16 září. Archiv český I. 824. 






k císaři Sigmundovi. Dne 19 října vyjel nový král konečně 1*63 
z Jihlavy," 4 ) a když nedaleko města tohoto přejel přes potok, 
který dělí Moravu od Čech, ssedl s koně na louce, a učinil tu- 
díž na samém pomezí slib a přísahu stavům, kterou se za- 
vázal zachovávati a hájiti je píi právích a svobodácli jak 
starodávných tak i zánovními smluvami jim upsaných. Sta- 
vové čeští, moravští i rakouští doprovázeli jej na další ceatě 
jeho přes Horu Kutnou až do Prahy. Když dne 24 října při- 
jížděl k městu, vyšli mu měšfaiié vstříc se slávou velikou, 
všickní Čistě připravení, každé řemeslo pod svou korouhví a 
ve svém pořádku. Konšelé všech tří měst podali tnu klíčů od 
bran městských dle obyčeje, kteréžto vzav, podal jich Jiřímu 
Poděbradskému, a správce zemský navrátil je zase purk- 
mistrům. Král ještě nezcela čtrnáctiletý, „mládeneéek pěkný 
kadeřavý", líbil se zajisté všemu lidu, jonž spatřoval v něm 
záruku nové šfastné budoucnosti. 

Již čtvrtý den potom byl ustanoven k slavnému koruno- 
váni krále, ku kterémuž sjelo se do Prahy mnoho hostí vzác- 
ných s četným průvodem. Byl tu strýc krále Ladislava Al- 
brecht arcikníže rakouský, bratr mladší císaře Fridricha III, 
markrabí Albrecht brandenburský a purkrabí Normberský, 
vévodové bavorští Ludvík a Otto; přijel též gubernator uher- 
ský Jan Hunyádi a s nim arcibiskup Ostřihomský Diviš i bi- 
skup Varadinský Jan Vítěz ze Zredua, kancléř, i mnoho ji- 
ných šlechticů uherských, vše o patnácti stech koní. Poněvadž 
arcibiskupství Pražské posud nebylo osazeno, měl vykonati 
korunování opět jako za krále Albrechta biskup Olomoucký, 
toho času Jan Ház, krom něhož přijeli do Prahy také bisku- 
pové Vratislavský a Passovský i administrátor biskupství 
Litomyšlského Beneš převor kláštera Praemonstratského na 
Svitavách. Již v měsíci Červenci byl král Ladislav dal vyzý- 
vati také kanovníky Pražské, přebývající na pátý rok ve 
Plzni, aby ku korunování jeho rovněž přijeli do Prahy; což 
spůsobilo jim na čas velké rozpaky. Báliť ae nepřijetím roz- 
hněvati krále; pakli by přijeli, nedůvěřovali Jiřímu Podě- 
bradskému a Rokycanovi, aby nebyli od nich tištěni v příčině 

M ) Den tento udán jest v Pražsko knize mfsstskí 1 nazvaná Liber velusstissi- 
mits privihgiortm ae. na str. 219. 



228 
1-159 užni 



Kniha IV. Oddíl první (1436-1418). 









Rokycany za arcibiskupa nebo dokonce týráni věze- 
ním nebí> jiným spůsobem. Žádali rady od Eneáše Sylvia při 
dvoře císařském ve Hradci štýrském, kterýž psal o tom i ba 
dvoru papežovu. 1 ''') Bezpochyby se vsak přesvědčili, že bylo 
obáváni jejich liché; neb i oni dali se v Praze nalézti. 

Den před korunováním (27 října) přednější mužové 
z Cech. z Iher i z Rakous, jmenovitě Jiti Poděbradský, Jan 
Hunyádi a Oldřich Eicinger, spolu s jinými dali sobě slib pí- 
semný, že budou společně státi o dobré mladého krále i země 
jeho, zavazujíce se sobě na test let k věrnému přátelství. Na 
zejtří polom, v neděli dne 2$ října, jest pak korunováni vy- 
konáno s velkou slávou v kostele hlavním na hradě Pražském 
dle obyčeje. Král zůstítl ten den i přes noc potom na hradí': 
v pondělí pak dne 59 října jel slavně z hradu zase do města 
pod korouhví královskou a s velikým komnnstvem. Na resle 
všude okolo něho sypány jsou peníze mezi lidi až ke dvoru 
královu na Starém městě, kdež bylo obyčejné přebývání jeho 
jako za několika králů předešlých. 



Král Ladislav. 
(1453- 1457.) 

Hned po korunováni krále Ladislava byl v Praze držán 
mim, na kterém se stavové češti usnesli o vykonání všeho, 
co bylo uzavřeno na sněmích předešlých k opatření dvoru 
králova prostředky peněžitými, k navrácení korunních statků 
a důchodů komory královské i k plnému obnovení práva a 
rádu v zemi pod moci královskou nově zdviženou. Ze svo- 
lení sněmu vydán rozkaz, aby herně celého jednoho úroku 
půlletního, jejž odváděli poddáni lidé na statcích pánů, ze- 
manů nebo měst, odvedena byla o hromnicích nejprve pří- 
štích berníkúm k tomu zřízeným ve městech po jednotlivých 
krajích, kterážto berně vztažena také na dedinníky Čili 



) Viz Epiátóm Aenette Sylvii 156, 157, 158 dne 27 července 



1465! 



6. Král Ladislav (1*^-1467). 229 

držitele svobodných dvorů tou měrou, aby dali po 2 kopách 
z lánu. též na všecky, kdož měli jaké. listy na platy, aby dali 
iii-ok Svatojirský o nejbližším sv. Jifí. Ku povznesení moci 
koruny nařízeno dále, aby kdož držel jakékoli statky králov- 
ské nebo statky duchovenstva, nemaje na ně žádného zápisu, 
dfl hromnie příštích vydal je v moc správce zemského; kdož 
p;ik zápisu měli, aby je ukázali před pěti zřízenci k tomu 
jmenovanými, dvěma pány, dvěma zemany a podkomořím 
královským. Ti měli zasednouti na to v den sv. Klimenta čili 
23 listopadu toho roku a konati úkol svůj ětyry neděle, po- 
tom po přestávce čtyř neděl opět čtyry neděle. Zápisy v tom 
čase neukázané měly zbaveny býti své platnosti."*) Jiní zří- 
zenci čtyři, dva páni a dva zemane, byli ustanoveni, před 
kterými měly ukázány býti všecky listy na koupě neb jiné 
smlouvy o statcích zemských zavřené od smrti kráíe Vácslava, 
aby byly řádně vloženy do tlesk zemských, což onoho času 
nebylo mohlo se díti. protože sondy a dsky zemské byly sta- 
veny. Na sv. Dorotu nejprve příští byl položen opět sněm, a 
o suchých dnech potom v postě měl osazen býti soud zemský 
a konati spravedlivost dle řádu starodávného; protož zapo- 
věděno přísně všeliké domáhání se práva mocí a všeliké jiné 
našili, prohlášena svoboda silnic, nařízeno přísné stihání lou- 
pežníků, žhářů, povalečů. křivitelů mince, také však slíbena 
milost všelikým psancům pro jakýkoli odboj, když by se do 
hroinnic stavili před králem, před správcem zemským nebo 
kterýmkoli popravcem kraje a slíbili se polepšiti. 

Jedním z nejdůležitějších zámků královských, které dle 
těchto nálezu sněmovních dostaly se zase ku koruně, byl Karl- 
štejn, jejž byl držel Menhart z Hradce a po něm syn jeho 
Oldřich. Jiří Poděbradský vyjel sám z Prahy dne 16 listopadu 
neboli brzy potom, a dovezl tam korunu královskou k uscho- 
váni, která předtím, ku korunování byla z Karlšteina přine- 
sena, i vložil posádku do hradu ve jménu královu; teprv pak 
po několika dnech (před 23 lístop.) vrátil se zase, ohledav 
klenoty královské a privilegia na zámku chovaná. 

Již dne 3 listopadu byl mezitím král Ladislav jakožto 

:, al [Registra téchlo zápisů vydána v Arch. C. I, II, dodatek k tiimoslnt- 
ckh duchovenských t. XIV.] 




230 Kniha IV. Oddíl prvtii rH36-HTO). 

1458 na království korunovaný osobně sadil konšely na Starém 
i na Novém městě Pražském, odebrav se na radnice obou měst 
se slavným průvodem biskupů, knížat a jiných pánů domá- 
cích i cizích dosud v Praze přítomných, mezi nimiž nacházel 
se zejména Albrecht markrabí brandenhurský a purkrabí 
Norimberský 111 ') i snad také gubernator uherský Jan Hunyádi, 
který teprv o měsíc později odjel z Prahy (5 pros.), a též 
slavný bojovník Jan Jiskra z Brandýsa, který tu byl ještě 
něco déle (14 pros.). Hned pak asi v prvních dnech potom 
osazen jest úřad královského podkomoří k vykonávám práv 
královských nad městy a nad jiným příslušenstvím komory 
královské, i ustanoven k tomu Vaněk Vatečovský z Kněž- 
mosta, zeman a již také rněšfan Staroměstský, kterýž dne 
10 listopadu potom mocí úřadu tohoto sadil konšely také na 
Malé straně. Jiný vysoce důležitý úřad. nejvyššího kancléře 
království Českého, dostal se hned asi téhož času Prokopovi 
e Rabgteiva, kterého, jak se zdá, Jiří Poděbradský již za po- 
bytu svého ve Vídni v měsíci dubnu byl namluvil k opuštění 
služby v kanceláři císaře .Fridricha a ku přijetí úřadu to- 
hoto. 2 ') 

Uvázáním se krále Ladislava v korunu českou bylo ob- 
noveno plné spojeni mezi Cechy a ostatními zeměmi koruny 
české, jichž obyvatelé tudy zas více počali lnouti ku Praze ja- 
kožto hlavnímu sídlu vlády. Již dne 1.5 listopadu přijeli ze- 
mane a města horní Lužice, a měli nazejtří (16 listop.) sly- 
šení u krále i potom u správce zemského, před nímž jednalo 
se o srovnání rozepří mezi nimi. Dne 24 listopadu potom 
učinili v Praze přísahu poslušenství ku králi, s vyhrazením, 
že byli povinni učiniti ji opět, až by ae král odebral do jejich 
země a požádal toho. Podobně byli tu i stavové moravští, při- 
jevše s králem ku korunování, a jednalo se o srovnání mezí 
nimi a stavy českými v rozepři výše zmíněné: rovněž přijíž- 

2 ») Dle knihy Novoměstské G. 14. 

,? ) Eneáš Sylvius psal o něm kardinálovi Carvayalovi již dne 17 června 
z Hradce Štýrského: Noster Procopius ad coronationem sui regis pro- 
fícisci vult, et forsitan lilie rernanebit, quia gubernalori caras est et 
aliis baroníbus aceeptus, ncqup i nu ti I i* erit apestnlii.ie aodi illic rnanens. 
Vil Palackého Urkd. 58. 



ic uianens. 



Král Ladislav (1*63— 1*57). ról 

děli knížata a stavová slezští, a přijímali léna a potvrzení pri- 
vilegii svých od krále, i činili přísahy. Tím vším množila se 
moc Jiřího Poděbradského; nebo vše, co se dalo u krále, šlo 
rukama jeho. Krom úřadu správce zemského, jejž držel od 
stavů i od krále, přijal nyní také nový název a úřad králov- 
ského hofininíra, a řídil tudy vše při dvoře královském. Mezi 
nim a mladým králem vyvinul se při tom poměr velmi la- 
skavý ano vroucný, tak že Ladislav nazýval Jiřího otcem 
a dal se nazývati synem od něho. Patrně získal sobě správce 
zemský důvěru královu tím, že ač řídil všecko dle svého roz- 
umu, však ne bez vědomí a bez přesvědčení králova, že jednal 
jeho dobré. Jedna z předních péči Jiřího Poděbradského 
ni ušila byli, aby se Ladislav naučil jazyku českému, k čemuž 
ve vychování u císaře Fridricha nebyla mu nikdy poskytnuta 
žádná příležitost; i pečováno o tn jak vlastním každodenním 
obcováním Jiřího s králem tak jinými dvořeníny českými, 
zvláště z mladšího panstva, pokud pak možná vzdálením na 
ten čas dvořeními německých od osoby královy. 

Mnoho opatrnosti bylo správci zemskému bezpochyby za- 
potřebí v chování ku králi Ladislavovi z příčiny smýšleni 
jeho náboženského, které následkem spůsobu vychováni jeho 
nebylo pří zni vo straně přijímajících pod oboji. Záleželo na 
tom, aby zabráněny byiy aspoň zřetelnější toho výjevy před 
lidem obecným, tím více, ježto naděje, které strana pod jed- 
nou skládala v nového krále, samy sebou mohly vzbuditi zne- 
pokojení. Mocné postavení přijímajících pod obojí, že měli 
vládu zemskou v rukou svých, nedalo vždy pokoje Janovi 
Kapisi ránovi, kterýž byl po sjezde neženském roku přede- 
šlého zjezdil mnoho mést německých v Bavořích, ve Fran- 
cích, v Lurynsku, v Saších a v Míšni, potom pak se obrátil 
do Lužice a do Slezska, kdež od 15 února roku 1453 skoro 
stále přebýval ve VratMavi, vždy zaneprázdněn jsa hlavně 
rozněcováním nenávisti proti Čechům pod obojí co kacířům. 
V měsíci dubnu byl psal z Vratislavě Jiřímu Poděbradskému 
do Znojma za času sjezdu tamějšího, žádaje na něm bezpeč- 
ného průvodu do Prahy; ale byla mu odpověd odložena. Ne- 
dočkav se žádné za dlouhý čas, odjel z Vratislavě dne 21 srpna 
s pásly polskými, kteří byli toho Času ve Vratislavi k jednání 



g Kniha IV. Oddil prrní (1436-1478). 

1468 s posly krále Ladislava o svatební smlouvu mezi králem Kazi- 
mírem a mladší sestrou Ladislavovou Alžbětou. Dne 28 srpna 
přijel tón spů sobem do Krakova, kamž od delšího rasu byl 
zván. a přijat se slávou velikou. Po korunování Ladislava na 
království české zabažil však znovu po Praze, jakožto hlav- 
ním cíli všeho snažení svého. Opět psaí Jiřímu Poděbrad- 
skému (rS listop.) i mladému králi samému (9 listop.), žádaje 
bezpečného průvodu, aby prý mohl s tovaryši svými pn.i^ti 
a rozsévati símě evangelia. Dopis ke správci zemskému byl 
pln zdvořilosti k jeho osobě, ale ne hen hanlivého výjezdu na 
Rokycanu a naproti tomu drzé sebechvály. Jiří Poděbradský 
dal mu tentokrát odpoxěd písemnou dne 22 prosince po 
slyšeni knězi a mistrů Pražských o tom před raddou králov- 
skou, a tudy jak se zdá ne bez vědomí krále samého. Pravilo 
se mu v ni, že po tolikerém hanobeni Cechů od něho ve všech 
zemích okolních není se od něho nadíti rozsévání evangelia, 
nýbrž spíše rozbroje v lidu velkou prací konečně uvedeném 
v pokoj n nyní těšícím se ze šťastného příjezdu nejmilosti- 
vějšího krále svého Ladislava; protož že jest správci zem- 
skému milejší jeho vzdálení než jeho přítomnost; ostatně že 
má Praha dosti jiných mužů o spasení duší pečlivých. Kápi- 
stran pomstil se za to zasláním dvojího psaní k Jiřímu dne 
29 ledna roku 1454, jednoho delšího a jednoho kratšího, aby 
sí prý aspoň toto kratší přečetl, nemělli by kdy na dlouhé. 
Obě byly jak nejvíce možná hrubé a urážlivé jak proti Jiřímu 
samému lak opět proti Bokycanovi. 

Mezitim byli dne 13 prosince přijeli do Prahy poslové 
Vilému mladšího z vévod saských k novému pokusu o srov- 
nání rozepří s královstvím českým, které se týkaly obou vévod, 
pokud šlo o práva koruny české samé, ne pouze o věci 
sporné mezi starším vévodou Fridrichem a stranou Podě- 
bradskou. Korunováním krále Ladislava na-stala právě doba. 
ve které se o obnoveni práv koruny na všech stranách dalo 
opravdověji jednati. Jiří Poděbradský, nebyv onoho dne 
v Praze, mluvil s posly teprv dne 19 prosince u přítomnosti 
krále Ladislava, a oznámil jim mezi jinou řečí nelibost krá- 
lovu z návěští, kterak Vilém zle nakládal s manželkou svou 
.-iui'i)it, starší sestrou Ladislavovou. Vévoda Vilém z té pří- 



1 Ladislav (1463-1457). 233 

ěhrj vypravil druhé poselstvo do Prahy s výmluvami v mě- 1454 
sk-i lednu r. 1454, kdež pak teprv umluveno, aby obadva vé- 
vodové sašti. Fridrich i Vilém, přijeli osobně do Mosta a nd 
krále aby byli vypraveni poslové k vyjednávání s nimi do 
Loun. Jiří Poděbradský jel sám s některými jinými pány Če- 
skými a s nimi také Oldřich Eicínger ke sjezdu tomuto dne 
2(i ledna, a po jeho příjezdu do Loun přijeli k němu dne 
28 ledna raddové vévod vypravení od nich z Mosta, v jichžto 
čele nacházel se Kašpar biskup Misenský. Jiří Poděbradský 
předložil jim, oč se vesměs jednalo, totiž o velký počet hradů, 
měst a statků k nim příslušných, které vévodové drželi nej- 
více od času válek za kra.le Sigmunda, ježto náležely někdy 
ku koruně české a kterých navrácení tudy žádáno na nich. 
Raddové sašti neměli k tomu žádného plnomocenství, a také 
popírali nároky tyto, předstírajíce koupě, zástavy, dílem však 
také právo výboje. K žádosti Jiřího Poděbradského přijel po- 
tom dne 2 uuora vévoda Vilém sám k němu z Mosta do Loun; 
ale ani s ním nedocílilo se dohodnutí. Vévodové podávali se 
na soud císařův nebo arciknížete Albrechta bratra cisařova 
nebo jiných knížat; což však od dechů nepřijato, a tudy vy- 
jednáváni opět se přetrhlo. 

V Praze bylo ty dni pořád mnoho radovánek při dvoře 
mladého krále; tance a kolby stihaly se každodenně, ježto po- 
sud zůstávalo mnoho cizích hostí ve městě a bylaf také doba 
niasopustní.""') ('lasu téhož vyjeli z Prahy dva z předních pánů 
českých, Jindřich z Rosenberka a Zdeněk ze Šternberka, do 
lima k doprovázení mladši sestry Ladislavovy Alžběty výše 
zmíněné ke svatbě s králem polským, vedle jiného četného 
panstva rakouského a uherského, kteréž ji provodilo na cestě 
7. Vídně. 3 *") Pne 2 února přijeli tJo Těšína, a svatba slavena 
byla v Krakově dne 10 toho měsíce. Pro svatbu tuto musil 
sněm ustanovený na den sv. Doroty odložen býti až do tak 
zvaného masopustu mužského (10 března). Než čas ten přisel, 

") Píší o lom poslové ZhofelečLí tehdáí v Praze meškající dne 4 února: 
Muasen also h ie legin. des morgens lange slabin, frtie essen, dp.m 
kOnige v.\\( kirchen. zum stechín und lanlziu tcgelichin Tolíin. Pa- 
lackého Urkmiill. Beitrti'/" ?*. 

»'») (Sťovn. k tornu Arch. C. Vil, 3u8.| 



234 



Kniha IV, Oddil první (1486-1478). 



1454 přijel do Prahy Jindřich X kníže Hlohovský, a přijal léno 
od krále Ladislava dne 18 února na radnicí Staroměstské, což 
nepochybně rovněž bylo hlučně slaveno. 

Na sněme, který se počal v ustanovený čas, bylo jedním 
ze hlavních předmětů osazeni a zahájení velikého soudu zem- 
ského. Stalo se již dne 13 března spůsobem týmž prozatím- 
ným jako posledně za císaře Sigmunda. Z nejvyšších úřed- 
níků ondy jmenovaných, kteří měli místn na soudě, byl posud 
Aleš Holický ze Šternberka nejvyšším komorníkem a Mikuláš 
Zajíc z Hasenburka nejvyšším sudím; k tomu jmenován jest 
nejvyšším písařem zemským Arnošt z Leskovce na místo Alše 
z Risenburka, někdy správce zemského, který byl zemřel roku 
1442. Kmety čili soudci zemskými jmenováno dvanáct pánů, 
počítajíc mezi nimi také nejvyššího purkrabí Zdeňka ze 
Šternberka, a osm zemanů, které k tomu z uložení od krále 
i sněmu zvolil Jiří Poděbradský jakožto správce zemský. 
Jemu příslušelo také předsedáni na soudě tak jako králi sa- 
mému. Rozdělení počtu přísedících mezi pány a zemany spů- 
sobem tímto mělo trvati dn šesti let bez pohoršení práv jed- 
něch i druhých, jak by po tom čase ukázali. 

Poněvadž za nedlouho potom, o sv. Jiří toho roku, do- 
cházela lhůta dvou let, na kterou byl Jiří Poděbradský od 
stavů českých zvolen za správce, vydal mu král Ladislav již 
dne 11 března list, kterým jej stvrdil za správce zemského na 
další tři léta od toho dne; čímž však nebyli by stavové Češti 
bývali vázáni, tak jako předešlým iistem královým na šest let 
znějícím. Dne 19 března však stalo se o tom teprv předložení 
plnému shromáždění stavů u přítomnosti králově na radnicí 
Staroměstské, kdež Jiří od stavů rovněž vn tři Utn za správce 
zvolen jest a žádán, aby úřad ten vzal na sebe, i učiněny jsou 
mu od nich sliby poslušnosti. 

Hned po vyřízení této věci pozdvihl svého hlasu ve shro- 
máždění sněmovním starý bojovník pro kalich Beneš Mokrn- 
vauský. muž statečné postavy, a přivedl řeč na náboženství, 
pravě, že dobře sice učiněn jest začátek ve věcech správy 
zemské, ale vytýkaje, že odkládá se s věcmi duchovními, které 
by měly býti nejpřednější. Dle kompaktát pravil žeby měli při 
všech farních kostelích býti faráři podávající svátost pod 




o. Král Ladislav (1453-1457). 

oboji spňsobon a všichni v Cechách svěceni na kněžství žeby 
měli stále navoditi lid ku přijímání pod oboji spůsobou. Což 
pak vice jest, pravil hlasem povýšeným, víte dobře páni, že 
jsme přísahali nemíti jiného za arcibiskupa než mistra Jana 
z Rokycan, a o tom o všem neděje se posud žádná zmínka. 
Reci tou pohnul se nejprve Zdeněk Konopištský, nejvyšší 
purkrabí, a napomínal řečníka k vetší mírnosti, vy- 
týkaje, že neni zde nyní k tomu čas ani misto. V podobném 
smyslu mluvil k němu Jan Gabelický ze Soutic mincmistr a 
opět starý pan Aleš Holický, oba upozorňujíce, že jest s kom- 
paktáty poněkud jinak než dle tvrzení pana Beneše; zvláště 
pak Aleš Holický přimlouval, žef máme nyní již krále a 
správce zemského b raddou k němu přidanou; na ty že taková 
věc předně má býti vznešená a od nich konána se zralým roz- 
myslem. Ale pan Beneš všemu odporoval, pravě, že nemluví 
sám od sebe, nýbrž z vůle obecné, a když tázal se všechněch, 
zdali není pravda, co mluvil, voláno hlučně: Jest, jest! Král 
domysliv se ze jmenováni Rokycany, o čem byla řeč, zavolal 
k sobě kancléře Prokopa z Rabšteina, aby mu vyložil věc jazy- 
kem německým: což když se stalo, byl jak král tak i správce 
zemský poněkud v rozpacích, a mluvili spolu pošeptmu. Ko- 
nečně zdvihl však hlas Jiří Poděbradský, a žádal Beneše 
z Mokrovous, aby pro Boba a pro krále i pro ně pro všecky 
umírnil se; nyní že není k té věci Čas ani místo; ale což jest 
v tom jeho úmysl, aby vznesl na raddu, kteráž musí o tom jed- 
nati volně s dobrým rozmyslem. Nyní, pravil, jednejme, 
o čem jsme začali, o konáni spravedlivosti a upraveni veške- 
rého řádu; i jmenoval hodinu dvanáctou toho dne a potom 
pořád, aby kdo má co činiti před soudem, odebral se na hrad 
Pražský, kdež měl soud míti svá zasedání.*') 

Od krále Ladislava bylo již v srpnu roku 1453 odešlo 
poselstvo 7. Vídně do fiíma, aby vedle jiných věci jednalo 

"j Zpráva souvěká o tomto příběhu, vSak bez udání dne, nachází se 
v Birkových Quelhn utid Forschungen ne na str. 2J7; den vSak vy- 
chází na jevo z dopisu poslu Zhořeleckých, kdež po vypravování 
n zvolení Jiřího za správce na tři léta dne 19 března ihned praví se 
llem donoch wordon sic undiT cinanrlťr laiiiro redende von den com- 
paclaten oc. Viz Palackého Vrká. 79. 



23fi 



Kniha IV, Oddíl první (H3G— 1178. 



s dvorem papežským o kompaktáta, ale dostali) od papeže Mi- 
kuláše odpovéd nepříznivou, nevíme jakého právě zněni. 
V měsíci lednu pak roku I.4&4 psal Jiřímu Poděbradskému 
fk*ěá& Sijlrivs z Nového města za Vídni velkou chválo řeč o zá- 
sluhácli jeho. kterak proti v&ému nadáni dovedl on uvésti 
v řád a pokoj království české; o něm ze jest veliká pověst 
u nejsvatějšího otce, u kardinálů i u králů; všichni že mají 
dobré smýšleni o jeho šlechetnosti. Jedno že ještě schází, po- 
koj ve věcech duchovních, aby dechové všichni zase měli Řím- 
ského papeže za duchovního otce a pána svého, aby nechtěli 
moudřejší býti než ostatní křesťané a navrátili se k stolici 
apoštolské . která dobrotivě přijímá všechny k ní se utíkající. 
Kdož jiný než on žeby mohl toho dovésti! A tak tedy aby 
splnil naděje i ty v něm skládané: tím že získá jméno slavné 
po všecky věky a otevře si nebe i pokládán bude mezi hvě- 
zdami nejjasnějšími on i jeho veškeré potomstvo. Projevy ta- 
kové nedávaly vyhlídky příznivé na dokonání kompaktát a 
stvrzení Rokycany za arcibiskupa, a kvapné veřejné jednáni 
o těch věcech tudy ovšem nebylo na čase. ač netrpělivost a ne- 
spokojenost horlivějších mužů stav věcí neznajících byla ve- 
lice pochopitedlná. 

Před samým začátkem sněmu tohoto, dne íl března, byla 
učinila obec Starého měnla Pražského nález, aby žádný ne- 
prodával domu svého pánu neb rytíři, zemanu nebo panoši 
bez vůle a vědomí konšelů, i aby konšeié toho nedopouštěli, 
leč jak se rozumělo, ve zvláštních případech; jiný též nález, 
aby měšťané v rozepřích mezi sebou, když by se chtěli podati 
na přátelské umluvce, nebrali k tomu jiného než měšťany 
města tohoto, kteří by rozuměli právům městským. Podobá 
se, že uzavření tato zavdala příčinu zemanům na sněme 
témž, že žádali, aby se měšťanům nedopouštělo nabývání svo- 
bodných dědin nebo statkíi zemských, protožeby prý tudy byla 
veliká újma království i koruně na rytířských lidech ke 
službě králově a k obraně země; i vysel nález dne 27 března, 
aby napotom žádný měštěnín nekupoval svobodných dědin 
bez zvláštního povoleni královského; co však měšťané již do 
té doby koupili, aby jim bylo kladeno do desk bez překážky. 

Poněvadž se do toho řasu bylo sešlo již znamenité množ- 



5, Král Ladislav (14Ů3-M57). 

ství peněz z berně jednoho líroku, vykoupeno jest několik 
hradů korun nich ze zástav, mezi nimiž jmenovitě hrad Kři- 
voklát od Alše Holického; o statcích pak duchovenstva, které 
kilo držel bez zápisu, uzavřel sněm, aby je král podržel ku 
potřebám dvoru svého do právnich let svých; kdyby pak po- 
tom chtěl je navrátiti duchovenstvu buď celkem buďto s část, 
to aby bylo na jeho vůli. 

Veliké pohnuti myslí bylo tehdáž v celém křesfanstvě 
pro dobyti Kon$tantinopole od Turků a vyvráceni tudy staro- 
dávného císařství řeckého, kteréž se bylo stalo roku předešlého 
(1453) dne 29 května. První zorává o tom mohla býti v Ce- 
chách asi v měsíci červenci roku toho/") tedy delši čas před 
příjezdem krále Ladislava do země. Přišlo kdysi i několik 
kneži řeckých do Prahy, prosících na lítěku almužny, a s po- 
volením mistra Jana z Rokycan sloužili mše v Týně. D1 ) Již dne 
30 září onoho roku učinil papež Mikuláš V vyzvání ke všem 
panovníkům a zemím křesťanským, aby všichni společně 
zdvihli kříž proti nepříteli úhlavnímu; císař Fridrich pak z té 
příčiny položil sněm říšský v Režně ke 24 dubnu roku 1454, 
ku kterému zvány jsou i jiné mocnosti. Za touž příčinou při- 
jel do Prahy v měsíci lednu zvláštní vyslanec papežský Jaw 
z CastUiona biskup Pavijský k vyzývání rovněž také krále 
Ladislava, aby se účastnil společného předsevzetí se svými 
královstvími a zeměmi. Král slíbil jednati o tom se stavy Če- 
skými na sněme nastávajícím a svolati k témuž cíli sněmy 
v Uhřich a v Rakousích (26 led.). Nepochybně byla tedy 
i obecná, křížová válka proti Turkům předmětem jednání 
sněmu v měsíci březnu držančho. Nezachovala se nám však 
žádná zpráva, jak daleko se na něm ve věci té pokročilo. 

Mnoho jiných věcí také jednalo se při dvoře královském 
v Praze za sněmu toho i po jeho skončeni, a bylo živo ve městě 
od rozličných poselství a jiných návštěv přicházejících. Asi 
okolo začátku měsíce dubna (před fi dub.) přijeli do Prahy 
poslové Ludvika vévody bavorského, který k žádosti vévoď 
aaskffťJi prostředkoval v jejich pří s Čechy i vyjednal po 

3 ") Aeneas Sylvius píše o lom co o věcí nejnovoji známé z Hradce Štýr- 
ského při dvoře dsařovĚ dne t2 cvce. Viz jeho Epistolae 162. 
"j PamĚf o tom vy spise bratra Lukáše o původu jednoty bratrské. 



Kniba IV. Oddfl první (1436-1+78). 

1454 poslich těch sjezd k novému pokusu o srovnání v fíezně ke dni 
1 června, též příměří prodloužené do 24 června. Dne 13 dub- 
na, což bylo na Květnou neděli, přijel Albrecht markrabí 
brattdettbnrskij, kterému se jednalo o pomoc pro rytíře ně- 
mecké v Průších proti poddaným jejich, zemanům a městům, 
kteří se vzbouřili proti jejich panství a dali se pod ochranu 
krále polského. Albrecht branilen burský vedl proto stížnost 
na krále polského, že tim rušil mír s rytíři zavřený; ale byl 
tu již také posel polský Mikuláš Chřanstnvský, který tomu 
odporoval. Král Kazimír co svat a manželka jeho co sestra 
krále Ladislavova bylí po něm poslali dary, dvě totiž krásné 
šuby a dva klobouky lilevské. V záležitosti oné byli brzy po- 
tom vypraveni pan Jan z Pernšteina a Zdeněk Kostka v po- 
selství ku králi polskému, jejž stihli v Toruni již na válečné 
výpravě do Pruska (po 28 květnu). Také byli v Praze poslové 
města Dubrovníka, pod ochranou koruny uherské stojícího, 
se znamenitými dary, zvláště s misami pozlacenými a na 
nich 5000 zlatých hotových peněz. 

V měsíci únoru byli z Prahy vypraveni poslové češti 
a s nimi biskup Varadinský výše zmíněný do MohuČe k jed- 
náni s raddami Filippa vévody burgundského o rozepři, která 
byla mezi ním a korunou českou o vévodství Lucemburské 
jakožto někdejší příslušenství koruny. Vrátili se dne 18 dub- 
na, na zelený Čtvrtek, a 3 nimi přijeli poslově vévody bur- 
gundského. I od nich také byl vyzýván král Ladislav k účast- 
ném se ve válce s Turky, kteráž byla zalíbenou myšlénkou 
Filippa vévody; podávalť králi jmenovitě pomoci k obraně 
království uherského, slibuje po případe přitáhnouti k tomu 
sám osobně. 

Král Ladislav, přebývaje od příjezdu svého do Prahy ve 
dvoře králově na Starém městě, byl se odtud na Květnou ne- 
děli (13 dubna) odstěhoval na hrad Pražský, aby tam konal 
pobožnosti týhodne vvJkoitovmho. Stalo se to nejspíš dle rady 
správce zemského a jiných, aby král, jenž přijímal svátost 
pod jednou spůsobou, po ten čas byl vzdálen ze středu města, 
kdež se proslýchaly rozličné řeči v lidu, nelibě na to hledícího. 
Dávalif i cizí dvořeninové a jiní hosté mnoho příčiny k po- 
horšení neuctivým chováním se k řádům kostelním strany 




5. Král Ladislav (1458-1467). 239 

pod oboji, a mladý krá! dílem snad bera přiklad z nich ne- 
choval se rovněž dosti .šetrně. Tehdáž nejspíš, za přebýváni 
jeho na hradě, stalo se, že a přísností nevlídnou dal odpuditi 
kněze strany pod obojí od oltáře, když chtěl čísti mši v kapli, 
kterou si král ten den zvolil k své pobožnosti. 32 ) Po hodech 
velkonočnich přistěhoval se král zase na Starě město do tak 
zvaného dvoru králové, části totiž někdejšího dvoru králova 
blíž sv. Benedikta, která mezitím nově byla upravena dle 
přání jeho. Tam o božím těle (20 čv.), když Rokycana še! 
okolo v slavné processí vedené z kostela Týnského, král, 
z okna hledě, neukázal ani nejmenšího znamení úcty k ve- 
lebné svátosti, aby prý se nezdálo, žeby tím chtě! Rokycanovi 
dáti Čest před lidmi. Nelze diviti se, jestliže obyvatelstvo 
Pražské tím chladlo ve svém radostném nadšeni, s kterým 
bylo krále prv uvítalo. 

Mezi tím časem meškal v Praze Albrecht markrabí bran- 
denburský i později také bratr jeho Jan až do začátku měsíce 
května. Mezi nimi oběma a králem Ladislavem byl tu zavřen 
spolek ke vzájemné obraně proti všem jakýmkoli nepřátelům 
(7 kv.), a zvláštní také zápis na přátelství již od delšího času 
stávajici učiněn mezi markrabí Albrechtem a Jiřím Podě- 
bradským. 32 *) Bylo to v čas sněmu ríšxkého v Řezně, na kte- 
rém se jednalo o obecnou válku proti Turkům. Ačkoli 
byl k němu zván také král Ladislav od císaře Fridricha 
dopisem dne 7 února toho roku, není nic povědomo, žeby se 
hylo království české účastnilo na něm jednání toho. Teprv 
při začátku měsíce června bylo vypraveno poselstvo z Prahy 
do Rezna. v jehož čele stál biskup Passovský, a jehož hlavním 
řečníkem byl slavný doktor práv Řehoř z Haiiuburka, stojící 

") Presbyter qnidani ex lactione Rochezanae, in sacello arris rem divi- 
nam facturus, sacerdofali vestě ornatus ad altare conscendcrat. Rex 
eo in loco sacra, quibus interesset, celebrare jusserat. At ubi haereti- 
cuoi id muneris occupasae trne velle alteri locum facere didicit, misso 
magistrátu mílitum, prophanum sacerdotem, nisi abírct, rapi extra 
sacellura et de proxima rupe praecipitari jussit. lili charior vila quam 
contumacia fuit. Tak vypravuje o lom Aeneas Sylvius cap. 65. 

["■) Zápis tento (ze dne 6. května 1454) tištěn v Arch C XV, 221; Brovn. 
další vypravováni na str. 308 a n.]. 






1240 Kniha IV. Oddíl první (1436-1478). 

\íbi tebdáž ve službo Normberskýeh. Od nich byl si ho král Ladi- 
slav vyžádai předešle k poselství do Mohuče k vyjednávání 
o Lucemburk; a odtamtud byl on s raddami vévody burgund- 
ského přijel do Prahy, a propůjčil se dále i k tomuto poseli 
štvi, kterému však bylo poručeno jen vyjednáváni s posly 
vévod saskýeh proslřednictvini Ludvíka vévody bavorského, 
jak bylo předtím namluveno. Skoro zrovna téhož Času král 
Ladislav vyjel z Prahy o 600 koních ku pomezí míšeňskému 
do Teplice (1 čv.) a nazejtří ("> čv.) za ním Jiří Poděbradský 
u Oidřieh Eicinger se 700 koní; nevědělo se, k jakému účelu. 
Starší vévoda saský Fridrich bál se z toho porušení 
příměří, které mělo trvati do 24 června, a sebral na spěch 
jízdný lid z rozličných stran ke Drážďanům, i osadil silněji 
Most a Rit-eubtívk a Oseká. Vyjednávání v Režné, začaté dtu- 
4 června a vedené několik dní potomních, nemělo opět žá- 
doucího konce, ježto poselstvo české vždy žádalo navrácení 
hradů a měst odcizených, kterých se počítalo asi šedesát, po- 
slové saští pak neměli dostatečné moci k postoupení čehokoli. 
K válce však proto předce hned nepřišlo pro jiné záležitosti 
na ten Čas pilnější. 

Doposud nebyli ještě všichni knižafa a stavové slezští 
vykonaii přísah povinných králi Ladislavovi, a byli k tomu 
ohsíláni do Prahy. V tom se naskytl odpor ve městě Vrali- 
slavi. kdež byl Jan Kapistran více než jinde kdekoli roznitil 
vášně obecného lidu a vzbudil mnoho následovníků mezi 
duchovenstvem tamějšim. kteříž horlili proti tomu, aby mělo 
králi přisaháno býti ve městě kacířském. Povážlivější sou- 
sedé darmo radili k jinému rozumu, a musili se proudu tomu 
poddati. Když přijeli od krále pan Zdeněk Konopistský ze 
Šternberka a kancléř Prokop z Rabšteina do Vratislavě 
(3 kv.), aby s íaddou městskou jednali, dostali za odpovéil 
(ti kv.), že jsou Vratislavští hotovi přísahati, ale ne jinde než 
ve Vratislavi, až by král k nim přijel, jak prý dotud byl oby- 
čej. S měšfany byl v tom zajedno také biskup Petr a kapitula 
Vratislavská, co zatím jiní knížata a stavové všichni bez od- 
poru se odebrali do Prahy a přijali léna svá od krále i uči- 
nili mu přísahy dne 2tí Června na rynku Staroměstském : 
z kteréžto příčiny byly potom v Praze opět po několik dní 



•3-1467). 241 

kolby a jiné radovánky;'' 1 ) Několiko dopisů královských, kte- 
rými jsou Vratislavští napomínáni, nemělo pří nich žádného 
líčinku. Byl mezitím také Jan Kapistran přijel zase z Kra- 
kova do Vratislavě (29 kv.), a pobyl tu opět několik neděl, 
i nepochybně schválil obyvatelům jejich chování. Po všech 
předešlých nelibostech pokoušel se zase ještě o povoleni, aby 
směl přijeti do Prahy, několika dopisy ku králi Ladislavovi 
samému, a přitom se přimlouval za Vratislavské, jakož prý 
žádostivě očekávají příjezdu králova, aby mohli učiniti pří- 
sahu věrnosti do vlastních jeho rukou (14 čv.). V raddě krá- 
lově hledělo se však přísně na odpor tento, i vyšly konečně 
rozkazy jak po Čechách, tak do Slezska, do Moravy a do 
Lužice, kterými se nařizovala hotovost proti Vratislavským. 
Tu když se proslýchalo, že předně bude udeřeno na panství 
biskupa a jiného duchovenstva, biskup Petr tajně odjel z Vra- 
tislavě, a učinil v Praze přísahu králi dne 11 července; o ně- 
kolik pak dní později odjel Jan Kapistran z Vratislavě do 
Olomouce, prý z rozkazu krále Ladislava. 34 ) Tu kleslo srdce 
také mnohým konšelům a jiným usedlým sousedům Vrati- 
slavským, i dovedli toho, že se svolením obce vysláni jsou od 
raddy poslové do Prahy se žádostí, aby král aspoň na svém 
místě vypravil některé raddy své strany pod jednou s plnou 

* s ) Daíický I. 37. Jheobali] II. 193. 

■í) Píše. biskup Krakovský Zbihnřv Kapistranovi do Olomouce dup 
16. srpna: Sed eL is quoque transitus vester ex Vratislavia in Olomu- 
citim literis el jiifísuSeivnifidnii regis Bohem tne factus, aliquam mihi, 
apprnm tamen. dpdit spem Bohemorum conversíonis; neque enim aliter 
Paternítatem Ves tram rex ipse aceeraem delibn-nvit, nisi sibi aliquam 
spem conversiouis Bohemorum porlenuerťt. Rozkaz králíiv ledy po- 
dobal se biskupu i snad také Kapistranovi tak, jakoby mčl Kapistran 
dle přáni králova předen lom-řni' kázali Ochíim. Ale biskup do- 
kládá hned dále: Ego etiam majoři in hat re imbuerer spe, si dux 
et auriga consilioruni regál iitm Georghis Podmbradius ad bonám meri- 
tem redire vellel, (abs) quo aulhore ctieteri heretici a pertinacia eorum 
reduci noa possunL Ukázalo ne brzy, že nadfje tato byla marná a 
tudy rozkaz kiálúv byl nejspíš vydán proto, aby jím Kapistran od- 
dálen byl od Vratislavě, kdež přítomnost jeho byla Škodlivá. Jit 
26. Července byl psal Kapistranovi Aerieas Sylvilífi i Nového mĚata 
Vídenského: >Nam quod Pracam irc possis. somnium est. et te deci- 
piunt, quí aliter snadent.« Capistr, Triuwph. 468. 474. 
Tomek, néjepte Piahy. díl VI. S. vyd. 16 




I 



Kniha IV. Oddíl první (143fi— H78), 

aby jim ve Vratislavi byla učiněna přisahá k jeho ru- 
lioum. K tomu svoleno jest. a posláni jsou páni Zdeněk ze 
Šternberka, Oldřich z Hasenburka. Jindřich z Michalovic a 
opět také kancléř Prokop a Rabšteina, aby přijali přísahu 
na místě krále. Ale když do Vratislavě přijeli, zvrtkán byl lid 
obecný zase již od vášnivých kazatelů, tak že nechtěl svoliti, 
aby byla přisahá činěna do cizích rukou, než jediné krále 
samého. Poselstvo královské odjelo tudy z Vratislavě bez po- 
řízení a s velkým rozhorlením. 

Opět bylo Vratislavským vyhrožováno donucením jich 
brannou mocí, ale nespěchalo se se splněním hrozby, bezpo- 
chyby pro těžkost věci a možnost vždy ještě mírnějších pro- 
středků. Bylí mezitiin přijeli do Prahy asi v měsíci srpnu 
poslové krále polxkéltn. Jan z Tenčína palatin Krakovský, 
známý Cechům od roku 1-438. a Petr Šamotulský kastelán 
Poznaňský, s nimiž vyjednáno jest o pří mezi Polákem a ry- 
tíři pruskými, aby Re oba králové. Kazimír a Ladislav, sjeli 
ku přátelské rozpravě o by. Mikuláši (6 pros.), a zvoleno 
k tomu misto ve Vratislavi. Tam mohlo se za přítomnosti 
krále Ladislava učiniti za-dost přání Vratislavských, aniž 
musilo jim vzdorné chování jejich prominuto býti bez po- 
kuty. 

Mezitím musilo v rozepři s knížaty mskýuti užito býti 
opět většího důrazu, i vydáno nařízení veřejné hotovosti 
proti staršímu vévodovi 1'ridrichovi (21 srp.), tak aby 
všiobni. kohož se týkalo, připraveni byli s králem samým 
vytáhnouti do pole dne 9 záři. Ze Starého města Pražského 
byla k výpravě této ustanovena čtvrt Svatohavelská. Knížata 
saští dali se však následkem toho hned opět ve vyjednáváni; 
i přijel Vilém mladší míšeňský osobně do Prahy s raddami 
svými dne 20 září; zde pak zavřena smlouva dne 2 října, dle 
které rozhodnutí pře všeliké mezi knížaty a korunou českou 
odevzdáno jest králi Ladislavovi samému, králi polskému 
Kazimírovi, vévodovi Ludvíkovi bavorskému a Albrechtovi 
markrabí brandenburskému. I k tomu položen sjezd do Vrati- 
slavě k sv. Mikuláši, tak aby se konečná výpověd stala nejdéle 
do Hromnic roku příštího. 

Sněm říšský v Režně, na kterém se jednalo o křížovou 



243 



obecnou výpravu proti Turkům, nebyl se sešel tak valně, jak !*M 
bylo očekáváno, a byl položen sněm jiný k tomu účelu do 
Frankfurta ke dni av. Míchala (29 září). Tam vypravil také 
král Ladislav poselstvo slavné, a byl v čelo jeho opět biskup 
Passovský, řečníkem pak kancléř český Prokop z Rabsteina, 
Dne 24 září nacházelo se poselstvo toto na cestě své z Prahy 
\ Normberce. Král Ladislav dal oznámiti knížatům na sněme 
tom přítomným ochotnost svou, účastniti se války proti Tur- 
kům se svými království rn i a zeměmi. Císař Fridrich nebyl 
přítomen ani na předešlém sněme v Režně ani na sněme 
Frankfurtském, nýbrž vypravil tam v poselství biskupa Sien- 
ského Eneáše Sylvia. Jím byl vyzván Jan Kapistran brzy po 
příjezdu svém do Olomouce, aby se vedle něho odebral do 
Frankfurla k pohádáni knížat; i učinil to ochotně, a tudy 
vzdálen byl zase na čas od Prahy, cíle marných svých tužeb. 
Ani jeho horlení ani učené výmluvnost: Eneáše Sylvia nepo- 
dařilo se však ve knížatech mezi sebou všelijak nesvorných a 
s císařem i s papežem pro rozličné příčiny nespokojených 
vzbuditi opravdovou vůli k společnému velkému předsevzetí, 
(.'zavřeno sic konečně postaviti jistý počet vujska do pole, 
ale o spůsob, kterým by se to mělo státi, jednání odloženo jest 
opět k jinému sněmu říšskému o Hromnicicli roku příštího 
v Novém městě Vídenském, kdež by císař Fridrich III bez 
nepohodlí mohl býti přítomen. 

V obcích Pražských do té doby nebylo po všech různi- 
cích pocházejících ze pronásledováni jedné strany druhou 
za vlády Pešíka z Kunvalda a Pavla Dětřichovic i ještě ze 
staršího Času. Zdá se, že z nastoupení nového krále v Ce- 
chách brali znovu naděje i-ystěfionmci Pražští ze času po 
smrti krále Vácslava IV.; i stávalo se aspoň, že někteří z nich 
poslední vůlí svou odkazovali domy a jiné statky zůstavené 
v Praze přátelům svým, a od těch kupovali je lidé v Praze 
bydlící i poháněli pro ně tehdejší držitele jich, kteři je měli 
od obce. Staroměstská obec učinila proti tomu nález dne 
25 dubna íoho roku, kterým pňliony takové jsou zakázány 
pod trestem. Téhož dne obec kázala trestati takové, kteří by 
co mluvili králi nebo pánům na škodu obce nebo proti kon- 
šelům, chtíce se tím někomu zalíhiti. 






I 



244 Kniha IV. Oddíl první (1-13U— 147b). 

Jiná věc, která téhož času spůsobila mnoho nepokoje 
v obci, byla znovu pře o pozůstalost Mikuláše Kněševeského. 
Jeden z někdejších poručníků jeho, královský podkomoří 
Vaněk Valečovský, byl sobě koupil od Jiřího Poděbradského, 
na nějž to poručenství bylo přeneseno, dům v Celetně ulici 
(ě. 597) k jmění tomu náležející, který byl za vlády Pešíka 
z Kunvakla darován panu Hanušovi z Kolovrat. Po smrti 
pana Hanuše hlásil se k tomu domu pan Burian z Uutšteina 
co po ruč nik dětí jeho, s odvoláním na zápis z roku 143ň. kte- 
rým byl od konšelů darován jejich otci. K žádosti Vaňka Va- 
lečovského obesláni jsou někdejší konšelé ze času purkmi- 
strování Pešíka Kunvaldského před raddu a potom i před 
shromážděni obce a tázáni o onom zápise, když pak se po 
obakrát vymlouvali nevěděním, jsou i všichni vzati do vazby. 
Nicméně setrvali při své řeči, svádějíce původství zápisu 
onoho na jediného Pešíka z Kunvalda, ježto měl peéot měst- 
skou co purkmistr ve své moci po několik let a mohl prý tudy 
zapisovati i dávati, komuž co chtěl, an i jiné činil, ježto jsou 
oni o tom nevěděli. K tomuto jich seznání Vaněk Valečovský 
ohlásil, že se bude tedy držeti synovce Pesíková Jana Dra- 
žického, který dle někdejší výpovědi Matěje Dubce zavázán 
byl za strýce svého státi (14 srp.). O dalším běhu věcí ne- 
víme více, nežli že Vaněk Valečovský v držení domu zůstal, 
Jan Dražický pak od obce Staroměstské, pokud se jí týkala 
výpověd Matěje Dubce, ze závazku všeho dalšího propuštěn 
jest listem daným dne 4 prosince toho roku, kterým vysvěd- 
čeno jemu, že všem počtům z úřadu ungeltového, mostného 
i nilynného na místě Pešíka učinil zadost. 

Z obnovení moci královské v zemi plynulo rozličné ob- 
mezení samosprávy obcí Pražských, které užívali za pěta- 
dvadceti let předešlých. Týkalo se to zejména úřadu rychtářů 
městských, kteří v časích starších až do smrti krále Vác- 
slava IV byli dosazováni vždy od krále obyčejným spůsobem 
pronájmu rychty se všemi právy a požitky ze soudu vycháze- 
jícími. Pokud nebylo krále, t dosazovala rychtáře obec, a brala 
tyto požitky. Král Ladislav uvázal se ve staré právo králov- 
ské spůsobem takovým, že roku 1454 dne 5 listopadu rychty 
obě. Staroměstskou i Novoměstskou daroval dědičně panu 



5. Král Ladislav (1453-1457). 245 

Janovi z Ronova, komorníku svému, v odplatu za věrné 
služby jeho. To se velice dotklo cti obcí, které by tim byly mety 
upadnouti v závislost od šlechtice mimo ně stojícího. Konšelé 
Staroměstští, zvěděvše napřed, že se o výprosu rychty jejich 
jednalo, hleděli prostředku, jak to odvrátiti, i svolali obec 
ještě téhož dne 5 listopadu, radíce, aby povoleno bylo někte- 
rému sousedu, rychtu od Jana Ronovského koupiti, aby ča- 
sem spíše mohla koupena býti od něho zase k obci samé. Osud 
Jana Moučka, který byl sťat proto, že sobě rychtu vyprosil 
za času krále Albrechta, byl příčinou, pro kterou žádný sou- 
sed Pražský by se byl neopovážil o své ujmě rychtu pro sebe 
zjednati. Obec dala svolení své Přechovi z Budkovic, které- 
muž také Jan z Honová skutečně rychtu prodal za hotové 
peníze dne 19 listopadu toho roku. O dvě léta později koupila 
pak ji obec od Přecha (1456 18 pros.). Podobně stalo se i na 
Novém městě. 

Času toho konaly se již přípravy k jízdě krále Ladislava 
do Vratislavě ke sjezdu s králem polským Kazimírem a ji- 
nými knížaty výše jmenovanými. Jiří Poděbradský chystal 
se na cestu s ním, a komonstvo, které melo krále provázeti, 
počítalo se o 2000 koní. Prvé než čas k tomu přišel, král La- 
dislav dne (i listopadu sadil podruhé konšely na radnicích 
Starého a Nového měst Pražských. Dne 23 listopadu vydal 
ještě v Praze SlaromOsíským privilegium na nový trh výroční 
o Hromnicích čtrnáctidenní. Nasejtří dne 24 listopadu ko- 
nečně vyjel, ustanoviv za heitmany zemské na Čas vzdáleni 
správce zemského, který s ním jel, pány Zbyňka Zajíce 
z Hasenburka a Jindřicha ze Stráže. Konav cestu přes Ži- 
tavu a Zhořelec, vjel slavně do Vratislavě dne 5. prosince. 
Vratislavští učinili mu nyní přísahu poslušenství dne 11 pros., 
ale za předešlý dlouhý odpor svůj musili zaplatiti pokutu 
15000 zlatých, a více než tolik činily jim útraty na potřeby 
dvoru králova za celý čas pobytu u nich. 

Za králem Ladislavem přijelo do Vratislavě několik kní- 
žat německých, mezi nimi zejména Ludvík vévoda bavorský a 
Albrecht markrabí brandenburský, kteří měli býti spoluroz- 
sudími ve při mezi Čechy a Sasy; ale hlavní rozsudí, král 
polský Kazimír nepřijel pro válku svou s rytiři pruskými, ve 




1455 



Kniha IV. Oddíl pr»ní {1430-1478}. 



1464 které vojsko jeho předtím vítězná, bylo utrpělo znamenitou 
ztrátu v bitvě u Chojnic (18 září). Poslal toliko plnomocniky. 
z nichž byl přední Jan arcibiskup Hnězdenský. Na těch však 
knížata saští nechtěli přestati, než jen na králi samém, a ne- 
přijeli rovněž osobně, nýbrž vypravili jen posly. S těmito 
vyjednávalo se darmo, poněvadž neměli moci a navrhovali 
toliko rozličné jiné rozsudí, nejvíce z knížat německých, 
k nimž zase s české strany nesvoleno. Konečně oznámili rari- 
dově češti dne 17 ledna 1455, že nechají věci na odklade až 
do Letnic (25 kv.) roku příštího. S pusly krále polského bylo 
jednáno, aby král jejich v rozepři s rytíři pruskými přijal 
krále Ladislava za rozsudí, k čemuž byli se rytíři se své 
strany poddali; král Kazimír oznámil dobrou vůli svou 
k tomu, však když by byl ubezpečen, že nebude v tom užito 
radd německých, než jen českých. Ani o tom se však ve Vrati- 
slavi nic nepřivedlo ke konci. 

Mezi tim a jiným vyjednáváním konaly se ve Vratislavi 
jako předtím v Praze kolby, tance a radovánky rozličného 
spůsobu, i zdržel se tu král Ladislav s celým dvorem svým 
až do konce měsíce ledna. Teprv posledního dne tohoto mě- 
síce vyjel z Vratislavě a a ním též Jiři Poděbradský za pří- 
činou sněmu říšského r Novém městř Vídenském, kdež mělo 
se dojednati o velké výpravě proti Turkům. Cesta konána 
pres Svídnici a Kladsko, dále pak zemí moravskou. Dne 
16 února vjeli do Vidně, a odtamtud teprv po čtyřech nedě- 
lích odebral se Jiři Poděbradský co plnomocník králův do 
Nového města, kdež od císaře samého i od knížat přijat jest 
se slávou velikou (18 břez.). Do Vídně byl již předtím přibyl 
také Jan Kapistran, navrátiv se od sněmu Frankfurtského 
přes Passov (kdež nacházel se dne 26 listopadu), a opět dle 
přání Eneáše Sylvia odebral se odtud do Nového města, aby 
působil k nadšeni proti Turkům svou výmluvností. Nikdo 
tam rozhodněji nejevil ochotnosti k boji s nepřítelem kře- 
afanstva jak právě Jiří Poděbradský, slibuje osobně táhnouti 
s celou moci království českého, jak by toliko měl pokoj jistý 
se sousedy. Ale různic mezi knížaty a zeměmi rozličnými bylo 
tolik, že i na tomto sjezde více se jednalo o věcech jiných nej- 
rozličnějších než o hlavním účelu, kterého tudy opět dosaženo 




5. Král Ladislav (1463-1467). 347 

nebylo. Když na začátku měsíce dubna přišla ke všemu ji- 1466 
nému zpráva o úmrtí papeže Mikuláše V (t 24 břez.); roze- 
šel se sněm s usnesením, že toho roku nelze ničeho předse- 
vzíti, než že se anají díti přípravy teprv k roku budoucímu 
o Božím vstoupení. 

Jiří Poděbradský, zdržev se v Novém městě asi 14 dní, 
nacházel se dne 5 dubna zase ve Vídni, a zůstal tam ještě 
více neděl, jednaje rozličné věci krále Ladislava, poměrů k cí- 
saři Fridrichovi III, k IThrům a k jiným stranám se týkající. 
V Praze hy!a na začátku měsíce května rozšířena pověst, že se 
vrátí i s králem o Letnicích, které připadaly na 25. toho mě- 
síce. To se splnilo ještě o něco dříve, ale jen co do správce 
zemského, který aspoň již 19 května nebyl více ve Vídni; 
král Ladislav však tam zůstal. 

Za přebývání Jiřího Poděbradského v Rakousích pokou- 
šeli se knížata saští po poslích svých vypravených ke dvoru 
císařskému do Nového města přímluvami císaře Fridricha 
obdržeti pokoj s Čechy, jak by se jím hodil. Jiří Poděbradský 
nesvolit však k ničemu jinému než k opětnému sjezdu oha- 
polných plnomocniků v Mostě a v Lounech o sv. Vavřinci 
(10 srp.) a ku příměří do sv. Bartoloměje (24 srp.); z čehož 
se poslové saští nenadali mnoha dobrého, než spíše jisté 
války, jak by se na sjezde srovnání nedošlo; i přijavše sice 
podání toto, brzy po navrácení Jiřího do Cech vyžádali od 
císaře Fridricha, že uložil vévodovi bavorskému Ludvíkovi, 
aby v jeho jméně obeslal knížata saská s jedné strany a pány 
české s íjubernátorem se strany druhé napřed ku přátel- 
skému smlouvání, když by pak to nevedlo k cíli, ku práv- 
nímu rozsouzení pře. Vévoda Ludvík přijal to na sebe, a dne 
18 července položil stranám rok ku přátelskému smluvení do 
Normberka teprv ke třem králům (6 led.) roku 1456. Jiří Po- 
děbradský nemínil vsak na ujmu práv koruny české poddati 
se rozkazům císaře německého, a setrval při smlouvě, dle 
které se mělo jednati mezi strana.ma samýma na sjezde v Mo- 
stě a v Lounech; když pak knížata saští ke sjezdu neposlali 
a dali příměří projiti, vyhlásil Fridrichovi saskému rařfrif 
(5 září). Krátce předtím, dne 1 1 srpna, vyhořel Most času 
nočního zapálením prachu, tak že zůstalo jen dosti málo 



I první (1436-1478). 






domů. Toho užil Jiří Poděbradský, a sebrav pole, lehce se 
města zmocnil již dne 8 září. Fridrich saský, na válku bez- 
pochyby málo jsa připraven, poslal hned opět k vyjednávání, 
k němuž Jiří Poděbradský svobl (13 záři), tak že se dalo ně- 
kde v poli mezi Mostem a Risenburkem. Poslově saští neměli 
však ani tentokrát moci ku přímému zavřeni smlouvy, nýbrž 
opět navrhovali jednáni nové prostředkem umluvců, v čemž 
Jiří Poděbradský spatřoval jen pokus o další pnitahy. Ko- 
nečně svolil ke sjezdu s vévodou Vilémem jakožto plnomoc- 
níkem Fridrichovým a ku přiměn, však bez určité lhůty na 
čtrnáctidenní výpověd od jedné neb druhé strany. Ke sjezdu 
však s Vilémem nemohl Jiří Poděbradský odebrati se hned 
pro sněm položený v Praze o sv. Vácslavě. Teprv po sněme 
tomto ustanovil čas ke dni sv. Kateřiny (25 listop.) a místo 
ve Chbé. Než však ten den přišel, žádal vévoda Vilém (17 li- 
stopadu) pro nemoc o odklad až do středy po třech králích; 
a správce zemský svolil k tomu, maje snad jen na zřeteli blí- 
žící se zimni počasí. 

Mezitím Fridrich saský, postaven u veliké nesnází, když 
se musil báti na každou chvíli čtrnáctidenní výpovědi míru 
s Čechy, poslal již dne 18 října posly do Vídně ku králi La- 
dislavovi, hledě od něho pominutím Jiřího Poděbradského 
obdržeti delší přiměří. 3 '" 1 ) Poslové tito získali k tomu přízeň 
hraběte Oldřicha Gelského, kterýž brzy po navrácení Ladi- 
slava do Vídně přijat byl zase ke dvoru jeho a provozoval při 
něm moc velikou. Hraběti Oldřichovi Oelskému byla válka 
se Sasy proti mysli, protože by byl zbraní českých raději 
chtěl užiti k jiným účelům, na kterých jemu záleželo osobně. 
Mezi králem Ladislavem a strýcem jeho císařem Fridrichem 
byla od času vybavení mladého krále z poručnické moci po- 
řád ještě různice pro nezdržení výminek smluv tehdejších, 
k čemuž přibyly potom i jiné příčiny s jedné i s druhé strany. 
Oldřich Gelský byl starším protivníkem císařovým pro své 
pře zvláštní s ním, a tudy různici onu ještě více podněcoval. 
Přišlo již při sklonku roku 1455 k nepřátelským skutkům 
některých poddaných Ladislavových z Rakous i z "Uher proti 



■"■A [Sn 



i Arch. Ď. XV, 216.] 






císaři i zase císařových proti oněm; následkem čehož ke 
sněmu v Praxe o suchých dnech před vánoci (17 pros.) přijeli 
poslové od krále Ladislava, po kterých veda stížnost na 
chováni císařovo, žádal vojenských pomoci od stavů českých 
a odvoláni všech českých hojovníků, kteří toho času za žold 
stáli v službě císařově. Správce zemský i stavové neřádi vi- 
děli tuto různici, jednak pro pilnější potřehy země své, jednak 
laké pro společnou záležitost křesťanstva proti Turkům, ve 
které jen spojenými silami císaře a říše německé i zemi všech- 
něch krále Ladislava bylo by se mohlo vykonati cos velikého. 
Sněm uzavřel proto vypraviti poselstvo ku králi i k císaři, 
které se mělo pokusiti o srovnání mezi nimi. V čele jeho stál 
Zdeněk Konopištský ze Šternberka, nejvyšší purkrabí 
Pražský. 

Krátce předtím byl přijel do Vídně opět co legat papež- 
ský Jan Carvayal (22 listop.), aby se vynasnažil o uklizení 
různice mezi králem Ladislavem a gubernatorem uherským 
Janem Hurtyúdem, která byla rovněž škodlivá záměru váleč- 
nému proti Turkům. Ku pohádání jeho císař Fridrich III 
vzal kříž, a slíbil osobně vytáhnouti (27 listop.); pro případ 
ten byla mu od správce zemského v Cechách slíbena pomoc 
6600 mužů jízdy i pěchoty; brzy pak také íegat papežský 
smluvil jisté srovnání s gubernatorem uherským, následkem 
kterého král Ladislav strojil se zajeli do Uher ke sněmu po- 
loženému v Budíne. 

Poslové stavů českých přijeli rio Vidně nejspíš teprv na 
začátku roku 1456, a dosáhli u krále, že svolil poddati se 
v rozepři s císařem na Jiřího Poděbradského a Zdeňka ze 
Šternberka, čili z Konopiště co přátelské rozsiidi. S tím ode- 
brali se k císaři do Hradce štýrského. Odpovědí jim danou 
dne 2 února císař Fridrich svoloval k umluvcům těmto, však 
aby třetí byl s nimi bratr jeho Albrecht, a k tomu činil ně- 
které jiné důležité výhrady. K těm nechtěl svoliti král, jenž 
zatím byl z Vídně již odjel (22 ledna) do Uher, a vzkázal to 
na sněm shromážděný opět v Praze o suchých dnech post- 
ních (18 un,), žádaje, aby se stavové hotovili do pole proti 
císaři vedle jiných jeho zemí. Vedle toho, jak se zdá, projevil 
vůli svou, aby byl se Sasy na déle zachováván pokoj. Stavům 



1466 českým nezdálo se však, žeby na základe podání císařova ne- 
bylo lze dosáhnouti srovnání mezi ním a. králem jejich. 
Z uzavření jednohlasného správce zemského a raddy k němu 
přidané vypraveno jest opět poselstvo ku králi Ladislavovi 
do Budína (po 27 un.), po kterém snažili se stavové po- 
hnouti jej, aby války s císařem nechal, hledě zvláště k vý- 
pravě obecné proti Turkům, které by to musílo býti na ujmu: 
pakli hy však nicméně služeb jejich vojenských žádal, slibo- 
vali, že mnozí z nich dobrovolně potáhnou za náhradu škod 
a potřeb, toliko aby to nešlo na náklad království neb koruny 
i-eské dle svobod jejich. V příčině vévod saskýeh oznamovali 
králi, že se od vévody Fridricha příměří ruši, zejména zasta- 
vováním kupců s hradu nad Moslem řečeného Landeawáit, 
ve kterém se posud nacházela posádka jeho, pročež že radda 
královská jednohlasně uzavřela, aby mu příměří bylo vypo- 
věděno. 

Dřív než poselstvo toto odjelo z Prahy, král Ladislav 
v Budině zavřel s posly vévody saskéha smlouvu o přiměří 
(2fí uu.) na více než na rok. totiž až do sv. Jiří roku 1457, 
mezi kterýmžto časem aby bylo nové vyjednáváni o mír ve 
Vídni o sv. Michale (29 září). Naproti tomu dle uzavření 
raddy královské v Praze správce zemský dne 11 března, nej- 
spiš dříve než o této smlouvá měl zprávu, vypovědět příměří 
Fridrichovi saskému, a ' h ) a vytáhl do pole. Tu se dostal v moc 
jeho také hrad Mostský, jejž oblehl. Musilf mu postoupen býti 
od plnomocníků vévodových poslaných, jak se zdá, k novému 
vyjednávání s nim, následkem kterého konečně dne 7 dubna 
zavřeno jest příměří na osobním sjezde vévody Fridricha 
s Jiřím Poděbradským v Lounech. Ustanoveno trvání jeho 
dle zmíněné smlouvy Budinské až do sv. Jiří roku 1457 a vy- 
míněna krom toho i po uplynutí tohoto ěasu výpověď o půl 
léta napřed. 

Po zavření této smlouvy správce zemský předsevzal vá- 
lečnou výpravu do východních dech proti Janovi Koldori 
bezprávnému držiteli Náchoda. Jan Kolda byl úmluvami 
sjezdu (čáslavského roku 1441 zůstaven v držení tomto až do 



Mír) [Sto 



. Archiv Č. Vit, 212— '218.' 






budoucího krále, a právo jeho vyhaslo mu tudy dnem koru- 
nování krále Ladislava. Po zahájení soudu zemského od té 
doby hylo na něj od Jiřího Poděbradského samého, jakožto 
pravého dědíce Náchoda, i též od jiných nastupováno řádem 
práva; Kolda však soudu se protivil, nestoje k puhonům, a 
tudy musilo se protj němu užiti moci zbraně. Jiří Poděbrad- 
ský vytáhl proti němu a mocí znamenitou a s nim jmenovitě 
také Pražané, k čemuž ze Starého města postavila žoldnéře 
tentokráte čtvrt Týnská. Jedním dnem, asi 19 dubna, oble- 
ženy jsou tri hrady Koldovy najednou, Náchod, Cernikovice 
a Richmburk; již pak dne 22 dubna zlezleno předně město 
Náchod, zvenčí hradbami opatřené; po čtrnáctidenním pak 
oblehání dne 3 května učiněn útok na zámek velmi pevný, a po 
■těžkém boji dobyt jest se ztrátou lidí na obou stranách velikou. 
Litováno zvláště smrti statečného rytíře Castvlora (tuším 
z Hořovic), který při útoku tomto padi po vykonaném velkém 
udatenství. Tělo jeho přivezeno do Prahy ku pohřbu. Také 
Čeritíkoince a Richmburk byly mezitím dobyty a zbořeny. 
Jiří Poděbradský odebral se po vítězství tomto do Kladska, 
kteréž byl koupil pro sebe již roku 1454, a pobyl tam některý 
čas. mezi kterýmž měl návštěvy od knížat mnohých i pánů a 
měst ze Slezska; toliko Vratislavští nepřijeli, od nichž byl 
také marně žádal některé pomoci proti Koldovi jakožto spo- 
lčenému Škůdci. O suchých dnech letničních nacházel se po- 
tom zase v Praze, kdež dne 2 června na plném soudě zem- 
ském vyřčeno jest proti Janovi Koldovi. aby byl prázden krá- 
lovství českého a nesměl v něm ničeho vice držeti aniž kdo 
jemu čeho postoupiti koupí neb jiným spůsobcm. 3 '') Přemo- 
žený škůdce zemský byl mezitím utekl do Polska, kdež vstou- 
pil do služby krále Kazimíra co heitman zástupu najatých 
žoldnéřů českých ve válce s rytíři pruskými. Tam nejspíš brzy 
dokonal život svůj. 8 ") 

Král Ladislav, zůstávaje toho času v Budíne, strojil se 
vždy k válce proti strýci svému, císaři Fridrichovi, a dal sbi- 

") Viz zprávy o dobytí Náchoda proti Koldovi v protokollich sezení 

kr. České společnosti nauk r. 1882. 
") Zprávy listinné o tom z let 1467 až 1459 uveřejnil Perwolf ve spise 

svém: Otért n nnuáiikh -minlijňch í>c. 1883. 






252 



Oddíl první (1486-1478). 



1466 rali k tomu vojsko n Vidně, chtěje a ním vytáhnouti do pole 
dne 6 května. Také z Cech jednal sobě k tomu některé pány 
a rytíře a lidem jich, jak hýla od sněmu vyřčena o tom dobrá 
vůle. Od úmyslu toho musil však upustiti pro velké nebez- 
pečenství království uherského od Turků, když přišla do Bu- 
dína zpráva, kterak strašlivý sultán jejich Muhammed II, 
vydobyté! Konstantinopole, chystal se toho roku b ohromnou 
moci vojenskou k obležení Bělehradu srbského, jakožto brány 
do Uher samých. Hned po sněme říšském v Novém městě za 
Vídní byl ae, mnich Jan Kapistran odebral do Uher, a půso- 
bil tam s velkou horlivostí ve hlásání kříže proti nevěřícím; 
také pak z Němec přišlo z; jara roku 1456 několik tisíc lidi 
znamenaných křížem, chtíce se účastniti boje sněmem oním 
ohlášeného, ač k němu knížata nikdež nečinili žádných 
opravdových příprav. Nyní spěchal Kubernator uherský Jan 
Hunyadi do jižních Uher k hájeni Bělehradu, a Kapistran 
ziistal mu k ruce; král Ladislav pak navrátil se do Vidné, 
aby vojsko strojené předtím proti císaři Fridrichovi roz- 
množil jak nejvíce možná a obrátil proti Turku. K žádosti 
králově uzavřel sněm stavů českých (nevíme pohříchu ani 
kterého určitého času dríaný) veřejnou hotovost od celé 
země, tak aby každý šestý muž vytáhl do pole. Nepochybně 
dalo se tedy také v Praze jako všude jinde v zemi velké zbro- 
jení k tomu cíli. Sultán Muhammed zatím oblehl Bělehrad 
v měsíci červenci. Po strašlivých bojích podařilo se hrdin- 
skému nadšení křesťanských bojovníků vedením Hunyáda 
a nemenší zásluhou výmluvnosti a neohroženosti Kapistra- 
novy odrazili iitok Turků a zahnati je na útek (22 čvce.). Po 
radostné však zprávě, kterou o tom dal král Ladislav po li- 
stech z Vídně {5. srp.) zemím svým, přišla brzy zpráva 
smutná o smrti Hunyádově (t 11 srp.), kterýž podlehl ráně 
morové. 

Král Ladislav spěchal proto tím více do Uher, a odjel 
dne 26 srpna z Vídně nejprv do Prešptirkti, kdež zdržel ae 
14 dní, co zatím Jiří Poděbradský zajel z Prahy na Moravu 
ke sjezdu s hrabětem Oldřichem Celským, aby se s nim uradil 
o vše, čeho bylo dále potřeba; nebo měl Oldřich Celský jeti 
s králem dále do Budína a do jižních končin země uherské. 




5. Král Ladislav (1453-1457). 

.Sjezd ten vykonán dne 3 září ve vsi Troskot 'ovitích blíž Po- ' 
hořelic a nedaleko od hranic rakouských; mezním pak voj- 
sko sebrané u Vídně a nové zástupy bojovníků znamenaných 
křižem z Němec a odjinud ubírali se do Uher větším dílem 
na lodích po Dunaji. Z Čech byli přitom Zdeněk ze Štern- 
berka, nejvyšší purkrabí Pražský a Jindřich z Rosenberka, 
jmenovaný heitmanem Vratislavským a Svídnickým ve Slez- 
sku.'"'') Z Prešpurka odebral se král Ladislav do Budína, a 
odtamtud odjel dále dne 1 října. Tu se počaly nesnáze mezi 
ním a synem Jana Hunyáda Ladislavem, který by byl nejra- 
ději chtěl podržeti dědičně moc, kterou otec jeho byl držel 
v zemi co gubernator. Po jistých úmluvách s ním vjel král 
Ladislav dne 8 listopadu do Bělehradu. Tam však již nazejtří 
(tí listop.) první průvodci jeho hrabě Oldřich Celský jest 
úkJadně zavražděn od Ladislava Hunyádova a přátel jeho; 
král pak Ladislav, nacházeje se v jich moci, musil vydati roz- 
kazy ke všem cizím vojům, aby se z Uher vzdálili, protože by 
pro pozdní počasí nemohlo prý nic více proti Turkům býti 
předsevzato toho roku (10 list.). Tím spůsobem také 'v Če- 
chách s tehdejšího zbrojení sešlo. 

Dobytí Konstantinopole od Turků roku 1453 bylo bez- 
pochyby příčinou, pro kterou vyjednávání s církvj. řeckou 
o sjednocení s ni království českého, v roce předtím vedené, 
nedošlo konce. Strana pod obojí, jak ukazuje již i jednání na 
sněme roku 14Ó4, nemyslila od té doby na jiné cesty k opa- 
tření se v potřebách svých církevních, než zase srovnáním se 
s církví Římskou na základě kompaktát, jakkoli byly naděje 
v né na ten čas docela zakaleny. Po marném zdvižení hlasu 
pana Beneše Mokrovouského na sněme onom vedlo se vyjed- 
návání o to delší čas jen cestou diplomatickou; pročež také 
zprávy, které o tom máme, jsou velmi nedostatečné a nejisté. 
První snad krok -od oné chvíle stal se za přebývání Jiřího 
Poděbradského ve Vídni a v Novém městě Vídenském v mě- 
síci březnu roku 1455, kdež žádán byl císař Fridrich III 
i přímluvný list ku papeži, aby byl Rokycana stvrzen za arci- 
biskupa. Bylo to velkým pohoršením Janovi Kapistrauovi 

"*) [O .jmenováni jeho k tomuto úřadu jednáno již r. 1469, roku násle- 
dujícího již tento úřad zastával; srovn. Arch. C Vil, 208 n.]. 



254 



Kniha IV. Oddíl první [1*88—1478). 



H66 tehdáž Ve Vídni přítomnému, když o (oni asTyiri; i: ) ale jaký 
byl účinek, nevíme. Bylo to krátce před smrti papeže Miku- 
láše V (f 1455 24 břez.), po němž nastoupil dne 8 dubna 
toho roku nový papež Kativltis lit. Dle obyčeje vypravil 
k němu císař Fridrich poselstvo s poklonou a se slibem poslu- 
šenství, kteréhož poselstva předním byl Eneáš Sylvius, často 
zmíněný biskup Sienský, i jesti dost podobno, že císař pO něm 
novému papeži vzkázal něco o žádosti české. 

Jisté jest, že se v době potom při dvoře papežském o zá- 
ležitosti české jednalo, a že někteří rádci papeže Kalixta 
k torno se nakloňovali, aby kompaktáta byla stvrzena, Jan 
Kapistran zvěděl o tom od legata papežského v Uliříeh Jana 
Varm/talrt, a projevil bore své z toho psaním ku papeži z Bu- 
dína dne 24 března 1456, kterým se snažil přesvědčiti ho. že 
1 všivli druhů lidí nevěrných a odbojných nejhorší jsou Hu- 
sité, stvrzením kompaktát žeby vzpurnost jejich vzrostla ve- 
lice, a žeby potom Husité skryti povstali nejen v Cechách a na 
Moravě, ale laké v Uhřícn, v Sedmi hradsku, v Moidavě a ve 
všech zemích okolních. Jiná zpráva ho došla, kterou prý roz- 
šiřovali Cechové honosíce se. že jest Eneáš Sylvius jejich při- 
mluvčím, že se má státi kardinálem (začež přimlouval se sku- 
tečně u papeže císař Fridrich I1T i také král Ladislav), a že 
vzal na sebe v postavení tom zjednati stvrzení kompaktát a 
stvrzení Rokycany za arcibiskupa ano jmenování Rokycany 
kardinálem. Kapistran psal Eneášovi o tom z Budína 
(7 duh.), vyzývaje ho. aby tak hanebnou pomluvo od sebe 
odmítl:") což se však nejspíš nestalo. Není nepodobno, že 
Eneáš Sylvius, ačkoli kompaktáta byla mu velice proti mysli, 
znaje lépe než jiní při dvoře Římském stav věcí v Cechách a 
tudy nesnadnost uvedeni Clechů bez kompaktát ve poslušen- 
ství papeže, tebdáž radil k jakémuž takérauž stvrzeni jích. 
kdyby toliko někdo jiný než Rokycana stal se arcibiskupem: 
moWt arcibiskup kompaktátům protivný podrýti snad pone- 



:|T I Dopis jeho o lom k Eneáši Sylviovi. Amerte Epistělaě 41H. 

J ". Capiňt¥mnmtrí«mphuns 398,399. — Papei Calixlus byt po obdríení 
dopisu Kapistranova jemu psal dne 4. Kvřtna 145fi; chválil jeho p" 
sobenf v Uhfích, ale o lálržilosti kompaktát nic *e nezmínil. 




5. Král Ladislav (1468- UM). 255 

náhlu vše, cd se v tehdejších řádech strany pod oboji za- 1*66 
kládalo na čtyřech artikulích Pražských, a obnoviti pone- 
náhlu řád správy církevní, jaký býval. Rokycana mčl se 
snad státi neškodným, když by povýšen byl k něčemu jinému 
a vzdálen ne země, třebas pak bylo to i povýšením za kardi- 
nála. 

Co dále následovalo, shodovalo se dobře s takovým zá- 
měrem. Eneáš Sylviua již více nevrátil se z Bíma do služby 
u císaře Fridricha, nýbrž stal se jedním z předních v raddě 
papežovo, a ještě před koncem roku 1456 dosáhl také kaidi- 
nalství. Již předtím byly vyšly dopisy od papeže Kalixta ku 
králi Ladislavovi a k Jiřímu Poděbradskému co správci zem- 
skému s vybídnutím k Čechům, aby vypravili poselstvo do 
Říma; při čemž jmenovitě žádal pfipež. aby přijel také Roky- 
cana. K tomu odpověděno dopisem Jiřího Poděbradského a 
dvou z nejpřednějších radd jeho, Zdeňka Konopištského a 
Jindřicha z Líného, jejž donesl do Říma jistý bratr Lukáš 
Kladek Praemonstrat. Oznámena jím ochotnost k vypravení 
poselstva; z čehož papež Kalíxtus radost svou projevil do- 
pisem k týmž třem pánům Českým, slibuje přijmouti posly 
milostivě a ujišťuje je svobodným a bezpečným příchodem 
i odchodem. 30 ) Něco dříve byl zemřel hlavní protivník kom- 
paktát. Jan Kapisfran (23 říj.) v Iloku v dolní zemi uherské, 
krátce před zabitím Oldřicha Celského v Bělehradě. Ale týž 
bratr Lukáš, který by! poslem od správce zemského a jeho 
radd, přinesl do Říma také žádost kapituly Pražskť, smě- 
řující k tomu. aby byl k arcibiskupství Pražskému dosazen 
dalarhts dvoru papežova, to jest úředník nad udělováním 
beneficií, Cosmas de Monteserrato. rodilý Španél z Kata- 
lonie, 40 ) čirý cizozemec tedy. jazylca českého ovsem dokonce 

") Viz Palackého Urktit. Beitrár/t ac. pag. 102. Pozoruhodná jest vela 
v dopise papežově, kdeí. praví: Haec saně esset nosira laelitia, haec 
foret nosira sinjii.ilii.ns gloria, ewantflHls, si qui forent, viam, quam 
imitari debent, oatendere et poenitentiam libernm absolutíonetnque 
impertiri et denním eos apostolieis prosequi favoribus et congruis 
honoribiis eottdonare. Poslední slova zdají se milí právc Rokycanu 
na Hettfl. 

•°) Pfse o lom Aen. Sylvius dne 10 Března 1*5? Prokopovi ■/. Rabšteina: 
Scripsimus libi, quid egerimus in re Bohemica (vidřii již z toho. ze 



256 



Kniha IV. Oddíl první (1436-147H) 



neznalý. Kapitule byl k tomu dal radu Jindřich Rorau, do- 
ktor práv a stálý jednatel ve jménu království českého za- 
městnaný při dvoře papežském, který dopis kapituly také pa- 
peži předložil; a papež Kalixtus dopisem ku kapitole dne 
22 listopadu roku 1456 slíbil k žádosti této míti zřetel.* 1 ) Po- 
selstvo české však, jehož papež odtud žádostivé očekával, proti 
nadání jeho dlouho nepřicházelo, jak se domníval pro odpor 
některých v zemi; pročež když zvěděl o sněme, který měl býti 
v Praze, na němž prý mělo se jednati o této věci, psal opět 
Jiřímu Poděbradskému, též Jindřichovi Rosenberskému 
(26 ledna 1457) a snad vice jiným pánům, opět pak také kapi- 
,tule Pražské (29 led.), aby se na sněme tom vynasnažili, by 
poselstvo konečně bylo vypraveno. Dopis k Jiřímu Podě- 
bradskému byl zvláště laskavý, i opětovalo se v něm jako 
v někdejším dopise Eneáše Sylvia uznání zásluh jeho o uve- 
dení v pokoj země české a povzbuzování, aby sobě větší ještě 
zásluhu a věčnou odměnu zjednal spůsobením také pokoje 
duchovního. 

Příčina, proč se tehdᎠposlání do Říma nestalo, není 
nám známa ze žádných zpráv určitých. Možná, že byla 
překážkou pouze těžkost dorozumění se mezi správcem zem- 
ským a králem Ladislavem, meškajícím po smrti Oldřicha 
Celského ještě dlouho v dolních končinách země uherské, od- 



mřl Eneáš Sylvius ve věcech českých při dvoře papežském svou 
ruku), neque a t<i responsum habemus. lnterea tuus Roratus (Rorau), 
homo multivolus et magnivolus, ex Bohemia prucuravil. oflerri postula- 
tionem ad Pragensem ecclesiam cujufdarn datarii apostolici, boni qui- 
dem viri, sed Cathelani et sermonis Bohemici prorsus ignari. Postula- 
tionem attulit Lucas iibi notus monachus, quem Lucrilarinm appellare 
Hoies. Epist. 260. 
") V dopise tom, jehoř. originál se nachází v archi"Ě kapituly Pražské, 
pravi papež: Et quia scribirniis ad regiam Celsitudinem et nobilem 
gubevnatorem repni Boemiae, ut oratores suos ad nos mittaní, inter 
quos hortarnur ul mittanl iiuLgislniin .lohanncni Rokiczna; non tamen 
dubitent Devotiones vestrae, quin postulationem vestram curabímus 
exaudire, dummndo in bono proposito veslro perseveretis, quemad- 
modum incepislis. Intendimus enim ecdosia^ vi-sírae taliter provídere, 
quod merito de ipsius administratione contcnti esse poteritis. Z dopisu 
tohoto jest patrno, 2e papeř- Rokycany. aEjej do Říma z\ 
biskupa Praiskéhn stvrdili nemínil. 




:-1467). 



257 



kudž se teprv asi 18 prosince navrátil do Budína. Tam při ' 
něm byl také kancléř český Prokop z Babšteina. Jiří Podě- 
bradský strojil se v měsíci lednu r. 1457 na cestu do Znojma 
ke sjezdu s pány rakouskými, zejména s Oldřichem Eicinge- 
rem (k20 lednu), na kterém se mělo nejspíš Opět jednati o srov- 
náni mezi králem Ladislavem a císařem Fridrichem; ale král 
nedal k tomu svoleni svého, pročež sešlo s toho. Sněm 
v Praze, na který se vztahovalo psaní papeže Kalixta, měl 
nejspíš držán býti v obyčejný čas o suchých dnech postních 
(8 břez.); ale nemáme o něm docela žádné zprávy, a nevíme 
tedy, zdali se na něm o záležitosti církevní jednalo. Jisto však 
jest, že ani z něho poselství očekávané v Římě vysláno nebylo. 
Dne 22 března vyjel potom Jiří Poděbradský z Prahy s vel- 
kým průvodem na cestu do Holiče i: Uhnek, kdež měl konečně 
býti sjezd s pány rakouskými v den od krále samého ustano- 
vený, ku kterému měl také král vypraviti své plnomocniky. 
Již první nebo druhý den no výjezdu došla ho na cestě zpráva 
o nových příbězích ve království uherském, kdež král Ladi- 
slav, zvěděv o nových záměrech zrádných Ladislava Huny- 
ádova, byl jej dne 14 března dal zajmouti v Budíne i s mlad- 
ším bratrem jeho Matiášem. Korvinem a několika jinými vel- 
moži uherskými. 413 ) a dne 16 března potom dal Ladislava 
stifi tudíž na zámku Budinském. Jiři Poděbradský přijel dně 
24 března do Německého Brodu a dne 28 března do Husto- 
peče v Moravě, kdež přijeli k němu Oldřich Eicingcr a jiní 
páni rakouští ve 400 koní, aby společně dále jeli do HotiČe. 
Ale poslové od krále Ladislava nepřijeli, bezpochyby pro 
velké zmatky, které se brzy strhly v Uhříeh pro odpravení a 
zajetí Hunyádoviců, jakž o tom páni v Hustopečí měli 
zprávu. Se sjezdu v Holiči tudy sešlo, a Jiří Poděbradský, 
čekav s pány rakouskými darmo do Čtvrtého dne (31 brez.) T 
vrátil se zase do Prahy. 

Zatím se při dvoře papežském v Římě opravdově jed- 
nalo o udělení arcibiskupství Pražského datariovi Španělovi. 
Papež již kdysi na začátku měsíce března 4 ") poručil zprávu 



"a) [Sám o tom dává zprávu pái 

dne; Arch. Č. VII, 216). 
*) Dne 8 Března piše o tom Eneáš Syl 

Tomek, Dějepis Prahy, dli VI. 2. vyd. 



Rosenberíltým hned následujícího 



25tí Kniha IV. Oddíl první (H86-1478). 

tom jednomu z kardinálů, a mnoho osolí se toho ujímalo; 
zvláště pak Rorau běhal prý ve dne v noci od jednoho k dru- 
hému přimlouvaje, že nie nemůže býti království českému 
užitečnějšího. Proti tomu zasazoval se však Eneáš Sylvius, 
a zdržoval věc dle své možnosti, představuje, žehy nebylo 
dobře někoho ustanoviti bez tázání krále. Psal o tom dne 
10 března Prokopán z RaMMeiuu. a žádal, aby to oznámil 
králi a správci zemskému i aby mu odepsal, co by tomu Ti- 
kali. Třání jeho bylo, aby král Ladislav požádal o Prokopa 
z Bahšteina samého, aby byl ustanoven za arcibiskupa. 43 ) Ne- 
víme, zdáti Jiří Poděbradský ještě té chvíle jako někdy za 
rozpravy s Eneášem Sylviem v Benešově pokládal za možné, 
aby vedle stvrzení kompaktát někdo jiný, ovšem kompak- 
tátům příznivý, místo Rokycany dosazen byl za arcibiskupa 
Pražského; žeby však většina stavů pod oboji byla se k tomu 
snadno dala nakloniti, jest ještě více pochybno; ale arcibi- 
skupa ze strany protivné, nad to pak cizozemce přijmouti, 
k tomu asi bylby nikdo nedovedl stranu pod obojí přivésti. 
"Úmysly takové při dvore papežském musily ovšem stížiti te- 
hdejší vyjednávání, jakkoli měl k němu správce zemský jinak 
zajisté dobrou vůli. 

Ku konci měsíce května toho roku přestěhoval se král 
Ladislav s dvorem svým z Budína do Vídně; zde pak -jeho 
snaženi nejvíce zabavovala rozepře, s císařem Fritfiicitcni. 
proti němuž krom starších předmětů sporu l.áhl se nyní také 
na část dědictví po Oldřichovi Celském. Již přišlo v Rakou- 
sich ke skutečnému stavu války dobýváním některých hradů, 
které posud držel císař Fridrich od času svého poručnictví 
nad Ladislavem. Jiří Poděbradský i náčelník stavů rakou- 
ských Oldřich Eicinger nepřestali vynasnažovati se o srov- 
náni této rozepře, jakožto obecně škodlivé. Již v měsíci červ- 
nu odebral se správce zemský ke vjezdu ve Znojmě, který ne- 
pochybně k tomu byl položen místo nedošlého sjezdu Halič- 
ského.* 4 ) Ale tam se zajisté konce nedošlo. Král Ladislav byl 



cardinali comraissura est, ut de Viteaiioiiuíii-desiai.' ťm^nsísseinformet, 
ut illae praeficiatur ín arch iepiaco pum datarius papae Epist. 25. 

• 5 ) 4eneae Epistolae 259, 2i0, 272. 

**) Donin&le nacházel se lam Jifí ťodfbradský ještf 14 Června. Vil 
Bachmann Lrknnilen í>c. 19S. 




podobně jako někdy Oldřichem Celským k záští proti císaři, 
strýci svému, podněcován novým milostn íkein, kterého si 
oblíbil, Konrádem Hiilzlerem měšťanského rodu Vídenského, 
pokladníkem zemským v Dolních Kakousich. Hólzler popou- 
zel jej z té samé příčiny také proti Eicingerovi a proti Jiřímu 
Poděbradskému, a měl snad k tomu i podporu od závistníků 
správce zemského v Cechách, bez kterých nikdy celkem ne- 
bylo. S té strany šířena jest řeč, že prý byl Jiří Poděbradský 
ve spolku se stranou Hunyádovskou v Uhřich proti Oldři- 
chovi Celskému a králi samému. Jiří Poděbradský psal 
o tom králi, kterýž odepsal mu, že nic o tom neslyšel a že ne- 
dává tomu víry, přitom pak volal jej k sobě do Vídně na po- 
rady. Nedlouho potom byl v Praze mém o sv. Janu kiiUeli 
(24 čv.). Správce zemský předložil stavům tu věc se svým 
ospravedlněním, a oznámil jim také dopis králův; k čemuž 
od nich dána odpověd, že utrhače, když by jen byl projeven, 
mínili by trestati; ať by měl v zemi zámek jakkoli tvrdý, že 
ho s něho dobudou. Patrně myslilo se tedy na někoho ze 
šlechty české, možná že na Zdeňka KotiopisUkého, s nímž 
měl Jiří Poděbradský od některého času rozepři jakousi sou- 
kromou. °) Rozepře tato hrozila právě tehdáž vzplanouti 
v domácí válku, jak se aspoň obával král Ladislav, při jehož 
dvoře Zdeněk prvé v Uhřich, nyní ve Vídni meškal. Dopisem 
dne 2 července z Vídně král napomínal Jiřího i pány, zemany 
a města na sněme Pražském, aby válek ani žádných nesnází 
proti Zdeňkovi nepočínali, oznamuje, že pošle v brzkém čase 
poselství znamenité do Cech, aby různice ta byla srovnána. 4 *) 
V příčině jízdy do Vídně stavové shromážděni na sněme 
vyslovili zdání své, aby se správce zemský zachoval dle přání 
králova, a Jiří Poděbradský také se chystal na cestu, ale vy- 
žádal si k tomu napřed bezpečného průvodu od krále; úmysl 
pak jeho byl žádati, aby se král k -vyřízení všech věcí potřeb- 
ných, pro delší nepřítomnost jeho zdržených, odebral do 

") V Únoru roku 145G Siní o tom zmínku písař Zhořelecký v dopise 
z BflĚ na. cestě do Prahy: Und das herr Procop cantzeler uff dem wege 
sey kegin Prage zu reiihen, die zwitrachl zwischen dem hern guber- 
nator und hern Zdenken von Slernbcrg hinzulegin. Palackého Urkil. 96. 

«) Palackého Archio česky V 271. 

17* 






1467 Cech. Jednalo se již od některého času také o zasnoubeni 
krále, a byla inu vyhlídnuta za nevěstu spanilá dcera krále 
francouzského Karla VII, Magdalena, jinak Markéta, i za- 
vřena již smlouva svatební s dvorem francouzským. Jiří Po- 
děbradský nemínil dopustiti, aby byla svatba jinde slavena 
nežli v Praze; hlavně pak jednalo se mu o to, aby Ladislava 
přestěhováním z Vídně do Prahy vytrhnul z rukou Híílzlero- 
výcb. Dne 2 srpna přijel do Korneubttrka společně s Oldři- 
chem Eicingerein, který se na cestě v Rakousích k němu při- 
pojil. Oba měli průvod asi o 800 koní. Do Vídně nicméně ne- 
chtěli vjeti, nevěříce tamějším protivníkům svým. K žádosti 
Jiřího Poděbradského vyjel král Ladislav s raddami svými 
dne 3 srpna z Vidně k nim přes most za Dunaj, a vyjedná- 
valo se nejprv pod stany na půlnoční straně od řeky. Po tři 
dni však nic se nevyřídilo. Dne 7 srpna odebral se král do 
Klosternenburka, a. Jiří Poděbradský přijel tam přes Dunaj 
z Korneuburka k němu k opětnému vyjednávání. Ani tam se 
však nedošlo konce; bylaf velká různost mínění mezi rozlič- 
nými raddami královými z Rakous, z Čech i z Uber; jrrieno- 
vitě i raddové češti, kteří se nacházeli při dvoře Ladislavově, 
rozcházeli se od sebe. Zdeněk Konopištský, Catta z Kamenné- 
hory a Prokop z Rabšteina radili, aby král jel do Cech, jiní 
byli proti tomu. Teprv když Jiří Poděbradský v nevoli odjel 
i s Eicingerern, král uváživ sám škodlivost rozezlení tako- 
vého, poslal za ním poselstvo plnomocné, v němž nacházel 
se biskup Passovský i sám Konrád Holzler (15 srp.); kteříž 
dojeli ho při samých hranicích moravských ve Schratten- 
Ihale, a tam vyjednáno vše, aby král přijel do Prahy nejdéle 
do sv. Martina. 

Toho snad asi Času, nejpodobněji vždy aspoň kdysi bě- 
hem roku 1457, stalo se, že někdejší vyjednáváni kněžstva 
strany pod oboji s církví řeckou bylo projeveno dvoru papež- 
skému, tak že jmenovitě list od Cechů zaslaný do Konstanti- 
nopole dostal se někým od Reků do rukou papežových, a pa- 
pež jej odeslal do Cech, ovšem rozhněván spůsobem, kterým 
se v něm mluvilo o pýše Římské. Příhodou touto stížilo se ve- 
lice vynasnažení o mistra Jana z Rokycan, aby on byl stvrzen 
za arcibiskupa, ačkoli nebyl on hlavním ani jediným původem 



č>. Král Ladislav (1453-1457), 261 

onoho vy jedná váni. Králi a správci zemskému bylo nyní ne- 
snadno o něj se zasazovati. Tak aspoň tvrdili v Čechách sa- 
mých soukromí protivníci jeho i ze strany pod obojí, ač jich 
počet zajisto nebyl velký. Mezi ně náležel tehdejší podkomoří 
královský Vaněk Yctíečoašký, kterému v oufadé jeho bylo 
proti mysli, že požívalo duchovenstvo strany pod oboji vel- 
kého vplyvu v obcích městských, zvláště při sázení konšelů, 
kteréž se tudy nedalo veskrz jen dle jeho vůle co podkomo- 
řího. Nemilé následky projevení listu do Konstantinopole 
byly mu vítanou příležitostí k nešlechetnému hanobeni Roky- 
cany i veškerého duchovenstva jeho se přídržícího potupným 
spisem veřejně vydaným, kterým se dosti patrně hleděl záro- 
veň zavděčiti králi a straně pod jednou. 17 ) 

Král Tstáislav vydal se na cestu do Čech mnohem dříve 
než došla lhůta k tomu umluvená. Již dne 19 září vyjel 
z Vidně, a dne 29 září o polednách přijel se znamenitým ko- 
monstvem ku Praze. Pražané vyjeli mu vstříc se slávou ve- 
likou, též správce zemský a panstvo, i přivítali jej s velkou 
cti a radosti i veseiím obecným s trubači a jinými hudebníky. 
Také duchovenstvo vyšlo v průvodě s Rokycanou v čele, 
kterýž držel ku králi řeč uvítací. Pozorovalo se prý, že král 
teprv ku pobídnutí od správce zemského jemu poděkoval a 
na duchovenstvo strany pod oboji chladně pohlížel, naproti 
tomu ku kanovníkům hradským, kteří stáli dále, měl se uctivé 
a políbil kříž od nich jemu podaný. Mimo jiné pány české 
přijel toho dne za příčinou uvítáni krále je-ště jednou starý 
pán Oldřich J}ut>enbprsk/j do Prahy, který se byl od času 
uznáni Jiřího Poděbradského za správce zemského vzdaloval 
veřejného života, a s ním mladší syn jeho Jan; starší Jin- 
dřich byl zemřel ku konci předešlého roku (145(5) ve Vídni 
na cestě z Uher, kdež byl onemocněl, doprovázev krále až do 

") Mám za to. že projeveni listu do Konstantinopole papeži, o němž 
máme zprávu jen právo" v traktátu Vaňka Vaječovskóbo, musilo se 
státi Leprv ,po dopisích papeže Kalixta III, kterými Rokycanu zval 
do Říma, poněvadž po projeveni onom zvaní v tehdejším úmyslu 
tĚžko se dá mysliti. Tím samým talie traktát Vaňka Valečovského 
nezdá se býti starat než z roku I -157, pozdější pak zase jistě není, 
protože se v tám mluví o králi a o správci zemákem, což bylo možné 
jen za života krále Ladislava, který právě roku 1457 zemřel. 



Kniha IV. Oddíl první (1436-U7S), 



1457 Bělehradu a odtamtud po zavraždění Oldřicha Oelského zase 
do Budína. 

Hned po příjezdu královu jednalo se o vysláni slavného 
poselstva do Francouz, které melo přivézti nevěstu králov- 
skou. Byli k tomu ustanoveni mužové znamenití ze všech zemí 
Ladislavových; z dech na předním místě Zdeněk Konopišt- 
ský, z Uher arcibiskup Kaločský a několik magnátů, rovněž 
■/. Rakous několik pánů a v čele jejich Oldřich biskup Passov- 
ský, kteřížto všichni byli za tou příčinou s králem přijeli do 
Prahy; také paní a panny šlechtické vybrané měly jeti spolu, 
aby sloužily nevěstě za ženský průvod. Bylo na to potřeba vel- 
kého nákladu, jejž byl sliboval opatřiti Konrád Holzler ja- 
kožto pokladník, který byl rovněž přijel s králem do Prahy. 
Nyni se však ukázalo, že neměl pohotově peněz potřebných, 
i upadl tudy v neinilost, ano pro zahanbení krále z toho vsa- 
zen jest do věže na hradě Pražském. Peníze na útraty posel- 
stva jsou však zatím vykázány z důchodů českých v počtu 
20.000 zlatých čili dukátů dle výměru Jiřího Poděbradského. 
Nezdálo se to býti dosti Zdeňkovi Konopištakému, kterýž si 
přál 40.000 pro větší nádheru, ale musil se spokojiti. Byla 
z toho nová nelibost mezi ním a správcem zemským. Již dne 
10 řijna vyjelo poselstvo z Prahy v 700 koní a na 26 vozích 
nádherně zlatem vyozdobených, na kterých vezly se také 
skvostné dary pro nevěstu.. 

V Praze stalo se nyni snáze než předtím dohodnuti 
o srovnání rozepře mezi králem Ladislavem a císařem, i vy- 
praveno v málo dnech po odjezdu poselstva svatebního posel- 
stvo jiné do Vidně, několik pánů českých a rakouských, 
v jichžto čele Oldřich Eicinger. Po rozpravách předběžných 
na sjezde s plnomocníky císařovými, při kterém, jak se zdá, 
byl prostředníkem vévoda Ludvík bavorský, zajeli poslově 
dále k císaři samému (2 listop.), a v krátce byla s ním za- 
vřena úmluva dokonalá. 

Zároveň byla po příjezdu královu do Prahy vzata v po- 
taz také věc týkající se náboženství. Co se bylo mezitím jed- 
nalo dále s dvorem papežským v příčině kompaktát a arci- 
biskupství Pražského, o tom nezachovaly se nám zprávy 
určité. Tolik však vysvítá, že záměr dosažní Španela za arci- 




5. Král Ladislav (1453-1457). 26B 

biskupa v Čechách by] přičiněním Eneáše Sylvia opuštěn, íi 1457 
v přičíně kompaktát zdá se že nebyla naděje o stvrzení jich 
odmítnuta; nebof nyní po příjezdu královu stalo se aspoň ko- 
nečně uzavření, aby bylo vypraveno poselstvo české do 
ftííflft.**) Aeneas Sylvius i nyní pohádal znovu Prokopa 
z Rabšteina, aby se o arcibiskupství ucházel; 4 ") ale činil-li 
on to, naprosto nevíme; zdá se že ani nyní jemu se nezdála 
doba býti k tomu příležitá. 

* 8 J Nemáme o lom zprávy jiní než Eneáše Sylvia v dějinách českých 
cap. 69: Tertia quoque legatio ad Calixtum pontificem maximum de- 
creta erat, quac controversias dr> religione dirimeret rognumque Iíohe- 
morum RomanaeeMlesiae conjungerel. Ale zpráva tato jest závažná, 
poněvadž Eneáš Sylvius tehdáž při dvoře Římském sám v této věci 
pracoval. 

'") Píše jemu dne 2 Listopadu: Scis, quanto labore conclusionem in re 
Bohemica deduximus; scis. quot siní ad.versatit.es el magni et rubri 
capitis. Nunctempus est, nervos intendas tuos et operám navěs, dum 
rex apud te est: cudíto ferrum, dum caiet, et nobis quam celerrime 
seribito, qui nunquam ín facto illo deerimus . . . Cupio ut nos Majestati 
regiae et magnilico gubernatori saepius commendes. Epist. ÍJ2í. — 
Jakkoli Aeneas Sylvius ve svých dopisech jest nad míru opatrný 
že nikde mínění svého o kompaktátech toho času nevyslovuje, pfedee 
z nich jasně vysvítá, že bylo míněni jeho ve věci České v odporu 
s míněním Jana Carvayala, kterého známe co stálého a důsledného 
protivníka kompaklat. Aeneas Sylvius píše Carvayalovi roku )457 
dne 4 Července (Epist. 282): Scripsisti mibi dc Pragensi ecclesia tuo 
more paucissima verba, sed praeter consuetudinem mordentia. Dícii 
enim, nos hic (t. j. v Říme) omnia bene expedituros, noc dublům esl, 
quin sermo tuus ironicus fuerít. Non dicam ampiius, etsi opinor, quor- 
sum ea verba tendant, me non ignorare. Opět něco později (Epist. 
308): Quod times in re Bohemica, eredito, nihil ego temptabo; sileo 
et silebo, quamdiu volueria, non tamen adulabor. Non sum in opi- 
níone tua, ul scandalizari Teulhones illa in re putem, sed quamvis 
mihi non persuadeas, non tamen plus milii quam libi credo. Cedo et 
captivo ingenium meum, et uhi non est raiio. auctorilati eonsentio. 
lllud tamen vaticinor: Nunquam vel tua Dignatio vel mea parvitas 
Bohemiam ex integro apoštol ieae s«di unitám videbit; alque ego, 
utinam fallax nim vates et inveniar in hac prophetia ignarus! Dne 
29 Září (JBptíí. 340) píše Mikulášovi Listovi, příteli Prokopa z Rab- 
šteina, do Prahy o Carvayalovi se vztahem nepochybně k též věci: 
quocuni sapienter erit de re tibi nota. tractandum; nam ei non omnia 
qnae aliis placent. — Že tím, z čeho by se dle mínění Carvayalova 
byli horšili Němci íťcímdiilizari i\.;ut]ion«sí. ro/.umel on kompaklata. 
stává se ku pravdč podobné aspoň porovnáním s pozdějším dopisem 



264 



Kniha IV. Oddíl první (.1436-1478). 



1467 



Ačkoli Inda svatba královská konána býti tepry někdy 
v lednu nebo v únoru roku příštího/'") činily se k tornu velké 
přípravy v Praze hned po odjezdu poselstva do Francouz. 
Z rozkazu králova stavěla se velká ohrada na rynku Staro- 
městském k tancování jakož i ku provozování her rytíř- 
ských; též svážely se do Prahy zásoby potrav, vína a jiných 
potřeb, aby pro množství hostii a příchozích nebyl v ničem 
nedostatek. Mělaf slavnost tato býti nati míru hlučná a nád- 
herná u valném sjezdu knížat ze všech okolních zemi. Oče- 
kávalo se, že přijede k ni do Prahy král polský Kazimír 
s manželkou svou Alžbětou, sestrou Ladislavovou, též druhý 
svat Ladislavův Vilém saský manžel starší sestry Ladisla- 
vovy Anny. Měli přijeti rovněž knížata rodu brandenbur- 
ského, vévodové bavorští, kurfirstové a jiní knížata němečtí 
z krajin Rýnských a odjinud. Zván byl také císař Fridrich 
s manželkou svou císařovnou Eleonorou, a mohl doufán býti 
příchod jeho následkem smíření s ním umluveného. S nevě- 
stou měli z Francouz přijeti dva její bratří a mladý vévoda 
burgundský Karel Smělý syn Fílippňv. Při takovém četném 
sjezdu vysokých osob dalo se mysliti také, že se v Praze bude 
mezi nirní jednati o mnohých důležitých věcech, ku kterým 
byla obrácena tehdáž obecná pozornost. Při dvoře papežském 
uvažovala se jmenovitě možnost, žehy se dalo při tom v Praze 
poříditi něco ku prospěchu obecné výpravy proti Turkům, 
ku prospěchu srovnání pře mezi králem polským a- rytíři 
pruskými, také však žehy se mohli oč pokusiti knížata du- 
. chovní i světští od Rýna na ujmu stolice papežské, proti níž 
zdvihali tehdáž mnohé stížnosti, jakož i žehy přišly k řeči žá- 
dosti strany pod obojí v Čechách. Z příčin těch přál sobě 
i papež Kalixtus IIT míti legata svého v Praze jak ku poctě 
králi Ladislavovi a krab" francouzskému při sňatku mezi 
oběma panovnickými rodinami tak se vzhledem k rozličnému 

Carvayalnvým ku papeži Kalixlovi dne 9 Srp. 1458 (u Markerafa: 
Pnlitiscke Corresponrhm Breslaus pag. 8), kdeí piSe praví o kom- 
paktátech: Posfquam illa (compactata.) dietu 1'nerunl a Ijusilinnsi ďon- 
cilio) emanasse, omneš Almám maximě mínorem alTerlionem haliue- 
runt ad Basiliensem. 
*) Aenetie Sylvii Epistnlae 324. 




6. Král Ladislav (1453—1457). 265 

jednáni, jehož se bylo nadíti; i dal již dno 1 řijna nařízení 
kardinálovi Carvayalovi, tehdy v Uhřich , posavad meškají- 
címu, aby se ke svatbě té rovněž odebral do Prahy/'') Zdá se 
však, že Carvayalovi jízda ta fJro upomínky nepříjemné 
z roku 1448 nebyla po vůli.") 

Král Ladislav mezi přípravami k veselí svatebnímu a ji- 
ným jednáním dne 29 října sadil osobně konšely na Starém 
a na Novém msětě Pražském, což za minulých dvou let byl 
pokaždé vykonal správce zemský na jeho místě. Dni potomní 
bylo mu pak rovnali a souditi pře rozličné soukromé, z nichž 
jmenovitě byla jedna mezi moravskými dvěma pány, Prockem 
z Kunštatu, příbuzným Jiřího Poděbradského, a Hynkem 
iutovským z Lichtenburka (asi 17 listop.). 1 ^) Za jinou pří 
právní přijeli tehdáž poslové od města Vratislavě s písařem 
svým a potomním dějepiscem Petrem Eschenloereut do Prahy 
(14 listop.); týkala se Zhořeleckých, kteří se zpěčovali platiti 
clo ve Vratislavi. Za své předešlé zpupné chování musili nyní 
zkusiti rozličnou nelibost. Když měli dne 18 listopadu první 
slyšení před králem a odevzdali dle obyčeje poctu cíli dar, 
stříbrnou číši, prý v ceně asi 100 zlatých, kterouž od krále 
vděčně přijatou správce zemský odevzdal panu Caltovi z Ka- 
inennébory, držícímu meč před králem, Calta překlopiv čiší, 
pravil posměšně, žeť prázdná jest; kde pak prý jsou dukáty? 
měla býti plna. Druhého dne (1U listop.) když opět přišh, 
byl král na mši v paláci a s ním pan Jiří, pan Zajimač 

5I ) Jest dvojí psaní ku Carvayalovi v to pfíČinř dané z Říma, oboji dne 
1 Října 1457, jedno od papeže, složené v jeho jménĚ od Eneáše 
Sylvia, druhé jako dodatek k němu od Eneáše samého Sn vzhledem 
k rozdílu smýšlení Carvayalova a Eneášova v záležitosti České jest 
ponékud pozoruhodno, že v psaní od papeže praví se: Et cum sint 
ibi (totiž v Praze) nonnulli male de fide catholica sentientes, eorum 
malitia ne quid in tanta congregatione nocere possit, opportune 
obviabis (Kpist. ÍÍ51); v psaní FlneáSovf toliko: Bohémi dc suis ar- 
ticulÍ9 (t. j. o kompaktátech) curiosi eruflt (Epist. 854). 
") V dopise ku Prokopovi z Rabšteina dne 2 Listopadu pravi již 
Eneáá Sylvius: Nescimtis, an cardinalis S. Angeli, pater oplimus, ad te 
venturus sit, queniad modům papá sibi mandavit. 

■*) Eschenloer, který tehdáž byl v Praze, praví: liei sechs tagen vor 
Lasslaws tod (f 23 Listop.); jednalo Se však o ní po několik dni 
(pag. 42). 



■ 



Knih* IV. Oddíl první (I186-H7S;. 



1457 /- Kunštatu ;i Calta krom malého počtu čeledínů. Po mši 
zdvihl se král, a Jiří Poděbradský vzal jej za pravou ruku. 
Když král spatřil Vratislavské, chtěl prý jim podati ruky, 
ale Jiři Poděbradský zadržel ho; z čehož poslové Vratislav- 
ští znamenali nepřízeň jeho na sebe. Navrátivše se do své ho- 
spody, radili se o smíření, i vyžádali si promluveni s nim 
ještě téhož dne večír. Jiří Poděbradský věděl proč přišli, i vy- 
četl jim všeliká jejich provinění, že o něm ve Vratislavi zpí- 
vají hanebné lži, že jej kaceřuji, že mu neposkytli pomoci 
proti Náchodu, když toho od nich žádal ve jménu krále, že ho 
nepozdravili jako souseda v Kladsku, kdež jiní ze Slezska 
všichni k němu přijeli, že nepřijímají mince jeho Kladské; 
když oni jsou jeho nepřátelé, aby se nedivili, že on jest též 
proti nim. Poslové vymlouvali se jak mohli; nebylof všecko, 
co se od Vratislavských dalo, z vůle raddy městské a jiných 
vážnějších sousedů. K udobření podávali pánu poctou sto 
volů: což přijal od nich a propustil je v dobrém. 

Téhož dne, v sobotu 1!) listopadu, kláli před králem jeden 
Cech a jeden Němec o cenu 400 zlatých, a podlehl Čech. Těžce 
poraněn, musi! se vzdáti na milost; král pak Němci odevzdal 
cenu s tváří veselou a pravě, že mel štěstí; anebo kdyby byl 
býval přemožen, že by mu protivník jeho sotva byl daroval 
život. Mezi diváky českými činilo to dojem nemilý, a reptalo 
se proto na krále. Nikdo netušil tu chvíli, jaká smutná pří- 
hoda nastávala, která najednou měla zvrátiti všecko, co se 
tehdáž připravovalo radostného a nadějného, a změniti vše- 
chen tehdejší stav věci v zorni české. 

Král Ladislav byl v neděli nazejtři potom (2V) listop.) za 
kmotra dítěti Zdeňka Konopištského spolu s Jiřím Poděbrad- 
ským a několika kmotry jinými. Křest kolial se v kostele 
hlavním na hradě Pražském, kamž král odebral se z dvoru 
svého na .Starém městě, nepochybně odpoledne; když pak po- 
tom k večeru, snad po některém pozdržení se v příbytku pana 
Zdeňka v domě purkrabství Pražského, jel dolů s bradu, za- 
bolela ho hlava. V pondělí, dne 21 listopadu, král seděl na 
soudě, kdež jednalo se právě o rozepři mezi Vratislavskými 
a Zhořeleckými, také pak ještě zase o při mezí Prockem 
z Kunštatu a Hynkem Bítovským. Nebyl oděn dle obyčeje, 
tiež jen v rouchách plátěných a přes ně maje šubu; vyhlížel 



6. Král Ladislav [IWB--Í487J. 2G7 

smfltný, tak že na něm bylo pozorovati nemoc. Také při 1467 
obědě potom mluvil jen o vážných věcech; teprv pak večír 
poněkud rozveselil se, rozprávěje s komorníky, a jedl s chutí 
ředkvičky a pil pivo. Potom pomodliv se před ulehnutím, na- 
říkal na žaludek, že ho bolel velmi. Radili mu, aby si lehl, že 
tak bolest nejspíše přejde. Ale sotva spal asi hodinu, počal 
opět naříkati na bolest nesuesitedlnou. Opět ho těšil komor- 
ník, že nejlépe jest vyspati se, a král nechtěje jiným rušiti 
spaní, přemáhal se až do rána. Teprv druhého dne (22 listou.) 
povoláni jsou lékaři. Jeden pravil, že nic neškodí, druhý, že 
jest zle. Dali mu pro pot, potom k dávení, potom aby ho pro- 
skočilo, naposledy také pustili mu krev. Král mezitím toho 
dne ještě přítomen byl mši sedě v stolici. Ale ještě téhož dne 
vyvrhly se mu v rozkroku po pravé straně dvě hlízy, znamení 
nemoci morové. Král tajil to některou chvíli ze studu, a přes 
noc na středu dne 23 listopadu byío vždy hůře. Maje před 
očima smrt, povolal toho dne Jiřího Poděbradského k sobě, 
a děkoval mu za věrné služby jeho, vyznávaje upřímně, že 
jen jeho pomoci dosáhl byl království českého; poroučel jemu 
po své smrti země a poddané své, zvláště vdovy a sirotky, 
aby je chránil i aby ničeho nezanechával na jeho svědomí. 
Jiří Poděbradsky těšil jej, žef se uzdraví zase a že sám bude 
zemí vládnouti; ale král setrvával přitom, že nezůstane na živé, 
i musil mu správce zemský dáti ruku na to, že mu slibuje 
splniti žádost jeho; což učinil, nemoha slz zadržeti/' 4 ) Hned 
potom zaopatřen jest král svátostmi umírajících. Chtěl, aby 
mu ustřihali dlouhé krásné kadeře jeho zlatostkvouci, aby 
zbaven byl vší marnivosti; čehož však služebnici neučinili, 
odkládajíce pod rozličnými záminkami. Ucítiv blížící se smrt, 
požádal svíčky svěcené, a s očima na ukřižovaného upjatýma 
i Otče náš říkaje, upadl konečně ve mdloby, ve kterých od- 
poledne tého dne o hodině třímecítmé, to jest asi mezi třetí a 
čtvrtou dle nynějšího počtu, skonal, nedosáh zouplna osm- 
náctého roku života svého. 

") rozpraví této dává zprávu netoliko Aeneas Sylvius, nýbrž také 
Staré letopisy české a krom toho současný vypravovatel o Bach- 
mana (Prfcrí. 204), tak že jest dokonale zjišLĚna. K ní se také patrné 
vztahují památná slova u Eschentoera (pag. o): Miser Ladnlaus ama- 
bat Seorgíum ad suutn interitum. 



Kniha IV. Oddíl první (1436-1478). 



Povýšení Jiřího Poděbradského za krále- První léta jeho pano 

váni až do poddání se Vratislavských 

(1 457-1 460.) 






Úmrti krále Ladislava byla událost, která neočekával 
hrozila uvrhnouti zemi Českou opět v nejistotu o budoucí po 
řádek, ve který sotva teprv byla uvedena po dlouhých do 
mácích válkách a roznáškách. Okamžité však se nic nezmě- 
nilo v tehdejším řádu správy veřejně, poněvadž nejvyšší moc 
zůstala i potom v rukou Jiřího Poděbradského. Ačkoli lhůta 
tří let, na kterou byl posledně roku 1454 ustanoven za správce 
zemského, byla již prošla o sv. Jiří roku běžícího, však ne- 
bylo se od té doby nic změnilo v postaveni jeho ku králi La- 
dislavovi, kterýž se nepochybně choval dle zápisu svého da- 
ného Jiřímu roku 1453 na šestileté držení správy zemské a 
protož i na smrtelné posteli poroučel jemu péči o země. Jiří 
Poděbradský ještě téhož dno, když mladý král zemřel, ozná- 
mil pánům v Praze přítomným, že smrti tou moc jeho ne- 
vzala konce, proti čemuž, jak se zdá, nikdo nečinil žádné ná- 
mitky") a zároveň žádal jich, aby se dali nalézti v Praze 
v obyčejný čas soudu zemského o suchých dnech před vánoci 
k dalšímu opatření království a zemí k němu při vtělených, 
aby zachovány byly v pokoji a v řádu. 60 ) Nazejtří, dne 24 li- 
stopadu, následkem toho konšelé a obce všech tři měst Praž- 
ských poručili se opět podobným asi spúsohem jako po dobytí 
Prahy roku 1448 pod ochranu Jiřího co správce zemského; 1 ') 
přitom pak usnesli se Novoměstští a nejspíš (aké Staroměst- 
ští, aby purkmistr, který tehdáž byl, podržel úřad až do bu- 
doucího krále. 

Toho dne vystaveno bylo mrtvé tělo královo na márách, 
krom licí a prsou modrým aksamitem jsouc pokryto, u veliké 



Sd ) Theobald praví, že plitom Jiří ukázal nařízeni Ladislavovo, dle 
nálioř mčlo gubernatorství jeho Irvati jeilč ař. do Letnic 14Ů8; ale 
starší zprávy o této lhůtě nemáme. 

s «) Viz Bachmann Urkd. -204. 

") Krom Eneáše Sylvia cap. 71 dává o tom zprávu také zápis souvřký 
v knize Novoměstské E 18. 



.ně 






6. První léta 'panováni krále Jiřího (1457-1460). 

BÍni dvoru královského na Starém městě, a celý den chodili I 
lidé dívat se na ně, i říkán tudíž žaltář od žákíi. Byl přitom 
velký dav a pláč v lidu, po celém pak městě rozšířil se zá- 
rmutek, hotovily se oděvy smutečné, a konaly se jiné přípravy 
ku pohřbu na den druhý potom. 

V pátek, den sv. Kateřiny (25 listop.), byl slavný pohřeb 
královský, kterýž proti obyčeji za. předešlých králů vykonán 
jest jedním toliko dnem bez odcházení kostelů a zůstavováni 
tělu v nich pres noc, bezpochyby pro povahu nemoci morové, 
na kterou byl král zemřel. Po kázání ranním vykonal obřady 
pohřební s výkropem mistr Jan z Rokycan, a potom šel prů- 
vod ze dvoru králova Starým městem a přes most na Malou 
stranu i dále na hrad Pražský. Napřed .šli cechové se svícemi 
a potom žáci a mniší, za nimi pak rektor učení Pražského 
s mistry a študenty. Po nich vedli deset koní přikrytých Čer- 
ným suknem a na každém mladý zbrojnoš v Černém aksamitu. 
Následovalo všecko duchovenstvo Pražské strany pod obojí, 
nejzáz mistr Jan z Rokycan v černém ornáte, všichni se sví- 
cemi hořícími, a potom šli rytíři od dvoru králova v černém 
rouše dlouhém podobném mnišskému. každý černím svíci v ru- 
kou nesa. Na márách vysokých nesen jest král, aby ode všeho 
lidu vidin byl, odkrytý tváří a ozdoben věncem zlatým ve 
krásných vlasíeh, jinak pokryt zlatohlavem. Nesli jej až k mo- 
stu konšelé Staroměstští, přes most rytíři, Malou stranou 
konšelé Menšího města až ke bráně Hradčanské. 5 ") Okolo mar 
šli páni čeští, kteří nesli znaky královské, meč, korunu, jablko, 
žezlo a pečet. Kudy nesli krále, všude zdvihl se velký křik a 
pláč od bdí, takový prý jakož někdy veliký pláč byl, když 
umřel Karel císař starý. O tom pamatovalo se tehdáž ovšem 

SB ) V tom se sice zprávy dobře nesrovnávají, Staré Utopisy ip. 16S) 
praví předně", ze nesli máry konšelé Staroměstští, dáleji pak: A tak 
Staroměstští provodili jeho az na Malou stranu, a potom Malostranští 
provodili jeho na Hradčany, a pak na Hradčanech kapitola hradská 
"přijali jsú krále s iíáky svými, a tu jsú krále sami vzemše nesli. Na- . 
proti tomu v písni soavěké vytlSKaé v Palackého Zeugenvrrhňr uher 
den Tod des Konigs Ladislaw (pag. 17) ctěme: Du der Furst kg in 
der par, purger truegen offenbar von Prag der ganze rate uncz aul" 
die pruck . . Darnach nam inn die rítlherschafft. sie truegen in hin 
mit ganzer kralt ac. 



57 



270 Kniha IV. Oddíl první (1436—1478). 

jen povídání předků již zemřelých. Za márami kráčel co 
první truchlící správce zemsky se smutným vzezřením"") a 
s ním četné panstvo české a rakouské i příchozí z jiných zemí, 
konečně obecný lid nesčíslný. Když přišel průvod na Hrad- 
čany, tam čekali kannvníci hradští se žákovstvem svým, a pře- 
javše krále, sami jej nesli do kostela, kdež mčl položen býti 
v kůru panny Marie ve hrobce králů českých. Tu bylo velké 
pohoršení, když kanovníci dali i koně ony pokryté černým 
suknem vésti ke hrobu do kostela, pouze z dychtivnsti. protože 
byla zvyklost, že připadlo kostelu vše, co do nebo m dostalo 
jakožto příslušné k úpravě pohřební. Darmo protivili se tomu 
páni co neslýchanému zneuctění kostela: žáci, jimž uloženo 
bylo od kanovníků, uvedli koně přes to až do kůru. Při mších 
zadušních, kteréž potom jsnu konány, byla hojná ofěra, ku 
které zvláště páni němečtí povzbuzovali lidí, dávajíce peníze 
každému, kdož chtěl k ofěře jíti: chudí lidé však prý mnozí 
také peněz si nechávali. Následovalo potom dle obyčeje zka- 
ženi pečeti a zlámání meče, jablka a žezla zemřelého krále 
i korouhvi laké, kferéž vzav správce zemský sám obšed tři- 
krát okolo hrobu, povrhl na .zem a zMlral i zošlapal k velikému 
žalu okolostojících. Nad hrobem učinil Rokycana kázání 
pohřební; což bylo k velké nelibosti kanovníků, až Vácslav 
z Krumlova děkan, když řeč' déle trvala, i se osopil oa něj. 
aby již přestal. Smutná slavnost trvala mnoho hodin, tak že 
teprv ve dvaadvacátou hodinu, to jest po dvou hodinách od- 
poledne Jiří Poděbradský i druzí páni, vsedavše na koně, roz- 
jeli se k svým příbytkům. 

Po celý čas pohřbu byly brány mest Pražských z rozkazu 
správce zemského zavřeny a osazeny, tak že nikdo nemohl 
z města vyjíti; což nepochybně mělo sloužiti k zabránění ne- 
pořádku. Po pohřbu povolal Jiří Poděbradský k sobě posly 
Vratislavské i jiné v Praze přítomné z druhých zemí koruny 



**) Georgius tristis sequitur, vypravuje 5;iui Eschenloer (toliko ve vy- 
dáni latinském pag. 15 ; v němečkům později pcanérn naznačeni smutku 
vynechal). Srovnati sluší slova Síarého letopisce: s velikú žalosti 
všech pánov Českých, od malého až do velikého, a zvláště pana 
správce (pag. 168). 






První léta panování krále Jiřího (1157-1460). 



české, a oznámil í jim také. že zůstával vladařem na déle. 
i ubezpečoval je svou ochranou. Všichni odpověděli k tomu 
ochotně, a odjeli hned potom z Prahy, k Čemuž od něho po- 
dáván bezpečný průvod těm. kteří by se báli nebezpečenství 
na cestách. Od některých z hostí těchto, když se navrátili 
k svým domovům, rozšiřovány jsou již první dni potom zlé 
pověsti o smrti krále Ladislava, jako by byl býval otráven 
neb jiným spůsobem násilným zbaven života, což nacházelo 
víru zvláště ve Vídni a ještě více ve Vratislavi z nenávisti 
k Čechům a bylo odtamtud i dále rozpisováno s podezřením 
zvláště na Jiřího Poděbradského."") 

V den úmrtí krále Ladislava (23 listop.) večír byl mezi- 
tím přivezen do Prahy mladý Matiúš Korvin, bratr sfatého 
Ladislava Hunyáda, chovaný dotud u vězení ve Vidni. Stalo 
se to z rozkazu králova vydaného ještě za života jeho. Jiři 
Poděbradský uvítal jej vlídně, a ještě téhož dne vypravil 
posla do Uher s dopisem dávajícím zprávu o smrti králově 
i s jiným vzkázáním ousínim. Následkem toho asi přijel dne 
13 prosince biskup Varadin.ský Jan Viléz do Prahy, kdež 
mezitím již byio s Matiášem .samým umluveno zaslíbeni jemu 
dcery Jiřího Poděbradského Kateřiny k manželství, ač ne- 
věsta byla teprv devítiletá. V 11 hřích jednalo se hned po 
zprávě o smrti krále Ladislava o zvolení Matiáěe na králov- 
ství, a Jiři Poděbradský poskytl k tomu ochotně své pomoci, 
maje velké známosti s mocnými osobami mezi stavy ta- 
mějšími. 

V Praze sešel se zatim sněni položený o suchých dnech 
před vánocemi (14 pros.) u valném počtu pánů. zemanů a 
měst obou stran dle náboženství, a jednalo se o budoucího 

•*) Ca píše Eschenloer, kléry byl tehdáž v Praze přítomen, jako by hned 
pu smrti Ladislava, jeílč před pohřbem jeho. byl v Praze samé 
býval pokřik proti Jiřímu, ie jest vrahem královým, nezasluhuje 
víry, poncvadí jest to v odporu s rozličnými jinými zprávami sou- 
vĚkými, zvláště i s těmi, dle kterých potemní roznášeti zlých povésti 
pokud byli v Praze, prý báli se veřejní co toho vysloviti. Eschenloer 
mluví o tom jen ve svém pozdějším díle německém, do kterého 
i mnobé jiné smyšlenky vložil, které se v prvotním jeho vypsání 
latinském nenacházejí. 



m 

■1... 1157 






Kniha IV. Oddíl prvni (U86-147&). 



■ 



. 



krále, ale nespěchalo se s rozhodnutím vedle jiných příčin 
také" proto, že se nevrátilo ještě poselstvo vypravené So 
Francouz, ve kterém se nacházeli někteří z nejpřednějších 
mužů v zemi; uzavřeno však, aby se přikročilo k volení 
krále na sněme druhém, jenž položen na druhou středu 
v pastě (22 on.), i učiněno ohlášení o tom k stavům druhých 
zemí koruny české, aby do toho času zachovali věrnost ku ko- 
runě jakožto její příslušnici. 

Die dědičných jednot zavřených s dometu rakouským 
za císaře Karla TV bylo by nástupnictví na trůně českém 
mělo připadnouti císaři Fridrichovi III jakožto prvnímu 
v domě rakouském dle pořádku prvorozenstva. Ale dle dě- 
dičných jednot oněch byl nástupce z domu rakouského po- 
vinen zachovati stavy česko při právích jejich, a povinnost 
ta vztahovala se nyní také na práva stavů pod obojí nabytá 

; kompaktát a ze zápisů císaře Sigmunda, ku kterým byl 
se posledně přiznal i král Ladislav. Panství v Cechách bylo 
tudy spojeno s těžkostmi, kterých císař Fridrich, dle povahy 
své ku pohodlí lnoucí, nebyl by chtěl snadno podstoupiti, 
a protož se o práva svá a domu svého opravdově nezasazo- 
val, ač úplné o nich nemlčel. Jiný byl kníže v sousedství, 
který na jiném základě zdvihal práva na korunu českou, 
Vitém vévoda saský často od nás jmenovaný, jakožto man- 
žel Anny starší sestry posledního krále, totiž Ladislava, kterýž 

med po smrti králově, ještě před sněmem o suchých dnech 
před vánoci vyhledával přízně zvláště stavů hižických a 
knížat i stavil slezských dopisy k nim zasílanými. Stavové 
čeští neuznávali však práva ženských k nástupnictví, leč 
pokud se týkalo dcer královských neprovdaných a tudy ne- 
odbytýeh věnem; ze kteréžto přičiny pokládal si proti Vilé- 
movi lepší právo král polský Kazimír jakožto manžel mladší 
sestry Ladislavovy Alžběty, ač jen potud, že věno Alžbětě ná- 
ležející nebylo ještě tehdy vypraveno. Na sněme právě zmí- 
něném promlouvalo se o těchto třech čekan cích, ale nejspíš 
jen ve soukromých rozpravách, a připomínáni byli také Al- 
brecht arcikníže rakouský, bratr císařův, též Albrecht mar- 
krabí brandenburský, se stavy českými za předešlých let 
spřátelený, jakožto knížata, na něž se mohlo mysliti při 



111 y sii li pn 



li. První léta panovaní krále Jiřího (1467— ÍM)). 273 

volení krále;* 1 ) nebo nehledíce ku právům domu rukou- : 
ského, stavme ovšem míniti svobodně krále volili. Tu však 
vedle přemítání o čekancich cizích nepochybně záhy vznikla 
také myšlenka o voleni kráte rodu domácího. Cechové měli 
nyní imiže k tomu úplné spůsobilého v posa vadní m správci 
miiském Jiřím Poděbradském, kterým země byla uvedena 
v řád a pokoj. Jedna ze dvou věci. o které se zasazovala 
většina nárudu českého od skončeni velké války nábúžen 
ské, zřízení spořádané správy zpinské, hýla jím přivedena 
ku konci, a nebylo k lomu již potřeba pomoci cizí; druhá věc. 
opatření strany přijímajících pod oboji spůsobou v potře- 
bách jejích náboženských, o kterou do té chvíle marně byio 
pracováno, kým jiným mohla spíše býti dosažena než posa- 
vadnim náčelníkem strany té samé, který se o ni zasazoval 
bez přestání? Žádný z předešlých panovníků nepečoval o ni 
upřímně a opravdově, a od krále rodu cizího nebylo se na- 
díti toho také napotom. Jiří Poděbradský nebyi muž, který 
by dle osobních vlastnosti svých byl měl se vyhýbati povo- 
láni, které jemu tím spůsobem stavem věcí samým připadalo, 
i konal nepochybně záhy přípravy k tomu cíli vedoucí, ač 
některý čas nejspíš on sám i jeho přední stoupenci úmysly 
své o tom tajili. 

Vévoda saský Vilém hned po skončení sněmu Pražského 
psal Jiřímu Poděbradskému (19 pros.) o domnělých právích 
manželky své Anny na trůn český, žádaje, aby se nic nebralo 
predse, coby jim bylo na ujmu,**) dostal však za odpovéd 
(29 pros.), že jest to věc, která se netýče Jiřího samotného, 
nýbrž stavů celého království; jim že dopis vévody předloží na 
sněme příštím, a ke sněmu tomu žef jest knížeti volno vypra- 
viti své poselstvo. Přitom zmínil se Jiří o dopisích Vilémových 
ku knížatům a městům slezským, jakožto nemístných, pravě, 
žef jsou to příslušníci koruny české, kteří vědí, kým jest jim 
se spravovati. Vévoda Vilém následkem odpovědi této psal 
jiným přednějším pánům českým o též záležitosti (14 led. 

•■') Viz o tom psaní Fridricha saského k Vilémovi dne 16 Prosince 

v Palackého l~rk<ll. Jlvitrage 117. 
") >Ab íclils rurgenomem wurde, das ein solchs widei Bulche gerechtikcid 

nicht were,< Palackého Urkd. 121. 

Tomek, Dfjepia Prahy, díl VI. S. iy.l. 18 






274 



I první ' 



14K* 1458); ale jak se zdá nedostal odpovědí slibnějších; i starý 
již pan Oldřich Rosenbcrský zakazoval se mu dobrou vůli 
svou jen potud, pokud by nebylo proti starodávné zvyklosti 
zemské, kteráž právě nebyla jemu příznivá (1 un.). 

Dne 24 ledna roku Í45S byl mezitím Matláš Corviuvs 
zvolen za krále uherského na sněme v Budíne, ač nacházel 
se posavad v Praze. Jiří Poděbradský neváhal, ihned jej 
propustiti svobodno, ano vypravil 8 ním i syna svého Vikto- 
rina, aby jej doprovodil se slavným komonstvem až na hra- 
nice jeho království; hned pak potom vydal se i sám na cestu 
za ním až do Strážnice na Moravě při hranici uherské, kdež 
zavřeny jsou smlouvy mezi ním a Matiášem o stálé přátelství 
(8. 9 un.) a prostřednictvím Jiřího také smlouvy mezi Mati- 
ášem a Janem Jiskrou i některými pány uherskými, kteří 
dotud byli MatiáŠovi protivní. Za to a za jiné předešlé přiči- 
nění ve věci Matiášově dostalo se Jiřímu také velké summy 
peněz, 60.000 zlatých uherských, krom jiných darů cenných. 

Za jeho nepřítomnosti přišel do Prahy list jeden a druhý 
od vévody Viléma z Weimara (9 led. 5 un.), kterými žádal 
na něm bezpečného listu pro posly své, ježto dle vyzvání Ji- 
řího mínil poslati do Prahy ke sněmu, a také manželka jeho 
Anna psala ke stavům českým o svých právich na nástupni- 
ctví (17 un.), která nicméně nenacházela mnohého uznání. 
V Praze již obecně v lidu se mluvilo, aby nebyl volen král 
z Němec než víastniho jazyka českého,"' 1 ) a k tomu prý po- 
vzbuzoval i Rokycana na svých kázáních. 04 ) Teprv dne 18 un. 
vrátil se Jiří Poděbradský z Moravy, a hned nazejtří (19 un.) 
poslal knížeti Vilémovi žádaný průvodní list pro jeho posly. 



H ) O lom dopis z Prahy do Sas v Únoru 1468 v Palackého Urk-I. 126: 
Item die gemeine vede gc-het, wie die Beheruen schreicn und rulen. 
das man kein D^iitzschen sundern ein der ires gezilngea spi IU pytlem 
konig aufnemen sulle ; k čemuž dopisovatel hned sice dodává: Iiem 
mein gnediger herno H. W. (hercog Wilhelm) hud noch vil guter 
gonner. 

") Dle Eneáše Sylvia »»ut regetn profeasionia eligendum e.sse, aul si 
nemo tanto fasligio dignus virferetur, Hehraico more judic 
dos, veteris legis exempla cniiimt'mornns«. co?, doslovné t 
jest brali. 



ivnř sotva lze 



podávaje také poslání jim bezpečného průvodu naproti do li6s 
Oseká, když by mu den příjezdu do toho místa byl oznámen. 
Již několik dní před navrácením Jiřího z Moravy byli 
konečně také přijeli poslové čeští zpátky z Francouz (asi 
14 un.), a s nimi poselstvo krále francouzského samého, 
v čele jeho komorník královský Lenoncourt, po němž minii 
se král Karel VIT ucházeti o trůn český pro syna svého 
Karla. Správci zemskému záleželo zvláště n;i navrácení 
Zdeňka Konopištského, jakožto předního tehdáž náčelníka 
strany pod jednou. Nebo mělli se státi králem českým bez 
porušení pokoje v zemi, musil ujistiti se svolením pánů 
strany pod jednou, a k tomu potřeboval zvláště pomoci Zdeň- 
kovy. I ač, jak dotčeno, byly za předešlého času příčiny roz- 
míšek mezi ním a Zdeňkem, předce podařilo se Jiřímu i nyní 
zjednati dorozumění s pánem tímto, bezpochyby ne bez slibů 
a vděků rozličných. Čas sněmu, na kterém mělo se jednati 
o krále, byl již přede dveřmi; bylaf k tomu ustanovena středa 
dne 22 února; prodlilo pak se se zahájením toliko do pondělí 
potom dne 27 téhož měsíce. Krom poslů krále francouzského 
vypravil posla svého do Prahy také král polský Kazimír, Mi- 
kuláše Chrzanstovskóho vojevodu Krakovského, k oznámení 
práv svých po manželce; též pak přijeli poslové knížat ra- 
kouských Albrechta VI bratra císařova a Sigmunda tyrol- 
ského bratrance jeho, kteříž se hlásili k trůnu Českému, když 
císař sám, maje právo přednější, váhal se v tom. 9B ) Poslům 
knížete Viléma poslal Jiří Poděbradský naproti dle slibu 
svého do Oseká dne 24 února; oni však opozdili se, tak že při 
zahájení sněmu nebyli ještě v Praze. Stavové Čeští sešli se 
u valném počtu pánů, zemanů i měst obou stran nábožen- 
ských; z Moravy však, ze Slezska, z Lužice nepřijel nikdo 
krom poslů z Budišína a ze Zhořelce a pana Jindřicha z Li- 
pého moravského pána, který byl dědičným nejvyšším mar- 
šálkem království českého. 

**) JeíEĚ v Únoru toho roku míl Vilém sasky zprávu, že císař míní také 
poslati do Prahy íviz Palackého Urkd. 126), ale žehy to byl potom 
uíinil, nikdez se nepraví; jmenovité pak Eschenloer, kterýo Albrech- 
tovi a Sismunilovi dává zprávu (pas 4ti německého vydání), o císaři 
se přitom nezmiňuje. 

18"' 







Kniha IV. Oddíl prvni (1436- Wttí). 

Místem ke shromáždění sněmu byla opět jak obyčejně za 
času minulého radnice Staroměstská. Správce zemský za- 
hájil snem řečí skvělou, ve které s výmluvnosti svou výtečnou 
ukazoval stavům potřebu volení krále." ) Pro opoždění poslů 
Vilémových bylo slyšení poslů také jiných, jmenovitě fran- 
couzských odloženo, tak že toho dne shromážděni sněmu. jak 
se zdá, brzy se rozešlo a držely poradu obědvě strany nábo- 
ženské mezi stavy, každá pro sebe. Strana pod obojí usnesla 
se již toho dne nevoliti jiného než Čecha, a poslala hned ze 
svého prostředka ětyry osoby s oznámením toho ke stavům 
strany pod jednou, Buriana Trčku z Lípy. Zdeňka Kostku 
z Postupic. podkomořího Vaňka z Valečova." 7 ) a purkmistra 
Staroměstského, tuším toho času Samuele Velvara. Nemohl 
tím rozuměn býti ovšem nikdo jiný než Jiří Poděbradský. 
Páni strany pod jednou žádali Času na rozmyšlenou tlo po- 
zejtřka, to jest do středy dne 1 března, k Čemuž svoleno, však 
aby jistě dali toho dne odpovéd určitou. Hlas o tom se bez- 
pochyby brzy dostal také mezi lid, a v Praze mluvilo se tudy 
veřejně všude, aby zvolen byl pan Jiří neb jiný Čech. aby ne- 
byl volen nikdo z Němců neb jiných národů. Slyšením řeči 
takových poplašili se velice poslové Budišinských a Zhoře- 
leckých, i odjeli nawjtří dne 28 února kvapně z Prahy, neče- 
kajíce výpadku jim nemilého. 

Toho dne, v outerý, byli ve shromáždění sněmu slyšáui 
poalové francouzští, po kterých král Karel VII sliboval, když 
by syn jeho Karel, tehdáž jedenácti lety, zvolen byl za krále 
českého, vykoupiti nákladem svým všecky zapsané statky ko- 
runní i statky duchovenstva jakož také dopomoci Čechům 
k vévodství Lucemburskému, aby bylo navráceno zase ku ko- 
runě; což některým ze stavů velmi se líbilo. Pro mladý věk 
královice bylo mínění královo, žehy jej teprv, až by dosáhl 

'*) Eleganti Bohcmorum eloquentia, quae sibi fucile affluil, novelli rpgis 
electionem necessariam ťore persuasit. praví Binť/gus Jana 7. Rah- 
šleina (ve vydání Bachmannovu fv Arch. fUr oesl. Liesrh. LIV| pag. 
10 [360]). 

Ď7 I V dopise Kunce Reilenbacha o lom n Bachmanna (Vrhtl. 212} stojí 
sice >den camerer*. ale rozumí se tím bezpochyby podkomoH: Nej- 
vyšSÍ komorník zemský toho řasu, Jindřich z Michalovic, byl pán 
strany pod jednou, a nemohl se tudy zde rozuměli. 



iiuiuvic, uyi pan 



6. První léta panováni krále Jiřino (1467— láfiO). 277 

patnáctého roku, vypravil do Cech; do té doby aby země měla 1^68 
správce, ovšem nejiného než Jiřího Poděbradského. Král 
francouzský byl vedle toho také hotov srovnati se b králem 
polským o jeho nároky: bylli by totiž zvolen syn jeho, aby mu 
dcera krále Kazimíra byla dána k manželství; pakli by se 
království mělo dostati synu krále polského, ahy za něj pro- 
vdána byla královská dcera francouzská. 

Teprv o polednách toho dne přijeli do Prahy poslově 
knížete xaskéhti Vitěnia, z nichž byl přední Jindřich Lan- 
bing, probošt Naumburský. Budisinští a Zhořelečtí, opou- 
štějíce v nevoli Prahu, potkali se s nimi před samým městem, 
a netajili jim své nevrlosti z toho, co se dalo. Poslům bylo od 
knížete nařízeno jednání veřejné se stavy o jeho domnělá 
práva a jednání zvláštní soukromé s Jiřím Poděbradským, 
jejž ovšem kníže hleděl k sobě nakloniti. Starali se proto hned 
po svém příchodu o soukromou rozpravu s Jiřím. Správce 
zemský vzkázal jim, že jim hned na den příští zjedná veřejné 
slyšeni před stavy; ke zvláštní však rozpravě s ním že jim 
ustanoví čas po tom slyšeni, jak nejdříve bude mu možno. 

Nazejtří, totiž ve středu dne 1 března, bylo opět sezení 
sněmu u valném poctu stavů, tak že velká síně na radnici 
Staroměstské byla naplněna pány, zemany a posly měst obou 
stran náboženských. Nejspíš byli ráno Časně si vsáni |M)slové 
krále polského a knížal rakouských."*) V poledne došlo na 
posly saské, kteříž řečí obšírnou dokazovali práv pána svého 
po jeho manželce, a popírali stavům českým práva k volení 
krále, pokud by ne vyhaslo potomstvo předešlého rodu králov- 
ského po meči i po přesliei. Stavům shromážděným řeč tato 
zavdala podnět, že poslali ještě téhož dne na Karlštein, aby 
odtamtud byla přinesena privilegia, na kterých sobě zaklá- 
dali právo svobodného volení krále. Jel pro ně podkomoří 

*") Eschenloer praví, íf. všichni poslové (alle sogenante sendebnten) to 
jest krále francouzského, krále polského, Viléma i oboudvou kntial 
rakouských, byli slySáni ve čtvrtek dne 2 Března, coí jest patrné 
mylné, ponévadž odporují tomu zprávy docela bezpostředné ; ale vy- 
pravování jeho aspoň dosvčdčuje, |q liyli vSiťlmi slyááni, ač nemáme 
uprav zvláštních každém jednotlivé. králi polském zmiňuje se 
EBchenloer také jinde (v sepsání latinském pag. 24) >rex videlicet 
í'oloniae in Praga jus conthoralis suae non oblinuit«. 



Kniha IV. Oddfl první {HiW-l-ITSl. 



a Joštem z Einsidla tajemníkem gubernatorovým s průvo- 
dem o 30 koních. 6 ") Když však odpoledne téhož dne poslové 
sašti opět se dožadovali soukromé rozpravy s Jiřím Podě- 
bradským, nebylo jim možná obdržeti toho. Správce zemský 
omlouval se neprázdní okamžitou, a sliboval jim ustanoviti 
Čas k tomu ještě téhož dne nebo zejtra; ale nepřišlo k tomu 
z příčin snadno pochopitedlných. Když se zasazoval sám 
o království, nemohla mu rozprava s posly soupeřovými býti 
vítána; ale také skutečná neprázdeň jeho k soukromé delší 
rozpravě byla k víře podobná: mělť zajisté jiného jednáni 
mnoho pro něj důležitějšího; měliE toho dne páni strany pod 
jednou dáti konečnou odpověd; což staloli se a k jakému 
smyslu, pohříchu nevíme; vysvítá jen z dalšího běhu věci, že 
se s nimi konce docela jistého ještě nedošlo. 

Pres noc hned potom na den 2 března časuě ráno byla 
přinesena privilegia z Karlštejnu, a o niuh se rozjímalo na 
sněme opět toho dne shromážděném. Stavové neshledávali 
z nich, žeby jim pro nároky knížete Viléma neb jiných če- 
kanou, jichž poslové byli v Praze, nenáleželo volení krále, a 
přistoupili k němu konečně. Jednání trvalo dlouho, a vedlo 
se prý s velkou „snažností a vážností". Stavové pod oboji byli 
již v úmyslu svém jednosvorní; páni pod jednou mnoho se 
ješté váhali; konečně však když již minulo poledne a bylo 
mezi 18 a 19 hodinou dle počtu tehdejšího (t. j. nyní 12 a 1), 
Zdeněk Konopištský ze Šternberka první ze všech prohlásil 
se pro Jiřího, a hned veškeré shromážděni přisvědčilo jemu, 
a provolávalo Jiřího za krále. Zdeněk také první poklekl před 
novým králem, a druzí následovali jeho přikladu. Ve shro- 
máždění samém počalo se hned zpívati Te Deum laudamus 
a volati* Af živ jed Jiří král č<w/,-#." 9a ) Král zvolený nezpěčo- 
val se důstojenství sobě podávaného přijmouti, prose všech- 
něeh, aby mu v něm byli radní a pomocní. Všichni slibovali 
ochotně věrnost a hotovost k tomu, mnozí slzy prolévajíce 

•») Vii Palackého UrM. sir. 137, ř. 142, kdiií 
natoč •seinen kammerer und den Jobst I 
rozumí se- nejpodobněji podkomoří. 

["a) O VolbĚ srv. Tobolka, O volbě a korunováni Jiřího z Poděbrad 
(Praze 1896; ide. tnké starSÍ literatura uvedena): zvi. 22—28 upozor- 
ňuje na nový dntni) pH voleni.) 






i panování krile Jiřího {1467—1160). 279 

z radosti. Když velkým zvonem na věži radnice Staroměstské 
dáno bylo znamení a hned počalo se zvoniti v kostele Týn- 
ském a jiných kostelích bližších, zmocnilo se radostné vy- 
tržení také obyvatelstva Pražskéhn; se všech stran sbihal se 
lid k radnici, tak že hned byl velký dav na rynka a ve všech 
ulicích k němu vedoucích. V tom již páni vedli nového krále 
z radnice pres rynk do kostela Týnského se slávou a hluč- 
ností velikou; před nim nesen meč panem Jindřichem z Li- 
pého maršálkem výše zmíněným. V kostele zpíváno jest opět 
Te Deum laudamus od knězi a Žáků; potom pak mistr Jan 
s Rokycan držel krátkou řeč ke všemu lidu. napomínaje, aby 
děkovali Bohu. že jim dal krále k nehraně víry a náboženství, 
jakého neměli nikdy dotud, děkuje též pánům, rytířům a mě- 
stům, že se o to přičinili. Král byl přitom posazen na stolici 
u velkého oltáře. Po vykonané pobožnosti, která delší chvíli 
trvala, vedli jej z kostela do dvora královského. Opět nesl před 
ním meč pan Jindřich z IJpého a páni všichni provázeli krále. 
Zdenek Konopistský šel vecllé něho a za nimi nejhlíž pan 
Jan z Roscnhcrka syn Oldřichův a Zbyněk Zajic z Hasen- 
burka z nejpřednějších strany pod jednou. Nebylo přifom 
,'pistců ani trubačů ani jiné hudhy, ale hlasitě ode všeho lidu 
zpíváno Svatý Váeslave. Byla velká radost z toho věrným 
Čechům, praví letopisec současný, „a mnozí jsou plakali pro 
radost, že milý Bůh vysvobodil je z toho, že jsou vyšli z moci 
německých králů, kteříž jsou myslili zle učiniti lidu českému, 
a zvláště těm, kteříž přidrží se čtení svatého". Ovšem byli jiní 
také. kteří se rmoutili, a veřejné jinak mluvíce, podtají reptali, 
bojíce se moci strany vládnoucí;' !! od nich pak šířeny potom 
také pomluvy, jakoby hrozbami a násilím byli bývali přinu- 
ceni k volbě. 71 ) V nevoli odjeli cizí poslové bez meškáni 

? ") Audíta tunc fuisset nmltorum eatholicorum vox uliuiJ publiec claraans 
ct oceulle inler amifeea susurrans. Eloctioriem calumniabaTihir, Zden- 
konem accúsabanl, sed cum polen Lián i elecli el eligenlis considerarenl, 
tímore et minia pcvcnlsi l;ia'i'i> comp^llr-bnntur, praví se v Dialogu 
Jana z Rabšleinu. 

") Žetonm lak nebylo, jesl svědkem ne matným Eschenloer co rozhodný 
protivník Jiťiho. Pravit (str. 47): Viel reden entstunden aus dieser 
kure, wiesie durch gewall geschehen were, und alle christlichp léute 
gcgenwertig wereii darein bezwungen worden. Viel nacbrichten (řli: 



280 



Kniha IV. Oddíl první (1Í37-1478). 



z Prahy, zvláště poslové knížete Viléma, kteři cekající? toho 
ilne v hospodě své nějaké zvláštní odpovědi od stavů Českých 
na své přednesení včerejší, byli překvapeni hřmotem na uli- 
cích a hlasem o vykonané volbě, po kterém hned také viděli 
z oken průvod na rynku od radnice k Týnu a potom z ko- 
stela ke dvoru královskému. 

Čtvrtý den po volbě ((i břez.) vykonali Praženu- .své 
/vlastni ))HlilíUn/i se k novému králi dle obyčeje. Purkmistři. 
konšelé a obee všech tří měst postavili se před králem, a na 
znamení věrnosti a poslušnosti podali mu pečetí a klíčů od 
bran: kteréž on navrátiv jim zase, stvrdil konšely v úřadech, 
a slíbí] zachovati města při právich a svobodách jejich.'") 

Mezitím stalo se dne 5 března písemné oznámení stavům 
druhých zemí koruny české o zvolení krále Jiřího s pozváním. 
aby přijeli ku korunování, které mělo bytí vykonáno jak nej- 
dříve možná vším řádem jindy obvyklým. Listy k tomu roze- 
slané zněly ode všech přednějších osob stavu panského i ze- 
manského obou stran náboženských s uvedenim jmen jich 
všechněch. jakož také od měst Pražských, a žádáni jsou sta- 
vové zemí příslušných, aby nedávali viry pověstem lichým, 
jestliže by jich jaké došly, ieby bylo bývalo jaké nucení při 
volbě této pokojné a úplně jednosvorné. Den ku kononu-áni 
byl brzy potom ustanoven na 30 dubna. 1 '') Poněvadž arcibi- 
skupství Pražské do té chvile nebylo osazeno, byl by měl jaku 
za posledních dvou králů, Albrechta a Ladislava, biskup Olo- 
moucký vykonati korunování; ale biskup tehdejší Tas j. Bos- 
kovic, byl nedávno teprv jmenován od papeže, a nebyl ještě 
uveden v držení, ano nebyl ještě dosáhl svěcení na kněžství; 
protož požádán byl nový král uherský Matiáš, jakožto s Jiřiin 
úzce spřátelený, aby k tomu vypravil některého z biskupa 

nachrichter) bělte Girsik gehabl, wer der kur widersprochen, solte 
getotet sein worden. Oder man kontě es nicM darnaeh erfcennen. 
snndern alle Behinen. riie da gegemvertig waren, beide, unler dem 
gchorsam tles ríjmischen stuls und unter Rokyvzans secta, waren ein- 
trechtig und frei in dieser kur. [Srvn. odkai v pozn. 69a. | 

H) Zpráva o tom v knize Novoměstské F 4. 

,J ) Ustanoveni toho dne staln se již před posláním poslů krále Jiřího do 
Vratislave a vířícím listem daným dne 12 Března. Viz Bachmami 
ífrfcrí. 219. 






G. První léla panováni krále Jiřího (1457 — 1460) 281 

uherských; což ochotné slíbil dopisem daným v Budíne již 
dne 15 března. 

Mezitím zdvihaly se záhy velké překážky proti králi nově 
zvolenému, ahy dosáhl skutečného panství ve všech zemích 
příslušných ku koruně české. Přední byl, který se mu mínil 
v tom protiviti, Vitém cécoda saský. Hned jak ho došla zpráva 
o zvolení Jiřího, psal o tom stižně ku papeži Kalixtovi a k cí- 
saři Fridrichovi III, žádaje ochrany jejich při domnělém 
právě svém ku koruně české (11 břez.), a hledal k tomu přátel 
mezi knížaty německými; psal též knížatům slezským a městu 
Vratislavi, žádaje, aby k nikomu jinému nesvolovali na ujmu 
práv jeho a jeho manželky. Bratr jeho Fridrich, kurfirst 
saský, byl s nim zajedno, a vynasnažova] se při stolici pa- 
pežské o zabránění, aby nebyl Jiří korunován, aby to jme- 
novitě neučinil biskup Vratislavský nebo biskup Varadin- 
ský, na které se dalo o tom mysliti. -4 ) Ve Slezsku a zvláště ve 
Vratislavi byla z příčin známých nechuť proti Jiřímu, a 
již 1!) března drželi někteří knížata hornoslezští i Vratisla- 
vané Sjezd r Lelniici, ku kterému vévoda Vilém vypravil své 
poselstvo; účastnil se ho také nový biskup Vratislavský Jost 
z Ftoscitfwrkct, mladší syn Oldřichův, neohlížeje se na bratra 
svého Jana, který se znal veřejně k Jiřímu a zůstával jako 
již za krále Ladislava nejvyšším hejtmanem slezským. Král 
Jiří též vypravil posly své ke sjezdu tomuto, aby zabránil 
usnesení sobě protivná; knížata pak po třídenním pobytu 
v Lehnici neuzavřeli nic konečného, nýbrž usnesli se (22 
břez.) o jiný sjezd četnější ve Vratislavi, 14 dni po velko- 
nocích; tam měli přijeti knížata a jiní stavové z dolního 
Slezska, kteří toho času měli jiný podobný sjezd ve Hlohové. 
Poslové krále Jiřího odebrali se z Lehnice dle nařízení jeho 
do Vratislave k jednáni s měšťany tamějšími; ale nedostali 
jiné odpovědi, než odkázání na sjezd příští, co by na něm 
bylo usneseno společně (25 břez.). Proti obyčeji nestala se 
jim žádná pocta jako hostům, ano proti myslí konšelů neušli 
ani rozličné potupě od lidu obecného. Nedlouho potom byl 
držán sněm moravský v Brně, na kterém se jednalo o no- 
vého krále. V Moravě pokoušeli se knížata rakouští výše 

■\ Palackého Urkd. sir. 137 í. 143, 



1458 






282 Kniha IV. Oddíl první (143tí — 1478'. 

145S zmíněni Albrecht a Sigmund íiaklonili k sobě stavy a zvláště 
města poněmčilá. Páni moravští horšili se, že jim nebylo 
poskytnuto účastenství ve volbě krále; nicméně však uza- 
vřeli na sněruě (9 dub.) přijmouti krále zvoleného s vymí- 
něnim, aby křivda, kterou si z toho pokládali, budoucně byla 
napravena. Toliko města, právě nejčelnější, Brno, Olmnouc, 
Jihlava, Znojem, Uničov a Hradiště, mínila se usnesení to- 
muto protiviti, přidržíee se knížat rakouských, a vypravila 
posly k nastávajícímu sjezdu do Vratislavě, aby se s protiv- 
níky královými ve Slezsku spolčila. 

Rozhodní přívrženci knížete Viléma ve Slezsku, mezi 
kterými byl jeden z nejpřednějších Baltazar knize Zahati- 
sk/j, směřovali k tomu, aby bylo rozhodnutí o právo ku ko- 
runě české vzneseno na papeže a na císaře, a na Čas až do 
rozhodnutí takového ahy byl vévoda Vilém přijat za vladaře 
do Slezska k ochraně stavů. Ke xjezdn Vratislavskému, na 
kterém se o to mělo jednati, přijelo krom biskupa Jošta šest 
knížat slezských osobně, a jiní dva poslali raddy své; též byli 
tu zřízenci Vratislavští a poslové jiných čelnějších měst jakož 
i stavů knížectví Svidnického a Javorského. K žádosti kní- 
žete Viléma vypravili krom něho samého také spřátelení 
& ním knížata němečtí posly své do Vratislavě, bratr jeho 
Fridrich totiž, markrabí brandenburšti a arcibiskup Magde- 
burský, kteříž všichni podporovali jeho žádosti. Opět vypra- 
vil však také král Jiří poselstvo své ke sjezdu tomuto, zna- 
menitější než předešle ve sto koních. V čele jeho byl Zdeněk 
Konopištský ze Šternberka, vedle něho kancléř Prokop 
z Rabšteina. Po slyšení poslů Vilémových .(i 7 dub.), kteří 
opět předkládali práva jeho po manželce, čteny jsou dopisy 
arciknížat Albrechta. VI a Signmnda tyrolského ke shro- 
mážděným knížatům a stavům, kterými hájili protivná 
tomu práva domu rakouského. Po nich teprv slyšáni jsou 
poslové čeští, kteříž odporovali nárokům těm obojím, napo- 
mínali knížata i obce, aby jakožto příslušnici koruny králi 
řádně zvolenému se neprotivili a ukazovali ke škodlivým ná- 
sledkům, které by je sic potkaly. Slezá-ci namítali proti tomu, 
že volení nemělo se státi, pokud byli oprávnění dědici trůna, 
jakož i že k volbě měli povoláni býti knížata i stavové dru- 



G. První lila panováni krále Jiřího (1467-1460}. 

hých zemí, což se nestalo. Ukazovali poslům českým i privi- 
legium císaře Karla IV z roku 1348, jelit iž opis byli přinesli 
poslové knížete Viléma, kterými se ustanovovalo, aby vo- 
lení krále nebylo než po vymřeni rodu královského v muž- 
ském i ženském potomstvu, i aby pak příslušelo knížatům, 
[jarním, zemanům a obci království českého i jeho příslu- 
šenství. Privilegiem tímto nebyl však ustanoven spůsob, kte- 
rým se volení melo díti. a míra v jaké se druhé země vedle 
království českého mely jeho účastniti. Stavové čeští, kterým 
před rokem 1348 volení králů vidy samotným náleželo, proto 
ani potom až do té ehvile nebyli ještě nikdy při volbách pri- 
vilegiem tímto se spravovali. Poslové krále Jiřího nicméně 
odpověděli, Že stalali se jřiká újma právům knížat a stavů 
slezských, může pro budoucí časy učiněno býti opatření toho, 
majice nepochybně na mysli, aeť i stavové moravští na tom 
byli přestali. 

Po dvoudenním rokováni knížata a stavové ve Vrati- 
slavi shromáždění lakovým spůsobem se usnesli, kterým přáni 
horlivějších přívrženců knížete Viléma nebylo sice úplně za- 
dost učiněno, ale proti králi Jiřímu setrváno v rozhodném 
odporu. Poslovi'' totiž sa.šlí i čeští dostali odpověď jednostejnou 
'lil duh.), že shromážděni knížata a stavové mini napotom 
jako dotud státi při koruně České; ale poněvadž prý zdvihají 
se nároky na ni rozdílné, knížete saského, domu rakouského 
a pánů českých i snad též jiných (ve shromážděni byla totiž 
zmínka učiněna také o králi polském Kazimírovi), nemíní. 
aby nikomu nekřivdili, přijmouti nikoho za krále, pokud by 
„na patřičných místech" nebylo o tom rozhodnuto. Téhož 
dne zavřeli zároveň branný spolek mezi sebou, kdo by jich 
od tohoto jejich usnesení chtěl tisknouti, aby sobě proti kaž- 
dému byli pomocní. 

Poslové čeští, majíce v paměti předešlé chování lidu 
Vratislavského, nebyli jinak do města vjeli než po obdržení 
bezpečného průvodu; nicméně dalo se jim opět mnoho po- 
ipv rozličné; chátra od vášnivých kazatelů popuzovaná, 
chovala se k nim tak, že konšelé měli co činiti, aby bezpečný 
průvod byl zachován; každou noc uiusili k tomu zříditi 
zvláštní hlídky, a poslové sami musili se stále míti na pozoru 






Kniha IV. Oddíl první (1436-1478). 



proti nebezpečenství života. Knížata a jiní účastníci sjezdu 
hanbili se za to, a zařeklí se podruhé ve Vratislavi rokovati. 

Nesnázi? jiného spúsobu nastaly mezitím králi Jiřímu 
ze stavu věcí církevních do té chvíle neurovnaného. Dřív než 
vypraveno bylo poselstvo clo ftíma, jak se zamýšlelo přede- 
šlého roku po příjezde krále Ladislava do Prahy, byl přijel 
do Čech ještě za života Ladislavova doktor Jindřich Rómu, 
jsa tehdáž výběrčim komory apoštolské, v poselství od pa- 
peže Kalíxta, bezpochyby aby pohádal k brzkému vypraveni 
poselstva onoho. Přinesl také list od papeže k mistru Janovi 
3 Rokycan, vyzývající jej, jak se zdá, opět. aby i on přijel do 
Říma. Rokycana odpověděl listem ku papeži velmi pokor- 
ným (22 listop. 1457) i také oustníni vzkázáním po Ro- 
rauovi. Sliboval dle své možnosti splniti přáni papežovo a 
vynasnažiti se o odjezd poslů, i osvědčoval oddanost svou 
k stolici apoštolské, byt mu nepřátelé jeho jakkoli utrhali, 
a hotovost vydati počet ze své viry. Bylo to právě den před 
smrti krále Ladislava; a úmrtí toto bylo neli jednou, aspoň 
spolu příčinou, kterou se vypraveni poselstva dn fiíma npět 
zdrželo. Rokycanovi byl psal ze Říma také datář papežský 
Kosmas výše zmíněný, který byl spolu i zpovědníkem papeži 1 
Kali.xta. 1 jemu odepsal Rokycana o něco později (13 pros.) 
v témž smyslu, děkuje za přízeň, kterou prý byl okázal 
k němu a k jiným Čechům, a žádaje aby nevěřil utrhavým 
řečem o něm.' 1 ") 

Domácí protivníci Rokycanovi, jak se zdá, nikdy ne- 
přestali sočiti naň při dvoře papežském všelijakým dopiso- 
váním. V měsíci únoru roku 1458, když byl Jiří Poděbrad- 
ský odjel na Moravu za příčinou jednáni s Matiášem Korvi- 
nem a pány uherskými ve Strážnici, byly přejaty listy teh- 
dejšího administrátora a děkana Pražského Vňcslava z Krum- 
lova odeslané do Říma, pro které prý Rokycana na kázání 
stěžoval sobě, že mu jimi bylo křivděno. Vácslav z Kruni" 
lova byl prý i zajat proto, nepraví se od koho, ale nepu- 



["a) List tenio (v českém pfekladu toliko duchovaný) > 
ném pojednání Tobolkovř- str. 39—40]. 






(5. První léta panování krále Jiřího (U57— 14ŮO). 



chybm'' propuštěn zase neli dříve, hned po návratu Jiřihn 
z Moravy. 7 ") 

^lezitim byla po smrti krále Ladislava ve jménu stavů 
českých vyslovena papeži aspoň znovu žádost jejich, navrá- 
tili se ku poslušenství církve, po onom Praenionstratovi Lu- 
kášovi Mládkovi, který byl již předtím ve poselství v fiimě. 
Wislrilkein toho papež Knlixim psal Jiřímu Poděbradskému 
co „milému tf/nu s vém u" dne 22 února, vyslovuje radost 
svou z toho a přimlouvaje mu, aby již poselstvo od celého 
království bylo k němu vypraveno bez dalšího meškání a 
s nim zvláště „milý syn" jeho Jan z Rokycan, s nimiž že 
o všem, co náleží ke chvále boží, ki> cti království českého a 
ke spasení duše. náležitě pojedná a s pomocí boží uhodí. 
Tehdáž byly do fiima také již doneseny pomluvy o otrávení 
krále Ifldislava; bratr Lukáš Hladek však ve slavném slyšení 
před papežem ujal se cti království českého, pravě, že kdož 
by koli při dvoře papežově, vysoký neb nízký, chtěl co tvrditi 
o smrti krále Ladislava na ujmu cti země české, on hotov 
jest dokázati opak pod utrpením trestu rovného; a papež 
přede všemi přítomnými odpověděl k tomu, že mu věří, a že 
se chce ve všem zastati cti slavného toho království; také 
pak uložil obecné mlčení o té věci. Bratr Lukáš měl také roz- 
pravu s datářem Koumou Monleserrafským (2 dub.), který 
rovněž čestně se vyslovil o Čechách vůbec a správci zem- 
ském zvláště, ano ukazoval mu i svěcenou růži, která by 
se měla dostati od papeže Jiřímu i s mečem královským po- 
zlaceným, až by byly Cechy navráceny ku poslušenství 

Tu chvíli dvůr papežský ještě neměl zprávy o zvoleni 
Jiřího za krále, ač se ho nejspíš domníval. Dříve došlo ozná- 
meni o ném dopisem od stavů českých samých legata papež- 
ského Jana Carvayala v Budíne, kterýž nemeškal psáti Ji- 
římu co králi s blahopřáním (20 brez.), vyslovuje přitom 
naději, že za štěstí takové prokáže vděčnost svou splněním 
naději v přičíně jednoty v náboženství i pomoci v boji proti 
Turkům; tím že zjedná si odplatu božskou, aby dlouho šťa- 
stně panoval a po sobě království zachoval synům svým. 

'■') Palacký Urpi. sir. 125 Ě. IE& 



285 

řílin 1468 

tíivŮ 






286 Kniha IV. Oddíl první (1436-1478). 

Ze zdvořilých a laskavých těchto projevů jedné i druhé 
strany není viděti, jak daleko šly určité úmysly obou v pří- 
čině srovnání. Jádrem věci byla otázka o kompaktátech. Že 
se od Cechů strany pod obojí nemyslilo na žádné jiné srov- 
nání než na základě kompaktát, nemůže nám bytí pochybno; 
zdali dvůr papežský ty doby odhodlán byl pod jistými vý- 
minkami k nim svoliti, o tom právě nemáme žádné jistoty, 
a patrně neměli ji také Čechové tehdejší, sic by vyjednávání 
bezpochyby bylo šlo rychleji ku předu; více podobá se, že 
dvůr papežský aspoň naděje zcela se neodříkal, žeby dosáhl 
navráceni Cechů ku poslušenství také beze schváleni kom- 
paktát, a sliboval si v tom směru něco od krále Jiřího; ta 
pak naděje brala nové posily z odporu, s kterým se potká- 
valo uznáni Jiřího za krále v druhých zemích koruny české. 

Poněvadž se odporu tohoto bylo hned zprvu nadíti, po- 
koušeli se také v Cechách samých páni strany pod jednou 
nabyti z tehdejšího stavu věcí některých prospěchů pro svou 
stranu náboženskou. Hned za prvních dní po zvolení Jiřího 
za krále předložili mu některé artikule sádosti k tomu smě- 
řující. Obecně žádali, aby byli jak páni, zemane a města tak 
i jiní lidé všichni přijímající pod jednou spůsobou zacho- 
váni při svém náboženství bez překážek a příkoří jakých- 
kolivěk od strany pod obojí, obzvláště však aby arcibiskup- 
ství Pražské, kostel Pražský a jiné kostely kollegiatní i klá- 
štery byly zachovány při svých právích a svobodách staro- 
dávných (při čemž svobodami kostela Pražského chtěli roz- 
uměti nepochybně zvlášť právo kapituly k volení arcibi- 
skupa), to však aby bylo bez ujmy zápisů na statcích ducho- 
venstva (kterých páni pod jednou měli víc než páni strany 
druhé a nemínili se jich nikterak odříci); ku kostelům těm 
aby kněží strany pod obojí neměli býti dosazováni ani v nich 
pod obojí spůsobou rozdávati; úřad administrátora arci- 
biskupství Pražského strany pod jednou aby rovněž zacho- 
ván byl v tehdejším řádu svém s moci nade vším duchoven- 
stvem té strany; dále však také, aby žádnému pánu, zemanu 
nebo městu majícím práva podací ku kostelům nesměk' 
v právích těch býti překáženo od přijímajících pod oboji (což 
znamenalo, aby od nich ku kostelům, kdež dotud se přiji- 





,. První léta panováni krále JiHho (1467-1460). 

nialo pod oboji, směli svobodně dosazováni býti duchovní Uííj 
podávající pod jednou, proti zápisu císaře Sigmunda o roz- 
dělení kostelů mezi oběma stranaina), též aby přijímající 
pod jednou spůsobou v Praze a v jiných městech všude měli 
svobodu svého náboženství bez všelikých překážek od obcí 
i od duchovenstva; konečně aby v učení Pražském mistři a 
študenti strany pod jednou a jmenovitě těž, kteří by z jiných 
učení přibyli, měli plnou rovnost práva. 

Jiří Poděbradský nikdy předtím neutiskoval přijímají- 
cích pod jednou, a neměl také co král toho úmyslu; ale k žá- 
dostem přesahujícím rovné právo a směřujícím -přímo proti 
ustanovením zákonným na tolika sněmícb předešlých od 
obou stran schváleným nemohl svoliti, a zůstavil další jed- 
nání o nich na odklade až do času korunováni. 1 ") Když čas 
k tomu ustanovený se blížil, sjížděli se stavové obou stran 
u valném počtu do Prahy; ale korunování musilo býti od- 
loženo, poněvadž tu nebylo posud biskupů uherských, kteří 
je měli vykonati. Král Matiáš byl totiž ustanovil k tomu bi- 
skupy dva, Auiiitslimt Tiábxkého & Vincentki Vňcovského. 
V neděli vsak dne 30 dubna, která byla ustanovena ku koru- 
nování, přišla do Prahy teprv jistá zpráva, že se nacházeli 
na cestě a měli přijeti ve středu nebo ve čtvrtek potom, pro- 
čež korunování odloženo až na neděli přísti dne 7 května. 
Mezi tím časem páni strany pod jednou hned v pondělí 
Cl kv.) drželi shromáždění v domě pána z Rosenberka, z ně- 
hož artikule žádostí svých králi opět předložili. Jak se zdá, 
slíbil jim král jen povšechně zachovati a hájiti je při jich 
svobodě, čímž musili se spokojiti.") Ale větší těžkosti měl 
král .Jiří s biskupy uherskými, kteří konečně přijeli se slav- 
ným komonstveni asi o 600 koních, doprovázeni jsouce moc- 
ným vojvodou sedmihradským Mikulášem Ujlákem a jinými 
několika pány uherskými. 

Když měli vypraveni býti do Čech. stavěl se tomu nena- 

") Zpráva O lom v dopise Otty ze Sparnecka beitmana Chebského 

z Prahy dne 12 BFezna. 
7I ) Viz u Cochlaea na sir. 416. Odpovčd nebyla dána kvapní, aspoň ne 

hned toho dne, jak vysvitá /. dopisu poslu Chebských z Prahy dne 

2. KvĚtna u Bachmanna Utká. 236. 



J 



288 



Kniha IV, Oddíl první (1436-1478) 



dále na odpor legat papežsky v Uhříeh Jan Oarvayal. Pohá- 
dán, jak výše pověděno, od vévod saských, aby nedopustil 
korunování Jiřího, což stalo se bezpochyby teprv po zdvo- 
řilém psaní jeho ku králi výše zmíněném, a hledě na silný 
odpor proti Jiřímu ve Slezsku a jinde, který se objevil také 
teprv později, nastoupil na jiné chování proti němu. Když 
totiž biskupové, i neobdrževše svoleni jeho k jízdě do Prahy. 
nicméně chtěli jeti, dal jim naučení, dle kterého se inusili 
zachovati, následkem kterého jmenovitě prohlásili se před 
ním. že nebudou krále korunovati, leč by prvé bludy od- 
přisáh!. Dle- toho, přijedše do Prahy, žádali na králi před 
korunováním zvláštní přísahy, pod kterou měl se předně 
odříci bludů, zadruhé učiniti zvláštní slib poslušenství k pa- 
peži. Oboji bylo v jistém spůsohu možné, jestliže se totiž 
bludem nerozuměla kompaktáta a jestliže zachováváni jicli 
nemělo se za neposlušnost, k církvi. Kardinál Carvayal, 
hlavní nepřítel kompaktát od starodávna, myslil nepochybné 
žádati na králi odřeknutí se jich. K tomu však svoliti byle 
nemožné. Král, i kdyby sám byl o kompaktáta nestál, ínusil 
niiti na zřeteli, že slibem takovým byl by odvrátil většinu 
národa českého od sebe a zbavil se tím základu své moci za 
vyhlídku nejistou, žehy tím získal druhé země nebo někdejší 
své protivníky v Čechách samých. Na korunování však, aby 
ho dosáhl řádem obyčejným, záleželo mu mnoho právě se 
vzhledem na strany sobě protivné v Čechách a druhých ko- 
runních zemícfa. Biskupové nepochybně se vynasnažili dle 
vší možnosti své, aby obdrželi od něho přisahu dle přáni 
legata papežského; ale toho úplně nedosáhli. Smluvena totiž 
konečně forma přísahy, ve které o kompaktátech nebyla 
zmínky. Král sliboval ji zachovávati věrnost a poslušnost 
ke stolici papežské dle spůsohu jiných křesťanských panov- 
níků v jednotě pravé víry, sliboval víru tuto chrániti a hájili 
dle vší své možnosti, a zavazoval se lid svůj od všelikých 
bludů, sekt a kacířství i jiných kusů církvi ftímské a vířť 
katolické protivných odvraceti a k zachovávání pravé víry, 
ku poslušenství a k jednotě i k řádu a spůsohu církve Fiim- 
ské přinavrátiti, o splnění pak toho všeho vynasnažiti se 
se vší pilností. 





Svoluje k této formě přísahy, král vyhradil sobě další 1458 
jednáni s papežem o kompaktáta, a jak se zdá, netajil tohoto 
úmyslu před biskupy, 7 ') ano oznámil zvláštním dopisem kar- 
dinálovi Carvayalovi. že mini za tou příčinou po korunování 
vypraviti slavné poselstvo dávno předtím slíbené k papeži. 10 ) 
Poněvadž pak forma smluvená vždy mohla úmyslně tak býti 
vykládána, jako by jí bylo slíbeno odřeknu ti se kompaktát, 
čímž by se byla pobouřila strana přijímajících pod obojí, 
zpěčoval se král učiniti přísahu veřejně; zvláště pak co se 
týkalo odpřísáhnuti bludů, pravil, žeby bylo neslušné žádati 
toho veřejně na něm, poněvadž jako laik neučený bez zatvrze- 
losti držel se toho, v čem byl vychován. Biskupové musili tedy 
přestati na vykonání toho soukromém toliko u přítomnosti 
malého počtu osob, tak sice, že odpřísáhnuti bludů melo se 
státi jen oustně beze vší písemné zmínky o něm, slib pak 
pod přísahou dle znění umluveného měl stvrzen býti také 
písemně, však na ten čas zachován býti v tajnosti. 7 "") Dle 
této úmluvy stalo se vykonáni přísahy dne (5 května v kom- 
natě soukromé ve dvoře královském na Starém městě Praž- 
ském. Krom biskupů obou uherských bylo přítomno osm 
osob jiných, totiž Tas biskup Olomoucký, posud nevysvě- 
cený, Přibislav opat Loucký z Moravy (u Znojma). Osvald 
z Rozgoně hrabě sékelský ze Sedmihradska. Zbyněk Zajíc 
z Hasenburka nejvyšší sudí zemský, Prokop z Rabšteina 
kancléř, dva kanovníci uherští Michal a Tomáš, jeden Vá- 
covský, druhý Babský, a veřejný písař Petr Forgáč rovněž 
z Uher. Král Jiří, vedle něhož stála přitom manželka jeho 
Johanna, učinil přísahu čtenou nejprve latinsky, potom ve 
překlade českém do rukou přítomných dvou biskupů a s do- 
tčením potom evangelia i listu, na němž byla psána; týmž 
pak spůsol>em učinila ji po něm také královna. 

Nazejtři potom v neděli dne 7 května bylo slavné koru- 
nováni. Pražané časně ráno postavili se ku poete králi ve 
zbroji, každé město na svém rynku; na všech pak vrších 
okolo města rozestaven byl branný lid králův jako k zacho- 

"] Palackého Urkd. str. 151. 

") Markgraf Politische Correspondene Breslam 8. 

J™i) Srv. Tobolka 30—31.] 



Kniha IV. Oddil prv.ií (1436- 1«8>. 

váni veřejné bezpečnosti, na Zižkově. na l J ankrací, na Pe- 
třině, na Letné i na líilé hoře: hrad Pražský byl osazen lidem 
pand českých. Všichni znamenitější páni z Čech i z Moravy 
byli přijeli, též Eeroanstvo četné a poslově měst královských; 
jen ze Slezska a z oboji Lužice nebyl tu nikdo veřejně, aby 
byl slavnosti přítomen, ale poslové byli tu odtamtud sou- 
ki-umi, poslaní, aby dali zprávu, jak .se co dalo. Z Cbeba na- 
proli tomu byli rádné vypraveni poslové ku korunováni mi 
důkaz věrnosti města., kteří již týden čekali, přijedše dle pře- 
dešlého ustanoveni již den před 30 dubnem. Král byl předně 
ve slamem průvodě veden ze dvora svého na .Starém městě 
až na hrad Pražský, kdež se slavnost měla díti v kostele 
sv. Víla: při čemž biskupové dva uherští šli vedle krále po 
obou stranách, před nim pak nesli korunu Zdeněk ze Štern- 
berka, žezlo Jan 7, Rosen herka, jablko Jindřich z Michalovic. 
Korunováni samo vykonal biskup Rábský Augustin, slouže 
velkou mši dle obyčeje, při které biskup Vácovský a biskup 
Olomoucký Tas jemu přisluhovali; bylo pak přítomno také 
dvanáct opálů rozličných klášterů z (.'.ech a z Moravy s in- 
fuleioi a berlami. Ke vsazeni koruny na hlavu královu byla 
určena hodina patnáctá dle velkého orloje (připadající to- 
hoto dne asi na 'Atl ráno dle nynějšího počtu); že však nej- 
spíš průvod a další obřady dřív byly dokonány, než se my- 
slilo, nedopustil král po učiněni přísahy nu privilegia zem- 
ská (v nichž ovšem byla obsažena také kompaktáta), aby 
mu koruna, byla vsazena před časem ustanoveným, maje 
k tomu nejspíš nějakou radu hvězdářů, i musilo se tedy če- 
kati a ve mši přestati asi půl druhé hodiny, mezi kterým 
časem páni korunu před králem drželi, až patnáctá hodina 
uhodila. Zvoněni na všecky zvony Pražské a také střelba 
7. děl okamžení toto hlučně oznamovala. Po vykonaném 
obřadě veden jest král s velkou slavností a radostí, s ko- 
rouhvemi a svícemi, z hradu zase až ke dvoru na Starém 
městě. 30 ) 

,0 ) Mnohé podrobnosti vypravuje pouze Thcobald, alu palrnĚ na základ? 
zpráv starých, pnnřvadž se ve všem s jinými staršími zprávami 
srovnává. — Eschenloer, však teprv ve pozdějším svém spracování 
ufmeťkém vypravuje, že po vsazeni koruny na hlavu Jiřího vypadl 



. První léta panovaní krále Jiřího (1457—1460). 

V pondělí hned nazejtří potom následovalo korunování 
královny, dmbé manželky .Jiřího Johanny z rodu pánů na 
Rožmitále a na Blatné, s kterou byl po smrti první man- 
želky své Kunhuty Šternberské (t 19 listop. 1449) zasnouben 
na osmý rok. Vykonáno jest rovněž biskupy uherskými s vel- 
kou slávou a radostí obecnou. Toho dne byla potom hostina 
v siní královské na hradě, při které bylo mnoho paní a panen 
šlechtických a tancovalo se před králem a královnou u vel- 
kém veselí. Královna vezena jest teprv potom zpátky na 
Staré město s velkým průvodem panstva sedíc na voze ve 
slavném oděvu s vlasy krásnými rozčesanými; za ni množ- 
ství vozů jiných; král předcházel. 

Branní) lid králův postavený v koli Pražském v den 
korunování nebyl sebrán pouze k oslavě ani pouze pro za- 
chování obecné bezpečnosti, nýbrž připraven k tažení do 
pole. Nevědělo se ten čas, na kterou stranu měl býti obrá- 
cen; ale dosti bylo patrné, že jím měli býti připraveni ku 
poslušnosli, kdož by se králi korunovanému chtěli protivili. 
Krátce po korunování vykonaném vyšly listy královské do 
Slezska, do Lužice, nespíš podobně také do Moravy (14. 15 
kv.), kterými se stavům těch zemi činilo připomenuti o něm, 
jakožfo o věci bez toho jim vědomé a vyzýváni jsou, aby ne- 
meškali učiniti přiznání se ku poslušenství i vše jiné. čím 
by krab' jakožto jednosvorně zvolenému a řádně koruno- 
vému byli povinni. Po vyřízení potřebných věcí. mezi kte- 
rými bylo nepochybně stvrzení všech tehdejších nejvyšších 
úředníků zemských, král dne 23 května potvrdil také teh- 
dejší konšely měst Pražských na dále v jich úřadech; ko- 
nečně pak dne 30 května vytáhl z Prahy s lidem svým do 
Moravy. Tam města výše jmenovaná setrvávala v odporu 
proti králi, podněcována jsouce od Albrechta VI rakou- 
ského, kterýž do Jihlavu Již také byl vložil rakouskou posád- 

z ni jeden i. nejvĚtBkh kamenů; ten prý znamenal méslo Vrati- 
slav, které se nikdy pod panství Jiřího nedostalo. Možná, ze .jest 
to teprv pozdĚjši smyšlenka; Eschenlner by toho byl sotva pominul 
ve starším vypravování svém latinském, kdyby byl dříve o tom 
vSdĚl. Současná zpráva dopisovatele k markrabí Albrechtovi branden- 
burskému o korunováni, psaná též duchem JiHmu nepříznivým, ne- 
zmiňuje se o tom. Viz Palackého Urkrt. 151. 







a«J2 Kniha IV. Oddíl první (1436—1478). 

ku, i měla ledy přede vším býti připravena ku poslu- 
šenství. 

Král Jiři zaměřil s vojskem předně až ke Znojmu, 
jakožto nejblíže ležícímu při pomezí rakouském. Znojemští 
ustrašeni poddali se mu hned bez odporu, a král pobyv ve 
městě jejích aspoň od 11 do 16 června, položil odtamtud 
stavům moravským snem * Brně ku přijetí nd nich přísahy. 
Když brzy potom přitáhl k městu tomuto, Brňané zavřeli 
brány před ním, ale hned druhého dne, když viděli, že se 
strojil k útoku, ano pojednou dobyl hradu Špilberka nad 
městem, otevřeli je, a přijali jej s největší slavností. V usta- 
novený den 4 července stavové moravští, shromáždění k sně- 
mu, učinili králi přísahu se vsí ochotností, a jíš nazejtří po- 
tom (5 čvce.) přísahali mu také měšťané Olomoučtí, Uničov- 
štt a Hradištští po poslich do Brna vypravených. Tím bylí 
i Jihlavští pohnuti k vyjednávání; když však to pro tvrdošíj- 
nost jejich nevedlo ku krátkému konci, vypraveno jest vojsko 
k obležení města toho vedením pana Buriana Trčky z Lip- 
nice. Pomocníkům jejich, arciknížatům rakouským Albrech- 
tovi a SigmundoiH. král vyhlásil válku (2 čvce.), a poslal ji- 
nou část vojska vedením Jans z Pernšteina a Bohuslava ze 
Svamberka proti nim do Rakous, o kteroužto zemi, co dě- 
dictví po králi Ladislavovi, arciknížata přeli se s císařem 
Fridrichem. 

Tažení toto krále Jiřího do Moravy nezůstalo beze všeho 
účinku ve Slezsku. Knížata a stavové tamější na dopisy krá- 
lovy o korunováni jeho nebyli dali žádné odpovědi; nyní 
vsak položili sobě nový sjezd v Lehnici. Než přišel den 
k tomu ustanovený, měšťané Vratislavští učinili tajnou 
umluvil mezi sebou (25 Čv.), že nikdy a na žádný spůsob ne- 
přijmou Jiřího za krále; ale na sjezde Lehniekém (28 čv.) 
mínění se rozcházela. Krajané a města knížetství Svídni- 
ckého a Javorského, s nitiii pak i JoŠt biskup Vratislavský, 
radili, aby bylo posláno ku. králi i žádáno na něm, aby ne- 
sáhal na Slezsko zbrani, nýbrž zůstavil knižata a stavy při- 
tom, oč se usnesli na předešlém sjezde Vratislavském. Vrati- 
slavští a jiní nebyli s tím spokojeni; ale konečné dohodnutí 
nebylo o mnoho účinlivější. Nepsáno totiž králi samému 




6. První léta panování kráic Jiřího ^1467— 1460). 293 

v tom smyslu, ale toliko pánům českým, s doložením, že 
kdyby na tom přestáno nebylo, musiliby se Slezané brániti 
a o pomoc jiných se ohiidnouti. Byli vsak také knížata ně- 
kteří, ježto se sjezdů těchto neúčastnili, nýbrž hotovi byli 
poddati se králi a vyjednávali 8 ním po poslich do Brna; 
z nichž byl přední Bolek kníže Opolský. Král Jiří brzy potom 
z Hrna se odebral do Olomouce (7 neb 8 července), a hledě 
k tomuto stavu věci ve Slezsku, psal odtud biskupu Joštovi 
i jiným některým, že mini přijeti do Kladska pokojně, ne- 
chtěje nikomu na ten čas škoditi; aby tam přijeli k němu, 
by mohl slušně s nimi se dohodnouti (14 č,vce.) 51 ) Spolčeni 
knížata a stavové slezští drželi jen třetí den potom (17 čvce.) 
opětný sjezd c Lubtii, kdež Vratislavští a knížata jejich stra- 
ny usilovali o zavřeni spolku a Vilémem saským; ale biskup 
Jošt a jiní se tomu protivili, a uzavřeno toliko držeti nový 
sjezd ve Střihomě. V tom stavu věcí přijel král Jiří dne 21 
července do Kladska, kdež přijat jest s velkou slávou. Biskup 
JoŠt nepřijel k němu tam osobně, ale vypravil posly ze sídla 
svého v Nise. Přijeli však knížata Bolek Opól&ký a Konrád 
Černý Olešnický, též poslové knížetstvi Svídnickěho, a slíbili 
učiniti králi poslušenství. 

Vojsko vypravené z Moravy do Rakous bylo mezitím 
hluboko vniklo v této zemi, a opanovalo velkou část krajin 
tamějŠíeh až k Dunaji, majíc za spojence v zemi samé prá- 
tely Oldřicha Eicingera, kterého byl arcikníže Albrecht dal 
zajmouti pro předešlé přátelské svazky jeho s králem Jiřím. 
■Jihlavxli zatím, když se druhé vojsko vedením Trčkovým po- 
ložilo nepřátelsky před jich městem (12 čvce.), zavřeli 
úmluvo, kterou slíbili poddati se králi; následkem čehož i toto 
vojsko dalo se na pochod do Rakous (23 čvce?). Tím však 
hned město, na dvě strany rozdělené, zase se zvrtkalo, a 
strana králi odporná obdržela vrch, osmělena jsouc ještě 
více novou pomocí, když přejal obranu města pán morav- 
ský Hynek s Bítova a na Coršteině, osobní krále Jiřího ne- 
přítel. Již po několika dnech musilo se proto vojsko Trčkovo 
vrátiti, a obehnalo Jihlavu znovu (před 2(i čvcem.). Král 

"1 Viz Bachmann. Urted. 961. 






Kniha IV. Oddíl první (láiHj-147d). 

Jíři v tom postavení věci no/držel se v Kladsku než několik 
diii, a již dne 26 července nacházel se na cestě do Prah? od- 
tamtud v Náchodě. Hledě válku v Kakousích věsti s plným 
důrazem, aby v ni dosáhl konce rychlého, vydal hned ndfud 
z Náchoda nařízeni k pánům a zemanům českým (2(5 čer- 
vence), 310 ) aby v den 10 srpna každý s třetinou lidi svých, 
S vozy, houf ničem i a jinými přípravami vojenskými dali se 
nalézti v ležení před Jihlavou, kamž mínil i sám přitáhnouti. 
Jíž nazcjtří potom byl na cestě své v Hradci nad l,nbi>»t 
(27 čvce.), a dne 28 července, patrně rychlou jízdou, přijel 
do Prahy; zdržev se pak zde jen 12 dni. vytáhl podruhé do 
pólo dne It) srpna. 

Zatím byl v Rakousíeh arcikníže Albrecht sebral svou 
vídenskou moc a vytáhl 8 ni od Korneuhurka proti taměj- 
šimu vojsku českému (11 srp.), kteréž bylo krátce předtím 
opanovalo městečko fíňllersdorf fusi tři míle odtud, cechové 
ustoupili před nim, zavřeni ve vozíeh, až k Lávě blíž pomezi 
moravského, vždy hotovi k bitvě, již se však arcikníže neod- 
vážil, Jihlava zatím byla úsilně, však marně dobývána, a 
setrvávala v obraně, i když král Jiří přibyl k vojsku, které 
se k rozkazu jeho ae všech stran sbíralo před městem. Král 
zdržel se tu dva dni a dvě noci ku přehlídnutí a spořádání 
vojska svého, kteréž brzy čítalo víc než 30.000 mužů. Všichni 
přednější páni češti nacházeli se při něm i též lid mést krá- 
lovských, bezpochyby také Pražané. Část vojska zůstavena 
jest u Jihlavy k dalšímu obléháoi města tohoto; s ostatním 
táhl král dále do Rakous. Dne 20 srpna nacházel se na po- 
chode tomto u Opálová, asi půl třetí míle cesty od Jihlavy ve 
směru ke Znojmu. Při vtrhnuli dalším do Rakous rozdělilo 
se vojsko na tři proudy; čímž arcikníže Albrecht obrO^eft 
aby ho s více stran dotírajíce aeobklíČili, dal se spěšně na 
zpátečně tažení; vojsku pak české, táhnouc bez překážky 
ku předu, hubilo v zemi daleko široko opél až k Dunaji, a 
oblehlo konečně město KremŽ (.1 září). 

Císaři Fridrichu*} vtrhnutí vojska českého do Rakous 
nebylo docela proti mysli. Bratr jeho Alhreoht, oQHMfci 



\"») tírv. Arch. C. VII, £88.] 






svými silami odolati, by] přinucen srovnati se 8 nim v mze- 1468 
při posavadní, tak že omluvou zavřenou již dne 21 srpna 
odřekl se Vidně, o niž dotud byl spor, a spokojil se pouze 
panstvím nad horními Rakousy. Následkem toho císař po- 
stavil se za prostředníka míru mezi nim a králem Jiřím. 
Umluven k tomu sjezd osobní císaře a krále v Korneuburce 
na den 16 září, a mezitím král Jiří zanechal obléhání Krem- 
že, i položil se s vojskem svým blíž ku Korneuburku u Šlo- 
kravg; když však císař, v rozhodnutích svých povždy vá- 
havý, v určitý den z příčin nám neznámých do Korneuburka 
nepřijel, táhl dále a škodil na půlnočním břehu Dunaje 
mimo Vídeň až k Asixtrnu. Tu teprv umluven nový sjezd 
mezi ním a císařem na ostrově mezi mosty přes Dunaj proti 
Vídni, kdež obadva panovníci s raddami svými se sešli dne 
25 září. Vyjednáváni mezi nimi skončilo se teprv dne 2 října 
smhtvou, dle které mocí výpovědi císaře Fridricha jakožto 
prostředníka arciknížata Albrecht i Sigmund uznali Jiřího 
za krále českého a císař sám slíbil rovněž zachovati se 
k němu, jak se od císaře Římského ku králi českému a 
k prvnímu kurfirstu říše sluší, a časem svým uděliti jemu 
léna spňsobem obyčejným. Král Jiří obdržel náhradu 
16.00(1 zlatých za peníze vydané z důchodů českých na místě 
rakouských na někdejší poselství do Francouz pro ne- 
věstu krále Ladislava: dále vyjednáno propuštěni Oldřicha 
Eicingera ze zajeti, a král m to slíbil odpuštění Ji- 
hlavským, když by se bez dalšího odporu poddali jemu na 
milosti) 

Po zavření této smlouvy král Jiří bez meskílní opustil 
Rakousy, rozděliv vojsko své ke zpátočnému taženi na 
čtvero proudů. Sám bezpocbyby nejkratší cestou se vrátil do 
Prahy, která pohřešovala přítomnost jeho asi dva měsíce. Jen 
Jihlura, setrvávajíc posavad v odporu tvrdošíjném, musila 
ještě déle byli obléhána, a vzdala se po velkých utrpěných 
škodách smhuou teprv dne íó listopadu. Král přijal město 
i nyní na milost bez ublíženi; toliko když i potom strhly se 
bouře proti konšelům nově dosazeným, musilo od nich užito 

["b) K tomu však srov. Arch. C. VII, 2-J5-226.] 






1458 býti přísnosti, tak že někteří z náčelníků povstání města proti 
králi trestání jsou na hrdle. 

Po odjezdu krále Jiřího z Kladska do Prahy účastníci 
spolku proti němu ve Slezsku byli drželi sjezd ustanovený ve 
Slřihomě (7 srp.), na kterém knize Jindřich filohovský co ná- 
čelník spolku. Vratislavští a jiní znovu .se zasazovali o spol- 
čení s Vilémem saským a radili ke sjezdu s ním ve Zhořelci 
neb jinde, ale biskup Jošt. Vladek kníže Těšínský, Konrád 
Bílý Olešnický a Svídničtí i Javorští byli proti tomu, a ra- 
dili k srovnáni se a králem Jiřím. Tím se spolek posaTWtni 
rozdělil, a zvláště mezi Vratislavskými a biskupem jejich Jo- 
štern byla z toho velká nelibost. Vratislavští a knížata, kteří 
drželi s nimi, měli brzy potom sjezd opětný v hubni (20 srp.), 
ku kterému však biskup a strana jeho nepřijeli. Opět jednalo 
se o zavření spolku s Vilémem; ale poněvadž se proslýchalo, 
že biskup a druzí již prý se s Jiřím smluvili, neodhodlal se 
sjezd ani na ten čas k ničemu. Ve Vratislavi obecný lid, roz- 
mrzelý z toho, jitřil se proti konserům, a vymohl, že zápis 
předešlý, dotud tajený, o nepřijetí Jiřího za krále pod žádnou 
výminkou musil býti vložen do knihy městské a vešel tudy 
ve známost obecnou. Již dříve měli Vratislavští posla svého 
u císaře Fridricha (15 srp.), hledajíce u něho ochrany, a zá- 
roveň byli tam i poslové knížete Viléma, kteří jednali s nim 
i bratrem jeho Albrechtem o pomoc k dosaženi trůnu českého; 
ale cisař choval se k tomu vlažně, Albrecht pak byl by rád 
viděl, kdyby mu Vilém zdvižením války proti Jiřímu byl uleh- 
čil od něho v Bakousícb, ale v tísni své vlastni jemu prospěti 
nijak nemohl. 

Když byl ujednán sjezd krále Jiřiho s císařem Fridri- 
chem v Korneuburce, páni čeští přítomní ve vojště v Rakou- 
sich, se Zdeňkem Šternberským v čele. psali z leženi svého 
u Štokravy (í) záři) Vratislavským a jiným městům slezským 
i hornolužickým i obzvlášť také knížatům, napomínajíce opět, 
aby se přiznali ku králi volenému a korunovanému. Z té pří- 
činy všichni účastnici předešlých sjezdů sjeli se ještě jednou 
v Lnlhii (25 září) krom biskupa .Jošt a, který se byl mezitím 
odebral do Ríina (15 záři), aby si zjednal naučení od dvoru 
papežského, jak by se dále měl chovati. Mínění byla opět roz- 



S. První iéla panování krále Jiřiho ;Há7— 1460). 297 

dílná. Vratislavští a knížata Zahanšťí promlouvali, že když '458 
Čechové zvolili si krále, slušelo by se Slezanům a zvláště kní- 
žatům jakožto stavu povýšenějšímu, zvoliti si také svého, roz- 
umějíce ovšem Viléma; ale druzí všichni uzavřeli vypraviti 
posly ku pánům českým s dopisem, jímž odvolávali se na 
první svou odpověd danou ze sjezdu Vratislavského, že pro 
nároky jiných na korunu Českou nelze jim nikoho za krále 
přijmouti, podotýkajíce, leč. by prý páni čeští dovedli nároků 
těchto je zbaviti a kdyby také papež uznal, že by zvoleného 
za pravého k řesf a ruského pána a krále míti mohli. Bylo tím 
tedy jasněji než prvotně vysloveno, kdo die mínění Slezáků 
mé] o právě ku koruně české rozhodnouti. Zahanstí a Vrati- 
slavští nechtěli k žádnému poselství svoliti, a odpověděli pá- 
nům českým obzvlášť toliko písemně (7 řij.). Zároveň Vrati- 
slavští opět poslali k císaři, k arciknížatům rakouským Al- 
brechtovi a Sigmundovi, též k Vilémovi a Fridrichovi sa- 
skému s oznámením, že přes toto naléhání Čechů nemíní uči- 
niti nic na ujmu jejich nároků, a že se nadějí proto pomoci 
od nich. Čisař nedal k tomu žádné ndpovtdi; druzí chválili do- 
bré úmysly Slezáků, ale vždy bez určitých zaslíbení. 

Páni Češti dali odpnvěd na poselství slezské teprv po na- 
vráceni svém z výpravy rakouské na sjezde r 1'raze (20 říj.). 
Pravili, že odvolávání se na nároky jiných vidí se jim směřo- 
vati jen ku průtahům; máli kdo jaké nároky na korunu, že 
se má obrátiti k stavům českým o to, jakožto ke hlavě, oni 
a král jejich že druhé v tom zastoupí; utíkání se pak ku pa- 
peži že jest zbytečné; neb že papež zajisté nikomu nemíní 
brániti, aby se zachoval dle práva a rádu; protož napomínali 
znovu, aby pamatovali na svou povinnost ku koruně; stavové 
čeští že nedopustí, aby kterak byla roztržena, jsouce tím ko- 
runě a králi povinni. Žádali přitom a konečnou odpověd do 
sv. Lucie. Když se poslové slezští s tímto oznámením písem- 
ným navrátili k domovům, Vratislavští ihned vypravili písaře 
svého Eschenloera ku knížeti Vilémovi (7 listop.), aby se 
s nim určitě smluvili o pomoc k hájení jeho práva, a o něco 
málo později vypravili knížata s nimi spolčení jiné poselstvo 
k němu za touž příčinou. Vévoda Vilém nacházel se tehdáž 
v Ausbochn, kdež slavena byla svatba dcery bratra jeho 



Fridricha s Albrechtem markrabím ImnuUm burským a pur- 
krabím Normberským. Eschenloer stihl jej již na zpátečně 
častě odtamtud v Bambcrce, a doslal za odpovědi Že mini 
jednati se Slezany osobně na sjezde s nimi; s poselstvem pak 
knížat smluvil se \ krátce potom \ Lipxlut. :iby sjezd ten držán 
hy] v Chotěbuzi dne 18 února přištího roku. Ve spoléhání na 
loto pomoc účastníci spolku slezského sjeli se brzy polom opěl 
V Luhui. odkudž odepsali pánům českým dne 6 prosinci", se- 
h-vávíijire při témž jak předešle, s doložením, že nebudoidi 
přitom zachováni v pokoji, budou žalovati na to všem kníža- 
tům křesťanským a Žádati od nich pomoci, aby zachováni bylí 
pří své cti a při poslušenství k církvi svaté Římské; také pak 
potom vyplavili po.*/// fc papeži, kanovníka Vratislavského 
Petra Hailenberka a panoše Matěje Unxue, se stížností na 
Cechy ( 1459 20 led.). Již však nyní města a knížeístvi Srkl- 
iiirkě a Jat-tjrxkř odepřeli svého svolení k onomu dopisu; a 
mezitím Šrxliiučslkli následkem dopisů pánů českých z ležení 
u xštokravy vypravili posly do Prahy k vyjednáváni, vyslovu- 
jíce ochotnost ku poddáni se slušným snúsobeni. když by jim 
zabezpečena byla ochrana proti Míšni; což ochotně slíbeno 
a propůjčena jim jistá Hnila na rozmyšlenou. Knižatňin 
slezským a Vratislavanům odpověděli nyní páni a /emane 
češti ze sněmu, který byl držán v Praze o vánocích, dopisem 
(27. pros.), jimž přísněji než dotud domlouvali jim. aby za- 
nechali dalšího vzpouzeni. 

Zaneprázdněni vojenská a jiná, která nastala králi Ji- 
římu hned po jeho korunování, zajislé přičinila mnoho, že 
za ten čas nemohl dosti pilo obraceti ku konečnému srovnání 
záležitosti církevní; ale hlavní příčina, pro kterou se doposud 
nic v ní neprospělo, záleželi! v jiném. Papeži Kalixtovi zvoleni 
Jiřího Poděbradského za krále nebylo proti nuslí, ač byl by 
si přál jak v Uhřich tak v Cechách, aby se volení nových 
králů po smrti krále Ladislava nebylo stalo bez všelikého 
spolupůsobení stolice papežské. Psal v tom smyslu dne 13 
května legatovi Janovi Garvayalovi do Uher, 81 ) ukládaje 

") Satis miramnr, quod cum regnn ITungariae cl Bohcmiae peculiarius 
siní beati Petři, ut nosti et antiqua gesta authentice docent, tam 
modíca menlin faeta fuerit mortuo icsc Ladislao -uper prnvisifine 






fi Prvni léta panování krále Jiřího (1457— 1460). 

jemu, aby nyni dle vši mužnosti své se vynasnažil o navra- 
cení Cechů k jednotě církve; neb jestliže kdy byl k tomu čas 
příhodný, nyni že jest, hledíc k osnbě nového krále, v jehož 
dobrou vůli papež doufal. Papež Kalixtus tehdáž ještě nevě- 
děl o korunování Jiřího a přísaze předtím učiněné. Na stíž- 
nosti Viléma saského proti povýšeni Jiřího Poděbradského 
odpověděl (17 kv.) napomínaje, aby pro nebezpečenství od 
Turků nerušil míru. nýbrž držel se pořadu práva, a slibuje 
zachovati se v tom dle spravedlivosti. Téhož času Kosmas 
Moithrnalxkti byl psal opět liokycanovi. žádaje ho, uby se 
vynasnažil o konečné vypravení poselstva do Říma i aby 
sám s ním přijel. Hokycana odepsal (30 kv.) úslužně jako 
předtím, že jest hotov k lomu. jestliže král jakožto pán jeho 
i stavově království k tomu svoli."") Králi vsak bezpochyby 
se nehodilo nyni právě spěchati a posláním do Říma, pokud 
nevěděl, jak bude dvůr papežský drtiti vykládali přisabu jeho 
o slíbeném poslušenství, a jak bude přijata žádosl jeho 
stvrzení kompaktát. Nicméně vypravil jisté posly o něco pn- 
zdéjij ale jak se zdá jen na přezvědění, ne k úmluvě. Rokycana 
na ten čas nebyl vyslán, ale psal o poslích těch již 10 června 
opět Ko.smovi Montserratekámu, žádaje, aby jim byl nápiuím- 
cen, a ubezpečuje, že shledá papež krále ke stolici papežské 
povolného a ve všech věcech nedle Boha ji Bvoínjíc3io. M J Opět 

ipsorum regnorum tle nostra et sedis aposlolicae aiietoritate. Nobis 
etiim etsi srala sil coruni felix coneordis el bona expedilio novae 
provisionis sivé electionis, [ion minus conservare cupimus et e* corde 
desideramus nostmm in praemissis el sedis .iposlolicae drcorem et 
superioři tate i n. Kaprmai I. 418. 

") .Nebo ač vuole byla by, ale aby(eh) k slolici apoštolské přisel do- 
konati, nenaležím, p.inĚvadž v ruku jsem najjasnřjsiulin kniežete boží 
milostí krále Českého Jií-ieho nynie korunovaného a jiných králov- 
stvie téhož páuov k rozkázánie. Jeho Jasnosti líbí-li se a mé od- 
pustiti k napřed doUVm': slolici ráčí, hotov jsem, a práci podnikmit 
neodnicrám.« Listii Rokycan o výdi nčkoliko do Říma nachováno jen 
V rukopise Kfižovníkii Pražských [XXII A 1| pohříchu toliko v pře- 
klade z latin v do fieíliny velmi neobratném, místy velmi téžko sroi' 
umitelném; \v. tohoto rukopisu vydány od Tobolky v uvedené svrchu 
práci str. 89 n.J 

Pf( Jakož moci stafie, pf kolen ie dává a dostatečnost má dosahuje, ve 
všech žádostech Otcovstvie Vašeho vedle Hoha a v Kristu Ježili 



300 



Kniha IV. Oddíl první (1436 -1478). 



zmiňoval se při lom o závistnících svých, a prosil, aby jim 
nebylo věřeno, maje přitom snad zvláště na mysli osočující 
dopisy doktora Vácslava z Krumlova.") Mimo to král asi 
téhož času ustanovil za svého stálého jednatele čili prokurá- 
tora v fiimě doktora práv Fantiva de Valle z Trogira v Dal- 
rnatii. Jaké však byly úmysly papeže Kalixta toho času v pří- 
čině žádostí českých, a zdali král Jiří nabyl jasnějšího světla 
o nich, nevíme dokonce. Známo nám toliko, že kardinál Car- 
attpal dopisem dne 9 srpna zaslaným do ítírna úsilně radil, 
aby v příčině kompaktát nebylo svolovánn k ničemu. Dopis 
tento byl však složen již po smrtí papeže Kalixta, o niž kar- 
dinál ještě nevěděl; bylf papež zemřel docela krátce předtím 
dne 6 srpna, a 19. dne téhož měsíce zvolen jest za papeže 
Eneáš Sylvius co Pius II. K němu král Jiří teprv kdysi 
v měsíci prosinci vypravil v poselství Jáva z Rabšteina pro- 
bošta Vyšehradského, mladšího bratra kancléře Prokopa, 
však jen aby dle obyčeje všech panovníků křesťanských učinil 
slavné přiznáni k němu jakožto k novému papeži se slibem 
poslušenství církevního. 

Vedle nejistého tohoto poměru k stolici papežské byla 
pozornost krále Jiřího toho času obrácena k bouřlivým událo- 
stem v Uhřích a v říši německé. Onde mladý král MaUás velmi 
záhy po svém dosazeni nepohodl se s předními velmoži apřá- 



mně se líbí svoliti a povoliti, a Najvyššie rozmnoí.iti rač tu dobro- 
tiví! vuoli v srdcí Vašeho Otcovstvie, aby když poslové královstvie 
od najjasnéjšícho krále Českého Jifi k stolici svale apoštolské přijeli 
by, milostivé byste jim přáli a dobrotivé, což by potřebovali, pomá- 
hali, vĚdúce bez pochybenu-. £<■ niijšvřtíjíi pupež nalezne neb shledá 
kniezat křesfanských, napřed povedeného krále českého stolici apo 
štolské povolného a ve všech vécech vedle Boha iie svolujícieho. 
fu Tobolky str. 44]. 
") List ten nesl do Říma Jindřich Rorau Často zminéný, který se tehdái 
vracel z Prahy. Rokyeana pravi to o ném v listé samém, přimlouvaje 
se zaň u Kosmy, aby mu byl nápomocen v jakýchsi pech, které byly 
odkázány do Říma. Kdy však poselstvo, o nérnž list eini i 
odjelo, není nám určitě známo. Nacházíme zprávu o tom teprv v do- 
pise sjezdu Luhenského k pánílm českým, ((rzaného dne 25 Září U5S. 
kdež praví se : »wanu die herren fursten, lande und stete undirricht 
sein, das des herrn konigs gnade von Během seine trellliche botschaft 
i hiligen vater (lem hobisle geschickt habe«. 




telenými s králem Jiřím, jichž pomocí byl dosáhl panství, i 
též s Jiskrou a jinými bojovníky Českými přebývajícími od 
delšího Času stále již v Uhřích. Tím samým zkalilo se přátel- 
ství mezi nim a králem českým. V" Němcích zase vypukla toho 
roku rozepře mezi markrabím Albrechtem, purkrabím Norm- 
bcrským a několika sousedními knížaty,' 3 ) zvláště kurfirstem 
Fridrichem falckým o práva zemského soudu Normberského, 
v jehož drženi byl Albrecht, Rozepře tato stala se vévodovi 
saskéniu Vilémovi překážkou, pro kterou se nemohl snadno 
nadíti pomoci proti Jiřímu od spřátelených knížat něme- 
ckých, zejména Albrechta a druhých knížat rodu brandenbur- 
ského. Markrabí Albrecht, s nímž byl někdy Jiří Poděbradský 
jako i s Vilémem samým ve přátelských spolcích, pohnul Vi- 
léma z té příčiny konečně i k vyjednáváni s králem Jiřím, ve 
kterém od obou stran přijat jest za prostředníka. Byl k tomu 
položen rok ve Wunsidli k 18 lednu roku 1459 a odložen potom 
jen o 1-4 dní do 2 unora. Král Jiří vypravil tam posly své dne 
21 ledna; sám pak druhý den potom (23 ledna) odjel z Prahy 
opět na Moravu z příčiny záležitosti uherské, na čas nepří- 
tomnosti své poručiv vládu královně Johanně. Téhož dne 
vydal před svým odjezdem kapitule Pražské stvrzeni privi- 
legií jejích dle obyčeje, jak všech starodávných vůbec, tak 
také zvláštních, kterými byl král Ladislav slíbil nezapisovati 
budoucně nikomu statků kostela Pražského a dal kapitule do- 
volení statky zapsané vykupovati od držitelů. 

Rozepře mezi Matiášem Korvinem a velmoži jemu od- 
pornými byla již tak daleko zašla, že jej mínili zbaviti pan- 
ství a vyhledávali k tomu nejspíš pomoci od krále Jiřího, ano 
měli úmysl povolati jeho na trůn ; když pak on nejspíš toho 
se zpěčoval, klonili se k císaři Fridrichovi, kterýž dychtiv jsa 
skutečně dosaženi království uherského, rovněž hleděl k tomu 
získati přátelství krále českého. To byla bezpochyby příčina, 
za kterou král Jiří po příchode svém na Moravu odebral se 
na některý čas do Znojma a tam měl tajné vyjednáváni s posly 
císařovými. Nedlouho potom protivníci krále Matiáše, Ladi- 
slav Oára, Mikuláš Lljlaki, jehož dcera byla zaslíbena s sy- 

") Dobytím hradu Widdern od Albrechta dne 29 Čv. 1458. 



m-i Kniha IV. Oddíl první (1488—1478), 

není krále Jiřího Jindřichem, a jíní měli sjezd ve Kysku, na 
kterém dm' 17 iinora císaře Fridricha III zvolili sobě za krále, 
Král Jiří držel mezitím na Moravě sněm v Olomouci, na 
kterém stavové této země jemu povolili berní jednoho úroku 
podobným spůsobeni jako před pěti léty stavové Čeští králi 
Ladislavovi (!í un.): pobyv pak také některý éas ve Hradišti a 
v Brně, zajel potom ku konci měsíce února do Kladska. 

Vyjednáváni na sjezde YVunsidely-kém, který mezitím byl 
držán. nevedlo ku konci, protože knížeti Vilémovi patrné 
nechtělo se ještě upustiti ode všeho úsilí o obdržení koruny 
české. Markrabí Albrecht, který byl prostředníkem, uznal, w 
poslové obou stran neměli dostatečného ptnomocenství, smlu- 
vil však jiný sjezd v Chebe, ku kterému měl krái Jiří přijeti 
osobně, vévodové pak saští ohadva měli dáti poslům čili rad- 
dám svým plnou moc (14 un.). Vévoda Vilém hned potom se 
odebral ke sjezdu umluvenému se Slezáky do Chotěbuze, ku 
kterému kmín účastníků spolku slezského najíti se dali i kra- 
jané a poslové měst hornolužických přes to. že byli již v úmlu- 
vách předchozích s králem Jiřím (18 un.). Vévoda Vilém žá- 
dal na sjezde tomto, aby jej stavové slezští a lužičtí přijab 
prostě za pána, slibuje jim co takový plnou ochranu. Toho 
se knížata a stavové přítomni při vsi nenávisti Vratislavských 
a jiných proti Cechům a králi Jiřímu předce posud odvážiti 
nechtěli. Zůstávajíce vždy jen přitom, že před rozhodnutím 
o nárocích na korunu českou s více stran činěných žádného 
za pána přijmouti nemohli, podávali knížeti toliko spolku 
k hájení jeho nároků ; což Vilémovi v teplejším stavo věci jíž 
nestačilo. Umluven sic ještě opětný sjezd tudíž ve Chotěbuzi ke 
dni 1 května, do kteréhož času Slezáci měli se ještě jednou 
uraditi mezi sebou; ale kníže Vilém, nemoha se bezpečiti na 
rozhodnější chování jich. inusil tudy opravdověji pomýšleti 
na srovnání s králem českým; a další běh věcí ve Slezsku tím 
více jej musí! k tomu nakloňovati. Hned po příjezdu krále 
.Jiřího do Kladska předně Bolek kníže Opólský, který se 
spolku proti králi nebyl účastnil, učinil jemu tudíž přísahu 
(1 břez.), a přiklad jeho následoval krátce potom Konrád 
Černý Olešnický. Bratr téhož Konrád Bílý. nakloňuje se k té- 
muž, jednal jiŽ dne 2 března s Vratislavskými, pokoušeje se 






(i. První léta panováni krále Jiřího (1457—1160). 



přemluviti je k smlouváni, ač darmo; stavový knížetství Svíd- ! 
nického a Javnrského vyjednávali s králem zjevné, na spolek 
nedbajíw, a nedostavili se k opětnému njpzdu v hubni, který 
byl držán dne 12 března. Nepořízeno na něm nic, než že polo- 
žen jiný sjezd v Lehnici ke dni 28 března. K tomu pak ke 
všemu nahodila se právě íehdáž jiná věc králi Jiřimu nemálo 
prospěšná. 

Papež Píns II byl nastoupil na vysoké důstojenství své 
s velkými záměry, hledě povznésti moc stolice papežské jak 
nejvýše možná dle přikladu slavných předchůdců v minulých 
stoletích. Jeden z prvních jeho skutků v tom směru byl, že 
položil všem mocnářům křesťanským sjezd, na kterém se říze- 
ním jeho osobním mělo jednati o společné válečné předsevzetí 
k odraženi moci turecké. Jako jiné panovníky pozval k tomu 
i krále Jiřího bullou danou dne 15 záři roku 1458,"") ve které 
nazýval jej dle slohu obyčejného „synem svým v Kristu nej- 
milejším" i chválil jej zcela týmiž slovy jako i krále francouz- 
ského Karla VII, že byl „vždy jmín za kníže zbožné a ctitele 
viry a náboženství obzvláštního". Podobným pak spůsobem 
psal mu opět dne 20 ledna 1459, když se chystal na cestu 
z fiímu ke sjezdu onomu, jemuž mezitím byl určitěji položil 
místo v Maitítti. Bulla první byla zaslána cisaři Fridrichovi, 
aby ji zaslal králi dále. uechtělli by proti tomu co namítati; 
druhý dopis šel prostředkem kardinála Carvayala, kterýž jej 
odeslal králi z Budína dne 20 února. Obyčejná váhavost cí- 
saře Fridricha nejspíš byla příčinou, že se první bidla pape- 
žova dostala králi Jiřímu teprve v Kladsku asi na začátku 
měsíce března. Král dal opisy zastati do rozličných měst ve 
Slezsku, a poslal také svého hejtmana Kladského Hatntše 
z Warnsdorfa, kterýž bullu opsanou ukázal nejprv ve Vrati- 
slavi osobně raddě městské, potom též Svídnickým a Javor- 
ský na sjezde k tomu svolaném ve ťrciburce, napomínaje, 
aby se přiznali ku králi, jejž papež a císař zjevně za krále 
uznávají (13 břez.). Účinek toho byl v celém Slezsku veliký; 
jen VratislavMí nedali se pohnouti, nýbrž zaslali za přede- 
šlými posly svými do fiíma dopis ku papeži, kterým vyslovo- 

["■) Vydaná v Arch. Č. XV. 221 n.| 






304- 



Kniha IV. Oddil prví 






váli podivení své nad laskavým zněním bully, jako nevěříce 
v pravost její. vášnivě tupili krále cn kacíře, nepomíjejíce při- 
tom Rokycany, představovali nebezpečenství, že povýšením 
Jiřího kacířství vezme pochop k síření se většímu než dotud, 
a žádali rady a pomoci, aby byli zachováni při své stálosti ve 
víře a chráněni od útisku, nechtice se poddati, pokud by 
o právu ku koruně nebylo od papeže rozhodnuto (21 břez.). 
Brzy potom spolčení knížata a stavové drželi .sjezd výše ozná- 
mený v Lehnici (28 břez.); zároveň však Svídničti a Javorští, 
města i krajané, měli sjezd zvláštní v Javore, kde usnesli se. 
budeli Jiří nebo poslové jeho připuštěni ke shromážděni Man- 
tuanskému, že jej přijmou za krále, í oznámili to sjezdu 
Lehnic.kému. Druzi pamatovali je na závazek spolku, ve 
kterém vždy setrvati mínili; ale aby jich docela od sebe neod- 
razili, přivolili velice proti mysli Vratislavským, že i oni ho- 
tovi jsou Jiřího za krále přijmouti, budeli mu koruna přisou- 
zena papežem a sborem kardinálů. Poněvadž mezitím Sesli- 
městšií (horní Lužičané) po projití lhůty jim určené do 1 břez. 
nebyli přijeli do Prahy, omlouvajíce se nepřítomností králo- 
vou tudíž, psáno jím bylo z Kladska od nejvyšších úředníků, 
kteří se nacházeli při králi (16 břez.), aby najisto dostavili se 
do sv. Jiří. I oni nicméně poslali své ke sjezdu tomuto do 
Lehnice, ale spatřivše zmáhající se různicí mezi společníky 
slezskými, nepřistoupili k usnesení jejich, nýbrž uzavřeli při- 
znati se konečně ku králi. 

Král Jiří byl mezitím již asi za svého přebýváni na Mo- 
ravě svolil ke sjezdu v Chebe, na kterém se mělo jednati 
o srovnání s Vilémem knížetem saským; a poněvadž také 
Fridrich kurfirst falcký, protivník Albrechta brandenbur- 
ského, vyhledával přátelství s králem, byl ujednal také s ním 
osobní sjezd v témž městé. Den sjezdu byl ustanoven na 
8 dubna; a protož král, nechav na ten čas věcí slezských běžeti 
svým během, již některý den ve druhé polovici měsíce března 
odjel z Kladska, a navrátil se do Prahy. Zde čekalo naň rov- 
nání věcí nemilých mezi stranami náboženskými. Děkan 
Pražský Vácslar z Krumlova, doktor práv a od více let již ad- 
ministrátor arcibiskupství strany pod jednou, když přejetím 
dopisů jeho do Říma výše zmíněným brojení jeho i 



ho proti Roky- 



. První féta panování krále Jiřího ,1457 — 1-170). 305 

canovi bylu níi ěa.s přetrženo, již kdysi předešlého roku, bez- H6 S 
pochyby ještě za života papeže Kalixta byl se osobně vydal 
na cestu ke dvoru papežskému, a tam od nového papeže Pia, 
jemuž dřivé již byl osobně znám, sotva tri neděle po jeho 
zvolení obdržel bullu (11 září), kterou nově mimo předešlé 
zvolení od kapituly nyní papežem samým jmenován jest ad- 
wUiistraforem arcibiskupství Pražského. Bylo ío nejspíš dle 
Úmyslu papeže Pia, že se nově stvrzený administrátor na zá- 
kladě této bully pokládal za zmocněna k správě arcibiskup- 
ství nejen nad duchovenstvem strany pod jednou dle pro- 
zatímního tehdejšího zřízeni, nýbrž nad celou zemí a k tomu 
smyslu snad také vykládal sobě potom povšechné stvrzení pri- 
vilegií kostela Pražského králem Jiřím dané dne 23 ledna 
roku 1459. Když záměry tyto. nevíme jakým spůsubem, po 
odjezdu krále Jiřiho do Moravy vystoupily na jevo, strhnul 
se z toho rozbroj v lidu Pražském, o němž konšelé bez meškáni 
dali oznámiti králi do Kladska/') Po příjezdu jeho do Prahy 
jednalo se o fo před králem ve slyšení zástupců obou nábo- 
ženských stran, kdež zejména purkmistr Staroměstský odpo- 
roval platnosti bully papežské a žádal krále za ochranu při- 
jímajících pod oboji, stojících pod poslušenstvím Rokycany 
io zvoleného arcibiskupa, dle přísahy jeho; naproti tomu 
Zdenek Konopiětský ze Šternberka v ěele panstva strany pod 
jednou rovněž upomínal krále na slib jeho o zachování svo- 
body jejich náboženství. Král odpověděl mu, znaje se k tomu 
ovšem, že slíbil stranu pod jednou chrániti, ale neméně že 
povinen jest zachovati stranu pod oboji při právích a svobo- 



) Nemámí' o tom poiiHchu jiné než velmi kusé správy u Eschrnloera . 
toliko v pozdějším, ménĚ hodnověrném sepsáni néiuerkím pne. 76 
dass zu Prape ein schwerer jiezog unter dem volke zwisehen den 
christen und ketzern entsLunde von der řfeistlichkeit wrgen, dasa aurh 
etliche erschlapen wurden*. Žeby byl král Jití na zprávu o tom náhle 
odjel /, Kladska do Prahy, a že líni Vratislav byla uchránřna útoku 
od nčho, jak Eschenloer dále vypravuje, zdá se bíti pozdejřl jeho 
smyšlenka. Král Jiří upihíH' tehdťiž ve Kladsku žádných pHprav 
kterých by bylo bývalo potřeba k začetí války ve Slezáku ; den pak 
oiljezdii jeho z Kladska byl nejspfj u -8 ta noven již asi !) Března, kte- 
réhožto dne psal Janovi z Roaenberka, že mínil býti 4 Dubna v Plzni 
na cestě ke sjezdu Chebskému. Viz Arehit český V 919, 

Tomrk, Oéjeiiis Prahy, clil VI. 2. vyd. 20 



306 Kniha IV. Oddíl první (1436—1478) 

14&3 dách jtíjícli, a že mini státi jí v slibu a závazku svéim s ) Záměr 
kapituly Pražské, ano beze vši pochybnosti také papeže Pia, 
aby krátkým spů sobem odstrčili mistra Jana z Rokycan od 
správy duchovenstva strany pod oboji, zůstal tudy překažen. 
Pobyv v Praze bezpochyby jen málo dni, nacházel se 
král Jiří již dne 4 dubna na cestě ke sjezdu Chebskému 
v Plzni. S ním jel syn jeho Viktoria, a v průvodě nacházeli 
se všichni znamenitější páni čeští. Dne 7 dubna vjel slavně do 
Chebu, a nazejtři (8 dub.) přijel tam Albrecht brandenbur- 
ský jakožto prostředník ke srovnáni s knížaty saskými, o dva 
dni pak později také kurfirst Fridrich falcký. Nepřátelství 
mezi těmito dvěma knížaty usnadnilo králi jednání s jedním 
i druhým, protože každý se bál, aby ho protivník nezískal ke 
své straně. Tudy již dne 15 dubna byla zavřena smlouva mezi 
kurfirstem falckým a králem českým o obnovení starodáv- 
ného přátelství mezi jich zeměmi. Kurfirst Žádal, aby do ní 
pojat byl také přítel jeho Ludvik vévoda bavorský na Lands- 
hutě; k čemuž nepřišlo na ten čas pro některé nesnáze mezi 
ním a králem českým ; ale ujednáno, aby byl o to zvláštní sjezd 
v Praze prostřednictvím kurfirstovým. Hned potom stalo se 
také dohodnutí o smlouvu s Vilémem i Fridrichem knížaty 
saskými, následkem čehož nejprve Vilém (18 dub.), o několik 
pak dní později také Fridrich (22 dub.) osobně přijeli do 
Cheba, přivítáni jsouce se vší ctí, k tomu potom také mar- 
krabí Albrechta starší bratr kurfirst Fridrich brandenburský. 
Tu konečně dne 25 dubna dokonány jsou smlouvy o všecky 
starší í novější různice mezi knížaty těmito a korunou če- 
skou. Vévoda Vilém předně se vzdal ve jménu svém i man- 
želky své Anny a potomků svých všelikých nároků na králov- 
ství české a země k němu přivtělené. Naproti tomu král Jiří 
zanechal v držení Fridricha i Viléma saského všech spor- 
ných dotud hradů a panství v Míšni a Durynskn co lén od 
koruny české; knížata pak odřekli se Mosta a Oseká i Duch- 
cova se vším, co v zemi české samé na jižním svahu Krušných 
hor měli do té doby ve své moci. Nadto však umluvena jest 
dvojí svalha mezi rodinami krále Jiřího a knížat saských, tak 



*") Jediná zpráva o tom u Cochlaea pag. 415 jesl laké došli chatrná 




6. První léta panování krále Jiřího (1457-1468 307 

totiž že syn Jiřího Hynek zaslíben s Kateřinou dcerou Vile- 1459 
movou a dcera Jiřího Zdena s Albrechtem synem Fridricha 
saského. 8Sa ) Ačkoli nevěsty obě byly ještě příliš mladé, měly 
svatby slaveny býti ještě téhož roku o sv. Martině, k čemuž 
umluven sjezd opětný ve Chbě. Dále zavřen stálý spolek 
obranný mezi Čechy s jedné strany a oběma knížaty saskými 
s druhé strany, též pak spolek přátelský mezi králem českým 
a všemi čtyřmi bratřími brandenburskými, totiž kurfirstem 
Fridrichem a druhým Fridrichem markrabím v Branden- 
burku i Albrechtem a Janem purkrabími Normberskými. 88b ) 

Úmluvami těmito Chebskými byl učiněn konec všeliké 
naději odporné strany ve Slezsku, kterou mohla dotud míti, 
v pomoc od knížat saských. Vévoda Vilém vyžádal na králi 
Jiřím toliko, aby těm, kteří se ho byli ve Slezsku přidrželi, 
nevzpomínal toho ničím zlým, když by se navrátili ku poslu- 
šenství, i aby je zachoval při právích a svobodách starodáv- 
ných; hned pak po zavření umluv vypravil z Cheba některé 
raddy své spolu s raddami Albrechta brandenburského ke 
sjezdu do Chotěbuze k tomu času položenému, aby knížatům 
a stavům slezským tam shromážděným oznámil tyto úmluvy 
a je napomenul ku poddání se králi. Sjezd však, obdržev 
zprávu o úmluvách Chebských již něco dříve, rozjel se, ne- 
chtěje poselstva tohoto čekati. Vévoda Vilém nicméně vy- 
pravil ještě i potom jiné poselství do Slezska k témuž účelu, 
a žádal krále (15 kv.), aby poshověl k tomu ještě do sv. Jana 
křtitele. 

Krátce před tímto sjezdem Chotěbuzským měli účastníci 
spolku slezského sjezd v Lubni (21 dub.), na kterém většina 
opět učinila usnesení, které by bylo knížeti Vilémovi nepro- 
spělo. Svídničtí a Javorští, s nimi pak také Konrád Bílý 
Olešnický odhodlali se totiž psáti již přímo Jiřímu co králi, 
žádajíce s odvoláním na papežskou bullu heitmanem Klad- 
ským jim ukázanou, aby jim popřál lhůty do rozeznání 
o právo jeho ku koruně na sjezde Mantuanském. Náčelník 

88 a) [Zdena byla předtím (prostřednictvím markrabí Albrechta branibor- 
ského, srvn. svrchu str. 239) r. 1454 zasnoubena Fridrichovi Břež- 
skému; srvn. Arch. C. XV, 214.] 

f 88 b) Srvn. Arch. C. VII, 228.] 

20* 



30tí Kniha IV. Oddíl první (1436— 1418). 

spolku Jindřich Hlohovský. knížata Zahansti a kněžna Leh- 
nicka psali týmž spůsobem' ne sice králi, ale pánům českým. 
Po zprávě však o úmluvách Chebských, která jich došla 
v Chotěbuzi, drželi společnici ještě jednou sjezd v Lubni, na 
kterém se objevila úplná změna ve smýšlení většiny. Javoršti 
a Svídničtí oznámili krátce, že se králi poddají, a vypověděli 
další účastenství ve spolku; Jindřich kníže Hlohovský vzdal 
se náčelnictvi, a dal se u vyjednávání s králem prostředkem 
Jana z Rosenberka, který měl dceru jeho za manželku; spo- 
lek byl tím roztržen, a jen Vratislavští, s nimi pak Baltazar 
z knížat Zahanských. nechtěli vždy upustiti ím! svého odporu. 

Král Jiří zdržel se po úmluvách s knížaty ještě více dni 
v Chebe, tak že se teprv dne 9 května nacházel na cestě 
zpátečně do Prahy v Žaici."' 1 ) V Praze přijeli ke dvoru jehn 
brzy potom raddovč Ludvika vévody bavorského i raddové 
jnlrkrnhi Fridricha co prostředníka k zavření smlouvy s Lud- 
víkem dle ujednáni v Chebe. Vévoda Ludvík nacházel se 
8 korunou českou v podobné rozepři jako předtím knížata 
saští o některá panství mimo hranice země české ležící; a ne- 
docílila se ani tentokráte srovnání o ne; následkem čehož král 
Jiří po marném vyjednáváni vydal obecný zákaz, aby nikdo 
z Cech nevstupoval do vojenské služby u Ludvika, a kteři 
u něho byli, aby se navrátili (29 kv.) a0a ) Vévodovi bylo to 
velice na ujmu pro nepřátelství, které měl s Albrechtem bran- 
denbuiským vedle Fridricha falckého, i také pro rozepři s cí- 
sařem o město Donauwortb, kterého se byl před nedávném 
zmocnil proti právům říše. Téhož asi času vykonali v Prajs 
měšťané Chebští přísahu králi Jiřímu, ku které byli od po- 
čátku ochotni, ale nestalo se to dotud pro častá vzdálení krá- 
lova. Též učinili někteří sousedé říšského města Normberku. 
kteři drželi léna od koruny české, a rovněž mnozí hrabata a 
jiní šlechtici němečtí z Frank, z Durynk a z Míšně, kteří sp 
v tom až do umluv Chebských rozpakovali. 

Vratislavští v zarytém odporu svém proti králi Jiřímu 

,B ) Jest sice listina krále Jiřího daná dne 29 Dubna v Praze (viz Arehk 
český IV. 48). ale patrní vydaná z Prahy za nr-přiioninosti jeho, jatí 
se stávalo došli často. 

| 8 "a) Srvn. k tomu Arch. 0. VII, 229]. 






skládali naději svoa ještě ve dvůr papežský, ne beze vší pří- 
činy. Papež Pius 11, ač byl z počátku dle příkladu předchůdce 
.svého Kalixta bez rozpaků uznal Jiřího za krále, zdá se že 
později, bledě na nesnáze jeho se Slezáky a knížaty saskými, 
počal se oddávati jinému smýšlení, doufaje snad užitiin ne- 
snázi těch skloniti krále k větši povolnosti k stolici papežské 
ve věcech náboženství. Přiznání se krále Jiřího ku poslušen- 
ství jeho jakožto nového papeže bylo poselstvím Jana z Rab- 
ileimt vykonáno v Římě dne 9 března. Papež hned tehdy se 
choval pochybně. Na průvodním liste vydaném poslům ke 
zpátečně cestě, ve kterém jmenováni byli posly „krále če- 
ského", napsal opravu, nazývaje je posly ..královuhi českého", 
jakoby Jiřího za krále neuznával. Brzy potom vyjel z Říma, 
ubíraje se ke sjezdu Matititnvslithmi, na kteréžto cestě však 
delší čas zdržel se v Sieně. Tam přijeli dne 1 dubna poslové 
spolčených knížat slezských a města Vratislavě, a měli již dne 
3 dubna slyšení soukromé, potom dne 9 dubna veřejné, ve 
kterém přímo žádali, aby papež zvolení a korunování Jiřího 
za krále, jakožto nezákonné, prohlásil za neplatné a vzal je 
proti němu ve svou ochranu. Dne 14 dubna dostali odpovědi, 
která se dosti shodovala s přáním jejich. Papež pochválil 
branný jejich spolek, a povzbuzoval je k setrvání ve víre a 
v poslušenství k stolici papežské i v odporování protivníkům 
církve; ve kterémžto smyslu dal potom také psáti jak Vrati- 
slavským tak všem jiným tehdejším účastníkům spolku kaž- 
dému obzvláště (19 dub.). Zároveň psal pánům českým strany 
pod jednou (19 dub.), jmenuje mezi nimi na přednim místě 
Jana z Rosenbcrka, Zdeňka Šternberského, Jindřicha z Mi- 
ehalovic a Zbyňka z Hasenburka, oznamuje jim, jaké stíž- 
nosti naň vznesli poslové slezští o neřestech na ujmu víry 
a řádů kostelních v zemi české panujících, a vyzývaje, aby 
Jiřího, jejž za svého pána mají, napomenuli, by se měl na po- 
koji, až by o rozepřích ve království povstalých jím, papežem, 
rozhodnuto bylo na sjezde v Mantui, oni pak sami aby v Če- 
chách ani ve Slezsku nečinili žádných příkoří aniž komu ji- 
nému (totiž ovšem králi) činiti jich nedopouštěli. Že hyl pa- 
pež předtím psal .Jiřímu co králi, vymlouval v soukromé roz- 
pravě s posly slezskými, že se stalo jen jaksi omylem a pře- 



310 Kniha IV. Oddil první (1436—1478). 

hlidnutím; přiznání se pak Jiřího ku poslušenství po poslich 
jeho do Říma že neodmítl v naději na obráceni se Čechů. Ač- 
koli dopisy papežovy došly do Slezska teprv po velké změně, 
která se tam stala následkem umluv Chebských, a když bran- 
ný spolek slezský, jejž papež chválil, byl se již roztrhnul, nic- 
méně ve Vratislavi spůsobeno jimi velké rozčilení, tak že 
proti lepší rozvaze mužů opatrnějších, světských i duchov- 
ních, nátlakem chátry pobuřované kazateli vášnivými a ji- 
nými lidmi lehkými uzavřeno i nyní setrvati v odporu, a ko- 
nány jsou proto přípravy k obraně města. 

Král Jiří po svém navrácení do Prahy, neli hned 
k Cheba, psal papeži dříve, než mohl míti zprávu o změně 
v jeho chováni,"") oznamuje jernu své srovnání s Vilémem 
saským a ostatní přátelské smlouvy v Chebe zavřené, jakož 
i úmysl svůj, že pošle ke sjpzdu do Mantue. stěžuje však sobě 
při tom na odpůrce své ve Slezsku. Již tehdáž, ve první po- 
lovici měsíce května, jednalo se po poslích i psaních opět mezi 
králem českým a císařem Fridrichem o záležitost uherskou. 
Císař, začav o trůn uherský s Matiááem Korvmem válčiti, 
čehož neschvaloval jemu papež pro nebezpečenství od Turků, 
vyhledával opět pomoci od krále Jiřího, podával mu za to 
slavného udělení léna na království české i jiných výhod, a 
zval jej k osobnímu sjezdu v některém místě v Rakousích blíž 
hranic moravských. Králi nmsilo se získáni přátelství s císa- 
řem vidět býti lim důležitější, když spatřil, kterak se papež 
klonil ke straně jeho protivníků. Nejprve vypravil v měsici 
červnu toliko posly k císaři ; později však odebral se kdysi na 
začátku měsíce července sám do Brnu, kdež se mel státi po- 
kus prostřednictvím jeho o srovnání mezi císařem a Matiášein 
Korvmem. Papeži mezitím následkem dopisu jeho k pánům 
českým odepsal, dávaje znáti, že neuznával práva stolice pa- 
pežské k rozeznání soudnímu o jeho právě ku koruně, při 
čemž sliboval opět vypraviti posly ke sjezdu Mantuanskému. 
s výmluvou, že osobně přijeti jest mu nemožno právě pro ne- 

*°) Psal mu o pořízeni posli! slezských u papeže v Sienř Kantin dne 
30 Duhna, nejsa však sám zpraven úplné dle pravdy. Víz Palackého 
Urkd. 100. Obsah dopisu křídová známe z odpovMi papežovy dané 
v Manlui dne B Června {u Eschenloera latinského 47f. 




6. Prvni léta panováni krále Jiřího (1457—1460). 3H 

snáze ve Slezsku. 01 ) Dřivé však než toto jeho psaní došlo do 
Matitue, kamž mezitím papež dojel dne 27 května, přišly do- 
pisy nové od papeže ku králi i ku knížatům i městům slez- 
ským jemu protivným. Spřátelení krále Jiřího s knížaty ně- 
meckými i nebezpečný stav záležitosti uherské spůsobily pa- 
trně zase změnu ve smýšlení papeže Pia. Již psal králi Jiřímu 
(8 ěv.) opět co nejmilejšímu synu v Kristu, chválil jeho vý- 
tečné vlastnosti, jevil radost svou z přátelských svazků zavře- 
ných v Chebe a naději z toho, že král nyni volněji než dotud 
bude moci propůjčiti se k obraně společné křesťanstva proti 
Turkům; horlivě přimlouval mu, aby osobně přijel do Man- 
tue; tím že se zavrou ústa utrhačů jeho a zahanbeni budou; 
pakli by to však nebylo možné, ubezpečoval, že poslové jeho 
přijati budou laskavě a Čestné; konečně o nesnázích ve Slez- 
sku ujišťoval, že se dějí nejen bez vůle nýbrž i bez vědomí jeho. 
Psaním ke Slezákům (9 čv.) vyslovoval nelibost svou z různic 
mezi nimi a králem, jakožto Škodlivých pro nebezpečenství 
od Turků, a napomínal je, aby vypravili posly své do Mantue 
8 dostatečnou moci; neb že o to píše též králi a mini se tu po- 
kusiti o zjednání pokoje a svornosti mezi nimi. 

Dopis tento zdá se že došel do Vratislavě o něco dřivé, 
než se dopis ku králi dostal dn jeho rukou, poněvadž bezpo- 
chyby musil z Prahy teprv zaslán hýti za ním do Brna. Kon- 
šelé Vratislavští, otevřevše list, zaslali spěšně přepisy kní- 
žatům, kteří s nimi prvé byli ve spolku, a žádali jejich rady. 
Všichni odepsali, poněvadž papež sám napomíná k pokoji, že 
míní vejíti v pokoj s králem; ale Vratislavská obec nechtěla 
rady takové slyšeti, a vzala konšely k tomu se klonicí v neli- 

") O obsahu tohoto psaní můžeme souditi jen z odpovědi papežovy 
k nfmu dnu 19 Srpna ti Eschenloera latinského 60. Srovnali s Um 
sluší psaní Vratislavských ka papeži dui* 33 Července v Markgrafovč 
Politiscke Corresponůettís Breskuu, kdež praví o králi Jiřím : Hic 
postquam literis Reatittidinis Veslrae dominis baronibus regní Bo- 
hemiae directis requisítus íuisset ad unionem, pacem et concordiara 
amplectendas, bis quae quieti et tranquíllitati obessent (sic) rejectis 
et ut super erroribus et defectibus in ipso regno exortis Bealitndinís 
Veslrae in diaeta Marituana gerfndae inleiidenH decisioni, parere recu- 
savit. A dále: Audet enim dicerc. quod super regnu et ejus juribus 
seque esse ropem, millius ti>neatur sutire cognilionem. 






312 Kniba IV. Oddíl první ] 436— 1478). 

bost; byf chtě) papež i císař, pravili, že nepřijmou kacíře Ji- 
řího za krále. Uzavřeli však konečně poslati do Mantue tile 
vyzváni papežova. Zrovna toho času král Jiří, když žádné 
předešlé napomínání nřtnělo účinku a také vyjednávání kní- 
žete Viléma saského, k němuž byl vyžádal lhůtu do sv. Jana 
křtitele, nevedlo k cíli, uzavře! proti zatvrzelým protivníkům 
svým ve Slezsku užiti některých prostředků přísných. Z roz- 
kazu jeho Hanit* z Warngdorfa, heitman Kladský a s nim 
210 panoší a zemanů ve službě králově dne 13 července za- 
slali odpovědné Ušly své do Vratislavě, ne proti obci, ale proti 
všem duchovním osobám města tohoto, protože vášnivým ka- 
zatelům tamějším na předním místě přičítáno bylo rozeštvání 
chátry Vratislavské; hned pak naze j tří potom časně z rána 
jjočalo se z hrabstvi Kladského pálení, hubeni a loupení na 
statcích duchovním těmto náležejících (1.4 čvce.). Vratislavští 
však se duchovenstva ujali, a vypravili lid svůj do pole k vál- 
čení s lidem královským. Zatím král Jiří, obdržev řečený 
dopis papežův, opět poslal přepisy jeho knížatům a městům 
slezským na důkaz, že jest od papeže uznáván za krále; a 
účinek toho byl rozhodný. Již dne 1S července Javorští a 
SvídniČti poslali přepis obdržený Vratislavským s návěštím, 
že míní přijmouti Jiřího za krále bez dalších odkladů. Dne 
25 července knížata slezští drželi sjezd v Olarě, na kterém 
všichni vyjma Baltazara Zahanského uzavřeli učiniti taktéž. 
Obeslavše Vratislavské ke sjezdu teprv po tomto usneseni, 
oznámili poslům jejich z konšelů i z obce úmysl svůj s napo- 
mínáním dňtklivým, aby se králi rovněž poddali, nechtili ode 
všech druhých zůstati opuštěni. Poslové odpověděli k tomu 
dosti vzdorovitě, a obec po vyslyšeni zprávy jejich setrvala 
v odporu. Aby město nemohlo býti přemoženo hladem, uza- 
vřeli Vratislavští poslati ku králi pal ski' mu s prosbou, aby 
nezavíral dovozu obilí k nim, zároveň pak aby jim nebránil 
i najímání žoldnéřů v zemi své. 

Knížatům slezským na sjezde v Olavě bylo již známo, 
že minii císař Fridrich vykonati slavné uděleni léna Jniiun, 
k čemuž ujednán byl osobní sjezd jeho s králem v Brně. Císař 
dle úmluvy o to přijel dne 30 července do Brna, kdež přijat 
jest se slávou velikou. Hned nazejtří potom (31 Čvce.) zasedl 



v majestáte na rynku Brněnském, kdež Jiří jakožto kurfirst MS? 
říše německé učinil jemu přísahu obyčejnou a přijal od něho 
korouhve země české a druhých zemi ku koruně přisluseji- 
cich, potom pak přede vším lidem posazen jest na pravici 
císařově. Král Jiří dal o loni ještě téhož dne zprávu písemnou 
purkmistrům a raddám Starého, Nového i Menšího měst 
Pražských, jakož těm kteří zvláštní radost z toho měli, aby to 
oznámili jiným všem městům koruny (31 čvce.). V Brně na- 
cházeli se již dříve u krále Jiřiho poslové krále Matiááe, který 
byl přijal prostřednictví jeho v rozepři s císařem, Jan biskup 
Varadinský a Osvald z Rozgoně maršálek dvorský. Král Jiří 
ujedná] s nimi (12 srp.) se svolením císaře příměří do sv. 
Jana křtitele roku budoucího (24 čv. 1460), mezi kterýmžto 
časem měio býti opět prost lední ctvim královým jednáno 
o konečné srovnání na sjezde v Olomouci dne 20 ledna. Ale 
dřiv ještě byly tudíž v Brně zavřeny smlouvy tajné o stálý 
přátelský spolek mezi císařem a králem proti komukoli, 
s nímž by jeden neb druhý měl protivenství, vyjma jediného 
papeže (2 srp.); zvláště pak slíbil císař králi Jiřímu určité 
summy peněz za to, když by mu dopomohl království uher- 
ského, menší, když by se to stalo smluvami, větší, pakli by 
bylo potřeba moci branné; neb nevedlo] í by vyjednáváni k cílí. 
zavázal se král poskytnouti císaři vojenské pomoci, tak aby 
oba o sv. Jakube příštího roku byli s vojenskou mocí svou 
u Prešpurka. Zvláštní smluvou také zavázal se císař králi 
spravovati říši německou dle rady jeho a k tomu cílí osaditi 
laké úřady říšské při dvoře svém dle dorozuměni s králem, 
následkem všelikých těchto přátelských smluv císař Fridrich 
z Brna dne 8 srpna zaslal list ke Vratislavským, kterým 
oznámil jim, že králi Jiřímu propiijčil vše, co jemu jakožto 
králi a kurfirstu od říše náleží, a vyzýval je proto, aby mu 
učinili poslušenství jakožto pánu svému. 

V naději asi, že napomenutí od císaře samého bude míti 
větši účinek ve Vratislavi než posavadni přičinění rozličné, 
klál Jiří dal pod rukou svolení své Konrádovi Černému kní- 
žeti Olešnickému k písemnému jednání s městem o jisté pří- 
měří, za kterého by mělo čas na rozmyšlenou (13 srp.). Kon- 
šelé i praelati Vratislavští měli k tomu dosti chuti; ale obec 



I 



314 Kniha IV. Oddil prvni (1436-147S,. 

vždy stejně odmítala všeliké rady k pokoji; i přišlo z toho 
jen ještě k většímu rozkvašení chátry proti konšelům, tak že 
se častěji musili báti i o život. Nezbývalo tudy nic jiného 
než užiti konečně v rozsáhlejší míře moci branné; což zdálo 
se že tim snáze povede k cíli, když jinde skoro všude odpor 
přestával. Král Jiří po dokonání umluv svých s císařem ode- 
bral se z Brna opět do Kladska (před 23 srp.), a vydal od- 
tamtud již dne 25 srpna nařízení ke všem pánům a městům 
v Cechách i na Moravě, aby vedle něho zaslali odpovědné 
listy Vratislavským a hotovi byli vytáhnouti do pole proti 
nim na rozkaz další. Následkem toho již dne 28 srpna došlo 
neméně než 265 odpovědných listů do Vratislavě z Čech, 
z Moravy i dílem ze Slezska, tak že jich bylo o dvou nůších, 
a o čtyry dni později (1 záií) došel Vratislavských také list 
oil kurfirsta Fridricha brandenburského Idaný 28 srp.), kte- 
rým je napomínal, oznamuje, žehy dle umluv přátelských ve 
Chbě musil králi poskytnouti pomoci proti nim, když by se 
nepodrobili. V Kladsku zatím přísahali králi Jiřímu všichni 
knížata hrmtontpzšti, kteří toho nebyli dříve již učinili, mimo 
to také Konrád Bílý Otphiický; Javoršti pak a SvídniČti 
/. měst i z knížetství přijeli tam u velkém počtu, podávajíce 
se k témuž, jak medle by král přijel k nim. Již dne 31 srpna 
odebral se tudy král do Svidnice, kdež přijat jest se slávou 
velikou, a hned nazejtří (1 září) obé města Svidnice a Javor 
i šlechta obou knížetství učinili mu přísahu věrnosti. 

Branné přípravy proti Vratislavským měly vždy ještě za 
účel více strachem než skutečným dobýváním města připra- 
viti je k poddání. Z uložení od krále odebral se ze Svidnice 
opět Konrád Černý Olešnický s několika předními muži 
z obou řečených měst a knížetství i s raddami knížat Jin- 
dřicha Hlohovskélio a Vladka Těšínského do Vratislavě, kdež 
předstoupivše před konšely a obec napomínali je, když papež 
i císař, když kurfirstové a jiní knížata říše, když oni a jim 
krajané jejich krále Jiřího plně uznali a přijali, aby pro za- 
chování pokoje oni samotni nesetrvávali v odporu proti 
němu, představujíce jim zlé následky války beznadějné a sli- 
bujíce od krále milost. Teprv když ani poselství toto nic ne- 
prospělo, pokročil branný lid králův ku předu, a jal se ško- 



& Pivní MU panováni krále JiHho (1157— USD). 315 

tliti Vratislavským. Dne 7 záři osazena jest Středa, a pleněoa ' 
krajina odtud až na malou míli cesty od Vratislavě. Vrati- 
slavští směle a však beze všeho řádu a kázně vojenské vytáhli 
do pole až k Lehni, miisili však spěšně utíkati do města, zvě- 
děvše náhodou o úkladech strojených jim od vojska králov- 
ského, které se od Si^ihirrlia chystalo udeřiti na ně a zaskočiti 
jim zpatečnou cestu (8 září). Mezitím král Jiří ze Svidnice se 
odebral do Javora, kdež učinil mu přísahu Jindřich kníže 
Hlolioviký, něco později také kněžna Lehnická Hedvika se 
synem svým Fridrichem. Příklady ty následovalo něco sou- 
sedil Vratislavských, kteří měli statky na venkově, aby se 
uchránili záhub; do Javora pak konečně také šestiměstiti, 
vyjma toliko Zhořelecké, vypravili posly své, po nichž učí* 
nili přísahu dávno slíbenou dne 21 září. Jindřich knize Hlo- 
huvskV učinil mezitím ještě zase pokus o skloněni Vratislav- 
ských ku pokoji, vzkázav jim po poslich (14 záři), žehy jim 
zjednal přiměří s králem, aby měli čas na rozmýšlenou; když 
pak i to odmítli, oznámil jim písemně (20 záři), že když se 
nepoddají, povinen jest pomáhati proti nim králi. Odpověd- 
ných listů pánu českých a moravských proti Vratislavským 
přibývalo zatím den ode dne, rovněž pak také ze Slezska od 
knížat, měst a šlechticů, kteří se již přidrželi krále, tak že na- 
počteno jich konečně na tisíc. Také puk hrzy potom, dne 29 
září. drř rojska dosti četná sebrala se v poli proti Vratislavi. 
jedno u Kanta ■/. Kladska a /. obou knížetetvi Bvidniokébo a 
Javorského, druhé na oné straně řeky Odry u Vidavy, v němž 
nacházeli se Konradnvé oba, Bílý i Černý, Olešničti. Vladek 
kníže Těšínský a Jan Osvětimský spolu s lidmi Jindřicha 
knížete lllohovského. obě pak vojska také Čechy sesílená. 

Krátce předtím byl se bixkiip Vratislavský Joší 1 "*) na- 
vrátil ze Říma, kdež byl meškal skoro celý rok, a učiniv bez 
dalších rozpaků přísahu králi Jiřímu, minii se sám také po- 
kositi o smířeni s ním Vratislavských. Papež Pius poslal po 
něm nový dopis ku králi co odpověd na poslední psaní jeho 
a opět též dopis ke Vratislavským, nadepsaný k biskupovi 
samému i k duchovenstvu a obci města, směru téhož jako pře- 

[•Vi nPra HiimrSmid, Jošt * Rosenberka tt jeho dobil. V Praze 18!>2.] 



3ii; 



Knih* IV. Oddíl první 



ilmlt'. Dopisem ku králi, daným did 

slib jeho, že pošle ke sjezdu MantiJ 

jak nejvíce možná pospíšil; uhe| 

nepohádal k neposlušnosti proti 

vire ku potěšení jich v ouzkosti I 

také puk když krále předešle nau 

nikterak nemínil stu vil i se mu H 

srn Vlítli I rozepři jehn mi Slezáky \ 

bez ujmy práv králových. Vršiti)*!! 

vyzýval úpět. aby poslali rmněž ii 

při své. vyslovoval nelibost svou 

mnoho roznášejí urážlivého nu 

a napomínal, aby utrhání (akovi 

cini by jemu právem byli povini 

po poslu žádal na Vratislavský 

mohl přijeti do jich města, ale i 

cifli teprv así o týden později. HW 

odebral k rokování s nimi. stal se d 

nlar od obojího vojska v poli sebri 

přešlo k tomu cíli přes Odru, a s 

u Vidavy k udeřeni na předměstí na i 

ufajíc zmocniti se jich i ostrova, na ktřj 

kostel biskupský: ale předsevzetí 

musilo ustoupiti s některou ztrátm 

dne 3 října přijel do Vratislavě, a jednaH 

sely a obcí i duchovenstvem: předkládal jiH 

naučeni od papeže přísahu králi učinil. 

aby se déle neprotivili témuž: dal jim také ptv 

papežovy, k nim i ku králi, a podával prosu 

k uvedení jich v milost. Konšelé by bylí rádi 

bylo zavřeno přiměří nějaké k jednání o to; ale 

řená opět kazateli, kteří ani na biskupa nic nedbi 

dne. kterého měla dána býti odpověd (4 řij.) zami 

tak že i biskup Jošt odešel z města s nepořízením. 

Král Jiří byl mezitím již dřivé opustil Slezsk 
nastávající zaneprázdění. Bylf sobě opět Lnde 
imrorxký vyžádal jednání s nim o úmluvu přátele 
k tomu král vypravil některé raddy své do DomaSi 



316 Kniha IV. Oddíl první (,1436-1478). 

1459 dešle. Dopisem ku králi, daným dne 1!! srpna, přijímal vděční 
slib jeho, že pošle ke sjezdu Mantua riskem u. a žádal, aby s tím 
jak nejvíce možná pospíšil; ubezpečoval, že Slezáků nikdy 
nepohádal k neposlušnosti proti němu; ca jim psal, že bylo 
více ku potěšení jich v ouzkosti než aby jim radil k odboji. 
takt' pak když krále předešle napomínal k urovnání pře, že 
nikterak nemínil slaviti se mu za soudce, nýbrž přál sobě 
srovnati rozepři jeho se Slezáky pouze přátelským spůsobem 
bez ujmy práv králových. Vratislavské dopisem dne 18 srpna 
vyzýval opět, aby poslali rovněž do Mantue k jednání o roze- 
při své, vyslovoval nelibost svou nad tím, že prý někteří /. nich 
mnoho roznášejí urážlivého na ujmu dobré pověsti královy, 
a napomínal, aby utrháni takového nechali a králi neodpírali, 
čim by jemu právem byli povinni. Biskup Jošt již dne SEJ /.in 
DO poslu žádal na Vratislavských bezpečného průvodu, aby 
mohl přijeti do jich města, ale obdržel jej po některých okol- 
cích teprv asi o týden později. Dřív než se následkem toho 
odebral k rokováni s nimi, stal se dne 1 října útok na Yniti- 
slav od obojího vojska v poli sebraného. Vojsko od Kanta 
přešlo k tomu cíli přes Odru. a spojilo se s druhým vojskem 
u Vidavy k udeření na předměstí na pravé straně Odry, do- 
ufajíc zmocniti se jich i ostrova, na kterém se nacházel hlavni 
kostel biskupský: ale předsevzetí to se nezdařilo. » vojsko 
musilo ustoupiti s některou ztrátou. Nyní teprv biskup Jošt 
dne 3 října přijel do Vratislavě, a jednal na radnici s kon- 
šely a obcí i duchovenstvem; předkládal jim, kterak sám illc 
naučeni od papeže přísahu králi učinil, a napomínal tudy, 
aby se déle neprotivili témuž; dal jim také přečísti oba dopisy 
papežovy, k nim i ku králi, a podával prostřednictví svého 
k uvedeni jich v milost. Konšelé by byli rádi zjednali, aby 
bylo zavřeno příměří nějaké k jednáni o to; ale obec pobou- 
řená opět kazateli, kteří ani na biskupa nic nedbali, druhého 
dne, kterého měla dána hýli odpověď (4 říj.) zamítla všecko, 
tak že i biskup Jošt odešel z města s nepořízením. 

Král Jiří hyl mezitím již dříve opustil Slezsko pro jiná 
nastávající zaneprázdění. Bylf sobě opět Ludvík vévoda 
bavorský vyžádal jednání s ním o úmluvu přátelskou, a byl 
k tomu král vypravil některé raddy své do Domažlic ke sjezdu 




6. První léta panováni krále Jiřího (1457—1460). 317 

s raddami vévodovými. Tam byla dne 18 září učiněna smlou- 1*4*9 
va, která měla býti stvrzena na osobním sjezde oboudvou pa- 
novníků, i byl sjezd ten položen v Plzni kil říjnu. Král proto 
hned po přijetí přísah v Javore nastoupil odtamtud na cestu 
do Čech, na níž se již dne 29 září nacházel v Bolkenhaině; 
dne pak 6 října přijel do Prahy, co zatím na cestu do Plzně 
všecko již bylo připraveno. Král přijel tam se slavným prů- 
vodem panstva dne 11 října, a o tři dni později (14 říj.) 
přijeli knížata Ludvík bavorský a Fridrich kurfirst falcký 
rovněž s komonstvem četným, tu pak stvrzeny jsou Doma- 
žlické úmluvy o přátelskou jednotu s vévodou Ludvíkem 
v témž spůsobu, jak byla na sjezde Chebském zavřena mezi 
králem a Fridrichem falckým, ano promluveno předběžně 
i o jiném bližším spřátelení prostředkem nějakých umluv 
svatebních mezi oběma rody. 

Sotva věc tato byla vyřízena, nastal nový obrat ve věci 
slezské. Papež Pius, maje zprávy o započaté již válce s Vrati- 
slavskými, pro kterou nebylo naděje, žeby ta pře vzala konec 
přátelským rozsouzením jeho v Mantui, uzavřel vypraviti 
k témuž cíli raději plnomocné legaty do Čech a do Slezska, 

i ustanovil k tomu již dne 19 září Jeronýma Landu arci- 
biskupa Kretského a doktora Františka z Toleda, arcijahna 
Sevillského, Španěla, kteříž se měli vynasnažiti o narovnání 
mezi králem a Vratislavskými. Legátové přijeli dne 25 října 
do Prahy, což bylo nejspíš jen některý den po navrácení krále 
Jiřího z Plzně. Dne 28 října měli slavné slyšení u něho, ve 
kterém dvojí přáni papežovo přednesli, první v příčině války 
obecné s Turky, aby se král jí účastnil s mocí svou, druhé aby 
se naklonil k míru s Vratislavskými, k čemuž podávali svého 
prostřednictví. Král ochotně přijal prostřednictví toto, a 
opatřil legaty na cestu do Slezska průvodem svým. Vyjevše 
nejspíš po Všech Svatých z Prahy, nacházeli se na cestě této 
dne 5 listopadu v Nimburce. Král sám pak hned potom vy- 
dal se- na cestu do Chba, ježto přicházel zatím čas umluvený 
k slavení dvojí svatby mezi rodinou jeho a rodem knížat 
saských v tomto městě. Král a královna vyjeli z Prahy s vel- 
kým a slavným komonstvem, asi ve 3000 koní, vezouce nevě- 
stu teprv desítiletou, dceru svou Zdenu, ustanovenou za 



318 Kniha IV. Oddíl první (1436-1478). 

manželku Albrechtovi synu kurfirsta Fridricha saského. 
Všichni přední páni čeští a mnoho paní a panen urozených 
nacházelo se přitom v jejich průvodě. Poněvadž hyl ustano- 
ven ke svatbám den sv. Martina (11 listop.), nacházel se 
dvůr český již snad některý den předtím ve Chbě; tam pak 
přijeli z německé strany knížata Vilém saský co otec druhé 
nevěsty Kateřiny ustanovenu Hynkovi nejmladšímu synu krále 
Jiřího a synovec jeho Albrecht co ženich, s nimi pak spřáte- 
lení markrabí brandenburstí, Fridrich kurfirst i Alhi-<vlif 
purkrabí Normberský, dále Otto i. vévod bavorských a Magde- 
burský arcibiskup rovněž s komonstvem četným hrabat, 
pánů, rytířů asi o třech tisících koní. Oddaeky oboje vykonal 
arcibiskup Magdeburský, tak však, že jen dcera králova 
Zdena osobně byla zasnoubena s ženichem svým Albrechtem 
a odevzdána potom k vychováni až do let dospělých dvoru 
saskému: místo však druhého ženicha Hynka, teprv sedmi- 
letého, kterýž zůstaven byl v Praze, zastal při obřadě kostel- 
ním otec jeho král Jiří, nevěsta pak Kateřina dcera Vilémova 
odevzdána jest rovněž zase k vychováni u dvoru českého. 
Následovalo více dní radovánek a slavnosti všelijakých, mezi 
kterými jednalo se také o mnohé věci vážné a důležité, které 
však na ten čas větším dílem ukrývaly se v tajnosti. Obě stra- 
ny mezí knížaty německými, ježto měli rozepře spolu, hledali 
tehdáž přátelství s králem Jiřím nebo dožadovali se ho aspoň 
za přátelského umluvce. Vévoda bavorský Ludvik a kurfirst 
Fridrich falcký vypravili za tou příčinou raddy své do Ghba; 
ale rozprava mezi nimi a Albrechtem brandenburským co 
druhou stranou vedená před králem dne 16 listopadu stala 
se tak příkrou, že uznal král zapotřebí ji přetrhnouti a při- 
jetí rozsudství mezi oběma stranama na ten ěas se vyhýbal. 
Dne 20 listopadu zavřel tudíž ve Chbě smlouvu přátelskou 
také s vévodou bavorským Albrechtem sídlícím ve Mnichově, 
týmž který měl někdy býti českým králem, a se syny jeho Ja- 
nem a Sigmundem; brzy pak potom odjel z Cheba zpátky ku 
Praze, kdež nacházel se pokud známo aspoň již zase dne 27 
listopadu. 811 ) 



VU Archiv česká V. 280. Z dopisu Chebských k neženský 



ženským o sval- 



6. První Jiíla panováni krále Jiřího (H57— 1160). 

Za dni radovánek a slavností i všelikého jiného jednání 
v Chebe byli legalové papežští započali jednáni své ve Vrati- 
slavi o smíření odbojného města tohoto s králem. Zrovna 
v den sv. Martina (11 listop.) byli on Svídnice přijeli do 
Vratislavě, kdež přijati byli s největší slávou a radostí. Již 
třetí den potom (13 listop.) ústy Jeronýma arcibiskupa učinili 
předložení své k raddě městské a k duchovenstvu s městem 
držícímu, ve kterém napomínali ku pokojí, ukazujíce ku po- 
třebě toho obecné pro záměr společného předsevzetí proti 
Turkům a k nevyhnutedlnosti pro Vratislavské, poněvadž by 
v osamělosti své králi po velkém upevnění jeho moci konečně 
odolati nemohli, fieč ta se Vratislavským nikterak nelíbila. 
V rozpravě delší, kterou měli Segatové dne 16 listopadu s kon- 
šely, praelaty, některými kazateli a některými z obce, a ve 
které k tomu vedli, aby jim dáno bylo v moc ustanoviti spů- 
sob, kterým by se město králi poddalo, byly jim předstírány 
příčiny, pro které Vratislavští toho učiniti nechtěli; a v lidu 
lálo se na ně jako na podpůrce kacířů ; pomlouváni jsou, že se 
dali od krále podplatiti, a jiným spůsobem. Legati chtěli 
užíti přísnosti proti některým kazatelům, kteří lid nejvíce 
štvali; ale zrazeno jest jim to od konšelů, kteří se báli většího 
rozezleni chátry. Mezitím aicméaS sjednáno jest prostředni- 
ctvím legatů příměří mezi městem a vojskem královským, 
pokud trvalo toto vyjednávání. Minulo však čtrnáct dní, než 
se legatové dočkali určité písemné odpovědi na své předne- 
seni. Po mnohém naléhání o to dána jest jim konečně dne 
1 prosince ve jménu netoliko města samého, nýbrž také ka- 
pitul dvou Vratislavských a ostatního duchovenstva, též kní- 
žete Baltazara Zahanského a města Namyslavě jakožto jedi- 
ných ještě spojenců. Byla složena týmž duchem nenávistí 
proti Čechům a králi jejich dyšícím jako jiné předešlé spisy 
Vratislavských, zvláště k stolici papežské zaslané. Pravili, že 
jest král, od rodičů kacířských pošlý a v kacířství vychovaný, 
stálým podporovatelem a ochráncem kacířství a že jest 
k tomu zavázán mnohými sliby a přísahami straně své učině- 
nými, rčinilli, jak se praví, přísahu poslušenství k církvi a 

báeh vykonaných ve ChbĚ daného dne 2'á Listopadu nedá se s jislo- 
tou soudili, bylli král ještř loho dne v Chebe čili jií, byl odjel. 






il první ( 



- 1478). 



odpřisáhlli kacířství, však že jsou (o jen sítiva klamná. Kdyby 
prý Pražana a jiné ovce kacířstvím nakažené nebyly jisty a 
přisahám jim učiněným od něho nevěřily, nemohl by u nich 
obstáti.**) Láli opět na Rokyranu. a vypisovali široce nešva- 
ry, klen'' prý panovaly v Čechách při rozdáváni svátosti poil 
obojí spůsobou a jiných novotách; připomínali též ukrut- 
nosti vojsk českých za někdejších válek s nimi, a dovodili 
z toho, zoby se jim bylo báti msty od nich. Vedle toho dotýkali 
se znova spůsobu zvolení Jiřího za krále, že jím byla poru- 
šena práva jiných zemí a jmenovitě Slezáků, jakož i práva ji- 
ných nápadníků trůnu českého. Z těch příéin pravili že chtí 
pro Boha a pro viru raději zemříti smrti nejhořčejší než to- 
muto králi poddáni býti a jemu přísahu poslušnosti učiniti, 
vyslovujíce důvěru svou, že jim papež toho rozkazovati ani 
raditi nebude, nýbrž jiným spůsobem pokoj jim zjedná do 
času, až by onen skutkem splnil, co jest církvi přislíbil. 

Po obdržené takové odpovědi legatové mluvili předně 
soukromí s praelaty a konšely, domlouvajíce jim, že jinak býti 
nermiže, než že musí Jiřího za krále přijmouti, sice žeby je 
papež sám co neposlušné musil stihati klatbou. Proti tomu 
konšelé snažné mluvili a žádali, aby iegati zjednali městu 
nějaký odklad: když pak legati po několika dnech (5 pros.) 
jim odevzdali svou odpověď písemnou v témž smyslu přísném, 
která měla býti čtena písařem Petrem Escbenloerem před 
celou obci. písař pravil, žehy ji četl, kdyby měl dvě hlavy, 
jednu zde, druhou v Římě; též tak konšelé, obávajíce se z toho 
vzbouření lidu. řekli legatinn, nemají-li jiného nařízení, žehy 
lépe bylo, aby odjeli: neb že tu jde o nebezpečenství jich ži- 
vota. Tím uleknuti, změnili spis svůj, kterýž potom ctěn dne 
8 prosince. Legati vyvraceli jím příčiny, pro které Vratislavští 

") Utinam Sanclissimus dominus noale-r es opprilnis longe praemissis el 
non dolosis verbis et juramentis fallacissimis hujus regis fidem et 
obedientiam, quam ecclesiae 1'ortassis pollicilus est, approbarel ! . . . 
Ferit, ut didtur, ju ramen ta, haeresim velte abjieere, quam forsiían 
abjuravcril rtvultipliciter; quoraodo autem in opposilo consectaneis 
juraverit eos defensurus et sectam promoturus? . , . Ymmo nisi Pra^en- 
ses et ceterae comraunítates infectae in Bohemia ccrli i 
juramentis ipsis praestitis confiderent, apud eos nianere haud valerel' 
U Esctipnloera latinského 74. 







ti. První léla putováni krále Jiřího (1457-1460). 

odmítali poslušenství, při čemž zastávali se krále s určitým llĎ8 
odvoláváním se na jeho přísahu před korunováním do rukou 
biskupů učiněnou, a osvědčovali, že papež má plnou naději 
do krále, že dostojí svému slibu; Vratislavským že nesluší sou- 
diti o tom jinak; a kdyby i král byl takový, za jakého oni jej 
vydávají, v královském důstojenství že jest taková moc, kte- 
rou i skuteční nepřátelé Boží mohou obdržeti a podržeti. 
Straně protivné v náboženství že král nepřisahal, než prosté 
slíbil v řádech jejích ji zachovati, což prý není hřích, nýbrž 
skutek opatrnosti. Snášeti kacíře ano i milovati je že není za- 
kázáno, jestliže milujeme osoby, ne kacířství jejich. Protož 
iegati napomínali Vratislavské, aby se v mínění svém o králi 
mírnili a hleděli k věci, o kterou se jedná, totiž ku pro- 
středkům vedoucím ku pokoji a k zachování města jejich ud 
úrazu. 

Řeč tato nebyla od Vratislavských o mnoho lépe přijata 
než první. Po pět dní bylo o ní rozjímáno v raddě i v obci. 
Hadda tázána o svém mínění, připomínala, že ve všech přede- 
šlých dopisích svých Vratislavští, dovolávajíce se papeže, 
usvědčovali se, že clíti činiti, co jim rozkáže; kdyby odmítli 
nyní, co jim radí legatové papežští, žeby jednali proti tomu 
a byli pokládáni za neposlušně; jim však konšelům žeby se 
zdálo, aby byli legatové požádání o zjednáni lhůty aspoň na 
jeden rok, aby hned nyní Jiřímu co králi poddali se nemusili. 
Obec tázala se také duchovních. Ti ostýchajíce se legatů. ve- 
řejně neodporovali; ale po straně někteří kazatelé jali se po- 
buřovati jednotlivé cechy, roznášejíce opět pověsti utrhačné; 
z čehož Iegati rozhněvali se, a hrozili bez pořízení z města od- 
jeti. V pátek, dne 14 prosince, již se sbíral lid ozbrojený 
v masných krámích, tak že bylo Ke obávati krvavých výtrž- 
ností. Ve strachu o život legatů došli k nim dva z raddy s pí- 
sařem Petrem Escheuloerem. a oznámili jim hrozící nebezpe- 
čenství. Tu se rozhodli legatové, a přistoupili k návrhu kon- 
šelů o odklade. Lid, jemuž to oznámeno, dal si říci, a odebral 
se na radnici, kdež legatové veřejně oznámili úmysl svůj; což 
nyní radostně přijalo a složen následkem toho spis ve spů- 
sobě žádosti k legatňm o prostřednictví jejich u krále. Du- 
chovenstvo a obec Vratislavská i Namyslavská omlouvali 

Tomek. Dějapia Prahy, díl VI. 3, vyd. 21 



I 



332 Kniha [V. O.lHíl první <UW~U18). 

\ íirm slovy pokornými sví 1 poeavadaí protiveni u králi 
Jiřímu; pravili, že k radě legatů ano papeže samého vzdávají 
se vňedi svých pochybností, pru které se uznání jeho za králi' 
protivili, a že hotovi játra jemu se poddati, žádajíce o svoleni 
jeho kp čtyřem výmínkám: 1. aby jim chování jejich pro- 
minul a ničím zlým nevzpomínal, 2. aby potvrdil všech jejich 
práv a svobod starodávných. 3. aby rovněž zachoval veškeré 
duchovenstvo kostelů a klášteru Vratislavských při statcích 
3 právích jeho, 4. aby dopřál město lltiiítt Iři let k učiněni 
přísahy poslušenství, tak aby lid. který se pro předešlé věci 
krále bojí, mohl se upokojiti a dobrým zachováním se přízeň 
královu solte zasloužiti, též přátelské ohnívání s Cechy obvyk- 
nouti: při čemž slibovali také do toho času králi a koruně 
české ve všem sloužiti jako jiní obyvatelé a knížata slezští, 
jmenovitě pak všelikých sněmů a sjezdů účastni býti. ku kte- 
ťým by byli obesláni 

Ačkoli ve spise položeno bylo o tříletém odklade prisiili\ 
poslušnosti, legatové byli zmocněni zavříti smlouvu také, když 
by nemohli dosáhnouti lhůty delší než na jeden rok, a slíbili 
toliko o lhůtu delší se vynasnažiti. K hanu cíli měli jeti zase 
ku králi do Prahy a s nimi tri poshré Vrathimsk-ijcli. jeden 
z raddy, jeden z kupectva a jeden z obce. spolu s písařem 
Petrem lise hen loerem. Prvé než se vydali na cestu, přijeli d<i 
Vratislavě poslové knížete Battassara Zahamkého, a slyševšr 
o smluvených kuších, žádali, aby i on byl do smlouvy pojat; 
což mu Vratislavští rádi slíbili. Zvoleni tři poslové městští 
byli Valentin Haunolt konšel. Filipp Kachs a Sijnuund Naše. 
.liž několik dní před vánoci přijeli do Prahy. Král Jiří přijal 
poselstvo velmi laskavě, f\ již ve druhém slyšení svolil jakožto 
na přímluvu legatů ke všem žádostem svrchu položeným, 
jmenovitě pak k odkladu přísahy na tři léta, ku kleiym H 
svého vlastního vnuknutí přidal ještě jeden měsíc. Proti mvsli 
bylo mu toliko pojeti Baltazara knížete Zuhanského do srov- 
nání S Vratislavskými; ale k úsilné žádosti poslů neodepřel 
konečně ani toho. Vratislavští měli však ke slavnému stvrzení 
smlouvy a k učinění slibů v ni vyinínéných poslati jiné slav- 
nější poselstvo do Prahy, a tak měl učinili také kníže Balta- 
zar. Lepati zaslali již dne 23 prosince písemnou zprávu o I"" 1 



■i.' Vratislav* * oapnjnmnttm, aii> p/opaUvo t.it,i bví.-> \\prtt- 
■ jak jÉfjdrivr ukozca. noíwvadi t»j kraJ iwferl daa- i Pia*' 
do 16 ledna, stroje sp t lomu rasu rui &j>itu do »Wi> 

Luoui-i- Jeden £ lecatu. František Totadskv ndcjtral w lak* 

iisotiai do Vraa?;. 

zprávu sírši; první však legal. arcibiskup Jeroným, zňsUi 

v Pral*. 

V 0*rha*h byl toto času wJký narvi pro taafeoir ntwi, 
r»sar Fridrich, bratr jriVt Albrxcht a jiní 
někteří knížata v zemích svých, odkud rňíširila H ; 
<u. §■«■*, První .v*&h k kmm byta atmrimm bmHHm nahra 
dna. ktíTiHi byl král Jiří roku pň-iiwtfhit obdrárl r. KakotiK. 
jata byta mu vyplacena on< .-nmi". (W to Job\ 

prírfaázťio jich pořád více. a naproti lomu dobrá mimy čitdtá 
itdvaifiia ze aemě."**) Král byl tmu jii H sjezde v Htr.ni dal 
pojednati ■ raddaiui kurfirsta fafi b UMMMka 

Ludvika, jakožto ii věci rozličným zemím okolním *knHlu<\ 
a bylo uzavřertn učinili nějaké usneseni M sjezde (;holi*kem 
zavedení obecní dobré a ulálo mime. k čeuníz BUO ftat 
Baton nepřišlo. rVutofl král hn.-d pt BvAu tiauv-o-eni odtam- 
tud do Prahy nařídil předně (1 pRW.) provodili po všech nič 
stech zápovéd obecnou, ahy nikdo drobných jieněz řitích. cer 
nů-li ani bílých, do kmih'- nenosil ani peněz českých ze země 
MudnéaBl pod ztracením hrdla. Potím pak jednalo se o lemy 
o suchých dnech před vánoci, a >\.*l\ MdhyfUanifll 
panu /. ■nutnů i DHSt rozkazy širsi din- .' lodím PBkV 1488 
kterými zřÍ7,en přísný dohled u to uslaimveuun ■■rttatflkH' 
úředníkn po všech městech na trzích | ve tMmaV I. 

Brzy potom přijelo druhé paxrlstro Vniliďirsl.ijrli a 
g ním zase legat František Tolodský. Od mo-la nai ■házeli w 
v něm etyří z raddy, kteříž byli Vécslai líeichel lioiliiuin. Au 
tun iii Horning, Jan Bayer a Filip] > z Javora, i nfmj op i pl »Í 
Petr Eschenloer, a pěl /. kupců a ■/. obce, MUtiiláS 03 Jnger 
Albert Scheuerlejn, FiUpp Dach», Míchal Foyt h Jukuh 
Woyasil. jménem íuchovenstva dva kanovnírl, [)d Iřej WaJoát 

! ■■...) ir.h. C. vil, S2.| 







321 Kniha IV. Oddíl první (1436-1478). 

1-tfiG doktor theologie a kancléř i Petr Wartemberg doktor jtti 
někdejší posel Vratislavských do Říma. Přijevše do Prahy v GO 
koních a 8 dvěma vozy, představili se předně králi, a odevzdali 
dary dle obyčeje, čtyry kožichy lasiěí pro krále a čtyry pro 
královnu. Následovalo potom sepsání umluv dle předešlého 
ujednání, vyjma toliko, že Baltazar knize Zahanský nepojatdo 
nich, protože se zpěčoval podobně vypraviti poselstvo do 
Prahy a k úmluvám se přiznati. Změniv totiž předešlý svůj 
úmysl, mínil jiným prostřednictvím, markrabí míšeňských, 
dosáhnouti lepších výminek; v čem se však sklamal. Po 
vyjednání všeho podrobili se pak Vratislavští jistému za- 
dostučinění pro viny své. Dne 13 ledna předstoupili poslové 
jejich všichni, světšti i duchovní, před krále, okolo něhož shro- 
mážděno bylo mnoho panstva a rytířstva. Legatové papežští 
uvedli je, a přední z nich arcibiskup Jeroným Landus ozná- 
mil králi, že přicházejí od obce Vratislavské prosit ho za od- 
puštění, což jsou koli proti němu pročinili, i učinil příuduvu 
za ně. Poté napřed duchovní žádali krále za odpuštěni ve 
jménu kněžstva; po nich pak světšti, poklekše třikrát na jedno 
koleno, třikrát po sobě pravili: „Milostivý králi! prosí Viali- 
slavšti za odpuštěni všeliké viny své proti Vaši Milosti*', sli- 
bujíce přitom zachovati věrně vše, cti bylo od legatů umlu- 
veno. K tomu král odpověděl, že jim vše odpouští a chce i jim 
všecko zdržeti dle umluv i milostivým pánem jim býti. Nií 
znamení toho podal jim ruky jednomukaždému. Tu chvíli za- 
čalo dvanáct trubačů zvučně troubiti ve dvoře, i setrvali 
v tom celou hodinu, a zatím z rozkazu prý Rokycanova zvo- 
nilo se po všech kostelích ; nebo byla radost z toho obecná. Po- 
slové chválili si přijetí v Praze od obyvatelstva; nebo prý 
všude, kdež se ukázali po městě, daly se jim pocty. Král pu- 
slal jim také do hospody jejich vína a zvěřiny, jednoho pěk- 
ného jelena a velké štiky i kapry. Povolal také k sobě posly 
přednější z měšťanstva každého obzvlášť na promluvenou, 
což od druhých bylo viděno s nedůvěrou a oněm později vy- 
týkáno. Po vykonaném odproŠení byl Vratislavským vydán 
list královský na zachování umluv s nimi, daný dne 13 ledna. 
Též pak legatové vydali oběma stranám, králi i Vratislav- 
ským, listy na stvrzení umluv těchto mezi nimi pod týiní 



6. První léta panování krále Jiřího (1457-1460). 325 

dnem. Dne 15. ledna napsal Jeroným Landus zprávu o umlu- 1460 
vách těchto k papeži; některý den pak potom odjeli oba lega- 
tové společně s posly Vratislavskými z Prahy zase do Slez- 
ska. František Toledský měl mezitím také hádání s Rokyca- 
nou o přijímání svátosti pod obojí, v němž, jak obyčejně, 
jedna i druhá strana přičítali si vítězství. 



(Pokračování v oddíle tomto bude následovati v Díle VII.) 



OMYLY TISKOVÉ. 



Na str. 16 I\ 17 zdola místo Ablrechta čti Albrechta. 

> » 23 > 11 shora > Poslestvo > Poselstvo. 

» > 50 > 2 zdola v poznámce 81 po slově >přííin« dodej : [Seznam 

kněší od biskupa Filiberta svěcených uveřejnil 
Štědrý ve Sborníku hist. kroužku V). 

» > 80 » 17 shora místo Odpověď 6ti Odpověd, 

» » 91 » 2 » » Němce » Němec. 

> » 141 na levém okraji polož 1448 

> » 155 ř. 11 shora místo mocí čti správou. 

> » 2()1 » 1 zdola po slově >svazek« dodej: Sv. II.. obsahující vy- 

dání některých spisu Kapistranových, vyšel r. 1905]* 
» » 21 ( > » 1 » slovem Úmluvami má počínati nový odstavec. 



Registřík. 



Abersbach 134. 

z Abersbacha Petr 51. 

Administrátoři arcibiskupství 
pražského 20, 30, 31, 35, 
57, 85, 87, 91, 97, 159, 218; 
strany pod jednou 286, 287, 
304, 305. 

Adorf 194. 

Aeneas v. Eneáš. 

Aichstetský biskup 183. 

Albrecht vévoda bavorský 74, 
77, 78, 206, 210, 318. 

Albrecht markrabí brandenbur- 
ský, purkrabí v Normberce 
54, 55, 58, 182, 183, 194, 197, 
204, 205 206, 208, 210, 211, 
227, 230, 238, 239, 242, 245, 
272, 291, 298, 301, 302, 304, 
306, 307, 308, 318. 

Albrecht vévoda rakouský, zeť 
Sigmundův, král český a 
uherskv 36—40. 42—45, 47 až 
68, 70. 71, 80, 83, 100—102, 
106, 107, 112, 126, 158, 219, 
220, 227, 245, 280; koruno- 
ván na království uherské 
47; české 50; zemřel 66 n; 
choť [v. Alžběta; dcery v. 
Alžběta, Anna. 

Albrecht (VI.) arcikníže rakou- 
skv 226, 227, 233, 249, 272, 
275, 282, 291—296. 323. 

Albrecht svn Fridricha saské- 
ho 307, 318. 

Alfons biskup z Burgosa 60 

Alžběta choť Albrechtova, krá- 
lovna česká 37—40, 42, 62, 
65, 66, 72, 74. 78, 80, 81, 84, 
89—92, 138. 



Alžběta sestra krále Ladislava 
232, 233, 238, 264, 272. 

Ambrož larář Královéhradecký 
8, 18, 36, 64. 

Ambrož od věže v. od věže. 

Anděl měšťan 150, 155. 

Anděla sv. kardinál v. Karvayal. 

Aneška služebnide; Mikuláše 
Kněževeského 176. 

Angelik Konstantin 207, 217, 
218. 

Anna sestra Ladislava Pohrob- 
ka, choť Viléma míšeňského 
232, 264, 272—274, 277, 281, 
282, 306. 

sv. Annv klášter na Starém Mě- 
stě 27. 

Ansbach 297. 

Antoniš od oslu v. od oslů. 

Arcibiskupství (Pražské) 5, 6, 29, 
35, 100, 129, 131—133, 142, 
143, 201, 205, 218, 221, 227, 
255, 256, 257, 262, 263, 280, 
286, 305. 

Artikule pražské 5, 24, 35, 132, 
143, 255; srovn. kompaktáta. 

Artikule žádostí (pod jednou) 
286. 

artistská fakulta v. univorsita. 

„Artuš" král 115, 116. 

Asparn 295. 

Auerbach 194. 

z Auerbacha v. z Donína. 

Augsburk 6. 

Augustin biskup Rábský 287, 

290. 
Awus 176. 



328 RagialHk, 


Baba 34. 


z Bergova Jan 75, 150. 


Babka Vácslav střídnik 78; Va- 


Bořka .Matěj 156. 


vřinec krejčí 46. 


berně 16, 18, 21. 28, 30, 31. 104. 


Bairait 205; sjezd 205. 


121, 199, 228, 237, 302. 


Baldwin Michal probošt Tri ca - 


Bermer Mariin děkan Toursky 


s trias ký 89. 


15, 21. 


Baltazar kníže Zahanský 282, 


Běstvina v. Sadlice, 


308, 312, 319, 322, 324. 


Betlémská kaple 4, 10, 46, 78. 


Bamberk 187, 194, 197, 298; 


83, 159; v. z Bráchova, Matěj. 


biskup 183; sjezd 194, 197. 


Betlémsky Mikuláš sladovtuk 


Barbora manželka císaře Sig- 


i Dobříše 46. 


jmmda 6, 8, 15 — 17, 21, 23, 


Bezděkov 186. 


26, 31, 30—40, 43, 44, 47, 49, 


Bič 65. 


51. 59. 62. 68, 69, 84, 85, 


Bílá Hora 290. 


111, 198, 201; korunována 


Bílek měsían Hradeckv 151. 


1tí, 17; zemřela 111. 


Bílina 56, 198; .v. z Koldic; 


Bardijov 64—66. 


z Vřesovie. 


Bartoš v. ze Seratinova dooni. 


z Bíliny Mátej 26. 


Baailea, koneiliun) Basilejské j, 


Bílků v město na Moravě 104; 


11, 12, 14, 15, 19—24. 26 až 


tvrz 104. 


29. 31, 32, 37, 39— 42, 45, 


Bily v. Konrád Olcšnický. 


511—58, 60, 67, 69, 70, 79, 


Biřmováni udíleno 6, 10. 


80, 85, 86, 89—91, 104, 


Riskupec v. z Pelhřimova. 


109—111, 118, 125, 128, 130, 


z Bitová Hynek na Coršt^mě 


132, 133. 141, 158, 196. 200. 


293. 


203, 206, 221, 264. 


Bitovský v. z Liihtenbnrka. 


Bavoři 82. 


Blafikenhain 193. 


bavorští vévodova 2M; v. Al- 


Blatná v. z Rožmitála. 


brecht, .lan, Krištof, Ludvík, 


Bolchošt 190, 191. 


Otto. 


Bolek kníže O|iolský 293, 302. 


Bavory 127, 205, 231, 


Boleslav Mladá 3. 


Bayer Jan 323, 


z Boleslave v. z Kunvalda Havlík. 


Bedřich kněz v. ze Strážnice. 


Boleslavsko, Boleslavský knj 


Běchovice 152. 


71, 81, 83, 84, 150, 176. 


Eěchovský Vaněk 153. 


Bolkenhaín 317. 


Bechyňské arcijahenství 79, 


Bononic 204. 


Bechyňský kraj 71. 


Bořek Diviš v. z Miletfnka, 


Bělá 259. 


z Borotína Mikuláš 51. 


Bělehrad královský 47 ; srhský 


z Boskovic Beneš Černohorský 


32, 252, 253, 255. 262, 


202; Tas biskup Qlomoucky 


Benálky 156, 157, 


280. 289. 290; Váeslav 203. 


u sv. Benedikta dvíit v. dvory 


Botič 152—154. 


královské. 


Božejovice 186. 


BeneB administrátor biskupství 


Božího Teta Jí;ii>1- n;i T-vnku jVo- 


Litnmyšlského, převor Svilav- 


voniestekéin 23, 24. 


ský 227. 


BradatV Jan 115; svn Sigmund 


Benešov 38, 54. 89, 141, 146. 


1 15. 


161, 162. 185. 186, 198. 199. 


B rande! mrk ,H07 ; srvn. Albrecht. 


201, 202, 204. 211, 221, 258; 


brandcnburská knížíitii 264, 2S2. 


sjezd 185, 211; sněm 198. 


301, 307; srvu. Albrecht, Fri- 


199, 201, 202. 204, 


drich, Jan. 


ii Beránku Ďernéno :i. 1. 


Brandýs 230. 



Kegi střik. 



329 



z Brandýsa v. Jiskra. 

brány městské 270; Horská 75; 
Hradčanská 269; Odraná 75; 
Poříčská 75; Strahovská 23, 
50 ; Vyšehradská 38, 137, 153, 
154; Zderazská 23. 

Břevno vsky klášter 2. 

Březka Vácslav 32. 

z Březové Vavřinec 4. 

Břežský kníže v. Fridrich. 

Brno 79, 202, 203, 226, 233, 
281, 282, 292, 293, 302, 
310—314; rynk 313; sjezd 
312; sněni 292. 

Brněnští 203, 292. 

Brod Český 49, 110—112, 114, 
126, 150; měšťané 150; sněm 
110, 111, 114. 

Brod Německý 49, 173, 174, 202, 
257. 

Brunorio v. della Scala. 

Brunšvicko 135. 

Bubny u Prali v 54. 

Budějovice 16Í, 172, 184, 207, 
213, 215, 216, 219; sjezd 161. 

Budějovští 216, 218. 

Budín 47, 65, 149, 249, 250 až 
254, 257, 258, 262, 274, 281, 
285, 303; sjezd 249; smlou- 
va 250 ; sněm 274 ; zámek 257. 

Budišín 275-276; poslové 276, 
277. 

z Budkovic Přech 76, 150, 171, 
215, 245. 

Bukol 3. 

Bulharsko 101. 

z Biinau Jindřich 188, 225. 

Buxgos v. Alfons. 

Buštěves 166, 171, 184, 187, 188. 

Bydžov 167. 

Cáchy 90. 

Calta z Kamennéhory Jan 120, 

150, 181, 183, 192, 260, 265, 

266. 
Carda z Petrovic Vácslav 7, 

181. 
Carvayal v. Karvaval. 
z Casliliona Jan biskup Pavijský 

237. 
cechové 33, 49, 151, 169, 321. 
Ceispork Mikuláš 138. 



Celetná ulice 68, 244. 

Celský v. Oldřich. 

Církev katolická 12, 132, 133, 
206, 207, 211, 216, 253. 288, 
298; východní 207, 217, 253, 
260. 

Corštein v. z Bítova. 

Cosmas v. de Monteserrato. 

Cukmanský Beneš 120. 

z Cusv v. z Kusy. 

Cvikov 194. 

Cvok Vácslav 156. 

Cabelický Jan ze Soutic 62, 71, 

89, 93, 96, 107, 150, 157, 159, 

196, 207, 214, 235 
Čáslav 34, 49, 71, 73, 87, 126, 

150, 250; sjezd 44, 71, 250. 
Čáslavská brána v. Kutná Hora. 
Čáslavský kraj 44, 70, 71, 82, 84, 

101, 150, 183. 
Castolor (? z Hořovic) 251. 
Céček z Pakoměřic 134, 135. 
z Cemín v. Rús. 
Černé peníze v. peníze. 
Cerníkovice 83, 170, 251. 
Cernilov 167—169. 
Černohorský v. z Boskovic. 
z Cestic v. Příšek. 

Dacie ? 104. 

Dachs Filipp 322, 333. 

Dalmatie 300. 

datarius papežský v. de Monte- 
serrato. 

Děčín v. z Warlenberka. 

Děcky v. z Wartenberka. 

Dědičné jednoitv s 'domem Rakou- 
ským 81, 272. 

Dědinu íei, dědin v svobodné 228, 
236. 

Děkanů volení 24. 

Desky zemské 70, 88, 229, 236; 
dvorské 88. 

Dětřich vrátný krále Vácslava 33. 

Dětřichovic v. Pavel. 

Děvín hrad 18. 

Dippoldiswald 193. 

Diviš arcibiskup Ostiihomský 51, 
227. 

Dlouhá třída 3, 46, 75, 120; srvn. 
Materna, Pytel. 



Dobřii 46, tG6, mi; sjc-zd liti. 

z Dobříše v. Betlémský. 

Dobruška 190. 

Dolina 3. 

Domašín 137. 

Domažlice 31tí, 317; sjoad 311J, 
317. 

Domažličtí 213, 216. 

Doru šik .Johánek 3; syn jeho V&c- 
slav, kanovník pražský 3. 

Donauwijrth 308. 

z Donina Fridrich 16!); Hanuš 
z Auerbacha 193. 

[lome {de Spineto) Jiridřkh 
% Miihlhausen, mistr 99, 134, 
140. 

BoíSenil Jan 211. 

z Drahonic BartoĚ?k 17, 75, 76; 
Jaroslav 95. 

z Dráchova Vácslav kazatel v Be- 
tlémě 10, 11. 14. 15. 29, 78, 
83, 97, 103, 159, 

DrážJauv 193, 194, 240. 

Dražíce 156, 157, 168 ; v. z Kun- 
valiia. 

ze Dražíc, Dražický Jun 157, 1H8, 
177. 244, 

Drdák Matouš 45. 

z DubCe (Dub«o) Jan 25; Matěj 
25, 148, 177. 244. 

zBufeé azUpého Jindřich 150; 
— a 3 Wisinburka Jiří 92. 
11.fi, 150: smi. Roháč. Rozkoš. 

Dobeoec Ura 88. 

Dulirovnik 238; poslové 238, 

z Duhrovníka Jan 57. 

Ducbcov 192, 306. 

DuHi.-k kinv. ud Aialkv Imtiží Ba 
Louži 148. 

Dudu ivi-iiske statky 229, 237. 
276, 286. 

Duchovenstvo 12—14, 20, 29, 
44, 57, 58, 61, 96, 102, 103, 
131, 146, 148, 158, 165, 811, 
217, 232; strauv pod Jedům 
113, 286, 287. 305; strany n=>d 
Oboji 5, 17, 22. 29, 87. 88, 
141, 168, 177, 201. 217. 218, 
260. 261, 269. 286. 306; srvn. 
knězi, synoda. 

dftiti Rakouskv (jeho práva na 
korunu) 66. 73, 77, 78, 79, 81, 



94. 140, 199, 219, 272. 27a, 
282, 283. 

Dunaj 215. 253, 260, 293 -295. 

DurSniid metttti 150. 165. 

Duršrnid Vácslav z Vcsee 45. 63, 
156, 171, 223. 

Durynako 99, 134, 187. 193, 231. 
303, 306. 

od dveří ž?leznveh v. Koranda. 

dvůr cisařský 39, 237. 247, 313; 
řeskv 230, 231. 233. 237. 2I.Y 
258. 260, 269, 318; francouzský 
260; papežský 144, 146, 177. 
200. 210, 211. 228, 236, 254 - 
258, 260. 262 264. 284— 28li, 
296, 299, 305. 309; saskv 318. 

Ih-íir Králové 84, 186. 

dvůr králův u sv. Benediktu na 
Starém Městě 2. 17. 26. 50, 62, 
75, 85, 228. 238. 239, 26li, 
269, 279, 280. 389, 280; nud 
Podolím 153; tia Zdcrař.e 64. 

dvořané čcšli 27. 231 ; němčiti 
231 ; uherští 27. 



z Ebi-rsdorfa Albrechl 199. 

Eicinger Oldřich 89, 220. 2: 
228, 233. 240. 257. 260. * 
293, 295. 

z Einsidla JoSt 278. 

Kiscnarli 135. 

Eleonora Císařovna 261 

Elstera řeka 193. 

Eisl.erberk 194. 

Eneáš (Aeneas) Svlvius 129. i; 
198—202, 221, 222. 224—2' 
228. 230. 236, 237. 239, 2 
243, 246, 254—258, 263— 2' 
267, 268, 274, 300; v. Pius 1 

EogliS (Paynei Petr 7, 9, 10. 
19, 20, 24. 25. 97. 215. 

Erřurt 135. 

Efichenloer Petr 265. 267. 2' 
271, 275, 277, 279. 290. 2! 
297. 298, 305, 310. 311, 32C 



323. 

Eugenius IV. papež 31, 37, 
64. 70, 79. 80, 90, 104. 
111, 113, 114, 118. 121 - 
126—130. íl3. 200. 



110. 



Registtfk. 



331 



Fakulta svobodných umění v. 
universita. 

Fantinus de Valíc z Trogira 300, 
310. 

faráři pražští 142, 151. 

farářů dosazení nové 25, 26. 

fary pražské 26. 

Felix V. papež 70, 79, 80, 85, 89, 
91, 110, 111, 130. . 

Filibert biskup 5, 6, 10, 12, 15, 
17, 21—31, 36, 40, 49—51, 
57 61, 64, 141, 158, 326. 

Filipp vévoda burgundský 238, 
240, 264. 

Firman kardinál 222. 

z Florentie Jan v. Jan arcibiskup 
Kaločský. 

Fbrgá* Petr 289. 

Forster Augustin 76. 

Fortna bliž králova dvoru nad Po- 
dolím 153. 

Foyt Michal 323. 

Francie 264, 272, 275, 295. 

francouzští poslové 262, 275, 276. 

Frankfurt 122, 129, 243, 246; 
sněm 122, 129, 243. 246. 

Franky 231, 308. 

Freiburk 303; sjezd 303. 

Fridrich kurfirst brandsburský 
174, 182, 183, 187, 188, 194, 
306, 307, 314, 318. 

Fridrich markrabí brmdenbur- 
ský 307. 

Fridrich IÍF. (IV.) císař 66, 72, 
77, 78, 81, 83, 84, 89-95, 
100—102 104—106, 108, 111 
—113, 117—124, 126—131, 
133, 134, 136-140, 142—145, 
149, 160, 161, 163, 168, 170, 
172—175, 178, 179, 187, 188, 
194, 196—199, 204—206, 212, 
213, 215, 216, 219, 220, 224, 
227, 230, 231, 233, 237, 239, 
243, 246-255, 257—259, 262, 
.264, 272, 275, 281, 282, 292, 
294—296, 301-303, 308, 310, 
312-314, 323; srvn. Eleo- 
nora. 

Fridricb kurfirst falcký 301, 304, 
306, 308. 317, 318, 323. 

Fridrich kníže Lehnický a Rřož- 
ský 307, 315. 



Fridrich kurfirst 
134—136, 147, 
178, 180-185, 
191, 193, 194, 
225, 232, 233, 
247, 248, 250, 
298, 306, 307, 

Frisinský biskup 



saský 53 — 55, 

149—151, 174, 

187, 188, 190, 

197, 198, 209, 

237, 240, 242, 

273, 281, 282, 
318. 
51. 



Gara Ladislav 301. 
Gennadius patriarcha 218. 
Gerov (Gera) 193. 
Gerovský Jindřich hrabe 193, 

195, 225. 
z Gleichen hrabata 193. 
Groče v. Sof. 
Góllersdorf 294. 
Gassinger Mikuláš 323. 
Grimma 185, 187. 
v. Guben v. Kubinský Jan. 
gubernator v. Jiří, Hunvadi. 
z Gutšteina Burian 71, 98, 120, 

150, 163, 180—183, 186, 192, 

244. 

Habsburský rod 47, 106; srvn. 

dům rakouský, 
hádání o víru 103, 325. 
z Haimburka Řehoř 239. 
Hartung v. Kluks. 
z Hasenburka Oldřich 242; srvn. 

Zajíc. 
Hasištein v. z Lobkovic. 
sv. Haštala kostel 31, 76, 85. 
od sv. Haštala v. Přcspolo. 
Haunolt Valentin 322. 
Havelská čtvrť (Svatohavelská) 

185, 242. 
sv. Havla kostel 11, 133, 148, 

159; srvn. Vácslav, Viktorín. 
Havlík v. z Kunvalda. 
Ház Jan biskup Olomoucký 227. 
Hederváry Vavřinec palatin 53. 
Hedvika kněžna Lehnická 308, 

315. 
Hedvika Vá?slav krejčí 45, 63. 
Heilbronn 208. 
heitmané krajští 70, 71, 113, 

150; pražští 98, srvn. z Hradce 

Menhart, z Kolovrat Hanuš; 

zemští 38, 39/44, 45, 46, 48, 

63, 114. 



Helmová Klára 177. 

Helmovv domy 177, 192, mlýny 

177, i 9á. 
z Heřmane Mikuláš 25. 
Hertrik v. Rušinova. 
Kladek Lukáš 255, 2B& 386, 
hlavní kostel v. sv. Víta. 
Hlohov 281; sjezd 281: srvn. 

Jindřich. 
Hluboká 215, 21ti; srvn, z Loh- 

kovic. 
/, Hnězdna Stanislav mistr 9fl. 
Hnězdiio 60; arcibiskup v. -lan, 

YLncentius. 
lu.fmistrský úřad 231. 
Hoholice 179. 
Holický v. ze Šternberka. 
Holic v Uhřleh 257, 258; sjezd 

257, 258. 
Holohlavý 190, 
Holý v. Rak. 

Holzler Konrád 259, 260, 262. 
Hora Kutná v. Kutná hora. 
z Horky v. Pardus. 
Horninu Antonín 328. 
z Hoiovie v. Časholor. 
Horská brána v. brány. 
Horšovský arcijáhen v, Lukáš. 
Hoyerswerd 147, 149. 198. 
brad Prařskv 17. 22, 23, 89, 29, 

30, 33, 34, 40, 50, 52, 64, 71, 
74, 79, 85, 93, 94. 100, 106, 
107. 148, 161, 157. 159, 180, 
228. 285, 238. 239, 263, 266, 
269. 290. 891; věž 262. 

z Hradce Jan (Telocký, na Telči) 
51, 160, 161, 168, 169. 185, 
186, 196; Menbart 4, 6, 7, 29, 

31, 36, 37, 38, 44—52, 57, Í,S. 
61, 62, 65, 66, 71. 72. 77,80, 
81, 83, 84, 85, 88, 89, 91, 92. 
95,98—108 112,114.118,119. 
120, 123, 124. 126, 127, 130, 
137, 140, 147, 148, 151, 152. 
154—157, 160—162. 165, 166, 
191,229: Oldřich 51, 160—163, 
165—170, 172—175, 179, 181 
—183. 196, 190, 191. 195, 196, 
213, 229; srvn. Materna. 

Hradčany 107, 157, 269, 270; 
rychta 84; srvn. brány. 



Hradec Jindřichův 67, 81, 137 až 
140, 169—175, 179, 183, 184. 
189, 215, 216; sjezd a smlou- 
va 137, 138, 169—175, 179, 
183, 184. 189. 

Hradec Králové (nad Labem) 
8, 10, 18, 34, 36, 53, 61, 62, 
64, 73, 79, 83, 84, 87, 127, 
142, 168, 167, 181, 294 

■/, Hradce král. Křisfaii 79; srvn, 
Ambrož, Bílek. Prostředek. 

Hradec Štýrský 225, 228, 230, 
237, 249. 

Hradecko, Hradecký kraj, 3, 18, 
35, 44, 58. 70, 71, 75, 81, 
82, 150. 166, 167, 169, 170, 
185. 190, 191, 195; sjezd 167. 

Hradefiti si. 15, 16, 18, 80—84, 
103, 126, 150, 153. 

Hradiště na -Moravě 282, 302. 

Hradišlšlí 292. 

■/. Hrádku Jan 166. 

Hrdinka 34. 

hrobka králů českých 201, 270. 

■■■ Hn.l.ky Yárslav 153, 154. 

Humpolec 170. 

Humpolec Mikuláš písni- iní^l- 
ský 45. 

Huniledr Vácsluv pasiř ze Žat 
ce 83. 

Hunyádi Jan 212, 222, 8S3, 
227, 228. 230. 249, 252, 253; 
syn Ladislav 253. 257. 271; 
syn Matiáš v. Matiáš líorvin. 

Hus 23, 145. 

Husilé v. strana pod oboji. 

Husti fany v. /. Mokrovous. 

Hustopeí 257. 

od hvězdy stříbrné v. ■/. Kuri- 
walda. 



Cheb 10. B5, 28, 31—34, 36. 

37, 41, 90, 95, 135. 158, 181, 
182, 194. 197, 203 -206, 
209—211, 248, 390, 302, 
3H4—308, 310, 311, 314, 
317—319, 323; sjezdy 181, 
182, 194. 204, 205, 21 i, 302, 



304- 



, 317. i 



Chebští 54, 182, 



188, 308, 318; 



Registřík. 



333 



Chelmská země 55. 

Cbievec Racek 1813. 

Chlistovice 15. 

z Chlumčan v. Lauda. 

Chojnice 246. 

z Choltic v. Štětina. 

Chotěbuz 298, 302, 307, 308; 

sjezd 298, 302, 307. 
Chotoviny 214. 
Chrudim 11, 44, 46, 62, 84, 150, 

167; měšťané 150. 
Chrudimský kraj, Chrudimsko 

18, 35, 44, 70, 71, 84, 150, 

167, 169, 170, 172, 183. 
Chrzanstowski (Chřanstovský) 

Mikuláš vojvoda Krakovský 

238, 275. 

z Ilburka Vilém 134, 147, 149, 

150, 192. 
llok 255. 
Itálie 212, 213; srvn. Vlašsko. 

Jakub kněz 132, 144. 

sv. Jakuba klášter a kostel na' 

Starém městě 21, 22, 31, 58, 

143. 
Jan vévoda bavorský 33; — , 

syn vévody Albrechta 318. 
Jan markrabí brandeburský a 

purkrabí Normberský 182, 183, 

194, 239, 307. 
Jan kníže Osvětimský 315. 
Jan arcibiskup Hnězdemský 246. 
Jan ze Florentie arcibiskup Ka- 

loěský 17, 26, 28, 29, 262. 
Jan biskup Seňský 28, 29, 60. 
Jan biskup Varadinský v. Vítěz. 
Jan kněz v. Ocásek. 
Jan de Turonis v. de Turonis. 
Jan od tří studní v. od studní 

tří. 
Janko v v. z Talmberka. 
Jaroměř 62, 82, 83, 84, 111, 167, 

190. 
Jaroměřští 82. 
Javor 304, 314, 315, 317; sjezd 

304. 
z Javora Filipp 323. 
Javorské knížetství 282, 292, 

298, 303. 315. 



Javorští 192, 295, 303, 304, 307, 
308, 312, 314; stavové 282, 
303. 

jednota Poděbradská v. strana 
Ptáčkova 

Jednota Rosenberská v. strana 

jednoty dědičné v. dědičné jed- 
noty. 

Jeneč 105. 

Jestřebí v. Pancíř. 

Ješna Jan 76. 

Jičín 53. 

Jidášek Prokop z Rakovníka 105. 

Jihlava 5, 6, 8, 14, 15, 19, 21, 
49, 50, 52, 53, 170, 173—176, 
178, 179, 181, 182, 184, 226, 
227, 282, 291, 293—295; kon- 
šelé 295 ; sněm 170, 173, 174 až 
176, 178, 179, 181, 182; úmlu- 
vy 33 a n. 

Jihlavští 292, 293, 295. 

sv. Jiljí kostel 26, 79, 158; fara 
26, 158; srvn. Příbram Jan 

Jindřich kníže Hlohovský 234, 
296, 308, 314, 315. 

Jindřich plátenník 79; syn Miku- 
láš v. Mikuláš od řebříků; syn 
Prokop 79. 

Jindřich v. Dorníde, z Montforta. 

sv. Jindřicha kostel (26, 158; 
fara 158 ; srvn. z Plzně Prokop. 

Jindřišek 34. 

Jiří biskup Vický (Vicensis) 37. 

Jiří král v. z Poděbrad. 

sv. Jiří klášter a kostel 79, 142 ; 
abatvšo 17; jeptišky 27. 

Jiřice 59, 68. 

Jiskra z Brandýsa Jan 80, 223, 
230, 274, 301. 

Jivník hrad 108. 

Johanna (z Rožmitála) manžel- 
ka krále Jiřího 289, 291, 301, 
317, 324. 

Jošt biskup Vratislavský v. z Ro- 
senberka. 

Jošta markrabí dům 67. 

Julian kardinál 42, 90, 104, 111, 
113. 



Kába Valentin 120. 

Kačer Martin z Podol šan 73. 



Kacina u Kutné Hory 149. 
Kadaň 178, 182, 188. 
Kainaclicr Jiří 137. 
Kalixtus il 11. papej! 854- 867, 

2(31, 263-265. 2a0— 282. 284. 

285, 288, 2811, 297—300, 305, 
309. 

Kalousky arcibiskup v. Jan. 

Kalteisen Jindřich iwjuisilor Mo 
Imčský 132. 

Kamaret Jan za Zirevnic* '- 

Kamenná hora v. Palla. 

Kamenice saská 194. 

kancelář královská 4. 

kancléíství král. Českého 230. 

kaiiovniei pražslí 21. 26. 33, 49, 
50, 119. 127, 128, 141, 155, 
227. 261. 270; smi. kapitula. 

Kant v Kladska 315, 316. 

Kantorův dům 46. 

Kapistean Jan 201 -211, 219, 
220, 231, 232, 240. 241. 24H, 
246, 252, 253, 386. 

kapitula pražská 21, 57. 58, 64, 
85, 86, 87, 113, 114, 117, 1.1.9, 
123, 127, 129 -131. 143. 148, 
151, U66, 159, 25$, 256, 269, 

286, 301. 305, 306: srvn. ka- 
inivnii i. 

Kapoun Petr ze Smiřic 68. 
Kaprova ulic* 45, 63, 
od Kapru Vácslav 83. 
kardinálové 131-134, 138, 30*. 
Karel IV., císař 165, 269, 272. 

283. 
Karel VII., král francouzský 26(1, 

264, 275—277, 303; dcera v. 

Ma.dalwia l,.\'arkčta!. 
Karel, syn král? Erancouzskébo 

264, 275—277. 
Kruvl SuiMv, vévoda burgundský 

26-1. 
sv. Karla klásku' na Novém Mi- 
ste 27. 
Karlov 152, 154. 
Karlova kolk-j 7, 8. 24, 25, 28. 

48, 64, lis. 76, 146. 158. 
Karlovy Vary 198. 
Karlštein 45, 71. 81, 160, 165, 

166, 172, 229, 277. 278, 
Karvayal (Carvayall Jan, le$ut 

papežský 118, 121, 124, 128, 



130—133. tatí, 14U— 14ti. 159. 

160, 201, 2)7. 22.4, 230, 349, 

254, 257, 263 -265, 285, 288, 

289. 298, 300. 303. 
Kašpar biskup Míšeňský 1 19. 

233. 
K.-il.ilimu- 255. 

Kateřina, dcera Jiřího z Podě- 
brad, manželka Miliášc Kur 

vina 271. 
Kateřina, dcera Viléma saského 

307. 318. 
K.iuliiuk Kunc 194. 
Kazimír, král polský 48, 49, 55, 

60. 73, 232, 233, 242, 245. 

246. 251. 264. 272, 275. 277. 

383, 312; chof v. Alžběta. 
Kbelský Johanek 3; jeho vdova 3. 
Kdulinec z Oslmmiřv Petr 134. 

150. 
ze KdynŠ Buzek mistr 10. 
KeBtřany 216. 
z Kirchberta Hanuš 194. 
■i, Kladrub Prokop, d&kan fcapi- 

tulni 159. 
Kladsko město i hrabstvj 75, 

246. 261, 266, 293, 294, 296. 

302—305. 312, 314. 315; v. 

7. Waraadorfn. 
KladSfí 75. 

Klamparaa Jan 154—156. 
kláštery Pražské 31. 
Klatovský Augustin, mistr 79. 
Klatovští 97. 96, 818, 216. 
Klatovy 44, 58. 73. 88. 94, 96, 

98, 126. 195. 216. 
z K ' - ! i ■ : \ i ■ 1 1 1 1 iKli'iiovský) Přibik 

9, 14, 31, 49, 50, 58, 00 

106, 107. 122. 124. 127, 128, 

138, 146. 
Kíoslmiculmik 260. 
Kluks Hartung 40. 
Kněževes 68. 78, 170. taj, 
Kaěževeský MikulaS 45, 59. 63, 

67—69. 75, 78. 176, 244 v. 

AlICŠk. 1 !. 

knězi řečtí 237; táborští 9, | \ t 

20. 87-90. 94, 96, 97. 102, 
103. 215 217; srv. duchoven. 
stvo, svěceni. 
■i Knůžmosla v. Viik-čuvský 




Registřík. 



335 



knížata (německá, říšská) 31, 32, 

34, 53, 74, 78, 80, 111, 129, 

178, 194, 208, 219, 245, 246, 
252, 264, 281, 282, 301, 308, 
311, 314, 318; duchovní 264; 

srvn. Kurfirstové. 

Koflík Mikuláš 45. 

Kolby 8. 

Kolda Jan ze Žampachu na Ná- 
chodě 36, 75, 81—84, 87, 
89, 112, 134, 166—172, 179, 
185, 190, 191, 195, 250, 251. 

z Koldic Albrecht na Bilíně 16, 
89 

Kolín 8—10, 35, 53, 64, 75, 95, 
96, 161, 162, 170, 190; kon- 
šelé 96; purkmistr 96. 

Kolínský arcibiskup 135. 

Kolínští n. R. 56. 

Kolmark, předměstí Kutnohor- 
ské 149. 

z Kolovrat páni 118, 119; Eliška 
manželka Roháčova 35; Fri- 
drich 107; Hanuš Krašovský, 
38, 44, 45, 50, 58 61, 62, 
65, 67-69, 71, 75, 78, 89, 
98, 123, 137, 147, 151, 152, 
154, 155, 176, 196, 219, 244; 
Jan na Kornhauze 35 ; Jindřich 
Libšteinský 135, 136, 166, 171, 

179, 180, 181, 184, 186, 187, 
219. 

Komárno 72. 

Komora královská 125, 230. 
Kompaktáta 1, 2, "5, 6, 9, 11 
—15, 18—24, 27, 28, 31, 32, 

35, 39, 41, 43—45, 47, 57, 
58, 67, 69, 70, 79, 80, 85, 
86, 88—91, 100, 101, 108— 
110, 113, 114, 117, 119, 122, 
125, 130, 132, 141—146, 148, 
151, 155, 158, 164, 166, 189, 
196, 200, 202, 203, 206, 208 
—211, 220, 221, 234—236, 
253-255, 258, 262—265, 272, 

: 286, 288—290, 299, 300. 
Koncilium v. Rasilea. 
Konopiště v. ze Šternberka, 
Konrád arcibiskup Pražský 78, 

143. 
Konrád Bílý, kníže Olešnický 8, 
296, 302, 307, 314, 315. 



Konrád Černý, knize Olešnický 
293, 302, 313—315. 

Konrád mistr, doktor lékařství 
26. 

Konstanský biskup v. Filibert. 

Konstantin Palaeologus císař 218. 

Konstantinopolis 207, 217, 237, 
252, 253, 260, 261. 

konšelé Pražští 1, 2, 4, 9, 12— 
15, 29, 33, 34, 40, 45, 46, 
48, 60—63, 67—69, 71, 72, 
76, 85, 89, 92, 93, 97—99, 
101, 104, 111, 117, 118, 122, 
123, 126, 136, 137, 141, 145 
—148, 151, 152, 154—158, 163 
—165, 171, 172, 175—177, 
192, 209, 219, 222, 223, 226, 
227, 230, 236, 243—245, 261, 
265, 268, 280, 291, 305; Men- 
šího města Pražského 23, 27, 

51, 90, 269; Nového města 22, 
23, 27, 31, 33, 35, 51. 54, 
81, 101, 120, 143, 158; Sta- 
rého města 1, 2, 7, 11, 22, 

23, 26, 27, 29, 31, 33, 51, 

52, 54, 67, 74, 75, 81, 115, 
127, 141, 143, 157, 158, 175, 
245, 269. 

Koranda Vácslav 25, 94, 97, 98, 
215, 217. 

Koranda Vaněk od železných dve- 
ří, konšel 76, 226. 

Korčín 48. 

Korneuburk 128, 260, 294—296; 
sjezd 295. 

na Kornhause v. z Kolovrat. 

Korutany 201. 

Korybutovič Sigmund 2, 3, 76, 
156. 

Kosmas v. de Monteserrato. 

Kostel hlavní Pražský v. sv. 
Víta. 

Kostelec Černý v. Sádlo. 

Kostelec Labskv 59; na Sázavě 
166, 169, 17Ó, 184, 186, 195. 

Kostelní řády 10, 12, 15, 19, 20, 

24, 25, 28, 86, 109, 114, 158, 
238.. 

Kostelv farní 234; kollegiatní 
286; pražské 11, 15, 19, 25, 
27, 34, 324. 

7 Kosti v. Zajíc. 



K-.st.ka v. lostiipir na l.itonn šlí 
BohuSe 55, 71, 83, 84, 93, 
98, 132, 150; Vilém 3, 7, 15, 
55; Zdeněk 122, 138, 150,151, 
157, 161, 167, 175, 183. 189, 
191, 19tí, 204, 205, 207, 238, 
276. 

Koslniec 145; koncil 23, 24. 

Košíře 17tí, 

Kot Michal 52, 

z Kotenřic Sijimund 63. 

Kouba 74. 77, 78. 

Kouřim 49, 53, 89, 126, 150. 

Kouřimský kraj 70, 71. 150. 

Kraje východní 82, 84. 87. 89. 
98— 95, 107. 196, 147, 150; 
srvn. strana Hackuva. 

Krakov 48, 49, 55, 73, 232, 233, 
241. 

Krakovský biskup v. Zbihnev bi- 
skup. 

Krakovský palatin v. z Tenčína. 

Králova lázeň v. lázeň. 

z Královic v. Močihub. 

Královice 1*8. 

Královské dvory v Praze V. 
Dvory. 

královské statky v. statky. 

Krám v masné v. masno. 

Krasikov hrad 186. 

Krašov v, z Kolovrat. 

Kře 141. 

Krcmíce Tomáš 46. 

Kwsmž 294, 295. 

Kretský arcibiskup v. Landus. 

KriSíof, vévoda bavoráky 54, 55. 

Křivoklát 54, 55, 105, 166, 237. 

Kříž ulalnéř z ulice platnéřské 
7tí. 

Křížová válka 205, 237, 243. 

Křižovníci s červenou hvězdou 
26, 22tí. 

Krtek Matěj 176. 

Krumlov 68, 118, 122, 130, 161, 
169, 173, 186. 203, 205; morav- 
sko 203, 204; sjezd 203, 204. 

z Krumlova Váčdav 210. 270, 
284, 300, 304, 

Krušina Hynek z Lichtenburka 
na Kumburce 50, 52, 58, 34, 
127; v. ze 5 Vamberka. 

Kríišné horv 193, 306. 



Kryuiafov 194. 

Kiminský Jan 158. 

KuCka Martin z Knlné Horv 125. 

Kulhánek Petr 187. 

z Kuiulmrkii v. Krušina. 

Kunětická hora 30, 44, 61, 71; 
v. z Miletínka. 

Kunhuta (ze Šternberka) manžel- 
ka Jiřího z Poděbrad 291, 

Kunratice 187, 

Kun&ovie ulice lftli. 

z Kunšlata IVicek 265, 266; viz 
Poděbrad. Zujimaě. 

z Kunvalda .lanf twl stří- 
brné bvězdv na Dražicicli, pod- 
komoří 3. 9, 32, 45, 7.S. 80, 
15(i, 177; Havlík 3; C-SÍk od 
stříbrné hvězdy 3, 71, 72, 73, 
77. 93, 100, 104, 105. 107, 136. 
137, 15ii, 151, 156, 157, 168, 
171, 172, 176, 177, 192, 948, 
244. 

knrfirsli 53, 56, 12!), 138. 864, 
314. 

Kuseť Martin 27. 

z Kusy (Cusy) Mikuláš legat. 199, 
201, 204, 205, 208 :'ln ■!_'. 

Kutná Hora 44, 48, 49, 73, 84, 
87, 91, 94—98, 102, 103, 107, 
113, 117, 119, 125, 127, 136, 
139, 147—149, 167; Čáslavská 
brána 149; konšelé 98, 102; 
Fuirkinislr 98: sjezd 49, 95, 97, 
98, 102, 103. 107, 113,117.119. 
136. 139, 147—149. 167: srv. 
Kolmark. 

Kvirin, kněz táborsky 102. 

Rysek 302; sjezd 302. 



Labe 151. 107, 187, 193, 194. 
u labuti dům 76. 

Ladislav Pohrobek 72, 73, 77, 80, 
81, 89—92, 94. 100. 102, 105. 
106, 110, 112, 117, 119, 121, 
124, 127, 131, 134, 138—140. 
142—144, 147. 174, 190, 
192, 196, 197. 199, 200. 204, 
205. 212, 214, 216, 219—222, 
224—235, 237—272, 280, 281, 
284. 285, 292, 295, 298, 301, 
302; korimován 227; zemřel 



Registřík. 



337 



267; srv. Alžběta, Anna, Mag- 
dalena (Markéta). 

z Lamberka v. Sokol. 

Lančický Martin mistr 99. 

Landeswart hrad 250. 

landfrid 53, 70, 75, 82, 108. 126. 
Landsberk 94; srvn. z Reichen- 

bacha, Sárovcové. 
Landshut 306. 
Landus Jeroným, arcibiskup Kret- 

ský 317, 319, 323—325. 
Larva zeman 8. 
Laubink Jindřich, probošt Naum- 

burský 277 
Lauda z Chlumčan Matiáš 3, 4 

31, 97, 125, 223. 
Lauf 206. 
Láva 294. 
Lazar žid 65. 
lázeň králova 46. 
z Ledče v. Reček. 
Lehnice 192, 281, 292, 303. 304; 

sjezd 281, 292, 303, 304; srvn. 

Fridrich, Hedvika. 
Lenoncourt, komorník krále fran- 
couzského 275. 
z Leskovce (Leskovec) Arnošt 89, 

165, 170, 173, 196, 213. 234. 
Lešno 315. 
Leštno 54. 
Letná 

Libštein hrad 187. 
Libšteinský v. z Kolovrat. 
Lichtenburk hrad 84, 204; srvn. 

Krušina, 
z Lichtenburka Hynek Bítovský 

265, 266. 
Liliová ulice 117. 
Linec 129, 131, 183. 
sv. Linharta kostel 76, 77; srvn. 

Mikuláš. 
Linhartská čtvrt 192. 
Lípa v. Trčka. 
Lipany (bitva) 4, 18, 76, 107, 

149. 
z Lipého v. z Dube. 
z Lipého Jindřich nejv. maršálek 

255, 275, 279. 
Lipnice 101, 105, 116; srvn. 

Trčka. 
Lippstat 135. 
Lipsko 219, 298 ; universita 99. 

Tomek, Dějepis Prahy, díl VI. 2. vyd. 



List Mikuláš 263. 

list mírný 69, 70, 73, 85, 86, 87, 

102, 108—110, 113, 114, 119, 

166, 176, 189, 208. 
Literát Jan 2, 27, 34. 
Litice 217. 
Litoměřice 73, 130, 193, 199, 204 ; 

proboštství 130; sjezd 204; 

sněm 199. 
Litoměřický kraj 71, 93, 108, 193. 
Litomyšl 12, 51 ; srvn. Kostka. 

Litomyšlské biskupství 227; ad- 
ministrátor v. Beneš. 

Litovel 36. 

Litva 73; šlechta 74; srvn. Sig- 
mund. 

z Lobkovic Jan Popel na Hlubo- 
ké 186, 187, 215; Mikuláš na 
Hasišteině 119, 178, 180, 186, 
188, 192, 209, 215. 

Lobkovice 187. 

Lochynice 167. 

Loket 147. 

Loketsko, Loketský kraj 134, 186, 
192, 213. 

Loketští 55. 

Loucký opat v. Přibislav. 

z Loun Jakub 159. 

Lounští 54, 56, 91, 103, 181, 192, 

198, 213, 215 216, 219. 
Louny 58, 126, 150, 151, 169, 

198, 217, 233, 247, 250. 
Lublin ská země 55. 

Lubno 293, 296, 298, 300, 303, 
307, 308; sjezd 293, 296, 300, 
303, 307, 308. 

Lubová 64. 

Lucemburské vévodství 238, 240, 
276. 

Ludvík vévoda bavorský 211, 
227, 237, 240, 242, 245, 247, 
262, 306, 308. 316—318, 323. 

Ludvík kurfirst falcký 206, 208. 

Lukáš arcijáhen Horšovský 114. 

Lupáč Martin 10, 11, 20, 215. 

Lužice 126, 174, 178, 188, 

199, 231, 241, 275, 291 ; dolní 
174, 188, 290; horní 147, 174, 
230, 290; srvn. Šestiměstí. 

Lužičané 82, 134, 192; poslové 
80, 302; srvn. Sestiměstští. 

22 



Magdalena (Markéta) dcera krá- 
le francouzského, nevešla La- 
dislava Pohrobka 260, 262, 
264, 896. 

Magdeburk 219; arcibiskup 282. 

318. 
Machkuv Protop rychtář 54. 61. 
Malá strana v. Praha. 
Maleěov 15. 114; snu. z Mokro- 

MaU>iKilsko 55. 
Maloslranšti v. Pražané. 
Malovec Jan z Pncova 74. 77. 

125, 138. 150. 
Manina 3ÚS. 304, 307. 369 ni 

312. 816, 317; sjezd 303, 304, 

307, 309. 310 816. 
Mam panny kostel srfti. Matkv 

boži. 
.Marii- panny před Týnem v. Týn- 
ský kostel. 
Marik lazebník ífi. 
Mariin kanovník Pražsky 159. 
Mariin V. papež 208. 
masné krámy Novoměstské 14ó. 
Matěj farář u sv. Petr* na Poříčí 

159. 
Matěj kazatel v Betlémě 83. 
Mai.ěj střelec 153. 
Matěj ad zlaté štikv v. od Štiky 

/latě. 
Malvína konšel z Dlouhé třídy 

120. 
Ma terna písař p. Menliarta 

z Hradre 77. 
Matiáň K.mvíi. 257. 271, 274. 280, 

284. 287, 300, 301, 310. 313: 

chot v. Kateřina. 
Matik Jan z Talovec 28. 
Matky boží na Louži kostel 148. 

177; srvn. Ducliek. 
Matky bozi Sněžné kostel 18: 

srvn. Vlk Jakub. 

/ Mečkova Jeník 150. 

u medvěda bílého dům 7li. 
Mělník 48, 49, 62, 68, 65, 67, 

08. 84. 85, 91, lit, 156, 187. 

201, 213; konšelé 111; sjezd 

49. 
menších hra Iři řád 22. 
mě.sla královská 2. 3, 63, 70, 

73, 79 80. 83. 87. 98, 10S, 



li",. 126, 136, 143, 169, 173, 
175, 196. 207, 208, 213. 214, 
221. 226, 228. 230. 238, 259. 
271, 275, 277, 279. 286, 290. 
294, 314. 323; lužická 134, 
296, 302; srvn. SestiBiesU; n>- 
ská 56. 58, 183, 206; slezská 
134, 251, 273, 29ti. 311. 312, 
315; věnná 49; srvn; poslové. 

inésla Pražská v. Praha. 

Měsíce 65, 

měšťané Pražští v. Pražané, 

Michal dvoreuln 8. 

Michal kanovník Vácovský 289. 

Michal rychtář Vyšehradsky L53. 

sv. Michala kostel 10. 125; hrhi- 
lov 10. 

z Michalovic Jindřich 150, 207. 
242, 276, 290, 309; Petr 38, 
44 ; Vácslav mistr Strakoni- 
cký 50, 71. 95, 97. 127. 196. 

Mi. halski čtvrt 192; ulice 79. 

Michel 2. 

Mikulanda soused Staroměstský 
83. 

Mikuláš larář sv. Linharta 76, 
78. 

Mikuláš Jindřichův jinak od řehrí- 
ků 79. SK. 86, 87. 

Mikuláš kné-i, mnich v, z Heř- 
mane, z Plzně. 

Mikuláš V. papež 130—134, 138. 
139, 141. 177, 199 200, 204aŽ 
206, 210. 211. 213, 221. 236. 
237, 243, 247, 253. 254. 

Mikuláš Ratibořský 8. 

Mikuláše sv. kostel na Malé stra- 
ně 85; na Starém městě 11, 
76, 148; srvn. Skála. 

MOetínsk 83. 

■/. Miletinka Dětřich (na Kuně- 
tické hoře) 71, 81, 82, 83; 
Diviš Bořek 7. 10. 18, 30. 35, 
39, 43. 44, 61, 71, 167; Jetřich 
166, 167, 190, 198; Soběslan 
Mrzák 167, 196. 
mince lehká 323. 
mincmistr 97. 

mistři uřeni Pražského 8, 9, 13, 
14, 17, 22. 26, 29, 30, 44. 19, 
58, 117. 79, 85, 87, 98. 103. 132. 



Registřík. 



339 



123^ 130, 131; Vídenského 99; 
srvn. universita. 

Míšeň 194; biskup v. Kašpar. 

Míšeň, Míšeňsko, markrabství 
134, 135; 149; 151, 152, 178, 
192—195, 209, 231. 240, 298, 
306, 308. 

míšeňský markrabí 32, 53, 324; 
srvn. Fridrich, Vilém. 

Míšňané 55, -56, 82. 

Mitrovice 161, 162. 

Mitweida 193. 

z Mladenovic Petr 125, 142, 144. 

Mléěko Hanušek 226. 

mlynný úřad 244. 

Mnich z Roudnice Zdislav 8, 18. 

Mnichov 7 4, 318. 

mniši do Prahy uvedeni 31. 

Močihub z Kraknic Oldřich 170, 
173. 

Mohuč 132, 238, 240; srvn. Kalt- 
eisen. 

z Mokrovous (Mokrovouský) 
z Hustiřan na Malešově Beneš 
35, 48, 49, 58, 60, 69, 75, 81, 
U2, 176, 196, 234, 235, 253. 

Moldava 254. 

de Monteserrato Cosmas data- 
rius papežský 255, 256, 284, 
285, 299, 300. 

z Montforta Jindřich hrabě 8. 

mor 64, 198. 

Morava 36, 38, 39. 43. 100, 104 
118, 126, 160, 170, 171, 
202—204, 223, 227, 241, 252, 
254, 257, 260, 274, 275, 281, 
284, 285, 289—294, 301, 302, 
304, 305, 310, 314. 

Moravané 81, 226 ; srvn. stavové. 
Most, 56, 180, 181, 185, 187, 

188, 192, 198, 209, 210, 225, 

233, 240, 247, 248, 250, 306; 

sjezd 225, 233, 247; srvn. 

Lajideswaxt. 
most Pražský (Karlův) 8, 116, 

269; úřad 244. 
Mouček Jan (Muček) 63, 245. 
od Mouřenínů v. Smolař. 
Múčok v. Mouček. 
Mohamed II. 252. 
Múhlhausen 99; srvn. Dornde. 
Murat. II. sultán 65. 



Mýto u Žebráka 188. 
Mýto Vysoké 62, 84, 150, 172, 
188; kraj 35; měšťané 150. 



Náchod 36, 59, 75, 82, 84, 87, 

89, 250, 251, 266, 294; zámek 

251 ; srvn. Kolda. 
Namyslav 61, 319, 321; obec 

321. 
Naše Sigmund 322. 
Naumburk 193; probošt v, Lau- 

bing. 
Neapol 204 
Nebra 193. 
Německo, Němci 53, 56, 60, 78, 

80, 90, 91, 94, 105, 122. 129, 

130, 133, 178, 199, 201, 248, 

252, 253, 263, 300, 313. 
němečtí rytíři 52, 205, 238, 242 

245, 251, 264. 
Nepomuk 189. 
Nesmily 66. 
Neukirch 315. 
z Nezřeva v. Sláma. 
Nimburk 62, 66, 73, 108, 109, 

110, 116, 126, 317; sjezd 66, 

108, 109. 
z Nimburka Petr 159. 
Nisa 293. 
Normberk 54, 105, 108, 111, 118, 

182, 205, 243, 247, 301, 308; 

purkrabí v. Albrecht, Fridrich, 

Jan. 
Normberští 5£, 56, 183, 240. 
Nové Město Pražské v. Praha. 
Nové město za Vídní 78, 94, 119, 

168, 188, 197, 202, 212, 216, 

219, 236, 241, 243, 246, 247, 

252, 253; sjezd 246. 
Nový hrad za Solnicí 82. 
Nuselské údolí 154. 
Nůsly 152, 153, 154. 



Ocásek Jan farář u sv. Štěpána 

ve zdi 145, 159. 
Odra 315, 316. 
Odraná brána 75. 
Olava 312; sjezd 312. 
Oldřich hrabě Celský 8, 9, 15, 38, 

51, 58, 60—62, 72, 212, 214. 

22* 



340 RegittHk. 


21tí, 220. 22Ó, 226, 248. 252, 


Pancíř na Sloupě a Jestrebí Fri- 


256. 258. 259, 262. 


drich 93. 


OHHeh biskup Passovský* 129, 


Pankráci 290. 


178. 227, 239, 243, 260, 262. 


Paponiofc Jan ze Soběslave farář 


'il.ii,.,.- 194; srvn. Konrád Bi- 
Iv. Konrád Cemý. 


Týnský 26. 119. 148. 15: 
159. 


Olomouc 23, 51, 62, 202, 203. 


z Pardubic Arnošt 88. 


241, 213. 282. 293, 302. 313, 


Pardus z Horky 36. 


323: sjezd 313; sněm 302; bi- 
skup v. ?. Boskovic, Ház, Pa 
vel ; probošt v. Vogelsang. 


Pardus z Vrátková na Kkben- 
burce Jan 7. 150. 167, 169, 

170. 
Pařiž 204. 
Passov 6. 178, 249: biskup v. 

Oldřich, 
patroni iprávo podací) 14. 26. 286. 
Pavel biskup Olomoucký 12, 19. 


olomoučtí 292. 
Olšany 30. 

Ondráček uzdář 7tí, 78, 
Opalov 294. 
Opatovický klášter 30 
Opava 55, 59. 


OparM knížata 8. 

Opočenský Svojše 190, 191. 

Opočno 190. 

Opoll v. Bolek. 

Opselka Mikuláš uzdář 45, 63. 

Orebšti 35. 


22, 51. 
Pavel podbiskupi uherský 26. 
Pavel DětřkhoTÍc purkmistr No 


vuměstekv 33, 35, 54, 66, 71. 


73. 77. 93. 100. 104. 106. 117. 
120, 137. 139. 160, 172. UK, 


z Orlamiinde Vilém hrabě 193. 
194. 


224. 226. 243. 
Pavijský biskup v, /. ''a-sliliona. 


Orlík v. Zmrzlík. 
Ország Michal 33. 
Ort 215. 


Pavne v. Englis. 

z Peckv Vaněk 172. 179. 

Pegov 193, 194. 


Osek. O^-eký klášter 192. 240. 


Pelhřimov 84, 105. 106, 120— 


275. 806. 


125, 144, 162, 163, 165, 1G9— 


od oslu Aoloniš 120. 1515. 


171, 175. 180-184. 189. 191. 


os laikové svati 23. 


105, 202, 208; sjezd UMÍ. 121 


Ostřiliom 66, 91 ; areilmskup v. 


-124, 1(2. 163. 165. 166, 169. 


Diviš. 


171, 175, 180—184, 190, 105: 


z Ostromíře v. Kdulinec. 


úmluvy 125. 144, 189. BOS. 


z Ostrorolia Sudivoj vojvoda 


z Pelhřimova Mikuláš (Biskupe-c) 


Poznaňský 53, 59. 


9, 94, 96, 98, 103, 215, 217. 


Ostrov 186. 


peníze černé 323. 


z Ostrova v. Talafús. 


perkrecht 85. 


Ostruhová ulice 23, 50. 


PennesKriin 186. 


Osvětim v, Jan. 


Perno 193. 


Otava reka 216. 


z PernSteina Aleš 51; Jan 48. 


Otto vévoda bavoiskv 182, !83, 


lad, 203. 238, 292; Vilém 51. 


227, 318. 


Perštein v Praze 23, 46. 


Oustí fbitva) 115. 
Ovocný trh 45, 46, 76. 


Petr biskup Vratishrskv 2_'T 
240, 241. 




Petr služebník královny 37. 


r. Parova v. Malovec. 


sv. Petra kostel na Poříčí 159; 


Padua 204. 


srvn, Matěj. 


z PafcojnĚric v. Čeček. 


Petřín 290. 


1 'r.i 1. .Tn.H t- Jan (i. 1.1, 14, 1.5, 19, 


Peiřkov 60. 


41, 


Petrovaradin 65. 



z Petro vie v. Carda. 

z Pirkšteina v. Ptáček. 

Písek 3, 73, 88, 94, 96. 216; obce 
94. 

Pisečtí 97, 213, 215, ,216. 

Pius II. papež (Eneáš Sylvius v. 
t.) 300, 303—306, 309—317, 
320—322, 326. 

Pivee Vácslav platiiéř 76, 78, 

Plaňany 150, 152. 

Platnéřská ulice 76; srvn. Křiž. 

7. Plavná Henrieh 119, 149. 

Plavno 194, 

Plichta v. z 2erotjna. 

Plí-.eň 33, 53, 73, 114, 159, 166— 
168, 172, 180—182, 184, 185, 
189, 190 205, 207, 210, 212, 
213, 227. 305. 306, 317, 323; 
sjezd 114, 180—182, 184, 185, 
212, 317, 323; sněm 166 KW. 

PÍ ssensko, Plzeňský kraj 53, 71, 
83, 128, 130, 192, 213. 

Plzeňští 216, 218. 

z Plsině Mikuláš 22; Prokop mistr 
20, 23, 26, 31, 41, 67, 70, 91, 
97, 103, 142, 148, 158. 

Počernic* 152. 

z Poděbrad Jiří 36, 3í), 66. 71, 77, 
83, 84, 89, 91, 100, 106—108, 
110—114, 116—118, 120, 122. 
124. 127, 130, 136. 137. 142, 
147, 149—152, 154—163, 165 
-171, 173—189, 191—195, 
197- -£03, 205, 207—217. 219 
—236, 239, 240, 244—253, 255 
—263, 265—268. 270. 271, 273 
—324; manželky v. Kunhuta, 
Johanna; dcery v. Kateřina, 
Zdena; synové: Hynek 307, 
318; Jindřich 302; Viktorin 
107, 274. 306. 

z Poděbrad a Kunštatu Petr 62. 

Poděbradská jednotí v. strana 
Placková. 

Poděbrady 116, 155, 162, 165, 
195, 217. 

porfkomořský úřad 3, 230. 

od podkovy stříbrné v. Slatina. 

Podolí 153. 

z Podolšau v. KaCer. 

Podskalí llů; srvn. Výlon. 

Pohořelec 159. 



Pohořelice 253. 

Poláček krejčí 46, 

Polané 32; srvn. Polsko. 

z Polenska páni 174. 

Polička 62, 84 150; měšťané 150. 

Polná 105. 

Polsko 39, 48, 53, 59-62, 64— 
66. 69, 73, 84, 101, 242, 251 ; 
král v. Kazimír, Vladislav; po- 
slové 46, 48, 60, 61, 231, 242. 
246. 

Pomořský vévoda v. Stítinský. 

Popel v. z Lobkovic. 

Popel (Popelka) Vaněk řezník 45. 

Poříčí 2, 159; srvn. Matěj. 

Poříčí na Sázavě 84. 

Poříčská brána 75. 

poselstvo do Francouz 262, 264, 
272 275 

poslové mest 18, 20. 28. 49. 50, 
58, 65, 68, 74, 97. 117, 124. 
137. 143, 144, 290; morav- 
ských 81. 

z Postupic v. Kostka. 

z Potšteina na 2ainpae.hu Jan 
150. 

Poznaňský kiislellán v. Samotni- 
ský Petr; vévoda v, z Ostro- 
roha. 

Práře 93, 105. 

Prače Jan panoše 152. 

Praha, města Pražská 1, 2, 9, 
12, 63, 67, 69, 71, 84, 90, 92. 
93. 104. 118, 120, 140, 146, 
151, 155, 156. 163—165, 175. 
187, 190. 213. 217, 219, 222, 
227, 243, 244. 268. 280; Hrad- 
čany v. t 

- Menší město (Malá strana) 1, 
2, 49, 50, 73. 85, 155, 156, 173, 
190, 192, 230, 269; obec 155. 

- - Nove město 1—4, 8, 18, 22, 

23, 26, 27, 33, 34, 45, 49, 54. 
61, 64. 65, 71. 73—77, 81. 83. 
93, 97, 102, 104, 106. 112, 120. 
126, 141, 148, 152—156, 158, 
164, 172, 178, 190. 192, 230. 
245, 265; obí-c 4, 18. 146, 148. 
155. 

- - Staré město 1, 2. 4. 8, 10. 11. 

17, 21. 22, 26, 27. 31. 33. 34. 
45. 49,-54. 58, 61. 71, 73— 



4 



77, 79, 81, 83, 85, 93; 97, 102, 
104. 107, 11S, 117, 185, 126, 
141, 143, U8, 154 156, 104, 
171, 173, 175—177, 185, 190, 
192, 228, 2S0, 238, 239, 242, 
251, 265, 200, 269, 289—291, 
313, obět 7, 1tí, 22, til, 03, 93, 
115, 13tí, 148, 155, 177, 223, 
230, 243—245; poslové 63. 

— Vyšehrad v. t. 

x Prachatic KřišEan 10, 11, 12, 
29, 30, 31, 58, 01, 64, 67. 

Praciieiraký kraj 71, 83, 185. 

Prašná věž 75. 

Pražané 27, 37, 38, 49, 50, 54, 
56, 58, 59, 81, 62, 63, 65, 67— 
69, 72, 81, 83—85, 87, 90, 91, 
93, 95, 102—107, 109, 111— 
113, 115, 117—121, 126, 127, 
184, 137, 141, 152, 154, 160, 
161, 173, 181, 184. 188, 195, 
198, 204, 214, 218, 218, 221, 
251. 2tíl, 280, 289, 294, 320; 
poslové 61, 105, 106. 

— Malostranští 269. 

— Novoměstští 4, 153, 154, 268. 

— Staroměstští 4, 18, 33, 63. 
76, 105, 137, 154, 245, 268, 
269. 

Prčice 101. 

Přemyslův keř u Studie 115. 

Přespole .1an soukenník od sv. 
Hašt L i!a 70. 

Prešpurk 40, 62, 252. 253," 313- 

Přibislav opat Louckí 289, 

Příbram 78. 

z Příbramě ("Přibraní! Jan 13. 20, 
22, 25, 26, 31. 40—42, 57. 58, 
67, 70. 85. 91, 95—98, 101. 
103. 134, 140-142. 145. 148. 
158. 

přijímáni pod jednou 19, 20, 22, 
56. 57, 143, 148. 141). 159. 
238, 286; pod olmjí 5. 12, 19, 
22. 23, 24. 32. 41, 56. 57. 80, 
87.99. 132,143—146, 148,151, 
21)2, 205, 200, 209. 210, 218. 
234. 235, 280, 287, 289, 305, 
325; srní. strana. 

piisali;i ú korunováni (Jiřího) 



Pří Sek 



Uíkuiáš : 



privilegia kostela Pražského 301, 
305; Novoměstská 4; Staro- 
městská 2, 4, 26, 54. 

Přívor 3. 

Prokop iíachkuv v, Madikúv. 

Prostředek Martin kněz z Hrad- 
ce 18, 34, 35. . 

Protivín 186. 

Prusko 52, 238; smi. němečtí 
rytíři. 

Psáív 176. 

Išenička Filipu 46. 

Pštros Dueliek bečvář 46. 

Ptáček Bartoš 208. 

Plaček z Pirkšteina a, z Rataj 
Hynce 4, 6, 7, 9. 10, 27, 34, 
36, 39, 43—46, 48, 49, 52, 53, 
58, 62, 05—67. 71. 73. 77, 80, 
82—85, 90—98, 100—102, 104 
— 107. 

Pulchripatris Jan 57. 

purkmistři Pražští, úřad purk- 
mi-lrovský 2. 68, 71 -73, 81, 
89, 92, 99. U8, 146—148, 159, 
1114. 209, 219. 222. 227. 280; 
Menšího města 51, 313; Nové- 
ho niesla 44, 51, 72, 74, 77. 85, 
101, 112. 139, 313; Slarélio 
města 26, 44. 51, 63, 72, 74. 
77, 85, 101. 112, 136, 157,300, 
313. 

purkrabství Prafaké 115. 162. 179. 
266; dóm 266; stalkv 157, 179, 

Pušluřík Jan 45. 

pušky 83. 

Pytel Mikuláš srmkennfk z PIou 
lié (řidy 46. 



Ráb 92: biskup v. Auunsliii 
novník v. Tomáš. 

z Rabi . v. z Rise n herka, 
ho v a. 

llabs v Rakousfch 137. 

z Rnbšt"ina Jan probošt a ; 
rabí Vyšehradský 153, 
225, 226. 227. 279, 300, 
Prokop 118. 121—123, l! 
131, 133. 137, 144, 145, 
153, 1118, 175, 198. 230. 
240, 242, 243. 255, 257- 
263. 265. 282. 2R9 3'iti. 




Rcgis 


.li-ík. 3 .j.a 


Rackův dvůr 152. 


237—240, 242, 243; sjozd 210, 


fíafiiuský v. Výšek. 


212, 231. 238. 


radda královská 7, 33, 209, 210, 


ILvcnšIí 318. 


214, 218. 219, 220, 222, 225, 


z Říčan Chval 35. 


238, 241, 250, 260. 


Ríóany 54. 


radda Menšího města Pražského 


ílicheiiberk hrad 83, 84. 


313; Nového mesla Pražského 


Richenburk 252; v. Pardus. 


33, 313; Starého měsla Praž- 


flíTii 114, 123, 127—131, 133, 


ského 33, 313. 


134, 138, 140, 144, 145, 177, 


Hadnk-c 18tí. 


200, 204, 206, 207, 212, 235, 


radnice Novoměstská 2, 33, 54, 


255—257, 261, 263, 265. 284, 


77, 230, 245; Menšího města 


285, 296. 299. 301. 3')3, 304, 


Pražského 2; Staroměstská 2. 


309, 315, 320, 324. 


16, 19, 33 -35, 43, 52, 03, 67, 


z Riscnberka Děpolt 148; Jan na 


Ii8, 76, 77, 80, 96, 98, 99, 102, 


Rabí 50, 116, 120, 149, 160; 


103, 114, 122, 123, 136, 142, 


Vilém mladší na Rahí 187, 


144—146, 151, 154. 155, 157, 


189, 195, 218. 


158, 207, 208, 217, 222, 226. 


Risoiiinirk 240, 248. 


230. 234, 245. 276. 277, 279, 


z Risenburka Aleš na Vivštově. 


280. 


6, 16, 234. 


Rajovoc VácsLiv !I4. 


Roháč Jan z Rube 15, 18, 27, 


Hák (jinak Holý) Vaněk 2, 54, 


30, 34, 35, 30; v. z Kolovrat. 


61, 115. 


Rohlík Vácslav 94. 


Rakousy 47, 51, 52, 88, 90—93, 


Rokycany (z Rokvcan) .lan 5 až 


100, 112, 119, 137, 139, 179, 


14, 17—20, 22—31, 43, 44, 


187, 202, 203, 213—216, 220, 


61, 68, 69, 70, 73, 84, 86-88, 


228, 237, 247, 248. 253, 258, 


91, 94—96, 98, 101,103, 108 až 


260, 262, 292— 2U6. 310, 323; 


110, 112—114, 121, 125. 127, 


dolní 259; horní 259; knížata 


128, 130—133, 141, 142. 144. 


246, 277, 281, 282; poselstvo 
90, 219. 


145. 157, 159, 164, 165, 177, 
178, 196. 200—206. 209. 210, 


Rakovnický kraj 71. 


215, 217, 218, 221, 227, 228, 


Rakovník 186. 


232, 235-237. 239. 253—256, 


7, Rakovníka v. Jidášok. 


258, 260, 261, 269, 270, 274, 


Rakušané 82; srvn. stavové. 


279, 280, 284, 285. 299, 300. 


z Rataj v. Ptáček, Střfbrny. 


304—306, 320, 324, 325. 


Rataje zámek 106. 


Rokycany 186—190. 


Rutibor 59: v. Mikuláš. 


z Ronova Jan 245. 


od ftebriků v. Mikuláš Jindři- 


liorau Jindřich 256, 258, 284. 


chův. 


300. 


u iV-bříku dum 79. 


z Rosenberkn 'páni 257 ; Jan 140, 


Řecek Jan z Leděe 2, 72. 


261, 279, 281, 287, 290, 305, 


Řecko 237. 


308, 309; Jindřich 140, 165. 


Reichel Vácalav 323. 


166, 186, 187, 189, 190, 196 až 


Rcidienbach 194. 


198, 207, 211— 213, 215. 216, 


z Reiohenbacha Vavřince , na 


218, 219, 233, 253, 256, 261; 


Landaberfco 94. 


Jošt, biskup Vratislavský 140. 


Rekové 218, 221, 260. 


281, 282, 292, 293, 296, 315, 


Reitenbach Kunc 276. 


316; Oldřich 6, 9, 31, 36. 38, 


Řetězová, ulice 4, 117. 


39, 43, 44, 46—52, 55. 62. 


iV/níci NovoinčStšIí 146. 


65—68. 71—73. 77, 78, 80. 


Reznn 6. 208, 210—212, 231, 


82—84, 87, 89, 91, 92. 95—97. 

1 



101, LOS, 106, 108, 109, 112, 
114—124, 126—130. 134, 137, 
139—141, 144—146, 148, 149, 
151. 160—163, 165—173, 175, 
176, 178—190, 196—198, 203, 
205, 207, 208, 210—216, 218 až 
220, 224—226, 261, 274, 279, 
281; statky 216. 

Resetibenký ilúni 287. 

Roudnice 30, 115, 116, 118, 151 ; 
kamenný most 151; klášter 4. 

z Roudnice v. Mnich. 

Rovigo 131. 

z Rozgoně Osvald hrabě Sékel- 
ský 289, 313. 

Rozkoš KuneS z lhibé 166, 169, 
184, 185. 

z Rožniitála a na Rlatné páni 
291 ; v. Johamia. 

Rňs Jan z Cemin 224. 

■/. RuŠinova Jan Hertvik 35, 36, 
48, 49, 71, 77, 82, 83, 93, 96, 
107, 116. 137. 150. 159, 183. 

Rychnov 83. 

Rychta Hradčanská 84; Novo- 
městská 244; Staroměstská 
63. 244. 

rychtáři 2, 244; Staroměstský 54 - 
61, 22G. 

Rýn 55. 56, 58, 264; krajiny 264. 

rynk Novoměstský 23; Staro- 
městský 1, 3, 8. 15, 31. 35, 50, 
52, 67. 75, 76. 78, 79, 141,226, 
240, 264, 279, 280, 289. 

Sádlo Jan z Červeného Kostela; 
120, 136, 157. lili). 

Salzhurk 178. 

Saudoměr 59; srvn. z Tenčlna. 

Sasko, Sašové .231, 245, 248, 
249, 274; poslové 239, 240, 
246—248, 250, 278. 280, 282, 

Sasky dům 23. 

SaŠtí knížata. 242, 246, 247, 277. 

288, 302, 306—309, 317; srvn. 

Albrecht, Fridrich, Jan, Vilém, 
Sázava 166. 
delta Seala Bnmorio, vikář Vc- 

r onaký :i Vicentský 8, 38. 
sedání v lavicích při Soudech 

15, 73. 



Siídiuilirudsko 254, 289. 

Seňský biskup v. Jan. 

ze Serafinova domu Bartoš 3. 

Sevillský arcijáhen v. z Toleda. 

Sdíiirding 178. 

SclioiM-jrkiii Albert 323. 

Schleiz 135. 

Schrattenthal 260. 

Siena 309, 310; biskup v. Eneáš 
Sylvius. 

Sigmund císař 1—40, 42, 43, 45, 
47, 50, 53, 54, 57, 59, 67, 69, 
71, 73. 76, 84, 85, 88, 90. 94, 
97, 100, 106, 109. 110, 112 až 
115, 119, 122, 125, 126, 128. 
141, 143, 156, 158, 174, 180. 
196, 208. 221, 224. 227, 233, 
254, 272, 287; srvn. Alžběta, 
Barbora. 

Sigmund syn vévody Albrechta 
bavorského 318. 

Sigmund Korybulovič v. Korybu- 
toviC. 

Sigmund Starodiibský kníže li- 
tevský 73. 

Sigmund arcikníže: Tyrolský 275, 
282, 292, 295. 

Sión hrad 15, 18, 27, 28, 31—34. 

Sirková ulice 3. 

Sirotci 28. 

sjezdy krajské, čtyř krajů vý- 
chodních, zemské 32, 35, 39, 
44, 68, 70, 108, 188. 192; srvn. 
Jihlava. Pelhřimov, Videň. 

Skála kněz od bv. Mikuláše 148. 

Skalice 82, 190, 191. 

Skály 134. 

Sláma z Nezřeva Sipmund 75 až 
77, 222. 223; choť Aneška 76. 
77; svat v. Forster. 

Sláiněnná ulice 76. 

Šlánskv kraj 150. 

Slánští 91, 150, 181, 192. 

Slaný 68, 118, 126, 150. 208. 

Slatina .lan od siří brně podkovy 
76, 78. 

Slezané, Slesiáci 81—83, 134, 
191, 282. 297, 298, 302, 309, 
311, 316 320; smi. uteŽSfi 
knížata, stavové. 

Slezsko 55, 56, 58, 59, 82. 84. 
199, 241. 251. 253. 2fifi. 275. 



345 



agl, 282, 288, 290—293, 29tí, 
302, 303, 305, 307, 309—312, 
314—317, 325; poslové 191, 
■297, 309, 810; spolek 298, 302, 
307, 310. 

Sk-zšli knížata 82, 124, 134, 170, 
174, 231, 240, 251, 272, 281 až 
283, 292, 293, 29tí, 298, 307, 
309, 311, 312, 314, 315, 322. 

u slonil dům na rynku Staro 
městském 79, 141. 

Sloup v. Pancíř. 

Sloupne (Stolpen) 119. 

Slovanský klášter 10. 

Stup 153. 

Smiřic* 190. 

Smiřický ze Smiřic Jan 38, 66, 
71, 77, 81, 89, 96, 102, 104. 
115. lig, 118, 120, 122, 123, 
137, 150. 162, 163, 165, 180, 
184, 191, 196, 207—210, 212, 
224—226; Mikuláš 79; srvn. 
Kapoun. 

Smolař Matěj od mouřenínů 45, 
76, 78. 

Smolnice ves 4. 

snem český 6, 7. 12, 15 — 18, 
28—31, 34—36, 39, 40, 42 až 
45, 47, 49, 68—70, [72— 74, 
77—82, 84, 85, 88—90, 92, 
93, 96, 96, 98, 99, 101—108, 
110— 113, Liti, 118. 121—124, 
126—129, 133, 134, 139, 140, 
142, 144, 146, 152. 160—182, 
173 -175, 189, 191, 195—198. 
200,206-209.211, 212. 216 až 
218, 224, 228, 229. 233. 234. 
236. 237, 248, 249, 252, 253, 
256, 257, 259, 271 -277, 278, 
287, 323; svatohavelský (1452) 
219; svatojirský (1452) 207, 
209, 211, 213, 215, 216, 218až 
222; svatomarti risky (1446) 
123—129. 131; svatováclav- 
ský (1436) 6—8; svatovak-n- 
tinský (1435 -1 16. 

sněm moravský 281, 282, v. Brno, 
Jihlava. Olomouc; |>olskv 60; 
rakousky 84, 128; řišskv 31, 
111, 118, 129. 237. 239. 242. 
243, 246. 252. 



Soběslav 118, 162, 190; sjezd 
190. 

ze Soběslave v. Papoušek. 

Soest 135. 

Sofie 101. 

Sokol z Lamberka Mikuláš 65, 
81. 

Solnice 82. 

ze Sotalic Duchek 27. 

soud zemskv 15—18, 28, 59, 70, 
125, 157. 229, 234, 235, 251, 
268. 

ze Souti c v. Čabelický. 

za Sparnecka Otto heitiuan Cheb- 
ský 287. 

spiknutí proti císaři a legátúm 
8, 9. 

Spineto v. Doroto. 

SpiS 64. 

Srbiště 188, 192. 

Srbsko 32, 65. 

Stadice 115; srvn. Artuš, Pře- 
myslův keř. 

statky korunní 43, 121, 125, 199, 
228, 229, 276;záduěru2l, 31); 
wjuské 129, 236; srvn. du- 
chovenské, purkrabské. 

stavové CeSti 6, 13—17, 19, 
21, 28—31,- 40, 42, 48, 49, 
52, 58—60, 62, 66—70, 72— 
74, 78—82, 84, 86, 87—92, 
95, 98, 100, 102, 103, 105. 
107-110, 113—117, 119— 
121, 124, 125, 128, 129, 134, 
136—140, 143—146, 148, 149, 
157, 159, 160, 168—171, 173, 
175, 196-199. 203, 204. 206, 
208—211, 213, 214, 219, 221, 
222, 224—231, 233—235, 237, 
243, 247—250, 252, 255, 256, 
259. 261, 262. 268 -280, 282, 
283, 28Ó 287, 290. 294. 296-- 
300, 302, 306, 308—310, 314, 
315, 318, 323; luzičti 40, 
79, 92, 272, 302; moravští 
40. 52, 79, 81. 92, 124, 170, 
174, 202—204, 226, 227, 230. 
265, 282. 283. 292. 302. 314. 
315; pod jednou a pod 
obojí v. strana; rakouští 
40, 52. 89—91. 100. 112. 114. 






346 Rpgi: 


>trik 


188, 129, 134. 140, m, 215. 


114, 12(5. 127. 129, 161, 174, 


219, 220, 286, 227, 238, 257, 


178, 180. 184. 


258, 262, 270; slezští 40, 


y.t- SI ráže Jindřich 51, 124, 128. 


79, 81, 84, 92, 170, 174, 231, 


138, 150, 219, 245. 


240, 251, 272 281, 283, 292, 


Strážnice 274, 284. 


293, 302, 307; svidnic.tí 


y.f Slrážiiire kněz liedřieh na Ko- 


282, 303; uher Stí 8, 40, 


líně 9, 10, 35, 36, 39. 43—46, 


52, 72, 143, 219, 227, 238, 257, 


48, 49, 53. 62, 75. 95—97. 107, 


274, 284, 287, 300, 301. 


161, 162. 1(55, 166, 169, 170, 


Stodůlky 179. 


172, 179, 181, 190; Simon 


Stolnen v. Sfeu{me, 


bratr jeho 96, 170, 171. 


Strahovská brána 23, 50. 


Středa 315. 


Strakonice 163, 165, 188, 168, 


střelci NovomestĚtí 153. 


189, 172, 180— 185, 188, 191, 


Stříbrný lanek /. Rataj 2, 120. 


192, 207 213. 21(5; jednota 
166, 168, 172, 180-185. 188, 


Stříbro 8. 

Střibom 83, 293, 296; sje/d 293, 


191, 192. 207, 213, 21ti; srvn. 
strana Itosenberská ; sjezd 
183, 1(55, 1(56, 1Í58, Kil); srvn. 


296. 

od studní tří Jan 120. 

Sudlice z Béstviiiy Jan 96, 170, 


z Micbalovic. 
Btraua t"-)d jednou 7, 16, 21, 29, 


171. 
Sušice 126. 
Sušičtí 213, 216. 


38, 42, 48—50, 61, 64, 69, 71, 


svaloiiavclská, svalolinhartská 


80. 8(5, 90, 92, 97, 100, 102. 


Ět.vrt v. havelská, linhartská. 


109, 110, 120, 122, 123, 125, 


svátost biřmováni udílena 6, 10. 


127. 130, 141, 14,6. 155. 157, 


svátostí ukazováni 23. 


159, 178. 189. 200—202, 208, 
209, 217, 220, 231, 239, 253. 


svěření knězi 21, 57, 326; vody 
10. 


255, 261, 275. 276, 278, 286, 


Svidňioe 314. 315, 319. 


L'S7, 305, 309. 


Svidtibké kniživt.ví 282, 292, 298, 


strana pod oboji 4, 5, 7, 10, 12. 


303, 315; knížala 82. 


13, 16, 17, 21, 25, 33, 35. 37, 


Svídniřtí 192, 29, 3603, 304, 


38. 42, 43, 47, 50, 58, 61. 64, 


307, 308, 312, 314. 


67. 69—73, 80, 85. 86, 91, 100, 


Svitavy 227; srvn. Beneš. 


102, 106, 107, 109—111, 113, 


Svnjauov 84. 


119, 122, 123. 125, 12(5. 128, 


SvojŠe v. Opočenský; ze Zahrád- 


132, 137—139, 141, 146. 147. 


ky, 


156, 159, 160, 166. 180. 181. 


Sweíkar 75. 


201, 205, 225, 231. 241, 254, 


Svkins v. Eneáš, -Pins II. 


258, 261, 264, 272, 273. 276, 


svnoda duchovenstva 10. 24, 87, 


278, 286, 305. 


88, 114. 


strana Haf ková (jednota Podě- 




bradská) 63, 65, 69, 70. 72. 




75, 80, 87, 90—93. 95, 97, 101, 


Šamotuiský Petr kastelán Po- 


102, 104, 105, 107, 111, 113, 


znaňský 242. 


114. 116. 117, 119—124. 126, 


Šárovcove ze Šárova řen&k, Jan 


136, 139. 147, 149, 151, 155, 


a Vácslav na [.andsberku 94. 


157, 158, 160—163, 169.,171— 


96. 


174, 178—181. 183—188, 192, 


ze Šauniberka hrabě 51. 


206, 207 211. 212, 219, 232. 


S-stimosli, 298, 304. 315; srvn. 


strana Kosen horská 'Menharío 


Lužice horní. 


val 79, 101, 105, 108, 112, 


Šesti městští v. slavové. 



Hegistřík. 



34? 



Šilink František 76: . 

Šlik Kašpar 9, 37, Š8, 40, 42, 
44, 54, 55, 124, 129— lál r 134, 
147, 149, 213; Matouš 134, 
147, 149, 211 r 213, 219. 

Šof Goče 75; Krištof na Wald- 
šteině Í67, 171, 172. 

Španěly 60. 

Špilberk 292. 

Špitálské pole 54. 

Špitál křížovníků s červenou 
hvězdou 226. 

sv. Štěpána kostel na Novém mě- 
stě 152, 159; ve zdi 159; v. 
Ocásek. 

ze Šternberka Aleš Holický 4, 
9, 16, 36, 38, 39, 42—49, 52, 
54, 55, 58, 60, 62, 65, 66, 71, 
84, 89, 93, 100, 102, 105, 107, 
112, 116—119, 122, 127, 135 
—137, 144, 147, 149—151, 
157, 159, 161, 166, 169, 170, 
185, 186, 192, 196, 204, 207— 
172, 173, 177, 179—181, 183, 
210, 212, 214, 219, 234, 235, 
237 ; Petr Holický 55, 93, 107, 
112, 117, 118, 135, 136, 146, 
147, 149, 177, 183, 186, 192; 
Zdeněk Konopištský 89, 135, 
138, 150 157, 159—161, 163, 
166, 169, 179, 183, 186, 189, 
190, 195, 196, 207, 215, 216, 
219, 220, 233—235, 240, 242, 
248, 249, 253, 255, 259, 260, 
262, 266, 275, 278, 282, 290, 
296, 305, 309; v. Kunhuta. 

Štětina Jan z Choltic 152. 
Štětínský (pomořskv) vévoda 

17. 
od Štiky zlaté Matěj 120. 
Štokrava 295, 296, 298. 
Študenti cizí přišli do Prahy 99. 
Štýrsko 47, 149, 202. 

z Šunilmrka bratří 119; Vilém 
147. 

ze Š vamberka Bohuslav 292; Hv- 
nek Krušina 71, 109, 124, 127, 
128, 152, 185, 186, 213, 216, 
218, 219; Jan Krušina 50, 186, 
189, 192, 195. 

Švihov v. z Risenberka. 



Tábor 8, 10, 25, 53 60, 73, 

83, 88, 89, 94, 96, 107, 137, 
169, 190, 207, 214, 217 - 

Táboři, Táborské bratrstvo 3, .7, 
9, 10, 12, 15, 20, 31, 32, 35, 
39, 62, 74, 80, 82— 84, '88— 
90, 94—98, 102—104",- 115, 
134, 137, 150, 161, 190, 213— 
215, 217; srvn. kněží, Kvirin. 

Talafús Jan z Ostrova 223. 

z Talmberka Vilém na Jankově 
176. 

z Talovec v. Mátík. 

Tas v. z Boskovic. 

Telč 39; srvn. z Hradce. 

Telecký v. z Hradce. 

z Tenčína Jan vojvoda Sando- 
měřský 53, 58 ; palatin Kra- 
kovský 242. 

Teplice 180, 198, 225, 240 ; sjezd 
225. 

Téšín 233; srvn. Vácslav, Vla- 
dek. 

Tichonický Jan 190. 

Tochovice 185—187. 

z Toleda František arci jáhen Se- 
villský 317, 323, 325. 

Tomáš kanovník Rábský 289. 

Toruň 238. 

Tours v. Berruer. 

Tourský Jan 31. 

Trčka Burian z Lípy a na Lip- 
nici 276, 292, 293; Mikuláš 97, 
101, 105 115, 116, 118, 137, 
150, 168, 169, 185, 207, 214. 

Třeboň 169; sjezd 169. 

Třebová 171; moravská 202. 

Trh výroční o Hroninicích 262. 

Tricastrinský probošt v. Bal- 

duin. 
od Tří studní v. od studní tří. 
Trnava 28. 

Trogir 300; srvn. Fantinus. 
Trosko vice 253. 
Trosky 75. 
Trukses (Truksas) Jindřich 175, 

199. 
Trutnov 62, 84. 
Turci 32, 36 90, 101, 111, 237 

- 239, 243, 246, 248, 250, 252, 

253, 264, 285, 299, 310, 311, 



317, S19; přivedeni do Prahy 
33; obrana proti T. 303. 

de Turonis Jan 18. 

Týti HorŠův v. Lukáš. 

Týnce panenský 4. 

Tvnišlř 190. 

Týnská čtvrt 185, 251. 

Týnská ulice 76. 

Týnský (p. Marie před Týnem) 
kostel 5, 6, 11, 25. 67. 119, 
140, 141, 148, 15.S, 237, 28», 
279, 280 ; fara 26. 

Tyroly 47. 

Učení v. universita. 

Uhelný trh 76. 

Uhry 17, 27. 32, 34, 38, 40, 44, 
47, 53, 59, 61, 62, 64, 65, 69, 
72, 74. 80, 90, 91, 104, 113, 
138, 149, 188, 222, 228. 237, 
238. 248. 249, 252—255, 257, 
•258, 260—261. 264, 271, 274, 
288, 289, 298, 300, 301, 310, 
313 ; dolní 255, 256 ; arvn. sta- 
vové. 

Ujlaki Mikuláš vojvoda Sedmi- 
hradský 287, 301. 

Uničov 202, 203. 282; sjezd 202, 
203. 

Uničovští 292. 

Ungelt 84, 85, 244. 

Universita Erfurtská 99; Heidel- 
berská 99 ; Krakovská 99 ; Lip- 
ská 99 ; Panžská 57 ; Vídeňská 
í)8. 

Universita Pražská 3, 8. 13, 26, 
32. 79, 87, 98, 99, 113, 118. 
122, 123, 129, 133, 134, 139, 
140, 159, 163, 165, 269, 287; 
srvn. mistři, Studenti. 

Unrue Matěj 298. 

Unstruta řeka 193. 

Úředníci městští 104. 



Vacovský biskup v. Vincencius ; 

kanovník v. Michal. 
Vácslav IV. krá! 2, 25, 33, 64, 74, 

115, 229, 243, 244; srvn. De- 

třich. 
Vácslav farář u sv. Havia 148, 

159. 



Vácslav kníže Těšínský 8. 

Vácslav od kapru v. od kapru. 

sv. Vácslava kaple na bradě Praž- 
skem 74. 

Valašský arcibiskup 37. 

Valdšiein v. VVaJdštein. 

Valecovský z Kněžniosla Vaněk 
176, 208, 218, 230. 244, 261, 
276. 

de Valle v. Fantinus. 

Varadin 40; biskup v. Vítěz. 

Varna 111. 

Velflův rod 25. 

Velvar Jan 2, 45, 175, 177. 192; 
Samuel 226, 276. 

Verona v. della Scala. 

z Vesce v. Dursniid. 

od věže Ambrož soukenník 76, 
78. 

Vchynských knížat dům 1. 

Virenza v. della Scala. 

Vidava 315, 316. 

Vídeň 37, 47—49, 62, 63, 66, 78, 
84, 85, 94. 95, 98—102, 104, 
105, 112, 117, 119, 120, 128, 
129, 134, 136—140, 145. 149. 
160, 161, 168, 201, 202, 204. 
215, 216, 21.9-224. 226. 231), 
233, 246—250, 252—254. 258 
až 262. 271. 295; sjezd 136, 
137, 139, 212, 219, 220. 

Viktorín kněz u sv. Havla 159. 

Viktorin syn Jiřího v. z Poděbrad, 

Vilém vévoda brunšvický 135. 

Vilém markrabí míšeňský, kníže 
saský 134—136, 147, 151, 181 
až 183, 187. 188, 193, 194, 197, 
232, 233, 237. 240. 242, 248. 
264, 272—278, 280—283, 293. 
296, 297, 299. 3111, 302, 304, 
306. 307, 310, 312, 318; sroť. 
Anna, Kalcřina. 

Vincentius arcibiskup Hnězden- 
ský 60. 

Vincentius biskup Vacovský 287, 
290. 

vinnice 30, 85, 143, 159. 

sv. Víla kostel (hlavní. Pražský) 
10. 17. 21, 50, 68, 64, 114. 
127. 132, 141, 155, 159. 201, 
228, 266, 270. 286. 290, 301, 
305; srov. hrobka. 



Regi střik. 



349 



Vítek bečvář 83. 

Vítěz Jan ze Zredna biskup Va- 

radinský 227, 238, 271, 281, 

313. 
Vladek kníže Těšínský 296, 314, 

315. 
Vladislav král polský 43, 46, 48, 

53, 56, 59, 60, 62, 65, 68, 

72—74, 80, 82, 90—92, 101, 

111; otec (Jagello) 48. 

Vlašim 38, 97, 118, 170, 173, 
179 ; sjezd 179. 

z Vlašimě Arnošt 9. 

Vlašimský Martin 45. 

Vlašsko 201; srvn. Itálie. 

Vlha Jan soukenník 31. 

Vlhovec 31. 

Vlk Jakub kazatel u Matky boží 
Sněžné 18, 64. 

Vlkovec 3. 

Vltava 75, 93, 116, 153. 

Vodňany 95. 

Vogelsang Jeroným, probošt Olo- 
moucký 89. 

u vola dům 3. 

Vratislav 49, 59—63, 82, 83, 231, 
240—242, 245, 246, 265, 266, 
270, 271, 280—284, 291, 292, 
296, 297, 303, 305, 309—316, 
319, 322, 323; duchovenstvo 

315, 316 319, 321; kapitula 

240, 319; klášter 322; konšelé 

241, 281, 283, 296. 311—314, 

316, 319—321; kostely 316, 
322; obec 241, 311—316, 320 
—324; radda 240, 266, 303, 
319, 321; radnice 316, 321; 
sjezd 242, 245, 281, 282, 284, 
292, 297. 

Vratislavský biskup v. Petr, z Ro- 
senberka Jošt; heitman v. 
z Rosenberka Jindřich. 

Vratislavští 192, 240—242, 245, 
251, 266, 268, 281, 292, 293, 
296—298, 302—304, 309, 311 
—317, 319—322, 324, 325. 

z Vrátková v. Pardus. 

z Virova Matěj puškař 150. 

z V roso vic na Biliné Jakoubek 56, 
71, 78, 81, 92, 93, 98, 102, 
104. 108, 11(5, 137, 192, 193, 



196, 207, 210, 225 ; syn Jakou- 
bek 192. 

z Vřešťova v. z Risenburka. 

Vršovice 152, 155. 

Vysoká ves 15. 

Vyšehrad 115, 134, 137, 152 
až 154; brána 137, 153, 154; 
hrad 153, 154; srvn. Michal, 
z Rabšteina. 

Výšek Račinský 34, 35. 

výton pod Vyšehradem v Pod- 
skalí 115, 134, 137. 

Wainer Ondřej, kanovník 323. 

Waldštein hrad 81, 167, srvn. 
Sof. 

z Waldšteina Hašek 9, 50, 102, 
104, 105, 109, 120, 127, 167, 
169, 196. 

z Walse Reinprecht 51. 

z Warnsdorfa Hanuš heitman 
Kladský 303, 307, 312. 

Warbenberg Petr kanovník 298, 
324. 

z Wartenberka Jan (Děcky, na 
Děčíně) 93, 107, 150; Jindřich 
50, 51 ; Petr (na Z víře ticích) 
31, 58, 62, 66; Sigmund (na 
Děčíně) 44, 50, 93, 107. 

Weimar 136, 193, 274. 

Westfalsko 135. 

Widdern hrad 301. 

Wiklef 12, 13, 19, 86. 

Wildštein 155, 189—191 ; smlou- 
va 155, 190, 191. 

Wismburk 134. 

z Wismburka v. z Dube. 

Wovssil Jakub 323. 

Wunsidl 182, 184, 301, 302; 
sjezd 182, 302 ; smlouva 184. 

z Wiirzburka Jan mistr 99. 

Záběhlice 105. 

Zahanští knížata 297, 308; v. 
Baltazar. 

ze Zahrádky Svojše 150. 

Zachariáš kožišník 52. 

Zajícové z Hasenburka, Mikuláš 
na Kosti 16, 44, 50, 234; Vi- 
lém 58, 62, 65; Zbyněk 69, 
89, 101, 110, 112, 118—120, 
127, 137, 150, 162, 163, 165, 



350 



Rcgistřík. 



180, 184, 189, 191, 196, 207, 
210, 219, 220, 225, 245, 279, 
289, 309. 

Zajíček řezník 4(3. 

Zajimač Jan z Kunštaia 107, 
139, 150, 266. 

Zápisy 7, 21 30, 40, 47, 57, 
67, 69, 78, 143, 157, 16(5, 172, 
176, 191, 200, 207, 208. 211, 
216, 229, 237, 244, 286, 296; 
císařovy 1, 84, 85, 100, 158, 
196, 208, 224, 272, 287; Ladi- 
slavovy 221, 268; sněmovní 
212—214. 

Zárovský Mikuláš 38; Jan syn 
38. 

Zbihněv biskup Krakovský 241. 

Zbraslav 27; klášter 27; opat 17. 

Zdena dcera Jiřího z I\>děbra<l 
307, 317, 318. 

Zderaz 64, 93; brána 23. 

Zdorazšti kněží 148. 

Zeitz v. Žič. 

Zelený puškař 34, 35. 

Zemani čeští v. stavové. 

ze Zhorce Herman 181. 

Zbořelcc 58, 59, 245, 259, 275, 
296. 

Zhořelečtí 233, 235, 2(55, 26(5, 
276, 277, 315. 

Z i řiče tvrz 60. 

Zlícliov 18, 177. 

Zmrzlíkové na Orlice 7; Vácslav 
77, 120, 172, 185, 186. 

Znojmo 38-40, 90 91, 94, 105, 
168, 173, 203, 220, 231, 257, 
258, 282, 289, 292, 294, 301; 
sjezd 91. 105, 231, 258. 



Znojemští 292. 

Zredno v. Vítěz. 

Zvíkov 116, 118, 119, 180, 181; 
sjezd 119, 181; srvn. Zmrzlí- 
kové. 

ze Zvířetic (Zvířetický) Hašek 
150 ; Heřman 150 ; Petr 58, 62, 
108; srvn. z Wartenberka. 

n Zvonu bílého dům 76. 



Žacléř 134. 

Žamberk 3. 

Žampach v. Kolda, z Potšteina. 

Zatec 33, 73, 83, 88, 94, 96, 

98, 126, 127, 195, 217, 308. 
Žatecký kraj 71, 210. 
Žatečtí 25, 54, 56, 91, 97, 181, 

192, 198, 213, 215, 216, 219. 
žebrák 45, 59 63, 67, 154, 156, 

188. 
Zeleníce 56. 

u Železných dveří v. Koranda. 
ze Zeliva (Želivský) Jan 33. 
ze Žerotína Jaroslav Plichta 74, 

77. 
Žič (Zeitz) 193. 
Židé 155. 
Židek 34. 

Židovské město (Židy) 154. 
Žirovnice v. Kamaret 
Žitava 57, 58, 245. 
Žižka Jan 8, 15, 80, 114. 
Žižkov 3, 290. 
Žlutíce 198. 

Žofie královna česká 74; dum 
_ její 67. 
Žofie královna polská 101. 






. . iT- • — -J^tíKOt skám**;** *it : ^xrteríl^ V^wlv ,v 
irrniia : riH-ori. >*«v^ Sít. i; t*<n: V *£i 

Tv/KT* : rranif-iivw ^^ Sní* Am( 

K ?Mf 

irr.zrj •j^ana«í!Ea'« •'■•»' •i;r»T3»:ftfn: - l < varv. Vv.*« \ *, ^> 
Dxiatky xÍDvamtoÉňc iniíuamiaai: t Cschacb -V ■■■■y-vi v-.*»s 

nj.nr-K. ' 2— ?j» i }'oiiak<*iL 7r-u>v ^yii^ti\ '.<•'; Sni*. <v>na 

\ <M 
PoiyiriPtsa ^TalnD^nrrBkrhr> Tiit-orust TVv - H>-ačtííw. ; /*>^ 
veii-aL pnTvopifin. Preki»£ n»t>. sr^ký. iilyr$k>\ pAh»k\\ 
hornolužicky, vinsty. sxighvkf. n*m**k>' . * k*?k> 4A?nA?«*i 
ciréii(~ niiiianMkřiir*. kriiThwikenri. frritwwriíkfOw i h«lh*rskóJ*A. 
Tyaal TátiiiT Hrnka.. IfTfc. ^nífc. «v»tva K $• 

Program. STStoássní. ntone^y * roku 1SW. KavKm krflfrkV . 

Purkyut- .ihii. Akademii- Vyňato « c*í>opi$n »Ži\> v, tStfO 
Miii. oena. K *i*0 

Eanda irtiř dr. Anu c k. dvorní r*da* Mcn pansko *tt*Wk>\*\\ 
říšského sondu, ršdn* profesor na N^k< s nmvmi1i N afcl. Mii. % 
Ptíto vlastnické. Dle Kakouskoho pváxa \ poíádkn 
systematickém. Fán\ opravena vydám". V><*V K ú' * 
vár. K í % \M 

Jméno si-isoTiteiovo. jen z znám jesl u nás i v nvmo \o ^\ < X 1^ pvá\m 
ckém co autorita prvního řádu. poučuje nás hned v ptvdo o \\\\W'\\\\*\\ 
a cenč díla tohoto. Autor bóro v přítomnem pátém wd.Vm /tetel ke \ Mn 
novým zjevům literatury od vyaáni pf-odosUVh *e Y\>k\tnu\*im. \t\\M 
i ke všem novým zákonům a nařízením, pokud toho v.\m»v uevnnii e 

vyJtad\ij<\ 
Pro studujicí právníky je»t knihrt (n(o nor.hvhtuti. 

Rieger, Dr. Frant. Lad., O statcích a přAc(clí t^hinoli^ih 

a jich významu i postavení v národním hnupodrtrutvl. IMnn 

Sniž. cena K «»n 

Roterdamského Erazima Encomium moride iMIl (li\rtU l»Ur 

novství. Překladem ftehofo Ilnil^lio t, JoIimií. VviImI Mi. J. 

J. Hanuš. 1804. 8níž. cenn l\ rul 

Samospráva, ftada přednáňek, pnrátlniiÝidi N ('i>Hkym h I u I ••»••! •" 

v Praze. Vol. H° 208 hít. IHIM.i. Is mimi 



Shakespeare William, Vybraná dramatická diia. Nové la- 
cino vydáni. Výbor nej oblíben éjěich dramat: Kupec benát- 
sky, Othello, Julius Caesar, Antonius a, Kleopatra, 
Koriolanus. 1883. Sniž. cena K 3 — 

V úpravna polokožoné vazbě , 5' — 

Též v jednotli v vch sešitech. 1883. Sniž. cena po „ —'72 
SeSit 1. Kupec benátsky. Přeložil ./. J. Kolldr. 

„ 2. Othello, mouřenín benátsky. Přeložil Jak. Mali). 

a 3. Julius Caesar. Přeložil Fr. Doueka. 

4. Antonius a Kleopatra. Přeložil Jak, Malý. 

5, Koriolanus. Přeložil Fr. Doucha. 
meo a Julie. Přeložil Dr. J. Čejka. 1861. Sniž. cena 

K — -4i) 



Julius Caesar. Zvláštní vydáni ke Sťenl \ 

nich. Druhé vydáni. 181tl. K — -88 

Koriolíinus. Zvláštní vydáni ku čteni na školách středních. 
Se Životopisem spisovatele a s vysvětlivkami. Druhé, opra- 
vené vydání. 1896. K 1- — 
Ačkoli uplynulo 300 let od orní dohy. kily dramatická díla Shakespearova 
poprvé byla vydána, přece až podnes se stejným napjelim sWuje obe- 
censtvu jich provozováni, se stojným zájmem ne Čtou. Jméno Shakes- 
pearovo záři stále stejní' to jméno n>>jvf>ts[hu dramatika nové itoby, co 
mistra nedostižného v líčeni kavakterO a píviJiilavování vášní, jehož díla 
poetickou i mravni silou ve stejné míře vynikají. Výbřr podávit nám ně- 
kolik mistrovských dšl, pravých lo perel zo všech období i 
činnosti volkr-ho básníka. 



školách střed- 






Smiles Samuel, Karaktcr. Z aagl. přeložil V. E. Mourek. 

Druhé vydáni. 1895. Sniž. cena K !•— skv. váz, K —'6 
Smíles Samuel, Povinnost. S příklady zmužilosti, trpělivosti a 

vytrvalosti. Přeložil F. Císař. 1887. Snížená cena K 3-—, 

skvostné váz. K 5" — 

Škarda, JUDr. Jak., Svatební obyčeje z okolí Plzeňského. 

1894. Sniž. cena K — "60 

Talm.tge T. deWitt, Ohavnosti moderní společnosti. Volně 

přeložil F. Cítař. 1878. Brož. K 1*80, váz. — 3- — 

Hradec Heinrich, National itáten' und Sprachenstreit in 

Ósterreich. Randbemerku njren zur gleichnamigen liroscliure 

de&Graťen Rudolf Czernin, Ve!. 8". 75 str. 1901. K 1'40 
Jirecek J., Die altbóhmischen Gedichter der Urtinbcrger und 

Koniginlioier Handachrift im Urtexte u. in dentsch. Cbersetz. 

ÍSfSu K —-80 

Tomek, Prof. W. W., Geschichte Bóhmens in fibersichtlicher 

Dsrstelluug. Neue, unverand, Ausgabe. 187ó. Rrož. K G' — , 

váz. K 7'i'i) 

Zeyer Jul., Vyšehrad, Ein Oyclus epischer Dicbtungen. Au 

dem Bolím, iibevtr. v. O. Mnlybrok-Stieler. š", V1TT. 250 Btr. 

E 4 — 

Ye skvostné vazbě - 6'—